Když jsem kdysi dávno, ještě jako středoškolák, chodil se svým psem na cvičák, tak s námi chodila ze sídliště taková hrozně sexy slečna, co měla boxera. Čekávali jsme na ní před domem, ona se oblékala. Někdy nás vzala i k sobě domů a ihned se stala naší múzou i puberťáckým vlhkým snem. Moc dobře věděla, že se nám líbí a byla na nás moc hodná. Jako starší kamarádka, bohužel. Pracovala jako sestra v Kosmonosích v blázinci. A pokaždé, když jsme šli okolo a slyšeli nářek, skřeky i řev pacientů, tak nám vyprávěla hodně děsivé příběhy z oddělení. Měli tam různé úchyly, pedofily, sadisty, většina neustále pod prášky a dohledem. Nás, jako mladý ucha, to hrozně přitahovalo, bylo v tom něco hodně temného, šíleného. Chtěli jsme víc, zajímaly nás detaily. A jí dělalo moc dobře, že jí posloucháme. Ani nevím, kde je jí konec.
Co ale vím na sto procent je, že jsem si knihu Zpovědi zla pořídil zase jednou náhodou. Zaujal mě obal, téma, a hlavně to, že byla za vcelku slušnou cenu. Na dnešní poměry tedy. My, obyčejní knihomolové totiž čekáme na den radosti, když nám přijde výplata a objednáváme, dokud nepřijde den bolesti, kdy nám strhnou z účtu veškeré platby. Je to svým způsobem závislost, to nepopírám, ale zase na druhou stranu, zrovna tohle považuji za vcelku bohulibé. A tak jsem si domů přinesl ještě teplý výtisk, usadil se a nechal si vyprávět příběhy o sériových zabijácích, o pokřivených myslích, o neskutečné temnotě. Mrazilo mě, přiznávám a ještě navíc mě děsí představa, že takoví jedinci opravdu žijí mezi námi. Koneckonců, opakuji to pořád, stačí si přečíst zprávy. Nicméně, knížka je velmi dobře napsána, je děsivá, šílená, jako život samotný. Jsem Jack Steen a říkají mi Anděl smrti. Odvedu vás na druhou stranu, stačí se jenom svěřit.
Příběhy čtyř lidí, které spáchali neskutečně odporné činy. Zpovědi - O člověku se zajímavými chutěmi. Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná. Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli. A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé. Rovnou vás upozorním, tohle není rozhodně nic pro slabé povahy. I mě se chtělo chvílemi zvracet a měl jsem co dělat, abych knihu dočetl. Jenže o tom to právě je, poslouchám extrémní metal celý svůj život a jen tak něco mě nerozhází. S knihami je to podobné, za svůj život jsem nakonec odložil jen málo knížek. Spíše mě nebavily, než že by byly něčím šokující. Každý dokola pořád opakuje, že nic lidského nám není cizí, tak tady to máte. Tyhle úchyly nechcete potkat, bude se vám vařit krev v žilách, že je rovnou nepopraví. Ještě, že je tu Jack Steen. No, nemám pravdu?
Jednou nás vzala naše starší kamarádka přímo na oddělení do Kosmonos. Podotýkám, že je to před třicet let stará záležitost, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Na tohle se nezapomíná, to se vám otiskne do hlavy a zůstane to tam jako krvavá stopa. V klecích byli zavřeni nejen různí násilníci, ale i vyložení dementi, často odložené, deformované děti, které ještě před několik desetiletími vystavovali na poutích. Kývali se, něco si mumlali, někteří stále dokola masturbovali. Pod tunami léků se usmívali a když sestřičku spatřili, tak jí říkali věci, po kterých bych sám vzal nohy na ramena. Navíc bylo všechno neskutečně šedivé, pochmurné. Tohle byl opravdový reálný horor. Někam jsme nesměli, k celám, kde byli zavřeni ti nejhorší, s nonstop ostrahou. Aspoň nám ke každému řekla několik slov. Pamatuji si je dodnes. Bylo pro mě šokující se setkat s tím, čeho jsou někteří schopni - s absolutním, čirým zlem. Kamarád se venku poblil a já k tomu také neměl daleko. Na naši návštěvu domu šílenství jsem si při čtení téhle knihy často vzpomněl.
Znovu opakuji. Zpovědi zla nejsou pro každého. Jsou nechutné, ohavné, jsou po okraj narvané hnusem. Počítejte s tím, že budete často odvracet zrak. Na druhou stranu, pokud vás zajímají různí vyšinutí jedinci a máte aspoň nějaké základy psychiatrie, budete číst jedním dechem. Ono totiž, téma je fakt shnilé, ti lidé jsou hodně zvrácení, ale vše je napsáno velmi poutavě, přesvědčivě, uvěřitelně. Občas kolem blázince v Kosmonosích jezdíme. Pokaždé si na svoji tehdejší návštěvu vzpomenu. Odteď si navíc budu představovat, jak sedím v temné kobce a rozmlouvám se šílenci. Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli. Uff, tohle je fakt děsivá kniha. Pokud na ní máte žaludek, tak neváhejte ani chvilku. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a přeji vám příjemné světlo na čtení. Mějte se co nejlépe.
Moje jméno je... Přivážejí je živé. Odvážejí je mrtvé. Napřed mi ale musejí svěřit svoji zpověď. Jmenuju se Jack Steen. To jméno by pro vás nemělo nic znamenat. Pokud se nechystáte umřít. To se pak ze mě stává váš anděl strážný. Pracuju jako noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince.
Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli.
Jestli máte za ušima a jste dost pomatení na to, abyste četli mezi řádky, dojde vám, kdo tenhle příběh vypráví. Možná se mi jen snaží zblbnout hlavu a sehrát se mnou svou poslední hru. A možná, že zblbnou hlavu i vám.
V téhle knize najdete čtyři zpovědi:
O člověku se zajímavými chutěmi.
Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná.
Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli.
A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé.
Další prasklá rakev, další mrtvé tělo, co vstalo z hrobu. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a z márnice se ozývá šramot. Strávil jsem v těchto pochmurných místech několik nocí a moc dobře vím, jak rozmlouvají nemrtví. Několikrát jsem s nimi překročil řeku Styx a pokaždé, když jsem se vrátil, tak jsem měl velkou chuť na nové EP amerických tmářů DESEKRYPTOR. Jedná se totiž přesně o takový ten syrový, plesnivý death metal ze staré školy, který se hraje v záhrobí.
Psal jsem již o jejich předchozí nahrávce "Vortex Oblivion" z roku 2023 a líbila se mi tenkrát uvěřitelná, morbidní a mrtvolná atmosféra. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Jedná se o čtyři smrtonosné skladby, připomínající rezavé hřeby, které jednou zatlučou i do vašich rakví. Červi se kroutí v divokých rytmech a čekají na další porci zkaženého masa. Samozřejmě je dostanou. Je podáváno s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Stejně jako tohle EP.
A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, když stojím nad čerstvým hrobem a poslouchám stále dokola "Sarcophagal Corridors". Američanům se povedlo přesně vystihnout ducha starých časů. Hodně k tomu přispívá syrový a prašivý zvuk i černobílý motiv na obalu, který ve mě evokuje vzpomínky na staré demonahrávky z devadesátých let minulého století. Skladby jsou tu zahrány s opravdovou vášní pro pohřby do země. Pokud se rádi pohybujete ve společnosti třeba takových INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG, potom si určitě nenechte tuhle nahrávku ujít. Je totiž po okraj narvaná zkaženou krví, hnisem, rouháním, anti-humanismem i nenávistí ke slepé víře. Troufám si tvrdit, že nové EP muselo být nahráváno několik metrů pod zemí, v dávno opuštěných katakombách. Hlídají tu krvelačné bestie, které vás před vstupem do pekla roztrhají na kusy. Stejně jako tahle hudba, jako tyhle songy, plné hnisu a špíny. Těším se na večer, až se setmí a já zase vezmu do rukou lopatu. Nejdříve vždycky jen tak sedím a nasávám atmosféru. Naslouchám zvukům hřbitova i téhle desky, abych se potom dal s chutí do své těžké, morbidní práce. Jsem již starý hrobník, který tuhle muziku poslouchá od jejich úplných počátků. A jako takový vám mohu novinku jenom doporučit. Další prasklá rakev, další mrtvé tělo, co vstalo z hrobu. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a z márnice se ozývá šramot. Strávil jsem v těchto pochmurných místech několik nocí a moc dobře vím, jak rozmlouvají nemrtví. Špinavý, zahnívající, plesnivý starý death metal, který je plný blasfemie, zkažené krve i ozvěn ze záhrobí! Masakr v márnici!
Asphyx says:
Another cracked coffin, another dead body risen from the grave. A bloody mist hovers over the cemetery, and a rustling sounds from the morgue. I've spent a few nights in these gloomy places and I know all too well how the undead talk. I've crossed the River Styx with them a few times, and each time I've come back I've had a big craving for the new EP from American darkness-mongers DESEKRYPTOR. This is exactly the kind of raw, moldy old school death metal that is played in the afterlife.
I've already written about their previous release "Vortex Oblivion" from 2023 and I liked the believable, morbid and deadpan atmosphere back then. This year's release is a loose continuation of things past. These are four deadly tracks, reminiscent of rusty nails that will one day hammer into your coffins. The worms wriggle in wild rhythms, waiting for their next portion of rotten meat. Of course they'll get it. It's served with the elegance and experience of the old masters. Just like this EP.
And so once again I sway contentedly to the rhythm as I stand over a fresh grave and listen to "Sarcophagal Corridors" over and over again. The Americans have managed to capture the spirit of the old days. The raw and dusty sound contributes a lot to this, as well as the black and white motif on the cover, which evokes memories of old demos from the 1990s. The songs here are played with a real passion for burying themselves in the ground. If you like to be in the company of the likes of INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG, then don't miss this record. It is packed to the brim with corrupted blood, pus, blasphemy, anti-humanism and hatred of blind faith. I dare say the new EP must have been recorded several meters underground, in long abandoned catacombs. Guarded by bloodthirsty beasts that will tear you to pieces before you enter hell. Like this music, like these songs, full of pus and filth. I'm looking forward to tonight, when it gets dark and I pick up the shovel again. At first I always just sit back and soak up the atmosphere. I listen to the sounds of the cemetery and this record, and then I get down to my hard, morbid work. I'm an old undertaker who has been listening to this music since the very beginning. And as such, I can only recommend the new album to you. Another cracked coffin, another dead body risen from the grave. A bloody mist hovers over the cemetery, and a rustling sounds from the morgue. I've spent several nights in these gloomy places and I know very well how the undead talk. Filthy, rotting, moldy old death metal that is full of blasphemy, corrupted blood and echoes from the beyond! Massacre in the morgue!
Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. V márnici je ještě ticho, ale nebude to dlouho trvat a ozve se první nemrtvý. Těla přivezli teprve včera. Pomalu se stmívá a já poslouchám nové, druhé dlouhohrající album holandských CADAVER SHRINE. Tahle nahrávka má totiž stejně mrtvolnou atmosféru, jako staré hroby, kolem kterých právě procházím. Lidé již dávno zapomněli na krásu pohřbů do země a raději nechávají svoje prokleté duše spálit na popel. Peklu se ale stejně nevyhnou, to mi věřte.
Zde se jedná o klasiku, o tradiční průvod pochodující v rytmu nového alba. Rakev pomalu sjíždí do země, jakoby nikdo netušil, že nebožtík je ještě živý. Přijde se pomstít, vyleze z hrobu. Za zvuků "Into the Horrible Depths". Tohle je totiž přesně druh doom death metalu, který se hraje na starých pohřebištích. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad.
Jediným členem kapely je Maurice de Jong, jinak také Mories, který se volně inspiroval u kapel typu ASPHYX, BOLT THROWER, případně starých AUTOPSY. Přidal velkou porci svých nápadů i invence a výsledkem je album, které bude jednou skvělým soudtrackem i k vašemu pohřbu. Nemám žádných námitek proti zvuku, vše řeže a chladí jak má, líbí se mi i obal. Dalo by se také napsat, že po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je pro mě osobně velmi návyková, shnilá a prašivá. Pokud jste někdy navštívili dávno opuštěné katakomby, asi víte, o čem píšu. Na prašivých kostrách jsou pevně upletené pavučiny a krysy tančí ve stínu. Odtud hudba CADAVER SHRINE přišla a sem patří. Nové album je velmi dobře napsáno, složeno a má v sobě spoustu zajímavých momentů. Je prostým faktem, že se mi postupně dostalo do krve i do podvědomí. Sedával jsem dlouhé hodiny ve své hrobce, četl si ve starých spisech. Nasával jsem pach hniloby, takový ten těžko definovatelný odér, který umí jen dobré kapely. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tohoto holandského tmáře potkal. Pohybujeme se samozřejmě po celou dobu poslechu hluboko v podzemí a zde, jak je všeobecně známo, platí trošku jiná pravidla, než na světle. Mories sice nepřináší nic nového do záhrobí, ale to mi nijak nevadí. Naopak, užívám si pochmurné nálady, kývám se spokojeně do rytmu a rozmlouvám s nemrtvými. Pokud to máte podobně jako já a tahle odrůda smrti se vám líbí, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa. Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. Doom death metalový obřad pro vyvolávání duší nemrtvých!
Asphyx says:
A frosty mist hovers over the cemetery. The morgue is still quiet, but it won't be long before the first undead is heard. The bodies were brought in only yesterday. It is slowly getting dark and I am listening to the new, second long-playing album of the Dutch CADAVER SHRINE. This record has the same dead atmosphere as the old graves I'm passing by. People have long forgotten the beauty of burying themselves in the ground and prefer to let their damned souls burn to ashes. They won't escape hell anyway, believe me.
This is a classic, a traditional procession marching to the beat of a new album. The coffin slowly descends into the ground, as if no one knew the deceased was still alive. He's coming for revenge, he's coming out of the grave. To the sound of "Into the Horrible Depths". This is exactly the kind of doom death metal that's played in old burial grounds. A chill is slowly creeping into my bones.
The only member of the band is Maurice de Jong, otherwise known as Mories, who was freely inspired by bands like ASPHYX, BOLT THROWER or the old AUTOPSY. He added a big portion of his own ideas and inventiveness and the result is an album that will be a great soudtrack for your funeral one day. I have no objections to the sound, everything cuts and chills as it should, I like the cover too. You could also write that formally everything is in the best order and you can focus on the music itself. I personally find it very addictive, rotten and dusty. If you've ever visited the long-abandoned catacombs, you probably know what I'm writing about. There are tightly knit cobwebs on the grimy skeletons and rats dancing in the shadows. That's where CADAVER SHRINE's music came from and where it belongs. The new album is very well written, composed and has a lot of interesting moments in it. It is a simple fact that it has gradually made its way into my blood and subconscious. I used to sit in my tomb for long hours, reading through old writings. I used to take in the smell of rot, that hard-to-define odor that only good bands can. I'm so glad I met this Dutch darkie on my wanderings through the underworld. Of course, we move deep underground during the whole listening time and here, as it is generally known, slightly different rules apply than in the light. Mories may not bring anything new to the underworld, but that doesn't bother me in the least. On the contrary, I'm enjoying the somber mood, swaying contentedly to the beat and talking to the undead. If you're like me and like this variety of death, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotting flesh. There's a freezing fog hovering over the cemetery. A doom death metal ritual to summon the souls of the undead!
Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Vypadají jako bájné sukuby. Krásné a svůdné. S ostrými zuby, kterými se zakousnou do mého nebohého těla. Stejně jako nové EP italských tmářů DEAD CHASM.
O téhle smečce jsem již jednou psal a pamatuji si, že jsem si připadal jako při návštěvě stejných krvavých rituálů. Jako bych právě objevil staré pohřebiště a přede mnou se začaly odehrávat pradávné příběhy bolesti a utrpení. Při poslechu mě opět obejmula temnota. Jako pevné chladné pavučiny. Jsem znovu roztrhán na kusy.
Máte rádi smečky jako INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Potom jste zde správně. Italové dokáží být i v nových skladbách velmi suroví a zničující, ale zároveň si zachovávají takový ten chladný a temný základ, který máme všichni u smrtícího kovu rádi. Nové EP "Spectral Tyranny" opravdu nejvíce vyniklo, když jsem se probudil uprostřed noci a měsíc mi svítil na cestu. Jako omámený jsem se vydal směrem do hlubokých lesů. Šel jsem opět najisto. Se sluchátky na uších jsem se prodíral hustým porostem. Tady, pod staletou skálou je stále několik kamenů, na kterých se sekaly hlavy, mučili nevinní. Ve jménu šílených bohů, ve jménu sadismu a zkažené krve. Když nové EP poslouchám, tak jsem přímo účastníkem obřadu, stojím ve stínu a sleduji všechnu tu bolest a utrpení nevinných. Po téhle hudbě ve mě zůstává hluboká rýha. Ano, tohle je přesně styl, který se mi líbí. Obdivuji uvěřitelnost, opravdovost, krutost, se kterou se pánové a dáma zhostili své morbidní práce. Ohně jsou opět zapáleny a postavy v kápích odříkávají zakázaná slova. Šepot nemrtvých zní všude kolem. U téhle smečky se můžete spolehnout na dobrý, prašivý zvuk i na stylový, parádní obal. Jsem spokojen po všech stránkách a naplno si užívám mrtvolnou, tajemnou atmosféru celé nahrávky. Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Plesnivý, temný a bolestivý death metal z jiných světů, který mění kruté fantazie v krvavou realitu!
Asphyx says:
Skulls boiling in giant cauldrons. Pieces of flesh, chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. They look like mythical succubi. Beautiful and seductive. With sharp teeth that bite into my poor body. Just like the new EP from Italian darkies DEAD CHASM.
I've written about this pack before and I remember feeling like I was attending the same bloody rituals. It was like I had just discovered an old burial ground and ancient stories of pain and suffering began to unfold before me. As I listened, the darkness once again enveloped me. Like solid cold cobwebs. I'm torn apart again.
Do you like packs like INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Then you have come to the right place. The Italians can be very raw and devastating even in their new tracks, but at the same time they retain that cold and dark foundation we all love in death metal. The new EP "Spectral Tyranny" really stood out the most when I woke up in the middle of the night with the moon shining my way. Like a dazed man, I made my way into the deep woods. I was on the clear again. With my headphones on, I pushed my way through the thick undergrowth. Here, under the centuries-old rock, there are still a few stones where heads were chopped off, innocents tortured. In the name of mad gods, in the name of sadism and corrupted blood. When I listen to the new EP, I'm right there in the ceremony, standing in the shadows, watching all the pain and suffering of the innocent. This music leaves a deep gash in me. Yes, this is exactly the style I like. I admire the believability, the realness, the cruelty with which the gentlemen and the lady have tackled their morbid work. The fires are lit again and the hooded figures recite forbidden words. The whispers of the undead echo all around. You can count on a good, dusty sound and a stylish, cool cover for this pack. I am satisfied on all sides and fully enjoy the dead, mysterious atmosphere of the whole record. Skulls boiling in huge cauldrons. Bits of flesh chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. Moldy, dark and painful death metal from other worlds, turning cruel fantasies into bloody reality!
Recenze/review - DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni (2023):
Když se dívám z chalupy v Jizerských horách na Krkonoše, tak vidím zasněžené vrcholy kopců. Mám to kousek, stačí sejít dolů, vylézt nahoru a potom se vydat po hřebenech. Dívám se na horský masív z druhé strany než polští black metalisté BRZASK. Ti se na svém debutovém albu věnují starým mýtům a bájím, ve kterých vystupuje pán hor, u nás Krakonoš, u nich Rübezahl. Pánové se věnují historii s nadšením a opravdovými znalostmi. Potkáte tak lidové léčitele, tajemné duchy hor i příběhy obyčejných lidí bojujících s přírodou.
Určitě byste to měli zažít. Neznám nic lepšího, než vylézt na vysokou horu, dívat se do krajiny, sledovat poletující havrany i dravce. Nasávat pach z luk a strání, procházet se temným lesem, nechat se unášet ledovými potoky, ztratit se v mlze a poslouchat u toho "Der Wanderer im Riesengebirge". Jedná se o klasický, melodický, chladný black metal s jasným poselstvím. Ožijí před vámi tajemné příběhy hor. Duchové lesa by mohli vyprávět.
Pokud bych měl nějakým způsobem hodnotit formální věci, tak by stačilo napsat jediné - vše je v nejlepším pořádku. Povedl se jak obal, tak i zvuk (mastering Dan Swanö), který je krásně chladný, podmanivý a syrový. Jako brzká rána v lesích kolem Harrachova. Opravdu vám doporučuji navštívit Krkonoše, poznat jejich krásu, sílu, tajemno i mystiku a teprve potom pochopíte sílu této nahrávky naplno. Jinak se jedná o klasický, tradiční black metal volně inspirovaný kapelami jako MAYHEM, EMPEROR, případně DISSECTION. Je znát a slyšet, že kapela pevně věří tomu, co hraje, o čem zpívá. Pánové pocházejí z Szklarske Poręby, kterou jsem několikrát navštívil. Víte, když sedím doma u reproduktorů, tak poslouchám opravdu pozorně. Protože pánové zpívají a hrají o tom, co mám sám rád, co ovlivnilo i můj život. Mám v těchto místech kořeny, které nejdou (a ani nechci, aby byly) vytrhnout. Slyšel jsem podobné příběhy, které mi vyprávěl i můj děda, s pohledem upřeným do dálky i do minulosti. Jsem sice z Jizerských hor, ale Krkonoše mám prolezlé skrz naskrz. Mám rád staré legendy, chalupy, do kamenů vytesané vzkazy. Kdysi tu byly Sudety s velmi pohnutým osudem. BRZASK oživili vzpomínky, vytáhli ze starých spisů velmi zajímavé příběhy, opatřili je tajemnou atmosférou a zahalili je do temné mrazivé mlhy. U nás se říká, že jdeš do kopce nebo prší a když poslouchám "Der Wanderer im Riesengebirge", tak si na tohle přísloví často vzpomenu. Mraky jsou totiž velmi nízko a jsou černé jako lidské svědomí. Je lehké najednou věřit na léčivé účinky místních bylin, na duchy, na přízraky z onoho světa, na to, že každý strom má svůj vlastní příběh. Poláci mě zasáhli přímo do srdce. Nejen tématem textů, ale i hudbou samotnou. Pokud se vám tenhle styl líbí, tak se nechte pozvat na pochmurné toulky lesem. Určitě nebudete litovat. Naopak. Tohle je... Drsná, syrová, tajemná a záhadná black metalová duše hor! Velmi uvěřitelný, niterný zážitek!
Asphyx says:
When I look from my cottage in the Jizera Mountains to the Giant Mountains, I see snow-covered hilltops. It's a short walk, just go down, climb up and then follow the ridges. I'm looking at the mountain massif from the other side than Polish black metallers BRZASK. On their debut album, they deal with old myths and myths, in which the lord of the mountains, in our case Krakonoš, in theirs Rübezahl. The gentlemen dedicate themselves to history with enthusiasm and real knowledge. You will meet folk healers, mysterious mountain spirits and stories of ordinary people fighting nature.
You should definitely experience it. I can't think of anything better than climbing a high mountain, looking out over the landscape, watching the ravens and raptors fly by. To take in the smell of the meadows and hillsides, to walk through the dark forest, to be carried away by the icy streams, to get lost in the fog and listen to "Der Wanderer im Riesengebirge". This is classic, melodic, cold black metal with a clear message. The mysterious stories of the mountains come alive for you. The spirits of the forest could tell.
If I had to evaluate the formal things in some way, it would be enough to write one thing - everything is in the best order. Both the cover art and the sound (mastering by Dan Swanö) have done well, which is beautifully cool, captivating and raw. Like an early morning in the woods around Harrachov. I really recommend you to visit the Krkonoše Mountains, experience their beauty, power, mystery and mysticism and only then you will understand the power of this recording to the fullest. Otherwise it is classic, traditional black metal loosely inspired by bands like MAYHEM, EMPEROR, or DISSECTION. You can see and hear that the band firmly believes in what they play and sing about. The gentlemen come from Szklarska Poręba, which I have visited several times. You know, when I sit at home at the speakers, I listen really carefully. Because the gentlemen sing and play about what I like myself, what has influenced my life. I have roots in these places that can't be (and I don't want them to be) ripped out. I've heard similar stories told by my grandfather, with his eyes fixed on the distance and the past. I may be from the Jizera Mountains, but the Krkonoše Mountains are right through me. I like old legends, cottages, messages carved in stones. Once there were Sudetenland with a very turbulent fate. BRZASK have revived the memories, pulled very interesting stories out of old writings, given them a mysterious atmosphere and shrouded them in a dark, chilling fog. In our country they say you go uphill or it rains and when I listen to "Der Wanderer im Riesengebirge" I often think of this saying. For the clouds are very low and as black as a man's conscience. It's easy to suddenly believe in the healing powers of local herbs, in ghosts, in otherworldly apparitions, in the fact that every tree has its own story. The Poles hit me right in the heart. Not only with the theme of the lyrics, but also with the music itself. If you like this style, then let yourself be invited to the gloomy wanderings through the forest. You won't regret it. On the contrary. This is... The gritty, raw, mysterious and eerie black metal soul of the mountains! A very believable, intimate experience!
Ave ANTROPOMORPHIA! Greetings to the catacombs of Tilburg, Holland! When I was preparing for this interview, I found all the albums I got from you guys over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1992 recording "Bowel Mutilation". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.
Thank you for the compliment, the recipe is that there is no recipe.
We always set the bar pretty high for ourselves, are not easily pleased, follow the path of progression, we’ve become better musicians, also I think I’ve grown as a composer through out the years and we never bother with what other think of us. Maybe that’s it?
We've waited six long years for this year's full-length album "Devoid Of Light". You released it on Testimony Records and I have to admit I was very impatient. Even though I'm still listening to your previous album "Merciless Savagery". Why did it take you so long? Where did you want to go and what is the basic idea of the new album?
Merciless Savagery’ was having momentum, then life came into play and fucked things up majorly, with the pandemic being the first thing to ruin the timeline.
During that whole period I tried to find some creativity but I felt no connection it all felt lethargic. As I was still in a state that connected me to ‘Merciless Savagery’.
After the pandemic became background noise, we were able to do some shows, at that point in time creativity presented itself to me.
Having found this connection I started working more intensively on these new musical incantations.
Then another time consuming factor presented itself.
Due to personal tribulations, I wont go into the specifics because its quit personal, I wasn’t able to write or record anything new for almost a full year.
I guess somewhere early 2023 we continued on this journey which ended in July of 2024, that’s when we finished all the recordings.
The album was done for quite awhile but with the whole finding a new label and the time it takes for a label to plan a release adds another 10 months to the process.
I never no where we go, it’s not something you predetermine. The writing process of an album is an artistic journey, where the music presents itself to you. It tells you where to go what is necessary and when to stop adding to it.
Anyway, the album "Devoid Of Light" is out and immediately became one of my most played albums. Listening to it, you get the feeling of being back on a timeline to the 90's, yet the new stuff is fresh and interesting. It is excellent! How was it made? And how does ANTROPOMORPHIA actually create new material?
Like I said, the inspirations/music presents itself. I never sit down and think let’s write a song that sounds like this and has this type of vibe. It’s something you stumble upon or find their way to the surface and bring with them a certain spine chilling energy. That’s when you know you’re on the right track so to speak. I some cases it takes months to conclude these riffs into songs and sometimes it takes an evening or two, which in our case is very rare.
I've always liked the sound of your albums a lot. "Devoid Of Light" is no exception. Where did you record the album, was it with Marco Stubbe again? How did you achieve such a cold, dark and dense sound? It seems to me as if it was still recorded in analogue or am I wrong? Or is it Dan Swano's mastering? Interestingly, I find the sound of the recording to be very similar to the previous record "Merciless Savagery". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?
We always record at our drummers, Marco Stubbe’s studio, we record digital. My involvement stops with the guitar sound(s) that I present and want for the album. We leave everything up to Marco, we’ve founded this band and he knows how exactly this band should sound, he knows what he’s doing and there has never ever been an argument on that. For this album one thing changed, we recorded the vocals in another studio, one closer to my home but all other steps are the same; Marco produced and mixed the album, he’s the mastermind behind our sound. Swanö mastered it.
.
I'm an old school fan and I'm very big on record covers. "Devoid Of Light" is signed by the always excellent painter Richard Schouten. The motif is so great for me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you get together and how did the cover for the album come about?
Richard created the image from things we presented to him regarding the lyrics and my take on certain things. He came up with a sketch and I immediately saw things that weren’t deliberate or even there but clicked with my lyrics. How it connects is different for each person, within the band we had different views on it’s connection and that is all fine because there is not just one.
The last original members of the band are drummer Marc Stubbe and singer and guitarist Ferry Damen. Is it hard to find musicians in Holland who want to play death metal? You also play quite "complicated", which puts high demands on the individual members. Does that mean that the two original members have the final say in everything? How are the other members involved in the running of the band? Do they also compose new material? Have you ever had submarine sickness? Has your opinion of how your music should sound never changed? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all it takes is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is ANTROPOMORPHIA?
I wouldn’t know, we never had to seek for members in such a way that we had to canvas the whole country. Jos we’ve known for ages, since the Acrostichon days. Jeroen was already a friend of ours before he joined the band. Each member has their respectable roles within the band.
No my views on how this band should sound never changed.
Friendship, or I would rather call it a brotherhood is what makes this band, I could never be in a band with hired help or someone I have no personal connection with.
What's good about today is that we have the internet. I mean, as in what, but at least I can remotely watch your concerts. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but according to all available information - you mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX, SINISTER, THANATOS and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - what about ANTROPOMORPHIA and concerts? What would you say about a trip around Europe with a stop in the Czech Republic?
We do not only play big festivals, we also do club shows and we do tours. We are selective but plans are in the works and at this point there isn’t more I can say about it.
Just yesterday I was talking to a friend in a pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Holland, but here in the Czech Republic I see it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.
There are positive things about these technological advances and we use them, because it makes things easier…mainly in the beginning of an album process. As far as society goes, I don’t pay much attention to what other people do I mostly avoid them, so I don’t really care.
It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. ANTROPOMORPHIA are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and get it to more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?
From the bands perspective I think the biggest adaptation we had to make is to be more involved on social media, I am not a fan but unfortunately it is part of it.
I personally only collect vinyl and some tapes, CD’s I don’t care for and streaming platforms am also not a fan of, it can be convenient when traveling but I prefer to have what I want to listen to in good quality uploaded to my phone if I listen to something digital.
Holland is a country with a very old culture, with traditions. But what about death metal? Are concerts also underground events for a few visitors like in the Czech Republic? What about your fans, when you compare them with the ones you've met at concerts around the world? Do they support you?
I don’t goi that often to a Death Metal show, I’m one of those guys that gravitates towards the bands from 80’s early 90’s when it comes to DM . So I can’t really speak on this.
The Dutch fans are more restraint towards their native acts. Where as we’ve played shows in Germany we’re the audience was one big frenzy, let’s just say throughout the EU we get a more enthusiastic response.
You founded the band in 1990. You were all at the beginning of something new. I love the old school of death. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty of them.
We formed the band in 1989 as a three piece by the way.
We found out about new bands through tape trading and it seemed like there was a show like every other week, I saw so many DM bands on their first time visit to the Netherlands. Autopsy, Morbid Angel, Dismember, Bolt Thrower, Carcass…I mean to many to name. But one of the greatest shows I ever saw was in my hometown Kaatsheuvel, I use to work at a local club called L’ecole and we hosted the: Death-Leprosy tour in ’89. Death’s ‘Scream Bloody Gore’ was the thing that sucked me into the genre so to have them in our own club but to say any of them were my role models..no.
Later on my friends and I started our own metal night, live music was one of the things we organized. I was the booker for most of the shows, we had bands such as, Asphyx & Gorefest back in 1990, Sinister & Acrostichon..but also Grave on their ‘You’ll never See’ cycle.
I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On ANTROPOMORPHIA records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?
Death Metal as a genre nowadays doesn’t mean that much to me, I mean I think Teitanblood and a band like Grave Miasma are great because they have a unique way to approach the genre but for the most part, like I said earlier I always gravitate towards the same bands as back in the day.
Regarding AntropomorphiA, what we do comes from a genuine honest place, it demands that you put everything into it…. but that has little to nothing to do what a certain type of musical genre means to us, we listen to a broad audial spectrum and DM happens to be one of them but so is rock, heavy metal, black metal and wave etc etc. I see AntropomorphiA as a boundless extreme entity that conveys a palpable sense of oppressive darkness. We never write with an intention to sound like a genre and I certainly don’t care if it will fit a genre labelled box.
Finally, a classic but important question. What is ANTROPOMORPHIA going to do in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe? If you want to say something to fans, labels, promoters, here is the space…
Thinks are I the work, that’s all I can tell about it at this point
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old ANTROPOMORPHIA fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will look forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. ANTHROPOMORPHIA RULES!
about ANTROPOMORPHIA on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - ANTROPOMORPHIA - Devoid Of Light (2025):
Ave ANTROPOMORPHIA! Zdravím do katakomb v Tilburgu, do Holandska! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Bowel Mutilation“ z roku 1992. Víš co je zajímavé? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možné? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Děkuji za kompliment, recept je, že žádný recept neexistuje.
Vždycky jsme si nasadili laťku hodně vysoko, nejsme snadno spokojení, jdeme cestou pokroku, stali jsme se lepšími hudebníky, také si myslím, že jsem za ta léta vyrostl jako skladatel, a nikdy se nezabýváme tím, co si o nás myslí ostatní. Možná je to tím?
Na letošní dlouhohrající album „Devoid Of Light“ jsme čekali dlouhých šest let. Vydali jste jej u Testimony Records a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. A to i přesto, že vaši předešlou desku „Merciless Savagery“ stále poslouchám. Proč vám to vlastně trvalo tak dlouho? Kam jste se chtěli posunout a jaká je základní myšlenka nového alba?
Merciless Savagery“ mělo spád, pak do hry vstoupil život a všechno pořádně zkurvil, přičemž pandemie byla první věcí, která zničila časovou linii.
Během celého toho období jsem se snažil najít nějakou kreativitu, ale necítil jsem žádné spojení, všechno mi připadalo letargické. Stejně jako jsem byl stále ve stavu, který mě spojoval s „Merciless Savagery“.
Poté, co se pandemie dostala do pozadí, jsme byli schopni udělat několik koncertů, v tu chvíli se mi kreativita sama nabídla.
Po nalezení tohoto spojení jsem začal intenzivněji pracovat na těchto nových hudebních zaklínadlech.
Pak se objevil další časově náročný faktor.
Kvůli osobním útrapám, nebudu zabíhat do podrobností, protože to je dost osobní, jsem nebyl schopen napsat nebo nahrát nic nového téměř celý rok.
Tuším, že někdy začátkem roku 2023 jsme pokračovali v této cestě, která skončila v červenci 2024, tehdy jsme dokončili všechny nahrávky.
Album bylo hotové docela dlouho, ale s celým hledáním nového vydavatelství a dobou, kterou vydavatelství potřebuje na naplánování vydání, se k tomu přidalo dalších 10 měsíců.
Nikdy nevím, kam se vydáme, není to nic, co by se dalo předem určit. Proces psaní alba je umělecká cesta, na které se vám hudba sama představuje. Řekne vám, kam máte jít, co je potřeba, a kdy přestat přidávat.
Každopádně, album „Devoid Of Light“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let, přesto je novinka svěží a zajímavá. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří ANTROPOMORPHIA nový materiál?
Jak jsem řekl, inspirace/hudba se nabízí sama. Nikdy si nesednu a neřeknu si, že napíšu písničku, která bude znít takhle a bude mít takovouhle atmosféru. Je to něco, na co narazíte nebo co si najde cestu na povrch a přináší s sebou určitou energii, ze které mrazí v zádech. Tehdy víte, že jste takříkajíc na správné cestě. V některých případech trvá měsíce, než tyto riffy uzavřeme do písní, a někdy to trvá jeden nebo dva večery, což je v našem případě velmi vzácné.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Devoid Of Light“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Marco Stubbeho? Jak jste docílili tak chladného, temného a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Nebo je to masteringem u Dana Swano? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Merciless Savagery“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Vždycky nahráváme u našeho bubeníka, ve studiu Marca Stubbeho, nahráváme digitálně. Moje zapojení končí u zvuku (zvuků) kytary, které na albu prezentuji a chci. Všechno necháváme na Marcovi, založili jsme tuhle kapelu a on přesně ví, jak má znít, ví, co dělá, a nikdy o tom nebyl spor. Pro tohle album se změnila jedna věc, vokály jsme nahrávali v jiném studiu, ve studiu, které je blíž mému domovu, ale všechny ostatní kroky zůstaly stejné; Marco album produkoval a mixoval, on je mozkem našeho zvuku. Swanö ho masteroval.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Devoid Of Light“ je podepsán vždy vynikající malíř Richard Schouten. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Richard vytvořil obraz na základě věcí, které jsme mu předložili ohledně textů a mého pohledu na některé věci. Přišel s náčrtem a já jsem v něm okamžitě viděl věci, které tam nebyly záměrně, ale které se shodovaly s mým textem. To, jak se to spojuje, je pro každého člověka jiné, v rámci kapely jsme měli různé názory na to, jak se to spojuje, a to je všechno v pořádku, protože není jen jeden.
Posledními původními členy kapely jsou bubeník Marc Stubbe a zpěvák a kytarista Ferry Damen. Je těžké sehnat v Holandsku muzikanty, kteří chtějí hrát death metal? Vy navíc hrajete dost „složitě“, což klade na jednotlivé členy vysoké nároky. Znamená to, že mají oba původní členové ve všem poslední slovo? Jak se podílejí ostatní členové na chodu kapely? Skládají třeba i nový materiál? Měli jste někdy ponorkovou nemoc? Nikdy se nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom ANTROPOMORPHIA?
To nevím, nikdy jsme nemuseli hledat členy tak, že bychom museli objíždět celou zemi. Jos jsme znali už dávno, od dob Akrostichonu. Jeroen byl náš kamarád už předtím, než se přidal ke kapele. Každý z členů má v kapele své úctyhodné role.
Ne můj názor na to, jak by měla kapela znít, se nikdy nezměnil.
Přátelství, nebo bych to spíš nazval bratrstvím, je to, co dělá tuhle kapelu, nikdy bych nemohl být v kapele s najatými pomocníky nebo s někým, ke komu nemám žádný osobní vztah.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX, SINISTER, THANATOS a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co ANTROPOMORPHIA a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?
Nehrajeme jen na velkých festivalech, ale také v klubech a na turné. Jsme vybíraví, ale na plánech se pracuje a v tuto chvíli k tomu nemohu říct víc.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Holandsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
Na těchto technologických vymoženostech jsou pozitivní věci a my je používáme, protože nám usnadňují práci... hlavně na začátku procesu tvorby alba. Co se týče společnosti, nevěnuji moc pozornosti tomu, co dělají ostatní lidé, většinou se jim vyhýbám, takže mě to moc nezajímá.
Je to jiný svět, i co se týče labelů, vydavatelství. ANTROPOMORPHIA je kapela, která je pro mě synonymem pro undergroundový death metal. Máme bandcamp, youtube, labely mohou šířit tvou hudbu rychleji a dostat ji k více lidem. Ale víš, vinyl je vinyl, kazeta a CD má taky své kouzlo. Museli jste nějak změnit svůj přístup k vydávání hudby? Nebo se stále držíš staré školy a nové věci tě nechávají chladným?
Z pohledu kapely si myslím, že největší přizpůsobení, které jsme museli udělat, je větší zapojení do sociálních sítí, nejsem jejich fanoušek, ale bohužel to k tomu patří.
Osobně sbírám jen vinyly a nějaké kazety, CD mě nezajímají a streamovacím platformám také nefandím, může to být pohodlné na cestách, ale pokud poslouchám něco digitálního, raději mám to, co chci poslouchat, nahrané v dobré kvalitě v telefonu.
Holandsko je země s velmi starou kulturou, s tradicemi. Jak je na tom ale s death metalem? Jsou koncerty také undergroundovými akcemi pro pár návštěvníků jako u nás v Čechách? Co vaši fanoušci, když je srovnáš třeba s těmi, co si potkal na koncertech po světě? Podporují vás?
Nechodím tak často na death metalové koncerty, jsem jeden z těch, kteří tíhnou ke kapelám z 80. a začátku 90. let, pokud jde o DM. Takže se k tomu nemůžu vyjádřit.
Holandští fanoušci jsou vůči svým domácím kapelám zdrženlivější. Tam, kde jsme hráli koncerty v Německu, bylo publikum jedno velké šílenství, řekněme, že v celé EU se nám dostává nadšenějších reakcí.
Kapelu jste založili v roce 1990. Všichni jste kdysi stáli u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
Mimochodem, kapelu jsme založili v roce 1989 jako tříčlennou.
O nových kapelách jsme se dozvídali díky obchodování s kazetami a zdálo se mi, že každý druhý týden se koná nějaký koncert, viděl jsem tolik kapel DM při jejich první návštěvě Nizozemska. Autopsy, Morbid Angel, Dismember, Bolt Thrower, Carcass... Myslím, že je jich tolik, že je ani nejde vyjmenovat. Ale jeden z nejlepších koncertů, co jsem kdy viděl, byl v mém rodném městě Kaatsheuvel, pracoval jsem v místním klubu L'ecole a hostili jsme: Death-Leprosy tour v roce 89. Death's 'Scream Bloody Gore' byla věc, která mě vtáhla do žánru, takže mít je v našem vlastním klubu, ale že by někdo z nich byl můj vzor... to ne.
Později jsme s kamarády založili vlastní metalový večer, živá hudba byla jednou z věcí, které jsme pořádali. Byl jsem booker většiny koncertů, měli jsme kapely jako Asphyx & Gorefest v roce 1990, Sinister & Acrostichon..ale také Grave na jejich cyklu „You'll never See“.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách ANTROPOMORPHIA je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
Death metal jako žánr mi dnes už moc neříká, myslím, že Teitanblood a kapely jako Grave Miasma jsou skvělé, protože mají jedinečný přístup k žánru, ale většinou, jak už jsem řekl, tíhnu ke stejným kapelám jako kdysi.
Co se týče AntropomorphiA, to, co děláme, vychází z opravdové upřímnosti, vyžaduje to, abyste do toho dali všechno...., ale to má pramálo společného s tím, co pro nás znamená určitý typ hudebního žánru, posloucháme široké audiální spektrum a DM je náhodou jedním z nich, ale stejně tak rock, heavy metal, black metal a wave atd. atd. AntropomorphiA vnímám jako bezbřehou extrémní entitu, která zprostředkovává hmatatelný pocit tísnivé temnoty. Nikdy nepíšeme s úmyslem znít jako nějaký žánr a rozhodně mě nezajímá, jestli to bude zapadat do žánrové škatulky.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají ANTROPOMORPHIA v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné po Evropě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…
Práce probíhají, to je vše, co k tomu teď mohu říct.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek ANTROPOMORPHIA a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. ANTROPOMORPHIA RULES!
about ANTROPOMORPHIA on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - ANTROPOMORPHIA - Devoid Of Light (2025):
%20-%20Ernst%20Th%C3%A4lmann.jpg)
