DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 31. května 2025

Rozhovor - INOCULATION - Surový, nekompromisní death metal, který k nám přišel z nekonečné temnoty vesmíru!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - INOCULATION.

Odpovídal Anthony Allen (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - INOCULATION - Actuality (2025):

Ave INOCULATION! Zdravím do temného podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Actuality“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po čtyřech letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?

Ahoj! Nejprve vám děkuji za rozhovor se mnou, vážím si této příležitosti. A jsem rád, že se ti líbí „Actuality“! Byl to dlouhý proces psaní. Vznikla po našem prvním velkém turné, které jsme absolvovali v roce 2021. Takže první píseň pro „Actuality“ jsme napsali na začátku roku 2022. A všechno to vzniklo mezi tím, co jsme se pohybovali na turné, do kterého jsme se ponořili, a psaním hudby mezi turné a zároveň se snažili zůstat připraveni na turné. Takže tahle hudba opravdu vzešla ze spousty nových zkušeností, když jsme poprvé jeli na turné a potkali spoustu nových úžasných muzikantů, což ovlivnilo náš proces psaní.


Jsem váš starý fanoušek, mám doma třeba i vaše demo „Elysium“ z roku 2013 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad v roce 2011 založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv starých amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?

To je úžasné, že ho máte! A ano, americký death metal konce 80. a začátku 90. let byl v podstatě důvodem, proč kapela vznikla, ve skutečnosti jsme na prvních pár koncertech v roce 2011 zahráli Zombie ritual od Death a Chopped in half od Obituary! Ve skutečnosti to začalo asi spíš v roce 2009, ale kompletní sestavu jsme měli asi až koncem roku 2010 a pak jsme odehráli první koncert a vydali první demo v roce 2011. To už byla úplně jiná sestava . Já (Anthony) jsem to založil jen z lásky k old school death metalu a thrashi a z lásky k hraní hudby. Když jsme v roce 2011 odehráli první koncert, byl jsem v posledním ročníku střední školy.

Z původní sestavy zbyl v INOCULATION pouze kytarista a zpěvák Anthony Allen. Kapelou si prošla celá řada skvělých muzikantů. Proč vlastně došlo k tolika změnám? Zároveň, a to je pro mě velmi zajímavé, si zachováváte stále svoji tvář. Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.

To je přesně ten důvod, proč tolik hudebníků, bylo opravdu těžké najít lidi, kteří by chtěli dělat věci tak a na takové úrovni, jak jsem chtěl hrát, ne všichni, někteří, kde velmi v této úrovni někteří ne tolik. Taky jsem začal kapelu, jak jsem říkal, na střední škole, takže spousta dospívání a učení. Prostě chvíli trvalo, než jsem našel sestavu, která mi sedla, a byl jsem odhodlaný ji najít . A Nick Charlie a já jsme se všichni docela dobře znali, protože jsme všichni hráli v jiných kapelách . Charlie mě sbalil jako první, když Inoculation v té době byil jen já a já jsem zvažoval, že přestane úplně, ale Charlie mě přesvědčil o opaku. A s Nickem to bylo asi počtvrté, co jsem se ho snažil získat do kapely, a nakonec to vyšlo.


Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, brutální, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase zkažená krev. Prozradíš nám způsob, jakým INOCULATION skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?

Myslím, že ta atmosféra vychází z toho, jak jsme to psali, celou dobu jsme to psali společně. Normálně bych přišel na zkoušku s napsanou písničkou nebo půlkou písničky a pak bych z toho vycházel, ale tohle album jsme skoro každý riff vymysleli všichni společně na zkoušce a pak jsme z toho vyvinuli písničku, také společně.

Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Noah Buchanan. Jak se vám spolupracovalo? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Noahovi?

Je to do značné míry výsledek spolupráce s Noahem. Je to úžasný inženýr a spolupracovali jsme s ním na všech našich novějších pracích. Vytvořili jsme si s ním dobrý vztah a on ví, jak na nás a na atmosféru, o kterou v naší hudbě usilujeme, zatlačit, a my mu hodně důvěřujeme, takže když má na něco názor, obvykle ho poslechneme.


Lucas Konte se stal i díky vám mým oblíbeným tvůrcem obalů (miluju jeho práci pro vaše předchozí album). Ten k novému albu je velmi temný a tajemný. Mrazí z něj. Prozradíš nám, jak jste se dali s tímhle vynikajícím malířem dohromady a proč právě tenhle motiv?

Lucas je naprosto úžasný umělec, nechtěli jsme mu příliš zasahovat do jeho uměleckého procesu a tak nějak jsme mu dali téma a nechali ho, ať si s ním poradí. Řekli jsme mu, že chceme, aby Simms vytvořil jakousi scénu z trosek všech různých realit dohromady a aby se tyto reality proměnily v aktuální realitu.

O čem jsou texty na novém albu? Odkud jste čerpali inspiraci? Mám, asi stejně jako vy, rád staré sci-fi filmy i knihy. A tak mě napadá, věříš v existenci vesmírných vetřelců? Myslíš, že opravdu někdy přiletí?

Všichni na 100 000 % věříme na mimozemšťany, jsou tam a už tu byli a vrátí se. To je největší lyrická inspirace na albu. A prostě všechno, co může následovat pod hlavičkou sci-fi . Od struktury tajemství o vládním utajení ohledně mimozemšťanů a UFO až po hvězdného ďábla predátora, který je o obřím predátorském monstru najatém vesmírnou radou, aby zabilo a hvězdného ďábla, který obcházel a ničil hvězdy.


Jak jsou na tom INOCULATION s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?

V současné době se nám daří skvěle, máme rozdělaných několik turné, o kterých zatím nemohu informovat, ale v letech 2025 a 2026 se vydáme na cesty.

Poslouchám death metal od devadesátých let a Ohio pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že v Clevelandu to stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři?

Cleveland je skvělý pro metal, ale spíše underground. Myslím, že je to teď asi nejlepší, co jsem se dostal na scénu v roce 2011, co se týče metalu, je tam tolik úžasných kapel, míst a vydavatelství, vše v oblasti severovýchodního Ohia. A Ohio obecně má obrovskou scénu nemocných nových death metalových kapel, Mutilatred, Noxis ,200 Stab wounds, Bogg, Aatomic witch, a mnohem víc.

Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.

Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo 12 let, a druhý den jsem založil svou první kapelu, aniž bych vůbec věděl jak, ale věděl jsem, že jsem posedlý klasickým rockem, Kiss, Guns N' Roses, Hendrixem, AC/DC atd. Do kytary jsem se ponořil naplno a byl jsem posedlý hraním při každé příležitosti . Nakonec jsem ještě ten rok ve 12 letech odehrál svůj první koncert, byli jsme taková punková kapela ve stylu Ramones . Ale čím víc jsem hrál, tím víc mi klasický rock nestačil a potřeboval jsem rychlejší a těžší věci, což vedlo k Megadeth, Iron Maiden, Slayer, Metallica, Exodus. Nejdřív jsem byl thrasher a když jsem začínal, byla nová vlna thrashe dost populární, takže kapely jako Warbringer, Bonded by blood , Toxic holocaust a Municipal Waste měly velký vliv. Ale dál jsem potřeboval těžší a rychlejší muziku a tehdy jsem se dostal k death metalu, zejména americký death metal z počátku 90. let mě opravdu dostal.

 

Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vy jste oproti mě o dost mladší, přesto mi to nedá a zeptám se…vzpomeneš si ještě, jak INOCULATION začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě. Provedeš nás prosím historií vaší kapely?

Jo, začínali jsme stejně, hráli jsme v blbých barech, kde jsme nebyli dost staří na to, abychom si mohli koupit pivo. Pamatuju si, že první koncert, kde jsme hráli, byl večer dolarových steaků a já snědl asi pět steaků, bylo to divný místo. Taky jsem vždycky byl uh DIY kluk takže jsme hráli u lidí doma, na dvorcích , ve skateparku. Kdekoliv jsme mohli hrát . Pak jsme se dostali k předskakování na turné přes Cleveland a prostě jsme se dostali na každou death metalovou show, kterou jsme mohli, po celá léta. Nakonec jsme začali jezdit na turné a tehdy jsme se do Inoculation opravdu zamilovali , cestování po celé zemi a hraní pro různé lidi je to nejlepší, co jsem s Inoculation udělal.

Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?

Hudba pro mě znamená všechno , jak jsem řekl, poprvé jsem hrál, když mi bylo 12 let, a bude mi 32, takže to byl doslova celý můj život nonstop. Vždycky tu pro mě byla a vždycky tu pro mě bude. Řekl bych, že mě přitahuje to, jak vás hudba dokáže pohnout a změnit náladu nebo atmosféru.

Klasická otázka na závěr. Co chystají INOCULATION v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.

Pracujeme na tom, abychom mohli vyrazit na turné a hrát „Actuality“ naživo pro všechny!

Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Actuality“ pod tlakem do hlavy. Album se moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! INOCULATION RULES!

Díky za rozhovor!! Vážím si toho!


Recenze/review - INOCULATION - Celestial Putridity (2021):

pátek 30. května 2025

A few questions - interview with death metal band from Sweden - UNDECAYED.


A few questions - interview with death metal band from Sweden - UNDECAYED.

Answered Tony Richter (vocals), thank you!

Recenze/review - UNDECAYED - In Death's Image (2025):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Tony Richter (vocals) – Undecayed is a death metal band mainly influenced by 90‘s US-death metal. It came together in 2008 when my old band 9th Plague fell apart approximately the same time as Mikael Bergman’s (guitars) old band Disromance had line-up problems. We had been in several bands together in the 90‘s and decided to work together again and play old school death metal. We are fully aware of that we are not reinventing the wheel, nor do we try to. I guess you could say that Undecayed is death metal by fans of death metal, for fans of death metal.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Tony – We recorded drums and vocals at Studio Mangelrum, the studio of Kristofer Örstadius, who was the guitar player in my previous band 9th Plague. He also mixed and mastered the album. Guitars and bass was recorded in Mikael’s home studio. The conditions may not have been the best when we recorded drums and vocals because Studio Mangelrum was kind of closing down. So we were a bit rushed. So it was not as relaxed as one could have hoped for.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Tony – So far, we have deals for digital and CD with Lethal Scissor Records. They also have something of an option to release it on cassette if they want to. If someone is interested in putting out a vinyl version, we are open to discuss it. The first edition of CDs are 250 copies, I think. With the digital release there is of course no limit.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Tony – I write all the lyrics. Even if „In Death’s image“ is not a concept album per se, there is still a loosely connected theme. „Death“ arrives to earth in physical form to kill, once and for all, everything that lives. Humans, animals, nature, every fucking thing. There is no hope for survival. The world shall be recreated in his image. Dead. There is also something of a religious angle. Most religions wait for their god to arrive to bring them his paradise. But instead of their god, Death arrives. And he is no god. He is something much more powerful. And he is not looking for followers. He has no creed for us to follow. He only wants us to die. As for how the lyrics were created… I usually get an idea. Maybe a line or a sentence. Then when there is new music, I see if one of my ideas fit and start to write. Sometimes I already have a lot, sometimes I have almost nothing. As a song takes form, I may have to change the lyrics several times. Sometimes I even have to scrap everything and start over. A finished song can have lines and sentences from several old ideas from many different years. Already in 2010, I got the idea to make an album where the word „death“ was included in every song’s title. So for approximately ten years, I only wrote lyrics with „death“ in the title (there was probably at least ten other songs that was scrapped during this time, and at least thirty variations of lyrics that did not make it either). This idea will not be continued in songs written after the album though.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Tony – The logo was created by Mikael. He also handle most of the graphics for our social media. Jon Zig made the artwork for the album though. Social media seem to be very important today. As most of us are old farts, when we had our first bands there was no social media. We had to do everything through mail, writing letters. Then emails replaced that. Websites appeared. But there was not social media back then. It was all done in the deep underground. One has to change and adapt, I guess. We’ve seen it all come and go. We don’t have a traditional website. Only facebook, instagram, youtube and bandcamp.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Tony – Lethal Scissor Records from Italy. Their deal seemed the most favourable. They are not a big label (yet), and it is early. But they have impressed us in some areas and there have been some minor issues in other areas, but overall I’d say we are happy so far. The CDs was not ready in time for the release date though, and that was not a good thing, but it was not the labels fault. There was some problem at the pressing plant.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Tony – I don’t think we idolize anyone, but I’d say that bands like Suffocation and Cannibal Corpse have probably been most important to our sound. I wouldn’t say that any particular band have been inspirational to me when it comes to writing lyrics. But I am probably influenced by death metal in general, whether I want to be or not. Death metal have been my love, my religion, my life ever since I first heard bands like Death, Morbid Angel and Obituary when they first appeared in the late 80‘s. And thrash metal before that, like Possessed, Slayer and Dark Angel. Bands that have been most important to me personally, and who have done albums that I like the most are Morbid Angel, Possessed, Immolation, Malevolent Creation, Monstrosity, Suffocation, Dark Angel and Cannibal Corpse. To name a few. There is SO much good music out there. I could go on forever.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Tony – Not the whole album, but a couple of songs. It was a bit harder to get a record deal this time than it has been with previous bands we’ve been in. It seems like a lot of labels, especially bigger ones, are a bit afraid to release debut albums nowadays. They want bands they already know will be successful. Plus, even if a lot of people into extreme metal don’t like to admit it, there are trends even in our genre. And old school death metal mainly influenced by 90‘s US-death metal is not the current trend. We had maybe five or six labels that were interested, but in the end it kind of boiled down to two that we chose between.

 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Tony – You may find this hard to believe, but Undecayed have not yet played live. Although we have been around for 17 years. I find it hard to believe myself actually. Something always came up or fell through. Line-up problems, health issues, cancellations, you name it! Our area don’t exactly have a good live scene either. Me, Mikael and Jesper Leidbring (drums) have all played live with previous bands, just not together as Undecayed. Christoffer Svensson (bass) is probably the least experienced when it comes to playing live. He is a bit younger than the rest of us (I could probably be his father actually) and we are kind of his first real band. Hopefully we will be able to change this soon.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Tony – Personally I like the creative process the best. To write good songs, record them and release albums. I mainly do what I do for my own personal satisfaction, but if other people like it as well, that is even more rewarding. And so far we have received mainly a good response. So that is kind of nice.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Tony – If they just want to check us out, there are our social media. Easy to find, but here are the links anyway:

In case they want to do an interview or something like that, they can use our email undecayedband@gmail.com

Thanx for the interview.

Tony – Thank YOU. And thanks also for the cool review. Death Metal is not dead yet! May it never die!

Recenze/review - GOREKAUST - Fleshcross (2025)


GOREKAUST - Fleshcross
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Brodím se špinavým močálem. Bořím se po kolena v ledové vodě, v bahně. Kolem mě plavou nafouklá těla utopenců. Lebky bez očí, přesto hledící, břicha rozervaná a vnitřnosti vytažené ven. Každý si představuje peklo jinak, ale myslím si, že tyhle děsivé a temné mokřady k němu nemají příliš daleko. Postupuji dál. Těžce a namáhavě. Všichni jsou již dávno mrtví, sežraní zaživa. Konečně jsem na místě, na starém pohřebišti v lesích. Usednu vedle náhrobků a čtu si jména. Jedno je moje. Na kříži ze smradlavého masa.

Finští GOREKAUST uměli vždy svojí hudbou znázornit mokvající a špinavou atmosféru márnic, starých hřbitovů i patologických sálů. Letos jsou zpět se svým druhým dlouhohrajícím albem a nutno rovnou dodat, že se opět jedná o velmi chutnou porci zkaženého masa. Doporučuji podávat zmrzlé, v naprosté tmě a chladu. Teprve potom vynikne jejich death metal v plných odstínech. 


Smrt v podání téhle smečky je opět hnusná, mokvající, zkažená a smrtí jako dlouho neléčený vřed. Při poslechu se vám otevřou staré rány. Je to pocta kapelám z devadesátých let minulého století a to nejen finské scéně (PURTENANCE, DEMILICH), ale zazní i jasné odkazy na AUTOPSY. Netřeba ale přirovnávat, nové album "Fleshcross" obstojí samo o sobě. Líbí se mi způsob,  jakým tihle maniaci přistupují ke své morbidní práci. Je slyšet, že hrají od srdce, opravdově, syrově, s krvavou jiskrou v oku. Nové album je náležitě surové, masakrující, nasáklé hnisem a vztekem. Zároveň obsahuje velké množství chladu a temnoty. Jakoby mě někdo zavřel do staré plesnivé kobky. Bez jídla i bez vody, jenom s několika krysami čekajícími na moje maso. Po několika dnech vnímám už jenom bolest. Přesně takové pocity mám i při společných setkáních s touto nahrávkou. Dívám se zase jednou do tmy, kývám se do rytmu, exhumuji další prašivý hrob. Tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám předkládají GOREKAUST, je krutá s ošklivá, plesnivá ze své podstaty. Finům se opět povedlo dostat se i do mé hlavy i do podvědomí. Pokud máte tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi, neváhejte ani chvilku, dostanete poctivou porci ostrých riffů, dunivých bicích i chorobného vokálu. Zemřete v nekonečných křečích! Brodím se špinavým močálem. Bořím se po kolena v ledové vodě, v bahně. Kolem mě plavou nafouklá těla utopenců. Lebky bez očí, přesto hledící, břicha rozervaná a vnitřnosti vytažené ven. Každý si představuje peklo jinak, ale myslím si, že tyhle děsivé a temné mokřady k němu nemají příliš daleko. Mokvající, plesnivý death metal ze starých pohřebišť! Temnota, špína a zkažené maso! 

Asphyx says:

I'm wading through a dirty swamp. I'm wading knee-deep in icy water, in mud. Swimming around me are the bloated bodies of drowning men. Skulls without eyes, yet staring, bellies ripped open and entrails pulled out. Everyone's idea of hell is different, but I don't think these eerie, dark swamps are too far from it. I'm moving on. Hard and arduous. They're all long dead, eaten alive. I'm finally at the spot, an old burial ground in the woods. I sit beside the tombstones and read the names. One is mine. On a cross of stinking flesh.

Finnish GOREKAUST always knew how to use their music to depict the dank and dirty atmosphere of morgues, old cemeteries and pathology halls. This year they are back with their second full-length album and it must be added that it is again a very tasty portion of rotten meat. I recommend serving it frozen, in complete darkness and cold. Only then will their death metal shine through in its full shades.


Death as performed by this pack is once again ugly, moribund, corrupt and death like a long untreated ulcer. Old wounds open up as you listen. It's a tribute to bands from the 90s and not only to the Finnish scene (PURTENANCE, DEMILICH), but there are also clear references to AUTOPSY. No need to compare though, the new album "Fleshcross" stands on its own. I like the way these maniacs approach their morbid work. You can hear that they play from the heart, real, raw, with a bloody sparkle in their eye. The new album is appropriately raw, butchering, soaked in pus and rage. At the same time, it contains a great deal of coldness and darkness. It's like someone locked me in a moldy old dungeon. No food, no water, just a few rats waiting for my meat. After a few days, all I feel is pain. That's exactly how I feel when I see this record together. I look once more into the darkness, swaying to the rhythm, exhuming another dusty grave. This is exactly the variety of deadly metal that runs through my veins. Death, as is common knowledge, takes many forms, and the one presented to us by GOREKAUST is cruel and ugly, moldy by nature. The Finns have once again managed to get into my head and subconscious. If you like this variety of death metal, don't hesitate a moment, you'll get a fair portion of sharp riffs, thunderous drums and sick vocals. You will die in endless spasms! I'm wading through a dirty swamp. I'm knee-deep in icy water, mud. The bloated bodies of drowning men float around me. Skulls without eyes, yet staring, bellies ripped open and entrails pulled out. Everyone's idea of hell is different, but I don't think these eerie, dark swamps are too far from it. Wetting, moldy death metal from old burial grounds! Darkness, filth and rotten flesh!


about  GOREKAUST on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. Where The Rivers Run Red 
02. Oath Of Morbidity 
03. Frolicking In The Maggot-Infested Intestinal Cavities Of An Unholy Abomination Somehow Constructed From Leftover Human Remains 
04. Maledictive Soulrot 
05. God Is As God Does 
06. Fleshcross 
07. Disemboweled Upon Deification 
08. Eternity Withers Away

band:
Jami Mehtonen - Vocals, bass
Jerri Saarinen - Guitar
Sampo Toijonen - Guitar
Aatu Heikkinen - Drums, backing vocals

Maisa Virtanen - Piano, keyboards (track 1)
Olli - Keyboards (track 3)
Joel Das - Guest vocals (track 5)

Produced by Juuso Hämäläinen, Joonas Honkanen, and GOREKAUST
Mixing & mastering by Juuso Hämäläinen
Artwork by Slimeweaver
Recorded at Juvanmalmi Crypt & Kylänraitti Satanic Metal Temple



KNIŽNÍ TIPY - Zpovědi zla - Jack Steen (2025)


Zpovědi zla - Jack Steen
2025, Fobos

Když jsem kdysi dávno, ještě jako středoškolák, chodil se svým psem na cvičák, tak s námi chodila ze sídliště taková hrozně sexy slečna, co měla boxera. Čekávali jsme na ní před domem, ona se oblékala. Někdy nás vzala i k sobě domů a ihned se stala naší múzou i puberťáckým vlhkým snem. Moc dobře věděla, že se nám líbí a byla na nás moc hodná. Jako starší kamarádka, bohužel. Pracovala jako sestra v Kosmonosích v blázinci. A pokaždé, když jsme šli okolo a slyšeli nářek, skřeky i řev pacientů, tak nám vyprávěla hodně děsivé příběhy z oddělení. Měli tam různé úchyly, pedofily, sadisty, většina neustále pod prášky a dohledem. Nás, jako mladý ucha, to hrozně přitahovalo, bylo v tom něco hodně temného, šíleného. Chtěli jsme víc, zajímaly nás detaily. A jí dělalo moc dobře, že jí posloucháme. Ani nevím, kde je jí konec.

Co ale vím na sto procent je, že jsem si knihu Zpovědi zla pořídil zase jednou náhodou. Zaujal mě obal, téma, a hlavně to, že byla za vcelku slušnou cenu. Na dnešní poměry tedy. My, obyčejní knihomolové totiž čekáme na den radosti, když nám přijde výplata a objednáváme, dokud nepřijde den bolesti, kdy nám strhnou z účtu veškeré platby. Je to svým způsobem závislost, to nepopírám, ale zase na druhou stranu, zrovna tohle považuji za vcelku bohulibé. A tak jsem si domů přinesl ještě teplý výtisk, usadil se a nechal si vyprávět příběhy o sériových zabijácích, o pokřivených myslích, o neskutečné temnotě. Mrazilo mě, přiznávám a ještě navíc mě děsí představa, že takoví jedinci opravdu žijí mezi námi. Koneckonců, opakuji to pořád, stačí si přečíst zprávy. Nicméně, knížka je velmi dobře napsána, je děsivá, šílená, jako život samotný. Jsem Jack Steen a říkají mi Anděl smrti. Odvedu vás na druhou stranu, stačí se jenom svěřit. 

Příběhy čtyř lidí, které spáchali neskutečně odporné činy. Zpovědi - O člověku se zajímavými chutěmi. Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná. Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli. A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé. Rovnou vás upozorním, tohle není rozhodně nic pro slabé povahy. I mě se chtělo chvílemi zvracet a měl jsem co dělat, abych knihu dočetl. Jenže o tom to právě je, poslouchám extrémní metal celý svůj život a jen tak něco mě nerozhází. S knihami je to podobné, za svůj život jsem nakonec odložil jen málo knížek. Spíše mě nebavily, než že by byly něčím šokující. Každý dokola pořád opakuje, že nic lidského nám není cizí, tak tady to máte. Tyhle úchyly nechcete potkat, bude se vám vařit krev v žilách, že je rovnou nepopraví. Ještě, že je tu Jack Steen. No, nemám pravdu?

Jednou nás vzala naše starší kamarádka přímo na oddělení do Kosmonos. Podotýkám, že je to před třicet let stará záležitost, ale pamatuji si to, jako by to bylo včera. Na tohle se nezapomíná, to se vám otiskne do hlavy a zůstane to tam jako krvavá stopa. V klecích byli zavřeni nejen různí násilníci, ale i vyložení dementi, často odložené, deformované děti, které ještě před několik desetiletími vystavovali na poutích. Kývali se, něco si mumlali, někteří stále dokola masturbovali. Pod tunami léků se usmívali a když sestřičku spatřili, tak jí říkali věci, po kterých bych sám vzal nohy na ramena. Navíc bylo všechno neskutečně šedivé, pochmurné. Tohle byl opravdový reálný horor. Někam jsme nesměli, k celám, kde byli zavřeni ti nejhorší, s nonstop ostrahou. Aspoň nám ke každému řekla několik slov. Pamatuji si je dodnes. Bylo pro mě šokující se setkat s tím, čeho jsou někteří schopni - s absolutním, čirým zlem. Kamarád se venku poblil a já k tomu také neměl daleko. Na naši návštěvu domu šílenství jsem si při čtení téhle knihy často vzpomněl. 

Znovu opakuji. Zpovědi zla nejsou pro každého. Jsou nechutné, ohavné, jsou po okraj narvané hnusem. Počítejte s tím, že budete často odvracet zrak. Na druhou stranu, pokud vás zajímají různí vyšinutí jedinci a máte aspoň nějaké základy psychiatrie, budete číst jedním dechem. Ono totiž, téma je fakt shnilé, ti lidé jsou hodně zvrácení, ale vše je napsáno velmi poutavě, přesvědčivě, uvěřitelně. Občas kolem blázince v Kosmonosích jezdíme. Pokaždé si na svoji tehdejší návštěvu vzpomenu. Odteď si navíc budu představovat, jak sedím v temné kobce a rozmlouvám se šílenci. Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli. Uff, tohle je fakt děsivá kniha. Pokud na ní máte žaludek, tak neváhejte ani chvilku. Děkuji vám za pozornost, kladné ohlasy a přeji vám příjemné světlo na čtení. Mějte se co nejlépe.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Moje jméno je... Přivážejí je živé. Odvážejí je mrtvé. Napřed mi ale musejí svěřit svoji zpověď. Jmenuju se Jack Steen. To jméno by pro vás nemělo nic znamenat. Pokud se nechystáte umřít. To se pak ze mě stává váš anděl strážný. Pracuju jako noční ošetřovatel v ústavu pro choromyslné zločince.

Moje jméno je jediné pravé jméno, které v téhle knize najdete. Neřeknu vám, v jaké nemocnici pracuju. Neprozradím vám jména těch umírajících. Ale nebudu vám lhát. To, co si tu přečtete, je přesně to, co mi řekli.

Jestli máte za ušima a jste dost pomatení na to, abyste četli mezi řádky, dojde vám, kdo tenhle příběh vypráví. Možná se mi jen snaží zblbnout hlavu a sehrát se mnou svou poslední hru. A možná, že zblbnou hlavu i vám.


V téhle knize najdete čtyři zpovědi:

O člověku se zajímavými chutěmi.

Další o Kenovi, který by udělal cokoliv, aby byla jeho Barbie šťastná.

Pak je tu Chůvička, ale takovou byste u svých dětí nechtěli.

A poslední je ta nejmilejší osoba, kterou jste kdy viděli, jenže čtení její zpovědi pro vás bude hodně tvrdé.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 29. května 2025

Recenze/review - DESEKRYPTOR - Sarcophagal Corridors (2025)


DESEKRYPTOR - Sarcophagal Corridors
EP 2025, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Další prasklá rakev, další mrtvé tělo, co vstalo z hrobu. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a z márnice se ozývá šramot. Strávil jsem v těchto pochmurných místech několik nocí a moc dobře vím, jak rozmlouvají nemrtví. Několikrát jsem s nimi překročil řeku Styx a pokaždé, když jsem se vrátil, tak jsem měl velkou chuť na nové EP amerických tmářů DESEKRYPTOR. Jedná se totiž přesně o takový ten syrový, plesnivý death metal ze staré školy, který se hraje v záhrobí.

Psal jsem již o jejich předchozí nahrávce "Vortex Oblivion" z roku 2023 a líbila se mi tenkrát uvěřitelná, morbidní a mrtvolná atmosféra. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Jedná se o čtyři smrtonosné skladby, připomínající rezavé hřeby, které jednou zatlučou i do vašich rakví. Červi se kroutí v divokých rytmech a čekají na další porci zkaženého masa. Samozřejmě je dostanou. Je podáváno s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Stejně jako tohle EP.


A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, když stojím nad čerstvým hrobem a poslouchám stále dokola "Sarcophagal Corridors". Američanům se povedlo přesně vystihnout ducha starých časů. Hodně k tomu přispívá syrový a prašivý zvuk i černobílý motiv na obalu, který ve mě evokuje vzpomínky na staré demonahrávky z devadesátých let minulého století. Skladby jsou tu zahrány s opravdovou vášní pro pohřby do země. Pokud se rádi pohybujete ve společnosti třeba takových INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG, potom si určitě nenechte tuhle nahrávku ujít. Je totiž po okraj narvaná zkaženou krví, hnisem, rouháním, anti-humanismem i nenávistí ke slepé víře. Troufám si tvrdit, že nové EP muselo být nahráváno několik metrů pod zemí, v dávno opuštěných katakombách. Hlídají tu krvelačné bestie, které vás před vstupem do pekla roztrhají na kusy. Stejně jako tahle hudba, jako tyhle songy, plné hnisu a špíny. Těším se na večer, až se setmí a já zase vezmu do rukou lopatu. Nejdříve vždycky jen tak sedím a nasávám atmosféru. Naslouchám zvukům hřbitova i téhle desky, abych se potom dal s chutí do své těžké, morbidní práce. Jsem již starý hrobník, který tuhle muziku poslouchá od jejich úplných počátků. A jako takový vám mohu novinku jenom doporučit. Další prasklá rakev, další mrtvé tělo, co vstalo z hrobu. Nad hřbitovem se vznáší krvavá mlha a z márnice se ozývá šramot. Strávil jsem v těchto pochmurných místech několik nocí a moc dobře vím, jak rozmlouvají nemrtví. Špinavý, zahnívající, plesnivý starý death metal, který je plný blasfemie, zkažené krve i ozvěn ze záhrobí! Masakr v márnici!

Asphyx says:

Another cracked coffin, another dead body risen from the grave. A bloody mist hovers over the cemetery, and a rustling sounds from the morgue. I've spent a few nights in these gloomy places and I know all too well how the undead talk. I've crossed the River Styx with them a few times, and each time I've come back I've had a big craving for the new EP from American darkness-mongers DESEKRYPTOR. This is exactly the kind of raw, moldy old school death metal that is played in the afterlife.

I've already written about their previous release "Vortex Oblivion" from 2023 and I liked the believable, morbid and deadpan atmosphere back then. This year's release is a loose continuation of things past. These are four deadly tracks, reminiscent of rusty nails that will one day hammer into your coffins. The worms wriggle in wild rhythms, waiting for their next portion of rotten meat. Of course they'll get it. It's served with the elegance and experience of the old masters. Just like this EP.


And so once again I sway contentedly to the rhythm as I stand over a fresh grave and listen to "Sarcophagal Corridors" over and over again. The Americans have managed to capture the spirit of the old days. The raw and dusty sound contributes a lot to this, as well as the black and white motif on the cover, which evokes memories of old demos from the 1990s. The songs here are played with a real passion for burying themselves in the ground. If you like to be in the company of the likes of INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, AUTOPSY, SEDIMENTUM, PHRENELITH, UNDERGANG, then don't miss this record. It is packed to the brim with corrupted blood, pus, blasphemy, anti-humanism and hatred of blind faith. I dare say the new EP must have been recorded several meters underground, in long abandoned catacombs. Guarded by bloodthirsty beasts that will tear you to pieces before you enter hell. Like this music, like these songs, full of pus and filth. I'm looking forward to tonight, when it gets dark and I pick up the shovel again. At first I always just sit back and soak up the atmosphere. I listen to the sounds of the cemetery and this record, and then I get down to my hard, morbid work. I'm an old undertaker who has been listening to this music since the very beginning. And as such, I can only recommend the new album to you. Another cracked coffin, another dead body risen from the grave. A bloody mist hovers over the cemetery, and a rustling sounds from the morgue. I've spent several nights in these gloomy places and I know very well how the undead talk. Filthy, rotting, moldy old death metal that is full of blasphemy, corrupted blood and echoes from the beyond! Massacre in the morgue!


Recenze/review - DESEKRYPTOR - Vortex Oblivion (2023):

Tracklist:
01. Penance of Hemorrhaging Wrath
02. Sarcophagal Corridors
03. Leprous Exsanguination
04. Umbilical Stigmata

band:
ES - Guitars, Bass
PA - vocals, drums



Recenze/review - CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths (2025)


CADAVER SHRINE - Into the Horrible Depths
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. V márnici je ještě ticho, ale nebude to dlouho trvat a ozve se první nemrtvý. Těla přivezli teprve včera. Pomalu se stmívá a já poslouchám nové, druhé dlouhohrající album holandských CADAVER SHRINE. Tahle nahrávka má totiž stejně mrtvolnou atmosféru, jako staré hroby, kolem kterých právě procházím. Lidé již dávno zapomněli na krásu pohřbů do země a raději nechávají svoje prokleté duše spálit na popel. Peklu se ale stejně nevyhnou, to mi věřte.

Zde se jedná o klasiku, o tradiční průvod pochodující v rytmu nového alba. Rakev pomalu sjíždí do země, jakoby nikdo netušil, že nebožtík je ještě živý. Přijde se pomstít, vyleze z hrobu. Za zvuků "Into the Horrible Depths". Tohle je totiž přesně druh doom death metalu, který se hraje na starých pohřebištích. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad. 


Jediným členem kapely je Maurice de Jong, jinak také Mories, který se volně inspiroval u kapel typu ASPHYX, BOLT THROWER, případně starých AUTOPSY. Přidal velkou porci svých nápadů i invence a výsledkem je album, které bude jednou skvělým soudtrackem i k vašemu pohřbu. Nemám žádných námitek proti zvuku, vše řeže a chladí jak má, líbí se mi i obal. Dalo by se také napsat, že po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je pro mě osobně velmi návyková, shnilá a prašivá. Pokud jste někdy navštívili dávno opuštěné katakomby, asi víte, o čem píšu. Na prašivých kostrách jsou pevně upletené pavučiny a krysy tančí ve stínu. Odtud hudba CADAVER SHRINE přišla a sem patří. Nové album je velmi dobře napsáno, složeno a má v sobě spoustu zajímavých momentů. Je prostým faktem, že se mi postupně dostalo do krve i do podvědomí. Sedával jsem dlouhé hodiny ve své hrobce, četl si ve starých spisech. Nasával jsem pach hniloby, takový ten těžko definovatelný odér, který umí jen dobré kapely. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tohoto holandského tmáře potkal. Pohybujeme se samozřejmě po celou dobu poslechu hluboko v podzemí a zde, jak je všeobecně známo, platí trošku jiná pravidla, než na světle. Mories sice nepřináší nic nového do záhrobí, ale to mi nijak nevadí. Naopak, užívám si pochmurné nálady, kývám se spokojeně do rytmu a rozmlouvám s nemrtvými. Pokud to máte podobně jako já a tahle odrůda smrti se vám líbí, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa. Nad hřbitovem se vznáší mrazivá mlha. Doom death metalový obřad pro vyvolávání duší nemrtvých!

Asphyx says:

A frosty mist hovers over the cemetery. The morgue is still quiet, but it won't be long before the first undead is heard. The bodies were brought in only yesterday. It is slowly getting dark and I am listening to the new, second long-playing album of the Dutch CADAVER SHRINE. This record has the same dead atmosphere as the old graves I'm passing by. People have long forgotten the beauty of burying themselves in the ground and prefer to let their damned souls burn to ashes. They won't escape hell anyway, believe me.

This is a classic, a traditional procession marching to the beat of a new album. The coffin slowly descends into the ground, as if no one knew the deceased was still alive. He's coming for revenge, he's coming out of the grave. To the sound of "Into the Horrible Depths". This is exactly the kind of doom death metal that's played in old burial grounds. A chill is slowly creeping into my bones.


The only member of the band is Maurice de Jong, otherwise known as Mories, who was freely inspired by bands like ASPHYX, BOLT THROWER or the old AUTOPSY. He added a big portion of his own ideas and inventiveness and the result is an album that will be a great soudtrack for your funeral one day. I have no objections to the sound, everything cuts and chills as it should, I like the cover too. You could also write that formally everything is in the best order and you can focus on the music itself. I personally find it very addictive, rotten and dusty. If you've ever visited the long-abandoned catacombs, you probably know what I'm writing about. There are tightly knit cobwebs on the grimy skeletons and rats dancing in the shadows. That's where CADAVER SHRINE's music came from and where it belongs. The new album is very well written, composed and has a lot of interesting moments in it. It is a simple fact that it has gradually made its way into my blood and subconscious. I used to sit in my tomb for long hours, reading through old writings. I used to take in the smell of rot, that hard-to-define odor that only good bands can. I'm so glad I met this Dutch darkie on my wanderings through the underworld. Of course, we move deep underground during the whole listening time and here, as it is generally known, slightly different rules apply than in the light. Mories may not bring anything new to the underworld, but that doesn't bother me in the least. On the contrary, I'm enjoying the somber mood, swaying contentedly to the beat and talking to the undead. If you're like me and like this variety of death, don't hesitate a moment. You'll get a fair portion of rotting flesh. There's a freezing fog hovering over the cemetery. A doom death metal ritual to summon the souls of the undead!


Recenze/review - CADAVER SHRINE - Benighted Desecration (2023):

tracklist:
1. The Writhing Desperation Of God
2. From The Maw Of Madness
3. Cauterized Wounds
4. The Horrible Depths
5. Carnage Reigns
6. The Crowned Serpent
7. Plague Of The Flesh
8. Rotting

středa 28. května 2025

Recenze/review - DEAD CHASM - Spectral Tyranny (2025)


DEAD CHASM - Spectral Tyranny
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Vypadají jako bájné sukuby. Krásné a svůdné. S ostrými zuby, kterými se zakousnou do mého nebohého těla. Stejně jako nové EP italských tmářů DEAD CHASM. 

O téhle smečce jsem již jednou psal a pamatuji si, že jsem si připadal jako při návštěvě stejných krvavých rituálů. Jako bych právě objevil staré pohřebiště a přede mnou se začaly odehrávat pradávné příběhy bolesti a utrpení. Při poslechu mě opět obejmula temnota. Jako pevné chladné pavučiny. Jsem znovu roztrhán na kusy. 


Máte rádi smečky jako INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Potom jste zde správně. Italové dokáží být i v nových skladbách velmi suroví a zničující, ale zároveň si zachovávají takový ten chladný a temný základ, který máme všichni u smrtícího kovu rádi. Nové EP "Spectral Tyranny" opravdu nejvíce vyniklo, když jsem se probudil uprostřed noci a měsíc mi svítil na cestu. Jako omámený jsem se vydal směrem do hlubokých lesů. Šel jsem opět najisto. Se sluchátky na uších jsem se prodíral hustým porostem. Tady, pod staletou skálou je stále několik kamenů, na kterých se sekaly hlavy, mučili nevinní. Ve jménu šílených bohů, ve jménu sadismu a zkažené krve. Když nové EP poslouchám, tak jsem přímo účastníkem obřadu, stojím ve stínu a sleduji všechnu tu bolest a utrpení nevinných. Po téhle hudbě ve mě zůstává hluboká rýha. Ano, tohle je přesně styl, který se mi líbí. Obdivuji uvěřitelnost, opravdovost, krutost, se kterou se pánové a dáma zhostili své morbidní práce. Ohně jsou opět zapáleny a postavy v kápích odříkávají zakázaná slova. Šepot nemrtvých zní všude kolem. U téhle smečky se můžete spolehnout na dobrý, prašivý zvuk i na stylový, parádní obal. Jsem spokojen po všech stránkách a naplno si užívám mrtvolnou, tajemnou atmosféru celé nahrávky. Lebky vařící se v obrovských kotlích. Kusy těla, nasekané na kusy a naházené na hromadu. Aby uzrály, shnily a potom byly podávány jako pochoutka. Budím se ze zlých snů, umírám a znovu se rodím. Stále mě navštěvují. Plesnivý, temný a bolestivý death metal z jiných světů, který mění kruté fantazie v krvavou realitu! 

Asphyx says:

Skulls boiling in giant cauldrons. Pieces of flesh, chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. They look like mythical succubi. Beautiful and seductive. With sharp teeth that bite into my poor body. Just like the new EP from Italian darkies DEAD CHASM. 

I've written about this pack before and I remember feeling like I was attending the same bloody rituals. It was like I had just discovered an old burial ground and ancient stories of pain and suffering began to unfold before me. As I listened, the darkness once again enveloped me. Like solid cold cobwebs. I'm torn apart again. 


Do you like packs like INCANTATION, IMMOLATION, SOLOTHUS, FATHER BEFOULED, SPECTRAL VOICE, OSSUARIUM, CORPSESSED, FUNERABRUM, DISMA, CRUCIAMENTUM? Then you have come to the right place. The Italians can be very raw and devastating even in their new tracks, but at the same time they retain that cold and dark foundation we all love in death metal. The new EP "Spectral Tyranny" really stood out the most when I woke up in the middle of the night with the moon shining my way. Like a dazed man, I made my way into the deep woods. I was on the clear again. With my headphones on, I pushed my way through the thick undergrowth. Here, under the centuries-old rock, there are still a few stones where heads were chopped off, innocents tortured. In the name of mad gods, in the name of sadism and corrupted blood. When I listen to the new EP, I'm right there in the ceremony, standing in the shadows, watching all the pain and suffering of the innocent. This music leaves a deep gash in me. Yes, this is exactly the style I like. I admire the believability, the realness, the cruelty with which the gentlemen and the lady have tackled their morbid work. The fires are lit again and the hooded figures recite forbidden words. The whispers of the undead echo all around. You can count on a good, dusty sound and a stylish, cool cover for this pack. I am satisfied on all sides and fully enjoy the dead, mysterious atmosphere of the whole record. Skulls boiling in huge cauldrons. Bits of flesh chopped up and piled in a heap. To ripen, rot and then be served as a delicacy. I wake up from bad dreams, die, and am born again. I'm still being visited. Moldy, dark and painful death metal from other worlds, turning cruel fantasies into bloody reality!


Recenze/review - DEAD CHASM - Sublimis Ignotum Omni (2023):


Track Listing -
1. Beneath Decadent Shadows
2. Spectral Tyranny
3. Spawn in Absurdity

Line up -
L. - Guitars and Vocals
G. - Bass guitar
D. - Drums

Illustration by Manuel Scapinello



Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025)


BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge
CD 2025, Vendetta Records

for english please scroll down

Když se dívám z chalupy v Jizerských horách na Krkonoše, tak vidím zasněžené vrcholy kopců. Mám to kousek, stačí sejít dolů, vylézt nahoru a potom se vydat po hřebenech. Dívám se na horský masív z druhé strany než polští black metalisté BRZASK. Ti se na svém debutovém albu věnují starým mýtům a bájím, ve kterých vystupuje pán hor, u nás Krakonoš, u nich Rübezahl. Pánové se věnují historii s nadšením a opravdovými znalostmi. Potkáte tak lidové léčitele, tajemné duchy hor i příběhy obyčejných lidí bojujících s přírodou. 

Určitě byste to měli zažít. Neznám nic lepšího, než vylézt na vysokou horu, dívat se do krajiny, sledovat poletující havrany i dravce. Nasávat pach z luk a strání, procházet se temným lesem, nechat se unášet ledovými potoky, ztratit se v mlze a poslouchat u toho "Der Wanderer im Riesengebirge". Jedná se o klasický, melodický, chladný black metal s jasným poselstvím. Ožijí před vámi tajemné příběhy hor. Duchové lesa by mohli vyprávět. 


Pokud bych měl nějakým způsobem hodnotit formální věci, tak by stačilo napsat jediné - vše je v nejlepším pořádku. Povedl se jak obal, tak i zvuk (mastering Dan Swanö), který je krásně chladný, podmanivý a syrový. Jako brzká rána v lesích kolem Harrachova. Opravdu vám doporučuji navštívit Krkonoše, poznat jejich krásu, sílu, tajemno i mystiku a teprve potom pochopíte sílu této nahrávky naplno. Jinak se jedná o klasický, tradiční black metal volně inspirovaný kapelami jako MAYHEM, EMPEROR, případně DISSECTION. Je znát a slyšet, že kapela pevně věří tomu, co hraje, o čem zpívá. Pánové pocházejí z Szklarske Poręby, kterou jsem několikrát navštívil. Víte, když sedím doma u reproduktorů, tak poslouchám opravdu pozorně. Protože pánové zpívají a hrají o tom, co mám sám rád, co ovlivnilo i můj život.  Mám v těchto místech kořeny, které nejdou (a ani nechci, aby byly) vytrhnout. Slyšel jsem podobné příběhy, které mi vyprávěl i můj děda, s pohledem upřeným do dálky i do minulosti. Jsem sice z Jizerských hor, ale Krkonoše mám prolezlé skrz naskrz. Mám rád staré legendy, chalupy, do kamenů vytesané vzkazy. Kdysi tu byly Sudety s velmi pohnutým osudem. BRZASK oživili vzpomínky, vytáhli ze starých spisů velmi zajímavé příběhy, opatřili je tajemnou atmosférou a zahalili je do temné mrazivé mlhy. U nás se říká, že jdeš do kopce nebo prší a když poslouchám "Der Wanderer im Riesengebirge", tak si na tohle přísloví často vzpomenu. Mraky jsou totiž velmi nízko a jsou černé jako lidské svědomí. Je lehké najednou věřit na léčivé účinky místních bylin, na duchy, na přízraky z onoho světa, na to, že každý strom má svůj vlastní příběh. Poláci mě zasáhli přímo do srdce. Nejen tématem textů, ale i hudbou samotnou. Pokud se vám tenhle styl líbí, tak se nechte pozvat na pochmurné toulky lesem. Určitě nebudete litovat. Naopak. Tohle je... Drsná, syrová, tajemná a záhadná black metalová duše hor! Velmi uvěřitelný, niterný zážitek! 


Asphyx says:

When I look from my cottage in the Jizera Mountains to the Giant Mountains, I see snow-covered hilltops. It's a short walk, just go down, climb up and then follow the ridges. I'm looking at the mountain massif from the other side than Polish black metallers BRZASK. On their debut album, they deal with old myths and myths, in which the lord of the mountains, in our case Krakonoš, in theirs Rübezahl. The gentlemen dedicate themselves to history with enthusiasm and real knowledge. You will meet folk healers, mysterious mountain spirits and stories of ordinary people fighting nature. 

You should definitely experience it. I can't think of anything better than climbing a high mountain, looking out over the landscape, watching the ravens and raptors fly by. To take in the smell of the meadows and hillsides, to walk through the dark forest, to be carried away by the icy streams, to get lost in the fog and listen to "Der Wanderer im Riesengebirge". This is classic, melodic, cold black metal with a clear message. The mysterious stories of the mountains come alive for you. The spirits of the forest could tell. 


If I had to evaluate the formal things in some way, it would be enough to write one thing - everything is in the best order. Both the cover art and the sound (mastering by Dan Swanö) have done well, which is beautifully cool, captivating and raw. Like an early morning in the woods around Harrachov. I really recommend you to visit the Krkonoše Mountains, experience their beauty, power, mystery and mysticism and only then you will understand the power of this recording to the fullest. Otherwise it is classic, traditional black metal loosely inspired by bands like MAYHEM, EMPEROR, or DISSECTION. You can see and hear that the band firmly believes in what they play and sing about. The gentlemen come from Szklarska Poręba, which I have visited several times. You know, when I sit at home at the speakers, I listen really carefully. Because the gentlemen sing and play about what I like myself, what has influenced my life. I have roots in these places that can't be (and I don't want them to be) ripped out. I've heard similar stories told by my grandfather, with his eyes fixed on the distance and the past. I may be from the Jizera Mountains, but the Krkonoše Mountains are right through me. I like old legends, cottages, messages carved in stones. Once there were Sudetenland with a very turbulent fate. BRZASK have revived the memories, pulled very interesting stories out of old writings, given them a mysterious atmosphere and shrouded them in a dark, chilling fog. In our country they say you go uphill or it rains and when I listen to "Der Wanderer im Riesengebirge" I often think of this saying. For the clouds are very low and as black as a man's conscience. It's easy to suddenly believe in the healing powers of local herbs, in ghosts, in otherworldly apparitions, in the fact that every tree has its own story. The Poles hit me right in the heart. Not only with the theme of the lyrics, but also with the music itself. If you like this style, then let yourself be invited to the gloomy wanderings through the forest. You won't regret it. On the contrary. This is... The gritty, raw, mysterious and eerie black metal soul of the mountains! A very believable, intimate experience!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine