DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 22. června 2025

A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.


A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of
music do you play etc.?

Hello! Brzask was formed in 2019, born out of a deep connection to the mountainous landscape we call home. The vision came during a walk through the mist-covered valley—something about that atmosphere just screamed black metal. We play atmospheric black metal rooted in the raw, traditional sound of the '90s, but with our own sense of melody and mood. Think cold riffs, blasting drums, haunting ambience—and a strong focus on nature, solitude, and the harsh beauty of the world around us. Since then, we’ve been channeling that spirit into everything we do, from demo recorded in the basement to full-length albums shaped by Karkonsze.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album under pretty contrasting conditions. The drums were tracked at Kristiania Studio in Oslo, Norway—a professional setup with great acoustics that really helped capture the power and precision we wanted. The rest of the instruments—guitars, bass, vocals—were recorded in our home studio in the Karkonosze mountains. It's a more DIY space, but it gave us total control over the sound and atmosphere, which is crucial for a band like ours.

The mixing was handled by our own J. together with Dante—we spent a lot of time (or maybe too much) shaping the sonic texture to reflect the aggression we were aiming for. Once everything was ready, the tracks went to Unisound, where the legendary Dan Swanö did the mastering. He completely understood the vision and gave the final sound the punch and clarity it needed without sacrificing the raw essence. Working with him was a huge honor—he's been a major influence on us through his work with bands like Edge of Sanity and Dissection.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Thanks to Vendetta Records, the new album got a proper physical release—CDs and some absolutely stunning vinyl editions in classic black and royal blue. We’re really proud of how they turned out, both visually and sonically. As for the exact number of copies… I’d rather not get into that. Numbers stress me out, and honestly, we’re more focused on the music reaching the right ears than on counting units.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All the lyrics on Der Wanderer im Riesengebirge were written by J. The themes are deeply rooted in our connection to the Karkonosze mountains—especially the ancient spirits that are said to dwell there. Nature, solitude, and myth are central to our vision. One figure in particular looms large: Rübezahl, the mountain spirit and guardian of these lands. His presence echoes throughout the album, both in the atmosphere and in the words. The lyrics are meant to evoke that sense of mystery and reverence for the wild, untamed world beyond the edge of civilization.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

It's again J. 's work. The logo, and the graphic themes. For us visuals are an integral part of the release.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We released the album through Vendetta Records, and we couldn’t be happier with that choice. They’ve done a fantastic, fully professional job from start to finish—great communication, total respect for our vision, and a real understanding of the underground scene. It’s clear they care about the music and the bands they work with, and that kind of support makes a huge difference. We’re proud to be part of their roster.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our biggest inspiration comes from the '90s black metal scene—especially bands like Dissection and Mayhem. That era had a raw intensity and atmosphere that still resonates deeply with us. At the same time, we also draw influence from more recent acts like Mgła and Spectral Wound, who manage to keep the spirit of black metal alive while pushing it forward in their own way.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we did reach out and had conversations with a few labels during the early stages. Eventually, Vendetta Records stood out as the best fit for us—and it turned out to be the perfect choice for us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Honestly, I’ve lost count. After the demo was released, we played a handful of shows across Poland, Slovakia, and Czechia, including both club gigs and festivals. We don’t really prefer one over the other—it all depends on the vibe, the sound, and the connection with the audience. Both formats have their highs and lows, but in the end, what matters most to us is the intensity of the performance, not the size of the stage or the crowd.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

The next album is already in the works—some parts are written, and we’ll be starting early demo sessions soon. This time around, we’re aiming for something more atmosphere-driven, with memorable riffs and a more brutal, yet differently melodic tone than what we’ve done before.

Another big step for us would be to embark on a proper touring cycle—to finally bring our sound and vision to more stages across Europe and beyond. Our goal? To spread the tales of the Karkonosze, its spirits and mysticism, as far and wide as possible.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach out to us directly via email at: brzaskband@gmail.com. We always appreciate hearing from people who connect with our music. Thank you for the Interview!

Thank you!

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník


Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník

Měl jsem radost, protože jsem si koupil od jednoho třeťáka nějaká skripta za pár korun. Když jsem se s ním setkal na lochotínských kolejích, tak byl pěkně naštvanej. Pořád opakoval dokola, že ho ta svině vyhodila a že na to už nemá nervy, že se na to vysere a mizí domů. Dal mi pár učebnic úplně zadarmo. Popřál mi hodně štěstí a pak už jsem jej v životě neviděl. Měl jsem takovou radost z dobré koupě, že jsem sjel výtahem dolů a zavítal zase po dlouhé době do klubu zvaného Ucho. Bydlívalo zde spousta cizinců. Mahagonové holky ze Zairu i Nigérie, ale také Syřani, kteří mezi sebou neustále řešili nějaký ty muslimský věci, jak říkával pan vrátný, který na ně několikrát do týdne volal policii. Je to jinej druh, nadával na ně. Pár jich tu zrovna je a nevypadají vůbec příjemně. Českým holkám jejich nadřazenost ale vůbec nevadí. Mají prachy, to se potom ledacos vydrží. A když jim občas rozsekají ksicht na maděru, tak se to přikryje. Prachy mají velkou moc, to už vím dávno. 

Chovaj se jak prasata, ozve se kousek ode mě. Máš tu místo? Zeptá se mě chlápek v metalovém triku. Koukám, kolega. Dodá ještě a tak přikývnu hlavou. Objednáme si pivo, respektive, on mi ho přinese od baru. Působí na mě dojmem člověka, co bývá často sám a potřebuje se vypovídat. Nedovedu si to vysvětlit, celý život se snažím používat různé mimikry tvrďáka, aby mě lidé neotravovali. Možná, kdybych měl jinou náladu, poslal bych ho někam, ale pořád jsem veselý, protože jsem fakt hodně ušetřil. Martin, představí se a když mi podává ruku, tak ji má plnou mozolů. Drsnou tlapu manuálně makajícího chlápka. Co studuješ, zeptám se ho ze srandy, i když mi je jasný, že by musel opakovat minimálně osmkrát. Odhalí špatně udržovaný chrup a odvypráví mi svůj příběh. Studoval, jak jinak, strojárnu, ale moc mu to nešlo. Pak se snažil vyhnout vojně, ale musel někam na Moravu. Pokusil se několikrát dezertovat, pak utéct do Rakouska, ale pokaždé ho chytili. Někdo ho napráskal a podrazil. Nakonec jsem skončil, pár let před revolucí, jako pomocná síla na hřbitově na Rokycanský, dodá ještě. 

No a protože jsem měl praxi a mě mrtvý nevaděj, tak jsem dostal na starosti tady kousek, židovskej hřbitov. Nějak nevím, co na to odpovědět, tak jen kývnu, že jako rozumím a on pokračuje. Oni ti židi mají takový zvláštní pravidla, spoustu hodně starejch rituálů. Hele, na rovinu, komouši je taky moc nemuseli. Oni na spoustu takovejch těch, co často převlíkali kabáty, věděli věci, za který se hodně styděli. Vlastně až pár let po revoluci, se začalo něco dít. Dala se dohromady židovská obec, nasypalo se do toho spousta peněz ze zahraničí. Asi mě brzy vyhodí, já nejsem žádný víry, na to jsem viděl až moc utrpení, dodá ještě a zadívá se skrz půllitr jakoby do dálky. Jezdil jsem jednu dobu pro mrtvoly na soudní. Oběti násilnejch činů, to bys čuměl, čeho jsou lidi schopný. Ono i některý exhumace starejch židovskejch hrobů, to je taky síla. Mučení, výslechy, polámaný kosti, rozdrcený obličeje a to prosím pěkně i děti. Je to hnus, četl jsem i knihy, starý spisy, vím toho tolik o temnotě jako málokdo.

Snažím se mluvit o něčem jiném, zabrousím na muziku, ale moc to nepomáhá. Pije rum, hodně rumu a už dávno se ztratil ve vzpomínkách. Viděl jsem spálený lidi, oběšený, probodnutý, sežraný rakovinou, musel jsem upravovat těla, aby je mohli vystavit v rakvích v kostele. Někdy to bylo hodně divný a náročný. Jasně že chlastám, někdy vidím přízraky. Asi už mi z toho jebe, ale když se jdu vychcat v noci ke stromům, tak mi připadá, že tam jsou. Ve dne je to v pohodě, i když na rovinu, v márnici je to divný vždycky. Pamatuju starýho Matěje, ten odešel pak do invaliďáku, protože se zbláznil. Normálně mu švihlo. Měl děsivý přízraky. Říká se, že za ním přišla jeho mrtvá manželka. Je to zvláštní situace. Je krásný den, piju pivo a mladé studentky se chichotají kolem. Mladí muslimové popíjejí, i když jim to jejich víra zakazuje. Venku je svěží vzduch a odpoledne mám sraz se svoji milou. A místo toho, abych si užíval, tak tu sedím a poslouchám příběhy plné smrti, bolesti a utrpení. Martin se mě ale chytne jako klíště.

Mám rád death metal, řekne konečně a říkám si super, přehodíme list, pokecáme i o něčem normálním. Jenže on začne citovat brutální a nechutný texty a začne mi vysvětlovat detaily. Vyloženě se v tom vyžívá. Já beru tu naši tvrdou hudbu jako nadsázku. Přeci, když někdo popisuje řádění sériového vraha, neznamená to, že ho nějak uctívá a obdivuje. Martin se ale nechal pohltit temnotou. Na jednu stranu chápu, že je jeho práce náročná, osobně bych na to neměl. Je ale pravdou, že když je hezký hřbitov, jakože většinou bývají, tak se mi líbí ten klid. Rád si čtu jména na náhrobcích, přemýšlím u toho, ale rozhodně se nejedná o nějaký morbidní zájem. Spíše je to nadsázka, stejně jako moje recenze. On to ale vnímá jinak. Pije čím dál tím víc a je agresivní. Vyhodí ho ven a já si myslím, že tím to končí. Ne, ještě mě čeká dlouhý večer. Ihned se ke mě hlásí i před kolejí a že prý musíme ještě někam zajít. Ví tu nedaleko, o dobrým pajzlu. Asi jsem blbej nebo naivní, možná je mi ho trošku líto, ale taky je pravda, že když vypráví, je to zajímavé. Občas hodně nechutné, často o zlu, o komunistech, ale rozhodně poutavé. 

Je to hospoda kousek do Rondelu. Jde se dolů do sklepa. Pozve mě na večeři. Pokračuje...jednou mě ty vole, vyslýchali. Oni se scházeli kousek od hřbitova nějaký disidenti, ke mě chodili do kumbálu pro pivo a cigára, někdy si u mě něco nechali. Já ani pořádně nevěděl, vo co jde. No, mlátili mě hodně dlouho, šlapali mi po břiše. Přerazili mi čelist, ale já pořád neodpovídal, jak oni chtěli. Ne, že bych byl tak tvrdej, ale fakt jsem nic nevěděl. Pak mě pustili a málem jsem chcípnul. Za pár dní jsem jednu máničku pohřbíval. Prej selhání srdce, ale moc dobře jsem viděl ty modřiny a rány, co měl na těle. Elektrika kámo. Měl koule úplně modrý. Podobných zkazek a příběhů měl velkou spoustu. Jak píšu nahoře, potřeboval se vykecat. Žádná ženská s ním nevydržela. Hele, byly takový, co si to chtěly zkusit na hřbitově, ale ona je realita přeci jen jiná, než jejich představy. Vydržely to pár dní. Ono taky, nemám moc prachů a co mám, tak většinou prochlastám, dodal ještě. Nebyla v tom ale žádná sebereflexe, spíše smutné konstatování. 

Někdy kolem půlnoci jako když do něj střelí. Zvedne se, zaplatí i za mě a vydá se nahoru na Locháč. Kolem cesty je křoví a měl jsem v plánu nejdřív zmizet, ale on neustále padá na zem, krvácí z ksichtu a protože mi ho je fakt trošku líto, pomůžu mu. Směřujeme kolem kolejí, až ke hřbitovu. Leží před kamennou brankou, polorozpadlou. Vzadu vidím malý domek, spíš kůlnu. Tam spíš? Ptám se ho dokola, ale pokaždé jen něco zamumlá. Táhnu ho mezi hroby a snažím se být opatrný, abych nešlápl mimo cestičky. Musím uznat, že v rámci možností je vše upravené. Mezi hodně starými, již značně nahnutými náhrobky je pár nových. Jsou na nich dlouhé řady jmen holokaustu. Pamatuji si, jak mě šokovalo, kolik mezi nimi bylo dětí. Pokouším se dostat do kůlny, ale nejde to. Prohledám mu kapsy, ale nic nenajdu. Opřu o o zeď a rozloučím se. Sorry, ale musím. Když jsem za plotem, otočím se zamrzne mi krev v žilách. Stojí mezi hroby a opravdu vypadá jako zombie. Uff. Padne hubou na zem, pak se otočí a opře si hlavu o náhrobek. Pak už slyším jenom chrápání. 

Na kolej je to daleko a jdu hodně svižně. Za každým rohem vidím nemrtvého a když jsem konečně na koleji, tak se sprchuji snad hodinu. Mám pocit, že jsem nasáklý zatuchlinou a smrtí. Hrobníka jsem ještě několikrát potkal různě po hospodách. Pokaždé byl ale tak ožralý, že se ke mě nehlásil. Na židovský hřbitov ale občas zajdeme. Je to tam teď krásně opravené a konečně také důstojné. Dávno už ale nevím, kdo tam dělá hrobníka. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. června 2025

Interview - EXECUTION - Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!


Interview with black thrash death metal band from France - EXECUTION.

Answered Bruno (vocals), thank you!


Ave EXECUTION! First of all, I have to pay tribute to your latest album „Camisole“. I haven't heard such a powerful and crazy album in a long time. I have it at home, in my car, and at work, in various formats, and I listen to it whenever I need some new energy. How satisfied are you with the album now that some time has passed, and what has the reaction been like from fans?

Bruno: Thank you and your support. I can't really answer your question right now. The album is out on Great Dane Records but not yet distributed by Season of Mist, the official release date for them is June 13th. We'll have a release party on June 14th and see how the public reacts. Yes, we understand that there are things that could have been better.


In my opinion, the new album is perfect in every way. The sound, the ideas, the cover are all great. How does EXECUTION compose and how did the new album come about? It seems to me that you have a different lineup of musicians on every album. Who has the final say in the band and is the one who says, "This song is good, so let's keep it"?

For this album, we decided to put as much as possible around the album. The cover too. We did a lot of test recording. Some tracks are old but reworked with the whole band. It's a story, a concept. So the music follows the lyrics, to give an emotion. We work together with the ideas of the lyrics for the atmosphere.

"Camisole" has a harsh, brutal sound. Raw and rough. At the same time, it's piercing and cold. Where did you record the album? And who is responsible for the mastering? I really like that the sound is organic, so real. You avoided the "artificiality" and "over-the-topness" that some bands unfortunately tend to have nowadays.

We talked and we didn't want to sound like everyone else today. Too modern, clean, and fluid, no. We wanted that raw, old-school feel. But not too old either. A lot of albums sound the same today. We have a keyboard that brings melody, and the vocals are aggressive. We have the underground spirit.


It's clear that in death/black/thrash metal, lyrics often take a back seat. How do you perceive the content of the lyrics and how are they created in EXECUTION? What are they about on the new album and what influenced them?

This story is the sequel to our album ETERNAL DREAMS. The same character is interned in an asylum. His reality is alternate. The first track, BLACK TOMB, is his vision: he sees the hospital as a tomb. He crosses the doors of the asylum. If you want BLACK TOMB would be a dark hospital. After the rest of the album he is in an isolation room and undergoes analysis and care. But there are two realities, the one everyone sees and his own. He creates his story, his fears, and he sinks lower and lower each time.

If I'm not mistaken, EXECUTION dates back to 1989. How do you perceive that time? Together with other bands, you were at the birth of something new that had never been here before. Your history is full of interesting albums that rightfully belong in every fan's golden collection. I just wonder why there aren't more recordings? Three full-length albums in 36 years isn't exactly a lot. How do you explain that and what is the reason for it?

Yes, you're right, EXECUTION is an old band, November 1989. It's a long story, I'll keep it short. I'm the only survivor of the first lineup. After that, Abigail, our guitarist, arrived 9 months after the band's creation, but we can say he was there from the beginning, right? At the beginning, we did it quickly; two demos and a vinyl album in 1992. Too quickly. I think we were still looking for the band's identity. And it's since 1995 that we found our personality. We took Sophie with us on keyboards and vocals. We released ETERNAL DREAMS in 1999. A complex album. We had a lot of changes of drummers and secondary guitarists. It was hell for us. We played shows and prepared an album, but each time a member left the band or was fired . It was the era of studios, real studios? No Cubase or Pro Tools. We had to spend as little time as possible in the studio. Time cost money. It must be said that we have two entire albums that are not recorded. But we made backups, a 9-track album "DYING ALONE" with Abigail. We keep the idea of ​​doing it one day with retouches from the current band. Another album without a name, 8 tracks, with complicated and sometimes long titles. Today, we could do it with this line-up, more professional than before. And that's our next project, 4 of these tracks with 4 new titles.


I love your country, culture, monuments, and beautiful girls. In recent years, however, France has also been a veritable treasure trove of good metal music. You approach music a little differently than others. I like SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, but also veterans MERCYLESS, MORTUARY, newcomers RITUALIZATION, SKELETHAL... there are so many great bands – how is that possible? Is it the wine? :) Do you have any other tips for us? Do you see any differences between concerts elsewhere in Europe and in your country?

I don't know if it's the wine. It's just that there are a lot more bands in France in recent years. And more professional bands than before. It's much easier to learn music today with the internet, tutorials... In the 90s, you had to work on your guitar or drum lessons alone in your little room, waiting to see your guitar teacher again the following week (lol), an eternity... But personally, I find that there are still amateur bands everywhere in Europe, and that there are still some today.

Death/thrash/black metal isn't exactly a style that's in the spotlight of fans' interest. That makes support all the more important. From the old days, I remember that you supported your favorite band by buying CDs, T-shirts, and going to concerts. But times have changed. The world is ruled by the internet and music downloads. How do you, as a band, perceive these changes? Have you had to adjust the way you operate? What about your fans, are they different too?

Yes, everything has changed, but the Death Metal scene still has fans who like to have CDs, vinyls, t-shirts, etc. I prefer to buy real CDs and vinyls, it's better than a link. But that's my opinion. We still have long-time fans and new ones.

What does music mean to you? What is it like to play extreme metal from a musician's perspective? What do you like about it and what don't you like? You can also look at this question from a philosophical point of view. Is thrash/black death metal more of a hobby or a lifestyle for you?

It's my life, my lifestyle since I was 13, when I discovered AD/DC with Highway to Hell. I immediately loved the music and the world of hard rock. The cover was fantastic for a 13-year-old kid. and then I discovered a lot of bands. and the evolution towards heavy, speed, thrash, and death. a bit like many of us. the world of IRON MAIDEN with magnificent covers. and I loved the evolution of Metal, ANVIL "metal on metal", RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS, and then DEATH, POSSESSED and MORBID ANGEL.I formed my first band at 16, playing guitar with friends, "ENFER" (hell). But those were the rehearsals in my bedroom. Then I formed BAD DEVILS, still on guitar. But we had a singer who didn't want to sing, a real problem. He pretended to be a singer, a fan of MÔTLEY CRUE, POISON... but without the voice, lol. So, I have guitar and vocals...When I formed EXECUTION, I decided to only do the vocals.


It's been 36 years since EXECUTION was founded. You are a household name on the scene, you have loyal fans, you perform at concerts. Is there anything else you want to achieve as a band? What are your goals for the future?

We're going to play shows to promote the album "CAMISOLE" and write songs. We won't be here forever. 36 years is already a long time.

During EXECUTION, we participated in side projects. I was the vocalist for the black metal band BEAUTY OF DESOLATION; we released two CDs, "World Agony" and "Cold Emotions," and Abigail was the frontman of SEAEARTH and one album, "Sea of Lava."

And what are your plans for the coming months? What can fans look forward to? If you have a message for them, for labels, for promoters, here's the space...

Come to our concerts and talk with us. We love to meet people. All underground.

Thank you very much for the interview, for your great music, and I wish EXECUTION sold-out concerts and crazy fans who will tear your hands off with merchandise. I also wish you much success and happiness in your personal lives.

Thank you very much for this interview.

Rozhovor - EXECUTION - Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou!


Rozhovor s black thrash death metalovou skupinou z Francie - EXECUTION.

Odpovídal Bruno (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025):

Ave EXECUTION! Hned na úvod musím vyseknout poklonu před vaším posledním albem „Camisole“. Už dlouho jsem neslyšel tak natlakovanou a šílenou desku. Mám ji doma, v autě i v práci, v různých formátech a poslouchám ho pokaždé, když potřebuji novou energii. Jak jste s albem spokojeni s odstupem vy a jaké jsou reakce od fanoušků?

Bruno: Děkuji za vaši podporu. Momentálně nemohu na vaši otázku odpovědět. Album vychází u Great Dane Records, ale zatím není distribuováno Season of Mist. Oficiální datum vydání je 13. června. 14. června uspořádáme release party a uvidíme, jak na něj veřejnost zareaguje. Ano, chápeme, že některé věci mohly být lepší.


Podle mě je novinka dokonalým albem vlastně po všech stránkách. Skvělý je zvuk, nápady, cover. Jakým způsobem EXECUTION skládají a jak konkrétně vznikalo nové album? Přijde mi, že snad u každé desky máte jinou sestavu muzikantů. Kdo má hlavní slovo v kapele a je tím, kdo řekne – tahle je ta skladba dobrá, tak ji necháme?

Pro toto album jsme se rozhodli dát do něj co nejvíce. I obal. Udělali jsme spoustu zkušebních nahrávek. Některé skladby jsou staré, ale přepracované s celou kapelou. Je to příběh, koncept. Hudba tak následuje texty, aby vyvolala emoce. Spolupracujeme s nápady textů, abychom vytvořili atmosféru.

„Camisole“ má drsný brutální zvuk. Syrový a surový. Zároveň průrazný a chladný. Kde jste album nahrávali? A kdo je podepsán pod masteringem? Mně se hrozně líbí, že je zvuk organický, takový reálný, vyhnuli jste se „umělosti“ a „přeřvanosti“, jak to bohužel mají některé kapely dnes ve zvyku.

Povídali jsme si a nechtěli jsme znít jako všichni ostatní dneska. Příliš moderně, čistě a plynule, ne. Chtěli jsme ten syrový, oldschoolový feeling. Ale taky ne příliš starý. Hodně alb dneska zní stejně. Máme klávesy, které přinášejí melodii, a vokály jsou agresivní. Máme undergroundového ducha.


Je jasné, že u death/black/thrash metalu bývají často texty na druhé koleji. Jak vnímáš obsah textů ty a jakým způsobem vznikají u EXECUTION? O čem jsou na nové desce a čím byly ovlivněny?

Tento příběh je pokračováním našeho alba ETERNAL DREAMS. Stejná postava je internována v ústavu. Jeho realita je alternativní. První skladba, BLACK TOMB, je jeho vize: vidí nemocnici jako hrobku. Prochází dveřmi ústavu. Pokud chcete, BLACK TOMB by byla temná nemocnice. Po zbytku alba se nachází v izolační místnosti a podstupuje analýzu a péči. Existují však dvě reality, ta, kterou vidí všichni, a ta jeho vlastní. Vytváří svůj příběh, své obavy a pokaždé klesá níže a níže.

Jestli se nepletu, EXECUTION datují svůj vznik do roku 1989. Jak tu dobu vnímáš ty? Stáli jste spolu s ostatními kapelami u zrodu něčeho nového, co zde ještě nebylo. Vaše historie je plná zajímavých alb, které patří právem do zlaté sbírky každého fanouška. Jen si říkám, proč těch nahrávek není víc? Tři dlouhohrající desky za 36 let není zrovna moc. Čím si to vysvětluješ a co je toho příčinou?

Ano, máš pravdu, EXECUTION je stará kapela, založená v listopadu 1989. Je to dlouhý příběh, takže to zkrátím. Jsem jediný přeživší z původní sestavy. Poté, devět měsíců po založení kapely, přibyl náš kytarista Abigail, ale dá se říct, že byl u toho od začátku, že? Na začátku jsme to udělali rychle; dvě dema a vinylové album v roce 1992. Příliš rychle. Myslím, že jsme stále hledali identitu kapely. A teprve v roce 1995 jsme našli svou osobnost. Přibrali jsme Sophie na klávesy a zpěv. V roce 1999 jsme vydali ETERNAL DREAMS. Komplexní album. Měli jsme spoustu změn bubeníků a druhých kytaristů. Bylo to pro nás peklo. Hráli jsme koncerty a připravovali album, ale pokaždé někdo odešel z kapely nebo byl vyhozen. Byla to éra studií, skutečných studií? Žádný Cubase nebo Pro Tools. Museli jsme strávit co nejméně času ve studiu. Čas stál peníze. Je třeba říci, že máme dvě celá alba, která nejsou nahraná. Ale udělali jsme zálohy, 9skladbové album „DYING ALONE“ s Abigail. Stále máme v plánu ho jednoho dne vydat s úpravami od současné kapely. Další album bez názvu, 8 skladeb, se složitými a někdy dlouhými názvy. Dnes bychom to mohli udělat s touto sestavou, která je profesionálnější než dříve. A to je náš další projekt, 4 z těchto skladeb se 4 novými názvy.


Miluji vaši zemi, kulturu, památky, i krásné dívky. Poslední roky je ale Francie také doslova studnicí dobré metalové muziky. Jdete na hudbu trošku jiným způsobem, než ostatní. Mám rád SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, ale i veterány MERCYLESS, MORTUARY, nováčky RITUALIZATION, SKELETHAL…těch skvělých kapel je spousta – jak je to možné? Je to vínem?:). Máš pro nás nějaké další tipy? Vidíš třeba nějaké rozdíly mezi koncerty jinde v Evropě a u vás?

Nevím, jestli je to vínem. Jenomže v posledních letech je ve Francii mnohem víc kapel. A více profesionálních kapel než dříve. Dnes je mnohem snazší naučit se hrát na hudební nástroj díky internetu, tutoriálům... V 90. letech jste museli cvičit na kytaru nebo bicí sami ve svém pokoji a čekat, až se příští týden znovu setkáte se svým učitelem kytary (lol), což byla věčnost... Ale osobně si myslím, že v Evropě jsou stále všude amatérské kapely a že některé existují dodnes.

Death/thrash/black metal není zrovna styl, který by byl na výsluní zájmu fanoušků. O to víc záleží na podpoře. Ze starých časů mám zafixováno, že oblíbená skupina se podporuje koupí CD, trika, zajde se na koncert. Jenže doba se změnila. Světu vládne internet, stahování hudby. Jak vnímáte tyto změny vy, jako kapela? Museli jste nějak upravit své fungování? Co fanoušci, jsou také jiní?

Ano, všechno se změnilo, ale death metalová scéna má stále fanoušky, kteří mají rádi CD, vinyly, trička atd. Já raději kupuji skutečná CD a vinyly, je to lepší než odkaz. Ale to je jen můj názor. Stále máme dlouholeté fanoušky i nové.

Co pro tebe znamená muzika? Jaké to je z pohledu muzikanta hrát extrémní metal? Co se ti ta tom líbí a co nemáš rád? Můžeš na tuhle otázku podívat i z filozofického hlediska. Je pro tebe thrash/black death metal, spíše koníčkem nebo životním stylem?

Je to můj život, můj životní styl od 13 let, kdy jsem objevil AD/DC s albem Highway to Hell. Okamžitě jsem si zamiloval hudbu a svět hard rocku. Obal alba byl pro 13letého kluka fantastický. Pak jsem objevil spoustu kapel a vývoj směrem k heavy, speed, thrash a death metalu. Trochu jako mnoho z nás. Svět IRON MAIDEN s nádhernými obaly. Miloval jsem vývoj metalu, ANVIL „metal on metal“, RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS a pak DEATH, POSSESSED a MORBID ANGEL. V 16 letech jsem založil svou první kapelu, hrál jsem na kytaru s přáteli, „ENFER“ (peklo). Ale to byly jen zkoušky v mém pokoji. Pak jsem založil BAD DEVILS, stále jako kytarista. Ale měli jsme zpěváka, který nechtěl zpívat, což byl opravdový problém. Předstíral, že je zpěvák, fanoušek MÔTLEY CRUE, POISON... ale bez hlasu, lol. Takže jsem měl kytaru a zpěv... Když jsem založil EXECUTION, rozhodl jsem se věnovat pouze zpěvu.


Od založení EXECUTION uběhlo 36 let. Jste pojem na scéně, máte věrné fanoušky, vystupujete na koncertech. Je ještě něco, čeho chcete jako kapela dosáhnout? Jaké máte cíle do budoucna?

Budeme hrát koncerty na podporu alba „CAMISOLE“ a psát nové písničky. Nebudeme tu věčně. 36 let je už dlouhá doba.

Během EXECUTION jsme se účastnili i vedlejších projektů. Já jsem byl zpěvákem black metalové kapely BEAUTY OF DESOLATION; vydali jsme dvě CD, „World Agony“ a „Cold Emotions“, a Abigail byl frontmanem SEAEARTH a jednoho alba, „Sea of Lava“.

A co chystáte v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš pro ně, pro labely, pro promotéry nějaký vzkaz, tak zde je prostor…

Přijďte na naše koncerty a popovídejte si s námi. Rádi poznáváme nové lidi. Navždy v undergroundu.

Děkuji moc za rozhovor, za vaši skvělou muziku a přeji EXECUTION, abyste měli samé vyprodané koncerty a šílené fanoušky, kteří vám utrhají ruce s merchandise. Přeji vám také hodně úspěchů a pohody i v osobních životech.

Moc děkuji za tento rozhovor.

pátek 20. června 2025

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - 11:11 (2025)


SHROUDED IN DARKNESS - 11:11
CD 2025, Downfall Records, Black Vulture Records

for english please scroll down

Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Zavřeni ve svých myslích, napojeni na obrazovky, jsou ovládáni již zcela jinou entitou. Marně se modlím za jejich duše, marně volám do oblak. Rozhřešení nikdy nepřijde. Jenom strach, nenávist a člověk se stane vlkem.

U švédských doom death metalistů SHROUDED IN DARKNESS mě vždy napadá velká spousta podivných myšlenek. Tahle smečka dokáže rozjitřit moji mysl, donutit mě k zamyšlení. Jejich hudba je opět naléhavá, smutná a záhadná. Jako prázdný kostel, do kterého už dávno nikdo nechodí. Pokud máte chuť, přečtěte si rozhovor, který jsme s kapelou před lety udělali (je odkazován dole pod dnešním článkem, stejně jako recenze na minulé album). Zahaleni do krvavé mlhy se ploužíme dnešním světem. Bez víry, bez naděje. 


Švédi ve svých textech nahlížejí do nitra lidské duše. Témata jsou velmi propracovaná, stejně jako hudba, která vás strhne do hlubiny. Atmosféra skladeb je zádumčivá, smutná, naléhavá. Jednotlivé motivy se dostaly postupně do mého podvědomí a těšil jsem se každý den, až si konečně sednu ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby se kolem mě plazili během poslechu jedovatí hadi. Postupně mě uhranou, získají si mě na svoji stranu, aby mě nakonec uštkli a v žilách mi začal kolovat prudký jed. S hudbou na albu "11:11" je to velmi podobné. Donutila mě se zastavit v dnešním podivném a divokém světě, přemýšlet, zpomalit veškeré životní funkce. Byl jsem jenom já, starý kostel v mých představách a tahle nahrávka. Ve stínech se ukrývaly přízraky, bez tváří, bez svědomí. Někdy mívám divoké emotivní sny, ze kterých se nechci probudit. Raději bych jen tak ležel, poslouchal, než se vracel do reality. Novinka je pro mě opět velmi silným zážitkem. Doom metal je velmi náročná disciplína. SHROUDED IN DARKNESS opět dokazují, že jsou mistři ve svém oboru. Pokud svůj čas rádi trávíte ve společnosti třeba takových PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, jste tu správně. Tahle smečka navíc přináší velkou spoustu vlastních nápadů. Má svůj výraz, ksicht  chcete-li. Vždycky jsem měl nějak podvědomě rád staré chrámy, opuštěné hřbitovy, pohřebiště, katakomby. Je na nich něco záhadného, přitažlivého, tajemného. Stejně jako na hudbě těchto tmářů. Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Temná, tajemná, mrazivá doom death metalová modlitba za všechny prokleté! Smutek se zde potkává s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in their souls, humility and pain. It is cold and cloudy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. Locked in their minds, connected to screens, they are controlled by a completely different entity. I pray in vain for their souls, I call in vain to the clouds. Absolution will never come. Only fear, hatred, and man becomes a wolf.

Swedish doom death metal band SHROUDED IN DARKNESS always brings a lot of strange thoughts to my mind. This pack can stir my mind, force me to think. Their music is once again urgent, sad, and mysterious. Like an empty church that no one has attended in a long time. If you feel like it, read the interview we did with the band years ago (it's linked below today's article, as is the review of their previous album). Shrouded in a bloody fog, we trudge through today's world. Without faith, without hope.


In their lyrics, the Swedes look into the depths of the human soul. The themes are very sophisticated, as is the music, which draws you into its depths. The atmosphere of the songs is melancholic, sad, urgent. The individual motifs gradually entered my subconscious, and every day I looked forward to finally sitting down in my room, turning off all the lights, and letting myself be carried away on the foamy waves of the river of despair. It was as if poisonous snakes were crawling around me as I listened. They gradually bewitched me, won me over to their side, only to bite me in the end and let the fierce poison flow through my veins. The music on the album "11:11" is very similar. It forced me to stop in today's strange and wild world, to think, to slow down all my life functions. It was just me, an old church in my imagination, and this recording. Ghosts hid in the shadows, faceless, without conscience. Sometimes I have wild, emotional dreams that I don't want to wake up from. I'd rather just lie there and listen than return to reality. The new album is once again a very powerful experience for me. Doom metal is a very demanding discipline. SHROUDED IN DARKNESS prove once again that they are masters of their craft. If you like to spend your time in the company of bands such as PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, you've come to the right place. What's more, this pack brings a lot of their own ideas to the table. They have their own expression, their own face, if you will. I've always had a subconscious fondness for old temples, abandoned cemeteries, burial grounds, and catacombs. There is something mysterious, attractive, and enigmatic about them. Just like the music of these dark masters. Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in the soul, humility, and pain. It is cold and gloomy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. A dark, mysterious, frosty doom death metal prayer for all the damned! Sadness meets bloody fog here!


about SHROUDED IN DARKNESS on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. 11:11 (Introduction) 
2. No Escape 
3. Cruel Winds 
4. Dreams 
5. My Every Step 
6. The Lurking Devil
7. 11:11 

Info - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2025


Už máš svůj lupen?

Vstupenky najdeš tady: https://tickets.obsceneextreme.cz. A na stejném odkaze si můžeš rezervovat místo ve vip kempu a místo na parkovišti nebo lockerbox. POZOR: Počet míst je omezený!!! Jednodenní vstupenky nebudou k dispozici.



OEF TEENAGER PASS: OEF teenager pass je vstupenka, kterou dostane každý návštěvník od 14-tého roku narození do dne, kdy je dotyčnému 19 let, za zvýhodněnou cenu 777 Kč. Teenager pass budeme prodávat jen na místě oproti předložení dokladu (pas nebo občanský průkaz). Věříme, že potěšíme nejen teenagerovskou mládež, ale i jejich rodiče. Mládí vpřed na OEF!!!!

KINDER GRINDER: Vezměte své ratolesti s sebou, ať si také užijí festivalový nášup!!! Děti do 14 let mají vstup zdarma a dětský koutek, který na OEF máme je také free. Vaše děti na nové kamarády a zážitky, které si z Obscene Extreme odvezou jen tak nezapomenou!

DOMÁCÍ MAZLÍČCI: Nechte prosím své zvířecí miláčky doma, na festu je příliš mnoho lidí, hluku atd. a také pro bezpečnost všech maniaků je třeba udělat maximum, a proto máme přísný zákaz vpouštět do areálu zvířata!!! Určitě se najde někdo, kdo se vám o ně těch pár dní postará.

SPOLUJÍZDA: Zkuste přidat příspěvek do této skupiny nebo na událost. Třeba najdete někoho, kdo jede stejným směrem. FB skupina pro spolujízdu: https://www.facebook.com/groups/ridesharetoobsceneextremeandback.



Uvidíme se na Bojišti!!!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

KNIŽNÍ TIPY - Odejít na jih - Robert R. McCammon (2024)


Odejít na jih - Robert R. McCammon
2024, Fobos

Nevím jak to máte nastavené v hlavě vy, ale já když už mám všeho dost, tak se uzavírám do své ulity. Mám rád sport a tak plavu, jezdím na kole a nebo se toulám v lesích. Snažím se odstřihnout od všemožných jedovatých sítí, které nás všechny ovládají, ať chceme a nebo ne. Seděl jsem zrovna v práci a vyplňoval nějaké tabulky. Nudná, opakující se činnost. Najednou jsem zjistil, že se vůbec nedokážu soustředit. Muzika na uších, i když mám skvělá sluchátka, tak stejně některé kolegy nedovedou odhlučnit. Chtěl bych pryč, odlétnout, někam do lesa. Přidám hlasitost na mp3 přehrávači a raději si jdu vyřídit soukromou poštu. A hele nějaká výprodej u Knihy Dobrovský, vykoukne na mě email. Většina jsou nějaký nesmysly, tedy pro mě. Ale Robert R. McCammon za 99,- kč? To by byl hřích si nekoupit. Kolega donadává na manželku a začne hýkat. Říká vlastní vtipy, který nejsou k smíchu. Tak se jim směje sám. Hodně nahlas.

Raději ho nekomentuji, protože by se chytil a bavil se se mnou. Raději vložím knížku do imaginárního košíku. Zítra, než pojedu zase na sever, tak si ji vyzvednu v boxu Zásilkovny. I stane se. Ještě netuším, že budu ve vlaku stát, i když mám místenku, protože mi místo zasedne rozklepaná stařenka a je mi jí líto. Ve stoje mi moc číst nejde. Nahoru na Jablonec jedu autobusem, tam zase vedle mě sedí nějaká paní kolem čtyřiceti, která se mě pořád na něco ptá. Je docela hezká, ale děsně otravná. A kam že jedu a jestli se mi líbí a co dělám večer. Nakonec, když vystoupíme, tak se omluvím, že jsem gay. Smutně odejde, já nasednu do auta k mámě a když se mě zeptá, jaká byla cesta, tak řeknu, že dobrá. Nahoře na chalupě mě čeká stříhání plotu, sestavení nového lehátka. Do toho leje i bouří. Jenže znáte to, zase tolik často se sem nedostanu, tak musím makat, co to jde. S rozlámaným tělem si konečně zalezu do pokoje a otevřu knížku. Je to hodně silný příběh. O bývalém vojákovi, který se snaží přežít. Jako já, říkám si často, když roztřesenými rukami obracím stránky. Zase jsem to s prací nějak přehnal. 

V téhle knížce je všechno. Bolest, utrpení, děsivé vzpomínky, strach i naděje. A samozřejmě láska. Volám druhý den domů, jsme zrovna každý někde jinde. Jsem jak kvočna, která se uklidní, až když ví, že je vše v pořádku. Jsem starej fotr, řeknu si, když mi ti mí dva puberťáci znuděně potvrdí, že je vše ok. Manželka je také u rodičů a mě čeká vyklízení půdy. Tahám celý den železo. Rezavé nářadí, trámy,  hranoly, je toho na tři vozejky. Musím to potom odvézt do kopců do sběrného dvora. Možná si udělám kýlu a budu mít klid, nadávám, když už nemůžu. Na jednoho je toho moc, ale bratr je línej a stařenku to tahat nenechám. Nevím, jak to máte vy, ale já když čtu nějakou knihu, tak když někoho potkám, tak mu přiřazuji tváře z příběhu. Maníka v laclových montérkách jsem si zařadil ihned. Nadává jako špaček a pořád plive kolem sebe. Vrátím se na chalupu a konečně přestane pršet. Co takhle siesta po obědě? Máma usne a tak mám pár hodin na čtení. Děj ubíhá rychle, pořád se něco děje. Venku se strhne znovu bouřka, jsem zoufalý muž v zoufalé krajině. Jako Dan Lambert. 

Pálí mě záda, klouby, marně hledám aspoň kousek místa v těle, které mě nebolí. Dělám si poznámky do telefonu, postřehy, a čtu si dál. Je večer a zítra mě čeká zase cesta domů. Mívám to tahle, nějak nechápu, proč se tomu říká rekreační chalupa. Jenom tu makám. Nevadí mi to, ale aspoň nějaká procházka v kopcích (bez vozíku naloženého tunami rezavého šrotu), by bodla. Tak snad příště, loučím se na autobusáku v Jablonci. Ze čtení mě vytrhne skupina mladých Polek, co se mnou jedou na taneční soutěž do Prahy. Tolik krásy, joj. Pokazí to akorát jeden dědek, co se jich ptá, jestli jsou Rusky. Je to klasický dezolát. Jejich vedoucí k němu přijde a dá mu facku. Tak přestane. Zaleze do sedadla a drží hubu. Musím se usmívat pod fousy. Takhle se na ně musí. Neměl být sprostý a debil. Já jsem ale zase s Danem na jeho cestě na jih. Prožívám s ním všechny jeho eskapády a dost často se zamýšlím, jak bych se zachoval v jeho situaci já. 

O knížce se píše, že je to mistrovské dílo. Je, myslím si to také. Kam by se ubíral váš život, kdybyste ve strachu a vzteku někoho zabili? Ve válce? Nenechte se ale mýlit, kniha není jen smutná a pochmurná. Je v ní i vtip, lehkost a hravost. Také hledáte svoji léčitelku? Ano, další z děl autora, se kterými jsem měl tu čest, tentokrát je to opět zásah přímo do srdce. Dnešní tip si určitě užijete. Pokud máte bohatou fantazii, což určitě máte, protože jinak byste nečetli, tak si tenhle majstrštyk vychutnáte. Mějte se co nejlépe a ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Panovalo pekelné léto a vzduch páchl po hořících dětech… Touto „jednou z nejchytlavějších prvních vět v současné literatuře“ (dle deníku The Atlanta Journal-Constitution) Robert McCammon otevírá mistrovské vizionářské dílo o přežití, spáse a ohromujících proměnách, jaké dovede způsobit láska.

Odejít na jih popisuje cestu zoufalého muže zoufalou krajinou, „v gotickém pikareskním románu, který kombinuje drsnou zápletku a černý humor…“ (The Wall Street Journal)

Dan Lambert, muž zavalený vzpomínkami a otrávený Agentem Orange, v jediném okamžiku strachu a vzteku zabije člověka – a to mu navždy změní život. Začne ho stíhat zároveň policie a lovci lidí a Dan prchá na jih směrem do slepých ramen v Louisianě. V bažinaté krajině potká Arden Hallidayovou, mladou ženu obtěžkanou nepřehlédnutelným břemenem z minulosti, která hledá legendární zázračnou léčitelku zvanou Zářivá dívka.

Dan a Arden, svázaní loajalitou silnější než láska, se vydávají na cestu nepolevujícího napětí a znepokojivých objevů a svět jim jen málokdy ukazuje laskavou tvář… Po temných a pokroucených pěšinách putují až do záhadných hloubek lidského srdce.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. června 2025

Recenze/review - UNBIRTH - Asomatous Bersmirchment (2025)


UNBIRTH - Asomatous Bersmirchment
CD 2025, New Standard Elite

for english please scroll down

Jsou nahrávky na kterých si zkrátka všechno sedne perfektně dohromady. A to i přesto, že v brutálních, technickém death metalu si hodně vybírám. Mám rád, když není hudba jen dokonalým strojovým přepisem, musím cítit, že jsou za ní lidé a ne počítače. UNBIRTH jsem si pustil jednoho chladného podvečera, zrovna potom, co jsem viděl ve zprávách zase nějaký hnus a špínu. Potřeboval jsem si vyčistit hlavu. Zapnul jsem play a málem mi slezla kůže z obličeje.

Je to zkrátka masakr, inteligentně složený, s parádním zvukem (Claudio Mulas - recording, mastering, mixing) i zajímavým obalem (Giannis Nakos). Pokud jste fanoušek této kruté odrůdy smrtícího kovu nebo třeba jen jdete kolem, určitě ochutnejte. Je to smršť, je to tsunami, je to ošklivý výlet do podvědomí zkažené lidské mysli. Tenhle masakr doporučuje deset z deseti řezníků i patologů. 


Pod tvorbou kapely jsou podepsáni zkušení matadoři, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Nekompromisní, krutou a divokou muziku, která vám vyrve všechny vnitřnosti z těla. Poslouchám extrémní metal od jeho úplných začátků a i když moc dobře vím, že dnes už asi nebude vymyšleno nic nového (co by mě bavilo), tak musím říct, že "Asomatous Bersmirchment" má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, aby mě přikovali pokaždé na zeď. Případně mi ve zběsilých rytmech vyvrhli všechny vnitřnosti z těla. Jednotlivé skladby řežou tou správnou stranou nože. Hudební agrese se zde potkává s technikou ve velmi vyváženém poměru. Výsledkem je nahrávka, která nejen že je skvěle napsaná a složená, ale zároveň v sobě obsahuje velké množství temné energie. Ten tlak je opravdu tak velký, že je slabší povahy neustojí. Kdysi dávno jsem sám sobě přísahal, že přesně takovéto smečky budu podporovat. Schválně, ochutnejte, nechte na sebe muziku jen tak působit. Také cítíte, vnímáte ten tlak? Tu obrovskou sílu? Potom jste zde správně. Pokud bych potom měl k někomu tvorbu těchto tmářů přirovnat, volil bych jména jako PSYCROPTIC, SUFFOCATION, DISAVOWED, HOUR OF PENANCE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, SEVERE TORTURE, DEMIURGON, DECAPITATED. Samozřejmě, pánové jsou natolik schopní a dobří muzikanti, že dokázali do své tvorby vložit velké množství vlastních nápadů, výrazu i zajímavých momentů. Nezbývá mi nic jiného, než otočit volume doprava a modlit se, aby mi pánové nevystřelili mozek z hlavy. Je to vynikající album po všech stránkách. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Absolutní technický brutální death metalový masakr lidské mysli! Temnota, chlad a polámané kosti! Tahle nahrávka vás rozemele na prach! 


Asphyx says:

There are recordings where everything just fits together perfectly. And that's despite the fact that I'm very selective when it comes to brutal, technical death metal. I like it when music isn't just a perfect machine transcription; I need to feel that there are people behind it, not computers. I played UNBIRTH one cold evening, right after I saw some more filth and nastiness on the news. I needed to clear my head. I pressed play and my skin almost crawled off my face.

It's simply a massacre, intelligently composed, with great sound (Claudio Mulas - recording, mastering, mixing) and interesting cover art (Giannis Nakos). If you're a fan of this cruel variety of deadly metal, or even if you're just passing by, be sure to give it a try. It's a whirlwind, it's a tsunami, it's an ugly trip into the subconscious of a corrupt human mind. This massacre is recommended by ten out of ten butchers and pathologists. 


The band's work is the brainchild of experienced veterans who know exactly what they want to play and how they want to play it. Uncompromising, brutal, and wild music that will rip your guts out. I've been listening to extreme metal since its very beginnings, and even though I know very well that nothing new (that I would enjoy) is likely to be invented today, I have to say that "Asomatous Bersmirchment" has all the necessary ingredients to nail me to the wall every time. Or rather, rip all my insides out with their frenzied rhythms. The individual songs cut with the right side of the knife. Musical aggression meets technique in a very balanced ratio here. The result is a recording that is not only brilliantly written and composed, but also contains a great deal of dark energy. The pressure is so great that the faint of heart will not be able to withstand it. A long time ago, I swore to myself that I would support bands like this. Go ahead, give it a try, just let the music wash over you. Can you feel it too? Can you feel the pressure? The enormous power? Then you're in the right place. If I had to compare the work of these dark artists to someone else, I would choose names like PSYCROPTIC, SUFFOCATION, DISAVOWED, HOUR OF PENANCE, DEEDS OF FLESH, ABYSMAL TORMENT, SEVERE TORTURE, DEMIURGON, DECAPITATED. Of course, these gentlemen are such skilled and talented musicians that they have managed to incorporate a large number of their own ideas, expressions, and interesting moments into their work. All I can do is turn up the volume and pray that these gentlemen don't blow my brains out. It's an excellent album in every way. I'll gladly sign that with my own blood. An absolute technical brutal death metal massacre of the human mind! Darkness, coldness, and broken bones! This recording will grind you to dust! 


Tracklist:
1. Intro 
2. Unresilient Congeries of Affliction 
3. Granfalloon 
4. Malignant Pregnancies 
5. Heimarmeneic Debacle 
6. Pantagruelian Overlap 
7. Ingeminate Acridity 
8. Insufflating Lambdacism 
9. Solemn Amphibology 

band:
Davide Farabegoli - Drums 
Emanuele Ottani - Guitars 
Alberto Baroni - Guitars 
Michele Sassano - Vocals 
Luca Marmi - Bass

Recenze/review - CROMLECH - Of Owls and Eels (2025)


CROMLECH - Of Owls and Eels
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Probudím se to tmy. Do absolutní tmy. Slyším jenom dech bestie. Bojím se vlastních démonů. Co je pravda, co sen a co jenom halucinace? Přemýšlím o tom, když sedím v dřevěné lavici a ptám se Boha na otázky života a smrti. Nikdy mi neodpověděl. Raději zůstávám ve tmě a poslouchám black metal. CROMLECH jsou kapelou, jejíž historie sahá až do roku 1994. Jedná se o dílo, pod kterým je podepsán maniak Impurus, kterého můžete znát z kapel jako Dies Ater, Cryogenic a Albez Duz.

Letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané špínou, strachem, chladem i dlouhými stíny bez tváře. Základem je klasický black metal staré školy, nad kterým jsou pečlivě vystavění konstrukce, plné mrazivých a děsivých nálad. Rovnou napíšu, že se mi líbí reálný, opravdový, uvěřitelný a autentický Impurusovův přístup. Tohle album rozdrásá vaši tvář do krve. 


Jako bych byl po celý poslech zahalen do těžké, husté mlhy. Děsivé vize se zde potkávají s až doomovou atmosférou. Platí zde více než kde jinde, že je lepší nahrávku poslouchat, nechat se jí unášet, než psát nějaká slova. Sedím na vratké loďce, potácím se mezi naším a oním světem. v Mé hlavě se prolíná svět fantazie, snů, nočních můr s neméně krutou realitou. Na stromě naproti našemu domu usedl krkavec. Drží v zobáku oko a naklání hlavu na stranu. Láká mě, abych šel za ním. Přidávám postupně hlasitost, kývám se spokojeně do rytmu, jsem nemrtvý, jsem svým vlastním duchem, stínem věčnosti. Mrazí mě až v morku kostí, přesto se nechávám každý den, když se setmí, zlákat k dalšímu poslechu. Jedná se o velmi propracovanou nahrávku, která si ale zachovala takovou tu přirozenou živočišnost, jestli mi rozumíte. CROMLECH jsou letos ve vynikající formě a závidím fanouškům, kteří se zúčastní koncertu A Night of the Ancient Spells DARKNESS SHALL RISE v listopadu spolu s GEHENNA a PENTHOS. Naživo musí tahle hudba získat další rozměr. Je v ní totiž velká neklidná síla, takový ten poctivý pradávný základ, přístup, získaný snad v tom nejhlubším podzemí. "Of Owls and Eels" je přesně tím druhem alba, které si vás získá postupně, dostane se do vaší krve, do podvědomí. Probudím se to tmy. Do absolutní tmy. Slyším jenom dech bestie. Bojím se vlastních démonů. Co je pravda, co sen a co jenom halucinace? Přemýšlím o tom, když sedím v dřevěné lavici a ptám se Boha na otázky života a smrti. Nikdy mi neodpověděl. Raději zůstávám ve tmě a poslouchám tuhle nahrávku. Mrazivý, temný a chladný black metal, plný děsivých stínů! Co je sen a co krutá realita?


Asphyx says:

I wake up in darkness. In absolute darkness. All I can hear is the beast's breathing. I am afraid of my own demons. What is truth, what is dream, and what is mere hallucination? I ponder this as I sit on a wooden bench and ask God questions about life and death. He never answered me. I prefer to stay in the dark and listen to black metal. CROMLECH is a band whose history dates back to 1994. It is the work of the maniac Impurus, whom you may know from bands such as Dies Ater, Cryogenic, and Albez Duz.

This year, they are releasing their second full-length album, which is filled to the brim with filth, fear, coldness, and long, faceless shadows. The foundation is classic old-school black metal, carefully constructed with chilling and terrifying moods. I'll say right away that I like Impurus's realistic, genuine, believable, and authentic approach. This album will tear your face to shreds. 


It's as if I were shrouded in a heavy, thick fog throughout the entire listening experience. Terrifying visions meet an almost doom-like atmosphere here. More than anywhere else, it's better to listen to the recording and let yourself be carried away by it than to write any words. I sit in a rickety boat, teetering between our world and the other world. In my head, the world of fantasy, dreams, and nightmares blends with the no less cruel reality. A raven has settled on the tree opposite our house. It holds an eye in its beak and tilts its head to one side. It beckons me to follow it. I gradually turn up the volume, swaying contentedly to the rhythm. I am undead, I am my own spirit, the shadow of eternity. I feel a chill to the bone, yet every day when darkness falls, I allow myself to be tempted to listen again. It is a very sophisticated recording, but it has retained a natural animalistic quality, if you know what I mean. CROMLECH are in excellent form this year, and I envy the fans who will attend the A Night of the Ancient Spells DARKNESS SHALL RISE concert in November with GEHENNA and PENTHOS. Live, this music must take on another dimension. There is a great restless power in it, a kind of honest ancient foundation, an approach gained perhaps in the deepest underground. "Of Owls and Eels" is exactly the kind of album that will gradually win you over, get into your blood, into your subconscious. I wake up in the dark. In absolute darkness. All I can hear is the beast's breath. I am afraid of my own demons. What is truth, what is dream, and what is mere hallucination? I think about this as I sit on a wooden bench and ask God questions about life and death. He never answered me. I prefer to stay in the dark and listen to this recording. Frosty, dark, and cold black metal, full of terrifying shadows! What is a dream and what is cruel reality?



tracklist:
1. Old Incineration Hymn
2. Past Forever
3. Owls In The Fog
4. Ice Curse
5. Eels (Part I)
6. The Quiet Witness
7. Mordlust

band:
Impurus - everything



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine