DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 23. června 2025

Rozhovor - PUTRESCENT - Hnilobný, mokvající, syrový death metal, který je nasáklý krutostí a zkaženou krví!


Rozhovor s death metalovou kapelou ze Spojených států amerických - PUTRESCENT.

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):

Ave PUTRESCENT! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou „Inhuman Infestation“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Co se týče nahrávání, bylo to jiné díky energii, kterou jsme do toho vložili před vydáním alba. Strávili jsme rok vylepšováním těchto skladeb, takže nahrávání proběhlo mnohem hladčeji a precizněji. Opravdu jsme si to při nahrávání moc užili.

„Darkness Embraced“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál PUTRESCENT?

Všichni jsme hrdí na různé části. Hlavním skladatelem kytarových riffů a textů je Dixie. Fransico píše sóla, Demitri píše basové linky a Abraham píše své vlastní bicí party.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Erol Ulug. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Erol Ulug vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávali jsme s Allenem Falconem ze studia Birdcage, mix a mastering zajistil Erol Ulug. Nahrávání, mix i mastering proběhly hladce a bez problémů, protože jsme s Allenem již dříve spolupracovali na nahrávání EP Inhuman Infestation a Erolovu práci jsme dobře znali, takže věděli, jakou představu máme o zvuku, čistotě a syrovosti při nahrávání, mixu i masteringu.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes LP. Vy jste jej vydali u Rotted Life Records a je opatřeno tajemným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem obalu je Stewart Cole z Melbourne, známý také jako „rotten realm“ na Instagramu! Oslovili jsme ho, protože se nám líbila jeho práce na albu „Sulfuric Disintegration“ skupiny Of Feather and Bone. Když jsme ho kontaktovali, dali jsme mu text písně „Darkness Embraced“ a vysvětlili jsme mu, že to bude také název alba, a nechali jsme mu tvůrčí svobodu, kterou si představoval na základě textu.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Kalifornie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že je to úspěšné, protože mnoho z nás v death metalové scéně v Los Angeles jsou vzájemní přátelé, což pomáhá s kreativními vlivy. Rozhodně chodíme podporovat koncerty, které pořádají naši místní organizátoři, protože se tak setkáváme s kapelami z jiných měst, které přijíždějí hrát do Los Angeles.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit PUTRESCENT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Určitě bychom rádi brzy naplánovali náš první mezinárodní festival. Naším cílem je rozhodně oslovit širší publikum tím, že budeme hrát na těchto mezinárodních festivalech, ať už v Evropě, Jižní Americe, Severní Americe nebo dokonce v Asii. Rozhodně je naším snem vyrazit na turné a předskakovat nějaké slavnější kapele ze světa death metalu.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Co se týče alba, rozhodně jsme měli podporu od PR týmu vydavatelství a naši přátelé, kteří jsou také hudebníci na losangeleské scéně, propagovali naše album na svých sociálních sítích. Rozhodně chodíme podporovat koncerty našich místních promotérů a našich kolegů, když hrají v okolí.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako PUTRESCENT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím si, že streamovací služby a moderní technologie velmi pomáhají undergroundovým kapelám dostat se do povědomí fanoušků. Zejména pokud se objeví v jejich náhodném playlistu, mají fanoušci příležitost se vrátit a prohlédnout si jejich stránku. Díky streamování, YouTube, fórům atd. je rozhodně snazší objevovat undergroundovou hudbu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je rozhodně styl extrémní hudby, který všichni rádi posloucháme, skládáme a hrajeme. Zažít ho v podobě živé hudby může být inspirativní z hlediska toho, jaký styl death metalu rádi posloucháme.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají PUTRESCENT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud chceš vzkázat něco fanouškům, labelům nebo promotérům, zde je prostor…

Putrescent bude mít v následujících měsících několik lokálních koncertů a koncert k vydání alba. Sledujte náš instagram @putrescentdeathmeal, kde se dozvíte o všech našich budoucích koncertech. Co se týče plánů na Evropu, doufáme, že se nám to podaří realizovat v příštím roce. Děkujeme všem našim fanouškům, kteří si užívají a šíří temnotu!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Darkness Embraced“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za rozhovor a podporu undergroundové death metalové scény!

Recenze/review - PUTRESCENT - Darkness Embraced (2025):

neděle 22. června 2025

Recenze/review - GROMMT - Aphotic (2025)


GROMMT - Aphotic
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Zavřený ve staré kobce jsem dávno ztratil pojem o čase. Bez světla, bez energie, se pomalu rozpadám v prach. Jako nějaký červ, živící se zbytky a mršinami. Po stěnách stéká zkažená krev. Krysí oči, které mě sledují již nějaký čas, se usmívají. Možná se brzy stanu jenom kusem plesnivého masa, potravou pro démony. Prokletý, navždy uvržený ve stínech čekám na smrt. Dodnes netuším, co jsem komu udělal nebo provedl. Možná jsem jenom nevěřil v ty pravé bohy.

Moje první setkání s dánskou death metalovou smečkou GROMMT se opravdu odehrávalo v naprosté tmě. Nechal jsem na sebe jejich prašivinou, hnilobou a zkaženým masem nasáklou hudbu jen tak působit. Najednou jsem měl pocit, že jsem se vydal po časové ose zpět, do devadesátých let minulého století, když jsem s extrémním metalem začínal. Tahle smečka je opravdová, reálná a uvěřitelná. Ihned mě přikovala na zeď a spokojeně jsem se kýval do rytmu. Tohle album je určeno pro všechny ortodoxní hrobníky. 


V jednotlivých skladbách a motivech lze zaslechnout inspiraci třeba takovými MORBID ANGEL, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, BOLT THROWER. Navíc je potom přidávána pořádná porce vlastních nápadů. Základní myšlenky smrti jsou nadále rozvíjeny a je to činěno velmi pečlivě, syrově a s nepopiratelným talentem. Hlavní ale je, ostatně jako vždycky, že mě baví nové album "Aphotic" poslouchat a rád se k němu stále i po delší době vracím. Novinka má v sobě totiž něco shnilého, krvavého, ničivého, co se mi na tomto stylu vždycky líbilo. Hodně k tomu přispívá syrově znějící zvuk i motiv na obalu, který ve mě evokuje spoustu vzpomínek na návštěvu starých kostnic. Dánské podzemí vydalo další z kapel, které rozhodně stojí za pozornost. Doporučuji vám, abyste opravdu zhasli všechna světla, tohle je totiž přesně ta odrůda death metalu, která by se měla poslouchat v chladu a absolutní tmě. Nejlépe v dávno opuštěném kostele nebo ve sklepě, ve kterém byly dlouho zavřeni prokletí. Strávil jsem s novou nahrávkou spoustu času a stále, i po delší době, jsem objevoval nová černá zákoutí, pasáže. Ostré, do krve řezající riffy se zde potkávají s chorobným vokálem a zabijáckými bicími. Atmosféra je velmi podmanivá, tajemná a chladná, jako ruce čerstvé mrtvoly. Mezi náhrobky se zase začínají prodlužovat stíny. Myslím si, že nastal čas se vrátit do márnice, mezi mrtvé. Zapnout znovu play a otočit volume pořádně doprava. Zavřený ve staré kobce jsem dávno ztratil pojem o čase. Bez světla, bez energie, se pomalu rozpadám v prach. Jako nějaký červ, živící se zbytky a mršinami. Po stěnách stéká zkažená krev. Hnilobný, prašivý a temný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Červi sežerou vaše tělo v temnotě! 

Asphyx says:

Locked in an old dungeon, I lost track of time long ago. Without light, without energy, I am slowly crumbling into dust. Like some worm, feeding on scraps and carrion. Rotten blood runs down the walls. The rat eyes that have been watching me for some time are smiling. Perhaps soon I will become nothing more than a piece of moldy meat, food for demons. Cursed, forever cast into the shadows, I await death. To this day, I have no idea what I did or what I did to anyone. Perhaps I just didn't believe in the true gods.

My first encounter with the Danish death metal pack GROMMT really took place in complete darkness. I just let their music, soaked in filth, rot, and rotten flesh, wash over me. Suddenly, I felt like I had traveled back in time to the 1990s, when I first started listening to extreme metal. This band is real, authentic, and believable. It immediately pinned me to the wall, and I happily swayed to the rhythm. This album is for all orthodox gravediggers. 


In individual songs and motifs, you can hear inspiration from bands such as MORBID ANGEL, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, and BOLT THROWER. In addition, a good dose of their own ideas is added. The basic ideas of death are further developed, and this is done very carefully, rawly, and with undeniable talent. The main thing, however, as always, is that I enjoy listening to the new album "Aphotic" and I like to return to it even after a long time. The new album has something rotten, bloody, and destructive about it, which I have always liked about this style. The raw sound and the motif on the cover, which evokes many memories of visiting old ossuaries, contribute greatly to this. The Danish underground has released another band that is definitely worth paying attention to. I recommend that you really turn off all the lights, because this is exactly the kind of death metal that should be listened to in the cold and absolute darkness. Preferably in a long-abandoned church or in a basement where the damned have been locked up for a long time. I spent a lot of time with the new recording and even after a long time, I was still discovering new dark corners and passages. Sharp, blood-curdling riffs meet morbid vocals and killer drums. The atmosphere is very captivating, mysterious, and cold, like the hands of a fresh corpse. The shadows are beginning to lengthen again among the tombstones. I think it's time to return to the morgue, among the dead. Press play again and turn the volume all the way up. Locked in an old dungeon, I lost track of time long ago. Without light, without energy, I am slowly crumbling into dust. Like some worm, feeding on scraps and carcasses. Rotten blood runs down the walls. Putrid, mangy, and dark death metal that will reduce you to dust! Worms will eat your body in the darkness!


Tracklist:
1. He Who Awaits Us 
2. Born In Decay 
3. There Shall Be No Light 
4. War Crush 
5. Grab Them 
6. Collapse Unfold 
7. Human No More 

Recenze/review - CRYPTOPSY - An Insatiable Violence (2025)


CRYPTOPSY - An Insatiable Violence
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Ostré čepele zakusující se postupně do masa. Kosti, rozsekané na malé kousky. Jedná se v podstatě o dokonalý stroj na zabíjení, který má v sobě cosi nelidského, šíleného a divokého. Stejně jako CRYPTOPSY na novém letošním albu. Pánové jsou zase v o něco lepší formě. Jasně a zřetelně nám dávají najevo, kdo je jedním z králů technického brutálního death metalu současnosti. Už jsem si myslel, že dosáhli nejvyšší mety, ale každou novou nahrávkou mě znovu a znovu přesvědčují o tom, že jsem se mýlil.

Novinka má v sobě vše, co mám na tomto stylu rád. Opravdu hodně si vybírám a jen tak něco mi do uší nesmí. Na kanadské maniaky je ale spolehnutí. Flo Mounier hraje jako by snad bral lekce u samotného ďábla, Matt McGachy řve jako bestie z podsvětí a o riffech netřeba hovořit. Jsou ostré jako břitva a zničí vás. Zmínit musím ještě jednu věc. Hudba CRYPTOPSY je sice zběsilá, komplikovaná a náročná, ale zároveň se velmi dobře poslouchá. 


A tak jsem se zase jednou opakovaně zavíral do svého pokoje a trávil spolu s albem spoustu času. Tentokrát mi lezlo do hlavy rychle, užíval jsem si jej, ten masivní, surový zvuk, všechny ty zajímavé a neotřelé nápady, mrtvolně maniakální atmosféru. Je hrozně příjemné být fanouškem, protože pokaždé dostanete nejen skvěle odvedené řemeslo, ale ještě spoustu věcí navíc. Takový ten neodbytný pocit, že vám album koluje v žilách. Předané energie a síly je opravdu velké množství, někdo ji možná ani po čase nevstřebá. Má to jednu výhodu, už teď vím, že pokaždé, když si "An Insatiable Violence" pustím, tak si pro sebe objevím něco nového. Jako bych poslouchal nějakou smrtící symfonii, která tu jednou bude všude kolem hrát, až celou naši zemi úplně zničíme. Ano, ve skladbách je něco apokalyptického. Pokud jste se někdy dívali na tsunami nebo čerstvě probuzenou sopku, určitě víte, o čem mluvím. Pro fanoušky třeba takových SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, je novinka doslova povinnost. CRYPTOPSY vás svojí hudbou přikovají na zeď, zaživa vyvrhnou a vymáchají vám obličej v kaluži plné krve. Je to samozřejmě extrémní hudba, překračující hranice. Činěno je tak ale velmi elegantně a nebál bych se napsat s morbidní noblesou. Už dlouho jsem neslyšel v tomto stylu takhle dobře ošetřenou nahrávku s tolika nápady. Užívám si vlastně úplně všechno. Vidím před sebou ostré čepele zakusující se postupně do masa. Kosti, rozsekané na malé kousky. Jedná se v podstatě o dokonalý stroj na zabíjení, který má v sobě cosi nelidského, šíleného a divokého. Perfektně seřízený brutální death metalový stroj na zabíjení! Technika, temnota a krutá bolest v divokých rytmech smrti!


Asphyx says:

Sharp blades gradually cutting into flesh. Bones chopped into small pieces. It is essentially a perfect killing machine with something inhuman, insane, and wild about it. Just like CRYPTOPSY on their new album this year. The guys are in slightly better shape again. They clearly and distinctly show us who is one of the kings of technical brutal death metal today. I thought they had reached the highest goal, but with each new recording, they convince me again and again that I was wrong.

The new album has everything I love about this style. I'm really picky and not just anything will do for my ears. But you can always count on these Canadian maniacs. Flo Mounier plays as if he took lessons from the devil himself, Matt McGachy screams like a beast from the underworld, and the riffs need no mention. They are razor sharp and will destroy you. I must mention one more thing. CRYPTOPSY's music is frantic, complicated, and demanding, but at the same time very easy to listen to.


And so, once again, I locked myself in my room and spent a lot of time with the album. This time, it got into my head quickly, and I enjoyed it the massive, raw sound, all the interesting and original ideas, the deathly maniacal atmosphere. It's really nice to be a fan, because you always get not only great craftsmanship, but also a lot of extras. That persistent feeling that the album is running through your veins. The amount of energy and power conveyed is really huge, some people may not even be able to absorb it all after a while. It has one advantage, I already know that every time I play "An Insatiable Violence", I will discover something new for myself. It's like listening to some deadly symphony that will one day play all around us when we completely destroy our entire country. Yes, there is something apocalyptic about the songs. If you've ever watched a tsunami or a newly awakened volcano, you know what I'm talking about. For fans of SUFFOCATION, DEEDS OF FLESH, BROKEN HOPE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, GORGUTS, ORIGIN, this new release is literally a must. CRYPTOPSY will pin you to the wall with their music, rip you apart alive, and wash your face in a pool of blood. It is, of course, extreme music that crosses boundaries. However, it is done very elegantly, and I would not hesitate to say with morbid nobility. I haven't heard such a well-crafted recording with so many ideas in this style in a long time. I enjoy absolutely everything about it. I can see sharp blades gradually cutting into flesh. Bones chopped into small pieces. It's basically a perfect killing machine with something inhuman, crazy, and wild about it. A perfectly tuned brutal death metal killing machine! Technique, darkness, and cruel pain in wild rhythms of death!



about CRYPTOPSY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. The Nimis Adoriation 
02. Until Theres Nothing Left 
03. Dead Eyes Replete 
04. Fools Last Aclaim 
05. The Art Of Emptiness 
06. Our Great Deception 
07. Embrace The Nihility 
08. Malicious Needs

band:
Flo Mounier – Drums
Matt McGachy – Vocals
Christian Donaldson – Guitar
Oli Pinard – Bass



A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.


A few questions - interview with black death metal band from Poland - BRZASK.

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of
music do you play etc.?

Hello! Brzask was formed in 2019, born out of a deep connection to the mountainous landscape we call home. The vision came during a walk through the mist-covered valley—something about that atmosphere just screamed black metal. We play atmospheric black metal rooted in the raw, traditional sound of the '90s, but with our own sense of melody and mood. Think cold riffs, blasting drums, haunting ambience—and a strong focus on nature, solitude, and the harsh beauty of the world around us. Since then, we’ve been channeling that spirit into everything we do, from demo recorded in the basement to full-length albums shaped by Karkonsze.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album under pretty contrasting conditions. The drums were tracked at Kristiania Studio in Oslo, Norway—a professional setup with great acoustics that really helped capture the power and precision we wanted. The rest of the instruments—guitars, bass, vocals—were recorded in our home studio in the Karkonosze mountains. It's a more DIY space, but it gave us total control over the sound and atmosphere, which is crucial for a band like ours.

The mixing was handled by our own J. together with Dante—we spent a lot of time (or maybe too much) shaping the sonic texture to reflect the aggression we were aiming for. Once everything was ready, the tracks went to Unisound, where the legendary Dan Swanö did the mastering. He completely understood the vision and gave the final sound the punch and clarity it needed without sacrificing the raw essence. Working with him was a huge honor—he's been a major influence on us through his work with bands like Edge of Sanity and Dissection.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Thanks to Vendetta Records, the new album got a proper physical release—CDs and some absolutely stunning vinyl editions in classic black and royal blue. We’re really proud of how they turned out, both visually and sonically. As for the exact number of copies… I’d rather not get into that. Numbers stress me out, and honestly, we’re more focused on the music reaching the right ears than on counting units.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

All the lyrics on Der Wanderer im Riesengebirge were written by J. The themes are deeply rooted in our connection to the Karkonosze mountains—especially the ancient spirits that are said to dwell there. Nature, solitude, and myth are central to our vision. One figure in particular looms large: Rübezahl, the mountain spirit and guardian of these lands. His presence echoes throughout the album, both in the atmosphere and in the words. The lyrics are meant to evoke that sense of mystery and reverence for the wild, untamed world beyond the edge of civilization.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

It's again J. 's work. The logo, and the graphic themes. For us visuals are an integral part of the release.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We released the album through Vendetta Records, and we couldn’t be happier with that choice. They’ve done a fantastic, fully professional job from start to finish—great communication, total respect for our vision, and a real understanding of the underground scene. It’s clear they care about the music and the bands they work with, and that kind of support makes a huge difference. We’re proud to be part of their roster.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our biggest inspiration comes from the '90s black metal scene—especially bands like Dissection and Mayhem. That era had a raw intensity and atmosphere that still resonates deeply with us. At the same time, we also draw influence from more recent acts like Mgła and Spectral Wound, who manage to keep the spirit of black metal alive while pushing it forward in their own way.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we did reach out and had conversations with a few labels during the early stages. Eventually, Vendetta Records stood out as the best fit for us—and it turned out to be the perfect choice for us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Honestly, I’ve lost count. After the demo was released, we played a handful of shows across Poland, Slovakia, and Czechia, including both club gigs and festivals. We don’t really prefer one over the other—it all depends on the vibe, the sound, and the connection with the audience. Both formats have their highs and lows, but in the end, what matters most to us is the intensity of the performance, not the size of the stage or the crowd.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

The next album is already in the works—some parts are written, and we’ll be starting early demo sessions soon. This time around, we’re aiming for something more atmosphere-driven, with memorable riffs and a more brutal, yet differently melodic tone than what we’ve done before.

Another big step for us would be to embark on a proper touring cycle—to finally bring our sound and vision to more stages across Europe and beyond. Our goal? To spread the tales of the Karkonosze, its spirits and mysticism, as far and wide as possible.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can reach out to us directly via email at: brzaskband@gmail.com. We always appreciate hearing from people who connect with our music. Thank you for the Interview!

Thank you!

Recenze/review - BRZASK - Der Wanderer im Riesengebirge (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/05/recenzereview-brzask-der-wanderer-im.html

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník


Příběh pětistý dvacátý čtvrtý - Hrobník

Měl jsem radost, protože jsem si koupil od jednoho třeťáka nějaká skripta za pár korun. Když jsem se s ním setkal na lochotínských kolejích, tak byl pěkně naštvanej. Pořád opakoval dokola, že ho ta svině vyhodila a že na to už nemá nervy, že se na to vysere a mizí domů. Dal mi pár učebnic úplně zadarmo. Popřál mi hodně štěstí a pak už jsem jej v životě neviděl. Měl jsem takovou radost z dobré koupě, že jsem sjel výtahem dolů a zavítal zase po dlouhé době do klubu zvaného Ucho. Bydlívalo zde spousta cizinců. Mahagonové holky ze Zairu i Nigérie, ale také Syřani, kteří mezi sebou neustále řešili nějaký ty muslimský věci, jak říkával pan vrátný, který na ně několikrát do týdne volal policii. Je to jinej druh, nadával na ně. Pár jich tu zrovna je a nevypadají vůbec příjemně. Českým holkám jejich nadřazenost ale vůbec nevadí. Mají prachy, to se potom ledacos vydrží. A když jim občas rozsekají ksicht na maděru, tak se to přikryje. Prachy mají velkou moc, to už vím dávno. 

Chovaj se jak prasata, ozve se kousek ode mě. Máš tu místo? Zeptá se mě chlápek v metalovém triku. Koukám, kolega. Dodá ještě a tak přikývnu hlavou. Objednáme si pivo, respektive, on mi ho přinese od baru. Působí na mě dojmem člověka, co bývá často sám a potřebuje se vypovídat. Nedovedu si to vysvětlit, celý život se snažím používat různé mimikry tvrďáka, aby mě lidé neotravovali. Možná, kdybych měl jinou náladu, poslal bych ho někam, ale pořád jsem veselý, protože jsem fakt hodně ušetřil. Martin, představí se a když mi podává ruku, tak ji má plnou mozolů. Drsnou tlapu manuálně makajícího chlápka. Co studuješ, zeptám se ho ze srandy, i když mi je jasný, že by musel opakovat minimálně osmkrát. Odhalí špatně udržovaný chrup a odvypráví mi svůj příběh. Studoval, jak jinak, strojárnu, ale moc mu to nešlo. Pak se snažil vyhnout vojně, ale musel někam na Moravu. Pokusil se několikrát dezertovat, pak utéct do Rakouska, ale pokaždé ho chytili. Někdo ho napráskal a podrazil. Nakonec jsem skončil, pár let před revolucí, jako pomocná síla na hřbitově na Rokycanský, dodá ještě. 

No a protože jsem měl praxi a mě mrtvý nevaděj, tak jsem dostal na starosti tady kousek, židovskej hřbitov. Nějak nevím, co na to odpovědět, tak jen kývnu, že jako rozumím a on pokračuje. Oni ti židi mají takový zvláštní pravidla, spoustu hodně starejch rituálů. Hele, na rovinu, komouši je taky moc nemuseli. Oni na spoustu takovejch těch, co často převlíkali kabáty, věděli věci, za který se hodně styděli. Vlastně až pár let po revoluci, se začalo něco dít. Dala se dohromady židovská obec, nasypalo se do toho spousta peněz ze zahraničí. Asi mě brzy vyhodí, já nejsem žádný víry, na to jsem viděl až moc utrpení, dodá ještě a zadívá se skrz půllitr jakoby do dálky. Jezdil jsem jednu dobu pro mrtvoly na soudní. Oběti násilnejch činů, to bys čuměl, čeho jsou lidi schopný. Ono i některý exhumace starejch židovskejch hrobů, to je taky síla. Mučení, výslechy, polámaný kosti, rozdrcený obličeje a to prosím pěkně i děti. Je to hnus, četl jsem i knihy, starý spisy, vím toho tolik o temnotě jako málokdo.

Snažím se mluvit o něčem jiném, zabrousím na muziku, ale moc to nepomáhá. Pije rum, hodně rumu a už dávno se ztratil ve vzpomínkách. Viděl jsem spálený lidi, oběšený, probodnutý, sežraný rakovinou, musel jsem upravovat těla, aby je mohli vystavit v rakvích v kostele. Někdy to bylo hodně divný a náročný. Jasně že chlastám, někdy vidím přízraky. Asi už mi z toho jebe, ale když se jdu vychcat v noci ke stromům, tak mi připadá, že tam jsou. Ve dne je to v pohodě, i když na rovinu, v márnici je to divný vždycky. Pamatuju starýho Matěje, ten odešel pak do invaliďáku, protože se zbláznil. Normálně mu švihlo. Měl děsivý přízraky. Říká se, že za ním přišla jeho mrtvá manželka. Je to zvláštní situace. Je krásný den, piju pivo a mladé studentky se chichotají kolem. Mladí muslimové popíjejí, i když jim to jejich víra zakazuje. Venku je svěží vzduch a odpoledne mám sraz se svoji milou. A místo toho, abych si užíval, tak tu sedím a poslouchám příběhy plné smrti, bolesti a utrpení. Martin se mě ale chytne jako klíště.

Mám rád death metal, řekne konečně a říkám si super, přehodíme list, pokecáme i o něčem normálním. Jenže on začne citovat brutální a nechutný texty a začne mi vysvětlovat detaily. Vyloženě se v tom vyžívá. Já beru tu naši tvrdou hudbu jako nadsázku. Přeci, když někdo popisuje řádění sériového vraha, neznamená to, že ho nějak uctívá a obdivuje. Martin se ale nechal pohltit temnotou. Na jednu stranu chápu, že je jeho práce náročná, osobně bych na to neměl. Je ale pravdou, že když je hezký hřbitov, jakože většinou bývají, tak se mi líbí ten klid. Rád si čtu jména na náhrobcích, přemýšlím u toho, ale rozhodně se nejedná o nějaký morbidní zájem. Spíše je to nadsázka, stejně jako moje recenze. On to ale vnímá jinak. Pije čím dál tím víc a je agresivní. Vyhodí ho ven a já si myslím, že tím to končí. Ne, ještě mě čeká dlouhý večer. Ihned se ke mě hlásí i před kolejí a že prý musíme ještě někam zajít. Ví tu nedaleko, o dobrým pajzlu. Asi jsem blbej nebo naivní, možná je mi ho trošku líto, ale taky je pravda, že když vypráví, je to zajímavé. Občas hodně nechutné, často o zlu, o komunistech, ale rozhodně poutavé. 

Je to hospoda kousek do Rondelu. Jde se dolů do sklepa. Pozve mě na večeři. Pokračuje...jednou mě ty vole, vyslýchali. Oni se scházeli kousek od hřbitova nějaký disidenti, ke mě chodili do kumbálu pro pivo a cigára, někdy si u mě něco nechali. Já ani pořádně nevěděl, vo co jde. No, mlátili mě hodně dlouho, šlapali mi po břiše. Přerazili mi čelist, ale já pořád neodpovídal, jak oni chtěli. Ne, že bych byl tak tvrdej, ale fakt jsem nic nevěděl. Pak mě pustili a málem jsem chcípnul. Za pár dní jsem jednu máničku pohřbíval. Prej selhání srdce, ale moc dobře jsem viděl ty modřiny a rány, co měl na těle. Elektrika kámo. Měl koule úplně modrý. Podobných zkazek a příběhů měl velkou spoustu. Jak píšu nahoře, potřeboval se vykecat. Žádná ženská s ním nevydržela. Hele, byly takový, co si to chtěly zkusit na hřbitově, ale ona je realita přeci jen jiná, než jejich představy. Vydržely to pár dní. Ono taky, nemám moc prachů a co mám, tak většinou prochlastám, dodal ještě. Nebyla v tom ale žádná sebereflexe, spíše smutné konstatování. 

Někdy kolem půlnoci jako když do něj střelí. Zvedne se, zaplatí i za mě a vydá se nahoru na Locháč. Kolem cesty je křoví a měl jsem v plánu nejdřív zmizet, ale on neustále padá na zem, krvácí z ksichtu a protože mi ho je fakt trošku líto, pomůžu mu. Směřujeme kolem kolejí, až ke hřbitovu. Leží před kamennou brankou, polorozpadlou. Vzadu vidím malý domek, spíš kůlnu. Tam spíš? Ptám se ho dokola, ale pokaždé jen něco zamumlá. Táhnu ho mezi hroby a snažím se být opatrný, abych nešlápl mimo cestičky. Musím uznat, že v rámci možností je vše upravené. Mezi hodně starými, již značně nahnutými náhrobky je pár nových. Jsou na nich dlouhé řady jmen holokaustu. Pamatuji si, jak mě šokovalo, kolik mezi nimi bylo dětí. Pokouším se dostat do kůlny, ale nejde to. Prohledám mu kapsy, ale nic nenajdu. Opřu o o zeď a rozloučím se. Sorry, ale musím. Když jsem za plotem, otočím se zamrzne mi krev v žilách. Stojí mezi hroby a opravdu vypadá jako zombie. Uff. Padne hubou na zem, pak se otočí a opře si hlavu o náhrobek. Pak už slyším jenom chrápání. 

Na kolej je to daleko a jdu hodně svižně. Za každým rohem vidím nemrtvého a když jsem konečně na koleji, tak se sprchuji snad hodinu. Mám pocit, že jsem nasáklý zatuchlinou a smrtí. Hrobníka jsem ještě několikrát potkal různě po hospodách. Pokaždé byl ale tak ožralý, že se ke mě nehlásil. Na židovský hřbitov ale občas zajdeme. Je to tam teď krásně opravené a konečně také důstojné. Dávno už ale nevím, kdo tam dělá hrobníka. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 21. června 2025

Interview - EXECUTION - Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!


Interview with black thrash death metal band from France - EXECUTION.

Answered Bruno (vocals), thank you!


Ave EXECUTION! First of all, I have to pay tribute to your latest album „Camisole“. I haven't heard such a powerful and crazy album in a long time. I have it at home, in my car, and at work, in various formats, and I listen to it whenever I need some new energy. How satisfied are you with the album now that some time has passed, and what has the reaction been like from fans?

Bruno: Thank you and your support. I can't really answer your question right now. The album is out on Great Dane Records but not yet distributed by Season of Mist, the official release date for them is June 13th. We'll have a release party on June 14th and see how the public reacts. Yes, we understand that there are things that could have been better.


In my opinion, the new album is perfect in every way. The sound, the ideas, the cover are all great. How does EXECUTION compose and how did the new album come about? It seems to me that you have a different lineup of musicians on every album. Who has the final say in the band and is the one who says, "This song is good, so let's keep it"?

For this album, we decided to put as much as possible around the album. The cover too. We did a lot of test recording. Some tracks are old but reworked with the whole band. It's a story, a concept. So the music follows the lyrics, to give an emotion. We work together with the ideas of the lyrics for the atmosphere.

"Camisole" has a harsh, brutal sound. Raw and rough. At the same time, it's piercing and cold. Where did you record the album? And who is responsible for the mastering? I really like that the sound is organic, so real. You avoided the "artificiality" and "over-the-topness" that some bands unfortunately tend to have nowadays.

We talked and we didn't want to sound like everyone else today. Too modern, clean, and fluid, no. We wanted that raw, old-school feel. But not too old either. A lot of albums sound the same today. We have a keyboard that brings melody, and the vocals are aggressive. We have the underground spirit.


It's clear that in death/black/thrash metal, lyrics often take a back seat. How do you perceive the content of the lyrics and how are they created in EXECUTION? What are they about on the new album and what influenced them?

This story is the sequel to our album ETERNAL DREAMS. The same character is interned in an asylum. His reality is alternate. The first track, BLACK TOMB, is his vision: he sees the hospital as a tomb. He crosses the doors of the asylum. If you want BLACK TOMB would be a dark hospital. After the rest of the album he is in an isolation room and undergoes analysis and care. But there are two realities, the one everyone sees and his own. He creates his story, his fears, and he sinks lower and lower each time.

If I'm not mistaken, EXECUTION dates back to 1989. How do you perceive that time? Together with other bands, you were at the birth of something new that had never been here before. Your history is full of interesting albums that rightfully belong in every fan's golden collection. I just wonder why there aren't more recordings? Three full-length albums in 36 years isn't exactly a lot. How do you explain that and what is the reason for it?

Yes, you're right, EXECUTION is an old band, November 1989. It's a long story, I'll keep it short. I'm the only survivor of the first lineup. After that, Abigail, our guitarist, arrived 9 months after the band's creation, but we can say he was there from the beginning, right? At the beginning, we did it quickly; two demos and a vinyl album in 1992. Too quickly. I think we were still looking for the band's identity. And it's since 1995 that we found our personality. We took Sophie with us on keyboards and vocals. We released ETERNAL DREAMS in 1999. A complex album. We had a lot of changes of drummers and secondary guitarists. It was hell for us. We played shows and prepared an album, but each time a member left the band or was fired . It was the era of studios, real studios? No Cubase or Pro Tools. We had to spend as little time as possible in the studio. Time cost money. It must be said that we have two entire albums that are not recorded. But we made backups, a 9-track album "DYING ALONE" with Abigail. We keep the idea of ​​doing it one day with retouches from the current band. Another album without a name, 8 tracks, with complicated and sometimes long titles. Today, we could do it with this line-up, more professional than before. And that's our next project, 4 of these tracks with 4 new titles.


I love your country, culture, monuments, and beautiful girls. In recent years, however, France has also been a veritable treasure trove of good metal music. You approach music a little differently than others. I like SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, but also veterans MERCYLESS, MORTUARY, newcomers RITUALIZATION, SKELETHAL... there are so many great bands – how is that possible? Is it the wine? :) Do you have any other tips for us? Do you see any differences between concerts elsewhere in Europe and in your country?

I don't know if it's the wine. It's just that there are a lot more bands in France in recent years. And more professional bands than before. It's much easier to learn music today with the internet, tutorials... In the 90s, you had to work on your guitar or drum lessons alone in your little room, waiting to see your guitar teacher again the following week (lol), an eternity... But personally, I find that there are still amateur bands everywhere in Europe, and that there are still some today.

Death/thrash/black metal isn't exactly a style that's in the spotlight of fans' interest. That makes support all the more important. From the old days, I remember that you supported your favorite band by buying CDs, T-shirts, and going to concerts. But times have changed. The world is ruled by the internet and music downloads. How do you, as a band, perceive these changes? Have you had to adjust the way you operate? What about your fans, are they different too?

Yes, everything has changed, but the Death Metal scene still has fans who like to have CDs, vinyls, t-shirts, etc. I prefer to buy real CDs and vinyls, it's better than a link. But that's my opinion. We still have long-time fans and new ones.

What does music mean to you? What is it like to play extreme metal from a musician's perspective? What do you like about it and what don't you like? You can also look at this question from a philosophical point of view. Is thrash/black death metal more of a hobby or a lifestyle for you?

It's my life, my lifestyle since I was 13, when I discovered AD/DC with Highway to Hell. I immediately loved the music and the world of hard rock. The cover was fantastic for a 13-year-old kid. and then I discovered a lot of bands. and the evolution towards heavy, speed, thrash, and death. a bit like many of us. the world of IRON MAIDEN with magnificent covers. and I loved the evolution of Metal, ANVIL "metal on metal", RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS, and then DEATH, POSSESSED and MORBID ANGEL.I formed my first band at 16, playing guitar with friends, "ENFER" (hell). But those were the rehearsals in my bedroom. Then I formed BAD DEVILS, still on guitar. But we had a singer who didn't want to sing, a real problem. He pretended to be a singer, a fan of MÔTLEY CRUE, POISON... but without the voice, lol. So, I have guitar and vocals...When I formed EXECUTION, I decided to only do the vocals.


It's been 36 years since EXECUTION was founded. You are a household name on the scene, you have loyal fans, you perform at concerts. Is there anything else you want to achieve as a band? What are your goals for the future?

We're going to play shows to promote the album "CAMISOLE" and write songs. We won't be here forever. 36 years is already a long time.

During EXECUTION, we participated in side projects. I was the vocalist for the black metal band BEAUTY OF DESOLATION; we released two CDs, "World Agony" and "Cold Emotions," and Abigail was the frontman of SEAEARTH and one album, "Sea of Lava."

And what are your plans for the coming months? What can fans look forward to? If you have a message for them, for labels, for promoters, here's the space...

Come to our concerts and talk with us. We love to meet people. All underground.

Thank you very much for the interview, for your great music, and I wish EXECUTION sold-out concerts and crazy fans who will tear your hands off with merchandise. I also wish you much success and happiness in your personal lives.

Thank you very much for this interview.

Rozhovor - EXECUTION - Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou!


Rozhovor s black thrash death metalovou skupinou z Francie - EXECUTION.

Odpovídal Bruno (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025):

Ave EXECUTION! Hned na úvod musím vyseknout poklonu před vaším posledním albem „Camisole“. Už dlouho jsem neslyšel tak natlakovanou a šílenou desku. Mám ji doma, v autě i v práci, v různých formátech a poslouchám ho pokaždé, když potřebuji novou energii. Jak jste s albem spokojeni s odstupem vy a jaké jsou reakce od fanoušků?

Bruno: Děkuji za vaši podporu. Momentálně nemohu na vaši otázku odpovědět. Album vychází u Great Dane Records, ale zatím není distribuováno Season of Mist. Oficiální datum vydání je 13. června. 14. června uspořádáme release party a uvidíme, jak na něj veřejnost zareaguje. Ano, chápeme, že některé věci mohly být lepší.


Podle mě je novinka dokonalým albem vlastně po všech stránkách. Skvělý je zvuk, nápady, cover. Jakým způsobem EXECUTION skládají a jak konkrétně vznikalo nové album? Přijde mi, že snad u každé desky máte jinou sestavu muzikantů. Kdo má hlavní slovo v kapele a je tím, kdo řekne – tahle je ta skladba dobrá, tak ji necháme?

Pro toto album jsme se rozhodli dát do něj co nejvíce. I obal. Udělali jsme spoustu zkušebních nahrávek. Některé skladby jsou staré, ale přepracované s celou kapelou. Je to příběh, koncept. Hudba tak následuje texty, aby vyvolala emoce. Spolupracujeme s nápady textů, abychom vytvořili atmosféru.

„Camisole“ má drsný brutální zvuk. Syrový a surový. Zároveň průrazný a chladný. Kde jste album nahrávali? A kdo je podepsán pod masteringem? Mně se hrozně líbí, že je zvuk organický, takový reálný, vyhnuli jste se „umělosti“ a „přeřvanosti“, jak to bohužel mají některé kapely dnes ve zvyku.

Povídali jsme si a nechtěli jsme znít jako všichni ostatní dneska. Příliš moderně, čistě a plynule, ne. Chtěli jsme ten syrový, oldschoolový feeling. Ale taky ne příliš starý. Hodně alb dneska zní stejně. Máme klávesy, které přinášejí melodii, a vokály jsou agresivní. Máme undergroundového ducha.


Je jasné, že u death/black/thrash metalu bývají často texty na druhé koleji. Jak vnímáš obsah textů ty a jakým způsobem vznikají u EXECUTION? O čem jsou na nové desce a čím byly ovlivněny?

Tento příběh je pokračováním našeho alba ETERNAL DREAMS. Stejná postava je internována v ústavu. Jeho realita je alternativní. První skladba, BLACK TOMB, je jeho vize: vidí nemocnici jako hrobku. Prochází dveřmi ústavu. Pokud chcete, BLACK TOMB by byla temná nemocnice. Po zbytku alba se nachází v izolační místnosti a podstupuje analýzu a péči. Existují však dvě reality, ta, kterou vidí všichni, a ta jeho vlastní. Vytváří svůj příběh, své obavy a pokaždé klesá níže a níže.

Jestli se nepletu, EXECUTION datují svůj vznik do roku 1989. Jak tu dobu vnímáš ty? Stáli jste spolu s ostatními kapelami u zrodu něčeho nového, co zde ještě nebylo. Vaše historie je plná zajímavých alb, které patří právem do zlaté sbírky každého fanouška. Jen si říkám, proč těch nahrávek není víc? Tři dlouhohrající desky za 36 let není zrovna moc. Čím si to vysvětluješ a co je toho příčinou?

Ano, máš pravdu, EXECUTION je stará kapela, založená v listopadu 1989. Je to dlouhý příběh, takže to zkrátím. Jsem jediný přeživší z původní sestavy. Poté, devět měsíců po založení kapely, přibyl náš kytarista Abigail, ale dá se říct, že byl u toho od začátku, že? Na začátku jsme to udělali rychle; dvě dema a vinylové album v roce 1992. Příliš rychle. Myslím, že jsme stále hledali identitu kapely. A teprve v roce 1995 jsme našli svou osobnost. Přibrali jsme Sophie na klávesy a zpěv. V roce 1999 jsme vydali ETERNAL DREAMS. Komplexní album. Měli jsme spoustu změn bubeníků a druhých kytaristů. Bylo to pro nás peklo. Hráli jsme koncerty a připravovali album, ale pokaždé někdo odešel z kapely nebo byl vyhozen. Byla to éra studií, skutečných studií? Žádný Cubase nebo Pro Tools. Museli jsme strávit co nejméně času ve studiu. Čas stál peníze. Je třeba říci, že máme dvě celá alba, která nejsou nahraná. Ale udělali jsme zálohy, 9skladbové album „DYING ALONE“ s Abigail. Stále máme v plánu ho jednoho dne vydat s úpravami od současné kapely. Další album bez názvu, 8 skladeb, se složitými a někdy dlouhými názvy. Dnes bychom to mohli udělat s touto sestavou, která je profesionálnější než dříve. A to je náš další projekt, 4 z těchto skladeb se 4 novými názvy.


Miluji vaši zemi, kulturu, památky, i krásné dívky. Poslední roky je ale Francie také doslova studnicí dobré metalové muziky. Jdete na hudbu trošku jiným způsobem, než ostatní. Mám rád SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, ale i veterány MERCYLESS, MORTUARY, nováčky RITUALIZATION, SKELETHAL…těch skvělých kapel je spousta – jak je to možné? Je to vínem?:). Máš pro nás nějaké další tipy? Vidíš třeba nějaké rozdíly mezi koncerty jinde v Evropě a u vás?

Nevím, jestli je to vínem. Jenomže v posledních letech je ve Francii mnohem víc kapel. A více profesionálních kapel než dříve. Dnes je mnohem snazší naučit se hrát na hudební nástroj díky internetu, tutoriálům... V 90. letech jste museli cvičit na kytaru nebo bicí sami ve svém pokoji a čekat, až se příští týden znovu setkáte se svým učitelem kytary (lol), což byla věčnost... Ale osobně si myslím, že v Evropě jsou stále všude amatérské kapely a že některé existují dodnes.

Death/thrash/black metal není zrovna styl, který by byl na výsluní zájmu fanoušků. O to víc záleží na podpoře. Ze starých časů mám zafixováno, že oblíbená skupina se podporuje koupí CD, trika, zajde se na koncert. Jenže doba se změnila. Světu vládne internet, stahování hudby. Jak vnímáte tyto změny vy, jako kapela? Museli jste nějak upravit své fungování? Co fanoušci, jsou také jiní?

Ano, všechno se změnilo, ale death metalová scéna má stále fanoušky, kteří mají rádi CD, vinyly, trička atd. Já raději kupuji skutečná CD a vinyly, je to lepší než odkaz. Ale to je jen můj názor. Stále máme dlouholeté fanoušky i nové.

Co pro tebe znamená muzika? Jaké to je z pohledu muzikanta hrát extrémní metal? Co se ti ta tom líbí a co nemáš rád? Můžeš na tuhle otázku podívat i z filozofického hlediska. Je pro tebe thrash/black death metal, spíše koníčkem nebo životním stylem?

Je to můj život, můj životní styl od 13 let, kdy jsem objevil AD/DC s albem Highway to Hell. Okamžitě jsem si zamiloval hudbu a svět hard rocku. Obal alba byl pro 13letého kluka fantastický. Pak jsem objevil spoustu kapel a vývoj směrem k heavy, speed, thrash a death metalu. Trochu jako mnoho z nás. Svět IRON MAIDEN s nádhernými obaly. Miloval jsem vývoj metalu, ANVIL „metal on metal“, RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS a pak DEATH, POSSESSED a MORBID ANGEL. V 16 letech jsem založil svou první kapelu, hrál jsem na kytaru s přáteli, „ENFER“ (peklo). Ale to byly jen zkoušky v mém pokoji. Pak jsem založil BAD DEVILS, stále jako kytarista. Ale měli jsme zpěváka, který nechtěl zpívat, což byl opravdový problém. Předstíral, že je zpěvák, fanoušek MÔTLEY CRUE, POISON... ale bez hlasu, lol. Takže jsem měl kytaru a zpěv... Když jsem založil EXECUTION, rozhodl jsem se věnovat pouze zpěvu.


Od založení EXECUTION uběhlo 36 let. Jste pojem na scéně, máte věrné fanoušky, vystupujete na koncertech. Je ještě něco, čeho chcete jako kapela dosáhnout? Jaké máte cíle do budoucna?

Budeme hrát koncerty na podporu alba „CAMISOLE“ a psát nové písničky. Nebudeme tu věčně. 36 let je už dlouhá doba.

Během EXECUTION jsme se účastnili i vedlejších projektů. Já jsem byl zpěvákem black metalové kapely BEAUTY OF DESOLATION; vydali jsme dvě CD, „World Agony“ a „Cold Emotions“, a Abigail byl frontmanem SEAEARTH a jednoho alba, „Sea of Lava“.

A co chystáte v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš pro ně, pro labely, pro promotéry nějaký vzkaz, tak zde je prostor…

Přijďte na naše koncerty a popovídejte si s námi. Rádi poznáváme nové lidi. Navždy v undergroundu.

Děkuji moc za rozhovor, za vaši skvělou muziku a přeji EXECUTION, abyste měli samé vyprodané koncerty a šílené fanoušky, kteří vám utrhají ruce s merchandise. Přeji vám také hodně úspěchů a pohody i v osobních životech.

Moc děkuji za tento rozhovor.

pátek 20. června 2025

Recenze/review - SHROUDED IN DARKNESS - 11:11 (2025)


SHROUDED IN DARKNESS - 11:11
CD 2025, Downfall Records, Black Vulture Records

for english please scroll down

Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Zavřeni ve svých myslích, napojeni na obrazovky, jsou ovládáni již zcela jinou entitou. Marně se modlím za jejich duše, marně volám do oblak. Rozhřešení nikdy nepřijde. Jenom strach, nenávist a člověk se stane vlkem.

U švédských doom death metalistů SHROUDED IN DARKNESS mě vždy napadá velká spousta podivných myšlenek. Tahle smečka dokáže rozjitřit moji mysl, donutit mě k zamyšlení. Jejich hudba je opět naléhavá, smutná a záhadná. Jako prázdný kostel, do kterého už dávno nikdo nechodí. Pokud máte chuť, přečtěte si rozhovor, který jsme s kapelou před lety udělali (je odkazován dole pod dnešním článkem, stejně jako recenze na minulé album). Zahaleni do krvavé mlhy se ploužíme dnešním světem. Bez víry, bez naděje. 


Švédi ve svých textech nahlížejí do nitra lidské duše. Témata jsou velmi propracovaná, stejně jako hudba, která vás strhne do hlubiny. Atmosféra skladeb je zádumčivá, smutná, naléhavá. Jednotlivé motivy se dostaly postupně do mého podvědomí a těšil jsem se každý den, až si konečně sednu ve svém pokoji, zhasnu všechna světla a nechám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Jakoby se kolem mě plazili během poslechu jedovatí hadi. Postupně mě uhranou, získají si mě na svoji stranu, aby mě nakonec uštkli a v žilách mi začal kolovat prudký jed. S hudbou na albu "11:11" je to velmi podobné. Donutila mě se zastavit v dnešním podivném a divokém světě, přemýšlet, zpomalit veškeré životní funkce. Byl jsem jenom já, starý kostel v mých představách a tahle nahrávka. Ve stínech se ukrývaly přízraky, bez tváří, bez svědomí. Někdy mívám divoké emotivní sny, ze kterých se nechci probudit. Raději bych jen tak ležel, poslouchal, než se vracel do reality. Novinka je pro mě opět velmi silným zážitkem. Doom metal je velmi náročná disciplína. SHROUDED IN DARKNESS opět dokazují, že jsou mistři ve svém oboru. Pokud svůj čas rádi trávíte ve společnosti třeba takových PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, jste tu správně. Tahle smečka navíc přináší velkou spoustu vlastních nápadů. Má svůj výraz, ksicht  chcete-li. Vždycky jsem měl nějak podvědomě rád staré chrámy, opuštěné hřbitovy, pohřebiště, katakomby. Je na nich něco záhadného, přitažlivého, tajemného. Stejně jako na hudbě těchto tmářů. Kolena rozedřená do krve. Ruce sepnuté k nebi. Strach v duši, pokora a bolest. Je tu chladno a pochmurno. Ve starém kostele, do kterého už nikdo nechodí. Všichni ztratili víru v Boha i v sebe sama. Temná, tajemná, mrazivá doom death metalová modlitba za všechny prokleté! Smutek se zde potkává s krvavou mlhou!


Asphyx says:

Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in their souls, humility and pain. It is cold and cloudy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. Locked in their minds, connected to screens, they are controlled by a completely different entity. I pray in vain for their souls, I call in vain to the clouds. Absolution will never come. Only fear, hatred, and man becomes a wolf.

Swedish doom death metal band SHROUDED IN DARKNESS always brings a lot of strange thoughts to my mind. This pack can stir my mind, force me to think. Their music is once again urgent, sad, and mysterious. Like an empty church that no one has attended in a long time. If you feel like it, read the interview we did with the band years ago (it's linked below today's article, as is the review of their previous album). Shrouded in a bloody fog, we trudge through today's world. Without faith, without hope.


In their lyrics, the Swedes look into the depths of the human soul. The themes are very sophisticated, as is the music, which draws you into its depths. The atmosphere of the songs is melancholic, sad, urgent. The individual motifs gradually entered my subconscious, and every day I looked forward to finally sitting down in my room, turning off all the lights, and letting myself be carried away on the foamy waves of the river of despair. It was as if poisonous snakes were crawling around me as I listened. They gradually bewitched me, won me over to their side, only to bite me in the end and let the fierce poison flow through my veins. The music on the album "11:11" is very similar. It forced me to stop in today's strange and wild world, to think, to slow down all my life functions. It was just me, an old church in my imagination, and this recording. Ghosts hid in the shadows, faceless, without conscience. Sometimes I have wild, emotional dreams that I don't want to wake up from. I'd rather just lie there and listen than return to reality. The new album is once again a very powerful experience for me. Doom metal is a very demanding discipline. SHROUDED IN DARKNESS prove once again that they are masters of their craft. If you like to spend your time in the company of bands such as PARADISE LOST, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, you've come to the right place. What's more, this pack brings a lot of their own ideas to the table. They have their own expression, their own face, if you will. I've always had a subconscious fondness for old temples, abandoned cemeteries, burial grounds, and catacombs. There is something mysterious, attractive, and enigmatic about them. Just like the music of these dark masters. Knees scraped raw. Hands clasped toward the sky. Fear in the soul, humility, and pain. It is cold and gloomy here. In an old church that no one visits anymore. Everyone has lost faith in God and in themselves. A dark, mysterious, frosty doom death metal prayer for all the damned! Sadness meets bloody fog here!


about SHROUDED IN DARKNESS on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. 11:11 (Introduction) 
2. No Escape 
3. Cruel Winds 
4. Dreams 
5. My Every Step 
6. The Lurking Devil
7. 11:11 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine