S napětím jsem sledoval předpověď počasí. Bude sníh a nebo ne? Běžky jsem měl připravené, věci sbalené a telefon nabitý. Jak je mým dobrým zvykem, jedu vlakem, hezky směr Železná Ruda. Hodím si do batohu svačinu a pití. O tom, jestli si tam přidám i knihu Až na kost, přemýšlím jenom chvilku. Říkám si, jestli už to není moc, přeci jen, každý gram se ve stopě pronese, ale nakonec si řeknu, co už a knížku si vložím hned vedle bot na běžky. Když dorazím na místo, tak mám za sebou několik kapitol. Kdybyste mě viděli, jak přestupuji v Klatovech, asi byste se mi smáli. V jedné ruce běžky, na zádech batoh a pod paží knihu. Jako blázen, říkám si, když se zase začtu. Je mi tak nějak fajn, čeká mě den v lesích, na horách a to já moc rád.
Klouže to, stopa je jako zrcadlo. Stoupám nahoru do kopců, tetřeví stezkou. Užívám si, kochám se a přemýšlím nad tím, jak se může ztratit celý autobus středoškoláků. Sjíždím dolů ze stráně, bořím se, protože to taje. Slunce svítí, lyže mi kloužou po povrchu a usmívám se. Jsem ve svém živlu. Asi mám běžky v genech. Sice pomalu stárnu a moc dobře vím, že mě zítra bude bolet celé tělo, ale ještě si pár kilometrů přidám. Když už jsem tady. Ujede mi kvůli tomu vlak a protože svítí slunce a oteplilo se, sednu si na zastávku a čtu si. Mám hodinu a půl času a jsem dějem tak pohlcen, že málem nenastoupím. Na Špičáku se do kupé vměstná snad sto středoškoláků. Najednou, jakoby mi všechno sepnulo a spojilo se v jedno. Zase ta moje zatracená fantazie a představivost.
Běžky, alespoň mi to tak přijde, spojují lidi. Když mě někdo vidí s lyžemi ve vlaku, v tramvaji nebo jen tak ve městě, osloví mě, usměje se. Je to krásný sport. Samozřejmě, v mém provedení jde spíše o turistiku, ale i tak. Vyčistím si hlavu, srovnám myšlenky, udělám si dobře. Není to ani moc drahé, a nejlepší je, že jsem v lese většinou sám. Vlastně by se dalo napsat, že je to podobné jako čtení. Osobní záležitost, která mi pokaždé vyloudí takový ten vševědoucí úsměv na tváři, který může připadat neznalému až jako znak debility, ale nenechte se mýlit, to jen mozek vysílá jasné signály spokojenosti. Tady, když si kupuji pivo, když svištím z kopce, když sedím v kupé a listuji stránkami, je svět v pořádku. Je takový, jaký jej mám rád. Obyčejný, jadrný, syrový. Unavený jako kůň se konečně převlékám doma. Osprchuji se a křeslo je jasnou volbou. Kde jsem to jenom přestal. Jasně, Washington.
Autorka píše opravdu velmi poutavě. Jasně, některé věci jsou trošku přitažené za vlasy, ale kdyby tomu tak nebylo, mohla by to být nuda. A to rozhodně není. Baví mě hlavní postava neurovědkyně Sayer Altairové, i její výzkum mozků psychopatů. Abych pravdu řekl, tak mě tohle téma zajímalo ještě v době, kdy nebylo tolik informací, ani internet. Nachomýtl jsem se k němu kdysi náhodou v jedné malé knihovně v Mladé Boleslavi. Jako ostatně skoro ke všemu jsem se k tomuto tématu dostal díky kamarádům. Bylo to na základě jednoho textu death metalové kapely MALEVOLENT CREATION. Tak to vidíte, co může člověka nakonec ovlivnit a nasměřovat. Manželka byla u rodičů, jedno dítě na brigádě, druhé na plese. Lednice plná piva. Nohy mi pomalu přestávají sloužit, ale čtu si hrdinně dál. Skoro do zemdlení. Když odkládám brýle, jsem šíleně utahaný.
Stačily mi dva dny, abych knížku přečetl. A neskutečně jsem si ji užil. Jak už u mě bývá dobrým zvykem, začal jsem sérii zase od konce. Ale nevadí, není všem dnům konec a já si ty dva předchozí díly obstarám, to se zase nebojte. Poslední roky jsem takový ochutnávač, hrozně rád objevuji nové autory a autorky. Ellison Cooper si mě touhle knihou získala na svoji stranu. Píše poutavě, zajímavě, autenticky. Věřím ji, což je pro mě hrozně důležité. Dívám se do kalendáře, kdy bych zase mohl vyrazit na svoji běžeckou misi. Snad nesleze sníh. Už aby to bylo. Mějte se co nejlépe, čtěte co to jde a zase za týden se budu těšit. Přeji vám dobré světlo a ostrý zrak.
V samostatném románu Až na kost autorky Ellison Cooper se ve Washingtonu ztratí autobus plný středoškoláků a neurovědkyně Sayer Altairová musí dopadnout viníka, s nímž ji pojí její vlastní minulost. Poté, co oplakala smrt svého snoubence a téměř přišla o práci, začíná agentka Sayer Altairová konečně svůj život budovat znovu od začátku. Její výzkum mozků psychopatů začíná přinášet své výsledky a její podivné malé rodině se daří. Sayeřina nově nalezená spokojenost se však ocitá v ohrožení, když je povolána k vyšetřování případu zavražděné dívky, jejíž tělo bylo nalezeno v kruhu zvířecích figurek pod záhadným, krví napsaným vzkazem. Když zjistí, že mrtvé děvče je jedním ze čtyřiadvaceti pohřešovaných středoškoláků, Sayer rychle pochopí, že nic na tomto případu není tak, jak to vypadá.
Sleduješ hejno krkavců, jak se pomalu snáší k zemi. Někteří usednou na hromady mrtvol a dají se do díla. Pokaždé nejdříve vyklovou oči, jakoby nechtěli, aby se na ně mrtví bojovníci dívali. Probodnutí, s useknutou hlavou, zohavení, s děsivými výrazy na tváři. Ve jménu jediné pravé víry jich zemřelo několik tisíc. Stojím tu jako vítěz a přesto mě mrazí v zádech. Zlo provází lidstvo odnepaměti. Zavřu starodávný spis, setřu z něj prach a protože potřebuji uklidnit svoji rozdrásanou mysl, pustím si nové album polských maniaků SHINE.
Jedná se o Tomasze Dobrzenieckého z Hazael, který je členem polského podsvětí již od devadesátých let minulého století a má za sebou spoustu skvělých nahrávek. SHINE vznikli za pandemie covidu a letos vtrhli na scénu jako smečka zuřivých vikingů. Ano, na tomto albu se potkávají vlivy slovanské, severské i germánské mytologie. Deska je plná starodávných příběhů, které jsou v podání Tomasze a jeho věrných velmi uvěřitelné a autentické. Vítejte na bojištích, na kterých byly prolity řeky krve.
Líbí se mi celkový koncept, nápady, texty je vyloženě radost studovat. Velmi zajímavá je ale hlavně hudba, která je volně inspirována kapelami typu EMPEROR, BATHORY, MORBID ANGEL, DISMEMBER, ENTOMBED. Samozřejmě, moje přirovnání berte s rezervou. SHINE mají spoustu svých vlastních nápadů, ale pravdou je, že stín těchto legend se vznáší v pozadí po celou dobu poslechu jako tiché svědomí. Jinak se jedná o velmi vznešené, majestátní skladby, které v sobě mají velkou porci chladu, tlaku, temnoty a pradávné energie. Vše zní, jakoby opravdu bylo složeno na starých pohřebištích. V dobách, kdy se křesťanství teprve rodilo a začínalo mít svůj vliv. Tenkrát byli lidé více ovlivnění přírodou i vyššími silami, které nejsou rozhodně z našeho světa. Pojďme si promluvit i o formálních věcech. Zvuk je skvělý, dobře čitelný a živočišný zároveň. Řeže mě a pálí, chladí zároveň. Pod produkcí je podepsán Heinrich (Filip Hałucha). Nutno rovnou dodat, že odvedl skvělou práci (ostatně jako vždy). Na novince jakoby platila starodávná pravidla. Vše je ohlodané na kost, syrové a zemité. Za sebe mohu nové album "Wrathcult" jenom doporučit. Má v sobě totiž absolutně všechno. Skvělé motivy, silné příběhy a takovou tu zvláštní, neklidnou a zároveň velmi přitažlivou atmosféru. Myslím si, že by bylo velmi zajímavé vidět a slyšet tuhle smečku naživo. Snad se mi to někdy poštěstí. Zatím si budu číst knihy jako Bestiariusz Słowiański, Mitologia Słowiańska od J. Bobrowského a M. Wrony a Słowiańska Czarownica (Slovanský bestiář, Slovanská mytologie, Slovanská čarodějnice) a užívat si hudbu, které již koluje i v mých žilách. Chladná a temná black death metalová zuřivost z dávných časů! Mocné, majestátní a syrové album, které uctívá krvavé kořeny!
Asphyx says:
You watch a flock of ravens slowly descend to the ground. Some settle on piles of corpses and set to work. Each time, they peck out the eyes first, as if they don't want the dead warriors to look at them. Pierced, decapitated, mutilated, with terrifying expressions on their faces. Several thousand have died in the name of the one true faith. I stand here as the victor, and yet I feel a chill down my spine. Evil has accompanied humanity since time immemorial. I close the ancient scroll, wipe the dust from it, and because I need to calm my troubled mind, I put on the new album by Polish maniacs SHINE.
This is Tomasz Dobrzeniecki from Hazael, who has been a member of the Polish underground since the 1990s and has many great recordings to his credit. SHINE was formed during the COVID pandemic and burst onto the scene this year like a pack of raging Vikings. Yes, this album combines influences from Slavic, Norse, and Germanic mythology. The record is full of ancient stories, which are very believable and authentic in the rendition of Tomasz and his faithful followers. Welcome to the battlefields where rivers of blood have been shed.
I like the overall concept, the ideas, and the lyrics are a real joy to study. But what's really interesting is the music, which is loosely inspired by bands like EMPEROR, BATHORY, MORBID ANGEL, DISMEMBER, and ENTOMBED. Of course, take my comparison with a grain of salt. SHINE have a lot of their own ideas, but the truth is that the shadow of these legends hovers in the background throughout the entire listening experience like a silent conscience. Otherwise, these are very noble, majestic compositions that contain a large dose of coldness, pressure, darkness, and ancient energy. Everything sounds as if it were really composed in ancient burial grounds. In times when Christianity was just emerging and beginning to exert its influence. Back then, people were more influenced by nature and higher powers that are definitely not of this world. Let's talk about the formal aspects as well. The sound is great, clear and animalistic at the same time. It cuts and burns me, and cools me at the same time. Heinrich (Filip Hałucha) is credited with the production. It must be said right away that he did a great job (as always, in fact). The new album seems to follow ancient rules. Everything is stripped down to the bone, raw and earthy. I can only recommend the new album "Wrathcult". It has absolutely everything. Great themes, powerful stories, and a strange, restless, yet very appealing atmosphere. I think it would be very interesting to see and hear this band live. Maybe I'll get lucky someday. For now, I'll read books like Bestiariusz Słowiański, Mitologia Słowiańska by J. Bobrowski and M. Wrona, and Słowiańska Czarownica (Slavic Bestiary, Slavic Mythology, Slavic Witch) and enjoy the music that already flows through my veins. Cold and dark black death metal fury from ancient times! A powerful, majestic, and raw album that honors its bloody roots!
Mučili mě dlouhé hodiny v temných a chladných sklepích. Pálili mě rozžhaveným železem, natahovali k prasknutí. Trápili mě hladem i žízní. Vysmívali se mi, ponižovali. Ve jménu jediné pravé víry mi zničili celý život. Nikdy jsem své názory neodvolal. Teď tu sedím a čekám na poslední soud. Venku staví hranici ze dřeva. Dělníci se smějí sprostým vtipům. Už přichází krvelačný dav. Kněží mají zlé pohledy a jedovaté jazyky. Protivil jste se jediné pravé víře a nepřiznal jsem existenci boha. Odpovím jednoznačně. Nikdy jsem jej neviděl, zato Satana potkávám na každém kroku.
Ještě než moje nohy olízne první plamen a do těla se mi zakousne šílená nekonečná bolest, zařvu do davu slova prokletí. Poslouchám zrovna nové album "V: Indomitable" od black death metalových maniaků BLOOD OF THE WOLF z Chicaga a hudba se mi postupně spojuje s popsaným děsivým snem. Vítejte v záhrobí, tohle je album pro všechny prokleté, pro fanoušky, kteří uctívají poctivou prašivou a krvavou práci. Riffy jsou ostré jako břitva, bicí zabíjejí a vokál je nasáklý starodávnými chorobami. Obřad pro vyvolávání temných sil může začít.
Při poslechu mám opravdu pocit, jakoby mě někdo obvinil z kacířství a zavřel mě do staré plesnivé kobky. Ven můžu jen v případě, když mě chce inkvizice mučit. Moje víra v pravdu je stále silná, při poslechu téhle nahrávky ještě pevnější, než kdy dřív. Jsem alergický na lži a přetvářku dnešního světa a jako takový si desku opravdu užívám. Má v sobě totiž opravdu vše, co dokáže vyloudit spokojený úsměv na tváři starého metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro třicet pět let. Chladný a špinavý black metal se zde potkává se surovým kovem smrti. Činěno to jest s elegancí a zkušenostmi starých mistrů v oboru. Opravdu masivní a divoký je zvuk, lebka na obalu je také vyvedena velmi stylově. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy si tak můžete užít jednotlivé skvěle napsané nápady, které v sobě mají takovou tu prastarou morbiditu a feeling. BLOOD OF THE WOLF se s tím nepářou, jdou rovnou na věc, útočí napřímo. Působí jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby se pomstili za všechno zlo a špínu, které jsou lidé jako čeleď schopni. Pokud máte ve své sbírce kapely jako ANGELCORPSE, MARDUK, BELPHEGOR, GOD DETHRONED, SPEARHEAD, staré BEHEMOTH, VADER a rádi se k jejich deskám stále vracíte, bude se vám určitě líbit i tahle mrtvolná nahrávka. Osobně se mi líbí nejen tlak a energie, které dokáže kapela svojí hudbou vytvořit a které vás strhnou do hlubiny, ale také to, jak jsou jednotlivé nápady napsány, složeny. Každý poslech je pro mě opravdu mým soukromým obřadem, rituálem, při kterém se vaří svěcená voda smíchaná s krví a kříže se obracejí směrem dolů. "V: Indomitable" je doslova povinností pro všechny pravověrné fanoušky stylu. A nejen pro ně. Tahle smečka je ryzí, opravdová, reálná a autentická. Nové album se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. A tenhle proces je nezvratný. Mučili mě dlouhé hodiny v temných a chladných sklepích. Pálili mě rozžhaveným železem, natahovali k prasknutí. Trápili mě hladem i žízní. Vysmívali se mi, ponižovali. Ve jménu jediné pravé víry mi zničili celý život. Nikdy neodvolám! Blasfemický, divoký a syrový black death metalový rituál pro vyvolávání temných sil! Budete upáleni zaživa!
Asphyx says:
They tortured me for hours in dark, cold cellars. They burned me with red-hot iron, stretched me until I was about to break. They tormented me with hunger and thirst. They mocked me, humiliated me. In the name of the one true faith, they destroyed my whole life. I never recanted my beliefs. Now I sit here and wait for the Last Judgment. Outside, they are building a wooden stake. The workers laugh at crude jokes. The bloodthirsty crowd is already approaching. The priests have evil looks and venomous tongues. You opposed the one true faith and did not acknowledge the existence of God. My answer is clear. I have never seen Him, but I encounter Satan at every turn.
Before the first flame licks my feet and insane, endless pain bites into my body, I shout words of damnation to the crowd. I'm listening to the new album "V: Indomitable" by black death metal maniacs BLOOD OF THE WOLF from Chicago, and the music gradually merges with the terrifying dream I described. Welcome to the afterlife, this is an album for all the damned, for fans who worship honest, mangy, and bloody work. The riffs are razor sharp, the drums are killer, and the vocals are steeped in ancient diseases. The ritual to summon the dark forces can begin.
When I listen to it, I really feel as if someone has accused me of heresy and locked me in an old moldy dungeon. I can only leave when the Inquisition wants to torture me. My belief in the truth is still strong, and listening to this recording makes it even stronger than ever. I am allergic to the lies and hypocrisy of today's world, and as such, I really enjoy this album. It has everything that can bring a satisfied smile to the face of an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for almost thirty-five years. Cold and dirty black metal meets raw death metal here. This is done with the elegance and experience of old masters in the field. The sound is truly massive and wild, and the skull on the cover is also very stylishly done. Formally, everything is in perfect order, so you can enjoy the individual, brilliantly written ideas that have that ancient morbidity and feeling. BLOOD OF THE WOLF doesn't mess around, they get straight to the point and attack head-on. They act like the horsemen of the apocalypse who have returned to take revenge for all the evil and filth that humans are capable of. If you have bands like ANGELCORPSE, MARDUK, BELPHEGOR, GOD DETHRONED, SPEARHEAD, old BEHEMOTH, VADER in your collection and you like to return to their albums, you will definitely like this corpse-like recording. Personally, I like not only the pressure and energy that the band creates with their music, which pulls you into the depths, but also how the individual ideas are written and composed. Every listen is truly my own private ceremony, a ritual in which holy water mixed with blood is boiled and crosses are turned upside down. "V: Indomitable" is literally a must for all true fans of the genre. And not only for them. This pack is pure, real, genuine, and authentic. The new album has gotten deep under my skin and into my subconscious. And this process is irreversible. They tortured me for hours in dark and cold cellars. They burned me with red-hot iron, stretched me to the point of breaking. They tormented me with hunger and thirst. They mocked me, humiliated me. In the name of the one true faith, they destroyed my whole life. I will never recant! A blasphemous, wild, and raw black death metal ritual for summoning dark forces! You will be burned alive!
Od začátku to byl velmi podivný pohřeb. Z pozůstalých nepřišel nikdo, půda byla zmrzlá a navíc jsem měl neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvá. Šeptal samá zlá a nenávistná slova. Snažil se mě přesvědčit, že ještě žije. Z rakve se ozývalo škrábání, syčení, tlukot. Pokračoval jsem dál, znal jsem totiž historii tohohle prokletého bastarda. Ublížil tolika lidem, že mi bylo úplně jedno, jestli má v sobě ještě kousek života. Poslední lopata a oddychl jsem si. Hotovo. Jenže to nebyla pravda, i nadále mě chodil mučit ve snech. Jako bych pohřbil samotného ďábla.
S poslechem loňského EP polských tmářů UPON THE ALTAR to mám nastavené hodně podobně. Pokaždé, když zapnu play, tak cítím ve svém pokoji síru. Z reproduktorů ke mě ztéká zkažená krev a v kostech se usadí nejen chlad, ale také neodbytný strach ze smrti. Pánové jsou zpět a opět působí jako samotní zplozenci pekla.
Nálada novinky je velmi zlá, nenávistná, blasfemická. Připomíná mi atmosféru znesvěcených kostelů, ve kterých někoho zabili a nebo znásilnili. Poláci nám opět nastavují zrcadlo a pohled do něj není vůbec hezký. Na povrch vyplavou všechny hnusné a ohavné myšlenky, které máme po staletí zafixovány v našich genech. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Jenom rouhání, tak lze nové EP také popsat. Těch příměrů mě napadá samozřejmě velké množství a je to také důkaz, že se mi nahrávka dostala do hlavy i do podvědomí. Mraky byly zase jednou nízko a měly barvu hnisu a špíny. Dotýkaly se skoro země a ten pohřbený bastard znovu vylézá z hrobu. Nelze zabít, zničit, dokonce ani spálit. Nezbývá jediné, stát se jeho další obětí v řadě. Někdo je zlý i po smrti. Zůstane po něm krvavý otisk, stejně jako po téhle smečce. Pánové na to jdou velmi podobně jako kapely typu ASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA, mají absolutně zabijácký zvuk, stylově děsivý motiv na obalu, ale hlavně velkou spoustu černých a smrtících nápadů. UPON THE ALTAR jsou stále ve skvělé formě a doslova zabíjejí svojí hudbou. "Profanation's Vapor" je nahrávkou, která se bude hrát ještě dlouhé roky na pohřbech prokletých. Kříže jsou znovu obrácený směrem dolů a ve svěcené vodě se objevila vařící se krev. Kněz má rozeklaný jazyk a připomíná ještěra ze starých časů. Následuje další riff, úder bicích, řev bestie. Poláci vás opět strhnou do hlubiny a zničí vás. Hnisavě nenávistný, temný a spalující black death metal, u kterého vylézají z hrobů všichni prokletí! Absolutní inferno!
Asphyx says:
It was a very strange funeral from the start. None of the bereaved came, the ground was frozen, and on top of that, I had the persistent feeling that the dead man was talking to me. He whispered evil and hateful words. He tried to convince me that he was still alive. There were scratching, hissing, and banging noises coming from the coffin. I continued, because I knew the history of this cursed bastard. He had hurt so many people that I didn't care if there was still a bit of life left in him. One last shovel and I breathed a sigh of relief. Done. But that wasn't true, he continued to torment me in my dreams. It was as if I had buried the devil himself.
Listening to last year's EP by Polish obscurantists UPON THE ALTAR, I feel much the same way. Every time I press play, I smell sulfur in my room. Rotten blood flows from the speakers, and not only coldness settles in my bones, but also an insistent fear of death. The gentlemen are back, and once again they seem like the spawn of hell itself.
The mood of the new album is very evil, hateful, blasphemous. It reminds me of the atmosphere of desecrated churches where someone was killed or raped. The Poles are once again holding up a mirror to us, and the view in it is not pretty at all. All the ugly and abominable thoughts that have been fixed in our genes for centuries come to the surface. No compromises, no nonsense. Just blasphemy, that's how the new EP can be described. Of course, I can think of a lot of comparisons, and that's also proof that the recording got into my head and subconscious. The clouds were low again and the color of pus and dirt. They almost touched the ground, and the buried bastard is climbing out of his grave again. He cannot be killed, destroyed, or even burned. There is nothing left to do but become his next victim. Some people are evil even after death. They leave behind a bloody mark, just like this pack. These guys are very similar to bands such as ASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, and DISMA. They have an absolutely killer sound, a stylistically terrifying cover design, but above all, a whole lot of dark and deadly ideas. UPON THE ALTAR are still in great shape and literally kill with their music. "Profanation's Vapor" is a recording that will be played for years to come at the funerals of the damned. The crosses are once again turned upside down and boiling blood has appeared in the holy water. The priest has a forked tongue and resembles a lizard from ancient times. Another riff follows, a drum beat, the roar of a beast. The Poles will once again drag you into the depths and destroy you. Purulent, hateful, dark, and scorching black death metal that will bring all the damned out of their graves! An absolute inferno!
Kdysi dávno, v devadesátých letech, byl pro mě thrash metal mladickou rebelií proti starým pořádkům, proti zkostnatělým dědkům, kteří nechápali, že ze sebe někde potřebujeme dostat energii, který mladý věk přináší. Uplynulo více než 35 let a svět se změnil takovým způsobem, že jsou dny, kdy jen nevěřícně kroutím hlavou. Tupí politici, mocní bez svědomí, falešné úsměvy v reklamách, zvrácení kněží, války, bolest, utrpení. Thrash metal má pořád smysl, pokud je dobře zahraný, stále mi dokáže dodat do mysli energii. Abych se nezbláznil, abych se nezařadil do fanatického davu. Amen!
Když se mi dostalo do rukou nové album brazilských DEATHRAISER, říkal jsem si, že se bude jednat o další kapelu v řadě, která se jen snaží oživit ducha starých dobrých časů. Podobných smeček je spousta. Inu, aspoň si můžu vybírat, o kterých napíšu. Nebudu to zdržovat, tihle maniaci moc dobře ví, jak na mě. Dostali se mi do hlavy, zůstali tam a opravdu rád se k jejich novince vracím. A nejen k ní, kapela vydala ještě v roce 2011 debut "Violent Aggression", který lze také doporučit všem pravověrným. Poslouchejte hodně nahlas!
Hele, brácho, máš rád starou SEPULTURU, EXODUS, KREATOR, DEATHROW a stále se s chutí k těmto kapelám vracíš? Potom si "Forged In Hatred" rozhodně poslechni. I já, který se na svých stránkách věnuji převážně extrémnější muzice, jsem byl ihned ztracen. Novinka má v sobě totiž velkou porci zdravého vzteku, je velmi dobře napsaná a složená, navíc řeže tou správnou stranou nože. Brazilci mají v sobě již pověstnou jihoamerickou živočišnost, kterou mám na smečkách z jejich země tolik rád. Jdou do toho po hlavě, s ničím se nepářou a zároveň mají v sobě jednotlivé motivy zajímavé pasáže. Skladby splňují ty nejvyšší požadavky kvality a klidně mohou být označeny ochrannou známkou. Někdy mám hroznou chuť řvát do tmy. Bolí mě, když vidím nespravedlnost, když slyším jak jsou adorováni sérioví i masoví vrazi. Někteří dostanou i Nobelovu cenu za mír. Celý svět se asi zbláznil a nebo jsem už moc starý a nerozumím mu. Kývám se raději do rytmu, točím se kruhu dole pod pódiem, piju pivo, ve snaze vyhnat všechen ten hnus z hlavy. Ano, thrash metal, pokud jej hrají kapely jako DEATHRAISER, má stále smysl a pomáhá mi přežít. Za sebe, za starého thrash metalového psa, který uctívá hlavně počátky tohoto ostrého stylu, vám mohu novinku jenom doporučit. Neznám poslední roky nic lepšího, než přijít z práce domů, vypnout všechny sítě světa a zapnout play na svém přehrávači. Nové album je už dnes zařazeno mezi ty, ke kterým se budu rád a často vracet. Kurva brácho, je to fakt hodně dobrý, řekni to všem! Divoký, agresivní, propracovaný thrash metal, který je nastaveným zrcadlem současnému zkaženému světu! Hudba ostrá jako skalpel!
Asphyx says:
Once upon a time, back in the nineties, thrash metal was a youthful rebellion against the old order, against ossified old men who didn't understand that we need to release the energy that comes with youth. More than 35 years have passed and the world has changed in such a way that there are days when I just shake my head in disbelief. Stupid politicians, powerful people without a conscience, fake smiles in commercials, perverted priests, wars, pain, suffering. Thrash metal still makes sense, if it's well played, it can still give me energy. So I don't go crazy, so I don't join the fanatical crowd. Amen!
When I got my hands on the new album by Brazilian band DEATHRAISER, I thought it would be just another band in a long line of bands trying to revive the spirit of the good old days. There are plenty of similar bands out there. Well, at least I can choose which ones to write about. I won't delay, these maniacs know very well how to get to me. They got into my head, stayed there, and I really enjoy returning to their new release. And not only that, the band also released their debut "Violent Aggression" in 2011, which can also be recommended to all true believers. Listen to it loud!
Hey, bro, do you like old SEPULTURA, EXODUS, KREATOR, DEATHROW, and still enjoy coming back to these bands? Then you should definitely listen to "Forged In Hatred". Even I, who mainly focus on more extreme music on my website, was immediately hooked. The new album has a large dose of healthy anger, is very well written and composed, and cuts with the right side of the knife. Brazilians have that famous South American animalistic energy that I love so much in bands from their country. They go at it head-on, don't mess around, and at the same time have interesting passages in their individual motifs. The songs meet the highest quality standards and could easily be trademarked. Sometimes I have a terrible urge to scream into the darkness. It hurts me to see injustice, to hear serial and mass murderers being adored. Some even get the Nobel Peace Prize. Either the whole world has gone mad, or I'm too old and don't understand it anymore. I prefer to sway to the rhythm, spin around in a circle below the stage, drink beer, trying to get all that crap out of my head. Yes, thrash metal, when played by bands like DEATHRAISER, still makes sense and helps me survive. As an old thrash metal dog who mainly worships the beginnings of this sharp style, I can only recommend this new release. In recent years, I know of nothing better than coming home from work, turning off all the networks of the world, and pressing play on my player. The new album is already among those I will gladly and often return to. Damn, bro, it's really good, tell everyone! Wild, aggressive, sophisticated thrash metal that holds up a mirror to today's corrupt world! Music as sharp as a scalpel!
