DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 10. října 2026

Rozhovor - HKSPK - Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř!


Rozhovor s death black metalovou skupinou z Německa - HKSPK.

Odpovídal Jim Tonik (zpěv, kytara), děkujeme!


Ave HKSPK! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos nové EP. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími EP a debutem? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Především moc děkujeme! A jen malá oprava: „Heimkehr“ je ve skutečnosti naše druhé řadové album, nikoli EP.

Oproti nahrávkám „Holy Scum“ a „The Human Butcher“ je podle mě „Heimkehr“ mnohem ucelenější a cílevědomější. Od vydání první desky se v našich životech mnohé změnilo, což se přirozeně odrazilo i v hudbě a především v textech.

Dřívější počiny v sobě měly mnohem více absurdity a humoru. To sice úplně nezmizelo – což docela dobře dokazuje skladba „White Secretions II“, haha ​​–, ale „Heimkehr“ se zabývá mnohem vážnějšími tématy.

I po hudební stránce jsme si dopřáli více svobody. Stále je tam spousta prvků death a black metalu, ale neměli jsme potřebu dělat každou skladbu neustále rychlou nebo agresivní. Mnohem větší důraz jsme kladli na atmosféru, melodii a pomalejší pasáže.

Neproběhla žádná velká porada, na které bychom se usnesli, že HKSPK se nyní musí stát vážnější kapelou. Prostě to tak vyplynulo samo.


„Heimkehr“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black a death metalu, zazní ale i punk, doom metal. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál HKSPK?

Díky, to rádi slyšíme.
Pro psaní skladeb nemáme žádný pevně daný recept. Spousta nápadů vzniká při společném jamování. Někdo zahraje riff, další k tomu něco přidá a najednou zjistíme, že se v tom možná skrývá celá skladba.

Někdy má jeden z nás už velmi jasnou představu, jindy se skladba vyvine úplně jinak, než jak původně začala.

Také příliš neřešíme, jestli něco najednou zní spíš jako doom, punk nebo cokoli jiného. Když to funguje, tak to použijeme. Nesedíme ve zkušebně a nekontrolujeme, jestli je ten či onen riff v rámci black/death metalu oficiálně povolený.

Texty obvykle vznikají až ve chvíli, kdy už se začíná rýsovat atmosféra skladby. Hudba a téma k sobě zkrátka musí ladit.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album se nahrávalo, míchalo a masterovalo ve studiu Room13.

Chtěli jsme, aby jednotlivé skladby měly svůj vlastní charakter, místo abychom vše nutili do naprosto stejného produkčního hávu.

Právě proto znějí některé skladby výrazně odlišně od ostatních. Například skladbě „Sonnenjäger“ prospívají velmi úderné a komprimované bicí, díky nimž působí její deathmetalová stránka mnohem hutněji. Jiné skladby naopak vyžadují více prostoru a atmosféry.

V tomto smyslu pro nás produkce představuje součást samotného skládání. Atmosféra totiž nevychází jen z riffů nebo vokálů; způsob, jakým je skladba namíchaná, může zásadně změnit její celkové vyznění.

Rozhodně jsme nechtěli, aby vše znělo uhlazeně a sterilně. Pokud si hudbu pustíte nahlas a máte chuť ji zesílit ještě víc, pak jsme to asi udělali dobře. Haha.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem výtvarného zpracování je Steffen Schmolke, který vytvořil originální olejomalbu.

Základní myšlenka úzce souvisela s významem slova „Heimkehr“ (návrat domů). Vidíte na ní obvázanou postavu, která se sice vrátila, ale rozhodně ne bez úhony.

Návrat domů pro nás nutně neznamená, že se vrátíte a všechno je zase v pořádku. Vracíte se sice na známé místo, ale to, co jste prožili, zůstává ve vás.

Postava navíc píše, což odkazuje na vzpomínky a zpracovávání prožitků.

Je v tom tedy skutečný záměr. Nerozhodli jsme se pro tento motiv jen proto, že zraněná mumie sedící u stolu vypadá dobře. I když vypadá opravdu skvěle. Haha.

Fyzická verze je limitována na 50 kusů CD a je k dostání na našem profilu na Bandcampu. Chtěli jsme, aby první fyzické vydání zůstalo komorní a osobní.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je pro nás obtížné objektivně srovnávat německou scénu s ostatními zeměmi, protože právě tuto scénu známe nejlépe.

Německo má však rozhodně velmi aktivní undergroundovou scénu. Existuje zde spousta malých klubů, festivalů, promotérů, kapel, fanzinů i lidí, kteří se této činnosti věnují už celé roky či dokonce desetiletí.

Zejména v undergroundu stále mnoho věcí funguje na bázi osobních kontaktů. Odehrajete koncert, seznámíte se s jinou kapelou, někdo vás doporučí promotérovi – a najednou hrajete na místě, kde byste to vůbec nečekali.

Samozřejmě ne všechno je dokonalé. Malé kluby to mají těžké, organizace festivalů stojí spoustu peněz a o stejnou pozornost pravděpodobně soupeří až příliš mnoho kapel.

Stále je tu však dostatek lidí, kterým na hudbě skutečně záleží, a právě to udržuje celou scénu při životě.


Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit HKSPK, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Projekt HKSPK vznikl v roce 2023. Základní myšlenka byla docela prostá: chtěli jsme společně tvořit agresivní hudbu.

Nikdy jsme neměli v úmyslu kopírovat nějakou konkrétní kapelu; naše hudební kořeny jsou dosti rozmanité. Na naší blackmetalové stránce se rozhodně podepsaly kapely jako Nargaroth, Ellende či Harakiri For The Sky, zatímco z oblasti death metalu nás ovlivnili například Obituary a Morbid Angel.

Do naší tvorby však proniká i spousta prvků mimo tyto žánry.

A ano, samozřejmě bychom moc rádi vystupovali na velkých mezinárodních festivalech. Rozhodně bychom také vyrazili na turné s nějakou zavedenější kapelou, pokud by to dávalo smysl.

Hraní naživo nás baví. Takže když nás někdo bude chtít někam postavit na pódium, nejspíš si stěžovat nebudeme. Haha.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Nemáme vydavatelství, takže většinu propagace si zajišťujeme sami.

Tina má na starosti velkou část komunikace s tiskem, vyřizování žádostí a udržování kontaktů. Rozesílá materiály, jedná s časopisy, fanziny, rozhlasovými stanicemi, kurátory playlistů i promotéry a nějakým způsobem to všechno zvládá ukočírovat. V případě alba „Heimkehr“ jsme navíc využili externí PR podporu, abychom oslovili širší okruh zahraničních médií.

Takže ano, v zákulisí se toho děje opravdu hodně ještě předtím, než desku vůbec někdo uslyší.

A samozřejmě také chodíme na koncerty a podporujeme ostatní kapely. Underground funguje jen tehdy, když lidé skutečně dorazí, něco si koupí, sdílejí hudbu nebo prostě někomu dalšímu řeknou o kapele, kterou objevili.

Pokud jde o večírky: na tuhle otázku asi nejlépe odpovídá „White Secretions II“ – lépe, než bychom to kdy dokázali my sami. Haha.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako HKSPK ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie jsou nesmírně užitečné, ale zároveň i nesmírně otravné.

Bez streamování, sociálních sítí, Bandcampu či YouTube by kapela, jako jsme my, jen těžko oslovovala lidi mimo svůj region. Máme posluchače a kontakty v médiích v zemích, kde jsme nikdy ani nevystupovali – což by bylo před dvaceti či třiceti lety mnohem složitější.

Na druhou stranu dnes může svou hudbu nahrát a zveřejnit kdokoli. To znamená, že každý týden soupeříte s tisíci nových nahrávek.

Streamování je zkrátka součástí toho, jak lidé dnes poslouchají hudbu. Nemůžeme předstírat, že neexistuje, jen proto, že fyzické nosiče jsou příjemnější na dotek či pohled.

A pokud jde o lidi, kteří tráví celé dny online hádkami o tom, která kapela hraje „opravdový“ metal a která ne – ať se tím klidně baví. My raději budeme ve zkušebně nebo na pódiu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás to není náboženství ani nějaká striktní filozofie.

Hudba však samozřejmě tvoří obrovskou součást našich životů. Trávíte hodiny zkoušením, skládáním písní, cestováním na koncerty, postáváním v zákulisí a setkáváním s lidmi, abyste se pak vraceli domů v nekřesťanskou hodinu.

Stává se z toho víc než jen činnost, které se věnujete dvě hodiny po práci.

Zároveň si nemyslíme, že k tomu, abyste byli „opravdovými“ metalisty, musíte dodržovat nějaký návod na životní styl.

Tuto hudbu děláme proto, že milujeme její zvuk, atmosféru, energii a svobodu, kterou přináší. To nám stačí.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají HKSPK v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

Hlavním plánem je teď hrát „Heimkehr“ naživo, jak jen to půjde.

12. října vystoupíme v berlínském klubu Spirale a už pracujeme na dalších koncertech a festivalových vystoupeních pro rok 2027.

Zároveň nikdy tak docela nepřestáváme skládat. Vždycky se někde povalují nějaké riffy a nápady, ale do dalšího alba se hned hnát nebudeme. „Heimkehr“ vyšlo teprve nedávno a chceme těm skladbám nejprve dopřát čas na pódiu.

Vzkaz pro promotéry: pozvěte nás.

Vzkaz pro vydavatelství: pokud máte zajímavou nabídku a chápete, že si rádi udržujeme kontrolu nad tím, co děláme, klidně se nám ozvěte.

A všem, kdo si desku poslechnou, koupí si CD nebo tričko, přijdou na koncert, napíšou o nás nebo prostě někomu řeknou o HKSPK: děkujeme. Pro malou kapelu má taková podpora mnohem větší význam, než si lidé někdy uvědomují.

Díky také za rozhovor a milá slova na adresu „Heimkehr“. Doufejme, že se jednou potkáme někde před šíleně hlasitým pódiem.

Mějte se!
Jim / HKSPK

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Heimkehr“ zase narvat do hlavy!

https://hkspk.bandcamp.com/album/heimkehr



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. října 2026

Recenze/review - DISCOURAGED - A Farewell in Stages (2026)


DISCOURAGED - A Farewell in Stages
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Jdu temnou chodbou dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis, vzduch je těžký a smrdí rozkládajícím se masem. V kostech se mi již dávno usadil chlad. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají zbytky kostí. Konečně dojdu k rezavé bráně. Je lehce pootevřena. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečném podsvětí. Poslouchám u toho debutové album německých doom death metalistů DISCOURAGED. Přišli za mnou mí vlastní démoni, kývají spokojeně hlavou a já nemohu jinak, než s nimi souhlasit. Tohle je hudba, která již dlouhé roky koluje i v našich žilách.

Poslouchat tuhle nahrávku je jako se procházet ranní krvavou mlhou na hřbitově, jako trávit dlouhé hodiny v márnici nebo na pohřebišti, na kterém byli kdysi pohřbíváni prokletí. Němci ctí všechna psaná i nepsaná pravidla stylu a i když jej nikam neposouvají, tak jejich nové album není jen obyčejným dobře odvedeným řemeslem. Skladby mají v sobě spoustu dobrých nápadů, zajímavých pasáží i neodbytného smutku, který mě pokaždé při nočním poslechu popadne. 


Jako starý pes, který se již několik dekád přehrabuje v prašivých albech a pouští si do svého playlistu už jen kapely, které doopravdy zaujmou, vám mohu novinku těchto tmářů jenom doporučit. Společná setkání byla vždy spíše záhrobním rituálem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. Je něco morbidně přitažlivého, jakási starodávná patina, poctivost a autenticita, kterou v sobě tato hudba má. Pánové se sice volně inspirovali ve starých archívech a v jejich tvorbě naleznete zřetelné odkazy na kapely jako KATATONIA, ANATHEMA, PARADISE LOST a další, kteří umí smíchat tmu s chladem, ale také kus srdce. Alespoň tak vnímám "A Farewell in Stages" já. Ráno už bývá zima a podzim o sobě začíná dávat vědět. Některé stromy lehce zežloutly a ranní cesty do práce již bývají provázeny chladem. Novinka mi hraje do kroku a najednou nejsem ve svém městě, ale hluboko v podzemí, mezi nemrtvými. Rozmlouvám s nimi, tančíme dlouhé tance do rytmu a odpadává nám maso od kostí. Díváme se do tmy, platíme převozníkovi tímto albem, on jej přijímá a skřehotavě se usmívá. Houpáme se na zpěněných vlnách řeky smrti, vstupujeme na druhou stranu a novinka je nám k tomu mrazivým soundtrackem. DISCOURAGED sice vydali letos první album své kariéry, ale je znát, že je to kapela složená ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Album má navíc velmi dobrý zvuk, produkci i motiv na obalu. Pokud jsi fanoušek tohoto stylu, můj milý příteli, potom neváhej ani chvilku. Hraje se zde i pro tebe. Mrazivé, temné, pochmurné doom death metalové album, které vás převede do země nekonečných stínů! Rozpadnete se v prach! 

Asphyx says:

I walk down a dark corridor, into the underground. Pus runs down the walls; the air is heavy and reeks of rotting flesh. A chill has long since settled in my bones. I tread carefully, and the remains of bones crunch beneath my feet. Finally, I reach a rusty gate. It’s slightly ajar. I step inside and lose myself in the endless underworld. As I do so, I listen to the debut album by the German doom death metal band DISCOURAGED. My own demons have come to me; they nod their heads contentedly, and I can’t help but agree with them. This is music that has been coursing through our veins for many years.

Listening to this record is like walking through the bloody morning fog in a cemetery, like spending long hours in a morgue or at a burial ground where the damned were once laid to rest. The Germans honor all the written and unwritten rules of the genre, and even though they don’t push its boundaries, their new album is more than just a well-crafted piece of work. The songs are full of great ideas, interesting passages, and an inescapable sadness that always grips me whenever I listen to them at night.


As an old dog who’s been rummaging through dusty albums for decades and now only adds bands that truly grab my attention to my playlist, I can’t help but recommend this new release from these dark artists. Their collaborative sessions have always been more of an otherworldly ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording. There’s something morbidly alluring about this music a sort of ancient patina, sincerity, and authenticity that it possesses. The guys drew loose inspiration from old archives, and in their work you’ll find clear references to bands like KATATONIA, ANATHEMA, PARADISE LOST, and others who know how to blend darkness with coldness, but also with a piece of their heart. At least, that’s how I perceive “A Farewell in Stages”. Mornings are already getting cold, and autumn is starting to make its presence felt. Some trees have turned slightly yellow, and the morning commute to work is already accompanied by a chill. The new album plays in time with my steps, and suddenly I’m not in my city anymore, but deep underground, among the undead. I converse with them; we dance long dances to the rhythm, and our flesh falls from our bones. We gaze into the darkness, pay the ferryman with this album, and he accepts it with a hoarse chuckle. We rock back and forth on the foaming waves of the river of death, step onto the other side, and this new release serves as our chilling soundtrack. Although DISCOURAGED released their first album this year, it’s clear that this is a band made up entirely of experienced musicians who know exactly what and how they want to play. The album also boasts excellent sound, production, and cover art. If you’re a fan of this style, my dear friend, then don’t hesitate for a moment. This album is for you, too. A chilling, dark, and gloomy doom death metal album that will transport you to a land of endless shadows! You’ll crumble to dust!




tracklist:
01. Insomnia 
02. Descension 
03. Waves (Dark Is The Sea) 
04. For All Things Must Die 
05. Traces 
06. All Hope Is Gone 
07. Emptiness (Haunted House) 
08. Farewell

KNIŽNÍ TIPY - Z kolébky do hrobu - Rachel Amphlett (2026)


Z kolébky do hrobu - Rachel Amphlett
2026, Kniha Zlín

Já vím, začínat číst sérii od osmého dílu je přinejmenším podivné. Omluvou budiž, že jsem to nevěděl a byl jsem po včerejším vydařeném koncertě trošku indisponován. Sepisoval jsem report, dělal pár fotek a všechno ve mě ještě rezonovalo. Setkání s kamarády, kdy mimo jiné také rozebíráme knihy, vzpomínal jsem a marně z hlavy vytahoval tipy na knížky a nové autory. Rachel Amphlett na mě vyskočila v jedné reklamě, klikl jsem na ní a řekl si, že bych mohl knihu zkusit. Netušil jsem, že je to zatím poslední díl série. Už teď ale vím, že si ty předešlé seženu. Musím, nemůžu už jinak. Jsem chycen, pohlcen a Z kolébky do hrobu mě přesvědčilo. Doznívá ve mě včerejší alkohol, žaludek je pořád na vodě. Měl bych si lehnout a dívat se do zdi. Nedá mi to a začnu číst. 

Zpočátku mě přišel děj trošku komplikovaný. Mrtvola nalezená na člunu ihned zaujala, ale bylo pro mě náročné a komplikovanější rozplétat rodinné vztahy. Měl jsem ale kupodivu dostatek trpělivosti. Střeva v jednom ohni, protože v naší oblíbené hospodě bylo plno a museli jsme k Vietnamcům. Pil jsem Svijany a ty v mém břiše dosud doznívají. Nic příjemného, to vám povím. Nicméně, četl jsem dál, proplachoval se vodou a měl neustále hlad. Už bych mohl mít taky rozum, říkám si pod vousy, ale pak si vzpomenu na nějakou vtipnou hlášku a uleví se mi. Mám rád hospody s dobrými společníky. Pomáhá mi to relaxovat, vypnu mozek, užívám si to. Teď ale čtu a dělám si poznámky do telefonu. Mám to takhle nastavené již spoustu let s muzikou. 

Nikdy jsem nechtěl být kritikem, neumím to. Sundat se dá všechno. Možná, kdyby mě to živilo, jenže jinak nemám zase tolik času, abych se mohl zaobírat něčím, co mě nebaví. Navíc, něco pošpinit je velmi jednoduché. Není čas a proto si pečlivě vybírám, o čem napíšu. U Z kolébky do hrobu se mi líbil styl autorky. Pro mě je to první zkušenost s jejími knihami a musel jsem si zvyknout na rytmus vět, na slova, na budování napětí. A povedlo se. Přišlo mi, že mi čtení hezky odsýpá. Teď už se ale omlouvám, fakt se mi chce děsně spát. Zavírám knihu a uléhám k hlubokému spánku. Dojde mi, že zítra je státní svátek. Hurá, nebudu muset vstávat. Stejně se ale probudím kolem osmé. Uff, tak tohle je stáří, dřív jsem vydržel spát klidně do desíti. Všichni kolem mě ještě leží, tak si sednu do obýváku, opláchnu si oči a navážu tam, kde jsem včera v noci přestal. Než všichni vstanou, mám za sebou několik kapitol. Následuje snídaně, ranní káva, pokec. 

Pořád mi ale vrtá hlavou jak bude celý případ pokračovat. Nedovedu se soustředit na nic jiného. Vyřídím emaily, napíšu jednu recenzi na moje oblíbené SORCERY, proberu život s rodinou, ale potom, po obědě, se mi nikam ven nechce. Tělo si nějak řeklo, že bude ještě stávkovat. Dobře, jak myslíš, odpovím svým nohám a zádům jdu si zase sednout do svého křesla. Nasadím sluchátka a ztratím se v knize. Kay Hunterová je mi sympatická, autorka si mě doslova vede, napovídá mi, nutí mě přemýšlet. Mám to takhle hodně rád. Odbíhám jen na záchod, jinak mám lenivou, dokonce dnes vynechám i každodenní cvičení. Jsem fakt zvědavý, jak na tom budu, až mi bude třeba šedesát. Budu ještě chodit na koncerty? Budu to všechno vůbec dávat? Taky máte v knihovně knížky, na které se jednou chystáte, až budete staří a budete mít víc času? Já ano a je jich hodně.

Byl jsem spokojený. Poctiví čtenáři, kteří čtou série hezky popořadě, asi moje uvažování trošku nechápou, ale i tak se mi kniha moc líbila. Navíc vyšla letos a bývám rád přeci jen aktuální. Kdybych měl vše nějak shrnout, tak bych napsal, že by se Z kolébky do hrobu mohlo líbit všem fanouškům klasické dobré krimi. Knihu jsem zaklapl, nechal ji v sobě uzrát a pak jsem napsal těchto pár řádků. Třeba vám přijde také k chuti. Já myslím, že ano. V knize pro mě byla taková ta přitažlivost, nutkání číst dále. A to já moc rád. Mějte se co nejlépe, opatrujte se a děkuji moc za pozornost. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vypadal jako obyčejná plyšová hračka. Osmý případ Kay Hunterové. V řece Medway poblíž města Maidstone je nalezeno tělo muže s prostřeleným obličejem. Nedaleko policie objeví motorový člun, na němž se nacházejí věci patřící malému dítěti. Vše zpočátku nasvědčuje tomu, že obětí by mohl být Greg Victor, který se měl vydat na výlet se svou neteří Alice. Policie však Grega i s dítětem brzy nalezne živé a vyjde najevo, že mrtvým je ve skutečnosti otec Alice Robert Victor. Vyšetřování postupně odhaluje komplikovanou síť rodinných vztahů a obchodních aktivit, které vedou k Robertovu tchánovi, podnikateli Kennethu Archertonovi. Ten předstírá vážné onemocnění a skrývá se před okolním světem ve svém domě. Jak se ale ukáže, jeho nemoc je jen zástěrkou pro nelegální aktivity – pašování drog, které jsou ukryté v plyšových hračkách. Když se policie začne dobírat pravdy, Archerton se pokusí uprchnout i s malou Alicí, což vede k dramatickému závěru celého případu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 8. října 2026

Recenze/review - MUTATION - Esoteric Order of Debauchery (2026)


MUTATION - Esoteric Order of Debauchery
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Stále se vracíš na stará pohřebiště, pořád se procházíš mezi nakloněnými náhrobky. Budíš se uprostřed noci, neklidný a tvoje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na tvém hrobě a ty přemýšlíš, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Najednou máš pocit, že jsi sám, že brzy umřeš a všechny tvé šílené představy se stanou skutečností. Vzpomínáš na dobu, když si byl mladý a death metal vládl světu. Podvědomě hledáš své vlastní krvavé kořeny. Měl bych pro tebe jeden tip, můj milý morbidní příteli. Ze švédského podzemí o sobě dává vědět kapela MUTATION, která by se ti mohla líbit.

Pokud si jako mladý trávil dlouhý čas s kazetami, spolu s kamarády jsi navštěvoval daleké koncerty a uctíval si klasiky žánru, mohla by se ti líbit i jejich debutová nahrávka. Je totiž až po okraj narvaná špínou, hnilobou a smrtí jako mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Je pokryta pevnými a chladnými pavučinami. Tohle je návrat po časové ose zpět, do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Smrt je při poslechu velmi blízko a smrdí jako kus zkaženého masa. 

Jasně, když nové album poslouchám, tak slyším jasné stopy a inspiraci kapelami jako MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, MORBID. Zkrátka a dobře, stará škola zahraná s nadhledem, morbidní elegancí. Je slyšet, že pánové pevně věří tomu, co dělají. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, motiv na obalu, ale hlavně nápady, kterých je velké množství a deska se tak nějak sama a přirozeně dobře poslouchá. Rád se k ní vracím, protože je autentická. Přijde mi, že v dnešní době nadprodukce a mnohdy falešných proroků, působí MUTATION tak trošku jako zjevení. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Připadám si při poslechu, jako bych byl součástí nějakého hororu z osmdesátých let minulého století. Vrah stojí ve stínu a čeká na okamžik, až vám bude moci podříznout hrdlo. "Esoteric Order of Debauchery" je jako útok z toho nejhlubšího podzemí, jako vichr, který se prohnal márnicí a zůstaly po něm jenom rozházené kosti. Kapela vás vezme na výlet bez konce, do starých močálů plných utopenců, hniloby, špíny a děsivých vzpomínek. Ano, přátelé, tato odrůda kovu smrti koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit a označit ho vysokou známkou kvality. Při poslechu se kolem válí zohavená těla, krev teče proudem a agresivita je všude přítomná. Jednou možná všichni zemřeme v šílených křečích, budeme se modlit, abychom konečně přešli na druhou stranu. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž skvělá po všech stránkách! Amen! Stále se vracím na stará pohřebiště, pořád se procházím mezi nakloněnými náhrobky. Budím se uprostřed noci, neklidný a moje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na mém hrobě a přemýšlím, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Hnilobný, mokvající, prašivý death metal ze staré školy, který vytrhne i vaše krvavé kořeny! Děsivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

You keep returning to old cemeteries, constantly wandering among the tilted headstones. You wake up in the middle of the night, restless, and your nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on your grave, and you wonder where all that time your whole life has gone. Suddenly, you feel alone, as if you’re going to die soon and all your wild fantasies will come true. You remember the days when you were young and death metal ruled the world. Subconsciously, you’re searching for your own bloody roots. I’ve got a tip for you, my dear morbid friend. A band called MUTATION is making a name for itself in the Swedish underground, and you might like them.

If, as a young man, you spent a lot of time with cassettes, traveled far and wide with friends to see concerts, and worshipped the classics of the genre, you might also enjoy their debut album. It’s packed to the brim with filth, rot, and death, like a corpse in an advanced state of decomposition. It’s covered in sturdy, cold cobwebs. This is a journey back in time, to a time when the world was still in order. Death feels very close while listening, and it stinks like a piece of rotten meat.


Sure, when I listen to the new album, I hear clear influences and inspiration from bands like MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, and MORBID. In short, it’s old-school metal played with a sense of perspective and morbid elegance. You can tell that these guys firmly believe in what they’re doing. As far as I’m concerned, everything is just right. The sound, the cover art, but above all the ideas of which there are plenty make the album flow naturally and effortlessly. I love coming back to it because it’s authentic. It seems to me that in this age of overproduction and often false prophets, MUTATION comes across as something of a revelation. No compromises, no frills. When I listen to it, I feel like I’m part of some horror movie from the 1980s. The killer stands in the shadows, waiting for the moment when he can slit your throat. “Esoteric Order of Debauchery” is like an attack from the deepest underground, like a gale that swept through a morgue, leaving nothing but scattered bones in its wake. The band takes you on a never-ending journey into ancient swamps full of drowned bodies, decay, filth, and terrifying memories. Yes, friends, this variety of death metal flows through my veins as well. So I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. As you listen, mutilated bodies lie scattered about, blood flows in streams, and aggression is everywhere. One day, we may all die in mad convulsions, praying to finally pass over to the other side. But until that happens, I’ll keep listening to this record over and over. It’s simply brilliant in every way! Amen! I keep returning to old cemeteries, constantly wandering among tilted headstones. I wake up in the middle of the night, restless, and my nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on my grave, and I wonder where all that time my whole life has gone. Rotten, oozing, mangy old-school death metal that will rip out even your bloody roots! Terrifying echoes from the deepest underworld!


tracklist:
1. Dead Gods Exhumation Trance
2. Occultation of the Ephemeral Light
3. Pestilent Whore 04:08
4. Metamorphosis (Beyond the Flesh)
5. Sepulchral Possession
6. Stygian Spheres
7. Necromantical Holocaust 
8. Esoteric Order of Debauchery


středa 7. října 2026

Recenze/review - HELL-BORN - VII (2026)


HELL-BORN - VII
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Tentokrát má velmi krutou a hnusnou podobu. Poslouchám nové album polských tmářů HELL-BORN a černé mraky se skoro dotýkají země.

Mám s touhle smečkou velmi dobrý rozhovor, který je spolu s recenzí na předchozí album "Natas Liah" odkazován dole pod dnešním článkem. Poláci pokračují ve své rouhačské cestě. Stále obracení kříže směrem dolu, protiví se falešnému a zlému Bohu. Jejich black a death metal je i letos velmi jedovatým koktejlem, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích a bolestech. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu. A činěno je tak s elegancí starých mistrů 


Zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří patří mezi polskou undergroundovou šlechtu. Mají talent na to napsat velmi dobré, řezající a tajemné skladby. Je něco typicky polského v jednotlivých motivech. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu, procházím se v podzemí, v chrámech bolesti, mezi runami starých kostelů i na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Jakoby všechno tohle bylo do nových skladeb otištěno, vypáleno jako cejch. Novinka má velmi podmanivou, zvláštní a neklidnou atmosféru. Na jednu stranu řeže, jako dobře nabroušený obětní nůž, na druhou nepostrádá ani chladné a magické pasáže. Kolem nohou se plazí jedovatí hadi, poslové z onoho světa. Uhranou mě, uštknou a do krve se mi dostane jed stejným způsobem jako nové album "VII". Je určeno pro všechny pravověrné, prokleté, pro démony i samotného Satana. Jednotlivé motivy se mi dostaly pod kůži, do žil i do podvědomí. Už teď moc dobře vím, že se k nahrávce budu často a dlouho vracet. U minulé desky tomu tak bylo a ta letošní mi přijde jejím volným pokračováním. HELL-BORN jsou stále ve skvělé formě a je pro mě opravdu velmi příjemné se nechat unášet na zpěněných krvavých vlnách jejich melodií. Svět je možná poslední roky divným místem k životu. Než ale přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů, budu poslouchat podobnou hudbu. Je totiž opravdová, zahraná od srdce, upřímná, syrová ze své podstaty a hlavně naprosto autentická. Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela, zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Syrové, chladné a nekonečně temné black death metalové album, které vás navěky prokleje! Mrazivé ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A blood-red mist shrouds the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharpened knives in their hands. The whispers of victims who have never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. The world is once again engulfed in the chaos from which we emerged long ago. Death stands in the darkness and smiles. This time, it takes on a very cruel and hideous form. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band HELL-BORN, and the black clouds are almost touching the ground.

I had a very good interview with this band, which, along with the review of their previous album "Natas Liah", is linked below today’s article. The Poles continue on their blasphemous path. With the cross still turned upside down, they defy the false and evil God. Their black and death metal is once again a highly toxic cocktail this year one that, if you taste it, will kill you in mad convulsions and agony. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. And it’s done with the elegance of the old masters.


The sound, the cover art, and the overall production everything here fits perfectly into place. These guys are seasoned musicians who rank among the elite of the Polish underground scene. They have a knack for writing excellent, cutting-edge, and mysterious songs. There’s something distinctly Polish about the individual motifs. Once again, I find myself swaying contentedly to the rhythm, wandering through the underworld, in temples of pain, among the runes of ancient churches, and in cemeteries where the damned are buried. It’s as if all of this were imprinted on the new tracks, seared into them like a brand. The new album has a very captivating, peculiar, and unsettling atmosphere. On the one hand, it cuts like a well-sharpened sacrificial knife; on the other, it doesn’t lack cold and magical passages either. Poisonous snakes, messengers from the other world, slither around my feet. They bewitch me, bite me, and the poison seeps into my blood just as the new album “VII” does. It is intended for all the true believers, the damned, the demons, and Satan himself. The individual motifs have gotten under my skin, into my veins, and into my subconscious. I already know very well that I’ll be returning to this album often and for a long time. That was the case with their last album, and this year’s feels like a loose sequel to it. HELL-BORN are still in great form, and it’s truly a pleasure for me to let myself be carried away on the foaming, bloody waves of their melodies. The world may have been a strange place to live in recent years. But before I cross over to the other side, to the land of endless shadows, I will listen to music like this. For it is genuine, played from the heart, sincere, raw at its core, and above all, completely authentic. A bloody mist has shrouded the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharp knives in their hands. The whispers of victims who never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. Chaos from which we once emerged long ago once again engulfs the world. Death stands in the darkness and smiles. A raw, cold, and infinitely dark black death metal album that will curse you for all eternity! Chilling echoes from the other world!



about HELL-BORN on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Therion Calls
2. Chaotic Entities
3. In Scarlet And Death
4. Blood In Stone
5. The One With Horns
6. Funeral Of All
7. Exodus (Cross The Styx)

LINE-UP
Baal Ravenlock – Vocals, Bass
Les – Guitars, Vocals (backing)
Diabolizer – Drums
Rambo – Guitars


úterý 6. října 2026

Recenze/review - VULGAR MEPHITIS - From Dust (2026)


VULGAR MEPHITIS - From Dust
CD 2026, Willowtip Records

for english please scroll down

Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Tvoje krev je tmavá, jako lidské svědomí. Potřebuješ něco, co by ti vlilo energii do žil, něco, co by roztrhlo pevné řetězy. Měl bych pro tebe nové album brutálních death metalistů VULGAR MEPHITIS z Pittsburgh. Jedná se sice o jejich první debutové album, ale už když jsem jej slyšel poprvé, věděl jsem, že jsme stejné krve.

Vše je zde nekompromisní, propracované, napsané s účelem vystřelit vám mozek z hlavy. Klasické, tradiční postupy se zde potkávají s těmi novějšími, lehce progresivnějšími. Novinka je tak velmi pestrou nahrávku, počinem, u kterého se budete kývat spokojeně do rytmu a podupávat si nohou. A když u toho ještě budete stát v naprosté tmě a chladu, vynikne síla novinky naplno. Řetězy byly právě znovu roztrhnuty!


Je to velmi dobře napsaná deska, která má v sobě potřebný drive, časté změny tempa, masivní, surový a dobře čitelný zvuk, stylový obal. Po formální stránce bylo vše splněno na sto procent. Jenže jak známo, to v dnešní době nadprodukce nestačí. Osobně mě nejvíc oslovilo, zaujalo to, že je kapela opravdová, ryzí, nekompromisní ve svých nápadech. Jedná se o naprosto autentické album, někdy temné a divoké, jindy techničtější, ale vždy řeže tou správnou stranou nože. Pokud máte rádi smečky jako DEFEATED SANITY, UNBIRTH, UNFATHOMABLE RUINATION, jste zde naprosto správně. Melodie se mocně valí jako lavina z kostí a lebek. Nahrávka mi připomíná tsunami nebo obrovský mlýn na maso, který vás samozřejmě rozemele a zůstane po vás jenom hromada nepotřebných tkání. Pánové ctí všechna základní principy stylu a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Navíc přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která se vám dostane pod kůži i do podvědomí. Mě se to alespoň stalo a tak nemůžu jinak, než vám desku doporučit. V tomto stylu si opravdu velmi vybírám, jen tak něco mě nezaujme, ale VULGAR MEPHITIS překonali všechna má očekávání. "From Dust" je srovnatelné s návštěvou morbidní galerie smrti. Smrt v podání těchto maniaků je krutá, hnusná a mokvající. Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Surový, propracovaný, temný a ostrý brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

You’ve lived your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People die all around you, and you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and you’ve never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Your blood is dark, like the human conscience. You need something to pump energy into your veins, something to break those sturdy chains. I’ve got a new album for you from the brutal death metal band VULGAR MEPHITIS out of Pittsburgh. It may be their debut album, but the moment I heard it for the first time, I knew we were cut from the same cloth.

Everything here is uncompromising, well-crafted, and written with the sole purpose of blowing your brains out. Classic, traditional approaches meet newer, slightly more progressive ones. The new album is thus a very diverse record a work that will have you nodding contentedly to the beat and tapping your foot. And if you happen to be standing in complete darkness and cold while listening, the album’s power will come through in full force. The chains have just been broken once again!


It’s a very well-written album that has the necessary drive, frequent tempo changes, a massive, raw, and clear sound, and stylish cover art. From a technical standpoint, everything was executed perfectly. But as we know, that’s not enough in today’s age of overproduction. Personally, what appealed to me most what really caught my attention is that the band is genuine, pure, and uncompromising in its ideas. This is a completely authentic album, sometimes dark and wild, other times more technical, but it always cuts with the right edge of the knife. If you like bands like DEFEATED SANITY, UNBIRTH, and UNFATHOMABLE RUINATION, you’ve come to the right place. The melodies roll powerfully like an avalanche of bones and skulls. The recording reminds me of a tsunami or a giant meat grinder that, of course, grinds you up, leaving behind nothing but a pile of useless tissue. These guys honor all the fundamental principles of the genre and do so with the elegance of the old masters in the field. On top of that, they add a generous helping of their own ideas and creativity. The result is a record that gets under your skin and into your subconscious. At least that’s what happened to me, so I can’t help but recommend this album to you. I’m really picky when it comes to this style not just anything catches my interest but VULGAR MEPHITIS exceeded all my expectations. “From Dust” is like visiting a morbid gallery of death. Death, as portrayed by these maniacs, is cruel, disgusting, and oozing. You live your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People are dying all around you; you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and have never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Raw, sophisticated, dark, and razor-sharp brutal death metal that will tear you to pieces!


Track Listing:
1. From Dust
2. Martyr*
3. Exterminating Profane
4. Peer Into The Abyss
5. Scorn Of My Flesh
6. Gorging Greed
7. To Dust
8. Wounds

Line-up:
Guitar - Dan Martin
Bass - Jay Schweinberg
Drums - Nick Bentzel
Vocals - Jacob Toy




pondělí 5. října 2026

Recenze/review - VRYKOLAKAS - Into Sunless Gravescapes (2026)


VRYKOLAKAS - Into Sunless Gravescapes
CD 2026, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Sestupuji dolů, do podzemí. Po stěnách stéká zkažená krev. Na cestu mi svítí černé plameny beznaděje. Nasávám zkažený vzduch, překračuji zohavená těla. Každé je v jiném stádiu rozkladu. Byl jsem probuzen uprostřed noci, dáma s kosou stála ve stínu a usmívala se. Nastal čas, zašeptala skřehotavým hlasem. Vstupuji dovnitř a konečně se setkávám se svými vlastními démony. Sedíme u společného stolu spolu se Satanem a hledáme hudbu, kterou bychom poslouchali. Mám zcela jasno. VRYKOLAKAS ze Singapuru vydali nové album. A tak zapínám play na přehrávači a všichni kýváme spokojeně hlavou.

Zasvěcení a prokletí moc dobře vědí, že jsem o téhle smečce již několikrát psal. Máme dokonce společný rozhovor. Odkazy naleznete dole pod dnešní recenzí. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Pokud máte rádi surový, prašivý death metal i chladný black metal, potom jste zde správně. Kapela nám umíchala hodně jedovatý koktejl, jen co je pravda. 


Peklo má mnoho podob a to, které nám představuje tahle smečka, je velmi kruté, ohavné, reálné a naprosto autentické. Jako jejich hudba. Jako ostré riffy, děsivé melodie, zabijácké bicí i řev bestie. Jsem při poslechu opravdu na druhé straně, v zemi nekonečných stínů a bolesti. Za bažinami beznaděje. Jako bych se procházel po starodávných pohřebištích, mezi ruinami chrámů, ve kterých byly ještě nedávno pořádány krvavé rituály pro vyvolávání temných a zlých sil. Skladby jsou opět napsány s jediným účelem, roztrhat vás na kusy, zničit, pohřbít zaživa. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá, tahle smečka datující svůj vznik již do roku 1991, si dala  samozřejmě velký pozor na to, aby měla masivní, špinavý a naprosto autentický zvuk, aby vás motiv na obalu inspiroval a provokoval. Splněno bylo vše pro to, abych se na dlouhé hodiny zavíral do svého sklepa a neustále dokola album "Into Sunless Gravescapes" poslouchal. Dostalo se mi do žil i do podvědomí, stalo se mojí součástí, drásalo mě zevnitř. Modlil jsem se zase jednou k temnotě, vzýval jsem síly, se kterými není radno si zahrávat. Je to opravdu spíše obřad, než jen obyčejná hudba. VRYKOLAKAS jsou i letos ve vynikající formě a nové album to jenom potvrzuje. Mě tak nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit. Tohle je opravdové peklo, to vám podepíšu vlastní krví! Pánové vám desku podávají na prašivém víku od rakve a dělají to s elegancí a zkušenostmi zkušených hrobníků. Nenašel jsem nic, co bych nahrávce vytkl. Sestupuji dolů, do podzemí. Po stěnách stéká zkažená krev. Na cestu mi svítí černé plameny beznaděje. Nasávám zkažený vzduch, překračuji zohavená těla. Každá je v jiném stádiu rozkladu. Byl jsem probuzen uprostřed noci, dáma s kosou stála ve stínu a usmívala se. Nastal čas, zašeptala skřehotavým hlasem. Blasfemický black death metal, který vás strhne do hlubiny! Ohně byly znovu zapáleny a hoří jasným černým plamenem! Absolutní inferno!


Asphyx says:

I descend into the underground. Rotten blood runs down the walls. Black flames of despair light my path. I breathe in the foul air, stepping over mutilated bodies. Each one is in a different stage of decomposition. I was awakened in the middle of the night; a lady with a scythe stood in the shadows, smiling. The time has come, she whispered in a raspy voice. I step inside and finally face my own demons. We sit at a table with Satan, looking for music to listen to. I’m absolutely certain. VRYKOLAKAS from Singapore have released a new album. So I hit play on the player, and we all nod our heads contentedly.

The Initiates and the Cursed know very well that I’ve written about this pack several times before. We even have a joint interview. You’ll find the links below today’s review. This year’s new release is a loose continuation of their previous work. If you like raw, gritty death metal and cold black metal, then you’ve come to the right place. The band has concocted a very toxic cocktail for us, that’s for sure.


Hell takes many forms, and the one this band presents to us is extremely cruel, hideous, real, and utterly authentic. Just like their music. Just like the sharp riffs, terrifying melodies, killer drums, and the beast’s roar. When I listen to them, I truly find myself on the other side, in a land of endless shadows and pain. Beyond the swamps of despair. It’s as if I were wandering through ancient burial grounds, among the ruins of temples where, not long ago, bloody rituals were performed to summon dark and evil forces. The songs are once again written with a single purpose: to tear you to pieces, destroy you, and bury you alive. Nothing is missing, nor is anything superfluous; this band, which traces its origins back to 1991, has, of course, taken great care to ensure a massive, dirty, and utterly authentic sound, so that the cover art inspires and provokes you. Everything was in place for me to lock myself away in my basement for hours on end, listening to the album "Into Sunless Gravescapes" over and over again. It seeped into my veins and my subconscious; it became a part of me, tearing at me from within. Once again, I prayed to the darkness, invoking forces that are best not to be trifled with. It’s truly more of a ritual than just ordinary music. VRYKOLAKAS are in top form again this year, and their new album only confirms it. I have no choice but to recommend this new release to you. This is true hell I’ll sign that with my own blood! These guys are serving up this album on a mangy coffin lid, and they do it with the elegance and expertise of seasoned gravediggers. I couldn’t find a single flaw in the recording. I descend down into the underworld. Rotten blood trickles down the walls. Black flames of despair light my path. I breathe in the putrid air, stepping over mutilated bodies. Each is in a different stage of decomposition. I was awakened in the middle of the night; a lady with a scythe stood in the shadows, smiling. The time has come, she whispered in a raspy voice. Blasphemous black death metal that will drag you into the depths! The fires have been reignited and burn with a bright black flame! An absolute inferno!


about VRYKOLAKAS on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. No Grave, No Funeral 
2. The Pungent Stench Of Revenge 
3. Fetish For Immortality 
4. Parading Putridity 
5. The Winds Carry Destruction 
6. Reciting Desecration 
7. Maggots Without Mercy 
8. Spiritual Phagocytosis 

band:
Edi - Drums
Khairil - Guitars, Vocals
Andi - Vocals



neděle 4. října 2026

Recenze/review - LEPER COLONY - Back To Primal Sludge (2026)


LEPER COLONY - Back To Primal Sludge
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech. Některé odkládám stranou, nechávám je na později, jiné rovnou drtím. Sedím tu již dlouhé roky, od konce osmdesátých let a moje práce je surová, náročná a smradlavá. Už dávno jsem nasákl hnilobou a viděl jsem tolik způsobů, jakým může člověk zemřít, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Slyšel jsem staré kapely, které mi hrály k morbidním exhumacím, setkal jsem se s moderními způsoby smrti. Hlubokou stopu ve mě ale zanechaly dvě školy - floridská a stockholmská. 

A přesně takhle hrají i LEPER COLONY. Syrově, přesvědčivě, brutálně, ale i chladně a temně. Spojení několika zkušených osobností je zárukou kvality. Všichni asi víte, že pod touhle smečkou jsou podepsáni Rogga Johansson, Marc Grewe a Jon Rudin. Letos se vrátili opět plní síly. Na novince je to znát. Je brutálnější, než minulý počin, alespoň taková mi připadá. 


Jsem už také starý pes, který zvedá hlavu jen v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Hudba musí řezat, musí mít záhrobní atmosféru, dobrý zvuk, ale i takovou tu pradávnou živočišnost, která se dle mého nedá naučit, musíte ji mít v sobě. LEPER COLONY tohle všechno splňují na sto procent a přidávají ještě něco navíc. Je to jízda od začátku do konce. Příliš kompromisů nebo možností se nadechnout, zde nenajdete. A je to tak dobře. Spokojeně se kývám do rytmu, usmívám se na své vlastní démony. Někdy, když zavítám do márnice pro další těla, která mám zpracovat, tak mám neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Úplně stejně se cítím i při poslechu této nahrávky. Je totiž opravdová, ryzí, zahraná od srdce, hezky po staru, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Dostala se mi do žil, do podvědomí. Působí na mě neurvale, vztekle, autenticky. Možná tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale to je v nejlepším pořádku. Osobně tuhle morbidní odrůdu morbidní smrti miluju a proto už teď moc dobře vím, že se budu k albu "Back To Primal Sludge" rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám letos přinášejí tihle bardi, je krutá, hnusná a ošklivá. Je pro mě opět čest drtit staré prašivé kosti během jejího poslechu. Kdysi dávno jedna kapela napsala, berte nebo nechte být. Myslím si, že zde to platí na sto procent. Představte si starou hrobku, o které víte, že v ní jsou pochovány ty nejděsivější vzpomínky. Nad vchodem může být klidně napsán název téhle kapely. Poslouchejte o samotě, v klidu, naprosté tmě a chladu. Teprve potom naplno vyniknou všechny její nuance. Určeno pro fanoušky DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! Surový, nespoutaný, divoký a masakrující death metalový útok,  u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m rummaging through old bones. I set some aside for later; others I crush right away. I’ve been sitting here for many years now, since the late ’80s, and my work is raw, demanding, and stinky. I’ve long since been steeped in decay, and I’ve seen so many ways a person can die that hardly anything surprises me anymore. I’ve listened to old bands that played for my morbid exhumations, and I’ve encountered modern methods of death. But two schools the Florida and Stockholm schools have left a deep mark on me.

And that’s exactly how LEPER COLONY plays raw, compelling, brutal, yet also cold and dark. The combination of several seasoned musicians is a guarantee of quality. You probably all know that Rogga Johansson, Marc Grewe, and Jon Rudin are the brains behind this band. This year, they’ve returned full of energy. You can tell from the new album. It’s more brutal than their last release at least that’s how it strikes me.


I’m an old hand myself now I only perk up when some music really grabs me. The music has to cut through, have an otherworldly atmosphere, and great sound, but it also needs that primal, animalistic energy that, in my opinion, can’t be learned you have to have it inside you. LEPER COLONY checks all these boxes one hundred percent and adds something extra. It’s a wild ride from start to finish. You won’t find too many compromises or chances to catch your breath here. And that’s just fine. I nod contentedly to the beat, smiling at my own demons. Sometimes, when I visit the morgue for more bodies to process, I have the nagging feeling that the dead are talking to me. I feel exactly the same way when listening to this recording. It’s genuine, pure, played from the heart, in the good old-fashioned way, with a desire to destroy and kill through music. It’s seeped into my veins, into my subconscious. It comes across as rough, furious, and authentic. Maybe this style won’t suit everyone, but that’s perfectly fine. Personally, I love this morbid variety of morbid death metal, and that’s why I already know for sure that I’ll be happy to return to the album “Back To Primal Sludge” time and time again. Death, as is well known, takes many forms, and the one these bards bring us this year is cruel, vile, and ugly. It is once again an honor for me to crush old, mangy bones while listening to it. A long time ago, a certain band wrote, “Take it or leave it.” I think that applies one hundred percent here. Imagine an old tomb where you know the most terrifying memories are buried. The name of this band could easily be written above the entrance. Listen alone, in peace, in complete darkness and cold. Only then will all its nuances truly come to the fore. Intended for fans of DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! A raw, unbridled, wild, and devastating death metal assault that will strip the flesh from your bones!


about LEPER COLONY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Madness Is a Kingdom
2. These Blades
3. Dead Soul Consortium
4. Thrown to the Pigs
5. Back to Primal Sludge
6. Flesh Grater
7. Seelenjäger
8. Harness the Undead
9. Beneath the Fat and Gristle

LINE-UP
Marc Grewe – Vocals
Rogga Johansson – Guitars, Bass
Jon Rudin – Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine