Recenze/review - HELL-BORN - VII (2026) ~ DEADLY STORM zine

HELL-BORN - VII

CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Tentokrát má velmi krutou a hnusnou podobu. Poslouchám nové album polských tmářů HELL-BORN a černé mraky se skoro dotýkají země.

Mám s touhle smečkou velmi dobrý rozhovor, který je spolu s recenzí na předchozí album "Natas Liah" odkazován dole pod dnešním článkem. Poláci pokračují ve své rouhačské cestě. Stále obracení kříže směrem dolu, protiví se falešnému a zlému Bohu. Jejich black a death metal je i letos velmi jedovatým koktejlem, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích a bolestech. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu. A činěno je tak s elegancí starých mistrů

Zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří patří mezi polskou undergroundovou šlechtu. Mají talent na to napsat velmi dobré, řezající a tajemné skladby. Je něco typicky polského v jednotlivých motivech. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu, procházím se v podzemí, v chrámech bolesti, mezi runami starých kostelů i na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Jakoby všechno tohle bylo do nových skladeb otištěno, vypáleno jako cejch. Novinka má velmi podmanivou, zvláštní a neklidnou atmosféru. Na jednu stranu řeže, jako dobře nabroušený obětní nůž, na druhou nepostrádá ani chladné a magické pasáže. Kolem nohou se plazí jedovatí hadi, poslové z onoho světa. Uhranou mě, uštknou a do krve se mi dostane jed stejným způsobem jako nové album "VII". Je určeno pro všechny pravověrné, prokleté, pro démony i samotného Satana. Jednotlivé motivy se mi dostaly pod kůži, do žil i do podvědomí. Už teď moc dobře vím, že se k nahrávce budu často a dlouho vracet. U minulé desky tomu tak bylo a ta letošní mi přijde jejím volným pokračováním. HELL-BORN jsou stále ve skvělé formě a je pro mě opravdu velmi příjemné se nechat unášet na zpěněných krvavých vlnách jejich melodií. Svět je možná poslední roky divným místem k životu. Než ale přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů, budu poslouchat podobnou hudbu. Je totiž opravdová, zahraná od srdce, upřímná, syrová ze své podstaty a hlavně naprosto autentická. Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela, zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Syrové, chladné a nekonečně temné black death metalové album, které vás navěky prokleje! Mrazivé ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

A blood-red mist shrouds the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharpened knives in their hands. The whispers of victims who have never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. The world is once again engulfed in the chaos from which we emerged long ago. Death stands in the darkness and smiles. This time, it takes on a very cruel and hideous form. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band HELL-BORN, and the black clouds are almost touching the ground.

I had a very good interview with this band, which, along with the review of their previous album "Natas Liah", is linked below today’s article. The Poles continue on their blasphemous path. With the cross still turned upside down, they defy the false and evil God. Their black and death metal is once again a highly toxic cocktail this year one that, if you taste it, will kill you in mad convulsions and agony. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. And it’s done with the elegance of the old masters.

The sound, the cover art, and the overall production everything here fits perfectly into place. These guys are seasoned musicians who rank among the elite of the Polish underground scene. They have a knack for writing excellent, cutting-edge, and mysterious songs. There’s something distinctly Polish about the individual motifs. Once again, I find myself swaying contentedly to the rhythm, wandering through the underworld, in temples of pain, among the runes of ancient churches, and in cemeteries where the damned are buried. It’s as if all of this were imprinted on the new tracks, seared into them like a brand. The new album has a very captivating, peculiar, and unsettling atmosphere. On the one hand, it cuts like a well-sharpened sacrificial knife; on the other, it doesn’t lack cold and magical passages either. Poisonous snakes, messengers from the other world, slither around my feet. They bewitch me, bite me, and the poison seeps into my blood just as the new album “VII” does. It is intended for all the true believers, the damned, the demons, and Satan himself. The individual motifs have gotten under my skin, into my veins, and into my subconscious. I already know very well that I’ll be returning to this album often and for a long time. That was the case with their last album, and this year’s feels like a loose sequel to it. HELL-BORN are still in great form, and it’s truly a pleasure for me to let myself be carried away on the foaming, bloody waves of their melodies. The world may have been a strange place to live in recent years. But before I cross over to the other side, to the land of endless shadows, I will listen to music like this. For it is genuine, played from the heart, sincere, raw at its core, and above all, completely authentic. A bloody mist has shrouded the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharp knives in their hands. The whispers of victims who never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. Chaos from which we once emerged long ago once again engulfs the world. Death stands in the darkness and smiles. A raw, cold, and infinitely dark black death metal album that will curse you for all eternity! Chilling echoes from the other world!