DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 16. října 2017

Recenze/review - AVENGER - Mír v harému smrti (2017)


AVENGER - Mír v harému smrti
CD 2017, HELLSOUND Productions

 for english scroll down please

 Malý křížek u cesty s obrazem Panny Marie. Touha zažít rozhřešení. Chodíval sem každý den. Modlil se, rozjímal. Zmítal s ním vnitřní boj. Nemohl se rozhodnout a nevěděl, že nedaleko se odehrávaly temné obřady plné okultních sil. Nakonec podlehl volání vlastní krve. Peklo se ukrývá v každém z nás!

 AVENGER, jméno nejen na české black/death metalové scéně více než známé. Letos přicházejí s novým albem, bez tympánů, s novým vokalistou. Jsou trošku jiní než jak je známe z dřívějších nahrávek, přesto jasně definovatelní, s vlastním originálním rukopisem. Obraťte prosím všechny kříže směrem dolů, staří rouhači se vrátili. Mocně a hlasitě. 

 

Na "Mír v harému smrti" nejvíc oceňuji především velký cit kapely pro černé melodie a atmosféru. Člověk si opravdu připadá jako při rozhovoru s nějakým našeptávačem. Album má velmi dobrý zvuk, i když osobně bych jej klidně trošku víc ušpinil. Na nového zpěváka jsem si musel chvilku zvykat, ne ve všech momentech je mi jeho hlas příjemný, ale byla to otázka několika poslechů. Ošklivý je obal, příliš mi nevyhovují některé rozjímací pasáže. Jako celek je ale nahrávka velmi dobrým kovovým zásekem. AVENGER zdá se nestárnou, jsou dál plně oddáni základním myšlenkám kacířství. Znát je to hlavně v textech, které jsou opět skvělé. Zase tak moc českých kapel je v rodném jazyce neumí. Asi se večer vydám do nedaleké kaple, obrátit pár nevěřících na pravou černou víru. Velmi dobré album!


Asphyx says:

A small cross with a picture of the Virgin Mary by a path. A desire to experience a repentance. He prayed, meditated. He had an internal fight with him. He couldn´t decide and he did not know that not far enough were happening dark rites full of occult powers. In the end he succumbed to the calls of his own blood. The Hell is hiding inside each of us!

AVENGER, this name is well known not only on the Czech black/death metal scene. This year they came with a new album, without drums and with a new vocalist. They are a little bit different than we know them from their earlier albums but you can still recognize them. They have their own signature. Please, turn all crosses upside down, the old burglars returned. Loudly and significantly.


What I like the most about the album “Mír v harému smrti” is the great feeling for black melodies and atmosphere which this band has. Man really feels like he talks to a whisperer. The album has an amazing sound but personally, I would appreciate to have the sound dirtier. I had to took some time to get used to the new vocalist because his voice was not the best for me at some passages, but for me it was just about listening to it for a few times and then I get used to it. The cover is ugly, what is not the best for me are the meditating passages. As a whole, the album is a great metal punch. AVENGER do not age. They are fully devoted to the basic ideas of heresy. You can especially tell from the lyrics which are amazing, as usually. There is not a lot of bands who know how to do that in the native language. I think I will go to a nearby chapel in the evening to turn a few unbelievers to the real black faith. Very good album!

Tracklist:
1. V Harému Smrti
2. V Bezbřehé Samotě
3. Starší Než řeč
4. Spektrum
5. Rusínova Bitva
6. Řeka
7. Cesta Svobody
8. Vnitřní Vesmír
9. Fragment
10. Mír

band:

Radek Popel - vocal / 
Jirka Kocián - guitar / 
František "Infernits" Vávra - bassguitar / 
Petr "Rámus" Mecák - guitar / 
Honza Kapák - drums

Order AVENGER CD´s, LP´s and T-shirts at: ramus.avenger@tiscali.cz

Recenze/review - KARNAR - Take Their Heads (2017)


KARNAR - Take Their Heads
EP 2017, vlastní vydání

 Mám na stole hromadu CD k recenzím. Čekají na mě, lákají k poslechu. Zavřu oči a abych byl spravedlivý, tak nechám rozhodnout náhodu. Vytáhnu italské death metalisty KARNAR, vložím je do přehrávače a prohlížím si booklet. Nejdříve kývám jen tak hlavou, očekávám další z řady stejných progresivněji laděných death thrashových alb. Jenže pak mě ta změť riffů zaujme. Přitahuje mě, láká k opětovným setkáním.

 Jedná se teprve o první EP kapely, které má být ochutnávkou, návnadou. Musím říci, že na mě funguje. Objevuji stále nové nápady, líbí se mi zvuk (s přihlédnutím, že je to prvotina). Snad jen ten obal by chtěl trošku víc propracovat. To jsou ale drobnosti, které se dají odpustit. Hlavní je hudba a ta je nebývale pestrá. Skrz klasický death thrash se jako nějaká pavučina rozpínají progresivní prvky. Výsledný dojem je vyloženě podmanivý. Tedy alespoň pro mě.


Pro mě osobně hlavní a nejdůležitější věc, kterou z "Take Their Heads" cítím, je obrovská porce roztodivných emocí a nálad. Italové zacházejí s progresivitou a technikou velmi citlivě, zbytečně to nepřehánějí. Hlavní je pro ně vždy nosný riff, melodie a hravé prvky jsou dávkovány s rozumem. Troufám si tvrdit, že o téhle smečce ještě uslyšíme. Líbí se mi takové to hmatatelné nadšení a energie, které můžete potkat na každém kroku. Občas se sice kapela nevyhne chvilkovým monotónním pasážím, ale to bych přičítal celkové produkci, která by zasloužila ještě doladit. Každopádně, KARNAR jsou pro mě velmi milým překvapením. Tenhle progresivní technický death thrash metal totiž řeže tou správnou stranou čepele! Doporučuji!


sumarizace:

Italská, progresivní death thrash metalová kapela KARNAR, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich album "Take Their Heads" je po okraj narvaný nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je EP nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Album se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death thrash metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesníl! Doporučuji!

Asphyx says:

 Talent gushing right and left, this is the Italy, progressive death thrash metal band KARNAR. Their album "Take Their Heads" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the EP is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Both songs are tasty, urgently, however, relaxing. The single is for me a kind of meditation. Progressive death thrash metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend!

band:
Marius - Guitar
Marco - Drums
Ale - Vocals
Tommy - Bass

https://www.facebook.com/karnarband/
https://karnar.bandcamp.com/releases
https://www.youtube.com/channel/UCRthYBFTvebueVgi1MCzzgw

A few questions – interview with Death/Thrash Metal band from Italy - KARNAR.


A few questions – interview with Death/Thrash Metal band from Italy - KARNAR.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Replies "Marius" (Composer - Guitar):

The Karnar project officially begins in 2016, but the production of material and the search for lineup starts a few years ago. Our style is not easily be framed in a single sector, We try to do something original, with different influences that are mainly attributable to Death / Trash metal.

Where were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We record almost all by ourselves. Guitar and bass were recorded at home; voice and drum, in a recording studio. The sound, mix, produce and master were treated by myself (Marius - guitar). We think that a self-produced CD is more satisfyng.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

All the songs of "Take Their Heads" were released in a digital version, fully available on our Youtube channel. Soon we will print the cd in a limited edition to propose it to the public during live.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are written by Ale and talk about human condition, how people get influenced by the media, superstition, church and politics; the message we would like to convey is simple: stop believing what they want you to believe and think with your own mind.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The logo was created by a friend of ours, then it has been slightly modified. Cover art is a design that was made by a Novara artist and friend, Giorgio Manzini aka "Green Man". It was made using only a simple black pen, a job that can require many months. The social networks are extremely important and can help us.



Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

In this moment we do everything without labels. We do self-promotion, and we try to find contacts and let us know through the web. I do not rule out a collaboration with any label.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I have been inspired by many bands but I can mention Death, Blundering, Atheism, Carcass, Sepultura. 


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, we chose not to send the material to anyone. We want to focus only on ourselves.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We are also working for that. Unfortunately Italy is not ready for our musical genre, "but also for metal in general". The clubs are really few, and the emerging bands make a huge effort to find dates to be able to play. For the moment we can confirm the date of September 24th at Cassano D'adda (MILAN), "The One Metal Live", as Guest on "BE UNDER ARMS".



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

In this moment our only goal is to make concerts. Soon we will try to produce another video clip for our Youtube channel. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our official channels 

Facebook page


YouTube channel 


For any communication, our e-mail is karnarband@gmail.com

Thanx for the interview.

Thanks to you and the drafting of Deadly-Storm for this opportunity.... greetings to readers! 

neděle 15. října 2017

Recenze/review - BELOW - Upon a Pale Horse (2017)


BELOW - Upon a Pale Horse
CD 2017, Metal Blade Records

 Potkal jsem démona na černém koni. Usmál se na mě podivným šklebem a zamával kostnatou rukou. Vrátí se, cítím to ve svých starých kostech. Vezme mě s sebou. Poletíme chladnou krajinou, do tváře mě bude šlehat ledový vítr. Těším se, těším se do země nikoho.

 Epický doom metal je stylem, který mě provází od mého mládí. Je sice pravdou, že tenkrát jsem ho spíš odmítal, připadal mi pro "staré" a roztahaný a nudný. Postupem času jsem ale pro něj dozrál a dnes mi připadá, že jsme si souzeni. Ne každý den, ale mívám nálady, kdy bych nic jiného neposlouchal. Pokud to máte nastavené podobně jako já, určitě by vám neměli uniknout švédští BELOW. Kapela, která velice umně kombinuje pradávné doom a heavy metalové přísady.



Pokud budeme poslouchat "Upon a Pale Horse" pečlivě, určitě se neubráníme srovnání třeba s takovými CANDLEMASS, BLACK SABBATH, v některých momentech snad i KING DIAMOND a MERCYFUL FATE. Není to zase tolik důležité, inspiraci hledá každý. Zajímavé je spíš to, že BELOW dokázali opět složit album, které se vám doslova dostane pod kůži. Je po okraj narvané chladem, smutkem, temnými fantaziemi, náladou pohřebních hostin i silou dávných časů. Vše plyne pomalu, jako voda v klidné řece. Riffy se převalují, Mr. Zeb běduje nad osudem nás všech a jako celek je deska neskutečně jiskřivá. Už teď se těším, že mě zase Cháron převeze na druhou stranu. Už aby to bylo. Budu cestou poslouchat novou desku "Upon a Pale Horse". Skvělý heavy doom metal!


Asphyx says:

If you listen to the album “Upon a Pale Horse” carefully, you will certainly compare it with bands like CANDELMASS, BLACK SABBATH and at some moments even with KING DIAMOND and MERCYFUL FATE. It is not that important because everyone tries to find inspiration somewhere. But what is important and interesting is, that BELOW again managed to make an album which will literally go right under your skin. It is filled with coldness, sadness, dark fantasies, funeral moods and the power of ancient times. Everything goes slowly, just like water in a quiet river. The riffs roll, Mr. Zeb laments over our destiny and this album is very sparkling. I am already looking forward to be taken to the other side by Cháron. I cannot wait. During the journey I will listen to the new album “Upon a Pale Horse”. An excellent heavy doom metal!

Tracklist:
01. The Plague Within
02. Disappearing into Nothing
03. The Coven
04. Upon a Pale Horse
05. Suffer in Silence
06. Hours of Darkness
07. 1000 Broken Bones
08. We Are All Slaves

band:

Zeb - Vox
Hedman - Bass
Paud - Guitar
Berg - Guitar
Doc - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto čtrnáctý - Děkuji ti, Freddy


Příběh sto čtrnáctý - Děkuji ti, Freddy

"Já se z tebe jednou fakt zblázním, seš blbej": nadávala mi na oko Kačenka. Nemohl jsem si to ale odpustit. Strašil jsem svoji milou velmi rád, dělalo mi dobře, jak se lekne a pak se přitulí. 

Měli jsem kdysi s Kytkou několik osvědčených nápadů, jak sbalit holky. Kamarád měl linkovaný sešit s okraji, kam si zapisoval, kdy mu jaká panenka dala pusu, kdy sex a podobně. Vypsali jsme kdysi dávno, ještě v osmé třídě základní školy soutěž, kdo jich dostane do postele víc. Nikdo vlastně nikdy nevyhrál, protože jsme si každý našli tu svoji jedinou a sešit se stal jen vtipným doplňkem při pitkách. Byl ale jeden nápad, na který nejde zapomenout.

"Musíš ji vzít na nějaké temné, tajemné místo, tam ji trošku vystrašit a ona se pak bude bát. Jsou pak povolnější": diskutovali jsme někdy v patnácti na školním dvoře, schováni pod malou stříškou, aby na nás nebylo vidět, jak taháme a šlukujeme ukradená cigára. Tvářili jsme se děsně vážně. Mě ten nápad přišel neskutečně dobrý. Začal jsem jej hned používat. Jako obrýlený intelektuál jsem budil důvěru hlavně u chytřejších, stejně založených dívek. Jejich rodiče jsem při nedělním obědě obloudil slušnou mluvou, znalostí literatury a vizáží neškodného kamaráda. Co na tom, že při odpolední procházce už měla jejich dcera moji ruku v kalhotkách a byla navnaděna na výlet k nám na chalupu. 

Vozil jsem je tam pod záminkou, že se budeme učit (dodnes nechápu, že je se mnou pouštěli, asi jsem vypadal fakt jak trotl). K tomu nikdy nedošlo. Jenže mladá chytrá děvčata nejsou žádné rádodajky, musí se přesvědčovat. A já měl připravenou kazetu se seriálem Freddy Krueger, která působila obzvláště v sychravém podzimu velmi uvěřitelně. Dívky se bály dojít i na záchod. Kýžené šlo pak jak po másle. A protože jsem přemýšlivý kluk, pořídil jsem si i masku Freddyho a v příhodném okamžiku, kdy byla slečna ponořena do děje z videorekordéru, jsem na ni vybafl z temné chodby. 

První, dcera učitele češtiny, z velevážené rodiny, mi utekla v úleku z chalupy a já ji pak v masce (blbec) honil po horách. Našel jsem ji na autobusové zastávce. Chudáka počůranou strachy (promiň Šárko, musel jsem to napsat, dnes už je to jen milá vzpomínka). Nutno dodat, že slečna byla tak vyděšená, že nezamhouřila oko, musel jsem spát s ní v posteli, ale bez jakýchkoliv jiných, než utěšujících dotyků. To se nepovedlo. Druhá dívka, tentokrát ze sídliště, od otce velkého hospodského bijce, mě kopla mezi nohy a běžela do kuchyně pro nůž. Málem mě kuchla. Tak jsem s tím radši přestal. Aspoň že se zasmála a když mi z podbřišku odezněla bolest, tak jsem si i užil. Takže vlastně v pořádku.
Jenže s Káčou to bylo úplně jiné. Ona se bála ráda. Musel jsem ji sehnat všechny díly na videokazetách a nutno rovnou dodat, že bývala po shlédnutí vždy velmi divoká. Na chalupě mě sice "přinutila" k muckání v masce jen jednou, tohle mě přišlo už trošku morbidní, ale byl to jeden z nejlepších zážitků v mém životě. Vždycky se lekla, na oko zanadávala a pak byla jak tsunami (rozjetá mašina, jak říkal Kytka, lépe řečeno). No, nevyužijte toho. Nevím, co jí i všechny ostatní na úchylném manikakovi s popáleným ksichtem tolik fascinovalo, ale v devadesátých letech byl pro mnohé Freddy Krueger z Elm Street velkým "hrdinou". Masový vrah a školník, psychicky narušený jedinec z nočních můr byl všude. Obestírala ho nepřeberná snůška vtipů, narážek a když pak Debustrol vydal v roce 1991 u Monitoru Neuropatologa, na zdi měl jejich plakát snad každý. Kačenka nebyla výjimkou.
"Vezmi si zase tu masku, prosím": žadonila, když jsme šli z kina. Víkendový filmový maraton s názvem Bojíte se rádi? začínal vždy ráno od osmi a končil o půlnoci. V kině Oko, na Mírovém náměstí, pod přísným dohledem důchodkyň - uvaděček. Káča byla vždy tak nažhavená, že jsme si museli při polední přestávce odskočit k nim domů do sklepa. Ještě, že mi mezi vzdycháním neříkala Freddy. Masku jsem měl bezpečně uloženou na chalupě a tak jsem aspoň naznačoval ostří na prstech a zpíval: "Jedna dvě, Freddy jde..." a tvářil se, že mám popálenej obličej (což mi zase tolik práce nedalo, vzhledem  k tomu jak vypadám).
Bylo to zvláštní. Mé kamarádky, v čele s Kačenkou, byly chytrý holky. Někdy až moc. A všechny je Freddy doslova fascinoval. Až jsme si s klukama někdy říkali, jestli je to normální. Já měl rád spíš pana Hitchcocka, ale co by člověk pro svoji milou neudělal, nemám pravdu? Obzvláště pod příslibem úžasného sexu, že ano? Odpolední představení jsme strávili vlastně zakousnutí jeden do druhého. Štastní, občas vylekaní z některých scén. Dnes už vlastně hororová klasika, která moc mladých asi nevyděsí. My se báli a báli jsme se moc rádi.
Nejlepší zážitky s Kačenku a Freddym mám ale stejně z chalupy. Ono když se setmí, do střechy bouchá nakloněná borovice a stoletá chalupa vydává vrzavě dřevěné zvuky, vše vynikne v úplně jiných barvách. Zapálené svíčky, mihotavé stíny, v dálce vyjící pes, noční skřehot ptáků. Člověka tohle všechno přenese a navnadí do úplně odlišné atmosféry. V pravý okamžik vytažená maska, k tomu od babičky záměrně upletený svetr s červenými pruhy (kde mám prosím tě sehnat krvavou červenou vlnu, co to zase je?), dělali doslova divy. 
Jednou jsem to přehnal, to jsem si u souseda půjčil motorovou pilu a v chodbě ji nastartoval. Byl jsem trošku opilej (spíš víc) a svoji milou tentokrát DOOPRAVDY vyděsil hodně moc. Lekla se, byla v lehkém šoku a musel jsem jí opláchnout studenou vodou. Raději jsme s tím už přestali. Zůstalo jen u filmů, u muchlování a dlouhého vyprávění a vymýšlení příběhů na motivy těch, které se odehrávaly na Elm Street. Byly plné napětí, ale také smíchu, protože jsme často u kyselého vína dlouho nevydrželi mít vážné tváře. Prcalík vždycky říkával, děkuji ti Freddy, díky tobě jsem si vždycky parádně zašukal. Měl svým způsobem pravdu. 

Znáte to...

Freddy Krueger se narodil v ohni požáru, který vypukl ve starém ústavu pro choromyslné na Elm Street; byl nemanželským dítětem krásné schizofreničky, která zemřela při porodu. Matčiny výkřiky bolesti byly první zvuky, které slyšel. V dospělosti pracoval jako školník na střední škole ve Springwoodu, oženil se a měl dceru.

Freddy Krueger, ve filmech proslavený coby psychopatický vrah ze snů, začal zabíjet už jako živý. Jeho pokřivená mysl si vybrala jako první mladičkou holčičku Amy. Tehdy konečně našel Freddy smysl života. Ovšem policie jednoho dne vtrhla do kotelny, kde pracoval jako údržbář, a našla rozkládající se tělíčka desítek dětí. Byl zatčen, ale měl geniálního obhájce, který našel nesrovnalost v dokumentu domovní prohlídky, a byl propuštěn.

Rodiče ze Springwoodu zuřili a vzali zákon do vlastních rukou. Zapálili Freddyho kotelnu, kde vrah uhořel. Tehdy si rodiče mysleli, že viděli konec Freddyho Kruegera, noční můra ovšem právě začínala. Freddy se vracel v nočních můrách jejich dětí a zabíjel je s fantazií džina z Aladinovy lampy.

"No řekni mi má milá, nepřipomíná ti támhleten stín pána v klobouku? Cože, že se mi to zdálo? Kdo ví...?!": začínal jsem vždycky vyprávět a po zádech nám pomalu začal přejíždět příjemný mráz. Inspirovalo mě to natolik, že jsem pro svoji černo modrou vílu, jinak neskutečně křehkou, milou a chytrou dívku, sepsal několik hororů. Četla je ráda, říkávala mi, že je jednou vydáme a budeme bohatí. Pár jich mám ještě schovaných. Jen nevím, jestli by se jich dneska ještě někdo bál. Jsou spíš tajemné, než krvavé. Na Freddyho ale určitě nemají, ten už se dávno stal legendou. Alespoň tedy pro nás, pro kluky a holky, kteří chodili v devadesátých letech v Boleslavi na panely poslouchat metal.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. října 2017

Recenze/review - PAGAN ALTAR - The Room Of Shadows (2017)


PAGAN ALTAR - The Room Of Shadows
CD 2017, Temple of Mystery Records

 for english please scroll down

 Už dlouhá léta miluji atmosféru starých opuštěných katedrál. Procházím se mezi klenutými oblouky, naslouchám dávným příběhům. Čtu si ve freskách, čichám zatuchlinu hrobek. Slyším tichý šepot věřících, potřebuji zklidnit svoji mysl. Otáčím volume na svém přehrávači a nechávám se unášet na vlnách nové desky PAGAN ALTAR.

 Doom heavy metaloví mohykáni, s úžasným vokálem mistra Terryho Jonese, který již bohužel není mezi námi. Příběh jedné legendy, hudba z vyšších sfér, magická esence okultních obřadů. Zhudebněné ozvěny, příběhy ze záhrobí. "The Room Of Shadows" ke mě promlouvá vznešeně a kovově.


"The Room Of Shadows" je dílem ze starých dobrých časů, u poslechu zavzpomínáme na MANILLA ROAD, BLACK SABBATH, CIRITH UNGOL, PENTAGRAM, TROUBLE. Album je ošetřeno perfektním zvukem i obalem. Hlavní je ale hudební obsah a tady si nejde novinku nezamilovat. Připomíná mi rozjímání nad ohmatanými gramodeskami. PAGAN ALTAR v sobě mají neskutečnou sílu, jiskřivost temných stínů. Jsou smutní, připomínají mi chorály z podsvětí. Riffy až bolestivě řežou, rozkládají mě na malé částečky, aby mě následně zase slepili v ledový celek. Vždycky se budu klanět podobným kapelám, vždycky budu našlapovat tiše, když začnou hrát. Album mám již dlouho v předních řadách své soukromé diskografie. Povedlo se na výbornou. Heavy doomový křišťál, vybroušený k dokonalosti. Úžasná deska!


Asphyx says:

For years, I have been loving the atmosphere of old abandoned cathedrals. I am waling among the arched arches and I listen to old stories. I read the frescoes and smell the death in the tombs. I hear the quiet whisper of the believers, I need to calm down my mind. I turn up the volume on my player and I let myself to go with the waves of the new album by PAGAN ALTAR. 

Doom heavy metal Mohicans with great vocal of Terry Jones who sadly is no longer with us. A story of one legend, music from the higher spheres, the magic essence of occult ceremonies. Musical echoes, stories from the world beyond. “The Room Of Shadows” goes to me so majestically and metal.

“The Room Of Shadows” is an album of the ancient times and when you listen to this album you will remember bands like MANILLA ROAD, BLACK SABBATH, CIRITH UNGOL, PENTAGRAM, TROUBLE. The album has a great sound and cover. But the most important thing is the music content and you cannot help yourself but love this album. It feels like contemplation about old LPs. PAGAN ALTAR have an unbelievable great power and sparkle of dark shadows. They are sad, seem like chores from the world beyond. The riffs cut with pain, they break me up into small pieces to then put me together again into one frozen piece. I will always bow to similar bands, I will always worship similar bands, I will always idle quietly when they start to play. This album has been in the first lines of my personal discography. It is excellent. Heavy doom crystal which is polished to its perfection. Amazing album!

Tracklist:
1. Rising Of The Dead
2. The Portrait Of Dorian Gray
3. Danse Macabre
4. Dance Of The Vampires
5. The Room Of Shadows
6. The Ripper
7. After Forever

band:
Terry Jones: Vocals/ Alan Jones: Guitar/ William Gallagher: Bass/ Dean Alexander: Drums.

pátek 13. října 2017

Recenze/review - THE SPIRIT - Sounds From The Vortex (2017)


THE SPIRIT - Sounds From The Vortex 
CD 2017, Eternal Echoes

 for english scroll down please

 Běžím mlhou dál, srážejí se mi na tvářích studené kapky ledové vody. Nevidím, neslyším, jsem ztracen v nekonečném lese zapomnění. Nejednou strom, opuštěný a holý jako neštěstí. Na něm visí oběšenec. Jazyk vyplazený, tělo svěšené a točící se v lehkých poryvech větru. Zastavím se, otřesu mrazem v zádech. Otočí ke mě svoji mrtvolnou tvář, vytřeští oči do temnoty a promluví jasně a zřetelně. Krve by se ve mě nedořezal.

 Běžím dál a pořád poslouchám novou desku německých THE SPIRIT. Ti letos debutují se svým albem "Sounds From The Vorte". Přijměte prosím pozvánku do samého pekla, podávat se bude oheň, síra, smrt a black death metal.


"Sounds From The Vorte" jsem poslouchal rád a často. Hovoří ke mě řečí, které rozumím. S odkazy na polskou i norskou metalovou školu. S obrovskou porcí temnoty navíc. S ledovým otiskem v motivech, se šílenstvím a prázdnotou opuštěných hrobů. THE SPIRIT nejsou ničím výjimeční, ani stylotvorní, ale předkládaný materiál je na velmi vysoké úrovni. A to jak po stránce skladatelské, tak i zvukové a produkční. Sklady odsýpají rychle a zběsile, s nezbytným chladem a černotou. Slyším, že Němci jsou své záhrobní práci plně oddáni a zcela je pohlcuje. Z alba je to cítit a já nemohu jinak, než hodnotit velmi vysoko. Ano, takhle zní peklo! Skvělý black death metal, který vás vezme na nekonečný výlet na onen svět!



Asphyx says:

I am running in the fog, drops of frozen water are condensing on my cheeks. I cannot see nor hear, I am lost in an endless forest of oblivion. Suddenly, there is a tree, abandoned and bare as a misfortune. There is a hanged man on it. His tongue is out of his mouth, his body hangs and spins in the slight wind. I stop and shake with the frost behind me. The man turns his dead face to me, he spreads his eyes to the darkness and he clearly speaks. I cannot move. 

I go further and I still listen to the new album German THE SPIRIT. This year they released their album “Sounds From The Vorte”. Please, accept the invitation to the Hell, you will taste the fire, sulphur, death and black death metal. 

I have been listening to the album “Sounds From The Vorte” many times and I really enjoyed it. It speaks to me with the language I do understand. There are links to Polish and Norwegian metal schools. With a huge portion of darkness. With an ice mark in the motives, with the madness and emptiness of abandoned graves. THE SPIRIT are nothing extraordinary or stylistic but the material they do is on very high level of music. And not only on the case of composing, sound and also production. The songs goes really nicely, fast and frantically with the necessary portion of coldness and blackness. I can hear that those Germans are fully devoted to their graveyard job and it completely absorbs them. And this is what you can clearly hear from their album and I cannot do anything else, just to give it high marks. Yes, this is how the hell sounds! Great black death metal which will take you on an endless trip to the other world!

TRACKLIST
1. Sounds from the Vortex  (2:29)
2. Cosmic Fear  (4:27)
3. The Clouds of Damnation  (7:15)
4. Cross the Bridge to Eternity  (6:15)
5. Illuminate the Night Sky  (5:44)
6. The Great Mortality  (5:35)
7. Fields of the Unknown  (6:17)

LINE-UP
MT - Guitars & Vocals
AK - Guitars
AT - Bass
MS - Drums

https://www.facebook.com/thespiritband

čtvrtek 12. října 2017

Recenze/review - DYSCARNATE - With All Their Might (2017)


DYSCARNATE - With All Their Might
CD 2017, Unique Leader Records

 Kladivo musí bít, dokud to jde. To je stará známá metalová poučka. Vytanula mi na mysli, když jsem viděl "budovatelský obal" nové desky britských DYSCARNATE. Kapela, která nám opět předkládá zahuštěný, moderním způsobem zahraný death metal šmrncnutý thrashem. Při poslechu člověk zavzpomíná na PYREXII, DYING FETUS, MISERY INDEX, ale i třeba JUNGLE ROT. Pánové jdou ale dál, umně do svých skladeb vkládají melodické, temné prvky. Novinka je tak velmi chutným soustem, energetickým nápojem plným toho nejostřejšího koření. Samozřejmě s nezbytnou iontovou náplní. DYSCARNATE jsou na mě v některých momentech až příliš "sekající", ale musím uznat, že jako celek nová deska funguje velmi dobře.


Je ale také pravdou, že "With All Their Might" občas ztrácí na tlaku. Jakoby se kapela rozmýšlela a nevěděla co hrát dál. Ve výsledku jsou to ale jen drobnosti, kousky krvavé skelné vaty, které mi nejdou pozřít. Může to být ale jen můj subjektivní pocit, to nezastírám. DYSCARNATE jsou dokonalí po zvukové stránce, po technické, po produkční. Jen mi chybí trošku té živočišnosti. Takový ten moment, kdy si řeknete:"Jo, to je přesně ono!" Nejvíc se mi nakonec stejně líbí, když hrají thrashové pasáže, ty totiž mají v sobě nejvíc kopajících efektů. Desku bych tedy doporučil spíše mladším ročníkům, kteří zajisté ocení album přeci jen trošku víc, než já, starý pes. Moderní death metal zahraný s občasnými výpadky vědomí. Dobrá, solidní nahrávka, které chvílemi nekouše.


sumarizace:

DYSCARNATE letos přicházejí s opravdu velmi dobrým materiálem. Jejich kombinace deathu a temnoty dělá mým uším více než dobře. Nejedná se sice o nic nového, ani objevného, ale jsem nadmíru spokojen. Líbí se mi jak zvuk, tak celková nálada alba, které řeže ostře a nekompromisně. "With All Their Might" mi připomíná atmosféru válečné vřavy. Všude kolem leží tisíce mrtvých a do ticha zní morbidní tóny DYSCARNATE. Hudba je zde velmi poctivá, jdoucí přímo od srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že je nahrávka uvěřitelná, reálná a šíleně návyková. Svět je někdy bláznivý, ale novinka Britů je ještě šílenější. Desku si vyloženě užívám a přehrávám ji velmi často a rád. Death metalová nálož, která je syrová jako samotná válka!

Asphyx says:

 This year´s album by DYSCARNATE is a very good material. Their combination of death and darkness brings more than a good music to my ears. This is not something new or unusual, however I´m very satisfied and happy. I like the sound and the whole mood of this album which is sharp and it cuts easily and stoutly. "With All Their Might" reminds me an atmosphere of a war babel. All around there are thousands of death people and in the quiet place you can hear the morbid tones by DYSCARNATE. The music is very respectable and it comes right from the heart. Personally I appreciate that the record is very believable, real and very addictive. The world is crazy sometime, however the new album by British guys is even crazier. I really enjoy this album and I listen to it very often and gladly. The death metal load which is raw like a war itself!


tracklist:
1. Of Mice And Mountains
2. This Is Fire!
3. Iron Strengthens Iron
4. Traitors In The Palace
5. To End All Flesh Before Me
6. Backbreaker
7. All The Devils Are Here
8. Nothing Seems Right

band:
Tom Whitty – Guitar & Vocals
Al Llewellyn – Bass & Vocals
Matt Unsworth – Drums

Recenze/review - INVOCATION SPELLS - The Flame of Hate (2017)


INVOCATION SPELLS - The Flame of Hate
CD, LP, TAPE, Hells Headbangers

 Hniloba v našich srdcích. Strach v očích. Zápach rozkládajících se těl padlých andělů. Smrt má mnoho podob a tentokrát je nechutná jako samo nebe. Hoďte do větráku kusy zkaženého masa, zavřete se na sto let do staré kobky a pak pochopíte. Pochopíte hudbu black thrashových špinavců INVOCATION SPELLS.

 Kořeny vytržené krvavě ze země, způsobem, jakým to dělávali HELLHAMMER, PERVERSOR, SLAUGHTBBATH, stará SEPULTURA, SARCÓFAGO. Samozřejmě s punkovým odérem a speed metalovými ozvěnami. Takoví jsou INVOCATION SPELLS.



Hodnotit podobné zasmrádlé metalové nechutnosti nemůžete okem dnešního posluchače. Už jen ten zvuk nebo mokvající černota, které ze skladeb doslova čiší, vás hodí o hodně let zpátky. Budete najednou doslova nasávat atmosféru znesvěcených katedrál, opuštěných, dávno vykradených hrobů. Nasáknete černotou, dotknete se kostnatých rukou samotné smrti. Chilané hrají po svém, ortodoxně a ve mě evokují svojí temnou energií jen samé příjemně studené pocity. Vždyť co může být lepšího, než volume pořádně doprava, obrácený kříž na domácím oltáři a svíce plápolající černým plamenem rouhání. INVOCATION SPELLS hrají jednoduše, jdou až někam k samým základům black/thrash metalu. Jsem navýsost spokojen, má krev je totiž stejně zkažená. Prašivina! Smrt! Peklo! Skvěle!


sumarizace:

INVOCATION SPELLS jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "The Flame of Hate" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí chilské komando INVOCATION SPELLS a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

INVOCATION SPELLS are like some evil from ancient times. Archival black thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "The Flame of Hate". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Chilean squad INVOCATION SPELLS on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!


středa 11. října 2017

Recenze/review - DISCREATION - End Of Days (2017)


DISCREATION - End Of Days
CD 2017, F.D.A. Records

 for english please scroll down

 Byl umíchán další smrtící koktejl. Z těch nejtemnějších a nejmrazivějších přísad. Přidány byly do death metalu thrashové prvky, občasné blackové skřehotání. Výsledkem je kalich plný hořkosti, chladu, strachu a smrti. Piji z něj poslední dobou často a velmi rád. Němečtí death metalisté DISCREATION jsou zde s novým albem "End of Days". Spálí vás na popel.

 Novinka je v rámci stylu nebývale pestrým albem. Drásá mě, bolí, koluje mi jako nějaký ostrý jed v žilách. Připadám si, že stojím na vrcholku opuštěné skály a můj obličej je bičován ledovými melodiemi. Mám sto chutí skočit. Padám do propasti, padám do temnoty, padám do nicoty. Tuhle desku z hlavy jen tak nevyženu.



 Na "End of Days" je znát, že za ním stojí zkušení muzikanti. Má velmi dobrý zvuk, čitelné všechny nástroje, přesto je náležitě špinavý a ostrý. Nahrávka jakoby mě postupně opracovávala k obrazu svému, měnila mě, byla mým vlastním svědomím, stínem. Hrozně se mi líbí a obdivuji schopnost kapely složit zajímavý a neotřelý riff, skladbu, kterou si budete pamatovat. To zase tolik smeček neumí. DISCREATION do mě letos narvali obrovské množství emocí, nálad, na jemno nasekaných kousků tmy. Hltám jejich hudbu s chutí, prostupuje mnou. Podobné desky se neposlouchají ušima, ale spíše srdcem. Zmínit musím i skvělý obal a celkovou produkci. Němcům se podařilo stvořit monstrum, které vás zabije při prvním setkání. Pro nás, starší posluchače, vyloženě povinná záležitost.  Poctivý, studený a reálný death metal, který vám způsobí mráz v zádech. Skvěle!



Asphyx says:

Another lethal cocktail has been mixed up. From the darkest and coolest ingredients. To the death metal were added some thrash parts and at some parts even black screams. The result is a chalice filled with bitterness, cold, fear and death. I drink it very often and I really enjoy it. Those German death metal guys DISCREATION released a new album “End of Days” They will burn you to ashes!

The new album is very colourful which is very unusual with this kind of music. It hurts me like a sharp poison in my veins. I feel like standing on a top of a deserted rock and my face is being whipped with ice melodies. I want to jump down. I fall into the abyss, into the darkness, into the nothingness. It will take me a lot of time to get this album from my head.


With the album “End of Days”, you can tell that it was done by experienced musicians. It has a very good sound, the instruments are readable but at the same time it is dirty and sharp. This album gradually reshapes me into something it wants me to be. It changed me, it was my own conscience, my shadow. I really like and admire the ability of this band to compose amazing and original riffs. Songs which are easy to remember. There is not a lot of bands who can do that. This year, DISCREATION recorded an album full of emotions, moods, pieces of darkness which are finely chopped. I am so into their music, it goes through me. Similar albums are not supposed to be listened by your ears but heart. I have to say that the cover is amazing and the whole production also. Those Germans managed to create a monster which will kill you at the first sight. For us, older listeners, it is a strict obligatory. Real, cold and hones death metal which will make you shiver. Excellent!


Tracklist:
1. End Of Days 
2. The Blood Mill 
3. Dark Possession 
4. Let's Watch The World Burn 
5. El Magico 
6. Invisible Front 
7. The Pentagram 
8. Where All Hope Has Been Silenced


band:
Marco - Vocals
Sebastian - Guitar
Dave - Guitar
Peter - Bass Guitar
Martin - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine