Rozhovor - DECREPID - Směr je pořád stejný, intenzivní muzika, těžká, která nenásleduje žádné trendy.

Rozhovor s death metalovou skupinou DECREPID z Velké Británie.

Odpovídal Cristhyano Bassan.

Přeložila a otázky připravila Duzl, děkujeme!

Nazdar Cristhyano! 

Nedávno jste s DECREPID zahráli v Londýně po boku veteránů death metalové scény THANATOS a DESECRATION. Musím uznat, že jste předložili poctivou nálož old school death metalu a za mě tedy velká spokojenost. Myslím, že to byla celkově velmi povedená akce. Jak jste to vnímali vy z pozice kapely a jak jste si užili večer? 

Díky za tvá slova chvály, rád slyším, že jsi si koncert užila. V tom jak to vidím já, jakožto účinkující je jen rozdíl v tom, že my děláme hudbu, kterou rádi hrajeme, a která těší především nás, pokud se líbí i ostatním lidem, je to bonus. Byla to skvělá noc a užili jsme si spoustu legrace, na pódiu pro nás existuje pouze krev, pot a zlomený krk od metalu, těžkého a hlasitého tak, jak to má být, občas máme problémy s některými zvukaři, ne záměrně, ale jen proto, že chceme hrát prostě kurva nahlas. 

Na londýnskou metalovou scénu DECREPID vstoupili kolem roku 2005, za tu dobu se v kapele vystřídalo poměrně dost muzikantů, obzvláště na postu bubeníka. Ani ty nejsi původním zpěvákem. Naposledy se sestava měnila loni s příchodem basáka Alexe, čím to je a myslíš, že jste konečně našli sestavu, která vydrží? 

No, v roce 2005 to byli jen Danny a Tommy, ale kapela začala opravdu fungovat až v roce 2009 v sestavě - já (v té době jsem hrál také v REPUGNANT INEBRIATION), Danny (původní kytarista NECROSADISTIC GOAT TORTURE) a Steve (v té době jako občasný kytarista v NECROSADISTIC GOAT TORTURE) a od prvního alba také Marni (taktéž původně z REPUGNANT INEBRIATION), ale ten nedávno opustil DECREPID a nahradil jej Alex, takže Alex je teprve náš druhý basák, také s námi krátce hrál další Steve na kytaru, ale ten odehrál jen úplně první koncert. Já jsem byl v roce 2016 z osobních důvodů na několik měsíců mimo kapelu. Tom, náš bubeník je s námi už víc než dva roky, před ním byli bubeníci největší problém. Z různých důvodů jsme nemohli najít někoho, kdo by vydržel delší dobu, měli jsme spoustu bubeníků, v podstatě máme čtyři nahrávky včetně dema a živáku nahrané čtyřmi různými bubeníky, každý nahrál jednu věc a naše dalším albu bude s pátým bubeníkem. A to nezmiňuji ty, se kterými jsme nic nenahráli. Ale s Tomem a Alexem se teď cítíme jednotní a máme pocit, že jsme na správné cestě. Tom je našim bubeníkem nejdéle a doufáme, že to tak zůstane i nadále. 

DECPERID vydali dvě dlouhohrajicí desky a to “Devoted to Death“ (2011) a „Osseous Empire“ (2015), obě alba mají velmi dobré hodnocení, můžeš vzájemně porovnat tyto dvě nahrávky jak zvukově, tak i produkčně? 

Dvě velmi odlišná alba, pokud jde o zvuk a produkci. První album je velmi syrové, nahráli jsme ho v malém studiu v Margate asi za týden, chtěli jsme zvuk, jaký máme, když hrajeme živě, takže ve skutečnosti nic nebylo přidáno a pokud se zaměříš například na můj vokál, nejsou tam žádné efekty, úplně holý a tak je to s celým albem. Druhé album, kdy jsme se upsali Xtreem Records, jsme se rozhodli, že půjdeme o úroveň nebo dvě výš, takže jsme nahrávali v Priory Studiu s producentem Gregem Chandlerem (ESOTERIC), který se postaral o mix a mastering alba, takže je mnohem surovější, intenzivnější, živočišnější, s větším důrazem na detaily. Strávili jsme ve studiu 10 dní a s výsledkem jsme byli náramně spokojeni. 

Jakým směrem se budou DECREPID ubírat do budoucna a pracujete už na nové desce? 

Třetí album máme téměř dopsané, odhaduji, že z devadesáti procent je připraveno, Pokud půjde vše hladce, tak v roce 2019 máme v plánu nahrát desku. Směr je pořád stejný, intenzivní muzika, těžká, která nenásleduje žádné trendy. 

Kdo je hlavní skladatel, kdo se stará o texty a jak probíhá samotný proces skládání nového materiálu?

Neexistuje hlavní skladatel, všichni přispívají riffy a nápady, a tak stejně je to i s texty. Napsal jsem asi polovinu všech textů a druhá půlka jsou nápady všech ostatních členů. Tvořit společně je pro nás ten nejlepší způsob. 

Chodíš rád do studia nahrávat materiál? Co je na nahrávání nejlepší a nejhorší část? 

Já osobně si to moc neužívám, považuji to za nudné, dlouhé hodiny a mnoho pokusů o to dosáhnout dokonalosti, cítím se jako v práci, ale užívám si následně výsledek. Nejhorší věcí je rozhodně nekonečné opakování, nejlepší věc je, když se ti to konečně podaří. Ale nic nepřekoná hrání naživo! 

Ve skutečnosti máš brazilské kořeny. Jaké to bylo být fanouškem extrémní muziky v Brazílii? Byl metal obecně populární a jak těžké bylo dostat se k muzice a merchandise, máš nějaké informace, jak to tam vypadá v současné době? 

Brazílii jsem opustil už téměř před dvaceti lety, ale zažil jsem metalovou scénu devadesátých let, dostupnost koncertů s dobrým zvukem byla tristní, ale nicméně podzemní scéna byla skvělá a byla zde spousta kapel. Koupit věci už nebylo tak jednoduché, pokud nějaké brazilské vydavatelství něco vydalo, nebyl to problém sehnat, jinak jste museli kupovat věci z dovozu, které vůbec nebyly levné, ale celý můj malý plat padl na CD, a předtím vinyly. Je zajímavé, že jsem žil v době kdy vinyly nebyly natolik zajímavé a byli v úpadku a CD byli na vzestupu a tvrdilo se, jsou lepší než vinyly, což byly samozřejmě kecy, ale většina lidí tomu věřila, dnes už tomu tak není. Trička byla většinou falšovaná, takže si mohl najít své oblíbené kapely, ale ne zrovna v dobré kvalitě. V té době to nebylo běžné pro zahraniční undergroundové kapely, aby se vydaly na turné po Jižní Americe, abyste měli nějakou představu, kdy k něčemu takovému došlo, tak například Napalm Death hráli v mém městě v roce 1996 nebo 1997 (nepamatuji si to přesně), ale byl to jako sen, který se stal skutečností. Fanoušci byli doslova ohromeni. Staré dobré časy... 

V současné době působíš na pozici zpěváka v poměrně nové brutal death metalové kapele KEELHAULING, se kterou zanedlouho vydáte svou první nahrávku. Můžeš nám říct pár slov o tomto projektu a ambicích, které s tímto uskupením máte? 

Je to tak, tahle kapela je v podstatě tvořena členy dvou kapel a to DECREPID - já (hlavní vokál), Tom (bicí a doprovodný vokál) a THE SKEPTIC (původně brazilská kapela, nyní usídlena v Londýně) Lander (kytara a vokály) a Jeff (basa a doprovodný vokál). Nahráli jsme naše první EP a zatímco se spolu bavíme, tak se mixuje zvuk, mělo by to být venku někdy začátkem roku 2019. Základní myšlenkou hudby KEELHAULING je intenzita, rychlost a brutalita bez hranic. Naším cílem je rozšířit povědomí o kapele prostřednictvím EP a doufáme, že brzy začneme hrát i naživo. 

Zároveň jsi i bubeníkem v atmosféricko black metalové kapele NatasliveD, není to trochu skok od old school death metalu či brutal death metalu? Který hudební žánr je ti tedy bližší? 

Ano, jedná se o projekt s mým velmi blízkým přítelem Carlosem, který žije v Brazílii, hráli jsme kdysi společně v death metalové kapele v 90. letech s názvem NO BLEST. Musel jsem se odstěhovat, ale nadále jsme zůstali v kontaktu, měli jsme stejný vkus co se týče black metalu a já jsem vždy chtěl nahrát něco na bicích. Hrál jsem v minulosti na bicí i v jiných projektech, ale NatasliveD byl nápad a šance udělat znova něco s Carlosem a navíc technologie nám to v současnosti umožňuje navzdory vzdálenosti. Nahrál jsem bicí tady ve Spojeném Království a poslal to Carlosovi, který nahrál všechny ostatní nástroje a vokály. EP jsme si vydali sami asi před měsícem a zatím se nám dostává pozitivních ohlasů. Vždycky jsem byl fanouškem black metalu, ale NatasliveD objevuje ještě temnější, ponurejší stránku věci, znamená to, že to zní jako neutichající pohřební pochod, takže žádné rychlé riffy, jen smutek, žal a zoufalství. Řekl bych, že death metal je můj oblíbený hudební žánr, ale poslouchám všechny druhy metalu od Sabbath po Nile, pokud chápeš jak to myslím. 

Blížíme se do závěru, takže jaké jsou vaše plány DECREPID do budoucna? Vypadá to trochu jako vaše dubnová tradice vyrazit na tour, co rok 2019, zopakujete si to? 

Třetí album je hlavním cílem pro příští rok, doufali jsme, že udržíme naše tradiční turné, ale v příštím roce to nemůžeme zvládnout, protože musíme najít čas na nahrávání, bohužel máme pracovní závazky mimo kapelu, což nám ztěžuje najít čas věnovat se naplno jen kapele, ale je to boj, za který jsme šťastní a ochotně jej svádíme, neboť naši snahu nic nezastaví. 

A jednu „jednoduchou“ otázku na závěr. Které kapely považuješ za nejzásadnější v historii death metalového žánru a proč? 

Mohl bych se zmínit o mnoha kapelách, ale zjednoduším to a řeknu jen dvě slova – MORBID ANGEL, to byla kapela, která otřásla podzemní scénou jejích intenzitou, výstředností a brutalitou a pro mě osobně změnila hodně, vzpomínám si, když jsem poprvé slyšel MORBID ANGEL na začátku 90.let, otřáslo to mnou až do morku kosti a já našel smysl pro hudbu, ale to je jen můj skromný názor. 

Bylo mi potěšením si s tebou popovídat a dozvědět se o tobě a DECREPID víc, díky za tvůj čas a poslední slova jsou tvoje Christhyano.. 

Rád bych ti poděkoval za příležitost a tvůj zájem, pokračuj v dobré práci, o které si myslím, že je pro undergroundovou scénu velmi důležitá. Ať je to staré, ať je to špinavé a hlavně ať je to metal! Potkáme se všichni v pekle!

https://www.facebook.com/decrepid/

https://decrepid.bandcamp.com/

http://www.decrepiddeath.com/

Interview - DECREPID - The direction it has been always the same, intensive music, heavy, not following any trends.

Interview with death metal band from United Kingdom - DECREPID.

Answered vocalist Cristhyano Bassan.

Translated and questions prepared by Duzl, thank you!

Hi Cristhyano! 

You were recently playing with DECREPID in London alongside veterans of death metal scene Thanatos and Desecration. I have to say that you submit a true load of old school death metal for us and I really enjoyed your performance. How did you perceive it from a position as a band and how did you enjoy that night? 

Thanks for your kind words and glad to hear that you enjoyed it, the way I see it, as long as you perform as you mean it, it makes all the difference, we make music that we love playing and please ourselves first, if other people also enjoy it, its a bonus. It was a great night and we had loads of fun, on stage for us its pure blood, sweat, neck breaking metal, heavy and loud as it should be, we occasionally have issues with some sound engineers, not intentionally, but just because we like to play it fucking loud. 

DECREPID entered to the London metal scene around 2005. From that time quite a lot musicians changed, especially the drummers. You are as well not a former vocalist. The last change was last year on the position of bass player when Alex joined to the band. What is reason for this musicians fluctuation? And do you think you finally set a long-lasting line-up? 

Well, back in 2005 it was only Danny and Tommy, but the band only really took off from 2009 with me(also playing in Repugnant Inebriation at the time) Danny(former Necrosadistic goat torture guitarist then)and Steve(As a session guitarist at the time and playing in Necrosadistic goat torture then) are there since the first album, also Marni( also in Repugnant Inebriation then) but he has left Decrepid recently replaced by Alex, so Alex its only our second bassist, we also had briefly another Steve on guitar, but he only play Our ever first gig, I was out of the band in 2016 for a few months for personal reasons, Tom, our drummer has been with us for over two years now, before him, drummers were our biggest problem, for different reasons we could not find someone to stick around for too long, we had loads of drummers, basically we have four releases, including A demo and a live album, recorded with four different drummers, one in each release and our next album will be with a fifth drummer, not mentioning the ones that have not recorded anything, but with Tom and Alex now it feels solid and that we are on the right direction, Tom has been our longest lasting drummer and we hope and feel that it will stay this way. 

You released two full-length albums "Devoted to Death" (2011) and "Osseous Empire" (2015), both of them have a very good rating, can you compare those two recordings about the sound and production? 

Two very different albums, in terms of sound and production, the first album its very raw, we've recorded it in a small studio in Margate in about a week, we wanted to sound as we sound live so nothing really fancy was used in the album, if you pay attention to my vocals for instance, there are no effects on it whatsoever, totally bare, so its the whole album. For the second album, as we got signed with Xtreem Records we decide to go up a level or two, so we've recorded it at Priory Studios with Producer Greg Chandler(Esoteric), he also mixed and mastered the album, so its a lot heavier intensive beast, with more attention to detail, we spent 10 days at the studio and we were pretty pleased with the result. 

In what direction will DECREPID go forward and are you already working on new album? 

We have our third album almost written, I reckon around 90% of it is ready, the intention it is to record next year, 2019, that if everything goes smoothly. The direction it has been always the same, intensive music, heavy, not following any trends. 

Who is the main composer, do you write your lyrics and how is the creative process of composing new material? 

There are no main composers, everybody contributes with riffs, ideas and parts, that also happens with lyrics, I probably wrote half of it all, the other half its from all other members ideas. For us, working collectively its the best way. 

Do you personally like going into the studio to record music? What is the best part of doing it and also the worst? 

I don't personally enjoy it, I find it boring, long hours and many attempts to try to nail a perfect take, feels like work, but I do enjoy the results afterwards. The worst thing its definitely the relentless repetition of takes, best part its when you get your parts done. Nothing beats playing live! 

Originally you have Brazil roots. How was it to be an extreme metal fan living in Brazil? Was metal popular generally in Brazil and was it easy to find and buy this kind of music and merchandise there and how does it look now there, do you have some information? 

Well, I have left Brazil for almost two decades now, but I lived through the metal scene of 90s there, accessibility to good sounding gigs was very precarious then for the underground scene, it was great nonetheless, lots of bands. To buy stuff was not that simple, if there was some Brazilian label releasing stuff you would find it easy, otherwise you would have to buy imports that it was not cheap to acquire, but my small salary was all spent in cd and vinil back then, interestingly enough I lived through the decline of vinil and rise of cds that were advised to be better than vinil at that time, which is bullshit but most people were lead to believe that and which it’s not the case today. T-shirts were mostly bootlegs so you could find it from most of your favourite bands, but not with great quality. Back then it was not very common for foreign underground bands to tour South America, so, to have an idea when something like that happen, like when, for instance , Napalm Death played at my city back in 1996 or 97 I cant remember for sure, it felt like a dream come true, metal fans were literally starstruck. Good, honest old times. 

You are currently acting as a vocalist in the relatively new brutal death metal band KEELHAULING and you will soon release your first recording. Can you tell us a few words about this project and the ambitions you have with this band? 

Indeed, the band basically formed by members of two bands, Decrepid, me(main vocals)and Tom(drums, backing vocals!) and The Sceptic (Previously based in Brazil now in London) Lander (guitar and vocals) and Jeff(bass and backing vocals)We have recorded our first EP and it is being mixed as we speak, probably due to be released at the beginning of 2019. The basic idea of Keehauling's music its intensity, speed and brutality without boundaries. We aim to spread the word about the band with the EP and hopefully to start playing live soon. 

At the same time, you are also a drummer in the atmospheric black metal band NatasliveD, it is quite a jump from old school death metal or brutal death metal, isn't it? Which musical genre is closer to you? 

Yes, its a project with a very close friend of mine, Carlos who lives in Brazil, we were in a death metal band together, back home in the 90s called No Blest, I have left home but always kept in touch with him, we shared this taste for the black metal scene back then and I always wanted to record something on drums, I have played in other projects in the past as a drummer, but Nataslived was an idea and chance to do something with Carlos once again, as technology allows us to do now days despite the distance. I have recorded the drums over here in the UK and send it over to Carlos whose recorded all the other instruments and vocals, the EP has been released independently about a month ago and we have been getting some good feedback about it. I have always been a black metal fan, but Nataslived explores a darker, creepier side of it, it means to sound like a constant funeral march, so no fast riffs, only sadness, sorrow and despair. I would say death metal is my favourite music genre but I listen to all kinds of metal from Sabbath to Nile if you know what I mean. 

We're slowly coming to the end ...so what are your plans for DECREPID in the closest future? Seems to be a kind of your April tradition to go on Europe tour, what about 2019 are you going to repeat it? 

Third album its the main focus for next year, we were hoping to keep the tour tradition, but we can not manage it next year having to take time off for recording, unfortunately we have work commitments outside the band which makes harder for us to find time to dedicate fully to the band, but its a struggle that we are happily willing to take and the intention it is never to stop. 

And one "simple" question at the end. Which bands do you consider the most important in death metal history of this genre and why? 

I could mention many bands, but I will simplify and say two words, Morbid Angel, it was a band that shook the underground scene with its intensity, quirkiness and brutality and personally to me changed the game, I remember the first time I ever listened to Morbid Angel back in the early 90s it shook me to the core as Struggle to make sense of the music, but that is only my humble opinion. 

It‘s been a pleasure to chat with you and discover more about you and DECREPID, so thank you for your time and final words are yours, Cristhyano... 

I would like to thank you for the opportunity and the interest, keep the good work that I think it’s quite important for the underground scene. Keep it old, keep it dirt and above all keep it metal ! See you all in hell!

https://www.facebook.com/decrepid/

https://decrepid.bandcamp.com/

http://www.decrepiddeath.com/

Recenze/review - OBSCENITY - Summoning The Circle (2018)

OBSCENITY - Summoning The Circle

CD 2018, Apostasy Records

for english please scroll down

Představte si obrovský stroj na zabíjení. Vstoupíte do něj skrz kovové dveře. Po chvilce klidu a tmy budete opláchnuti kyselinou sírovou. Následně vám budou vytrhány vlasy a nehty. Nazí a bezbranní dostanete šílený strach. Přitom se vám ještě nic nestalo. To nejhorší teprve přijde. Ostré ocelové nože vás vyvrhnou jako zvíře jdoucí na porážku. Lidská jatka, utrhané paže a nohy, hlava probodnutá rezavými hroty. Rozdrceni, rozemleti na prach se stanete potravou pro prasata.

Troufám si tvrdit, že novinka německých death metalistů OBSCENITY je takovým hodně krutým strojem na zabíjení. Riffy jsou stejně ostré, hlas devastující, brutalita nelidská. Masakrující skladby dávají jasně na vědomí, že album nahráli zkušení řezníci.

"Summoning The Circle" je mocným, temným albem, odkazujícím na vlivy VOMITORY, CANNIBAL CORPSE, MASSACRE, FLESHCRAWL, OBITUARY, SINISTER, KRABATHOR. Brutalita se potkává s temnotou a chladem. Songy jsou neskutečným způsobem propracované, totálně zničující. Cítím se být odsouzený na popravu. Elektrické křeslo jsem přežil, oběšení také, při střelbě selhala zbraň, ale stroj na zabíjení s kódovým označením OBSCENITY mě rozložil na prvočástice. Líbí se mi, že kapela nesklouzla do dnes tolik oblíbených nepřehledných preludií, ale drží se toho, co jí jde nejlépe. Klasického death metalu, který vám způsobí torturu mozku. Německá krvavá mašina zraje jako dobře uleželá mrtvola. Zmínit musím i skvělý obal a perfektně natlakovaný zvuk. Před poslechem doporučuji krvavou lázeň. U mě osobně si album získalo absolutorium, je totiž přesnou definicí toho, co mám na tradičním smrtícím kovu rád. OBSCENITY jsou na novince doslova zrozeni pro masakr! Devastace lidské mysli! Vynikající počin!

Asphyx says:

Imagine a massive killing machine. You enter in through the metal door. After a while of silence and darkness you will be rinsed with sulphuric acid. Then your hair and nails will be ripped off. Naked and defenseless you get mad fear. But still nothing happened to you. The worst thing is coming. Sharp steel knives tear you like an animal going to defeat. Human slaughterhouse, torn arms and legs, head pierced with rusty spikes. Crushed, grind to dust, you will become food for pigs.

I dare to say that the new album of German death metallers OBSCENITY is such a cruel machine for killing. Riffs are so sharp, the voice devastating, brutal inhumanity. Massacred tracks clearly note that the album was recorded by experienced butchers.

"Summoning The Circle" is a powerful, dark album, referring to the influences of VOMITORY, CANNIBAL CORPSE, MASSACRE, FLESHCRAWL, OBITUARY, SINISTER, KRABATHOR. Brutality meets darkness and cold. The songs are sophisticated, totally devastating. I feel condemned to execution. I survived the electric chair, hanging too, the gun failed, but the machine for killing with the code mark OBSCENITY decomposed me on the molecules. I like the fact that the band has not slipped to now popular messy preludes, but keeps what they know the best. Classical death metal which cause you brain torture. The German bloody machine matures like a well-dead corpse. I have to mention as well great cover and perfectly pressurized sound. Before the listening I recommend to take bloodbath. This Album gets top, because it's a precise definition of what I like about traditional deadly m etal. OBSCENITY are literally born for the massacre! Devastation of the human mind! Excellent record!

tracklist:

1. Used and Abused 

2. Feasting from the Dead 

3. Infernal Warfare 

4. Dreadfully Embraced 

5. Scourge of Humanity 

6. Torment for the Living 

7. Invocation Obscure 

8. The Ones Concerned 

9. Let Her Bleed

band:

Vocals - Manuel Siewert ,

Guitar - Christoph Weerts ,

Guitars - Hendrik Bruns ,

Bass - David Speckmann ,

Drums - Sascha Knust

https://www.facebook.com/Obscenity.Official

https://obscenitydeath.bandcamp.com/album/summoning-the-circle

http://www.apostasyrecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto sedmdesátý pátý - První koncert s dívkou, která mě měla doopravdy ráda

Příběh sto sedmdesátý pátý - První koncert s dívkou, která mě měla doopravdy ráda

Šedivé zimní dny se mi slévaly v jeden. Žil jsem od pátku do neděle, jinak jsem přežíval v tovární hale. Ve svém vymrzlém kanclu, na poradách bez konce a bez účelu. Na obědech v kantýně, kde se scházely partičky dělníků, které nadávaly na ženský a u druhého stolu naopak. Tupé slepice, chlapi, co drbali víc než ty o nichž říkali, že drbají. Klasika. Montérky, solvina, lomozící stroje, vzadu pak linka, kde jak roboti opakovali pořád dokola sled pohybů cizinci z Polska. Přestávky na hajzlících, tam jedna kurvička byla schopna obšťastnit i dva maníky během 20 minut. Umělé světlo a hluk, snažil jsem se uzavřít do své ulity a myslet na víkendy.

Asi jsem tenkrát působil trošku jako z jiné planety. Dlouhé vlasy, bledá tvář, hubený, smutný, osamocený v davu. Den za dnem, hodiny, kdy jsem se snažil myslí tlačit ručičku na ciferníku kupředu. Kdy už bude konečně padla? Začala mi chodit naproti. Dělala jen na půl úvazku v bance, aby si mohla po odpolednech dodělat další maturitu. Jako já, akorát byla z jiného světa plného kostýmků, lodiček, košil s prosvítajícími podprsenkami. Vše jakoby se opakovalo. Káču jsem již oplakal, sice jsem nebyl smířený, ale čas opravdu pomalu hojil ty nejhorší rány. Monika mi v tom hodně pomohla.

Protože byla stále usměvavá, ve skvělé náladě. Možná trošku naivní, asi moc četla knihy, ve kterých všechno dobře dopadne. Byli jsme jak jing a jang, dvě bytosti, které se krásně doplňovaly. Pořád mi říkala, že mě miluje, ale já si to zatím ještě nepřipustil. Nešlo mi to přes pysky. Jak byla nezkušená, tak se hrozně rychle učila. Měla talent na sex i na metal. To se jen tak nevidí. Co jsem věděl a znal, tak jsem ji postupně naučil. Byl jsem jak sochař, který si tvoří vlastní ženu. K obrazu svému nebo spíš k obrazu Kačenky. Přitom byla jejím pravým opakem. Blond hříva, velká prsa, široké boky. Samice, co by na severu byla asi už dávno matkou rodu.

Hodil jsem si domů žebradlo a málem vykřikl. Konečně pátek a dnes je pro tebe, má milá Moniko, slavnostní den. Máš přijímání, ty moje křesťanko. Dáme nejdřív sex? Co ty na to? Nikdy neodmítla, nikdy ji nebolela hlava a já jí rozhodně nešetřil. Voněla a jak jsem zatíženej na zvuky a hlasy, tak krásně vrněla, vy víte při čem. Šla se osprchovat, oblékla se přesně jak jsem chtěl. Metalová trika ode mě, džínová bunda, odrbané džíny. Taky kecky. Dělej, hospoda nepočká. Těšil jsem se, už jsem potřeboval spláchnout špinavou továrnu někam do stoky, vychcat ji do žlábku po pár pivech. Zapomenout, vyčistit si hlavu chlastem. Dnes nebyla škola, tak jsme měli spoustu času. Na sex, na několikrát protočení mého nového objevu, dostal se ke mě další zásek kapely DECEASED (album "Luck of the corpse", které mělo tolikrát překopírovaný obal, že jsem až po letech zjistil, jak vlastně vypadá doopravdy).

Pořád mluvila a měla moc hezkou melodii hlasu. Cítil jsem se s Monikou opravdu dobře. Sálala z ní pozitivní energie na všechny strany. Začal jsem litovat, že spolu chodíme. Jednou ji stejně opustím, to vím už teď a ona to tuší, ale nebudeme si tady hrát na nějaký zasraný romantický seriály, život je krutej, zlej a ošklivej (po smrti Káčenky), tak proč si ho neudělat taky chvilku hezkej. Jana s Prcalnikou už sedí u Hymrů a jakmile se uvelebíme, už k nám letí nějaký panáky. Uff. Snažím se vyprávět o DECEASED, jsem toho plnej, ale holky mě poslouchají jen chvilku. Kurva, kde je nějakej kamarád? Nějakej vrstevník, se kterým bych zachlastal, až by se hory zelenaly? Nikde nikdo a ještě dlouho ani nebude. Achjo, asi si začnu za chvíli sedat i při čůrání. 

Vypnu. Normálně vyhodím mozek na jinou kolej. Opřu se a koukám, jak se děvčátka smějou, natřásají, jak na ně koukají všichni, když jdou všechny tři (na jeden záchod) dohromady. Všechno je jak má bejt. Pořád se mě někdo ptá, se kterou chodím a já říkám, že se všema. Pak mi je vyčteno, že se nebavím, že jsem zasněnej a mimo. Tak nahodím téma zítřejšího dne - koncert v Dobrovicích. Debustrol, jak jinak. Nějaká hospoda nebo co, to ještě doladíme. Je to devět kilometrů, tak je to jasný. Tam autobusem a zpět pěšky. To dáme. Monika je jak na trní, odehraje se její první metalové vystoupení vůbec. Vracím se o několik let zpět, vzpomínáme na naše začátky a dělá mi neskutečně dobře, že jsem já ten zkušenej, starej a protřelej. Visí mi na rtech a kouká na mě jako na svatej obrázek.

Zavíračka, čas jít spát. Kupujeme na cestu lahev ruma. Bramborová radost. Očista mysli. Jak nějaký alkáči, ale my musíme chlastat, pořád nás smrt našich kamarádů ještě bolí. Jana má volný byt a lehne si s Prcalinkou. Pak je mi vyčiněno, že jsme s Monikou v obýváku moc křičeli. Ona tě moc miluje víš, tak to neposer Smrťáku. Neblbni, žádná jiná už nebude jako Káča, ale je to hodná holka. Fakt neblbni, já tě znám. Má ke mě řeč Prcalinka u ledničky, kterou spolu v noci pleníme. Po sexu bych sežral vždycky celou krávu. Dá mi pusu na dobrou noc a ráno mě musí vytáhnout z postele. Ještě mají srandu, že jsem celej, no, zná to každý chlap. Ženský bláznivý. 

Snídaně králů, vyprošťovák pro mě, kterej vůbec nefunguje. Dělám si prdelky, slečny se začínají připravovat na večer. Vždyť jste krásný jaký jste, nemusíte se líčit, čančat a natáčet před zrcadlem a pokud už jo, tak po mě fakt nechtějte, abych vám říkal, jestli vám to sluší. Já stejně radši kouknu na hezkej zadek, na kozy, na vlnění těla. Ale chápu. Pustím si MTV, kde je zrovna ta děvka ze satelitu - Madonna. Takovej ten klip, kde se svíjí a má kolem sebe asi 20 buzen v silonkách. Ještě že mi pak dají na spravení chutě Anthrax. Tak už jste hotový? Já ještě ne, řekne Monika a zatáhne mě do ložnice. Podléhám moc rád. Teď už ale fakt musíme, jede nám autobus.

Nějaký metly už postávají na zastávce. Zdravíme se, známý ksichty podle vidění. Pár těch bližších mi vyjadřuje upřímnou soustrast. A taky pookřejí, protože znáte to, když chlap vidí holku a naopak, tak to jiskří. Nebo by alespoň mělo. Dostáváme pivko a je fajn. Pan řidič si to sice moc nemyslí, protože navrhuju, že uděláme bugr, ale holky mě krotí. No tak dobře, ale jen kvůli vám. Konečně, snad poprvé, se směju opravdu od srdce. Sice se občas podívám z okna, kde zrovna začalo chumelit a zasním se, ale to je věc, která mě provází ještě spoustu let. Nic s tím neudělám, ale bojuju. Teď už jo. Monika nasává atmosféru a je jak na trní. První metalová akce. Je tak roztomilá. Moc jí to sluší, jsem zase po dlouhý době hrdej jak mladej páv, protože kluci jsou z ní paf.

Miloval jsem zakroucený dobrovický rohlíky a jsem za šílenýho trapáka, protože před hospodou navštívím mléčný bar. Občas jsme sem zajeli s Káčou. Ochucený banánový mlíko z keramického kelímku, rohlík a jsem ve stavu blaženosti. Holky mají najednou vousy a oblizují se, dělají na mě naschvál sexy pózy. Řekni mi, můj milý čtenáři, co ti nejvíc připomíná mléko na tváři mladé krásné dívky? Ne, krém na opalování to opravdu není. Vezmu je kolem pasu, Monice vše olíbám a jde se pít. Starej pajzl, spousta metalových kamarádů. Chlastá se první liga a už cestou do sálu se skandují texty Debustrolu. Má to obrovskou sílu, vidím na Monice, jak doslova září. Tohle v kostele nezažiješ, co? Víš o tom, že vůbec nesplňuješ představy o křesťankách? Vždyť ty myslíš na sex snad častěji než já!

Nejdřív hraje nějaká místní kutálka. Taková ta kapela, ve který jsou skvělí muzikanti, ale nemá to koule. Když umění zvítězí nad metalem, když to přestane být zábava. Lokální sterilní Dream Theater. Prej to hodně poslouchaj Pražáci, řekne mi kolega pod pódiem a já jdu radši na pivo. Monika je ale nadšená. Znáte to, první koncert, to je člověk vydřenej ze všeho. Nechám ji poskakovat, ale koutkem oka kontroluji, jestli se kolem ní někdo nemotá. To víte, že po ní jdou jak sršáni. Zatím ale stačí, že ji hlídají Jana s Prcalinkou a posílají nadržené chlapce, kteří cítí nové maso do patřičným mezí. Ona taky když Monika tančí, tak neumí nebejt sexy. Vnady nejdou skrýt. S tím budou ještě problémy, pomyslím si.

Kapela kutálkovitá dohraje, Monika ke mě přiběhne a básní, jak to bylo všechno super. Jak je úžasný bejt na metalu, jak mě miluje, jak je ráda, že nás má. Působí to trošku úsměvně, ale taky roztomile. Pořád lepší, než když se některý metalistky snažej bejt drsný jak jednovrstvej hajzlpapír. Září a připomíná rozsvícenou lampičku, je k neutahání. Dáme pivo, jdeme se chvilku zchladit na cígo ven a už je tu Debustrol. Masakr začíná. Bývaly to tenkrát šílený koncerty. Divoké, energické, silné. Museli jsme se zebe dostat všechnu práci v továrně, veškerou šeď, zasraný vztahy našich rodičů, všechno vystřízlivění, které nám svoboda v roce 1994 začínala přinášet. Hovno láska a pravda, ale jen prachy a prachy, za který sis mohl koupit kousínek svobody. Šel jsem do toho po hlavě, ať děvče vidí, jak paří Smrťák.

Dostál jsem své pověsti, skákal jsem, pařil, točil se, řádil jak pominutej. 60 kilová pružina narvaná mládím, vztekem, bolestí a teď už i zkušenostmi. Seš zvíře, neskutečný zvíře, řvaly na mě holky a vlasy létaly vzduchem jako nějaká mořská vlna. Řval jsem, až jsem ochroptěl. Zkurvenej život, zkurvenej svět! Umřel jsem a zase se narodil. Nasával jsem sílu davu. Házeli jsme Moniku do vzduchu, konečně poznala, jak chutná kovovej adrenalin. Dohrál song a já si pamatuju, jak se na mě vrhla, zakousla se do mě a řekla mi, že by si to klidně rozdala tady a teď. No to mě čekají pěkný věci, řekl jsem si a pařil dál. Pokračovalo se až do konce, do úplného vyčerpání. Zpocení, odrovnaní, na plech. Krása.

Děkuje se kapele, která nás s chutí pošle zase do prdele. Stejně, málokterá metalová skupina zpívající česky uměla vystihnout tak precizně náladu, ve které jsme se tenkrát nacházeli. Kdo zažil, chápe, kdo ne, má smůlu. Normálně mám ve zvyku si dát po poslední skladbě pivo, nechat vše usadit, ale Monika se mnou měla jiné plány. Následovalo něco, co asi nejvíc připomínalo takový ty roztomilý naivní příběhy z porna. Vzala mě za ruku a otevřela první dveře, které jsme potkali. Nějakej smradlavej sklad. Bylo jí to jedno. Působila jako nabitá energií. Spadly na nás nějaký kýble, odřel jsem se a ona měla určitě spoustu modřin. Některý ženský prostě chtěj, aby je to aspoň malinko bolelo. Tak dobrá, nic proti.

Stali jsme se tak trošku hvězdami, protože když jsme byli v nejlepším, tak si šel výčepák do stejného kumbálu pro nějaký cajky. No, dělali si z nás prdel, to je fakt. Hlavně tedy Jana s Prcalinkou, který byly už navátý jak sníh v Karpatech. Dal jsem pivo na ex, musel jsem, Monika byla fakt divoška. Snad její lásku přežiju. Museli jsme domů. Pěšky, devět kilometrů v mrazu. Divnejma cestama. Vítr ve vlasech, omrzlí, rozehřátí koncertem a chlastem. Občas někdo zastaví, ale vzal by jenom holky. Tak jeďte a nechte mě tu umrznout, řvu do tmy. Nenechají a dělají dobře, protože já sice četl spoustu dobrodružných knih a vím, že v chladu se neusíná, ale jsem šíleně unavenej. 

Párkrát jim padnu hubou do sněhu. Z jednoho kopce mě více méně táhnou za nohy a ruce. Chci vyčůrat do sněhu jejich jména, ale dám jen M a O a pak si pochčiju ruce. Křičím, pořád křičím. Musí ze mě ven celý týden v továrně, všechna šedivá rána, nadávám tupým ksichtům a pak samozřejmě miluju všechny holky, chci bejt bigamista a když nebudou tolik jíst, tak je všechny uživím a budou doma a jen šukat a šukat. Jsem směšnej, zároveň vtipnej a chvílema se dostanu až někam mezi své běsy. Ale doškobrtáme k Janě domů. Svléknou mě, ošetří mi rány, co jsem získal v kumbálu i cestou a uloží jako jezulátko. Normální ženský mají v sobě kus ošetřovatelky. 

Probudím se brzy ráno, ještě pod vlivem. Jsme s Monikou nazí a ležíme s holkama v jedný posteli. Prý jsem pořád padal na zem, ty vole to zase byla akce. Jednou nás to zničí a jsem na sebe fakt zvědavej, jak tohle budu dávat, až budu starej. Ranní opilecké řeči, ale taky vtípky a Monika, zářící jako blonďaté slunce. Vezmu jí vlasy a dám je jí mezi prsa. To je něco tak krásnýho, bože! Vedle mě leží holka, co mě má doopravdy ráda. Dám jí pusu na krk a ze spánku mi poděkuje. Za první metalový koncert. Za skvělý zážitek. Otevřu si pivo a přemýšlím, jestli bych ji nemohl opravdu milovat. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Report, photos, video - SIX FEET UNDER, INCITE, DISQUIET, TORNADO, MECALIMB - club L. A. Cham - 14. 12. 2018

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

promoter: http://www.la-cham.de/

Asi mě jednou budou muset utratit, dát mi ránu z milosti. Jsem veterán hudebního stylu, který postupně vymírá. Jsem s tím srozuměn a mohl bych svůj čas i peníze investovat třeba do rodiny nebo do chovu pštrosů, případně na závody elektrických koloběžek. Taky bych mohl začít vařit a každý šíleně exotický jídlo, co nikdo za boha nepozře, si fotit na instáč a nebo se dát na politiku a všem vykládat o tom, kdo je zase za kurvu v parlamentu. Jenže já jsem stará metla a jak to tak vypadá, tak na tom ještě dlouho nebudu nic měnit. Řeči o srdci a prokletí si tentokrát odpustím, nebojte.

Ono totiž, když vám někdo (Lenka) nabídne odvoz, milou společnost a záruku vysmáté tváře, to se to pak jezdí na koncerty. Napsal jsem do klubu, jestli by se mohlo u nich fotit velkým foťákem. Ochota Němců jest o hodně větší než česká, inu profíci a za propagaci jsem dostal tolik děkovných emailů, že se na mé tváři objevil ruměnec, jak jsem se styděl. Hlavním lákadlem byla pohasínající hvězda SIX FEET UNDER, jejichž poslední alba jsou poměrně nedobrým kolovrátkem. Neviděl jsem je ale šíleně dlouho, bylo na čase zkontrolovat, jak jejich hudba zabírá naživo. A taky, chtěl jsem zase jednou poznat, jak chutná metal za hranicemi.

Holky mě naloží a jede se. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli a chyběla mi, děvčátka moje, to zase jo. Ctím totiž zásadu starých metalových bardů - užívej si koncerty s těmi, s nimiž je ti dobře. Staré pravidlo, které lze aplikovat na vše. Člověk už taky viděl všechno, tak si vybírá i podle kamarádů a prostředí. Jak jedu s holkama, tak mě nic nikde nebolí. Ani koleno, ani záda, ani u srdce. Zázrak! Asi bych měl dívčí společnost aplikovat ještě častěji.

Řídí Lenka, v klidu a spolehlivě, vezu se jak pán! Směr Domažlice, pak na Furth im Wald a konečně Cham. Zaparkujeme v pohodě u klubu, vše je laděné do amerického stylu. Sedáme na bar, dáme pivko, povídáme. Je mi tu moc fajn, pivko za 2,90 EUR je dobré, obsluha velmi příjemná, všude krásně čisto a široká nabídka hamburgerů voní kolem. 

Rozkoukáme se, zajdeme na pivo a říkám si, až mi zase bude nějakej starej nebo mladej komouš říkat, jak bylo dřív líp, že ho nakopu do prdele. Západní Německo, kdysi náš velký sen, dnes už běžnost a radost. Ševelím s holkama, snažím se být třeskutě vtipnej a prokecáme se až k první kapele. Zajisté si můj čtenáři všiml, že se snažím ve svých reportech popsat i své pocity a postřehy okolo, protože si myslím, že jen suše kritizovat výkony kapel dnes už nikoho nezajímá a vůbec, od toho máte tištěné časáky na lesklém papíře. Pojďme tedy konečně ke smečkám. 

MECALIMB - melodický death metal s groove prvky? No, nic pro mě. Já vlastně ani nevím, co bych vám o podobných skupinách napsal. Provedení velmi dobré, s nápady a originalitou to už bylo horší. Možná to je ale také způsobené tím, že mě podobná hudba "vadí" všeobecně. Solid job!

TORNADO - ušpiněný finský thrash metal, pro mě velké překvapení a jedna z nejlepších předkapel. Propracované, šílené, divoké. Ze skladeb a vlastně i celého vystoupení bylo cítit velké nadšení a odhodlání. Nic novátorského, ale parádní řemeslo, kopanec do hlavy, úder na solar plexus. Opravdu dobrá práce a zabijácký set! I have to admit that Finnish warriors TORNADO literally took my breath away with their gig. I try to think of any criticism but there is nothing and I have to bow to these guys. Killer thrash!

DISQUIET - melodická thrashovka z Nizozemí. Pohodová, propracovaná muzika, u které bylo nutné pozorně poslouchat. Mě pánové bavili hodně. Nejvíc asi přesahy do heavíku a zpěvy. Mám rád, když do toho muzikanti dají vše a cítím z jejich tvorby nadšení i zručnost. Vše se mi s DISQUIET splnilo a já mám tak v hledáčku další skupinu, jejíchž tvorbu chci v budoucnu prozkoumat. Those guys has a great power in them, they are not afraid to lean on it and break walls in a wide area. The concert was a pressured thrash metal wave, crazy tsunami which will literally beats you! I really feel like a few tons of TNT has exploded in my hand! Massacre! Thrash! Very good!

INCITE - thrash groovy metal se spoustou odkazů na SEPULTURU, NAILBOMB, SOULFLY. Nebylo divu, za mikrofonem nestojí nikdo jiný, než Richie Cavalera. Ano, je to Maxův syn a abych pravdu řekl, tak se mi vystoupení INCITE líbilo víc než poslední koncerty SOULFLY, co jsem viděl. Mládí dodalo víc energie a i když to nebylo nic originálního, řezalo to pěkně, o tom žádná. Album bych si asi nekoupil, ale naživo jsem je viděl rád. It has been a long time since I have heard such thrash metal soaked with groove earthiness which would be so nicely played. I have to admit that I was not expecting that and the reward is this record which makes my bones crush. Thrash groovy metal with high octane number! Very good!

SIX FEET UNDER - někdy bývá člověk zblblej názory jiných. O tom, jak stojí SIX FEET UNDER za nic, jsem slýchával poslední roky od mnohých (a z desek si to jen potvrzoval). To co jsem ale zažil v Chamu, bylo jedovaté plivnutí do tváře všem pochybovačům. Ano, je to death´n´roll v hrubém provedení. Ale bylo to precizně zahrané, zazněla spousta hitovek a o hlase pohublého Chrise Barnese netřeba mluvit. To byl rezavý pilník, drsná death metalová rašple. Opět se mi osvědčilo, že mám dát hlavně na svůj dojem, na vlastní uši, protože kapela sice hrála postaru, ale neskutečně poctivě a odhodlaně. K pódiu jsem šel skeptický, odcházel jsem spokojený nebo spíše nadšený (10 minut v německém mosh-pitu je toho důkazem). Dostal jsem přesně to, co jsem potřeboval a chtěl. Pořádnou nálož surového death metalu v provedení ala SIX FEET UNDER! Kulty se mají ctít a já se v pátek těm, co "odpočívají v pokoji", musel poklonit!

  

Call undead to arms! Legendary SIX FEET UNDER have declared war on heaven with their gig. I'm feeling that when listening the world gets black and it clouds dark over it. The songs are addictive, sharp, uncompromising and they have the special, one and only atmosphere. They are rotten, morbid taste from the masters in their field. SIX FEET UNDER curse you, reject and burn in black fire! Do you feel it too? These are echoes from beyond. Great, classic death metal prayer, full of blasphemy! Cult!

setlist (bez záruky):

The Enemy Inside, Silent Violence, Lycanthropy, Revenge of the Zombie, Feasting on the Blood of the Insane, The Day the Dead Walked, Seed of Filth, Death or Glory, My Hatred, Deathklaat, Ghosts of the Undead, Human Target

Zvuk byl v klubu vynikající na všechny kapely, trošku mě vadila u některých vystoupení diskotéková světla, ale jinak vše odsýpalo jak mělo, tedy až na hodinovou sekeru ze začátku. O Němcích se traduje, že jsou suchaři a na kapely jen chladně stojí, není to pravda, pařilo se od prvního tónu. Cca 200 lidí, možná i více, bylo plno, přesto se dalo volně všude chodit. S pivem v pohodě stíhali. Skoro nikdo nefotil mobilama a když už, tak to byli Češi.

Hele, nikdy bych nevěřil, že se půjdu v Německu v klubu vymočit na mušli a vedle mě kluk (obrovskej jak hovado, sem dostal nejdřív strach, přeci jen, mládí jsem strávil u německých pornofilmů) mě osloví: "Hey? Mr. Asphyx?" A že zná náš blogísek a čte ho, a že děkuje a vůbec. Jo hergot, byl jsem dojatej, protože tohle jsou právě ty chvíle, momenty, kdy vím, že mé psaní není zbytečné. 

Vracíme se z výletu, kolem zuří suchá zima. Je tma a do Plzně přijedeme utahaní kolem třetí ráno, ale spokojení. Holky spí u mě, v bytě, který je v rekonstrukci. Snažím se být v rámci možností dobrý hostitel. Já myslím, že se nám návštěva Chamu vydařila na výbornou. Vše tak nějak zapadlo do sebe a po pivku (jo, kecá se ještě skoro do šesti) před spaním uléhám s pocitem, že jsem zažil další z akcí, na které budu dlouho vzpomínat. Děkuji všem, kdo dočetli až sem a speciálně Lence a Petře za krásnou společnost i parádní akci! Odpočívejte v pokoji!

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.