DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 17. listopadu 2020

Recenze/review - WAR AGENDA - Propaganda (2020)


WAR AGENDA - Propaganda
CD 2020, Great Dane Records

for english please scroll down

Někdy to vypadá, že válka je znovu na spadnutí. Možná nás zachrání poslední zbytky rozumu nebo jen pořádná dávka štěstí, ale rozhodně se něco děje. Dostali jsme se do bodu zlomu, společnost je rozdělena. Všichni moc dobře vědí, že je politika svinstvo a přesto jsou kvůli ní schopni druhého zabít. Rozzuřený krvelačný dav s tupým pohledem, to je to, co mě poslední dobou děsí. Násilí plodí násilí a historie se opakuje s krutou pravidelností. Potřebuji něco ostřejšího do uší.

Volím thrash metal, protože ten dobrý má v sobě pořádnou porci energie, která mě dokáže uvolnit. Druhé dlouhohrající album německých WAR AGENDA se mi trefilo přesně do vkusu i současné nálady. Poctivá hudba, která si na nic nehraje. Jedovaté a pobuřující skladby, které přesně vystihují současný stav věcí kolem.

 

Velmi dobře zahrané skladby ve stylu SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS. Melodie a síla. Parádní zvuk, zajímavý obal, ale hlavně velká spousta energie doslova napěchované do skladeb. Songy si opravdu užívám, mám rád, když není kapela jen obyčejným retrem, ale když se u skládání přemýšlí. Jasně, že jsme podobné motivy někde už slyšeli, ale to snad neznamená, že by se na to měli všichni vybodnout. Naopak si myslím, že podobné oživení se spoustou nápadů je velmi příjemné. Jednak je co poslouchat a jednak mám rád, když si můžu se skupinou pořádně zakřičet. Najednou jsem také v davu, je to pochod proti všem debilům. Řvu stejně jedovatě, už bylo potřeba, aby někdo řekl pravdu pořádně hlasitě. Líbí se mi sóla, která mi často přijdou u mnohých jen jako nudná exhibice, ale zde mají jasný řád a smysl. Užívám si náladu celé desky, možná by se dalo také napsat, že je pro mě osvěžením. Srdce starého thrashera je zase po nějaké době probuzeno a tepe do rytmu desky "Propaganda". Tohle je pravá, ryzí ocel, žádný náhražky. Berte a nebo nechte být. Thrash metal ostrý jako břitva!


sumarizace:

"Propaganda" je deskou, která má v sobě vše potřebné pro poctivý thrash metalový zážitek. Ostré riffy, spoustu energie, ten správný neučesaný zvuk. Cítím jiskření, mám chuť skočit přímo do davu a pařit, než omdlím únavou. WAR AGENDA patří do kmene kapel jako SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS a spousty dalších, kteří nejen že svoji hudbou řežou a bourají zdi, ale nezapomínají i na propracované melodie. Svět se dnes možná, co se týká hudby, točí jiným směrem, ale pro mě, jako pro pamětníka, je nové album dokonalou esencí toho, co mám na thrash metalu rád. Líbí se mi nápady, atmosféra i tlak celé nahrávky. Pařím hned vedle Satana, usmíváme se. Přesně takhle to má vypadat. Skvělý, inteligentní thrash metal, který vás rozdrásá na kusy!


Asphyx says:

"Propaganda" is an album which has all the necessary things for the honest thrash metal experience. Sharp riffs, lots of energy, the real and uncut sound. I feel the sparkle, I want to jump straight into the crowd and smash everything before passing out with lassitude. WAR AGENDA is in the same tribe as SLAYER, KREATOR, SODOM, DESTRUCTION, METALLICY, TESTAMENT, EXODUS and many others which not only smash their music and they break walls but they also do not forget the sophisticated melodies. Maybe today’s world, in case of music, turns to a different direction but for me, as an old fan, the new album is a perfect essence of what I like about thrash metal. I like the ideas, atmosphere and the pressure of the album. I am dancing right next to Satan, we are laughing. This is how it supposed to look like. Great, intelligent thrash metal which will tear you into pieces!

tracklist:
1. Sounds of Oppression
2. Propaganda
3. Plan B
4. Human Race
5. United in Hypocrisy
6. Silence of Justice
7. Apartheid
8. Chaos Invasion
9. War of Nations
10. Killer Disease
11. Child of Dreams

band:
Moustafa Troll (Vocals)
Ingo (Guitars)
Raafat (Guitars)
Marcel (Bass)
Hamdi (Drums)


pondělí 16. listopadu 2020

Recenze/review - !T.O.O.H.! - Free Speech (2020)


!T.O.O.H.! - Free Speech
CD 2020, Lavadome Productions

for english please scroll down

Občas nevím, který svět je vlastně normální. Ten náš, všeobecně známý, s jedovatými obrazovkami, pozlátkem a nádhernými reklamami nebo dům, kam se zavírají duševně choří? Kdo je vlastně dneska normální a kdo ne? Rozdíly se postupně stírají, připadá mi občas, když se pozorně rozhlédnu. Jsme zavření ve svěrací kazajce představ o své vlastní výjimečnosti, přitom jsme jen zrnko písku ve vesmíru. Maskáče, tlustá prdel a umaštěná huba plná keců. Tupá masa u slev v supermarketu má najednou příliš velké slovo, nepřipadá vám? Taky je máte někdy chuť pořádně nasrat? 

!T.O.O.H.! jsou v tomhle přesně moje krevní skupina. Dekadentní, progresivní, avantgardní, hraví, s texty, za které by se nemuseli stydět ani prokletí básníci. Čeština je krásný jazyk, dle mého hrozně těžko použitelný pro hudbu. Ale pánové se i letos pochlapili a je doslova radost rozplétat jednotlivé sloky. Jakoby se Vančura s Hrabalem sjeli LSD a onanovali na náměstí do kašny i ve vašem městě. No nádhera, co vám budu vykládat. Na to jsme ale u téhle smečky zvyklí. 


Všichni se dělají lepšími než jsou, dávkují nám předstíranou radost a po večerech stahují porno s tématikou, o které si nejsem jist, jestli už nepatří za zeď domu šílenství. Přetvářka a klam vládnou světem, od pradávna, ale teď je to kurva fakt hodně vidět a slyšet. Novou desku !T.O.O.H.! vlastně ani pořádně nelze popsat slovy. Netroufám si, v tomhle případě jsem velmi pokorný. Můžu vám ale prozradit, že mě neskutečně baví. Má v sobě vnitřní náboj, je pestrá, divoká a chladná zároveň. Talent i nápady zde tryskají na všechny strany, zároveň jsou ale otesány do podoby, která se dá skvěle poslouchat. Některé postupy mi připomínají vážnou hudbu, death grindovou operu se spoustou moderních prvků. 

Taky si pamatujete, když vaše paní učitelka škrábala nehty po tabuli? A dívali jste se jí do výstřihu? Takových hudebních momentů je zde obrovské množství, posluchač je zpočátku doslova zahlcen, ale s každým dalším návratem si začíná pobrukovat, pohupovat se v kolenou a po delší době se konečně přestane stydět za to, že snad pobral alespoň nějakou inteligenci. "Free Speech" je plivancem do ksichtu všem šosákům, pokrytcům, bojovníkům za svobodu všech, kteří jsou dávno svobodní. Můžete ji poslouchat v našem rádoby normálním světě, ale klidně i za zdmi vašeho ústavu. O zvuku, obalu, muzikantských výkonech a podobných "drobnostech" netřeba diskutovat, vše je v absolutním pořádku. Pokud máte rádi pestrou, svěží, neotřelou muziku, tak neváhejte ani chvilku. Konečně někdo, kdo má opravdu co říct a umí to vyjádřit i písněmi, přátelé. Našlapané album, které má neskutečný drive i poctivý metalový chlupatý koule!

- pro fanoušky deathu, grindu, progresivity, techniky, avantgardy, perverzních básní a nekonečné onanie
- není určeno pro pokrytce, tupé stádo, lidi bez fantazie, zmrdy a vohnouty
- moje nejoblíbenější songy - Nácek radikál a Komouš, v nich je absolutně všechno, vy kurvy!



Asphyx says:

Sometimes I don't know which world is actually normal. Ours, widely known, with poisonous screens, tinsel and beautiful advertisements, or a house where they close mentally ill? Who is actually normal today and who is not? The differences gradually disappear, it seems to me sometimes when I look around carefully. We are locked in a straitjacket of ideas of our own uniqueness, yet we are just a grain of sand in space. Camouflage, fat ass and a greasy mouth full of bullshit. Dull crowd at supermarket discounts have suddenly too strong word, don't you think? Do you ever feel like to pissing them off? 

! T.O.O.H.! They’re exactly my blood type in this. Decadent, progressive, avant-garde, they are playing with lyrics and even cursed poets would not be ashamed of. Czech is a beautiful language, in my opinion very difficult to use for music. But the gentlemen have caught up again this year and it is literally a pleasure to unravel the individual verses. It is like Vančura and Hrabal gathered LSD and masturbated in the square to the fountain in your city. Simply great, I don't need to explain this to you. But we are used to that with this band. 

They all make themselves better than they are, they give us pretended joy and in the evenings they download porn with a theme that I'm not sure if it doesn't belong behind the wall of the house of madness. Hypocrisy and delusion have ruled the world since ancient times, but now it's fucking a lot to see and hear. New record! T.O.O.H.! in fact, it cannot even be properly described in words. I do not dare, in this case I am very humble. But I can tell you that I really enjoy it. It has an internal power, it is colorful, wild and cold at the same time. Talent and ideas gush here in all directions, but at the same time they are carved into a form that can be easily listened. Some techniques remind me of classical music, death grind opera with lots of modern elements. Do you also remember when your teacher scratched her nails on the board? And did you look at her neckline? There are a huge number of such musical moments, the listener is literally overwhelmed at first, but with each subsequent return he begins to grunt, sway his knees and after a long time he finally stops being ashamed that he may have at least some intelligence. "Free Speech" is a spit in the face of all the scoundrels, hypocrites, freedom fighters of all who are already free for a long time. You can listen to it in our would-be normal world, but also behind the walls of your institute. There is no need to discuss sound, sound, musical performances and similar "trifles", everything is in absolute order. If you like colorful, fresh, original music, don't hesitate for a moment. Finally, someone who really has something to say and can express it in songs. A well-done album that has an incredible drive and honest metal hairy balls! 

- for fans of death, grind, progressiveness, technique, avant-garde, perverse poems and endless masturbation 

- not intended for hypocrites, blunt herds, people without imagination, bastards and snares - my favorite songs - Nácek radikál and Komouš, there is absolutely everything in them, you whores!




about !T.O.O.H.! on DEADLY STORM ZINE:

!T.O.O.H.! - Komouš:
https://www.deadlystormzine.com/2019/05/recenzereview-tooh-komous-2019.html

tracklist.
1. Pět neděl ve srubu
2. Unést, prcat a čekat
3. Nácek radikál
4. Kratochvíle pana M
5. Proto moudří v ústraní
6. Tfuj, Jirko!
7. Roztřískám jim papule
8. Zrozen k božským cílům
9. Pak jí ruce svážu
10. Čarovné mlíčí
11. Poslední hon dcery doktora Hamky, majitele nejedné golfové jamky
12. Komouš

band:
Humanoid - guitar, vocals
Schizoid - drums, backing vocals

order here:

Recenze/review - THEOTOXIN - Fragment : Erhabenheit (2020)


THEOTOXIN - Fragment : Erhabenheit
CD 2020, AOP Records


for english please scroll down

Ohně zase hoří černým plamenem. Byl mi znovu umožněn vstup do pekla. Vtáhla mě tam rakouská kapela THEOTOXIN, která letos přichází se svým třetím dlouhohrajícím albem. Jedná se o black death metalové orgie v klasickém stylu. Satan je vyvoláván důrazně a silně. Kapela sice nepatří k nejoriginálnějším, ale jejich tvorba rozhodně stojí za pozornost. Především pro fanoušky, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu.

Mocné nástupy skladeb, nálada na hrubo nakrájené tmy. Ne, není to nic objevného, ani vlastně zajímavého, ale Rakušané do hudby dávají kus svého shnilého srdce. A je to znát. Také slyšíte tichý šepot z podsvětí? Také s chutí nasloucháte nemrtvým? Tak potom jste zde správně.



Na "Fragment : Erhabenheit" se vyvolávají duše zemřelých. Kolem sedí všichni démoni a spokojeně pokyvují hlavou. U black death metalu je hodně důležitá atmosféra a tu dokáží THEOTOXIN vytvořit až magickou. Přikládají pod kotel opravdu poctivě a vy si tak můžete vychutnat opravdu pekelnou muziku. Není to ale jen ostrá nálož riffů, muzika zde zároveň chladí a mrazí. Při poslechu doslova cítím, jak se mi ve vnitřnostech usadilo něco zlého. Pokud máte rádi třeba takové BEHEMOTH, BELPHEGOR, norskou, polskou i švédskou black metalovou školu a vaše nejoblíbenější barvy jsou černá a rudá, tak budete určitě spokojeni. Až mě jednou budou spouštět v rakvi do země, přál bych si, aby mi podobné skladby zazněly na pohřbu. Ohně zase hoří černým plamenem. Kříže jsou obráceny směrem dolů a Satan se usmívá. Má důvod, "Fragment : Erhabenheit" je přesně albem pro něj. Peklo vydalo nové svědectví. Temnota!


Asphyx says:

The fires burn again with a black flame. I was allowed to enter hell again. I was drawn there by the Austrian band THEOTOXIN, which is coming out with their third full-length album this year. This is a black death metal orgy in a classic style. Satan is evoked emphatically and strongly. The band is not one of the most original, but their work is definitely worth attention. Especially for fans who like to spend their time in the shadows. 

Powerful onset of songs, mood for roughly chopped darkness. No, it's nothing discovery or interesting, but the Austrians put a piece of their rotten heart into the music. And you can tell. Do you also hear a quiet whisper from the underworld? Do you also gladly listen to the undead? Then you are at the right place here. 

The souls of the dead are evoked in “Fragment: Erhabenheit”. All the demons are sitting around, nodding contentedly. The atmosphere is very important for black death metal and THEOTOXIN can create a magical one here. They attach under the boiler really honestly and you can enjoy really infernal music. But it's not just a sharp charge of riffs, the music also cools and freezes here. As I listen, I literally feel something bad settle in my gut. If you like BEHEMOTH, BELPHEGOR, Norwegian, Polish and Swedish black metal school and your favourite colours are black and red, then you will definitely be satisfied. Once they let me into the ground in a coffin, I wish similar songs would be heard at my funeral. The fires burn again with a black flame. The crosses are turned down and Satan smiles. He has a reason, “Fragment: Erhabenheit” is exactly the album for him. Hell has recorded a new testimony. Blackness!

TRACKLIST
1. Golden Tomb (6:22)
2. Obscure Divinations (5:55)
3. Prayer (7:58)
4. Through Hundreds of Years (7:32)
5. Philosopher (4:18)
6. Two Ancient Spirits (5:43)
7. Sanatory Silence (6:49)

LINE-UP
Ragnar - Vocals
Flo "Plaguebringer" Musil - Drums
Fabian Rauter - Guitars
Martin Frick - Guitars
Joachim Tischler - Bass

neděle 15. listopadu 2020

Recenze/review - HEADS FOR THE DEAD - Into The Red (2020)


HEADS FOR THE DEAD - Into The Red
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Pozvali mě a tvářili se tajemně. Bylo to tak přitažlivé, záhadné, zahalené do té nejčernější tmy. Připadal jsem si jako při nějakém spiknutí. Opuštěný kostel, seance měla probíhat dole ve sklepě, nad rakvemi starých mnichů. Sestupuji dolů, nasávám plesnivý vzduch. Pentagram je nakreslen krví a svíce plápolají do rytmu odříkávané zvrácené modlitby. Nikdo mi neřekl, že budu obětí, prostředkem k vyvolání sil z onoho světa. Podříznou mi hrdlo a sledují, jak ze mě postupně uniká život. Tajný rituál, odcházím pomalu, zahalen do kouře a nekonečné bolesti. Potkávám duše zemřelých a poslouchám jen hudbu, která je mým průvodcem na druhé straně 

HEADS FOR THE DEAD dokázali navodit velmi podobné nálady již předchozí deskou "Serpent's Curse" z roku 2018 (odkaz na recenzi dole pod článkem). Letos pokračují v započaté práci. Riffy jsou opět nasáklé zkaženou krví, vokál vykazuje známky dávno zapomenutých death metalových chorob a vy si tak můžete vychutnat totálně temnou a chladnou atmosféru.


Každá nová deska je pro mě příběhem. Kapela se mnou pomocí své hudby rozmlouvá, našeptává, předává mi nepřeberné množství emocí. HEADS FOR THE DEAD jsou dle mých pravidel a názorů nasbíraných za dlouhých 30 let poslechu tvrdé muziky letos dokonalí po všech stránkách. Produkce, zvuk, obal, vše sedí na svých místech. Navíc je přidávána pověstná jiskra a drive. Držím v ruce kus smradlavého masa, které vyřízli při obřadu z mého nebohého těla. Skladby na "Into The Red" jsou opět načichlé death metalovým severem, okultismem, špínou a nahrubo nasekanou tmou. Album muselo vznikat v tom nejhlubším podzemí, během nářku všech prokletých. Znovu ležím na dřevěném stole, hlavní velekněz pozvedá obětní nůž. Všimnu si, že je na něm vyryto číslo 666. V ústech mám sucho a první bodnutí ani necítím. Natolik jsem ponořen do muziky, že vnímám vše ve svém okolí jenom jako mlhavý zlý sen. Potom přijde bolest a nekonečné utrpení. Smrt je jako vždy nakonec vysvobozením. Chvíle ticha a představa klidného spočinutí vezme za své při další skladbě. Následuje pravé, nefalšované a záhadné peklo. "Into The Red" je nahrávkou, které žhne pod povrchem, pálí a chladí zároveň. Postupně rozkládá moje vnitřnosti a stává se krví v mých starých žilách. Pradávné rituály znovu ožívají! Vynikající death metalová seance!


Asphyx says:

They invited me and looked mysterious. It was so attractive, mysterious, shrouded in the darkest darkness. I felt like I was conspiring. Abandoned church, the session was to take place down in the cellar, above the coffins of the old monks. I descend, sucking in moldy air. The pentagram is drawn by blood and the candles burn to the rhythm of the recited perverted prayer. No one told me that I would be a victim, a means to evoke forces from the other world. They slit my throat and watch as life gradually leave me. A secret ritual, I leave slowly, shrouded in smoke and endless pain. I meet the souls of the dead and listen only to the music that is my guide on the other side. 

HEADS FOR THE DEAD were able to evoke very similar moods with the previous album "Serpent's Curse" from 2018 (link to the review below the article). This year, they continue in their work. The riffs are again soaked with rotten blood, the vocals show signs of long-forgotten death metal diseases and you can enjoy a totally dark and cool atmosphere.


Every new record is a story for me. The band uses my music to talk to me, whisper to me, and pass on an inexhaustible amount of emotion to me. HEADS FOR THE DEAD are, according to my rules and opinions collected over 30 long years of listening to hard music, perfect in all respects this year. Production, sound, cover, everything fits. In addition, the famous spark and drive is added. I hold in my hand a piece of stinky flesh that was cut out of my poor body during the ceremony. The songs on "Into The Red" are once again smell of death metal north, occultism, dirt and roughly chopped darkness. The album had to be written in the deepest underground, during the lamentation of all the damned. I lie on the wooden table again, the high priest raising the sacrificial knife. I notice that the number 666 is engraved on it. My mouth is dry and I don't even feel the first stab. I am so immersed in music that I perceive everything around me as a vague nightmare. Then comes pain and endless suffering. Death, as always, is ultimately liberation. The moment of silence and the idea of ​​calm rest will take over during the next song. This is followed by true, unadulterated and mysterious hell. "Into The Red" is a recording that glows below the surface, burns and cools at the same time. It gradually breaks down my insides and becomes blood in my old veins. Ancient rituals come to life again! Excellent death metal session!



For fans of - Wombbath, Revel In Flesh, Feral, Crawl, Live Burial, Asphyx, Grave, Dismember, Hypocrisy, Paganizer, Rogga Johansson, Ursinne, Entombed


about HEADS FOR THE DEAD on DEADLY STORM ZINE:
https://www.deadlystormzine.com/2018/08/recenzereview-heads-for-dead-serpents.html

Line up -
Ed Warbie (ex-Gorefest, ex-Hail of Bullets) - Drums
Ralf Hauber (Revel In Flesh) - Vocals, concept
Jonny Pettersson (Wombbath, Gods Forsaken, Henry Kane) - Guitars, Bass, Keys, FX

Artwork by Branca Studio (Paradise Lost)

Track listing -
1. Into The Red
2. The Coffin Scratcher
3. At The Dead Of Night
4. Horror Injection
5. The Seance
6. Night Ripping Terror
7. The Midnight Resistance
8. Multi Morbid Maniac
9. The Revenant
10. The Prophecy Fulfilled
11. Transilvanian Hunger
12. Creatures Of The Monolith

Official Lyric Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Heads For The Dead Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý druhý - Hurá na Plzeň


Příběh dvoustý sedmdesátý druhý - Hurá na Plzeň

Velkým problémem každého mladého muže byla pořád vojna. Asi bych ji zvládl, ale nechtělo se mi. Máma se pořád hádala s otcem, cítil jsem se přikovanej, některý chvíle byly fakt o strach. Nesmí s ním zůstat samotná. Aspoň do doby, než se rozvedou. Už jsem nestudoval a zelený gumy po mě šly. Ostré dopisy, začaly vyhrožovat soudem. Vyhýbání se vojenské službě. Co mám jako dělat? Já už nechci do školy. Nebaví mě to. Ale musel jsem. Jiné východisko nebylo. Andrea mě prozřetelně donutila rozeslat pár přihlášek. Do Liberce na strojárnu jsem se dostal bez přijímaček, do Plzně taky, ale nejzajímavější byl pohovor na filozofii do Prahy.

Vůbec nevím, co mě to napadlo se tam hlásit. Ale úkolem bylo sepsat esej o budoucnosti. Sedl jsem si a v rohu hospody a vyfikl apokalyptickou vizi, která dělala z lidí jen tupá zvířata. Odpověděli mi, že jsem se dostal do dalšího kola. Měl následovat pohovor, na který jsem se dostavil trošku upravený. Vedle fakulty byla studentská hospoda. Řeknu vám, od pohledu úplně jinej biotop, než jsme znal ze svého okolí. Já chodil s dělňasama do fabriky a tady seděla partička kluků se šálama kolem krku v létě, rozmlouvala rozvážně a řešila podle mě totální kraviny. Andrea, která mi dělala podporu, se jim smála. Na starost mě dostal asi čtyřicetiletý pán, řekl mi sedněte si a co myslíte, má cihla vnitřek? Odpověděl jsem logicky jak kdy, že je několik druhů cihel. Jedny jsou dutý, záleží, jakou chcete izolaci. Chvilku na mě koukal a pak se začal smát. POVEDL SE VÁM VYNIKAJÍCÍ VTIP, PANE KOLEGO. Vůbec jsem nevěděl, která bije. Přijali mě.

Asi takhle, připadal jsem si tam jako z jinýho světa. Nevím, jestli bych dokázal sedět a třeba tři hodiny řešit nesmrtelnost Ježíše Krista. Nic proti, ale já vyrostl v dělnický rodině, na sídlišti, kde na podobný věci nebyl čas. Neodpovídají mému naturelu. Rád čtu filozofické knihy, zajímal jsem se s chutí o jednotlivé směry, ale představa, že v podobném prostředí strávím spoustu času mě vyděsila. Proč kecat blbosti, když jsem mohl vzít do ruky třeba kladivo a postavit zeď? Třeba z těch cihel, který asi měly nebo neměly duchovní vnitřek. Aspoň by po mě něco zůstalo. No, smáli jsme se ještě ve vlaku do Boleslavi. Naše mise sice dopadla dobře, ale nějak jsem si nedovedl představit mladýho floutka se zálibou v pivu, metalu a ženských, že by něco takového studoval. Šli jsme radši k Hymrům a potom si udělali hezkej večer.

Liberec jsem znal jako svý boty, ale v Plzni jsem byl do té doby jen jednou v životě. Měli jsme tam z babičiný strany strejdu. Byl jsem hodně malej, ale vím, že mi to město připadalo hrozně špinavý a temný. Holky napadlo, že pojedou se mnou. Měl jsem se jen představit na studijním, chtěl jsem se kouknout po okolí a načerpat ducha místa. Poslouchal jsem hrozně moc a pořád dokola kapelu WINTER (album Into Darkness), dodnes jedno z mých nejoblíbenějších alb vůbec. Miluju jeho atmosféru. Mám jej na uších a blaženě se usmívám. Sedíme ve vlaku a mé kamarádky štěbetají. Mise začíná. Vůbec ještě netuším, že v Plzni jednou skončím, že tam založím rodinu, koupím byt, zapustím kořeny.

Je brzy ráno, už chládek. Andrea se tulí a mě to dělá hrozně dobře. Tvrdím pořád, tyhle chvilky jsou na vztahu nejkrásnější. Někdo vytáhne placatku rumu. Odmítám a pořád mě přemlouvají, jen si dej študente. V Praze máme chvilku čas, jedno pivko snesu. Směrem na Plzeň s náma jedou nějaký divný lidi. Sedí a i když patří k sobě, tak spolu nemluví. Situace se opakuje i na nádraží, když dorazíme na místo. Můj první dojem z města je hroznej. Trošku zabloudíme. Připadá mi, že jsou všichni kolem naštvaný. Zlatá usměvavá Boleslav. Já se tady bojím, řekne mi Andrea a mě přeběhne mráz po zádech. Zde bych měl jako studovat? Všechno je špinavý, spousta cikánů a to i kolem hlavního náměstí. Pak jdeme nekonečně dlouhou ulicí (Klatovská). Párkrát se zeptám na cestu, ale tázaní buď neodpoví nebo podivně zakdákají. Kurva, co to je? 

Nechám holky čekat před fakultou a jdu dovnitř. Paní na studijním mě neskutečně seřve. Že jsem přijel mimo dny, které nejsou určeny pro konzultace se studenty. Vůbec nevím, jak jsem si to měl dopředu zjistit. Zkusím na ní svůj šarm, ale je neústupná. Tak se naštvu a jsem nevrlej. Funguje to. Takhle se tady asi musí jednat. Vyřídím papíry a rovnou mi řeknou, že nemám nárok na kolej. Vzdálenost by si sice podle dalších pravidel odpovídala, ale jsem starej. Zatím ubytování vůbec neřeším, chytne mě slina. Navíc potřebuju jen potvrzení kvůli vojákům. Jdeme vedle do hospody k Darebákovi, pajzl jak sviň, ale tenkrát ještě dobrý pivo. Vedle u stolu sedí taková černovlasá samice, přesně můj typ. Ještě nevím, že s ní budu za několik měsíců spát, ale usmějeme se na sebe. Opravdu kusanec.

Večer mají hrát v Plzni v kulturním domě Šeříková (vůbec nevím, jestli se to tenkrát tak jmenovalo, ale asi jo) nějací TIAMAT. Šli jsme na ně vlastně kvůli tomu, že nám jel vlak až ráno. Na plakátu byl nápis, který nás jako metalisty zaujal. Čekalo nás ale ještě odpoledne. Takže věž, synagoga, pivovar. V tramvaji se chováme jako burani, protože je u nás nemáme. Ale je nám spolu moc fajn. Těším se, až skočím do mosh - pitu, že rozpustím vlasy, uděláme vějíře. Nálada je perfektní. U vstupu nás ale ihned schladí divná atmosféra. Všichni koukají jak na pohřbu. Vlezeme dovnitř a na to, že je to město piva, tak je pěkně hnusný, nedá se skoro pít. Mám radost, že jsme si udělali výlet. Jsem zvyklej, že se chodí pařit, dělat bordel, že je to velká sranda. Tady ale stojí pod pódiem jen solný sloupy. Sem tam někdo zahrozí, občas pokývá hlavou, jinak nic. Nuda. Můj první zážitek z koncertu v Plzni teda velkej propadák.

První hrajou místní legendy Fata Morgana. Připadá mi to děsně legrační. Mezi skladbama se několikrát zatlemím, až mě někdo okřikne. Jako chápete to? Něco podobnýho jsem v životě nezažil. Tohle nebyl metalovej Debustrol s chlastem a divočinou, ale koncert vážné hudby. Musím ale napsat, že TIAMAT byli vynikající, jejich předkapelu si nepamatuji, sorry. Moje první setkání s kapelou vůbec a ihned jsem si je oblíbil. Vykoupil jsem distro a přinesl každé své kamarádce tričko. U Jany jsme ho museli ale dojít vyměnit. Prostě ji přes ty její prsa nebylo. Čekal jsem, že po koncertě bude párty, že si dáme do zobáčku, seznámíme se s místními, ale dohrál poslední song a byl konec. Hurá na Plzeň se změnilo v divnej pocit z místa. Vyhodili nás ven. Byla zima. Já, Andrea, Prcalinka a Jana jsme byli naštvaní. Co jako teď? 

Ale my se nedáme. Nějak jsem si pamatoval, že když půjdeme po kolejích, tak se dostaneme na nádraží. Cestou potkáme nonstop hernu. Podobný podniky nesnáším, ale holky mě přemluví. Uvnitř jsou divný týpci se spoustou tetování po těle. Sedneme si do rohu a asi 50x někdo přijde, za kolik je prodám. Pošlu je do prdele a ke konci to dojde tak daleko, že tu máme menší strkanici. Mám bobky, zase takovej hrdina nejsem, tak zdrhneme. Zbývá nádraží. Kolem se potulují zvláštní postavy. Hrozně to tady smrdí (ještě nevím, že to jdou vagóny plné sladu). Konečně vlak. Netopí se. Jana s Prcalinkou usnou a Andrea se mě ptá, jestli chci fakt studovat v takhle hnusným městě? Nějak nevím, nejsem si jistej, ale poslední dobou mě všechno štve - z práce je stereotyp, otec má neskutečný alkoholický výstupy. Chci od všeho utéct. Taky ta vojna. Přemýšlím nad tím. Zatím mě drží v Boleslavi už jen Andrea a potom taky pes. 

Hrajou mi WINTER a přidám i TIAMAT. Celé kupé spí a já koukám do krajiny. Rokycany, Zdice, Beroun. Myslím na Plzeň. Něco, ani nevím co, mě na ní přesto přese všechno láká. Je zatím špinavá, šedivá, se spoustou komínů (v Boleslavi jsme měli dva), zachmuřených lidí, je v ní ale až doom metalový genius loci. Takhle jsem svoje budoucí město vnímal při své první návštěvě. Ještě jsem nevěděl, že za pár měsíců bude mým působištěm. Vůbec by mě to nenapadlo. Vždyť kdo by byl tak hloupý, aby opustil dobrou práci a všechny své prdelky? Kterej chlap by odjel z puberťáckýho ráje? Od kamarádů, od metalu? WINTER dohrají a musím si je dát znovu. Vstávejte křepelky, plácám je po stehnech. Smrťáku di do prdele, mžourají na mě a pozvu je do hospody na snídani. Kousek od Václaváku, v Praze jednu znám. Navíc, tady se všichni usmívají. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. listopadu 2020

Recenze/review - AUTOPSY - Live In Chicago (2020)


AUTOPSY - Live In Chicago
CD, DVD 2020, Peaceville Records

for english please scroll down

Ve svém metalovém životě už příliš nesplněných snů nemám. Většinou ožívám jenom v případě, když k nám přijede nějaká legenda. Občas vyrazím i za hranice. Většina přání se mi již dávno splnila, některé přání mě zklamaly, ale tak tomu již v životě bývá. Je ale jedna legenda, kterou bych si ještě přál moc vidět naživo. Ano, jsou jimi američtí AUTOPSY. Kapela, které kdysi formovala můj vkus a směr, kterým jsem se vydal. Zažili jsme spolu nespočet pitev, nechutností, ale i legrace a nadsázky. 

Psal se sedmý březen roku 2020 a v Reggie's Rock Club v Chicagu byl nasnímán jejich koncert. Osobně živáky příliš nemusím, ale tentokrát jsem se nechal nalákat. Přesvědčil mě hlavně parádní zvuk a potom také to, že pro AUTOPSY je to vůbec první záznam celého koncertu, který je oficiálně vydáván. Je to s podivem, protože kapela hraje od roku 1987. Inu, těžký a hluboký underground. Fanoušci si mohou objednat CD nebo vinyl s DVD. Samozřejmě, vše lze stáhnout za úplatu i digitálně. 


Koncert na mě působí jako veřejná pitva. Sešli se na něm jen praví fanoušci kapely, která se jim odměnila skvělým ponurým zážitkem. Řezají se břicha, krev cáká všude kolem, oči jsou napichovány na vidličku a člověk doslova cítí chladnou desku pitevního stolu. Přiznám se, že Chicagu tak trošku závidím. Obzvlášť v době, kdy se v mnoha zemích svět doslova zastavil a koncerty jsou díky pandemii zakázané. Líbí se mi průpovídky mezi skladbami, potlesk i výkřiky fans, oceňuji zvuk (Adam Munoz) a jako vždy velmi povedený obal (Wes Benscoter). Nejvíc mě ale, ostatně jako vždy, baví atmosféra. AUTOPSY se povedlo přenést ducha desek na koncert, zamíchat kotlem plným krve a vnitřností, kterými jsou tolik proslulí. V pomalých pasážích musí obcházet klubem přízraky sériových vrahů, stíny se prodlužují a já si všechno neskutečně užívám. Songy jsou vybrány velmi pečlivě, možná některým jich bude pár chybět, ale vzhledem ke stáří a produkci kapely, je myslím vše poskládáno velmi dobře. "Live In Chicago" je velmi povedeným záznamem s neskutečně podmanivou atmosférou. Člověk si uvědomí, jaká je to paráda, být fanouškem AUTOPSY. Veřejná pitva se opravdu povedla, pacient opět zemřel!


Asphyx says:

I don't have too many unfulfilled dreams in my metal life. Usually I only come to life when a legend comes to us. Sometimes I go abroad. Most of my wishes came true long time ago, some wishes have disappointed me, but this is life. But there is one legend that I would still like to see live. Yes, American AUTOPSY. A band that shaped my taste and the direction I went. We experienced countless autopsies, disgusts, but also fun and exaggeration. 

It was March 7, 2020, and their concert was recorded at Reggie's Rock Club in Chicago. Personally, I don't like too much live recorded gigs, but this time I was lured. I was convinced mainly by the great sound and then also by the fact that for AUTOPSY this is the very first recording of the whole concert, which is officially released. It's weird because the band has been playing since 1987. Well, a hard and deep underground. Fans can order a CD or vinyl with a DVD. Of course, everything can be downloaded for a fee digitally.


The concert seems to me like a public autopsy. Only real fans of the band gathered at it, which rewarded them with a great gloomy experience. The abdomen is cut, blood is splashing all around, the eyes are pierced on a fork and one can literally feel the cold plate of the autopsy table. I admit I'm a little jealous of Chicago. Especially at a time when the world has literally stopped in many countries and concerts are banned due to a pandemic. I like the stories between the songs, the applause and the screams of the fans, I appreciate the sound (Adam Munoz) and, as always, the great cover (Wes Benscoter). But most of all, as always, I enjoy the atmosphere. AUTOPSY managed to transfer the spirit of the records to the concert, stirring it with a cauldron full of blood and entrails for which they are so famous. In the slow passages, the ghosts of serial killers have to go around the club, the shadows lengthen and I really enjoy everything. The songs are chosen very carefully, maybe some of them will be missing, but due to the age and production of the band, I think everything is put together very well. "Live In Chicago" is really great record with an incredibly captivating atmosphere. One realizes how great it is to be a fan of AUTOPSY. The public autopsy was really successful, the patient died again!


Tracklist:

01. Severed Survival
02. Twisted Mass Of Burnt Decay
03. Disembowel
04. Ridden With Disease
05. In The Grip Of Winter
06. Arch Cadaver
07. Fleshcrawl
08. Torn From The Womb
09. Embalmed
10. Gasping For Air
11. Voices
12. Maggots In The Mirror
13. Burial
14. Critical Madness
15. Service For A Vacant Coffin
16. Pagan Saviour
17. Charred Remains
18. Fuck You!!! (Bloodbath Cover)

band:
Chris Reifert - Vocals, Drums
Eric Cutler - Vocals, Guitars
Danny Coralles - Guitars
Joe Allen - Bass

https://autopsy.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/pages/Autopsy-Official/162194133792668
https://autopsydeathmetal.bigcartel.com/
https://www.instagram.com/autopsyofficial/
https://www.reverbnation.com/autopsyofficial
https://peaceville.com/

pátek 13. listopadu 2020

Recenze/review - OBSECRATION - Onwards The Mystic Paths Of The Dead (2020)


OBSECRATION - Onwards The Mystic Paths Of The Dead
CD 2020, Witching Hour Productions 

for english please scroll down

Je brzy k ránu a já nemůžu spát. Probuzen z děsivých snů se obléknu a vydám na cestu. Opustím město a mé kroky směřují na kopec, o kterém se říká, že se na něm popravovalo. Potkávám rozšklebené tváře v kápích. Nejdřív nemohu rozlišit, kdo je živý a kdo už dávno překročil řeku Styx. Smrt je cítit všude kolem, do kostí se mi vkrádá chlad. Nekonečná mlha, pomalu nalézám rezavé dveře do podsvětí. Po celou dobu mě provází nová deska řeckých OBSECRATION.

Bájné příšery, svět podle páně H.P. Lovercrafta, Necromonicon, jsem zde správně. V záhrobí, s pravým, ryzím a prašivým death thrash metalem. Kapela datuje svůj vznik do devadesátých let minulého století a jejich muzika byla vždy uvěřitelná, temná a studená. Jako čerstvě otevřený hrob. Letošní deska "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" není výjimkou. Je neméně shnilá a mokvající. 


OBSECRATION hrají staroškolský death thrash metal, který je opředený pavučinami. Poslech připomíná exhumaci dávno opuštěného hrobu. I na novince dostanete riffy jak vystřižené ze základních učebnic prašivého metalu. Odhodlání, nadšení pro záhrobní věci, nic z toho kapele rozhodně nechybí. Řekové jsou po právu nazýváni legendou, mají svůj vlastní výraz, rukopis, dokáží vám vypálit cejch na kůži. Novinka nechá vzpomenout na kapely jako POSSESSED, MASTER, OPPROBRIUM, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, ale i KREATOR, SEPULTURU. Zkrátka a jednoduše, nemrtví se opravdu pobouzejí a novou desku si užívají spolu s námi. Album je 47 a půl minuty dlouhé, jedná se tedy o opus smrti, který je nutné poslouchat v klidu a temnotě. Navíc má potřebný feeling a drive. Spousta zajímavých momentů vás doslova přiková ke zdi. Mám rád klasické pohřby do země, zástupy pozůstalých a "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" je nahrávkou, která vám usnadní přechod na onen svět. Řekové hrají od srdce, songy mají hnilobnou atmosféru. Těším se na další noc, na novou noční můru, která mě dovede až na pradávné pohřebiště. Na jednom náhrobku je jméno kapely a mě nezbývá nic jiného, než přidat hlasitost. Smrt má jak známo mnoho podob a OBSECRATION dokáží znázornit tu pravou, ryzí, prašivou. Rakve praskají, skvělý zásek!


Asphyx says:

It's early in the morning and I can't sleep. Awakened from terrifying dreams, I get dressed and set out on a journey. I leave the city and my steps lead to the hill, where people have been executed. I meet grimaced faces in hoods. At first I can't tell who's alive and who's crossed the Styx River a long time ago. Death can be felt all around me, cold is creeping into my bones. Endless fog, I'm slowly finding a rusty door to the underworld. The new Greek OBSECRATION record accompanies me all the time. 

Mythical monsters, the world according to Mr. H.P. Lovercraft, Necromonicon, I'm right here. In the grave, with real, pure and dusty death thrash metal. The band dates back to the 1990s and their music has always been believable, dark and cold. Like a freshly opened grave. This year's album "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" is no exception. It is no less rotten and wet.


OBSECRATION play old school death thrash metal, which is entwined with cobwebs. The listening is reminiscent of the exhumation of a long-abandoned grave. Even on the new album, you will receive riffs as cut from basic textbooks of dusty metal. Determination, enthusiasm for graveyard things, nothing is missing here. The Greeks are rightly called a legend, they have their own expression, signature, they can burn a mark on your skin. The new album will let you remember bands such as POSSESSED, MASTER, OPPROBRIUM, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, but also KREATOR, SEPULTURA. In short and simply, the undead really wake up and enjoy the new record with us. The album is 47 and a half minutes long, so it is an opus of death, which must be listened to in peace and darkness. In addition, it has the necessary feeling and drive. Lots of interesting moments will literally pin you to the wall. I love classic funerals in the country, crowds of survivors, and "Onwards The Mystic Paths Of The Dead" is a recording that will make it easier for you to go to the afterlife. The Greeks play from the heart, the songs have a rotting atmosphere. I'm looking forward to another night, a new nightmare that will take me to an ancient burial ground. On one tombstone is the name of the band and I have no choice, I have to add volume. Death is known to take many forms, and OBSECRATION can represent the real, pure, dusty one. Coffins burst, great matter!


Tracklist:
01. Onwards The Mystic Paths Of The Dead (Intro)
02. Beyond The Nightmarish Passage At The Skeletons Valley
03. Recollections For The Great Unknown (Hyperborea Pt. III)
04. Shadows ...
05. The Powers Of Darkness
06. The Cry Of Those Who Rejected Life
07. Incest, Brutality & The Abuse (Avoriaz Pt. I & Pt. II)
08. Circle Of The Nemesis (Avoriaz Pt. III)
09. ... At The Bonds Of Lucifer
10. When The Sky Turns Dark
11. Chaotic Threat

band:
C. Dead V. - Vocals.
Drakhon - Bass.
Ungod - Drums/Guitars.


Recenze/review - GROTESQUE CEREMONIUM - Sanctum of Demoniac Deviance (2020)


GROTESQUE CEREMONIUM - Sanctum of Demoniac Deviance
CD 2020, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Věděl si, že máš v sobě něco zlého, shnilého. Kroutilo ti to vnitřnostmi, chtěl si tu věc vyříznout. Jenže to nešlo, byla už příliš rozšířená. Oheň v břiše, smutek a žal. Nekonečný strach ze smrti. Co bude, až přejdu na druhou stranu? Poznám konečně nicotu? Možná by to bylo lepší, než snášet bolest. Dívám se do zrcadla a proti mě stojí cizí člověk. Strhaná tvář, oči plné strachu. Tak takhle vypadá prokletý člověk? Umíráš a znovu se rodíš a jedinými jistotami je tma a hudba. 

Turečtí death metalisté GROTESQUE CEREMONIUM jsou zde se svým druhým dlouhohrajícím albem, aby vás také prokleli. Jejich hudba musela být tvořena v těch nejhlubších katakombách. Smrdí sírou, je shnilá, mokvá jako zanícená rána. Určitě znáte ten pocit, když vám někdo vyřízne ošklivý vřed z těla. "Sanctum of Demoniac Deviance" na mě působí stejně. 

 

"Sanctum of Demoniac Deviance" je hudbou ze starých márnic. Pravý nefalšovaný death metal ve stylu IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, zní přesvědčivě a uvěřitelně. Skladby vás rozdrtí velkou silou, oceňuji feeling a drive, které jsou slyšet z každého tónu. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje ke smrtícímu kovu. Vnitřnostmi mi opět kroutí divný vetřelec. Bolest chodí ve vlnách, s každým dalším riffem se zarývá víc a víc do mého břicha. Se skvělým masakrujícím zvukem, se zajímavým ďábelským obalem. Začíná nový song a já doslova cítím, jak mi ostrý nůž kroutí se střevy. Podobné desky bývají spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Černou mší, vyvoláváním zlých duchů. Nemrtví dávno nespí, naklánějí hlavu a poslouchají "Sanctum of Demoniac Deviance". Album je určené pro všechny prokleté duše, které věří a přísahají na pravý, nefalšovaný a temný death metal. GROTESQUE CEREMONIUM nahráli opus plný bolesti, tmy a strachu. Smrtící symfonie, která vás navěky prokleje! Vynikající záležitost pro všechny démony. 


Asphyx says:

You knew you had something bad inside of you, something rotten. It shook your guts, you wanted to cut the thing out. But it didn't work, it was too widespread. Fire in the abdomen, sadness and grief. Endless fear of death. What will happen when I move to the other side? Do I finally know anything? Maybe it would be better than enduring the pain. I look in the mirror and a stranger stands front of me. A torn face, eyes full of fear. Is that what a cursed man looks like? You die and you are born again, and the only certainty is darkness and music. 

Turkish death metallers GROTESQUE CEREMONIUM are here with their second full-length album to curse you as well. Their music had to be composed in the deepest catacombs. It stinks of sulfur, it is rotten, wet like an inflamed wound. Surely you know the feeling when someone cuts out a nasty ulcer from your body. "Sanctum of Demoniac Deviance" seems to be same.



"Sanctum of Demoniac Deviance" is music from the old morgue. Genuine death metal in the style of IMMOLATION, INCANTATION, GRAVE MIASMA, DISMA, FUNEBRARUM, VITAL REMAINS, DEICIDE, DEAD CONGREGATION, sounds convincing and believable. The songs will crush you with great force, I appreciate the feeling and drive that are heard from every tone. I like the way the band approaches death metal. A strange intruder is twisting my guts again. The pain goes in waves, with each new riff digging more and more into my stomach. With a great massacre sound, with an interesting devilish cover. A new song begins and I literally feel my sharp knife twirl in my gut. Similar records are more of a ceremony than just an ordinary meeting. Black Mass, evoking evil spirits. The undead have not slept for a long time, tilted their heads and listened to the "Sanctum of Demoniac Deviance". The album is intended for all cursed souls who believe and swear by real, unadulterated and dark death metal. GROTESQUE CEREMONIUM recorded an opus full of pain, darkness and fear. A deadly symphony that will curse you forever! Great matter for all demons.


Tracklist:
01. Entering The Atavistic Caves Of Lunacy (Intro)
02. Incinerated Flesh Of Gods
03. Salvation In Damnation
04. Diabolical Portraits Of Misery
05. Venomous Chalice Of Apophis
06. Infinite Dismemberment Of Angelic Solemnity
07. Disembodied Shadows Upon The Heavenly
08. Perished Believers In Eternal Flames Of Hell
09. Infernal Blood Of Unholy Lord
10. Profound Parallels To Succubus
11. Before The Creation Of Time (Unleashed Cover)
12. Into Infinite Obscurity (Outro)


band:
Live : Batu Çetin - Guitar/Vocals
Okan Özden - Bass
Kerem Kaan - Drums


https://grotesqueceremonium.bandcamp.com/album/grotesque-ceremonium-sanctum-of-demoniac-deviance
https://www.facebook.com/grotesqueceremonium/

https://www.instagram.com/grotesque_ceremonium/
https://neckbreakerrecords.bigcartel.com/

čtvrtek 12. listopadu 2020

Recenze/review - INSIDIOUS DISEASE - After Death (2020)


INSIDIOUS DISEASE - After Death
CD 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Prázdné ulice, smrt se vznáší všude kolem. První tělo bylo nalezeno již před měsícem a vraha stále nechytili. Ukrývá se někde tady, v temných uličkách, ve sklepech, kam zatáhne svoje oběti. Mučí je, znásilňuje a zohavené potom pokaždé pohodí jako kus špinavého hadru. Rozmlouvám s mrtvými, ale bojí se cokoliv prozradit. Tohle je šelma, před kterou si není nikdo jistý. Útočí ze zálohy, rychle a lační po čerstvé krvi.

Podobně jsou na tom i INSIDIOUS DISEASE, kteří po deseti letech přicházejí letos s novým albem. Je opět plné povedených melodií, syrové atmosféry, chladu a hudebního násilí. Již od prvních tónů je patrné, že se velmi dobře poslouchá. Smrt znovu obchází ulicemi.


"After Death" je propracovaným death metalovým albem starého stylu. S odkazy na thrash metal, s opět vynikajícím Marcem Grewem za mikrofonem. Smrt opravdu čeká za každým rohem, v každé skladbě. Ty jsou opravdu skvěle, krutě a surově napsány. Není divu, sestava je plná zkušených muzikantů, kteří opravdu rozumí svému řemeslu. Songům je podřízeno vše. Z desky je cítit odhodlání a touha zničit vše živé. Navíc se mi líbí zvuk i obal (Dan Seagrave). INSIDIOUS DISEASE jsou i letos jako smečka rozzuřených psů. Rozsápou vás na kusy, zničí a vaše nebohá těla pohodí mezi smradlavé odpadky. Atmosféra celého alba je podmanivá, zlá a temná. Opravdu připomíná špinavé ulice města, kterými obchází vrah jako zlý přízrak. Riffy je mi zařezávají do masa, odtrhávají jej od kostí. Určitě jste se někdy dívali na filmy, které si pamatujete hlavně kvůli náladě. Báli jste se, nasávali z obrazovky strach. Lekali jste se nechutných záběrů. Poslech "After Death" je hodně podobným zážitkem. Těším se, až město zahalí do svého pláště noc, těším se i na další poslech. Jedná se totiž o opravdu povedenou nahrávku po všech stránkách. Vynikající počin! Bestie znovu zařvala!


Asphyx says:

Empty streets, death hovering all around. The first body was found a month ago and the killer has still not been caught. He hides somewhere here, in the dark alleys, in the cellars, where he pulls his victims. He tortures them, rapes them and then mutilates them and throws them like a piece of dirty rag. I talk to the dead, but they're afraid to divulge anything. This is a beast no one is sure of. He attacks from the ambush, quickly and hungry for fresh blood. 

INSIDIOUS DISEASE who are coming up with a new album this year after ten years, are in a similar situation. It is again full of hilarious melodies, raw atmosphere, cold and musical violence. From the very first tones, it is clear that this album is very well listenable. Death wanders the streets again.


"After Death" is a sophisticated old-style death metal album. With references to thrash metal, again with the excellent Marc Grew behind the microphone. Death really awaits around every corner, in every song. These are ten in a great, cruel way. Not a surprise, the line-up is full of experienced musicians who really understand their craft. Everything is subject to songs. There is possible to feel a sense of determination and a desire to destroy everything alive from the album. In addition, I like the sound and the cover (Dan Seagrave). INSIDIOUS DISEASE are again this year as a pack of angry dogs. They will tear you to pieces, destroy you and throw your poor body among the stinky garbage. The atmosphere of the whole album is captivating, evil and dark. It really resembles the dirty streets of the city, which the killer walks around like an evil ghost. Riffs cut into my flesh, tearing it from my bones. You must have watched movies that you remember mainly because of your mood. You were scared, sucking fear from the screen. You were afraid of disgusting shots. Listening to "After Death" is a very similar experience. I'm looking forward to the night wrapping the city in my cloak, I'm looking forward to listening again. This is a really successful recording in all aspects. Great feat! The beast roared again!


Tracklist:
01. Soul Excavation (04:41)
02. Betrayer (04:27)
03. Divine Fire (04:24)
04. Unguided Immortality (03:43)
05. Invisible War (04:05)
06. Born into Bondage (04:25)
07. Enforcers of the Plague (04:05)
08. An End Date With the World (04:13)
09. Nefarious Atonement (04:02)
10. Secret Sorcery (04:58)

Line Up:
Shane Embury - Bass (Absolute Power, Bent Sea, Born to Murder the World, Brujeria, Hicks Kinison, Lock Up, Menace, Napalm Death, Tronos, Venomous Concept, War of the Second Dragon, ex-Antichrist, ex-Azagthoth, ex-Intestinal Infestation, ex-Meathook Seed, ex-Unseen Terror, ex-Warhammer, Blood from the Soul, Dark Sky Burial, Mutation, ex-Liquid Graveyard, ex-Anaal Nathrakh (live), ex-Drop Dead, ex-Malformed Earthborn)
Silenoz - Guitars (Dimmu Borgir, ex-Nocturnal Breed, ex-Malefic)
Marc Grewe - Vocals (Despair, ex-Action Jackson, ex-Power of Expression, ex-Morgoth, ex-Suicide by Cop)
Tony Laureano - Drums (Naphobia, Devil's Highway, Sanctification, ex-Aurora Borealis, ex-Brujeria, ex-Devolution, ex-Eulogy, ex-Malevolent Creation, ex-Nidingr, ex-Nile, ex-SMRT, ex-1349 (live), ex-All That Remains (live), ex-Belphegor (live), ex-Dimmu Borgir (live), ex-Kult ov Azazel (live), ex-Megadeth (live), ex-Skeletonwitch (live), ex-The Berzerker (live), ex-The Black Dahlia Murder (live), ex-Acheron, ex-Angelcorpse, ex-Astaroth, ex-Nachtmystium (live))
Cyrus - Guitars (Susperia, ex-Seven Sins, ex-ICS Vortex, ex-Sarke, ex-Dimmu Borgir (live), ex-Satyricon (live), ex-Crownfall, ex-Sensa Anima)

Rozhovor - GÖDEN - GÖDEN je z mého pohledu pokračováním WINTER.


Rozhovor s doom metalovou kapelou z USA - GÖDEN.

Odpovídali Stephen Flam, Tony Pinnisi and Vas Kallas, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - GÖDEN - Beyond Darkness (2020):

Ave GÖDEN, zdravím do New Yorku. Právě jsem cestou do práce znovu poslouchal vaši desku „Beyond Darkness“ a přišel jsem zase pozdě. Musím ji pokaždé vnímat jako celek. Venku je tma a chladno. Občas, když jdu kolem staré tovární haly, tak mi připadá, že vidím přízraky. Jak vlastně vznikl nápad, založit GÖDEN? Poprosím tě, abys nám na začátek provedl historií kapely. 

Stephen: GÖDEN je z mého pohledu pokračováním WINTER. Píšu, nahrávám a produkuji hudbu. Složil jsem novou hudbu pro WINTER, která byla nahrána a dokončena v roce 2003. Práce na těchto skladbách jsme započali během zkoušek na koncerty WINTER s úmyslem použít je pro pokračování „Into Darkness“, načež koncerty byly zrušeny, kvůli mým problémům se ztrátou sluchu. Tuto zprávu jsem oznámil kapele a všichni byli nesmírně nervózní. Dostali jsme druhou šanci hrát a to po pětadvaceti letech, zvláště když se WINTER rozpadli hned po vydání „Into Darkness“. Všichni věděli, že trpím ochromujícím tinnitem. To byl zásadní problém a depresivní doba pro nás všechny. Kapela se rozhodla, že nebude hrát koncerty beze mě. Všichni si odnesli od Tonyho své nástroje a to byl konec... Poté, co si všichni odnesli nástroje ze zkušebny WINTER u Tonyho. Balil jsem pár posledních věcí, které jsem měl u Tonyho a on se zeptal: „Takhle to končí“? Odpověděl jsem, že jediný způsob, jak mohu pokračovat, bude postavit “izolaci”, ve které budu stát, aby ke mě zvuk nemohl a viděl bych všechny jen přes sklo. Tony řekl: „Tak to postavte, pokračujme a uvidíme, jak to půjde“. Vysvětlil jsem členům WINTER, co máme v plánu s Tonym udělat. Znělo to jako obrovský závazek a bylo to tak. Někteří členové se připojili a někteří se rozhodli k tomuto projektu nepřipojit. 


Stephene a Tony, nejde se nezeptat. Co jste vlastně dělali mezi WINTER a GÖDEN? Zaznamenal jsem Stephena v SERPENTINE PATH, ale jinak netuším, jestli jste někde hráli? Víš, pro mě je třeba „Into Darkness“ doslova srdcová záležitost. Kdysi jste mě přivedli k doom metalu. Čemu jste se věnovali? 

Stephen: Děkujeme, za podporu ... Založil jsem kapelu THORN s Royem Mayorgou a Johnem Jessem z NAUSEA. THORN vydal “Bitter Potion” u Roadrunner v roce 1993. WINTER a NAUSEA hráli společně koncerty. Thorn a HANZEL UND GRETYL společně koncertovali, a tak jsem potkal Vas. Vas byla zpěvačkou a basistkou kapely HANZEL UND GRETYL. 

Tony: Byl jsem v kapelách se členy kapel 60. a 70. let Vanilla Fudge, The Illusion, The Vagrants, Soul Survivor (a Sir Lord Baltimore v 70. letech, mimo jiné), a také jsem to zkoušel u Ritchieho Blackmora u Rainbow, 1981. 

Pojďme k vaší nové desce „Beyond Darkness“. Já když ji slyšel někdy na jaře poprvé, doslova mě pohltila. Jsem v doom metalu hodně vybíravý, ale atmosféra alba je opravdu hodně podmanivá. Fascinuje mě zvuk nahrávky. Jak a kde jste ji nahrávali? Někde jsem četl, že u Chrise Flama? Je to pravda? 

Zkoušeli jsme skladbu, dokud nebyla zdrcující, pak jsme ji nahráli a odložili na polici. Když bylo dokončeno deset skladeb, oslovil jsem Vas Kallas dávnou kamarádku z HANZEL UND GRERTYL. Dali jsme si hodně drinků a vysvětlil jsem jí svou vizi. Byla pro a Vas strávila následující rok psaním textů a zpěvy pro „Beyond Darkness“. Jakmile bylo vše nahráno, požádal jsem Roye Mayorgu o mix nahrávky. 


Většinou to mám u metalu nastavené tak, že mě klávesy ruší. Málokdo je dokáže do hudby zakomponovat tak, aby nerušily, aby nebyly jen doplňkem, podkresem. Na „Beyond Darkness“ si je neskutečně užívám. Mě připadá, že jsou složeny jako klasická, vážná muzika. Opravdu poklona! Jak se k tomuto nástroji Tony vlastně dostal? Máš tradiční hudební vzdělání? Nebo si samouk? 

Tony: Obojí, ale v první řadě jsem samouk (od puberty), ale také jsem absolvoval formální výuku (koncem 60. a začátkem 70. let) se dvěma profesory kláves. Vždy jsem se chtěl naučit klasické varhany, zejména Bacha, Francka, Vierne, atd. Mezi mé nejranější vzpomínky patří, že jsem byl ohromen zvukem pravých varhan z 19. století v naší katedrále / farním kostele, kde jsem vyrůstal. Varhaník také současně se hrou na varhany zpíval barytonovým hlasem, to mi nahánělo husí kůži! Dalšími pozdějšími vlivy jsou Virgil Fox (varhany), kapely 60. let Procol Harum, King Crimson atd. A pro smyčce filmoví skladatelé Bernard Herrmann, Jerry Goldsmith atd. - Takže ano, zkouším (svým způsobem trochu) napodobit ty pány v klávesových partech Goden, ale k té klasice – to je opravdu kompliment, kterého vážně nejsem hoden! 


Dalším skvělým krokem bylo angažování Vas Kallas z HANZEL UND GRETYL. Občas mi její hlas připomíná démona a běhá mi mráz po zádech. Kdo ji napsal vokální party? Mám rád, když zpěvák věří tomu, co zpívá a u Vas ji slova doslova zobu z ruky. Jak jste se dali dohromady a jak probíhalo nahrávání vokálů? Na desce je i spousta šepotu, zaříkávání. To je její práce? 

VAS: Děkuji za komplimenty. Jsem ráda, že umění vokálů dokáže vyvolat démonickou husí kůži! To znamená, že moje práce splnila účel. Všechny texty skladeb jsem napsala sama a věřím v to, co zpívám. Jedinou skladbou, kterou jsem nenapsala, byla první část skladby „Komm Susser Tod“. S těmito texty se ztotožňuji, proto jsem souhlasila, že budou součástí tohoto projektu. Poprvé jsem se setkala se Stephenem během sezení u mnoha drinků, kdy jsme diskutovali o nápadech a konceptech, které se nakonec proměnily ve skladby. Během několika let to byla spousta práce, kdy jsem každý den seděla a psala texty, poslouchala a inspirovala se hudbou. 

VAS: Většina vokálů byla nahrávána zvlášť pomocí mikrofonu EletroVoice RE20 v mém domácím studiu. V podstatě jsem začlenila vše, co jsem o vesmíru věděla a cítila, přenášela to do jazyka a emocí z osobního života. Celý projekt byl katarzním zážitkem. 

Tony: S Vas jsme napsali texty pro GÖDEN - udělal jsem osmičku „Manifestations“ a „Komm Susser Tod“ (můj „hold“ J. S. Bachovi) a Vas udělala zbytek alba, včetně některých německých a řeckých pasáží! 


GÖDEN jsou všude uváděni jako trojice. Tony, Stephen a Vas. Hledal jsem víc informací a ono vám bicí nahrálo víc bubeníků? Proč vlastně? To byli všechno studioví hráči? New York je velké město a určitě by se našel někdo nastálo nebo ne? 

Stephen: GÖDEN je koncept, který se vyvíjel, jak rostl. Hrál jsem na kytaru, basu, programoval bicí, psal hudbu, aranžoval, nahrával a produkoval celý koncept GÖDEN. Vas je zpěvačka a napsala své texty. Tony hrál na klávesy a napsal „Manifestation“. Oslovení bubeníci jsou Scott Wojno, Jason Franz, Vic Pullen a hráči na kytaru jsou Joey Lodes, který sólově vystupoval na skladbách „Glowing Red Sun“, „Twilight“ a Roger Blank sólově vystupoval na skladbách „Cosmic Blood“. Margaret Murphy je houslistkou skladeb „Komm Susser Tod“, „Glowing Red Sun“ a „Manifestation V“. Všichni jsou moji přátelé a skvělí hudebníci s odlišným stylem. Cítím, že to pomáhá udržovat věci čerstvé a mít flexibilitu při přidávání nových umělců a nápadů. 

V jednom rozhovoru zmiňuješ, že jsou GÖDEN volným pokračováním WINTER. Z novinky je váš rukopis samozřejmě hodně cítit, ale doba se od devadesátých let hodně změnila. Máme nové technologie, internet. Jak vás při nahrávání tyto věci ovlivnily? Jsi fanoušek různých technických novinek? Pro muzikanty je to dnes zcela jiný svět. 

Stephen: Moderní pracovní postupy tvorby hudby s dnešní nahrávací technologií je čistá svoboda. Dávám přednost staršímu vybavení, ale pokud jde o proces nahrávání, dávám přednost počítačovému, protože mi dává uměleckou svobodu. Píšu kdykoli chci a mohu spolupracovat s dalšími hudebníky z celého světa. I kdyby mi nahrávací společnost chtěla půjčit velký rozpočet na nahrávání, nevzal bych to .. Goden je 100% DIY…. Hraji na kytaru, basu, klávesy a ve svém studiu programuji, nahrávám, upravuji, skládám bicí. U Tonyho je zkušebna, kde jsou zkoušky, živé bicí a zesilovače nastaveny 24/7, takže si můžeme zachovat živý skutečný pocit. Obvykle si vše píšu sám. Stále vlastním veškerý svůj aparát z doby WINTER. Použil jsem ho k nahrávání kytar a basy na albu GÖDEN. Tony používal stejné klávesy (Hammond Organ, Moog synth, Arp Solina String Ensemble, Fender Rhodes el. Piano, Kurzweil K2000). 

K nahrávce GÖDEN jsem použil kytary a basy GÖDEN. Navrhuji je já a vyrobil je Jimmy Mazzitelli a Jimmy Diresta. Přikládám několik odkazů, abyste je mohli vidět na webu www.goden.net 


Zvláštní a hodně zajímavý je i obal celé desky. CD, které jsem si objednal, je opravdu krásně provedené. Eva Petric odvedla skvělou práci. Fotky z katedrál jsou nádherné a perfektně doplňují celkový dojem z vaší hudby. Jak jste se dali s Evou dohromady a proč právě ona? Byla při tvorbě grafiky inspirována vaší hudbou? 

Stephen: S Evou jsme se setkali náhodou v NYC. Zmínila své umělecké díla vystavené v UN a v Divadelní katedrále sv. Jana v New Yorku. Zúčastnil jsem se výstavy a měl jsem zájem o spolupráci s ní. Eva je talentovaná umělkyně a bylo mi to hned jasné po zhlédnutí její práce. Vytváří vizuální část příběhu. Vysvětlil jsem jí koncept v mé hlavě, zatímco jsme poslouchali 77 minut “Beyond Darkness”. Evu považuji za součást rodiny GÖDEN. 

Musím se zeptat i na texty. Napsat slova pro takhle dlouhý doom metalový opus chce hodně inspirace? Kde jste ji získali, o čem texty na „Beyond Darkness“ jsou a kdo je jejich autorem? Stephen? Pochopil jsem správně, že se zaobíráte sci-fi, temnou filozofií, ale i třeba světem HP Lovercrafta? 

VAS: Napsala jsem texty skladeb a Tony napsal “Manifestations”. Nápady pocházely z koncepčních myšlenek, o kterých jsme se Stephanem diskutovali, a které si pak vzaly život. Mluvím sama za sebe, když říkám, že tyto texty pocházejí z osobní životní zkušenosti, astrologie, astronomie, mytologie, vědomí duchovního vesmíru, pocitů a představ. Nečerpám ze sci-fi ani z žádného filmu. Dalo to hodně práce, protože to bylo hodně hudby. Vzala jsem každou skladbu jednu po druhé, jejích tvorba trvala buď 2 týdny, nebo někdy 3–5 měsíců. Koncept byl mimo realitu a přitom zůstal velmi reálný. Slova jsou jako tahy štětcem, proto ráda vytvářím texty, které vyvolávají surrealistickou malbu snů. 

Tony: Musím na to také částečně odpovědět a říci, že inspirace pro „Manifestations“ měla primárně biblický (a trochu filozofický) původ, téměř jako by personifikovala božskou entitu napomínající lidstvo k jeho potulným způsobům ... a pár odkazů Lovecraftovského typu pro srovnání (také koho jsem obdivovatelem)! Steph je ovlivněn sci-fi a Vas je kouzelnice kosmu / mytologie! 


GÖDEN zůstanou jenom studiovým projektem nebo budou regulérní kapelou? Neláká vás předvést „Beyond Darkness“ naživo? Dovedl bych si představit starý kostel, vás před oltářem. Mohl by to být skvělý doom metalový obřad a zážitek. Můžeme se těšit? 

Stephen: Už jsem začal psát novou hudbu pro další album GÖDEN. Obecně se jedná o studiový projekt. Těšíme se na živou prezentaci tohoto alba. Dokážu si představit také starý gotický kostel... Goden bylo nabídnuto několik festivalů v EU a USA. Uvidíme, jakou roli v tom sehraje Covid! 

Tony: Naprosto mě pohltil tvůj návrh koncertu ve starém kostele - pravděpodobně předposlední prezentace alba - mohu si to představit a určitě se budu těšit, až si to skutečně vyzkouším! Děkuji za tvou laskavost a přání všeho dobrého .. 

Děkuji moc za rozhovor. Moc si vážím vašich odpovědí i hudby. Rád bych poděkoval i za WINTER, provázejí mě celý můj život a hodně mě ovlivnili. Přeji GÖDEN co nejvíc posluchačů a vše dobré i v osobních životech.

Recenze/review - GÖDEN - Beyond Darkness (2020):



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram

facebook:

tumlbr:

TWITTER