DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 24. listopadu 2021

Interview - VOMIT SPELL - We try to cover all ground within the death metal and grindcore sound.

Interview with death grind metal band from Germany - VOMIT SPELL.

Answered MB, PS, JL, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - VOMIT SPELL - Vomit Spell (2021):

Ave VOMIT SPELL! I haven’t found any interview in the Czech language with you, yet. So please, first introduce the band to our readers who don’t know you. You could start from the early beginnings and describe the whole VOMIT SPELL history.

MB: The band started when guitarist MB and drummer JL came into contact back in 2016 and discussed playing together. From the onset the idea was to play some sort of Grindcore / Death Metal. It was first more or less a sort of project band but over time the remaining band members were added and Vomit Spell became a full band around 2018 with steady rehearsals. In late 2019 we started recording our demo and one year later our album which just came out.


I’m just listening to your new record „Vomit Spell“ and I feel like as if I am closed in some tomb together with REPULSION, TERRORIZER, NAPALM DEATH, NASUM. The record has a great sound. Where did you record it and how satisfied are you with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

MB: Thanks for the nice words. We have recorded everything ourselves and then sent the files to Japan to get it mixed by Koichi Hara. The result is absolutely great. Of course we had the “final word” on the sound but it was just minor adjustments after he had sent us his first mixes. Koichi pretty much had free hand to shape the sound his way.

How was the new material for album ”Vomit Spell” created? How exactly does VOMIT SPELL write the music?

MB: As with most bands it starts with some guitar riffs and a loose structure for a song, then it’s arranged during rehearsal. Vocals/lyrics are added after the song is written.

“Vomit Spell” has dark and morbid cover art. Who is the author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly does it illustrate?

PS: The artwork was drawn by Necrofrost. It depicts a seance of vomiting ghouls who are about to summon the unspeakable. We think it perfectly fits our music. The layout for the CD version was done by SNDNBCK who did a really great job, too.


Could you reveal to us who is the author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

PS: I wrote all the lyrics for the demo and the current album. Except “Leah Sublime” which uses excerpts from the eponymous poem originally written by Aleister Crowley. While the lyrics on the demo dealt with personal stuff mostly, the lyrics on the album are more straightforward. For example, “Spiritual Enslavement” deals, as the title already suggests, with the topic of abuse and oppression in the name of religion. “Necrotronic” on the other hand explores the idea of “recycling” the deceased as a primary resource for futuristic warfare. Imagine the Universal Soldier movies, but directed by Bruno Mattei! The original working title for “Axiom of Annihilation” was “Pile of Dead Nazis,” but that was changed later on due to the nature of the lyrics which are about how to deal with all sorts of human scum.

The new album was released by F.D.A. Records. This label has a very good name in the underground scene and does a very good job. However, didn't you want to release a record on some bigger label? Did you ask some other label? How you are actually satisfied with F.D.A. Records?

PS: When Rico, the owner of F.D.A. records, approached us and asked if we would be interested in re-releasing our demo on CD and a subsequent album on his label, we agreed. So far, we are really glad to work with F.D.A. but also with Eric from Life After Death who will release our album on tape and vinyl. We did get asked by other labels, too, but we had a deal signed already at that time.


You play typical, classical death grind. You have never changed direction, you are let's say “orthodox.“ Personally, this is one reason why I like your music so much. But, didn’t you think about trying to play something different, somehow to make the VOMIT SPELL sound more unusual?

JL: Actually, I would not describe our sound as “orthodox” as we do not abide by any stylistic rules for that matter. If you listen closely to our album, you will discover references to classic grindcore and death metal elements here and there. We try to incorporate both the old school and the new, but in a unique way. Our members listen to a lot of different kinds of heavy music, mostly death metal, crust punk, grindcore, black metal - you name it. All these different types of music have a certain influence on our sound, of course, and we like it that way.

When I look through your albums, you really made a long journey. It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

MB: We rehearse every two weeks since we live further apart from each other. If we lived closer to another, we’d likely rehearse every week but all in all this works for us.


In the case of your band, it is very good to see your development, each album is better, and you also become better and better musicians, gradually. Do you have some goal, which you would like to achieve? Some want to release an album with a large label; others want to play on one stage with some famous band. What about you?

MB: Mainly keep writing good songs and get them out there. Also playing some shows of course. We don’t really have huge ambitions for extensive touring as our job/life commitments don’t allow for something like this.

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

PS: I have to admit that I barely keep up with recent releases as there is too much being released anyways. The latest EP by INCARCERATION caught my attention, though. Pretty rough production and hard hitting songs. I am looking forward to new stuff from FEACES CHRIST.

MB: last releases by Altarage, Portal, Death Toll 80k and Jalang deserve a mention.

JL: Antediluvian - The Divine Punishment, Këkht Aräkh - Pale Swordsman, Nordgeist - Frostwinter


Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

PS: Krabathor!

JL: Root and Master’s Hammer come to mind.

MB: I’ve played in CZ many times with my old band Nyctophobic, so we have shared the stage with bands like Malignant Tumour (during their Grindcore era), Gride, Fleshless, Ingrowing and many others. More current bands I’ve checked out are Mörkhimmel, Fear of Extinction, Morbider, Brutally Deceased.

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death grind metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

MB: We try to cover all ground within the Death Metal and Grindcore sound as you can hear on the album. I’ve played Death/Grind in my old band Nyctophobic and just wanted to play this kind of music again after the Nyctophobic had split up. Since I am also playing in the Crust/D-Beat band Hellknife, the Crust/Punk part is covered there and Vomit Spell turned out to have a more Death Metal oriented sound with some hints to Grindcore and occasionally Black Metal. From onset the aim was to create good songs and not try to be too limited to one style, so what you’re hearing on the album pretty much sums up “our” sound.

What VOMIT SPELL is planning for the next few months?

We are currently rehearsing a lot and preparing for upcoming shows. At the same time we are already working on new material.

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

Thank you for your support!

about VOMIT SPELL on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - VOMIT SPELL - Snažíme se pokrýt vše v rámci death metalového a grindcore zvuku.

Rozhovor s death grind metalovou skupinou z Německa - VOMIT SPELL.

Odpovídali MB, PS, JL, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - VOMIT SPELL - Vomit Spell (2021):

Ave VOMIT SPELL! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií VOMIT SPELL.

MB: Kapela vznikla v roce 2016, když se potkali kytarista MB a bubeník JL a diskutovali o společném hraní. Od začátku byl nápad hrát nějaký druh grindcore / death Metalu. Nejprve to byl víceméně jen projekt, ale postupem času se přidali i zbývající členové kapely a VOMIT SPELL kolem roku 2018 začali pravidelně zkoušet a stali se plnohodnotnou kapelou. Koncem roku 2019 jsme začali nahrávat naše demo a o rok později naše album, které právě vyšlo.


Právě poslouchám vaši novinku „Vomit Spell“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s REPULSION, TERRORIZER, NAPALM DEATH, NASUM. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

MB: Děkuji za vřelá slova. Všechno jsme si nahráli sami a pak jsme vše poslali do Japonska, aby to zmixoval Koichi Hara. Výsledek je naprosto skvělý. Samozřejmě jsme měli „poslední slovo“ ohledně zvuku, ale byly to jen drobné úpravy poté, co nám poslal své první mixy. Koichi měl téměř volnou ruku, aby zvuk utvářel po svém.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Vomit Spell“? Jak vlastně tvoří/skládají VOMIT SPELL?

MB: Jako u většiny kapel to začíná nějakými kytarovými riffy a volnou strukturou skladby, pak se to aranžuje během zkoušky. Zpěv/text se přidává jakmile je skladba napsaná.

„Vomit Spell“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

PS: Obal nakreslil Necrofrost. Zobrazuje seanci zvracejících ghúlů, kteří se chystají přivolat nevyslovitelné. Myslíme si, že se to perfektně hodí k naší hudbě. Layout pro CD verzi udělal SNDNBCK, který také odvedl opravdu skvělou práci.


Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

PS: Napsal jsem všechny texty pro demo a aktuální album. Kromě skladby „Leah Sublime“, kde jsou použity úryvky ze stejnojmenné básně, kterou původně napsal Aleister Crowley. Zatímco texty na demu pojednávaly převážně o osobních věcech, texty na albu jsou přímočařejší. Například „Spiritual Enslavement“ se zabývá, jak již název napovídá, tématem zneužívání a útlaku ve jménu náboženství. „Necrotronic“ na druhé straně zkoumá myšlenku „recyklace“ zesnulého jako primárního zdroje pro futuristické válčení. Představte si filmy Universal Soldier, ale v režii Bruna Matteie! Původní pracovní název pro „Axiom of Annihilation“ byl „Pile of Dead Nazis“, ale to se později změnilo kvůli povaze textů, které jsou o tom, jak se vypořádat s nejrůznějšími lidskými spodinami.

Novinka vyšla na CD u F.D.A. Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci, ale nelákalo vás vydat album u nějaké větší firmy? Oslovili jste nějaké? Jak jste vlastně spokojeni s F.D.A. Records?

PS: Když nás Rico, majitel F.D.A. Records oslovil a zeptal se, zda bychom neměli zájem o re-edici našeho dema na CD a následné album u jeho labelu, souhlasili jsme. Zatím jsme opravdu rádi, že můžeme spolupracovat s F.D.A. ale také s Ericem z Life After Death, který vydá naše album na kazetě a vinylu. Oslovili nás i jiné labely, ale v té době už jsme měli podepsanou smlouvu.


Hrajete typický, klasický starý death grind metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo vás někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu VOMIT SPELL ozvláštnit?

JL: Vlastně bych naši hudbu nepopsal jako „ortodoxní“, protože v tomto ohledu nedodržujeme žádná pravidla stylu. Pokud pozorně posloucháte naše album, objevíte tu a tam odkazy na klasické grindcore a death metalové prvky. Snažíme se začlenit starou i novou školu, ale jedinečným způsobem. Naši členové poslouchají spoustu různých druhů extrémní hudby, většinou death metal, crust punk, grindcore, black metal – na co si vzpomenete. Všechny tyto různé hudební žánry mají samozřejmě určitý vliv na naši hudbu a tak se nám to líbí.

Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně VOMIT SPELL zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází, nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

MB: Zkoušíme co dva týdny, protože bydlíme daleko od sebe. Kdybychom bydleli blíže, pravděpodobně bychom zkoušeli každý týden, ale celkově nám to vyhovuje.


Na vaší kapele je opravdu vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte, jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

MB: Hlavně psát dobré skladby a vydávat je. A samozřejmě také hrát nějaké koncerty. Po pravdě nemáme velké ambice na rozsáhlé turné, protože naše pracovní/životní závazky něco takového neumožňují.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

PS: Musím se přiznat, že jen stěží držím krok s posledními nahrávkami, protože je toho hodně. Poslední EP od INCARCERATION mě ale zaujalo. Docela drsná produkce a tvrdé sklady. Těším se na nové věci od FEACES CHRIST.

MB: poslední nahrávky Altarage, Portal, Death Toll 80k a Jalang stojí za zmínku.

JL: Antediluvian - The Divine Punishment, Këkht Aräkh - Pale Swordsman, Nordgeist - Frostwinter


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

PS: Krabathor!

JL: Napadají mě Root a Master’s Hammer.

MB: Hrál jsem v Čechách mnohokrát se svou starou kapelou Nyctophobic, takže jsme sdíleli pódium s kapelami jako Malignant Tumour (za jejich Grindcore éry), Gride, Fleshless, Ingrowing a mnoha dalšími. Další aktuální kapely, které jsem zaregistroval, jsou Mörkhimmel, Fear of Extinction, Morbider, Brutally Deceased.

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death grind metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

MB: Snažíme se pokrýt vše v rámci death metalového a grindcore zvuku, jak můžete slyšet na albu. Hrál jsem death/grind se svou starou kapelou Nyctophobic a chtěl jsem tento druh hudby hrát znovu poté, co se Nyctophobic rozpadli. Vzhledem k tomu, že hraji také v crust/d-Beat kapele Hellknife, crust/punková část je tam pokrytá a Vomit Spell se ukázalo být více death metal s nějakými náznaky grindcore a občas black metalu. Od začátku bylo cílem vytvořit dobré skladby a nebýt příliš omezeni na jeden styl, takže to, co na albu slyšíte, do značné míry shrnuje „naši“ hudbu.

Co chystají VOMIT SPELL v nejbližších měsících?

V současné době hodně zkoušíme a připravujeme se na nadcházející koncerty. Zároveň již pracujeme na novém materiálu.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Díky za podporu!

úterý 23. listopadu 2021

Recenze/review - EVIL DAMN - Necronomicon (2021)


EVIL DAMN - Necronomicon
CD 2021 Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Obřadní kámen je ještě od krve. Pár kapek je jasným svědectvím, že se zde minulou noc pořádal okultní rituál. Vyděšená tvář, tělo bez srdce. Vše je na první pohled jasné. Divné jsou jenom symboly, které nemohu rozluštit. Ve jménu pradávné bestie. Ve jménu nekonečné smrti. Je tu ještě jedna věc. Přehrávač na kazety a v něm hudba pro vyvolávání temných sil. EVIL DAMN z Peru a jejich ošklivý a mokvající death metal, se krásně hodí k pochmurné atmosféře starého pohřebiště.

Pokaždé, když si vybírám album, o kterém chci napsat, tak jej několik dní poslouchám. Musím mít chuť se k němu vrátit. "Necronomicon" jsem si dával do hlavy během sychravých dní. Otevřel se přede mnou záhadný svět H.P. Lovercrafta a já mohl ochutnat z pestré palety ošklivých fantazií.

 

Death metal v podání EVIL DAMN je starý a prašivý. Morbidní ze své podstaty a inspirovaný kapelami jako NECROPHAGIST, MORBID ANGEL, starými GORGUTS. Peruáncům koluje v žilách zkažená krev. Dokáží být divocí a zničující. Zároveň umí navodit uvěřitelné nihilistické nálady. O pradávných rituálech smrti toho bylo napsáno již mnoho, ale tady se můžete setkat s nahrávkou, která je špinavá, reálná, smradlavá jako stoka pod vaším městem. Samozřejmostí je prašivý zvuk, démonický obal, ale hlavně velká spousta zajímavých a zvrácených hudebních nápadů. Riffy mě řežou a pálí, smrt je při poslechu hodně blízko. Navíc cítím ze skladeb síru, což je pro mě vždy příslibem blízkosti pekla. Myslím si, že staří fanoušci death metalu, mezi které se hrdě hlásím, budou určitě spokojeni. Dostanete zde totiž vše potřebné. Černou jiskru, čerstvě otevřené hroby. Ve vzduchu se houpají další oběšenci. Oběti byly připraveny a příšera z hlubin se zase jednou zakousla do čerstvého masa. Pokud uctíváte svět H.P. Lovercafta a rádi trávíte svůj čas v nekonečných močálech nicoty, je deska "Necronomicon" určena přímo pro vás. Ožijí před vámi dávno opuštěná pohřebiště, kam byly pohřbívány ostatky všech prokletých. Morbidní, krvavý rituál smrti!


Asphyx says:

The ceremonial stone is still covered in blood. A few drops are a clear testimony that an occult ritual was held here last night. Scared face, heartless body. Everything is clear at first glance. The only thing weird are the symbols I can't decipher. In the name of the ancient beast. In the name of endless death. There's one more thing. Cassette player with music for evoking dark forces. EVIL DAMN from Peru and their ugly and soaking death metal, fits beautifully with the gloomy atmosphere of the old burial ground.

Every time I choose the album I want to write about, I listen to it for a few days. I have to feel like going back to him. I put "Necronomicon" in my head during the dry days. The mysterious world of H.P. Lovercraft and I could taste a variety of ugly fantasies.


Death metal performed by EVIL DAMN is old and dusty. Morbid in nature and inspired by bands like NECROPHAGIST, MORBID ANGEL, OLD GORGUTS. Corrupt blood circulates in Peruvians. They can be wild and destructive. At the same time, it can evoke believable nihilistic moods. Much has been written about ancient death rituals, but here you can find a recording that is dirty, real, smelly like a sewer under your city. Of course, there is a dusty sound, demonic cover, but most importantly a lot of interesting and perverted musical ideas. Riffs cut and burn me, death is very close when listening. In addition, I feel sulfur from the songs, which is always a promise for me near hell. I think that the old death metal fans, among whom I am proud to be, will definitely be satisfied. You will get everything you need here. Black spark, freshly opened graves. Other hangmen are swaying in the air. The victims were ready, and the monster from the depths bit into the fresh flesh again. If you worship the world of H.P. Lovercafta and you like to spend your time in endless swamps of nothingness, the board "Necronomicon" is designed just for you. The long-abandoned burial grounds, where the remains of all the cursed were buried, will come to life in front of you. A morbid, bloody death ritual!


Tracklist:
01. The Curse
02. Beast Of Rlyeh
03. Ceremonial Decimation
04. Graveless Cadaver
05. Darkness Will Remain
06. Altares De Innsmouth
07. Shaitan
08. Necronomicon
09. Christ Death (Sarcofago Cover)


Recenze/review - SUNLESS - Ylem (2021)


SUNLESS - Ylem
CD 2021, Willowtip Records

for english please scroll down

Ráno vstaneš a tvoje mysl je ještě odpočinutá. Stačí ale dorazit do práce a během několika hodin máš pocit, že se ti uvaří mozek ve vlastní šťávě. Dostaneš tolik informací, že je tvoje hlava nedokáže zpracovat. Jako bychom byli přímo napojeni na všemocnou síť. Občas mě to děsí, někteří z nás jsou totiž již ovládáni a vůbec jim to nevadí. Lehce se pak stane, že se člověk zblázní, zešílí.

Když jsem poprvé slyšel novou desku amerických progresivních death metalistů SUNLESS, tak jsem si vzpomněl na několik případů z mého okolí, kdy kdysi rozumným lidem díky neustálému sdílení svého života tak trošku přeskočilo. Nebyli a nikdy nebudou příliš dokonalí.  A měli z toho, ze sebe, strach. Hudba je zde velmi komplikovaná, zpočátku nepřístupná. Jako dnešní doba, jako lidská mysl. Jak z jiné dimenze.

 

O podobných smečkách zase tolik často nepíšu, mnohdy podobnou hudbu už nechápu a taky není čas. SUNLESS mě ale zaujali. Ona totiž novinka nejdřív jen tak pobublává v pozadí, zdá se dokonce nepříjemná, mnohdy disharmonická. Po nějaké době se ale vše spojí krásně dohromady a já si užívám průlet temným vesmírem hudební fantazie. Tvorbu těchto maniaků lze v určitých momentech přirovnat třeba k takovým GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT, HEADSHRINKER, v surovějších momentech zase k SUFFOCATION. Zkrátka a jednoduše se jedná o inteligentní chaos, který po čase uzraje a zanechá ve vás krvavou šmouhu. Přiznávám ale, že pokud jsem byl unavený, bylo na mě té disonance už moc. Pánové jsou samozřejmě skvělí muzikanti, hrají velmi technicky, komplikovaně, ale nezapomínají (a to je pro mě velmi důležité) i na strukturu skladby jako takové a dobré riffy. Každý song má jasně rozpoznatelnou linku, která je košatě rozvíjena. Je jen na vás, jestli "vám to dojde". Nejsem příznivcem konspiračních teorií, ale při poslechu "Ylem" si opravdu připadám, jako bych měl v hlavě implantovaný čip. Nevím jaké se mnou mají úmysly, ale tohle album budu poslouchat rozhodně rád dál. Progresivní, technický death metal s temným otiskem!


Asphyx says:

You get up in the morning and your mind is still relaxed. But all you have to do is get to work and within a few hours you will feel that your brain is boiling in its own juice. You get so much information that your head can't process them. As if we were directly connected to an omnipotent network. Sometimes it scares me, because some of us are already controlled and they don't mind at all. It easily happens that a person goes crazy, goes crazy.

When I first heard the new album of American progressive death metalists SUNLESS, I remembered a few cases from my area where once sensible people skipped a little thanks to the constant sharing of their lives. They were not and never will be too perfect. And they were afraid of themselves. The music here is very complicated, initially inaccessible. Like today, like the human mind. As from another dimension.


I don't write about similar packs so often, I often don't understand similar music anymore and there's no time. But SUNLESS intrigued me. At first, the novelty just bubbles in the background, it even seems unpleasant, often disharmonious. But after a while, everything comes together beautifully and I enjoy flying through the dark universe of musical fantasy. The creation of these maniacs can be compared in certain moments to such GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT, HEADSHRINKER, in more cruel moments to SUFFOCATION. In short, it is an intelligent chaos that matures over time and leaves a bloody smudge in you. But I admit that if I was tired, the dissonance was too much for me. Gentlemen are, of course, great musicians, they play very technically, complicatedly, but they do not forget (and this is very important to me) the structure of the song as such and good riffs. Each song has a clearly recognizable line that is unfolded. It's up to you to "get it". I'm not a fan of conspiracy theories, but listening to "Ylem" I really feel like I've had a chip implanted in my head. I don't know what their intentions are with me, but I will definitely love listening to this album. Progressive, technical death metal with a dark imprint!


Tracklist:
01. Spiraling Into The Unfathomable
02. Ascended Forms
03. The Unraveling Of Arcane Past
04. Atramentous
05. Flesh-Particle Amalgamation
06. Forgotten (Remnants Of Life)
07. Perpetual Contortion
08. Molding Axioms Of The Metaphysical

band:
Mitch Schooler - Bass
Lucas Scott - Guitar and Vocals
Taylor Hamel - Drums


pondělí 22. listopadu 2021

Recenze/review - VOORHEES - Chapter Two & a Half (2021)


VOORHEES - Chapter Two & a Half
EP 2021, vlastní vydání

for english please scroll down

Chodím rád temným tichým městem. Všichni ještě spí, jen pár stínů čeká ve špinavých uličkách. Vytáhly je ven nutkavé fantazie. O krvi, nenávisti, o vnitřních hlasech, které jako zlí démoni našeptávají. Jdi a zabij. Mám poslední roky pocit, že je mezi lidmi čím dál tím víc zla. Nebo jsme jej měli v sobě vždycky a teď je jen víc vidět? Už dávno vím, že noční klid v ulicích je jen zdánlivý.

Občas se někdo odlepí od stěny a já se leknu. Poslouchám nové EP mých oblíbených VOORHEES. Death metalové kapely z Francie, která ctí staré dobré pořádky. I letos dostaneme tři nové skladby zahrané s elegancí starých hrobníků. 

 

Poslech "Chapter Two & a Half" mi nejvíc připomíná pouliční rvačku, ve které najednou někdo vytáhne nůž. Hudba je to opět velmi uvěřitelná, divoká, neučesaná. Přesně takhle to mám rád. Kapela si na nic nehraje, ze skladeb je cítit, že věří tomu, co hraje. Jsou to přesně tyhle momenty, které dělají z VOORHEES smečku, ke které se tolik rád a často vracím. Pokud se vám líbí třeba takoví JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, budete určitě spokojeni. Kolem celé nahrávky se vznáší zvláštní krvavá mlha. Smrti a nenávisti je kolem možná už příliš, lidé dávno nepoužívají mozek, stali se jen ovcemi jdoucími na porážku. Přidávám hlasitost a mám neodbytný pocit, že se v okolí začaly ztrácet mladé dívky. Ulicemi se už dávno vznáší podivný strach. Temné fantazie zvrácených jedinců všechny kolem šokují. Některé pomatené dámy se s nimi chtějí dokonce seznámit. Někdy se mi chce z lidí zvracet. Raději se zavřu do pokoje a poslouchám alba jako je "Chapter Two & a Half". Prašivý zvuk, zajímavý obal, myslím, že fanoušci starého plesnivého smrtícího kovu si nemůžou na nic stěžovat. Old school death metal ostrý jako břitva!


Asphyx says:

I like to walk in a dark quiet city. Everyone is still asleep, only a few shadows waiting in the dirty alleys. They pulled them out of compulsive fantasy. About the blood, the hatred, the inner voices that whisper like evil demons. Go and kill. In recent years, I have felt that there is more and more evil among people. Or have we always had it in us and now there is only more to see? I have known for a long time that the night quiet in the streets is only apparent.

Sometimes someone gets off the wall and I'm scared. I'm listening to the new EP of my favourites VOORHEES. Death metal band from France, which honors the good old order. This year we will also receive three new compositions played with the elegance of old gravediggers.


Listening to "Chapter Two & a Half" reminds me most of a street fight in which someone suddenly pulls out a knife. The music is again very believable, wild, uncombed. That's exactly how I like it. The band doesn't play anything, you can feel the songs believing what they're playing. It is precisely these moments that make VOORHEES a pack to which I return so often and often. If you like such JUNGLE ROT, OBITUARY, BOLT THROWER, you will definitely be satisfied. A strange bloody mist hovers around the entire recording. Death and hatred may be too much around, people haven't used their brains in a long time, they've just become sheep going to slaughter. I turn up the volume and I have an unquenchable feeling that young girls have started to get lost in the area. Strange fear has been floating in the streets for a long time. The dark fantasies of perverted individuals shock everyone around. Some crazy ladies even want to meet them. Sometimes he wants to throw up on people. I prefer to close in the room and listen to albums like "Chapter Two & a Half". Dusty sound, interesting cover, I don't think fans of old moldy deadly metal can complain about anything. Old school death metal razor sharp!


about VOORHEES on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. A Tale From The Dark Side
02. Don't Scream
03. Z Killer

Recenze/review - ARCHSPIRE - Bleed the Future (2021)


ARCHSPIRE - Bleed the Future
CD 2021, Season of Mist

for english please scroll down

Dost často kolem sebe slýchávám, že death metal je dávno mrtvým stylem, který je jen neustále dokola recyklován. Je mi sice trošku záhadou, proč všichni kritici touží jen po progresi, která většinou žádnou progresí není. Všechno už tady bylo a nadávat se dá úplně na všechno. V hudbě, kterou každý vnímáme jinak, to platí tisícinásobně. Pokud máte velkou fantazii a nechybí vám rozhled, odpovědí na to, kam death metal směřuje, vám může být nová deska kanadských ARCHSPIRE. 

Základem jejich hudby je samozřejmě neskutečné hráčské umění. Po technické stránce nelze téhle smečce vytknout vůbec nic. Žijí si ve svém progresivním světě, nechávají své nápady plynout a mě osobně fascinuje určitá samozřejmost, s jakou skladby opět znějí. "Bleed the Future" je dalším zběsilým, rychlým, v určitých momentech neuchopitelným, pokračováním věcí minulých. 


Nemám absolutně žádných námitek proti tomu, jak nahrávka zní. Jen si jako starý pes musím trošku postěžovat, že určitá dávka živočišnosti přeci jen chybí. Je to ale jen drobnost. Doba je dávno jinde a ARCHSPIRE znovu dokazují, že umí složit songy, které vám propláchnou mozek kyselinou. Od mnohých ostatních je odlišuje právě samozřejmost, lehkost, s jakou vše utíká kupředu. Nikde žádná křeč a dnes tolik časté pózy. Celou dobu se samozřejmě pohybujeme v jiných dimenzích, ve kterých potkáme i lehkou inspiraci smečkami jako ORIGIN, SPAWN OF POSSESSION, DEYOND CREATION, CYNIC, ATHEIST, OBSCURA, GOROD, NECROPHAGIST. Za svoji maličkost pak musím podotknout, že si desky jako "Bleed the Future" užívám hlavně doma, na dobré aparatuře. Naživo vydržím vždy jen pár songů a chodívám na pivo. Berte to ale jako takový malý nešvar starého posluchače. Nebudu si hrát na velkého pana kritika. Některé momenty na albu nechápu, nestíhám. Možná ale proto je stále co objevovat. CD určitě nebude mým každodenním průvodcem, ale pokaždé, když budu mít chuť na tento styl, budu před jinými volit právě ARCHSPIRE. A to z jednoho prostého důvodu, na který se dnes často zapomíná - baví mě to! Intenzivní technická death metalová invaze! 


Asphyx says:

I often hear around me that death metal is a long-dead style that is only constantly recycled. It is a bit of a mystery to me why all critics only want progress, which is usually not progression. Everything was already here and you can swear at everything. In music, which we all perceive differently, this is true a thousandfold. If you have a lot of imagination and you don't lack a view, the answer to where death metal is headed may be the new Canadian ARCHSPIRE record.

The basis of their music is, of course, the incredible art of playing. Technically, nothing can be said about this pack. They live in their progressive world, they let their ideas flow and I am personally fascinated by the certainty with which the songs sound again. "Bleed the Future" is another frantic, fast, at some point elusive, sequel to things of the past.


I have absolutely no objection to how the recording sounds. As an old dog, I just have to complain that a certain amount of animalism is still missing. But it's just a trifle. Time is long gone and ARCHSPIRE once again proves that they can compose songs that will flush your brain with acid. They are distinguished from many others by their obviousness, the ease with which everything runs forward. No convulsions anywhere and so many frequent poses today. All the time, of course, we move in other dimensions, in which we also meet light inspiration from packs such as ORIGIN, SPAWN OF POSSESSION, DEYOND CREATION, CYNIC, ATHEIST, OBSCURA, GOROD, NECROPHAGIST. For my trifle, I must point out that I enjoy records like "Bleed the Future" mainly at home, on good equipment. I always only live a few songs live and go for a beer. But take it as such a small scumbag of the old listener. I will not play the big critic. I don't understand some moments on the album, I can't keep up. But maybe that's why there's still something to discover. The CD will definitely not be my daily guide, but every time I feel like this style, I will choose ARCHSPIRE over others. And for one simple reason that is often forgotten today - I enjoy it! Intense technical death metal invasion!



about ARCHSPIRE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. Drone Corpse Aviator
02. Golden Mouth Of Ruin
03. Abandon The Linear
04. Bleed The Future
05. Drain Of Incarnation
06. Acrid Canon
07. Reverie On The Onyx
08. A.U.M.

band:
Oliver Rae Aleron (vocals)
Spencer Prewett (drums)
Dean Lamb (guitars)
Tobi Morelli (guitars)
Jared Smith (bass)

neděle 21. listopadu 2021

Recenze/review - DEHYDRATED - After the Funeral (2021)


DEHYDRATED - After the Funeral
CD 2021, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Co nastane po smrti nevíme. Ale naše představivost pracuje na plné obrátky. Navštěvujeme hřbitovy a rozmlouváme s mrtvými. Myslíme si, že existuje přechodné období mezi naším a oním světem. Možná ale nakonec jenom shnijeme v zemi a nezůstane po nás vůbec nic. Pár vzpomínek, naši potomci a po talentovaných i nějaký ten odkaz. O slovenskou death metalovou legendu DEHYDRATED strach nemám. Jejich otisk je již dávno jasný a zřetelný. Jsou zapsáni krvavým písmem v knize mrtvých. 

Nutno rovnou předeslat, že jsem fanoušek. Takový ten věrný maniak, který má kapelu opravdu rád. Jsem starý pes, kterého nechává chladným většina současné hudební produkce. Raději trávím svůj čas ve stínu, ve starých katakombách a čekám právě na podobné nahrávky, jako je letošní zásek "After the Funeral". Slyším šepot nemrtvých.


DEHYDRATED i na novince citují ze starých death metalových učebnic. Deska je podmanivým výletem do země stínů. Letos mi připadají skladby melodičtější, propracovanější, o nějaký řád temnější, s masivnějším a hutnějším zvukem. Ocitl jsem se zpátky v devadesátých letech minulého století a nadšeně otevírám plesnivou a ztrouchnivělou rakev s názvem kapely. Líbí se mi a vždycky jsem oceňoval jejich přístup. Jsou to neskuteční srdcaři, kteří mají pravý death metal v krvi. Nemusí dávno nikomu nic dokazovat, přesto ze songů cítím takovou tu pradávnou poctivost, která se dle mého nedá naučit. Musíte ji prožít, být součástí Hádovy říše dlouhé roky. I když poslouchám tenhle styl od jeho začátků, stále jsem rád, když vyjdou podobná alba. Oceňuji raději uvěřitelnost, než technické finesy. Rozdíl mezi kremací a pohřbem do země asi všichni chápete. "After the Funeral" je pro mě dokonalou exhumací starých hrobů. Chlad, temnota, popraskané kosti, to jsou věci, o které tu jde. Možná po smrti není vůbec nic a nebo se ocitneme v podobném světě, jaký nám představují právě DEHYDRATED. V močálech nekonečné bolesti, v chladu a mrazu, v krvavé mlze. Skladby jsou velmi dobře napsány, typický Dragonův zpěv je jasným poznávacím znamením. Pánové mi vypálili do mozku další cejch. Nenašel jsem vlastně nic, co by mi vadilo nebo překáželo v tom, abych si "After the Funeral" opravdu užil. Teď už vím, co nastane po smrti. Totální inferno, stejně jako na této desce. Temný death metalový obřad!


Asphyx says:

We do not know what will happen after death. But our imagination is working at full speed. We visit cemeteries and talk to the dead. We think there is a transition period between ours and the other world. But maybe in the end we just rot in the ground and nothing is left behind. A few memories, our descendants and after the talented even some legacy. I am not afraid of the Slovak death metal legend DEHYDRATED. Their imprint has long been clear and distinct. They are written in bloody writing in the book of the dead.

Needless to say, I'm a fan. Such a loyal maniac who really likes the band. I'm an old dog that is left cold by most current music production. I prefer to spend my time in the shadows, in old catacombs and waiting for similar recordings as this year's "After the Funeral" jam. I hear the whispers of the undead.


DEHYDRATED quotes from old death metal textbooks as well. The board is a captivating trip to the land of shadows. This year, the songs seem more melodic, more elaborate, a bit darker, with a more massive and dense sound. I found myself back in the nineties and enthusiastically opening a moldy and rotten coffin called the band. I like them and I have always appreciated their approach. They are incredible heartthrobs who have real death metal in their blood. They don't have to prove anything to anyone for a long time, yet I feel such an ancient honesty from the songs that I can't learn. You must live it, be part of the Serpent Realm for many years. Even though I've been listening to this style since its inception, I'm still happy when similar albums come out. I appreciate the credibility rather than the technical finesse. You all probably understand the difference between cremation and burial in the ground. "After the Funeral" is for me a perfect exhumation of old graves. Cold, darkness, cracked bones, these are the things at stake. Maybe after death there is nothing at all or we will find ourselves in a world similar to what DEHYDRATED represents us. In the swamps of endless pain, in the cold and frost, in the bloody mist. The songs are very well written, the typical Dragon's singing is a clear hallmark. Gentlemen have fired more marks into my brain. I didn't actually find anything that bothered or prevented me from really enjoying "After the Funeral". Now I know what will happen after death. Total inferno, just like on this CD. Dark death metal ceremony!


about DEHYDRATED on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DEHYDRATED - And Death Shall Have No Dominion (2019)


Interview - DEHYDRATED - Slovak death metal legend is back!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý dvacátý pátý - Zpátky do Afriky


Příběh tří stý dvacátý pátý - Zpátky do Afriky

Opakovaný vtip není vtipem. Aspoň se to říká, jenže tenhle nikdy neomrzel. Tentokrát nesedím U Darebáka mezi vejškou a věznicí, ale U Kance na náměstí. Stejně jako před několika týdny (pořád se něco dělo a mě to fakt přišlo hrozně dávno), mě překvapily dvě krásný černošky. Georgeho ségry. Svíjejí se kolem mě a že prý bych měl zažít zasvěcovací rituál jejich kmene. Je to samozřejmě sranda, já jim zase tvrdím, že u mě by nemusely česat bavlnu, ale byly by mé nejoblíbenější otrokyně. Mě se sexuálně černý holky moc nelíbí, ale tyhle jsou krásný. Živočišný. Můj kamarád je varoval, že budu mít blbý kecy, ale že jsem jinak z gruntu hodná duše. Je sranda a to fakt jako velká. 

Bývala to krásná doba. Starosti se zdály vzdálené, problémy s otcem byly daleko v Boleslavi. Kačenka se pomalu ztrácela v mlhavých snech. To už jsem víc vzpomínal na Kytku a Prcalíka, chyběli mi kamarádi. Carlos skončil ve škole teprve nedávno a narukoval rovnou k hradní stráži. Jeho krásný vlasy byly ostříhány a i když jsme si slíbili, že se budeme setkávat, znáte to. Měl vážnou známost a tak chtěli být při opušťáku spolu. No a teď mě měl opustit ještě George. Jeho otec přiškrtil kohoutek. Elektro fakulta byla jeho již asi šestou školou a táta řekl dost. Chvíli sice zkoušel nějaký brigády, ale to moc nešlo. Že se vrátí zpět do Zairu, mi řekla jedna z jeho sester asi po pěti pivech. Byl jsem v šoku. Proč? To tady budu fakt jako zase sám?

Musel jsem si dát rum a pak jsem měl vyčítavou. Samozřejmě jsem nedovedl pochopit, proč utíká, proč nebojuje. Bylo to celý divný, ale nakonec jsem vše venku na cigáru rozdýchal. Můj kamarád, kluk z Afriky se bude vracet domů. Bude mi ta tvoje neustále rozšklebená držka chybět. Měl jsem slzy na krajíčku, ale před sérgama dělal, že jakože nic. George řval jak stará bába. Když naše smutnění pominulo a začali jsem u dalšího rumu zase trošku uvažovat, napadlo nás tak nějak samozřejmě, že to pořádně roztočíme. Do zavíračky sedíme U Kance. Pak se vypotácíme na náměstí. George močí u výlohy a zpívá jeho oblíbenou Černý muž po bičem otrokáře. Vůbec si nedovedu představit, že by něco takového dělal dneska. Stejně jako třeba že jsem měl neustálou potřebu všem říkat a machrovat, že ségry jsem si koupil na trhu v Saudský Arábii. Největší prdel byla, že tyhle vtípky vymyslely ony.

Tah Plzní byl mocný, plný panáků, zvracení, svíjení se na diskotékách. Dělali jsme neskutečnou rotyku a nechtěli jsme, aby to někdy skončilo. Pro holky byla Plzeň velkej svět, kde byl jejich brácha. A já byl jeho kamarád. Hele, řeknu vám na rovinu, že jsem byli spojeni takovým tím poutem, jako s mýma kámošema z boleslavský party. Nikdo z nich sice neposlouchal metal, ale styl černého (to zní fakt dobře) humoru, nadsázky a velkýho srdce, nás spojoval. Byli jsme na stejné vlně. Mladí a neklidní, tak trošku opilci, studenti, který pořád neměli peníze, ale cítili jsme se svobodně. Stojím ožralej u památníku tatíčka Masaryka a chčiju z vejšky. Prej kdo to je, to je nějakej kolonizátor? Vysvětluju, že to byl PAN prezident, jeho myšlenky, ale jsem ožralej. Vedle na lavičce sedí George a drží v ruce plakát, který někde utrhl z kandelábru. Ne ty vole, já na žádnou zábavu do Přeštic nepojedu.

Můj spolubydlící na koleji je někde v prdeli (jak já jsem rád) a tak spí všichni u mě. Stojí nás to sice lahev vodky, ale přece je nenechám na ulici. George byl v nějaký hnusný ubytovně. Sápu se do sprchy, když tam je jedna ze sester. Není zamčená a tak celou tu krásu vidím. Je to pro mě úplně něco novýho. Vrátí se jen v ručníku a kde že budeme spát. Jsou tu jen dvě postele. Ne ty vole, nikdo po mě nemůže chtít, abych spal s Georgem, tak jak jsme opilí, tak mám najednou hodně blízko u sebe nádhernou černošku. Nemůžu ale vůbec nic, na tohle je můj kamarád hroznej. Jen na krajíček, prosím, ale zahlédnu v jeho očích zlobu. Tak nic no, škoda, nejsi můj kamarád. Mám tak nějak pocit, že by možná i chtěla. Měla si už někdy bílýho kluka? 

K ničemu nedojde a já si musím dát ráno hodně studenou sprchu. Chodí tu kolem mě jen v kalhotkách, hergot, jsem jen mladý muž s hrozně slabou vůlí. Oblékneme se a jede se. Oběd v nějakým pajzlu v Přešticích a celý odpoledne čekáme na zábavu. Jdeme tam už pěkně opilí, ale nikomu to nevadí. Možná budíme trošku rozruch, ale za celý večer nezaznamenám žádný blbý kecy, až se sám divím. Spíš sem tam někdo přijde k našemu stolu, normálně pokecá. Nevím, nepamatuju si, co tam bylo za kapely, vím jen o Katapultu. Možná to bude znít divně, ale mě jejich písničky vůbec nevadí. Jdu dokonce tančit. Já a dvě gazely. Jsem šťastnej a zároveň hrozně smutnej, protože je to naposledy, co se vidíme. Člověk má sice plány do budoucna, prej přijeď k nám, ale nikdy k tomu nedojde.

Řveme texty českých kapel. Je to úžasný. Tři černočerný s hubama dokořán halekají české refrény. Čekáme na vlak. Cítím velkou sílu, sounáležitost s tím klukem z jinýho kontinentu. Byl jinej než já, ale v podstatě úplně stejnej. Mladej cápek, kterej hledal kus toho obyčejnýho posranýho štěstí. Chtěli jsme každej pořádnou holku, malej byt, někdy třeba i to auto a hlavně klid. On si prožil svý, když se u u nich doma vařila krev a já měl za sebou taky pár bolestivých ran. Když vzpomínám na začátek svých studií, tak si na Georgeho a speciálně na tenhle večer vždycky vzpomenu. Máme vážnou řeč, ségry jsou schoulený u mě. Mám vás moc rád, víte to? Já to moc nikomu neříkám. Hele a co budeš u vás dělat? Neví, nikdo nic neví.

Sereme na kolej, jdeme do nonstopu. Kecáme, tak nějak podvědomě víme, že se dlouho neuvidíme. Děkuje mi za hospody, za to, že jsem mu vždycky pomáhal, je upřímnej a já mu říkám, ser na to, to je přeci normální. Nojo, ale byl si první, kdo se ke mě choval úplně normálně, nebyl jsem pro tebe jen exot z jiný země. Ty držko jedna, já sem přišel taky z daleka a nikoho tu neměl a tys byl taky první, kdo neměl u piva jen namachrovaný kecy. Takhle to probíhá celou noc. Holky pomalu střízliví a jsou najednou hrozně vážný. Nadešel čas. Balí si na ubytovně pár švestek. Přemýšlím, proč sem poslala jeho rodina zrovna sestry. No co, u nás máme rovnoprávnost (momentálně), u vás ne? Chtěly se sem zase podívat. Moc se jim v Čechách líbilo. Jsem tomu fakt rád, gazely moje.

Na Ruzyni je to hodně smutný. Dojedeme do Prahy vlakem, pak autobusem a kus pěšky. Stojím tam, dívám se na letadlo a je mi hrozně. Po tváři mi kapou slzy jako hrachy. Od té doby nevím o Georgovi vůbec nic. Zmizel do Afriky a nedal o sobě už nikdy vědět. Možná se mu něco stalo, možná měl jen jiné starosti. Tenkrát nebyl internet tak rozšířený. Zbyly jen krásný vzpomínky. Na neustále rozšklebenou tvář ve smíchu. Na vždy dobrou náladu. Jenom někdy se tak smutně díval. Když se mu stýskalo po domově a nebo když jsme kecali spolu o holkách. George patřil mezi postavičky mého mládí, které mě hodně ovlivnily. Znali jsme se krátce, dnes bychom toho třeba ani moc společného neměli, ale tenkrát, tenkrát jsme byli opravdoví kamarádi. Třeba se jednou zadaří a potkáme se. Pevně v to věřím. 

Když nad tím tam přemýšlím teď, po mnoha letech, říkám si, že jsem měl vlastně hrozný štěstí. Na lidi kolem sebe určitě. Tak mě tak napadá, važte si svých kámošů. Těch pravých, co s nimi můžete zajít na pivo a o všem pokecat. Moc jich není. A času je málo. Opatrujte se.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. listopadu 2021

Recenze/review - WHARFLURCH - Psychedelic Realms Ov Hell (2021)


WHARFLURCH - Psychedelic Realms Ov Hell
CD 2021, Gurgling Gore, Personal Records

for english please scroll down

Staré kosti, rozvěšené na stromech. Bělostné lebky, které se dívají prázdným pohledem směrem k tobě. O tomhle domě kolují různé zvěsti. O čarodějích, temných rituálech, o drogách a obřadech, na kterých se obětují mladé dívky. Ne, tohle není žádný hloupý film pro děti, které se rády bojí. Teď už to vím. Omámený sedím v kleci a na těle mi chybí několik pruhů masa.

Spojení death metalu, doomu a psychedelie se zdá být podivné ze své podstaty. Jenže když se toho chytí kapely jako WHARFLURCH, tak dostanete pestré, zajímavé album. Se spoustou ruchů, které pochopí asi jen lidé pod vlivem omamných látek. Objevují se zde roztodivné morbidní obrazy. Pro mě je důležité, že je smrt během poslechu stále hodně blízko. 


Smíchejte vlivy od OBITUARY, HOODED MENACE, BLOOD INCANTATION, přidejte trošku ACID WITCH, kousek NOCTURNUS a podávejte podchlazené. WHARFLURCH na to jdou ale přeci jen jinak. Mají spoustu vlastních nápadů, jsou svým způsobem i progresivní, v takovém tom hnusném stylu, který mám tolik rád. Jako bych seděl opravdu někde uprostřed močálů v domě, kde se dějí hnusné věci. Pod vlivem lektvarů a poslechu "Psychedelic Realms Ov Hell" se postupně mění moje vnímání světa. Bolest se násobí, mozek se vaří ve vlastní šťávě. Deska se neposlouchá příliš lehce, chce čas a klid. Temnou místnost a bohatou fantazii. Rád se s podobnými nahrávkami toulám podzimním lesem, s chutí si je dávkuji hezky postupně, pomalu. Svět kolem je možná ošklivý a ulice špinavé, ale do uší  jsou mi zaráženy hřeby z té nejkvalitnější oceli. Hudba má být hlavně o pocitech a emocích a WHARFLURCH si se mnou hrají jako kočka s myší. Jsem rád, že jsou v dnešní době ještě kapely, které se snaží klasické postupy někam posunout, rozvinout. Jakoby mi do hlavy někdo zatloukl obrovský trychtýř, kterým mi do hlavy proudí temná vesmírná energie. Psychedelická death doomová nákaza s destruktivním účinkem! Skvěle!


Asphyx says:

Old bones hanging from the trees. White skulls that look blankly at you. There are various rumours circulating about this house. About wizards, dark rituals, drugs and ceremonies where young girls are sacrificed. No, this is not a stupid movie for kids who like to be scared. Now I know that. Stunned, I sit in a cage, missing several strips of meat on my body.

The combination of death metal, doom and psychedelia seems strange in nature. But when bands like WHARFLURCH catch on, you get a colorful, interesting album. With a lot of noise that only people under the influence of drugs can understand. Strange morbid images appear here. It is important to me that death while listening is still very close.


Mix the influences from OBITUARY, HOODED MENACE, BLOOD INCANTATION, add a little ACID WITCH, a little NOCTURNUS and serve chilled. WHARFLURCH, however, goes differently. They have a lot of ideas of their own, they are in a way progressive, in the ugly style I like so much. It's like I'm really sitting somewhere in the middle of a swamp in a house where nasty things are happening. Under the influence of potions and listening to "Psychedelic Realms Ov Hell", my perception of the world gradually changes. The pain multiplies, the brain boils in its own juice. The record is not very easy to listen to, it takes time and peace. Dark room and rich imagination. I like to roam the autumn forest with similar recordings, I like to dose them nicely gradually, slowly. The world around me may be ugly and the streets dirty, but the best quality steel nails are stuck in my ears. The music is mainly about feelings and emotions and WHARFLURCH is playing with me like a cat with a mouse. I'm glad that nowadays there are still bands that are trying to move the classic methods somewhere, to develop. It was as if someone had hammered a huge funnel into my head, through which dark cosmic energy was flowing into my head. Psychedelic death doom infection with a destructive effect! Great!


Tracklist:
01. Celestial Mycelium
02. Stoned Ape Apocalypse
03. Abandoning Reality
04. Phantasmagorical Fumes
05. Bog Body Boletus
06. Psychedelic Realms Ov Hell

WHARFLURCH is:
John Mamo - Vocals / Drums
Mike Colby - Guitar / Vocals / Synths
Cary Smith - Bass
Steven Klein - Lead Guitar

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine