DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 31. července 2022

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý druhý - Obětování na oltář death metalu


Příběh tří stý šedesátý druhý - Obětování na oltář death metalu

Pro Pražáky už nejsem kluk z vesnice (rozuměj z Boleslavi), ale ten z Plzně. Nevím, co to znamená, ale koukají na mě tak nějak jinak. Aspoň mi to tak připadá. Většina metalistů chodila vždycky na učňák a jako student vysoké školy mezi nimi vypadám pořád jako exot, ale západočeská metropole má mezi nimi z nějakého důvodu zvuk. Sedím kousek od Vltavské, v jedné zapadlé hospůdce. Nejdřív sám u stolu, protože poslední měsíce jezdím na koncerty jako kůl v plotě. Mám pocit, že někdo mluvil o tom, že zrovna tenhle koncert měl být původně jinak, ale nevím, nepamatuji si. Jel jsem hned co jsem se vyspal. Prošel se po několika památkách a zabíjel jsem čas pivem. Moje nabídka spolužákům, aby jeli se mnou, nebyla opět vyslyšena. Blondýnka byla sice nahlodána, ale musela se učit. Škoda, ale už si začínám na svoje osamocené cesty zvykat.

V žebradle jsem měl vždycky nějaké brožované sci-fi, četl si a snažil se být nenápadný. Jo to tenkrát s partou z Boleslavi, to jsme dělávali děsnou rotyku. Většina akcí zahalená v alkoholové mlze. Možná nám nešlo ani tak o muziku, ale spíš o to být spolu, užít si. Mladí a neklidní. Taky s náma jezdila spousta holek. To bývalo super. Něco podobného slyším i vedle od stolu. Dnes mě čekají IMMOLATION. Už nějakou dobu je nemůžu vyhnat z hlavy a mám to pořád nastavené tak, že si musím koupit CD a pak je vidět naživo. Byla to pro mě samozřejmě událost. Neklid už dva dny předem. Cestovní horečka. Přitom už jsem byl zvyklý. Z ukecaného mladíka byl najednou zadumaný studentík. Brýle a triko Vader, na které nedám pořád dopustit. Já si pokaždé jedu všechno užít, těším se. Na adrenalin, na kapely, které třeba někde potkám. Tisíce zážitků, zpocený hrozící lidé, holky, co jim nadskakují prsa. Miluju menší kluby, kde jsem se svými bohy jedním tělem i myslí. Propojení, ano to je to správné slovo.

Vždycky jsme se všichni těšili. Nikde jsem nezaznamenal někoho, kdo by nadával. Devadesátky v tomhle byly skvělý. Nadšení, mládí, odhodlání. Svět patřil nám. Je 11. října 1996. Za chvilku mi bude 22 let. Mám dvě maturity, zatím se úspěšně vyhýbám vojně. Rodina v Boleslavi je v rozkladu a po několika skvělých holkách, se kterými jsem chodil, jsem sám jako kůl v plotě. Nejsem na samotu zvyklý. Všechno je jiné. Podivné. Nemám koho chytit za ruku, ani za zadek. Štve mě to. Myslím na blondýnku. Někdo se kousek ode mě pohádá o nějakých deskách. V Praze byli vždycky děsně chytrý lidi. Neřeš kraviny a buď rád, že můžeš pár zastávek metrem vyrazit na kapely, které jsou pro nás z daleka, takovou menší událostí. Někdy si víc pamatuji cestu, vlak stojící v polích, bouračky na přejezdech, než vystoupení. Je to náročný, nemůžu pak několik dní pořádně chodit, ale připadám si jako nějaký bojovník ze starých časů, válečník, který loví zážitky.

Potkal jsem jednoho kverulanta v klubu. Stoupl si za mě a po každém songu něco pyskoval. Jednou někdo nedotáhl riff, jednou se uklepl bubeník. Říkal to všem, byl uzavřený ve své bublině. Musel jsem se přemístit (jestli se nepletu, tak předkapela byli Vader, ale fakt nevím). Třikrát jsem měnil pozici a on vždycky stál za mnou. Pak někdo říkal, že je to člověk píšící do časopisu recenze. Jeden známý se ke mě naklonil a pronesl památnou větu:" Ty vole, jestli chce dokonalej zážitek, tak ať si pustí doma desku na věži a nesere se na koncerty". Přemýšlel jsem o tom. Já vím, někdy to zabije zvukař, někdy sama kapela, ale třeba IMMOLATION byli vynikající. Tak si je pamatuju a stali se pro mě neskutečným kultem. Vybudoval jsem si s kapelou vztah, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tyhle stránky vůbec nečetli. Určitě by se dala napsat obsáhlá diplomová práce o tom, jak se stát fanouškem.

Mám to tak, že první je hudba. Pak lidé, kteří ve skupině hrají. Zážitek v podobě koncertu. Podpora koupí nějakého trika, případně hudebního nosiče. Mám to takhle nastavený od mládí a asi mi to zůstane navěky. Myslím si, že o tomhle je prostě metal. Pak taky o setkávání. Kamkoliv jsem přijel, tak se našel někdo, s kým se dalo pokecat. Nenásilně, žádná křeč. Starý metly vědí, o čem mluvím. Každej byl odjinud, z jiné líhně, mnohdy poslouchal úplně jiný styl, ale tady, dole pod pódiem jsme se na sebe tlemili v mosh--pitu. Plácání po zádech. Kde jinde zažijete to, že vrazíte do dvoumetrovýho hovada a on se vám omluví s rohlíkem na ksichtu? Odcházím po skvělém koncertě do nočních ulic. Zabloudím a toulám se sychravým městem až do prvního ranního vlaku. A hodně přemýšlím. Mívám to propojené odmalička. Na cestě mě napadají všelijaké myšlenky. Přehrávám si vždycky celé vystoupení znovu a znovu v hlavě. Fantazie, která časem sice vše udělá skvělé a krásné, ale která je taky zárukou toho, že mě to pořád baví.

Blondýnka naslouchá skoro nábožně. Říkám jí úplně všechno a hlavně pořád dokola zdůrazňuji, jak jsou metalisti skvělí a hodní lidé, jak by se jí tam líbilo. Mluvím jak farář lákající svoje ovečky. Ona poslouchá spíše rock, ale třeba doom metal (Candlemass miluje) je taky její oblíbený styl. Jdeme se projít, zapadneme do jedné hospody na kraji města. Kolem plují mračna a já jsem děsně zamilovaný. Už jsem jí to několikrát řekl. Budu o ní bojovat. Jsem kluk, který je zocelený mnoha koncerty. Budu laskavější, hodnější, budu lepší chlap, než můj sok. Udělala mě lepším. Ještě jsem nevěděl, že budeme spolu celý život, ale já jsem po každém koncertě, na kterém se obětuje na oltáři death metal, takový silný. Jakoby mě nabila energie z pódia. Vezmu ji opatrně za ruku. Nebrání se. Pořád mluvím a mluvím. Jak jsem byl sám, tak toho mám tolik na srdci. Dívá se na mě a usmívá se. A já bych pro ten úsměv udělal všechno na světě.

Někdy v té době jsem zahájil svoje pravidelné výlety na koncerty. Stával jsem v rohu, nepozorován. Byl jsem stínem, ale pokaždé jsem si akce neskutečně užil. Byly pro mě relaxem i odpočinkem. Vyčistil jsem si hlavu. Zároveň je to pro mě dodnes vždycky pečlivě vybíraná vzácnost. Víte, také je to velký kus mého života. Viděl jsem tenkrát některé legendy v jejich plné síle. Moc nesplněných snů už nemám. Ale vždycky mě bavilo pozorovat lidi, nasávat atmosféru. Zkrátka a jednoduše, tohle je pro mě nejvíc metal. Je o setkávání se stejně naladěnými lidmi. Někteří na sobě mívají děsivé mimikry, spousta má určitě i své problémy, děsy, noční můry. Ale pod pódiem jde všechno stranou. Existuje jen hudba a pivo v ruce. Létající vlasy. Rebelie. Reflektory blikající do tmy. Hergot, Immolation byli skvělí. Zase bych na ně vyrazil. A vůbec mi nevadí, že je uvidím snad po dvacáté. Metal je totiž o krvi. O oddanosti. Já vím, zní to možná pateticky, ale nebudeme si nic nalhávat, patos k nám tak trošku vždycky taky patřil. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. července 2022

Recenze/review - CATACOMBS - Materialized in Agony (2022)


CATACOMBS - Materialized in Agony
CD 2022, War March Records

for english please scroll down

O starých pohřebištích v Kolumbii, kde se v dávných časech odehrávaly temné a krvavé rituály, jsem četl již dávno. Bylo na čase si vše osvěžit. Zase jsem cítil, jak procházím temným lesem a když se přede mnou otevřela mýtina, tak jsou na ní rozvěšené kosti. Cinkají do větru a hlavní šaman se skřehotavě směje. Jsem tu správně. Zbývá už jen pokleknout a čekat, až mi prořízne hrdlo. Poděkovat musím death metalistům CATACOMBS, kteří z této země pocházejí. Poslechl jsem si několikrát jejich novou desku a říkal si, že bych o nich měl dát vědět. Usadili se mi v hlavě a rád jsem se k nim vracel.

Jedná se o prvotinu, která je zcela podřízena všem starodávným death metalovým zákonům. Mě nejvíc zaujala neurvalost, živočišnost, tlak a energie, které dokáží pánové svojí hudbou přenést. A tak, pokud máte chuť, pohodlně se usaďte, otevřete si láhev něčeho dobrého a poslouchejte pečlivě. Tady se hraje old school jako řemen!


Death metal v podání CATACOMBS je brutální, nekompromisní a utrhne vám hlavu i s páteří. Pánové dokázali do skladeb vložit velké množství morbidních motivů, jak vystřižených z knihy mrtvých. Inspirování americkými, i evropskými kapelami útočí jako smečka vzteklých psů. Líbí se mi masivní, hutný a šílený zvuk. Rád se dívám i na obal. Jedná se o klasiku, která má v sobě ale spousta zajímavých momentů. Jako bych při poslechu exhumoval ty nejvíc smradlavé hroby, jako bych se potácel ve zlých snech, jako bych ležel na pitevním stole. "Materialized in Agony" je hodně divokým, temným albem. Přikove vás na zeď, rozseká na malé kousky, pohřbí zaživa. Smrt je cítit z každého tónu, z každé noty. Je hodně slyšet, že pánové přistupovali ke své morbidní práci poctivě a se srdcem na dlani. Užívám si jednotlivé odstíny černé barvy, jsem spokojen i s produkcí. Jedná se sice o první album kapely, ale není to vůbec znát. Při poslechu se cítím, jakoby mi někdo vykopnul mozek z hlavy. Bodl mi nůž do břicha. CATACOMBS působí jako choroba, jako jed, který vám někdo pod tlakem stříkne do žil. Pach rozkládajícího se masa, hniloba, chlad a smrt. Tlak v hlavě, trepanace lebky, mentální temnota. Tohle všechno z desky slyším a opravdu si to užívám. "Materialized in Agony" vám mohu jen doporučit. Démonický death metal ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

If there is only one death metal album this year I would have to suggest to my friends to listen it would be this album by Colombian band CATACOMBS. Andy why? It´s full of evil, dirt, coldness and hate. This Colombian´s guys have built their work on stiff old staples. This album knocked me down and brought me to the other world. I felt like I was at an old school graveyard where the band and I are sacrificing ourselves to the Satan. The song "Materialized in Agony" is like deadly mantra which is said by Buddhists during their meditations. During listening to this album I was buried alive and I was enjoying long, rotten melodies.


Death metal performed by CATACOMBS is brutal, uncompromising and will rip your head and spine off. The gentlemen have managed to insert a large number of morbid motifs into the songs, as if cut out of the book of the dead. Inspired by American and European bands, they attack like a pack of rabid dogs. I like the massive, dense and insane sound. I like to look at the cover too. This is a classic, but it has a lot of interesting moments. It's like exhuming the most stinking graves while listening to it, like stumbling around in bad dreams, like lying on an autopsy table. "Materialized in Agony" is a very wild, dark album. It'll nail you to the wall, chop you up into little pieces, bury you alive. You can feel the death in every note, every note. You can hear a lot that the gentlemen approached their morbid work with honesty and heart on their sleeves. I enjoy the various shades of black, and I'm pleased with the production as well. This may be the band's first album, but it doesn't show at all. Listening to it, I feel like my brain has been kicked out of my head. A knife in my stomach. CATACOMBS feels like a disease, like a poison that someone squirts into your veins under pressure. The smell of decaying flesh, rot, cold and death. Pressure in the head, trepanation of the skull, mental darkness. I can hear all that on the record and I really enjoy it. I can only recommend "Materialized in Agony". Demonic death metal from the old burial grounds!

Tracklist:
01. Catacombs
02. Enter The Gates
03. Hellish Sanity
04. Materialized In Agony
05. Profanator
06. Ripping Sanity
07. The March Of The Death



pátek 29. července 2022

Recenze/review - SICKNESS - Daemones Sub Terra (2022)


SICKNESS - Daemones Sub Terra
CD 2022, Nuclear Abominations Records

for english please scroll down

Měl to být krásný den. Jenže se během několika okamžiků změnil. Všude kolem začalo hořet. Smrt stála rozkročena nad městem a mraky byly nízko. Z tlampačů se ozýval jedovatý jekot démonů. Konec světa? Ne, to jenom na chvilku odkryla svoji tvář druhá strana. Za oponou, kam se ukládají všechny temné myšlenky. Nikdo nebyl v bezpečí, nikdo neměl svoji tvář. Všem začalo odpadávat maso od kostí. 

A nechyběla ani hudba, aby doplnila už tak nihilistické nálady. SICKNESS jsou z Finska a hrají totálně šílený a bestiální black death metal. Záležitost spíše pro otrlé a zmlsané nátury, kterým není žádná špína a extrém cizí. Také cítíte síru? Já ano. 

"Daemones Sub Terra" je jako čerstvě vykopaný hrob. Smrdí rozkládajícím se masem. Tahle deska je postavená na tlaku a energii, na absolutním zlu a špíně. Představte si, že vám někdo zasekne do hlavy sekyru, zabodne do zad nůž. Přejdete s úlevou na druhou stranu v naději, že zažijete ráj. Omyl je pravdou. Tolik hnusu a nenávisti, totální temnoty a šílenství, jsem už hodně dlouho neslyšel. Je to balancování na hraně, pro mnohé až moc hlasité, divoké a démonické. Ale já si desku užívám. Má v sobě totiž nadšení, odhodlání. Je dobře zahrána, má doslova drtivý zvuk. O obalu ani nemluvím, ten je jedním slovem vynikající. Toulám se tmou, dívám se do těch nejshnilejších kobek. Pokud máte někdy pocit, že se o vás pokouší démoni, tak neváhejte ani chvilku, tohle album vám dokonale vyčistí hlavu. SICKNESS jsou jako kati ze starých časů, kteří vás popraví těmi nejhnusnějšími způsoby. Dělají to samozřejmě hudbou. Ďábel tančí se Smrtí. Usmívají se, tady se totiž hraje hlavně pro ně. Jsem rád, že jsem mohl na svých toulkách po hřbitovech tuhle smečku potkat. Jedná se totiž o pravé, nefalšované zlo v jeho nejšpinavější podobě. Bestiální black death metalový útok!


Asphyx says:

"Daemones Sub Terra" is an album where Satan meets hate. The recording sounds absolutely nihilistic, riffs are sharp, even primitive, insidious. SICKNESS knows well how honest the Hell should sound! On the new album there are holy relics disfiguring and there's the war on the whole world declaring. The tombs are opened and angry beast are coming out. This music should be played at midnight on abandoned cemeteries. The evil has once again triumphed and destroyed all living things.

"Daemones Sub Terra" is like a freshly dug grave. It reeks of decomposing flesh. This record is built on pressure and energy, on absolute evil and filth. Imagine someone sticks an axe in your head, a knife in your back. You cross over to the other side in relief, hoping to experience paradise. Wrong is right. I haven't heard so much ugliness and hatred, total darkness and madness in a long time. It's teetering on the edge, too loud, wild and demonic for many. But I enjoy the album. It has passion, determination. It's well played, it has a literally crushing sound. Not to mention the cover art, which is, in a word, excellent. I'm wandering in the dark, looking into the dungeons. If you ever feel like demons are trying to get at you, don't hesitate a moment, this album will clear your head perfectly. SICKNESS are like the executioners of old, who will execute you in the most vile ways. They do it with music, of course. The Devil dances with Death. They're smiling, because this is the place to play for them. I'm glad I got to meet this bunch on my cemetery tour. For this is true, unadulterated evil at its dirtiest. A bestial black death metal attack!


Tracklist:
01. Nucleus Mali
02. Sky Burial
03. Devil's Nest Paradox Hymn
04. Tainted Bloodspill
05. Multiversal Explosions
06. Nebulah Giants
07. Tightening The Mortal Grip
08. Destroyer
09. Master Lucifer



KNIŽNÍ TIPY - Enderova hra - Orson Scott Card (1994)


Enderova hra - Orson Scott Card
1994, Laser-books (Laser)

To už jsem chodil nějaký ten měsíc se svojí budoucí ženou. Znali ji i mí kamarádi na koleji. Ihned zapadla do našeho nepsaného a neorganizovaného čtenářského klubu. Dlouhé debaty u piva, jo to bylo ještě v dobách, když lidé jen nečuměli do mobilů. Jsem moc rád, že jsem to zažil. Možná trošku divoké časy, ale také plné objevování a hltání čehokoliv, co do té doby bylo zakázané. Moc nevím, kdo mi Enderovu hru doporučil, ale tipnul bych si, že radioamatér Petr. Co ale vím jistě je to, že jsem byl po prvním přečtení doslova šokován. Byla to neskutečná jízda. Sci-fi ze staré školy, které mám stejně nejraději. Pozdější přetechnizované knížky od modernějších autorů už mě tolik nebraly. Vím, že se tenkrát řešil i nějaký konflikt v Africe a mluvilo se i dětských vojácích. Spojilo se mi to navěky v jedno. Tahle knížka bolí, počítejte s tím.

Je o nebezpečí z kosmu. O šikanu, o šílenství, které se v lidech probudí, když jsou pod tlakem. Přemýšlel jsem a hodně jsme debatovali o tom, jak bychom byli v krizových situacích pořád čestnými a těmi hodnými. Naivně jsme netušili, co dokáže udělat i se silnou povahou hlad nebo strach o vlastní život. Je to vlastně hodně smutné čtení, ale také spousta motivů a nápadů k zamyšlení. A jsme opět u toho. Čítával jsem vždycky rád i historické romány a v těch se to krutostí, bídou, zradou a různou další špínou jenom hemží. Devadesátkové sci-fi není o nic lepší. Proč jsme vlastně takoví? Proč dokážeme tolik ubližovat? Seděli jsme ve sklepě u jednoho stolu a číšník se mohl přetrhnout, aby nosil pivo. A vzduchem se vznášela slova jako poctivost, úcta, pokora, lidství. Ovlivněni samozřejmě sametovou revolucí, Havlem a pocitem, že svoboda je krásná. Ještě jsme netušili, že ji spousta jedinců zneužije a pošpiní. Podobný stav se nikdy nevrátil. Člověka ohlodal život a dostal tolikrát přes svoji naivní hubu, že věří už jen pečlivě prověřeným.

Podívejte se schválně někdy kolem sebe. Matky zblblé z facebookových skupin, zakazující dětem kousek čokolády. Online kontrola pohybu ratolestí, kdy nemůže třináctiletá holka ani sama v poledne domů tramvají. Absolutní pravda je jen ta naše. Zdravý rozum dostává, stejně jako v knížce, pěkně na zadek. Kam jsme to dopracovali? Kde jsou usměvavé děti s odřenými koleny? To fakt chceme mít zombie vojáky na dálkové ovládání? Instagram, dokonalá těla, pozlátko a na druhém konci planety nemají ani na jídlo. Nezažíváme svým způsobem tenhle příběh už dávno v realitě? My vlastně žádné vetřelce z vesmíru ani nepotřebujeme, my si vystačíme sami. Ale co, cola pořád teče proudem a na popcorn je taky, tak žádnej problém boomer, ok? Ona je Enderova hra spíše než klasické sci-fi psychologická analýza. Výlet do temných zákoutí lidské mysli. Nastaveným zrcadlem, které tak dobře znají vyšetřovatelé násilných trestných činů. Hodný strýc od vedle deset let týral svoji dceru. Asi stačí tenhle příklad, co?

Kolem dvaceti jsem si představoval budoucnost trošku jako ráj. Začaly k nám jezdit kapely, které jsem miloval od dětství, prodávaly se knihy, které jsem hltal všemi póry svého těla. Ostatní to měli podobně. To jste třeba potkali cizího člověka v hospodě a on se z něj vyklubal čtenář jako vy. Poznávali jsme se podle metalových triček a umolousaných výtisků, které jsme tahali ze žebradel. Hele, navíc se na to skvěle balily holky. Na kolejích nebo studentských klubech to byla klasika. Ráj se mi tak trošku splnil. Ale není to díky společnosti, ale rodině. Spíš mi přijde, že se dnes lidé prožívají víc než dřív. Narcisové a zahleděnci sami do sebe. Sobečkové, chlapi, co už dávno nejsou chlapi, o ženských nemluvě. Já vím, mluvím jako starej dědek, ale když já se koukám kolem sebe. Nechci pořád nadávat a tak jsem si brával všude Enderovu hru i letos. A musím říct, že ve mě probudila všechny tyhle myšlenky, o kterých vám právě teď píšu. Pokud se totiž k sobě nebudeme chovat normálně a nepomůžeme stařence přes přechod, ztratíme to nejcennější, co máme. A dopadneme jako hrdinové z téhle knížky. Znovu podotýkám, že nebudeme potřebovat ani mimozemšťany.

Podobné psychologické hry, výcvik zaměstnanců, se nedějí jen v armádě, ale v každé větší firmě. Vymýt mozek, až už nejste člověk, ale "lidský zdroj". Neosobní kecy, vše budováno za účelem zisku -  pro pár vyvolených. Pokud na to máte žaludek, můžete se vyšplhat někomu po zádech a třeba mu klidně zničit život. Je to jen na vás. Pokud to uděláte, u vás podobných si třeba získáte nějaké to povrchní uznání, pokývání hlavou, že máte lepší věc, majetek. Hele, pěkně jsem se rozjel, ale stejně jako před mnoha lety, i tentokrát na mě Enderova hra hrozně působí. Je v ní spousta pravdy, odpozorovaného chování. Kniha je napsána velmi svižně, odsýpá, že nebudete stíhat obracet stránky. Pokud máte tenhle styl rádi, zakousnete se jako buldok a už se nepustíte. Chvílemi jsem zapomínal i dýchat. 

A opět jsem si, při svých větších zkušenostech a snad i vědomostech, vychutnal čtení myslím lépe a více, než kdysi. Enderovu hru by si měl přečíst každý fanoušek sci-fi. A nejen on. Technických detailů není zase tolik, to pochopí každý. Spíš jsem se ve svém okolí setkal s tím, že knížka tolik nebavila některé citlivější jedince. Nechci generalizovat, ale byly to většinou ženy. Všechna ta šikana, zlo, špína, vojáci, hnus, je přeci jen bližší nám. I když, buďme spravedliví, některé dámy umí být taky pěkné svině. Jsem moc rád, že je svět ještě pořád někde v pořádku. Třeba doma na pohovce, kam si tak často rád zalézám. Nevím o světě. V pátek odpoledne chodíváme se ženou do lesů. Je to ta stejná dívka, co jsem s ní sedával u stolu za dob svých studií. Knížku jsme probrali znovu shora i zdola a oba se shodli na tom, že je vynikající. Opravdu doporučuji.

Buďte silní a dobří! A pamatujte, že jedna přečtená kniha je jako prožít několik životů. Važme si toho a usmívejme se! Děkuji za pozornost. 

--------------------------------------------------------------------------------------------
První kniha Enderovské série.

Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí.

Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.


-------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 28. července 2022

Recenze/review - DEFECTED DECAY - Troops of Abomination (2022)


DEFECTED DECAY - Troops of Abomination
CD 2022, Silent Watcher Records

for english please scroll down

Válečný death metal je podle mého hodně těžkou disciplínou. Obzvlášť v dobách, kdy můžeme být na různých bojištích v podstatě skoro osobně. Jsou ale věci, které vám sebelepší kamera s dokonalým rozlišením nepřenese. Pach spáleného těla, nářek raněných. Zvěrstva, která se dějí mimo záběry. Nějak mi bývá vždycky smutno, říkám si, že jsme se jako druh příliš od dávných dob neposunuli. Jen máme lepší technologie, jak se zabíjet. Jsem ze zla kolem unavený. A utíkám pryč. Jak jinak, než k muzice a knihám.

Pokud začnete novinku DEFECTED DECAY poslouchat, určitě se nevyhnete srovnání s BOLT THROWER, MEMORIAM. Zpěvák podobně deklamuje, atmosféra je také chladná a šílená. Základy jsou tedy jasné. My ale moc dobře víme, že každý je někomu podobný. A kdo si myslí že ne, tak o tom akorát neví nebo má moc velké ego. Ale tahle deska je uvěřitelná a to je pro mě nejdůležitější. Jinak bych o ní nepsal, to dá rozum. 


Mrtvých je poslední roky příliš. Boje trvají už dlouho. Dávno nevíme, pro co bojujeme. Tedy někteří. Věrní moc dobře ví, že neexistuje jiná cesta, než válečný death metal. Kdo máte tenhle styl rádi a uctíváte jej, budete mít rádi i novou desku německých DEFECTED DECAY. Přenese vás doopravdy na frontu. Uvidíte a na vlastní kůži ucítíte chladné stroje určené jen k zabíjení. Lidé se nikdy nepoučí. Skladby jsou propracované, uvěřitelné, s mrazivým, surovým zvukem. Pochodujte v řadě a bojujte srdcem! Z "Troops of Abomination" je znát nadšení a odhodlání, řemeslná zručnost. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Užívám si atmosféru, jsem zcela podmaněn. Jakoby mi starý voják vyprávěl příběhy o utrpení a bolesti, o radosti z vítezství. Hřbitovy jsou plné padlých hrdinů. A v zákopech je vždycky zima. Novou desku vnímám jako poctu starým časům, jako všem, kteří padli místo toho, aby žili normální život. Album je velmi kompaktní, zní doslova zabijácky. Bez slitování, bez kompromisů, přesto se skvělými melodiemi. Jako tank, který drtí vše živé i neživé. Tak na mě působí DEFECTED DECAY nejvíc. Umíráme na bojištích celého světa, bojujeme jen za svoji pravdu. Složte zbraně dolů a raději poslouchejte "Troops of Abomination". Stojí rozhodně za to! Novinku vám mohu jen doporučit. Mrazivý válečný death metalový odkaz! 

Asphyx says:

"Troops of Abomination" is a cool, painful album. It penetrated to somewhere in to the bones. It's like watching an old war movie, black-and-white suffering soldiers, executions of captives, torturing prisoners. I like the chilling harmony of the guitars, I admire the rumble of the drums and the vocalist which leader to attack.. If you like bands like BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, you will be satisfied with DEFECTED DECAY. We stand in the front line, kill or die! At peace you will go with your enemies for beer, now you are irreconcilable enemies. I hear and feel all of this from the music of German warriors. Someone beside was shoot to the head, still smiling, then drop dead. It is after the fight and on the pile of skulls stands the god of war Ares. See you again tomorrow, rest a little now, listen to "Troops of Abomination" and clear your gun. A deadly war death metal that takes you straight to war!

There have been too many deaths in recent years. The fighting has been going on for a long time. We don't know what we're fighting for. Some of us, anyway. The faithful know full well that there is no other way than war death metal. If you like and worship this style, you will also like the new album from Germany's DEFECTED DECAY. It will really transport you to the front. You will see and feel for yourself the cold machines designed only to kill. People never learn. The songs are sophisticated, believable, with a chilling, raw sound. March in line and fight with your heart! The passion and determination, the craftsmanship is evident in "Troops of Abomination". I like the way the songs are written. I enjoy the atmosphere, I am completely captivated. It's like an old soldier telling me stories of suffering and pain, of the joy of victory. The cemeteries are full of fallen heroes. And the trenches are always cold. I see the new record as a tribute to the old days, to all those who fell instead of living a normal life. The album is very compact, it literally sounds killer. No mercy, no compromise, yet with great melodies. Like a tank that crushes everything living and inanimate. That's how DEFECTED DECAY affects me the most. We die on the battlefields of the world, fighting for our truth. Put your guns down and listen to "Troops of Abomination" instead. It's definitely worth it! I can only recommend this new release. A freezing war death metal legacy!



Tracklist:
01. Commit To The Fire
02. Resist
03. A Last Farewell
04. Troops Of Abomination
05. Bitter Reminders
06. Siege Of Death
07. Beyond All Comprehension
08. Redemption Acquired
09. The Raid
10. Death March



Recenze/review - MALIGNANT AURA - Abysmal Misfortune Is Draped upon Me (2022)


MALIGNANT AURA - Abysmal Misfortune Is Draped upon Me
CD 2022, Bitter Loss Records

for english please scroll down

Nekonečné chorály smrti. Strach obchází všude kolem. Podivný pohřeb člověka, který by si jej vůbec nezasloužil. Měli ho pohodit za hřbitovní zeď nebo dát jako krmení šelmám. Lidský hnus má mnoho podob a všechny jsou temné, ošklivé a bolestivé. Poslouchám prvotinu australských death doomařů MALIGNANT AURA a připadám si, jako bych nesl rakev s prokletým. Jdeme tiše a zvony zvoní. 

Se syrovým zvukem v zádech se nám pochoduje velmi těžce. Rakev je nebývale těžká, jakoby v ní byly uloženy všechny zlé činy, které tenhle jedinec spáchal za svého života. Hudba se k pohřbu hodí velmi dobře. Je surová, maniakální a probouzejí se u ní všechny přízraky. Myslím, že fanoušci stylu a nejen oni, budou spokojeni. Nakonec po nás zbyde stejně jenom smutek a prázdné místo. Tedy po některých.


Skladby působí jako zkažená krev, tepající v žilách. Jsou pro mě temnou mantrou z onoho světa, důkazem, že smutek a chlad se dají vyjádřit hudbou. MALIGNANT AURA mají dobrý zvuk, spoustu zajímavých nápadů. Vše je laděné do temných barev a během poslechu je mi zima. Jsou to jasné důkazy, že se album opravdu povedlo. Vznáším se na vlnách špinavé řeky, topím se, zalykám, dusím a padám kde dnu. Jsem v močálech, v bahně a nejsem tu sám. Kolegové s dávno mrtvými těly jsou tu také. Pohřbíváni jsou sem všichni prokletí. Pach rozkládajících se tkání, hniloba, hnis a síra. "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me" je jako ozvěna z opuštěných katakomb. Jako návyková látka, kterou vám píchnou do žil. Abyste přežili v dnešním ohavném světě. Líbí se mi provedení, obal, zvuk, ale hlavně nápady, kterých je velká spousta. Pánové sice čerpají pouze ze základů stylu, ale to mi vůbec nevadí. Pochoduji pomalu a mé životní funkce začínají být na nule. Co nás čeká po smrtí? Uvidím někdy světlo na konci tunelu? Nebo budu odsouzen k věčnému utrpení? Odpověď vám Australané nedají, ale určitě vám určí správný směr. Smrt je za každým rohem, je krutá a ošklivá. Jako vždycky. Jako hudba na této desce. Toulám se podzemím již dlouhé roky. Do cíle asi nikdy nedojdu. Jsem rád, že mohu potkávat podobné nahrávky. Kolují mi v krvi. Pochmurný death doom metalový obřad!

Asphyx says:

The first album by MALIGNANT AURA  is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those MALIGNANT AURA are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me.


The tracks feel like corrupted blood, pulsing through the veins. They are for me a dark mantra from the other world, proof that sadness and coldness can be expressed through music. MALIGNANT AURA have a good sound, a lot of interesting ideas. Everything is set in dark colours and I feel cold while listening to them. It's clear evidence that the album was really successful. I'm floating on the waves of a dirty river, drowning, suffocating and falling where I sink. I'm in the swamp, in the mud, and I'm not alone. Colleagues with long-dead bodies. All the damned are buried here. The smell of decaying bodies, rot, pus and sulphur. "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me" is like an echo from the abandoned catacombs. Like an addictive substance injected into your veins. To survive in today's hideous world. I like the performance, the cover, the sound, but most of all the ideas, of which there are many. The gentlemen do draw from the basics of style, but that doesn't bother me at all. I'm marching slowly and my vitals are starting to zero. What awaits us after death? Will I ever see the light at the end of the tunnel? Or will I be doomed to eternal suffering? The Australians won't give you the answer, but they will certainly point you in the right direction. Death is around every corner, it's cruel and ugly. As it always is. Like the music on this record. I've been roaming the underground for years. I may never reach my destination. I'm glad to come across records like this. They run in my blood. A grim death doom metal ritual!


Tracklist:
01. Malignant Aura
02. In A Timeless Place Beneath The Earth
03. There Is Blackness In The Water
04. Abysmal Misfortune Is Draped Upon Me
05. A Soliloquy Beneath The Sepulchre
06. ...And So It Was That I Lay Down Forever



středa 27. července 2022

Recenze/review - HEGONY - Turpistic Ecstasy (2022)


HEGONY - Turpistic Ecstasy
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Podejte mi prosím sekyru, na velké kosti ji zkrátka potřebuji. Krev a zbytky tkání lítají kolem. Jsem špinavý, ale mám radost z dobře odvedené práce. Že neuhádnete, co porcuji? Nechám to na vaší představivosti. Pojďme si raději pustit nějakou hudbu. Mám tu na recenzi novinku/prvotinu polských HEGONY. A od první chvíle mám chuť na syrové maso. Brutalita, klasický feeling, stylové směřování někam daleko za oceán. Nic pro slabé povahy, ale nářez pro zasvěcené.

Kapela byla založena v roce 2017 a po prvotním ohledání nahrála jedno EP, nějaké to splitko a demo. Klasický příběh skupiny, která na to jde poctivě. Chvílemi jsem měl pocit, že mě ten tlak, který se ke mě vyhrnul z reproduktorů, skalpuje. Že ze mě zbyde jen hromádka popela. Něco na tom bude, protože "Turpistic Ecstasy" je opravdu spalujícím albem, které rozhodně stojí za pozornost. 


"Turpistic Ecstasy" je jako právě probuzená sopka. Nezná slitování a zůstává po ní jenom spálená země. Pánové se inspirovali hlavně starou americkou školou. Tlak, energie, síla, temnota a chlad. Jako na jatkách, kde je do zdí otištěna bolest. Velmi dobře složené skladby, masivní, hutný zvuk, démonický vokál, tohle všechno dělá z nahrávky chutnou porci shnilého masa. Rád a často se pohybuji v podobných místech jako kapela. V hlubokém death metalovém undergroundu, ze kterého vždy vyšly ty nejlepší desky. HEGONY jsou nekompromisní, šílení, maniakální. Nic mrtvého jim není cizí. Houpu se do rytmu a mám chuť vzít do rukou sekyru a jít na to! Riffy jsou ostré jako břitva, jako skalpel, který vám někdo bodne přímo do břicha. Album na mě působí jako nějaká zlá stará choroba, která byla uložena hluboko v podzemí a vrátila se. Aby zabíjela, ničila, rozsekala vás. Stejně jako "Turpistic Ecstasy". Dávili jste se někdy vlastní krví? Ne? Tak potom si pusťte novinku od těchto šílených polských maniaků a poznáte pravé peklo. Deska je pro mě velkým překvapením a důkazem, že stále existují nové kapely, které mě dokáží přikovat na zeď. Jedná se o hrubý, surový a syrový smrtící kov té nejvyšší kvality. Poslouchejte hodně nahlas! Masivní death metal, který vás rozdrtí na prach!

pro fanoušky: IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC

Asphyx says:

I like the Polish scene. Great bands have been coming out of it for many years. HEGONY is one of those who fully worship the American death metal school (IMMOLATION, ANGELCORPSE, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEICIDE, DIABOLIC). As you listen, your face will burn with hellish flames that will radiate from the player. I always like death in a similar way. The album is elaborate, the sound is properly treated, everything hurts and reaches the most sensitive places. But "Turpistic Ecstasy" is not just a very well-crafted craft. Besides, it contains all the necessary ingredients to completely engulf you. I'm standing by the river Styx, waiting for the ferryman. I put a coin in his hand, but he refuses. Requires a new HEGONY record as payment. I'm not surprised, I also like the massive devastating riffs, sick vocals and drums that stab you in the head like a rusty nail. When I listen, I feel like I'm rotting alive, that I'm falling apart into pieces of dusty meat. The novelty has a feeling, drive, anger and a huge portion of darkness and cold. It will burn your mark on your skin, destroy you and you will be happy for that. The Poles are told to record a record where you will meet the real Death! Just accept the invitation. 

"Turpistic Ecstasy" is like a volcano just awakened. It knows no mercy and all that is left is scorched earth. The gentlemen were inspired mainly by the old school of American death metal. Pressure, energy, power, darkness and cold. Like a slaughterhouse where pain is imprinted on the walls. Very well composed songs, massive, dense sound, demonic vocals, all this makes the record a tasty portion of rotten meat. I like and often hang out in similar places as the band. In the deep death metal underground that has always produced the best records. HEGONY are uncompromising, insane, manic. They are no strangers to the dead. I'm swinging to the rhythm and I want to pick up the axe and go for it! The riffs are razor sharp, like a scalpel that someone stabs right in your stomach. The album strikes me like some bad old disease that was stored deep underground and has returned. To kill, to destroy, to cut you up. Just like "Turpistic Ecstasy". Have you ever choked on your own blood? You haven't? Then listen to the latest from these crazy Polish maniacs and you'll know the true hell. The album is a big surprise for me and proof that there are still new bands that can nail me to the wall. This is raw, raw death metal of the highest quality. Listen very loud! Massive death metal that will crush you to dust!




Asphyx says:


Tracklist:
01. Escape
02. Necrotic Wounds
03. Humiliation
04. Suffering
05. Tribute
06. Karl
07. Depths Of Hell
08. Turpistic Ecstasy
09. Forgotten Grave
10. Skinned By A Blunt Knife

Hegony line up:
Herr - guitars
Kheram - bass
L - drums
Ogre - vocals



úterý 26. července 2022

Recenze/review - IN SLUMBER - While We Sleep (2022)


IN SLUMBER - While We Sleep
CD 2022, War Anthem Records

for english please scroll down

I stíny mohou mít tisíc nuancí. Záleží, jak je vnímáte. Někdo rozlišuje jenom dobro a zlo a žije si svůj černobílý život, ale my, posluchači extrémních stylů moc dobře víme, že je to jinak. Každý máme svoje oblíbené kapely, se kterými jsme spojeni pupeční šňůrou. Málokdy se ohlížíme za sebe a objevujeme něco nového. Přesto bych vám dnes doporučil desku z oblasti, ve které se příliš často nepohybuji. 

Ne, normálně bych si album už jen dle označení stylu nepustil. Ale jsem poctivý pisálek, který když mu něco přijde na recenzi, tak se snaží ke svému koníčku postavit čelem. Čtvrté řadové album od rakouských IN SLUMBER je zajímavým artefaktem. Melodické a surové zároveň. myslím, že při něm objevíte zcela nové odstíny černé. 


Mocné nástupy, syrový, chladný zvuk. Absolutní tma a rudý oheň. Takové představy mám u téhle desky nejčastěji. Venku je šílené vedro, ale když poslouchám "While We Sleep", je mi zima. Užívám si jednotlivé skladby, připadám si jako na dlouhém výletě bez konce. Existuje jenom smrt a nihilismus. Potkává se zde melodický death metal (GOD DETHRONED, DARK TRANQUILITY) s černým kovem (DISSECTION). Vše je ve vzájemné symbióze, s vlastní invencí a nápady. Pokud se rádi a často pohybujete ve tmě, neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni jako já. Psát o podobných nahrávkách je pro mě radost, protože je za nimi znát spousta dobré, poctivé práce. Líbí se mi provedení, zvuk, obal. Jako celek drží album pevně pohromadě. Stačí si sednout, zatemnit svůj pokoj a přidat hlasitost. Na stěnách se objeví první přízraky. Vystoupí z jiné dimenze, z oblastí, kde vládne pouze strach. Rozdrásají vás do krve, stejně jako nová deska IN SLUMBER. Procházím se nekonečnými chodbami podzemí a zdravím se s nemrtvými. Oznamují mi, že také často poslouchají "While We Sleep". Nedivím se, album se opravdu povedlo. Nechte si chutnat, přátelé! Melodická black death metalová jízda přímo do pekla!


Asphyx says:

The black/death metal played by the band IN SLUMBER is light and majestic. It attacks up and it will bite you like a rat closed in a cage in your body. The poison will go step by step into your blood and it will make you twitch and you will be only able to take your hand up to the sky. The drums are amazing and the vocal is very interesting. Guitar players play very sharp riffs which will freeze you and trample you in the ground. I would suggest listen to this in the morning when you go to work when you are in the process of waking up and wind is cold and crazy. This is how Armageddon would be like. The world is very heavy on this album and it´s black with clouds touching the ground. In the distance you can actually hear the bells for the last journey. The retinue is holding a coffin with a cursed death man. IN SLUMBER can make the atmosphere of absolute ruin and desperation.


Powerful entrances, raw, cold sound. Absolute darkness and red fire. That's the image I have of this record most often. It's crazy hot outside, but when I listen to "While We Sleep", I'm cold. I'm enjoying each song, I feel like I'm on a long road trip with no end in sight. There is only death and nihilism. Melodic death metal (GOD DETHRONED, DARK TRANQUILITY) meets black metal (DISSECTION). Everything is in symbiosis with each other, with its own inventiveness and ideas. If you like and often move in the dark, don't hesitate a moment. You will surely be as satisfied as I am. Writing about recordings like this is a pleasure for me, because you can see a lot of good, honest work behind them. I like the performance, the sound, the cover art. As a whole, the album holds tightly together. Just sit down, darken your room and turn up the volume. The first ghosts appear on the walls. They step out of another dimension, out of the realms where only fear reigns. They'll tear you to pieces, just like the new IN SLUMBER record. I walk the endless corridors of the underground and say hello to the undead. They tell me they also listen to "While We Sleep" a lot. I'm not surprised, the album is a real success. Enjoy, my friends! A melodic black death metal ride straight to hell!


TRACKLIST
1. Clairvoyance
2. Stillborn
3. Parasomnia
4. The Lake of Visions
5. Sleep Paralysis
6. Manacle Of Dogma
7. The Demon Whispers
8. Subconscious Scars
9. A Moral Of Strain

LINE-UP
Wolfgang Rothbauer - Vocals, Guitars, Bass, Songwriting, Lyrics
Flo Musil - Drums

pondělí 25. července 2022

Recenze/review - TORTURIZED - Aftermath (2022)


TORTURIZED - Aftermath
CD 2022, Apostasy Records

for english please scroll down

Představte si starý opuštěný chrám, vybudovaný kdysi hluboko pod zemí. Už když vstoupíte, ucítíte ve svých vnitřnostech chlad. Odehrávaly se zde rituály, o kterých se mezi normálními lidmi raději nemluvilo. Bolestivé a kruté. Když poslouchám novinku německých TORTURIZED, doslova vidím před sebou postavy v kápích. Vše je zaznamenáno na freskách. Zeď vypráví, žaluje, občas si pletu červenou barvu s krví. Najednou se zavřou dveře a já vím, že je konec. Konec mého života na tomto světě. Čeká mě jiný, temnější.

Alespoň tak novou desku vnímám já. Moje další setkání s kapelou je opět skvělé. A neskutečně si je užívám. Skladby jsou zde totiž perfektně složenými, mocnými opusy. Nutno poslouchat v chladu a tmě. To je ale samozřejmost. Našlapujte opatrně, za každým rohem může čekat vaše smrt. S tím počítejte. 


"Aftermath" je opět hymnou všech prokletých. Volně inspirováni třeba takovými BEHEMOTH, DYING FETUS, CATTLE DECAPITATION, IMMOLATION, RIVERS OF NIHIL ale i třeba VOIVOD. Vlivů je samozřejmě víc, ale není to tolik důležité. Hlavní je, že se album velmi dobře poslouchá. Je vznešené, inteligentní. Má zničující zvuk, perfektně provedený obal. Myslím, že každý fanoušek si přijde na své. Jako bych se vznášel na krvavých vlnách, surfoval na ostří nože. TORTURIZED dokáží být divocí, zběsilí, šílení, ale i v těch nejextrémnějších pasážích jsou jasně čitelní. Jejich death metal je ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Zakalený v opuštěných chrámech. Rád se s jejich novou deskou procházím v podzemí. Doporučuji poslouchat v klidu a pořádně nahlas. Ze skladeb doslova odkapává chlad, napětí. Deska pálí a žhne, chladí a mrazí. Jsem opravdu rád v její přítomnosti. Když poslouchám novinku německých TORTURIZED, vidím před sebou postavy v kápích. Rituál může začít. Vzduch prořízne kytarový riff a jsem ztracen. Pohřben zaživa. Obětí jsem nakonec já sám, obyčejný smrtelník i posluchač. Němci nahráli vynikající album po všech stránkách. Připomíná mi ozvěny ze starých katakomb. Umírám a znovu se rodím. Pomalu se ze mě stává přízrak, poslouchám totiž "Aftermath". Magická, temná death metalová symfonie!


Asphyx says:

I bow down to this new album by German TORTURIZED. It is full of hot, spicy ideas which spew from the death metal itself. The songs have unbelievable amount of layers and they feel like a symphony of evil. Yes, this is how would classical musician played if they would decide to play death metal. Progressive ideas are everywhere on this album. However these gentlemen still have their ability to compose raw and uncompromising motives. This album cuts unbelievably, it burns, and it transforms the death itself into a clear pain. Like a river full of rotting blood which although flows slowly it will kill everything live on earth for sure. These guys managed to avoid some unnecessary exhibitions on this album. Everything is on its place so this album is like a very hot spice. "Aftermath" is one of my most played albums at all for a very long time. Progressive death metal which doesn´t lack of darkness and it is played with an unbelievable power!


"Aftermath" is once again the anthem of all the damned. Loosely inspired by BEHEMOTH, DYING FETUS, CATTLE DECAPITATION, IMMOLATION, RIVERS OF NIHIL and even VOIVOD. Of course there are more influences, but it's not that important. The main thing is that the album is very easy to listen to. It's sublime, intelligent. It has a devastating sound, a perfectly executed cover. I think every fan will find it to their liking. I feel like I'm floating on bloody waves, surfing on a knife edge. TORTURIZED can be wild, frantic, insane, but even in the most extreme passages they are clearly legible. Their death metal is forged from the finest steel. Obscured in abandoned temples. I like to walk underground with their new record. I recommend listening quietly and loudly. The songs literally drip with cold, tension. The record burns and glows, chills and freezes. I'm really happy in its presence. When I listen to the new release from Germany's TORTURIZED, I literally see figures and hoods in front of me. The ritual can begin. A guitar riff cuts through the air and I'm lost. Buried alive. The victim is ultimately myself, a mere mortal and a listener. The Germans have recorded an excellent album in every respect. It reminds me of echoes from the old catacombs. I die and am born again. I'm slowly becoming a ghost, listening to "Aftermath". A magical, dark death metal symphony!



Recenze/review - TORTURIZED - Omnivore (2017):



Tracklist:
01. Caustic
02. Inversion
03. Haven
04. Ecocide
05. Maelstrom
06. Asylum
07. Nebula
08. Dissolution
09. Insomnia
10. Aftermath

neděle 24. července 2022

Recenze/review - MAUL - Seraphic Punishment (2022)


MAUL - Seraphic Punishment
CD 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Jdeš dál, snažíš se bojovat. Pokaždé, když upadneš, tak se zvedneš. Bez jídla, bez vody. Kolem cesty jsou kosti tvých kamarádů. Nedá se to vydržet, svět je pěkně hnusné místo k žití. Nikomu si nikdy neublížil, přesto tě trápí a mučí. Asi si stál na špatné straně, narodil ses rodičům, kteří tě měli rádi, ale ti už tu dávno nejsou. Ne, tohle není středověk, to je jen jeden z mála lidských osudů, o kterém jsem četl včera. Poslouchal jsem k tomu novou desku amerických MAUL a říkal si, že někteří z nás by mohli shořet v pekle. 

Kývám se do rytmu a užívám si, že i dnes existují smečky, které nejen že hrají postaru, ale nebojí se do skladeb vložit i něco zajímavého a neotřelého. Novinka má hodně podmanivou atmosféru. Je divoká, chladná i temná zároveň. Jako utrpení, které můžeme každý den vidět všude kolem. 


Vlivů je samozřejmě hodně - zmiňme třeba IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Přidávány jsou kousky shnilého masa, chladu a špíny. Pánové mají talent na to, vytvořit absolutně nihilistickou atmosféru. Jsou jako našeptávači, kteří vám pustí jed do žil. Monstrózní riffy, vokál bestie. Zároveň se nejedná jen o kopii věcí minulých. Se skvělým zvukem, s parádním obalem, jsou MAUL jako zjevením ze záhrobí. Zasekli do mě svůj dráp, roztrhali mě na kusy, zničili a pohřbili zaživa. Připadám si jako v nějakém starém hororu z osmdesátých let (některé momenty ve mě evokují tvorbu ACID WITCH). "Seraphic Punishment" je surovým, drsným útokem na ty nejnižší pudy. Probudí ve vás temné myšlenky. Vezme vás na dlouhý výlet na onen svět. K provedení nemám žádných námitek. Naopak, v současné záplavě stejných kapel, jsou pánové originální. Samozřejmě, v rámci stylu, ale i tak jsem opravdu spokojen. Dívám se do tmy, schovávám se do stínu. Přemýšlím o smrti a přidávám neustále hlasitost. Nahrávka se pro mě stala velkým překvapením. MAUL vás pozvou na hřbitov, na kterém najdete i svůj náhrobek. Hraje se tady upřímně, opravdově, se skvělým řemeslem i vizí. Smrt je vždycky hnusná, ale zhudebnit ji umí málokdo. Tahle parta ví, o čem je temnota! Krvelačná death metalová bestie se probudila! Monstrózní záležitost!


Asphyx says:

"Seraphic Punishment" is like a whirlwind, an avalanche, a fight with your killer, which cannot be won. MAUL are uncompromising, sharp, wild, and furious. They managed to smuggle the old death metal demons into their songs. They belong to the same catacombs as the bands IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. The album seems to me like a morbid horror scene, like a sacrifice where demons have just woken up. The Americans will invite you to the old cemetery, where only the names of the evil and the cursed are written on the tombstones. Everything is already ready in the morgue. Far from people, we talk to the undead. This album will eventually penetrate your blood like a deadly poison, gnaw your entrails, and envelop you in impenetrable darkness. I have been wandering the other side for many years and similar records are like a spoiled dish for me. I draw energy and strength from them and look forward to my nightmares with them. "Seraphic Punishment" is a death metal album that will bury you alive and come to visit you even after death. This is the album that knows no mercy. Dig your own corpse!

Bits of rotten meat, cold and dirt are added. The gentlemen have a knack for creating an absolutely nihilistic atmosphere. They're like whisperers who let poison into your veins. Monstrous riffs, beast vocals. At the same time, it's not just a copy of things past. With a great sound, with a great cover, MAUL are like an apparition from beyond the grave. They stuck their claw into me, tore me apart, destroyed me and buried me alive. I feel like I'm in an old 80's horror movie (some moments evoke the work of ACID WITCH). "Seraphic Punishment" is a raw, harsh assault on the lowest instincts. It will awaken dark thoughts in you. It takes you on a long trip to the other world. I have no objection to the execution. On the contrary, in the current flood of the same bands, the gentlemen are original. Of course, in terms of style, but I'm still really satisfied. I'm looking into the darkness, hiding in the shadows. I think about death and I keep turning up the volume. The recording came as a big surprise to me. MAUL invite you to the cemetery where you will find your tombstone. The playing here is honest, real, with great craft and vision. Death is always ugly, but few people know how to set it to music. This crew knows what darkness is all about! The bloodthirsty death metal beast has awakened! A monstrous affair!



Tracklist:
01. Of Human Frailty
02. Seraphic Punishment
03. Repulsive Intruder
04. Monarchy Of Mold
05. Deity Demise
06. Invocations - Interlude
07. Buried In Resin
08. Oracular Burial Grounds
09. Infatuation
10. Carrion Totem

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal


Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal

Nemám rád jakékoliv svázané oblečení. Asi jako každý normální chlap se těším, když už nebudu muset být v obleku. Nesnáším pozlátko a faleš. Jenže blondýnku jsem fakt miloval a když mě požádala, jestli ji nechci doprovodit na ples, byl jsem doslova nadšen. Znáte to. Tělo na tělo, lambáda, ovíněná dívka pak snadněji podlehne. Zatím se mi moc nedařilo a hrozně jsem po ní toužil. Dávno jsem zapomněl na všechny své předešlé i pornohvězdy z oblíbených filmů. Byla jen ona. Jako ve starých románech. Problém trošku byl, že oblek jsem měl v Boleslavi. takový ten na maturitu, na pohřby. Žádná sláva, tak nějak se předpokládalo, že kluk v roztrhaných džínách a křiváku nebude nikdy vlastnit tehdy tak oblíbené hnusné sako a mokasíny. Ženský nás ale mění, alespoň v době, kdy kolem nich tokáme, předvádíme se a chceme je obloudit. 

Pomohla mi Blanka, která také jako učitelka na ples pedagogické fakulty šla. Žehlila Michalovi i mě, dokonce absolvovala děsné zkoušení v prostějovské prodejně u Synagogy v Plzni. Nějak mi nabyly ruce a do svého pohřebního kvádra jsem se nevešel. Za pár úsměvů, o kterých jsem ještě nevěděl a ani netušil, jestli vůbec budou, jsem dopředu utratil několik tisíc. Natolik jsem chtěl okouzlit. Vlasy do culíku, naleštěné boty od Baťy a motýlek, to abych byl přeci jen trošku za rebela. Sám sobě jsem se nelíbil. Do zrcadla moc nekoukám, není na co, ale tentokrát jsem musel. Blanka vedle nás havranů zářila. My byli neohrabaní, skoro uškrcení, s varlaty ve svěráku, protože paní krejčí nepočítala s tím, že se nám líbí holky. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce, ale všichni říkali, jaký jsem fešák. No vidíš, když chceš, tak si docela hezkej kluk. Pronesla jedna spolužačka a já jí jen odsekl něco o tom, že vůbec neví, o co jde. 

Nevím jestli je něco krásnějšího, než žena v šatech, jdoucí po schodech. Vlnila se. Prsa dmoucí, krásná róba a já se styděl, jo trošku jo, že půjde se mnou. Ona měla mít nějakého herce, který by se vždy naklonil k její vyčesané šíji. Byl jsem rajcován i vůní. Moje budoucí manželka mi vždycky děsně voněla. To už dnešní kluci, kteří randí jen virtuálně neznají. Usmála se na mě a já koktal. Po letech mi řekla, že tohle byl asi okamžik, při kterém začala uvažovat o tom, že by byla se mnou. Zamilovávala se do mě pomalu. Až příliš pomalu. Na můj vkus a zkušenosti. Šli jsme ruku v ruce, pěšky přes celé město a holkám to fakt děsně slušelo. Pánové se ohlíželi, sem tam někdo hvízdl. A my byli s Michalem děsně pyšní, že máme kolem sebe tolik nádhery. Co na tom, že bylo sychravo a vlezlo. Pro krásu se musí trpět. 

Před Měštanskou besedou se už to rojilo jako v úlu. Ten mladý kluk z Boleslavi se cítil vždy v podobné společnosti nepatřičně. Styděl jsem se. Možná za svůj dělnický původ, možná za to, že tady dávali všichni najevo a okatě své peníze a já chudý studentík žmoulal pár bankovek v kapse, abych mohl svoji dívku pozvat na něco malého. Vlezli jsme dovnitř a hned se k nám hrnuli spolužáci. Pěkní mladí a perspektivní kluci, kteří v tom uměli chodit. Zatímco já si četl po hospodách a navštěvoval zaplivané kluby, tak oni se už dávno připravovali na svoji budoucí kariéru. Všichni se znali se všemi, ale také se pěkně přetvařovali. Prohodil jsem pár svých vtípků, ale nikdo se nesmál. Můj humor z továren se nehodil mezi elitu. Tak jsem raději dodržoval pravidlo mlčeti zlato. Blondýnka si toho všimla, asi se jí mě zželelo a přivinula se ke mě zezadu. Myslel jsem, že prasknu. Hrozně jsem po ní toužil a teď mi šeptá do ucha. 

Byli tu i nějací naši učitelé. Vyhýbal jsem se jim. Raději jsme jak dvě blumy seděli s Michalem a předraženým pivem v koutě a srkali jej. Oba trošku nevrlí, protože takhle jsme si to tedy nepředstavovali. Měli jsme ale štěstí. Najednou se kolem nás objevilo několik dívek a prý neseďte tady jak pecky, pojďte se bavit. A to zase jo! Známé tváře, naše učitelky. Holky miloučký a prdelatý, hubený i lehce oplácaný, ale vysmátý a milý. Objímáme se a najednou je všechno zalitý sluncem i rumem. Nálada je čím dál tím lepší a když konečně šlapeme na střevíčky při polce, valčíku i džajvu, které si jediné pamatujeme z tanečních, tak je o zábavu postaráno. Kolem se vznáší jak labutě zkušení vymetači plesů a jejich partnerky. Všichni mají v zádech pravítka. My jsme jak partička, která sem vůbec nepatří. Jasně, že budíme trošku pozornost naší hlasitostí. Jdu několikrát do kolen, piva je už moc, ale aspoň si na nic nehrajeme a jsme přirozený.

Vyvedu všechny své známé, kterých je kupodivu opravdu hodně. V tomhle věku se člověk hledá, objevuje a naší výhodou je to, že se nestydíme a jsme obyčejní, normální, ukecaní. Věrni odkazu našich předků chceme držet svůj rod. Najít si normální ženskou. Jde ke mě davem a nese mi pivo. Ou jééé, to je bohyně! Ty si mě nevšímáš, ty se se všema znáš. Jen prohodím, že samozřejmě, protože my jsme tady dnes s Michalem nejkrásnější. Myslím to samozřejmě ironicky, ale kdybyste se tenkrát děvčat zeptali, tak by si to fakt myslely. Taky jsme na nich dřeli po hospodách, barech i klubech. Na chalupách, výletech a vůbec. Kamarádství, které se sem tam změnilo v menší naději nebo lásku. Točím blondýnku v kole. Jako v pohádkách a najednou se cítím jistý. Sebevědomý. Je mi jedno, že mě možná někteří považují za neotesaného. Nikomu neubližuji, ale nebudu si nikdy hrát na to, co nejsem.

Po několika tancích, kdy se jí bojím skoro dotknout, abych neshořel. Jsem jemný, jako bych točil s panenkou. Když ji šlápnu na nohu, tak se děsně omlouvám. Ale ona ne, pořád se směje a já přidávám na vtipech, jsem jak tokající tetřev. Neslyším, nevidím, jde mi jen o to, aby byla spokojená, aby se usmívala. Zalezeme si s občerstvením do koutku a vyprávíme si. Má mastnou pusu, protože jí kotletu a já salát. Mělo by to být obráceně, ale já nechtěl vypadat nemístně. Dá mi kousnout a když pohybuje rty, tak si dovolím velmi nesměle políbit tu nádheru. Ucítím, jak skrz ní projede elektrický proud. Jsem na vrcholu blaha, protože jí nejsem lhostejný. Musím si na záchodě opláchnout obličej. Vrátím se a vedle sedí nějaký kluk. Ze staršího ročníku. A hned od začátku nedělá nic jinýho, než že mě ponižuje a zesměšňuje.

Nejsem a málokdy bývám agresivní, ale tady šlo o hodně. Pošeptá mi do ucha, že jí nejsou jeho kecy příjemné, že je slizký a debil. Beru to jako povolení zahájit akci. Chytím ho pod krkem a vynesu ven. Kope kolem sebe nožičkama, vyhrožuje tatínkem, ale mě je to jedno. Mám jen svoji princeznu a nikdo, rozuměj, nikdo se k ní nebude chovat ošklivě. Jdeme zase tančit a říká mi spoustu pěkných věcí. Vše je na skvělé cestě. Tedy až do chvíle, než přijde její kolegyně Lenka, že prý musí s holkama z kruhu něco popít. Zůstanu zase sám na baru a opíjím se. Barmanka to do mě leje horem dolem, že mi nezbyde ani na taxíka, se kterým jsem chtěl trošku zamachrovat. Nejsem opilý sám. Blondýnka se ke mě vine tak nějak jinak. Vilnějí, řekl bych. Ale vím, že je to alkoholem, ne tím, že se rozhodla, že mě chce.

Kdybych býval byl tenkrát využil situace a vyspal se s ní, asi bychom spolu nikdy nebyli. Přitom jsem ji tolik chtěl. Odnesl jsem ji k ní na pokoj. Byli jsme tam sami. Zvracela na záchodě a já čekal v pokoji. Pak usnula na míse. Připadal jsem si jako v nějakém špatném filmu. Počkal jsem, až jí přijde spolubydlící a nechal ji spát. Na baru na koleji měli ještě otevřeno. Potkám tam jednu partičku a že prý je noc ještě mladá. Myslím si to taky, stejně bych neusnul. Tak uděláme turné po klubech a děsně se ožereme. Chodím v kvádru a všem vyprávím, že jsem byl na pohřbu. Opilé dívky mi to věří a chtěli mě utěšovat. Nechávám jim naději, ale mimo nějakého toho osahávání k ničemu nedojde. Moje princezna totiž spí ožralá na koleji číslo A3. Ve třetím patře. Raději tancuji polku na stole, dělám bordel a snažím se svoji touhu utopit v chlastu.

Ráno se probudím o tři patra dole, mimo svůj pokoj. Jsem u učitelek, se kterými jsem se prý někde potkal. Stydím se, vůbec si to nepamatuju. Dělají si ze mě prdel a nakecají mi, že jsem se dvěma spal. A prý to bylo úžasný. Achjo, zpytuji svědomí a tak mi nakonec prozradí, že mě našli ležet na chodbě. Pochrupoval jsem a neustále opakoval jedno jméno. Hele, ty si zamilovaný, co? Kývnu hlavou a ony se mi vůbec nesmějí. Jen každá přijde a pohladí mě. Jednou prý budu dobrý otec a manžel. Připadá mi to hrozně vtipný, protože jsem právě děsně blil, vyžral jim lednici, měl blbý kecy, kouřím jim v posteli a vůbec jsem prototypem zodpovědnosti. Ale ony si stojí na svém a věř prý ženské intuici. Ale tomu já vůbec nerozumím, tak je taky políbím, moc poděkuji za azyl a jdu si lehnout. Vůbec nepotřebuji žádné časopisy, ani nic jiného. Už jí nejsem nevěrný ani ve snech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine