Dav si žádá více bolesti, více krve. Sledovanost klesá. Co tahle vraždu? Ty už taky nikoho nezajímají. Otupěli jsme, stali jsme se stádem, jdoucím na porážku. Bez názoru, bez svědomí, bez lítosti. Sbíráme amulety vyřezané z lidských kostí. Smějeme se slabosti. Zlo se rozprostírá všude kolem. Jako plesnivá mlha, jako těkavý plyn. Jsme zkažení a šílení. Apokalypsa se blíží. Přivítáme ji s otevřenou náručí. Ještě, že je tu hudba, která dokáže uklidnit moji mysl.
Utíkám pryč, daleko od obrazovek, daleko od krvelačného davu. Zavírám se do staré rakve a poslouchám novou desku CARNAL RUIN z Tampy. Chvíli kývám spokojeně hlavou a pak propadám naplno jejich mrtvolným příběhům. Jsou totiž skvělé. Zapomínám u nich na zkažený svět. Zapalte ohně! Tohle album hoří jasným plamenem.
CARNAL RUIN čerpali inspiraci ve švédských katakombách. Jdou na to ale jinak než ostatní. Zaslechnout lze i klasické evropské a americké vlivy. Vše je potom smícháno s elegancí starých mistrů. Riffy řežou tou správnou stranou nože. Jsem rád ve společnosti "Soulless I Remain". Líbí se mi surový a surový zvuk. Obdivuji morbidní obal. Ale hlavně! Nahrávka mě dokáže pohřbít zaživa, hluboko v lesích, kde je ještě klid. Mám raději opuštěná pohřebiště, než továrny na smrt. Album je určeno pro všechny, kteří mají rádi plesnivé rakve, zpuchřelé kosti i bílé lebky, žalující do tmy. Poslední roky si vybírám jen ty nejlepší kusy krvavého masa a CARNAL RUIN se stali na dlouhou dobu mými průvodci. Je pro mě hrozně příjemné vzít do rukou kladivo a jít drtit staré kosti. Skladby v sobě mají potřebný tlak i energii, vypálí vám mozek, ale nezapomíná se ani na melodie. Možná zase někdo vysílá přímý přenos plný násilí a bolesti, ale mě je to jedno. Poslouchám "Soulless I Remain" a jsem spokojený. Protože tohle je přesně smrtící kov, který stojí za pozornost. Na Floridě se zrodila bestie, která se už svým prvním dlouhohrajícím albem zapsala do Knihy mrtvých. Jsem starý metalový pes, který ctí poctivou a upřímnou muziku. A ke CARNAL RUIN se budu rád a často vracet. Je pro mě totiž masivní terapií, trepanací lebky. Ale hlavně deskou, která se mi zaryla hluboko do mozku. Vynikající záležitost! Chladný, temný, syrový death metalový tanec na ostří nože!
Asphyx says:
The crowd demands more pain, more blood. Viewership is down. What about this murder? Nobody cares about those anymore either. We've become numb, we've become a herd going to the slaughter. No opinion, no conscience, no remorse. We collect amulets carved from human bones. We laugh at weakness. Evil spreads all around. Like a musty fog, like a volatile gas. We are corrupt and mad. The apocalypse is coming. We welcome it with open arms. Good thing there's music to calm my mind.
I'm running away, away from the screens, away from the bloodthirsty crowd. I close myself in an old coffin and listen to the new CARNAL RUIN record from Tampa. I nod my head contentedly for a while and then fall into their deadpan stories. They're great. They make me forget about the world. Light the fires! This album is burning bright.
CARNAL RUIN drew inspiration from the catacombs of Sweden. But they're going about it differently than the others. You can also hear classic European and American influences. All mixed with the elegance of the old masters. The riffs cut with the right side of the knife. I am happy to be in the company of "Soulless I Remain". I like the rough and raw sound. I admire the morbid cover art. But most of all! The record can bury me alive, deep in the woods where it's still quiet. I prefer abandoned burial grounds to death factories. The album is for all those who like moldy coffins, rotten bones and white skulls mourning in the dark. For the last years I have been choosing only the best pieces of bloody meat and CARNAL RUIN have become my guides for a long time. I find it terribly satisfying to pick up a hammer and go crushing old bones. The songs have the necessary pressure and energy in them, they burn your brain, but the melodies are not forgotten either. Then again, maybe someone is broadcasting a live stream full of violence and pain, but I don't care. I listen to "Soulless I Remain" and I'm satisfied. Because this is exactly the kind of death metal that's worth paying attention to. A beast was born in Florida that has already entered the Book of the Dead with its first full-length album. I'm an old metal dog who reveres honest and sincere music. And I'll be coming back to CARNAL RUIN often. It's a massive therapy for me, a skull cracker. But most of all, it's a record that's burned itself deep into my brain. Excellent stuff! Cold, dark, raw death metal dance on a knife blade!
Ach ty antikvariáty, ty tě jednou zničí. Bral jsem peníze z brigády. Cinkly mi na účet někdy na jaře v roce 1997. Už jsem nějakou dobu chodil se svojí ženou. Čekával jsem na ní, až skončí ve škole. Cestou jsem ale pokaždé navštívil antikvariát. V mém žebradle tak mimo CD byly i ohmatané výtisky. Slečna knihovnice se na mě usmála už když zaklinkal zvonek na dveřích. Podívala se na mě přes stříbrné obroučky a ihned mě zavedla do rohu, kde bylo staré sci-fi. Tuhle knížku sem přinesla jedna paní, že prý vyklízejí byt po tátovi. Je jako nová a udělám vám cenu. Cítil jsem lehký flirt a přiznám se, že jsem trošku zneužíval v té době svoji vizáž. Býval jsem vysoký, svalnatý i když trošku pohublý student s rozevlátými vlasy. Ona byla přesně typem intelektuální ženy, které na mě vždy letěly. Polichotil jsem ji a získal ještě dvacet korun slevu. Že jste to vy...ale to už utíkám za svojí dívkou. Nadšený, jak jsem zase dobře pořídil.
Je to majstrštyk. Kniha, na kterou se nezapomíná. Příběh, který se mi už v mých dvaceti a pak ještě několikrát otiskl do paměti. Naučil mě se dívat na svět trošku jinýma očima, měnil mě. My lidé máme totiž neskutečnou vlastnost se přeceňovat. Mnohým chybí pokora. Nadhled a humor. Sirény z Titanu jsou aktuální i dnes. A rozhodně stojí za přečtení. Je to dobrota, zákusek o nějakých 272 stránkách, který jsem zhltnul zatímco si moje budoucí manželka dělala zápisky v hospodě. K tomu utopenci a pivo, zlatá a nádherná studentská léta v pulsující a tehdy velmi krásné Plzni. "Tuhle knihu musím ukázat večer Michalovi": řekl jsem jí a utřel si pusu od pěny. Políbila mě a voněla lehce octem a cibulí. Miluju ji, ale moc dobře ví, že večer s námi nebude řeč. Vždycky jsme si s kamarádem sedli a vedli nekonečné diskuze. Jasně, že jsme často jen tak plácali, ale byly to večery, které byly i velmi přínosné.
Začal jsem vyprávět a ihned jsem byl miliardářem, který cvičí na Marsu armádu. Přemýšlel jsem o implantátu v mozku, vysílačce (dnes bychom řekli a máme už čipy), která by všechny ovládala. Co když se dostane do rukou nepovolaným? Hergot, proč jsou všechny staré sci-fi knihy tak vizionářské? Michala nejvíc zaujala Církev Naprosto Lhostejného Boha. Oba dva, i ostatní u stolu usuzujeme, že se celou knihou prolíná černý humor, který máme tolik rádi. Brožovaný výtisk koluje po dalších kamarádech, kteří si zalezlí na pokojích dávají celý text pod tlakem do hlavy. Každý pak vrazí do dveří s výkřiky údivu na rtech. Končíme až k ránu, když jsme totálně opilí. Zase do školy nepůjdeme. Tam je nuda. Tohle je důležitější. Jsem navíc tak trošku za hrdinu, protože jsem přinesl nového skvělého autora.
Asi bych byl se svojí holkou raději na Titanu. Zestárnout, mít děti, budovat a plodit. Učit se, pracovat a odpočívat. Oproštěni od touhy po hmotných statcích, přesto soběstační a spokojení. Jak jednoduché přátelé. Člověk je jako houba celý život. Pomalu mění svoje názory a měl by, joj, měl by postupně získávat moudrost. Často tomu tak není. Myslím si, že Sirény z Titanu jsou přesně tím druhem knížky, která by neměla chybět ve čtenářském deníku každého poctivého fanouška sci-fi. Autora jsem si tímto pro sebe objevil. Poté si sehnal všechny další jeho počiny. Kurt Vonnegut Jr. je svým způsobem geniální. Jeho jazyk a způsob vyjadřování jsem si hodně oblíbil a rád se k němu stále vracím.
Všichni nadávají na podzim, ale já jsem rád. Bude víc času na čtení. Kupuji převážně novinky, detektivky a thrillery. Ale sci-fi mám tak nějak stále v srdci. Podobné příběhy, jako tento od Kurta Vonneguta Jr., mě kdysi utvářely. Myslím si, že mají stále co říct. Tak zase za týden, přátelé. A nezapomínejte na humor. Je stejně, jako knihy kořením života. Děkuji za pozornost.
Zdá se to neuvěřitelné, ale Vonnegutův román Sirény z Titanu vznikl před čtyřiceti šesti lety, v roce 1959. A zatímco některá starší díla SF přece jen utrpí vývojem vědy, techniky i celé společnosti, tato kniha dodnes oslňuje vtipem, moudrostí, citlivostí, vykreslením postav i rafinovaností zápletky. Znovu se můžete s Vonnegutem vydat na bizarní pouť po Sluneční soustavě i lidské mysli. Znovu se můžete přesvědčit o pravdivosti jeho univerzálního vysvětlení jakýchkoli životních kotrmelců: „Stal jsem se obětí řady náhod, tak jako my všichni.“
Možná byl ještě slyšet, možná se ještě trošku hýbal. Ale rakev jsme zatloukli rezavými hřeby. Obřad byl krátký, nežil příliš dobrý život. Na pohřeb přišli jenom démoni. Byl dávno prokletý. Probudil se a křičel. Škrábal do dřeva, až se mu spustila krev. Dusil se a naříkal. Pozdě. Kněz pronesl konečně amen a hrob se zaplnil. Nezoufejte, je to jen na pár dní, než se zase probudí a povstane. Pomstí se všem. Zlo nelze zničit. Ale bojovat musíme. Já kupříkladu všem prokletým pouštím pořádně nahlas novou desku dánských šílenců WAYARD DAWN.
Kapely, která uchopila death metal po svém. Dokáže být temná a zákeřná. Chladná a spalující. Jako čerstvě vykopaný hrob, jako márnice plná těl padlých kněží. Vítejte na starém pohřebišti, na kterém ožívají příběhy lidské nenávisti.
"All-Consuming Void" je deskou, která je plná spousty zajímavých momentů. Syrová a špinavá, jako mysl nějakého maniaka. Ve stylu CANNIBAL CORPSE, BENEDICTION, OBITUARY, MORGOTH, BOLT THROWER, MORBID ANGEL odsýpá velmi ostře a nekompromisně. Riffy se mi zadírají pod kůži, mozek je zakalen tmou, přidáno je i několik thrashových a grindových pasáží. Užívám si zvuk, obal, produkci. Jedná se o smrtící kov staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Žádné zbytečnosti, ale rána přímo do srdce. Osobně nejvíc oceňuji, že jsou songy velmi uvěřitelné a mají takový ten masakrující efekt, který mám u tohoto stylu tolik rád. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Procházím se hřbitovem a čtu si jména na náhrobcích. Představuji si osudy lidí, kteří zde hnijí v zemi. Mraky jsou nízko a vítr si hraje s větvemi stromů. Naslouchám pečlivě, našlapuji do rytmu. Dojdu až k hrobce s nápisem WAYARD DAWN. Otevřu těžké rezavé dveře. Už na mě čekají. Všichni zlí démoni. Je načase zapnout play, aby shořeli na popel. Zůstane po nich jenom otisk na zdech, stejně jako po téhle nahrávce v mé hlavě. Mám rád podobná alba, protože mám pocit, že jsem přímo jejich součástí. Pokud na tom jste stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Prokletí čekají! Surový, temný a prokletý death metal, který vás pohřbí zaživa!
Asphyx says:
Maybe he was still audible, maybe he was still moving a little. But we nailed the coffin with rusty spikes. The ceremony was short, he didn't live a very good life. Only the demons came to the funeral. He was cursed long ago. He woke up screaming. He scratched at the wood until he bled. He choked and wailed. Too late. The priest finally said amen and the grave was filled. Don't despair, it's only for a few days before he wakes and rises again. He will take revenge on everyone. Evil cannot be destroyed. But we must fight. I, for one, am playing the new album by the Danish madmen WAYARD DAWN loud.
A band that has taken death metal in their own way. It can be dark and insidious. Cold and scorching. Like a freshly dug grave, like a morgue full of the bodies of fallen priests. Welcome to an old burial ground where stories of human hatred come alive.
"All-Consuming Void" is a record that is full of many interesting moments. Raw and dirty, like the mind of a maniac. In the style of CANNIBAL CORPSE, BENEDICTION, OBITUARY, MORGOTH, BOLT THROWER, MORBID ANGEL, it is very sharp and uncompromising. Riffs get under my skin, my brain is clouded with darkness, some thrash and grind passages are added. I enjoy the sound, the cover, the production. This is old school death metal at its best. No uselessness, but a punch straight to the heart. Personally, what I appreciate most is that the songs are very believable and have that butchering effect that I love so much about this style. Plus the album is really very easy to listen to. I walk through the cemetery and read the names on the tombstones. I imagine the fates of the people rotting in the ground here. The clouds are low and the wind plays with the branches of the trees. I listen intently, stepping to the rhythm. I reach a tomb with the inscription WAYARD DAWN. I open the heavy rusty door. They're waiting for me. All the evil demons. It's time to turn on the play so they burn to ashes. All they'll leave is an imprint on the walls, just like this recording in my head. I like albums like this because I feel like I'm a part of it. If you're like me, don't hesitate a moment. The curses are waiting! Raw, dark and cursed death metal that will bury you alive!
Díváš se na své břicho a stále tomu nemůžeš uvěřit. Krev, která z tebe vytéká, je černá jako tvoje svědomí. Děsivé představy, které si kdysi míval v těch nejhorších snech, na naplnily. Přízraky z temnoty, šílené, prokleté. Jako nějaký ošklivý film, jako příběhy, které vždycky končí smrtí. Tak na mě působí i prvotina italských démonů SPIRAL WOUNDS. Jejich nové CD mi hraje již nějaký čas v mém přehrávači a musím rovnou napsat - povedlo se na výbornou.
Pokud máte rádi black a death metal, navzájem smíchané, uvěřitelné, divoké a smradlavé jako stoka pod vaším městem, tak neváhejte ani chvilku. Italská extrémní scéna je poslední roky ve vynikající formě. "Shadows" je toho jasným důkazem. Je cítit sírou!
SPIRAL WOUNDS umí být tajemní, chladní, ale i syroví a syroví. Pokud máte rádi třeba AUTOPSY, IMPETIGO, REVENANT, NECROPHOBIC, DEATH, CARNAGE, BOLT THROWER, AT THE GATES, MASSACE, GOD DETHRONED, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás! Jedná se přesně o takový ten druh masakru, který se vám ihned zadře pod kůži. K nahrávce jsem se velmi často vracel a neustále objevoval nové zajímavé momenty. Skladby jsou v některých momentech možná až příliš dlouhé, ale to mi vůbec nevadí. Tohle je old school death metal s příměsí blacku v podobě, ve které zabíjí bez varování. Jako stará neléčená rána, která se znovu zanítí. Pálí a žhne. Nebude to dlouho trvat a přejdeš na druhou stranu. Těším se, na cestu si s sebou beru totiž album "Shadows". V těchto momentech je radost o muzice psát, ale také ji poslouchat. Ze starých italských katakomb vylezli další bestie, se kterými je potřeba počítat i v budoucnu. Touží po čerstvé krvi. SPIRAL WOUNDS nahráli CD, které má skvělý zvuk, obal, ale hlavně spoustu morbidních nápadů. Otiskla se do mě jako kus rozžhaveného železa. Pohřbila mě zaživa. Navíc je svým způsobem jiná, originální, pestrá. Za mě osobně opravdu doporučuji! Hnisavý black death metalový proces!
Asphyx says:
You look at your belly and you still can't believe it. The blood coming out of you is as black as your conscience. The horrific visions you once had in your worst dreams have come true. Phantoms of darkness, mad, cursed. Like a bad movie, like stories that always end in death. That's how SPIRAL WOUNDS, the first film by Italian demons, affects me. Their new CD has been playing in my player for some time now and I have to write straight away - it was excellent.
If you like black and death metal, mixed with each other, believable, wild and smelly like a sewer under your town, don't hesitate a moment. The Italian extreme scene has been in excellent form in recent years. "Shadows" is clear proof of that. It reeks of brimstone!
SPIRAL WOUNDS can be mysterious, cool, and raw. If you like AUTOPSY, IMPETIGO, REVENANT, NECROPHOBIC, DEATH, CARNAGE, BOLT THROWER, AT THE GATES, MASSACE, GOD DETHRONED, don't hesitate a moment. We are playing here for you! This is exactly the kind of carnage that gets under your skin immediately. I went back to the recording very often and kept discovering new interesting moments. The songs are perhaps a little too long at some points, but that doesn't bother me at all. This is old school death metal with an admixture of black metal in a form in which it kills without warning. Like an old untreated wound that will re-infect. It burns and it burns. It won't be long before you cross over to the other side. I'm looking forward to it, because I'm taking the "Shadows" album with me on the road. It's a joy to write about music in these moments, but also to listen to it. More beasts have come out of the old Italian catacombs, and we have to reckon with them in the future. They are thirsty for fresh blood. SPIRAL WOUNDS have recorded a CD that has a great sound, cover art, but most of all a lot of morbid ideas. It imprinted itself on me like a piece of hot iron. It buried me alive. Plus it's different, original, colourful in its own way. For me personally, I really recommend it! A festering black death metal process!
Tahle rakev ležela dlouho vzadu. Opředena pavučinami na ní padal prach. Přemýšlel jsem, kdo v ní vlastně je, kdo by v ní měl být pohřben. Otevření jsem stále odkládal a udělal jsem chybu. Nemrtvý totiž držel v ruce zbrusu novou desku, prvotinu polských TOUGHNESS. Kapely, která uchopila starý prašivý death metal po svém. Z rakve se ozývaly již dlouhou dobu podivné zvuky. Bylo na čase, aby se peklo vyjádřilo.
Již prvních několik setkání s "The Prophetic Dawn" dopadlo velmi dobře. Pánové sice hrají postaru, tak jak to máme všichni rádi, ale jsou svým způsobem i zajímaví a neotřelí. Rozhodně se nejedná jen o dnes tolik časté obyčejné retro. Naopak. Songy mě přikovaly na zeď. Následné vyvrhnutí mých vnitřností nemusím ani zmiňovat. To je totiž u dobrých nahrávek samozřejmost.
Pokud bychom měli tvorbu polských démonů k někomu přirovnat, musela by určitě zaznít jména jako MORBID ANGEL, DEMILICH, CONVULSE, ROTTREVORE. Na pevných old schoolových základech jsou zde vystavěny morbidní a špinavé kompozice, které musí udělat dobře každému prokletému. TOUGHNESS jsou velmi dobří muzikanti, ale nezapomínají ani na skladbu jako takovou. Základní motivy jsou dobře zapamatovatelné, v textech se zaobírají mytologií a oním světem. Doplňovány jsou pak různé vyhrávky, černo černé nihilistické nálady a samozřejmě smrt, která nesmí na žádném poctivém albu chybět. Jako celek je novinka krutou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. Žhne a pálí, drásá a bolí. Jako jehla zabodnutá přímo do mozku. Vše je pak podáváno náležitě plesnivě a hnusně. S parádním zvukem i obalem. V Polsku se probudila další šílená bestie. Je vám doufám jasné, že touží po čerstvé krvi. Nejvíc se mi na nahrávce ale líbí, s jakým nadšením a odhodláním kapela přistupuje ke své práci. Jsou jako staří hrobníci, kteří nejen že perfektně rozumí svému řemeslu, ale stále neztratili naději a snaží se sledovat nové technologie pohřbívání. TOUGHNESS jsou pro mě velkým překvapením, doporučením i nadějí do budoucna. Skvělá deska! Temná, magická, šílená death metalová vize!
Asphyx says:
This coffin has been sitting in the back for a long time. With cobwebs on it, dust fell. I wondered who was in it, who should be buried in it. I kept putting off opening it, and I made a mistake. The undead was holding a brand new album, the debut of Polish TOUGHNESS. A band that took the old dusty death metal in their own way. Strange sounds were coming from the coffin for a long time. It was time for hell to express itself.
Already the first few meetings with "The Prophetic Dawn" went very well. The gentlemen play the old way, the way we all like it, but they are interesting and fresh in their own way. It is definitely not just the usual retro stuff that is so common nowadays. On the contrary. The songs had me pinned to the wall. I don't even need to mention the subsequent evisceration of my insides. That's a given with good records.
If we had to compare the work of Polish demons to someone, we would have to mention names like MORBID ANGEL, DEMILICH, CONVULSE, ROTTREVORE. On solid old school foundations are built here morbid and dirty compositions that must do good to every damned. TOUGHNESS are very good musicians, but they don't forget the composition itself. The basic motifs are easy to remember, the lyrics deal with mythology and the other world. They are then complemented by various antics, black nihilistic moods and of course death, which must not be missing on any honest album. As a whole, the novelty is a cruel response to the echoes from beyond the grave. It glows and burns, it tears and hurts. Like a needle stuck directly into the brain. And it's all served up in a suitably moldy and nasty way. With great sound and cover art. Another mad beast has awakened in Poland. I hope you know it's out for fresh blood. But what I like most about the record is the enthusiasm and commitment with which the band approaches their work. They're like old undertakers who not only understand their craft perfectly, but still haven't lost hope and keep up with new burial technologies. TOUGHNESS are a great surprise, recommendation and hope for the future. Great album! Dark, magical, insane death metal vision!
Čas je jenom veličina, která odpočítává temnotu. Na konci je vždycky smrt. Zahalena tajemstvím a chladem. Staří hrobníci vědí své. Když se procházejí mezi náhrobky a rozmlouvají s nemrtvými. Přesně vědí, jak kdo žil a zemřel. Zastaví se na kus řeči. Politují ty, kteří hodně trpěli. Sedávají v márnici a čekají, jestli se někdo ještě neprobudí. Občas pohřbí někoho živého, ale jsou to jen výjimky. Každopádně, aby svoji práci vůbec zvládli, poslouchají death metal. Požadavky mají jasné. Musí být upřímný, opravdový, syrový. Musí přesně vystihovat to, co se děje na tenké hranici mezi životem a smrtí.
ENSANGUINATE tohle všechno umí. Pocházejí ze Slovinska a pozornější čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se s nimi již setkali v roce 2021 (recenze i krátký rozhovor je odkazován dole pod článkem). Pánové pokračují ve své morbidní práci. A opět se jedná o nahrávku, která stojí za pozornost. Alespoň tedy pro nás, pro staré hrobníky.
Slovinskou je krásná země. A stejně jako všude jinde je v ní spousta starých hřbitovů. ENSANGUINATE na nich a v devadesátých letech minulého stoleté čerpali inspiraci. Pokud, stejně jako já, k smrti milujete kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION a spoustu dalších otců zakladatelů, budete určitě spokojeni. Jedná se totiž nejen o řemeslně skvěle zvládnutý mix smrtícího kovu a blacku, ale také o desku, na které je spousta zajímavých momentů. Navíc, má v sobě takový ten "pařící efekt", kdy vás při poslechu popadne amok a jste nuceni neustále kývat hlavou do rytmu, podupávat si nohou. Mám rád podobné smečky, líbí se mi, že hrají napřímo, bez zbytečností. Dali si záležet i na plesnivém a chladném zvuku (nevím, zda to bylo účelem, ale působí jako by byl nahráván analogově). O obalu netřeba diskutovat, k muzice se hodí jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. Mám jasno, až dnes půjdu na svoji obvyklou večerní procházku, budu poslouchat "Eldritch Anatomy". Dnes už totiž vím, že se líbí mrtvým i přízrakům. Márnicí se ozývá pochvalný šepot. Smrt je zase jednou blízko a já nemohu jinak, než desku opravdu doporučit. Syrové, plesnivé, chladné a temné zprávy z death metalových hrobů!
Asphyx says:
Time is just a quantity that counts down the darkness. There is always death at the end. Shrouded in mystery and cold. The old gravediggers know their own. When they walk among the tombstones and talk to the undead. They know exactly how who lived and died. They stop to talk. They pity those who have suffered much. They sit in the morgue and wait to see if anyone else wakes up. Occasionally they bury someone alive, but those are the exceptions. Anyway, to do their job, they listen to death metal. Their requirements are clear. It has to be honest, real, raw. It must accurately represent what happens on the thin line between life and death.
ENSANGUINATE can do it all. They come from Slovenia and the more attentive reader of our website knows very well that we have already met them in 2021 (review and short interview is linked below the article). The gentlemen continue their morbid work. And once again, this is a recording worthy of attention. At least for us old grave diggers.
Slovenia is a beautiful country. And like everywhere else, there are many old cemeteries. ENSANGUINATE drew inspiration from them and the 1990s. If, like me, you love to death metal bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION and a lot of the other founding fathers, you'll be pleased. For this is not only a well-crafted mix of death metal and black metal, but also a record with plenty of interesting moments. Moreover, it has that "partying effect", where you get amok while listening to it and are forced to constantly nod your head to the rhythm, stamping your feet. I like bands like this, I like that they play straight, without any unnecessary stuff. They've gone to great lengths to make the sound musty and cold (I don't know if that was the intention, but it feels like it was recorded analogue). No need to discuss the cover, it fits the music like a well-made coffin fits a dead body. I'm clear, when I go for my usual evening walk today, I'll be listening to "Eldritch Anatomy". Because today I know it appeals to both the dead and the ghosts. A whisper of praise echoes through the morgue. Death is near once again, and I can't help but recommend the record. Raw, moldy, cold and dark news from the death metal graves!
Ave EXANIMATVM! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a second long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous one? Where did you want to move and in what are these two records different?
A: Thanks.
Our intention was to go deeper into the darkness. We've always wanted our music to be dark (like all extreme metal bands I guess) and this time we wanted to accentuate the atmosphere; We composed in that direction, modifying a bit the sound respect to the previous album, which was faster and more aggressive regarding to this latest work. Exanimatvm has always tried to have an ethnic component and "Dispersae et tormentvm" tried to express the resentment and vindictive desire of the Selknam people who, like many other native peoples of Latin America, were oppressed and massacred by the settler, stripped of their lands and forced to change their customs, language and beliefs for those of the European Judeo-Christian. We think that was conveyed through fast and wrathfull riffs.
On the other hand, Sollum Ipsa Mor is an introspective album, like the attitude of someone facing death.As it is introspective album the vibes given by it are slower and restful sounds, pretty different from the previous one. As a band, we believe that this album reflects how we felt and were in the moment of creation. In this album we were into death-black metal. On the contrary, "Dispersae et tormentvm" was pure death metal.
„Sollvm Ipsa Mor“ includes all attributes of good death metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of EXANIMATVM?
As I mentioned before, this work tries to reflect a specific idea: "Only death is real". This is the leitmotif and all the aspects that make up the album orbit around that idea, from the music to the lyrics.
The process started slowly, but at some point it took shape and strength in a vertiginous way: We composed the song "Sollum Ipsa Mor" between 2016/2017; the other songs was elaborated during 2020. The recording was done in a couple of days, on November of the same year.
The writing process was the last thing we worked on, it didn't take long to be honest. Since the ideas were clear, it was only necessary to polish a few minor things.
I found out that B.Nekroskull signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. B.Nekroskull has created a sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose him? In which studio did you record it? How did the recording process look like?
We personally know B. Necroskull, we have shared in different instances with him and we consider him a comrade. But apart from that, and leaving aside any type of cronyism, we objectively value the work he does. Also, we wanted to distance ourselves from the sound of the previous album and raised the level, we didn't want to limit ourselves to work with people from the city.
The recording was done by ourselves, we didn't resort to any studio. Once we had the tracks, we sent them to Necroskull and the rest is already known.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical LP. You released the new album at Pulverised Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
Bloodfeast Tattoos was in charge of the art, as in all previous Exanimatvm works.
The idea was to represent someone in the trance of death, from a physical and cosmic perspective, something literal and rhetorical at the same time, which we believe was captured in a precise way (although for this it is necessary to see the full painting, in its entirety; cover image is partial).
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Chile for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
I think a lot of this has to do with historical factors. It seems to me that what Chile stands out for its art, I don't want to say that there aren't people who stand out in science or in other aspects, but surely they won't be recognized names outside of here, not like it happens with names like Pablo Neruda, Gabriela Mistral, Violeta Parra, etc. Chile is a gold mine in artistic terms.
In the first place in Chile there was, from very early times, an approach to Hardrock and progressive and psychedelic rock (do you know Los Jaivas?) and from here I think a bridge was established that facilitated the reception and development of thrash metal in mid 80's and then it was natural the embrace of death metal.
Another factor that I think has influenced was the military dictatorship that developed between 1973 and 1990, a time when metal swarmed parallel in the Chilean underground. The teenagers and young people of that time were angry and wanted to rebel and oppose whatever it was, so this music was an ideal channel for those who had repressed emotions. It was thus that the scene dared and bands like Pentagram emerged, pioneers in Latin America, even before Sepultura. Since then, I think that Chile has developed a good taste for extreme metal that has been fed back over the years and has given rise to countless projects, bands, zines, labels, etc.
You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start EXANIMATVM was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
Exanimatvm was born with Enzo. He was the one who devised the project and later gathered the other members.
Our influences have been various, many come from the classics and others not so much: Morbid Angel, Incantation, Immolation, Dead Congregation, Krypts, Malthusian, Grave Miasma, Mefitic... the list grows every day.
Go on tour? Of course, why not? However it is not something so easy, we live in the back arse of nowhere.
When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
We are currently leaving the distribution in the hands of the labels. The first years we dedicated ourselves to contacting and promoting ourselves, however in the last time it has not been necessary.
Moving on to the other question, yes, we are collectors and we regularly buy music, on tape, CD and vinyl, from different labels, both national and international. We try to go to concerts, however here in the city the scene is not very large and it is quite expensive to go to other cities for concerts. Despite this, we try to go out and attend those events that are unmissable.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as EXANIMATVM? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
The advancement of technology, as everything in life, has it pros and cons. And if you look at it with perspective, it‘s not a modern problem.
The biggest problem that derives from this technology advance is information overloaded. Ordinary people get stuned and finally, in a self-indulgent exercise, they get the first shit that tells them what they want to hear so they don't have to think. This happens in every area of life and music is one of them. Actually an ocean of bands exist, but not everyone is disposed to submerge and dive, because it involves an effort: The easiest thing to do is stay on the surface, following the mass media, talking about what the majority is talking about, singing what everyone sings...and then there's us, who dare to think and diverge from the populace , those who dive in search of new experiences and hidden gems in the exotic seabed of Reykjavík, Kedah or Punta Arenas. Technology allows you to virtually dive into these places, discovering bands you'll never be able to see face to face. If you like their album , you can order it, as long as you can and are willing to pay the price... or the surcharge . And if you don't have the money you can download it and listen to it in mp3 or even rip it to a CD or tape. You can write to the band and chat with the musicians, isn‘t?
We live at the end of the world, where everything has always late, in a modest and simple city, with a small scene: The internet and virtuality have made things easier for us , this interview is a product of it.
Finally, about people who talk shit, they always existed and will continue to be so, here and anywhere, because talking shit is so human and it's also free.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
All of the above. Death metal is music that should revolve around death. We believe that death is the maximum certainty that we have in life, and put these ideas in music beget death metal. Make and play death metal can be artistic, philosophic, cathartic and even esoteric when you understand that at the end of the road nothing matters because sooner or later death will devour everything. Death metal is music, but it is also a way to connect with something that lies in the deep of us and beyond at the same time, a way to conenect with our own rottenness and at the same time a way to escape from it.
Finally, a classic but important question. What is EXANIMATVM planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?
For now, we are devising new songs and managing possibilities to throw up a split.
So far we have talks to perform on some stages in Chile, but the only thing confirmed today is our participation in "Decimatio VIII" next year where we will share the stage with Death Worship, Invocation, Oraculum and Kratherion, who are the confirmed bands...Until now.
We would like to visit Europe, but we haven't been invited yet.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Sollvm Ipsa Mor“ into my head again!
Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022):
Ave EXANIMATVM! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
A: Thanks. Naším záměrem bylo proniknout hlouběji do temnoty. Vždycky jsme chtěli, aby naše hudba byla temná (asi jako všechny extrémní metalové kapely) a tentokrát jsme chtěli zdůraznit atmosféru, skládali jsme v tomto duchu a trochu jsme upravili zvuk oproti předchozímu albu, které bylo rychlejší a agresivnější, než toto poslední dílo. EXANIMATVM se vždy snažili o etnickou složku a na "Dispersae et Tormentvm" se snažili vyjádřit odpor a pomstychtivost Selknamů, kteří byli stejně jako mnoho dalších původních národů Latinské Ameriky utlačováni a masakrováni osadníky, zbaveni své půdy a donuceni změnit své zvyky, jazyk a víru za židovsko-křesťanskou, evropskou. Myslíme si, že to bylo zachyceno rychlými a zuřivými riffy. Na druhou stranu „Sollum Ipsa Mor“ je introspektivní album, jako postoj někoho, kdo čelí smrti. protože je to introspektivní album, vibrace, které z něj vyzařují, jsou pomalejší a klidné zvuky, dost odlišné od těch předchozích. Jako kapela věříme, že toto album odráží to, jak jsme se cítili a jak nám bylo v okamžiku vzniku. Na tomto albu jsme se věnovali death-black metalu. Naopak "Dispersae et tormentvm" byl čistý death metal.
„Sollvm Ipsa Mor“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál EXANIMATVM?
Jak jsem již zmínil, toto dílo se snaží reflektovat specifickou myšlenku: "Jen smrt je skutečná". To je hlavní motiv a kolem této myšlenky se točí všechny aspekty, které album tvoří, od hudby až po texty. Proces začínal pomalu, ale v určitém okamžiku nabral závratnou formu a sílu. Skladbu “Sollum Ipsa Mor“ jsme složili v letech 2016/2017, ostatní skladby vznikaly v průběhu roku 2020. Nahrávání proběhlo během několika dní, v listopadu téhož roku. Texty byly poslední věcí, na které jsme pracovali, netrvalo to dlouho, abych byl upřímný. Protože nápady byly jasné, bylo třeba jen doladit pár drobností.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán B.Nekroskull. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. B.Nekroskull vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
B: Necroskulla známe osobně, zažili jsme s ním spoustu příhod a považujeme ho za kamaráda. Ale kromě toho, a když pomineme jakýkoli druh kamarádíčkování, si objektivně vážíme práce, kterou dělá. Taky jsme se chtěli distancovat od zvuku předchozího alba a pozvednout úroveň, nechtěli jsme se omezovat na spolupráci s lidmi z města. Nahrávali jsme sami, neuchýlili jsme se do žádného studia. Jakmile jsme měli skladby, poslali jsme je Necroskullovi a zbytek už znáš.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes LP. Vy jste jej vydali u Pulverised Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Stejně jako na všech předchozích počinech Exanimatvm se o výtvarnou stránku postarala společnost Bloodfeast Tattoos. Záměrem bylo ztvárnit někoho v transu smrti z fyzické i kosmické perspektivy, něco doslovného i rétorického zároveň, což se, jak věříme, podařilo zachytit precizním způsobem (i když k tomu je třeba vidět celý obraz, v jeho úplnosti, obrázek na obalu je jen výřez).
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Myslím, že to hodně souvisí s historickými faktory. Zdá se mi, že to, čím Chile vyniká v umění, nechci říct, že tam nejsou lidé, kteří vynikají ve vědě nebo v jiných oborech, ale určitě to nebudou uznávaná jména mimo tuto zemi, ne jako se to děje se jmény jako Pablo Neruda, Gabriela Mistral, Violeta Parra atd. Chile je z uměleckého hlediska zlatý důl. V první řadě se v Chile od velmi raných dob objevoval přístup k hardrocku a progresivnímu a psychedelickému rocku (znáte Los Jaivas?) a odtud myslím vznikl most, který usnadnil přijetí a rozvoj thrash metalu v polovině 80. let a pak bylo přirozené přijetí death metalu. Dalším faktorem, který to podle mě ovlivnil, byla vojenská diktatura, která se rozvíjela mezi lety 1973 a 1990, tedy v době, kdy se metal v chilském undergroundu paralelně rojil. Tehdejší teenageři a mladí lidé byli naštvaní a chtěli se vzbouřit a postavit proti čemukoli, takže tato hudba byla ideálním kanálem pro ty, kteří měli potlačené emoce. Právě tak se scéna utvořila a vznikly kapely jako Pentagram, průkopníci v Latinské Americe, ještě před Sepulturou. Myslím, že od té doby se v Chile vyvinul dobrý vkus pro extrémní metal, který se v průběhu let zpětně přikrmoval a dal vzniknout bezpočtu projektů, kapel, zinů, labelů atd.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit EXANIMATVM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Exanimatvm vznikli díky Enzovi. Byl to on, kdo projekt vymyslel a později sehnal ostatní členy. Naše vlivy byly různé, mnohé pocházely z klasiky, jiné zase ne: Morbid Angel, Incantation, Immolation, Dead Congregation, Krypts, Malthusian, Grave Miasma, Mefitic... seznam se každým dnem rozrůstá. Vyrazit na turné? Samozřejmě, proč ne, nicméně to není nic jednoduchého, žijeme v zapadákově.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
V současné době ponecháváme distribuci v rukou vydavatelství. V prvních letech jsme se věnovali kontaktování a propagaci sami, v poslední době to však není nutné. Přejdeme-li k další otázce, ano, jsme sběratelé a pravidelně kupujeme hudbu na kazetách, CD a vinylech od různých labelů a to jak národních, tak mezinárodních. Snažíme se chodit na koncerty, nicméně tady ve městě není scéna příliš velká a jezdit na koncerty do jiných měst je poměrně drahé. Přesto se snažíme vyrazit a navštívit ty akce, které se prostě nedají vynechat.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako EXANIMATVM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Technologický pokrok má stejně, jako vše v životě své klady i zápory. A pokud se na to podíváte s nadhledem, není to problém moderní doby. Největším problémem, který z tohoto technologického pokroku vyplývá, je informační přetížení. Obyčejní lidé jsou ochromeni a nakonec se spokojí s první sračkou, která jim řekne to, co chtějí slyšet, aby nemuseli přemýšlet. To se děje ve všech oblastech života a hudba je jednou z nich. Ve skutečnosti existuje oceán kapel, ale ne každý je disponován k tomu, aby se ponořil, protože to vyžaduje úsilí. A pak jsme tu my, kteří se odvážíme přemýšlet a odklonit se od většiny, ti, kteří se potápějí a hledají nové zážitky a skryté klenoty na exotickém dně Reykjavíku, Kedahu nebo Punta Arenas. Technologie vám umožní virtuálně se do těchto míst ponořit a objevovat kapely, které nikdy nebudete moci spatřit tváří v tvář. Pokud se vám jejich album líbí, můžete si ho objednat, pokud můžete a jste ochotni zaplatit cenu... nebo příplatek. A pokud na to nemáte peníze, můžete si ho stáhnout a poslechnout v mp3, nebo dokonce vypálit na CD či nahrát na kazetu. Můžete kapele napsat a popovídat si s muzikanty. Žijeme na konci světa, kde je všechno odjakživa pozdě, ve skromném a prostém městě s malou scénou. Internet a virtuálno nám to usnadnily, tento rozhovor je jejich produktem. A nakonec lidi, kteří hlásají sračky - vždycky existovali a budou existovat, tady i kdekoli jinde, protože mluvit o hovně je tak lidské a hlavně je to zadarmo.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Všechny výše uvedené možnosti. Death metal je hudba, která by se měla soustředit na smrt. Věříme, že smrt je největší jistota, kterou v životě máme a vložením těchto myšlenek do hudby vzniká death metal. Dělat a hrát death metal může být umělecké, filozofické, katarzní a dokonce esoterické, když pochopíte, že na konci cesty na ničem nezáleží, protože dříve nebo později smrt pohltí všechno. Death metal je hudba, ale je to také způsob, jak se spojit s něčím, co leží v hloubi nás a zároveň mimo nás, způsob, jak se spojit s vlastní prohnilostí a zároveň způsob, jak před ní uniknout.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají EXANIMATVM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?
Zatím tvoříme nové skladby a řešíme možnosti, jak vydat splitko. Dosud jsme jednali o koncertech na některých pódiích v Chile, ale jediná věc, která je dnes potvrzená, je naše účast na "Decimatio VIII" příští rok, kde budeme sdílet pódium s Death Worship, Invocation, Oraculum a Kratherion, což jsou aktuálně potvrzené kapely. Rádi bychom se podívali do Evropy, ale zatím jsme nebyli pozváni.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Sollvm Ipsa Mor“ zase narvat do hlavy!
Recenze/review - EXANIMATVM - Sollvm Ipsa Mor (2022):
