DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 25. října 2022

Recenze/review - DEVENIAL VERDICT - Ash Blind (2022)


DEVENIAL VERDICT - Ash Blind
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Někdy je nutné našlapovat velmi opatrně. Aby člověk neporušil jemnou hranici mezi naším a oním světem. Lze to provést několika způsoby. Pomocí filozofie, fyziky, ale také hudby. Měl bych pro vás dnes tip, album, které vás přenese do temných snů. DEVENIAL VERDICT jsou z Finska a působí na scéně od roku 2006. Novinka je jejich teprve první dlouhohrající nahrávka, i když jinak je jejich historie poměrně bohatá. Rozhodně stojí za pozornost.

Letos se Finové vydali do nových oblastí. Mezi temné stíny, do močálů bez konce, do mlhy, která má barvu krve. V tomhle případě je lepší pečlivě poslouchat, než psát nějaká slova. Ta stejně nedokáží přesně vyjádřit atmosféru, které se stanete součástí.


Pokud bych chtěli k někomu nové album přirovnat, volil bych smečky jako ULCERATE, MITHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NORD. Samozřejmě, Finové přidávají velkou porci svých nápadů, jsou svým způsobem jiní, zajímaví. Záleží jen na vás, zda je vaše mysl otevřena či nikoliv. DEVENIAL VERDICT jsou jako zvláštní sen, u kterého se probudíte a nevíte, co je lež a co pravda. Odpovědí může být "Ash Blind", ale také nemusí. Hudba je přeci jen o inteligenti, o emocích, náladách, o pocitech. A to je na ní právě to krásné. Hrozně moc mě baví procházet se jen tak městem, když je sychravo a v ulicích se válí smog. Poslech tím získá na intenzitě, riffy se mi zadřou přímo do kostí. Navíc, pokud jsem se cítil někdy hodně unavený a mozek odmítal plnit svoji funkci, album mě dokázalo dodat novou porci energie. Rád jsem trávil svůj čas ve světě DEVENIAL VERDICT. Za mě osobně si myslím, že se novinka opravdu povedla. Není jednoduchá, vyžaduje čas a trpělivost, ale pokud se rádi ztrácíte v myšlenkách a létáte chladným vesmírem, tak neváhejte ani chvilku. Budete určitě spokojeni. Někdy je nutné našlapovat velmi opatrně. Aby člověk neporušil jemnou hranici mezi naším a oním světem. Lze to provést několika způsoby. Jsem rád, že jsem zvolil "Ash Blind". Výlet do temné atmosférické death metalové dimenze!


Asphyx says:

Sometimes it is necessary to tread very carefully. To avoid breaking the fine line between our world and the other. This can be done in several ways. Through philosophy, physics, but also through music. I have a tip for you today, an album that will transport you to dark dreams. DEVENIAL VERDICT are from Finland and have been on the scene since 2006. The new release is only their first full-length record, although otherwise their history is quite rich. Definitely worth your attention.

This year the Finns have ventured into new areas. Into the dark shadows, into the swamps without end, into the fog that is the colour of blood. In this case, it's better to listen carefully than to write words. They can't accurately convey the atmosphere you're about to be part of anyway.


If I wanted to compare the new album to someone, I would choose bands like ULCERATE, MITHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NORD. Of course, Finns add a big portion of their ideas, they are different in their own way, interesting. It's up to you whether your mind is open or not. DEVENIAL VERDICT are like a strange dream where you wake up and you don't know what is a lie and what is the truth. The answer may be "Ash Blind", but it may also not. Music is after all about intelligence, about emotions, moods, feelings. And that's what's beautiful about it. I love walking around the city when it's drizzly and the smog is rolling in. It makes the listening more intense, the riffs get right into my bones. Plus, if I ever felt very tired and my brain refused to perform its function, the album managed to give me a new portion of energy. I loved spending my time in the world of DEVENIAL VERDICT. For me personally, I think the novelty really hit the spot. It's not easy, it takes time and patience, but if you like to get lost in your thoughts and fly through the cold universe, don't hesitate a moment. You will be satisfied. Sometimes you have to tread very carefully. So as not to break the fine line between our world and the next. There are several ways to do this. I'm glad I chose "Ash Blind". A trip into the dark atmospheric death metal dimension!


Track Listing -
1. Hope
2. Pravum
3. Ash Blind
4. Sun Hammer
5. Mourning Star
6. The Contemptor
7. Inanition
8. World Breaker

Line up -
Okko Tolvanen - Drums
Sebastian Frigren - Guitars
Antti Poutanen - Bass
Riku Saressalo - Vocals

Artwork by Mariusz Lewandowski

pondělí 24. října 2022

Recenze/review - FACELESS BURIAL - At the Foothills of Deliration (2022)


FACELESS BURIAL - At the Foothills of Deliration
CD 2022, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records

for english please scroll down

Trepanace lebky, hřeby zatlučené přímo do mozku. Staneš se jenom kusem masa, jdoucím na porážku. Bez svědomí, bez fantazie, s prázdným pohledem. Budeš připomínat zombie a až jednou zemřeš, tak se nerozpadneš v prach. Budeš restartován, obnoven, abys mohl dále sloužit. Absolutní změna osobnosti, death metal, který vás rozloží na malé kousky. FACELESS BURIAL jsou opět zde a snaží se změnit vaše myšlenky. 

Musím rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. Novinka je propracovaným dílem, kusem shnilého masa, které naporcoval perfektně seřízený stroj. Na boku má nápis FACELESS BURIAL a vy si tak můžete užít technicky laděný death metal, u kterého vám doopravdy pukne lebka tlakem. Stačí jen přidat hlasitost.


Kapelu jsem zažil nedávno na koncertě a musím říct, že si zcela získala moje srdce. Předchozí nahrávky (recenze i report jsou odkazovány dole pod článkem) mě sice velmi bavily, ale úplně do krve se mi nedostaly. Nové album mě ale doslova uhranulo. Výrazné, zběsilé a agresivní melodie (které lze přirovnat k tomu co hráli a hrají třeba takoví SUFFOCATION, TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, MONSTROSITY, GORGUTS, NOCTURNUS, a samozřejmě DEATH) jsou doslova návykové. Od posluchače je sice vyžadována absolutní pozornost a v některých momentech je nutné zapojit i fantazii, ale tahle smečka nikdy nehrála pro fanoušky bez mozku. Možná právě to mě na tvorbě FACELESS BURIAL baví nejvíce. I po nějakém čase je stále co objevovat. O zvuku, obalu, produkci netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Vy si tak můžete vychutnat jedovatý koktejl, který byl namíchán někde na pomezí old school death metalu, techniky a progrese. Na rozdíl od jiných ale pánové nezapomněli na jasnou a zřetelnou strukturu. Žádné zbytečností nebo nudná preludia, ale ostré hřeby, které se vám zadřou hluboko do mozku. Absolutní změna osobnosti, smrtící kov, který vás rozloží na malé kousky. FACELESS BURIAL jsou opět zde a snaží se změnit vaše myšlenky. "At the Foothills of Deliration" je nahrávkou, která mě zcela pohltila. Jako nějaká příšera z hlubin, jako bestie, která nezná slitování. Skvělý, výbušný, death metal s příchutí temnoty!


Asphyx says:

Trepanation of the skull, spikes driven directly into the brain. You become just a piece of meat going to the slaughter. No conscience, no imagination, a blank stare. You'll resemble a zombie, and once you die, you won't crumble into dust. You'll be rebooted, renewed, so you can continue to serve. An absolute change of personality, death metal that will break you into small pieces. FACELESS BURIAL are here again, trying to change your thoughts.

I have to write straight away that they are doing it perfectly. The new album is a sophisticated piece of work, a piece of rotten meat cut by a perfectly trimmed machine. On the side it has the inscription FACELESS BURIAL and you can enjoy technically tuned death metal that will really make your skull crack with pressure. Just turn up the volume.


I recently experienced the band at a concert and I have to say that they completely captured my heart. The previous recordings (review and report are linked at the bottom of the article) were very entertaining, but they didn't really get into my blood. The new album, however, literally had me spellbound. The expressive, frantic and aggressive melodies (which can be compared to what the likes of SUFFOCATION, TOMB MOLD, BLOOD INCANTATION, MONSTROSITY, GORGUTS, NOCTURNUS, and of course DEATH have played and are playing) are literally addictive. Absolute attention is required from the listener, and at some points the imagination must be engaged, but this band has never played for the brainless fan. Perhaps that's what I enjoy most about FACELESS BURIAL's work. Even after some time, there is still much to discover. There is no need to discuss the sound, the cover, the production, everything is in the best order. You can enjoy a poisonous cocktail that has been mixed somewhere between old school death metal, techno and prog. Unlike others, however, the gentlemen have not forgotten a clear and distinct structure. No unnecessary or boring preludes, but sharp spikes that dig deep into your brain. An absolute change of personality, a death metal that breaks you into small pieces. FACELESS BURIAL are here again, trying to change your thoughts. "At the Foothills of Deliration" is a record that completely engulfed me. Like a monster from the depths, a beast that knows no mercy. Great, explosive, death metal with a taste of darkness!



about FACELESS BURIAL on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Equipoise Recast
02. A Mire Of Penitence
03. Dehiscent
04. From The Bastion To The Pit
05. Haruspex At The Foothills Of Deliration
06. Redivivus Through Vaticination

band:
Alex Macfarlane - Bass, Vocals, Synthesiser
Max Kohane - Drums
Füj - Guitars

Recenze/review - DYSGNOSTIC - Scar Echoes (2022)


DYSGNOSTIC - Scar Echoes
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují prý hypnotické stavy, ve kterých je schopen člověk zabíjet. Stačí mu dát ve správný okamžik příkaz. Následuje proříznutá tepna, vyděšený obličej a ruce od krve. Způsobů, jak někoho zabít, je velké množství. Přeci jen, pracujeme na tom jako lidé celou svoji historii. Existuje totiž temná stránka naší mysli, která je dosud neprozkoumaná. Jsou na světě kapely, které se do těchto oblastí vydávají, aby nám přinesly další ze šílených svědectví. 

DYSGNOSTIC hrají přesně ten druh komplikovaného a divokého death metalu, u kterého je nutné přemýšlet. Musíte nechat svoji fantazii, aby se rozletěla po nekonečném světě za řekou Styx. Jedná se o moje první setkání s kapelou a musím ihned napsat, že si mě získala na svoji stranu. Často jsem si při poslechu připadal jako v hypnotickém stavu. 


"Scar Echoes" je nahrávkou, která je v určitých momentech ovlivněna kapelami jako ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT. Představte si nahrubo nasekanou tmu, smíchanou se špínou a zkaženou krví, které vás někdo nutí spolykat. Dusíte se, dostáváte se do jiné dimenze, procházíte se spolu s kapelou v těch neskrytějších koutech lidské mysli. DYSGNOSTIC dokáží být hodně naléhaví, podmaniví, uhrančiví. Zároveň si zachovávají surovost a syrovost, které člověka doslova drásají. Není to jednoduchý poslech, vyžaduje klid a ticho. Teprve pak, po nějakém čase, vyniknou jednotlivé nuance. O zvuku, obalu a formálních záležitostech, netřeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Vy si tak můžete vychutnat jedovatý koktejl té nejvyšší kvality. Dánové přistupují k hudbě po svém, inteligentně a nenechávají nám nic zadarmo. Je mi v jejich společnosti velmi dobře. I když musím přiznat, že se do mě pokaždé vkrádá neklid, ohlížím se za sebe a dávám si pozor na dlouhé stíny. Patřím k těm, kteří u hudby rádi přemýšlejí a Dánové mi předložili pořádně chutnou porci. Jedná se o kvalitní zážitek, který lze doporučit všem, kdo se rádi potácí v hypnotických stavech. Temný, bolestivý death metalový sen!


Asphyx says:

There are supposedly hypnotic states in which a person is capable of killing. All he has to do is give the command at the right moment. What follows is a severed artery, a terrified face and blood on his hands. There are many ways to kill someone. After all, we've been working at it as humans our whole history. There's a dark side of our minds that's still unexplored. There are bands in the world that are venturing into these areas to bring us more of the maddening testimonies.

DYSGNOSTIC play exactly the kind of intricate and ferocious death metal that makes you think. You have to let your imagination run wild in the endless world beyond the River Styx. This is my first encounter with the band and I have to write immediately that they have won me over to their side. I often felt like I was in a hypnotic state while listening.


"Scar Echoes" is a record that is influenced at certain points by bands like ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA, SUNLESS, GORGUTS, AD NAUSEUM, REPLICANT. Imagine coarsely chopped darkness mixed with filth and tainted blood that someone forces you to swallow. You suffocate, you enter another dimension, you walk with the band in the most hidden corners of the human mind. DYSGNOSTIC can be very insistent, captivating, mesmerizing. At the same time, they retain a rawness and rawness that literally tears you apart. It's not an easy listen, it requires calm and silence. Only then, after some time, do the individual nuances emerge. The sound, the packaging and the formal matters need not be discussed, everything is in the best order. So you can enjoy a poisonous cocktail of the highest quality. The Danes approach music in their own way, intelligently, and leave us nothing for free. I feel very comfortable in their company. Although I must admit that unease creeps in every time, I look behind me and watch out for long shadows. I'm one of those who like to think with music and the Danes have presented me with a tasty portion. This is a quality experience that can be recommended to anyone who likes to stumble around in hypnotic states. A dark, painful death metal dream!


Track listing -
1. Dysgnostic
2. Silvery Tongues
3. Beneath Abyssal Plains
4. Oceans of Grey
5. Nothing's Embrace
6. Scion of Absence
7. Eternal Recurrence
8. Darkest Muse

Line up -
Thomas Fischer - Bass, vocals, composition
Simon Klem Kannegard - Lead guitar, backing vocals
Richardt Olsen - Drums, guitar

Artwork by Dawid Figielek (Morbid Evils)

neděle 23. října 2022

Interview - CONSUMPTION - Death grind attack of the most terrifying zombies!


Interview with death metal band from Sweden - CONSUMPTION.

Answered Håkan Stuvemark (Vocals, Guitars, Bass), thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx. 

Recenze/review - CONSUMPTION - Necrotic Lust (2022):

Ave CONSUMPTION! I’m just listening to your new record „Necrotic Lust“, and I feel like as if I am closed in some tomb together with CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. The record has a great sound. Where did you record it and how satisfied you are with it? Did you have the "last word" concerning the resulting sound?

Hi there! That‘s great to hear! Like a little review saying that. Yeah the production is superb I‘d say.A massive punch! The recordings were made at our places. Vocals, guitars and bass at my place, drums at Jon‘s and the lead guitar at Ludvig‘s. I sent the stuff to Ronnie Björnström for mix and as said it turned out sounding superb. I didn‘t interfer more than that Ronnie and I tested guitar sounds.

How was the new material for album „Necrotic Lust“ created? How exactly CONSUMPTION writes the music?

The music more or less just happens. Sometimes I get an idea or two at work but mostly the riffs just come with a snap when I sit down playing. I‘m spending about 1-1.5 hour per song with the guitar and bass and arranging a song. Usually other bands/projects I track four guitars plus additionals but in Consumption it‘s only two guitars because o


„Necrotic Lust“ has dark and morbid cover art. Who is an author? I really like his work. How did you actually choose the idea of the cover and what exactly illustrates?

Felipe Mora is the one! He‘s agreat artist. Normally I‘m good with good title and artworkunrelated to each other but this time did the opposite. First I got the title from the song Necrotic Lust which I think was titled Morbid Songs of Pus at first. Ayyways, I had the both titles in mind. An eerie old man and lady playing on instruments made out of bones and such, dark enviroment and 1800‘s clothing UK style which is a little salute to the UK grind. With those details (and maybe some more) and the type of color scheme Mora got to work and he sure nailed it. Fantastic result!

Could you reveal us who is an author of the lyrics and what is their background? Where did you take inspiration for certain topics?

There are three authours and I‘m not of them. It‘s Rogga Johansson, Amine Elmhamdi and Per Albinsson and basically I told them to write whatever they wanted though less kind is preferable.

The new album was released on CD by Hammerheart Records. The label has a very good name in the underground and does a great job! How did you actually put it together? You released your last record on Iron, Blood and Death Corporation.

Yeah they‘re doing good! Well, the first album was as you said released on IBDC and not long after the release I was contacted by Hammerheart wanting to do a reissue on the Recursive Definitions album on CD and Vinyl. We agreed pretty soon to release the next, this album, album there.


Going through your work, you've come a really long way since your last album. The new one seems more raw, better. It is obvious that you as a band are still working on yourself. How often do you rehearsal together? Are you a "hard-working" band, which practices regularly or are you more „punk“ in the rehearsal task?

It‘s a little more thinking overall in the writing, maybe it‘s more about the structure And of course the vocals The vocals is in my opinion much better now. First album was made in high speed and the dark vocals there was pitched down a bit. No pitching on the new album. I was more secure as well and gave it a few more minutes tracking the vocals.. We haven‘t played together but we will! I‘m currently working on getting a complete lineup toegether. It‘s me, Jon and Ludvig this far. What it‘ll loook like in (soon) in the future we‘ll see and we will as well see who‘s behind the mic, me or someone else. I can tell I‘m not born with the skill to play and sing simultanesoulsy.


In the case of your band, it is very good to see your development, each album is better, and you are also gradually better and better musicians. Do you have some goal, which you would like to achieve? Someone wants to release an album with a large label; other wants to play on one stage with some famous band. What about you?

I believe it‘s more, in my case, to create something that I‘m very satisfied with and have it released and hopefully a number of people likes it But yeah….a good label is preferable of course and I‘m not out for a major label , a label doing what they are supposed to do is always good, Play live is of course one fun thing which gives the opportuity to visit some places having good food and so. When I was 15 and we got the album deal with Wombbath the dream was tours, getting rich on the music and all that but yeah it was just a dream. Sometimes I say this is the best hobby in the world.

Having Jeff Walker singing one song on the new album was goal indeed. The best thing that happened in 2021!

Can you recommend some new albums, which impressed you at the latest time?

Unfortuneatly not more than one. I rarely listen on music, actuually not very interested, but when I do it‘s not often death metal I‘m eager to look for except for old gems, can be odd stuff for inspiration sometimes.

But there‘s this album I relly enjoyed. I‘ve never paid much interest in them before though I‘ve liked a song or two I‘ve had heard but I felt I had to check this new album. Ghost‘s new album. Great piece!


Do you know and listen to some metal bands from the Czech Republic?

Nah, I can‘t brag that I do. I got to hear a few at Symbolic Open Air when we played there with Wombbath recently. Good stuff!

We are slowly approaching the end of the interview so I would like to ask one more philosophical question. How would you define the death metal style? What represents this music for you and why did you choose exactly this genre?

Ouch….very good question. ….it‘s very wide….some narrow minded people says it must be like this or that because that‘s `´genuine´. It‘s always been quite wide which I like, Since the begining you‘ve been able to find so many different sounding bands and with that said one can‘t say death metal Must sound just like THAT!

What CONSUMPTION is planning for the next few months?

I guess not too much the nearest future but should of course start some time to go through the songs/riffs and think about the future. First of all where at the start tracking the next Wombbath album. One thing at a time!

Thank you for the interview and I wish you a lot of sold CDs, hundreds of crazy fans and tons of great ideas.

I hope! I don‘t know any selling numbers but I think it‘s going pretty good! Great ideas are always coming out, all projects and new Consumption stuff.

Thank you!

Rozhovor - CONSUMPTION - Death grindový útok těch nejděsivějších zombie!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Švédska - CONSUMPTION.

Odpovídal Håkan Stuvemark (zpěv, basa, kytara), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx. 

Recenze/review - CONSUMPTION - Necrotic Lust (2022):

Ave CONSUMPTION! Právě poslouchám vaši novinku „Necrotic Lust“ a připadám si, jako bych byl zavřený v nějaké kobce spolu s CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. Deska má skvělý sound. Kde jste album nahrávali a jak jste s výsledkem spokojen? Mluvili jste nějak do výsledného zvuku?

Ahoj! To je skvělé slyšet! Stejně jako v recenzi, která to zmiňuje. Ano, produkce je vynikající, řekl bych. Masivní úder! Nahrávky vznikaly u nás. Vokály, kytary a basa u mě, bicí u Jona a sólová kytara u Ludviga. Poslal jsem to Ronniemu Björnströmovi na mix a jak už bylo řečeno, zvuk dopadl skvěle. Nezasahoval jsem do toho víc, než že jsme s Ronniem testovali zvuky kytar.

Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Necrotic Lust“? Jak vlastně tvoří/skládají CONSUMPTION?

Hudba se víceméně děje sama. Někdy dostanu nápad nebo dva při práci, ale většinou riffy přijdou samy, když si sednu a hraju. S kytarou a basou a aranžováním skladeb trávím zhruba 1-1,5 hodiny na jednu skladbu. V jiných kapelách/projektech obvykle nahrávám čtyři kytary plus přídavky, ale v CONSUMPTION jsou to jen dvě kytary.


„Necrotic Lust“ má temný morbidní obal. Kdo je pod ním podepsán? Jeho práce se mi líbí, Jak jste vůbec nápad na obal vybírali a co má znázorňovat?

Felipe Mora, to je on! Je to skvělý umělec. Obvykle mu stačí dobrý název a výtvarné dílo, které spolu nesouvisí, ale tentokrát to bylo naopak. Nejdřív si vzal název ze skladby „Necrotic Lust“, která se myslím nejdřív jmenovala „Morbid Songs of Pus“. Každopádně měl na mysli oba názvy. Děsivý stařík a dáma hrající na nástroje z kostí atd., temné prostředí a oblečení ve stylu UK z roku 1800, což je taková malá pocta britskému grindu. S těmito detaily (a možná i s některými dalšími) a typem barevného schématu se Mora pustil do práce a rozhodně se mu to povedlo. Fantastický výsledek!

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Jsou tři autoři a já nejsem jedním z nich. Jsou to Rogga Johansson, Amine Elmhamdi a Per Albinsson a v podstatě jsem jim řekl, ať si píšou, co chtějí - čím míň vlídnosti, tím lépe.

Novinka vyšla na CD u Hammerheart Records. Label má v undergroundu velmi dobré jméno a odvádí skvělou práci! Jak jste vlastně dali dohromady? Minulou desku jste vydávali u Iron, Blood and Death Corporation.

Ano, daří se jim dobře! První album vyšlo, jak jsi zmínil u IBDC a zanedlouho po jeho vydání mě kontaktovali z Hammerheart a chtěli udělat reedici alba „Recursive Definitions“ na CD a vinylu. Celkem brzy jsme se dohodli, že tam vydáme i další, tohle album.


Když si projíždím vaši tvorbu, od minulého alba jste ušli opravdu dlouhou cestu. Novinka mi přijde surovější, lepší. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně CONSUMPTION zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?

Je to celkově trochu víc promyšlené, možná je to víc o struktuře a samozřejmě o vokálech. Vokály jsou teď podle mě mnohem lepší. První album bylo natočené ve vysokých rychlostech a temný vokál tam byl trochu posazený dolů, což na novém albu není. Taky jsem si byl jistější a věnoval jsem nahrávání vokálů o pár minut navíc. Ještě jsme spolu nehráli, ale budeme! Momentálně pracuju na tom, abychom měli kompletní sestavu. Zatím jsem to já, Jon a Ludvig. Jak to bude vypadat (v brzké) budoucnosti, uvidíme, a stejně tak uvidíme, kdo bude za mikrofonem, jestli já nebo někdo jiný. Můžu říct, že jsem se nenarodil se schopností hrát a zpívat současně.


Na vaší kapele je opravdu vidět, jak se každé album postupně zlepšujete, vyvíjíte, jste stále lepší. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát se slavnou kapelu.

Věřím, že v mém případě je to spíš o tom, vytvořit něco, s čím jsem velmi spokojený, vydat to a doufat, že se to bude líbit lidem, ale jasně.... dobrý label je samozřejmě lepší a já nejsem proti velkému vydavatelství, které dělá to, co má. Hrát naživo je samozřejmě zábava, která dává možnost navštívit nějaká místa, kde je dobré jídlo a tak. Když mi bylo patnáct a dostali jsme smlouvu na album s WOMBBATH, snem byly turné, zbohatnutí na hudbě a tak, ale jasně, byl to jen sen. Někdy si říkám, že je to nejlepší koníček na světě. Mít Jeffa Walkera, který zpívá jednu skladbu na novém albu, byl opravdu splněný cíl. Nejlepší věc, která se v roce 2021 stala!

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Bohužel ne více než jedna. Málokdy poslouchám hudbu, vlastně mě to ani moc nezajímá, ale když už poslouchám, často to není death metal, který bych s chutí hledal, kromě starých skvostů, někdy to může být podivný materiál pro inspiraci. Ale je tu jedno album, které se mi opravdu líbilo. Nikdy předtím jsem se o ně moc nezajímal, i když se mi líbila jedna nebo dvě skladby, které jsem slyšel, ale cítil jsem, že tohle nové album si musím poslechnout. Nové album Ghost. Skvělý kousek!


Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Ne, tím se chlubit nemůžu. Pár jsem jich slyšel na Symbolic Open Air festu, když jsme tam nedávno hráli s WOMBBATH. Super věci!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Ouch....velmi dobrá otázka. ....je velmi široká....někteří omezenci říkají, že to musí být tak či onak, protože tak je to „originální“. Vždycky to bylo dost rozsáhlé, což se mi líbí. Od začátku si mohl najít tolik různě znějících kapel a proto se nedá říct, že death metal musí znít jenom „takhle“!

Co chystají CONSUMPTION v nejbližších měsících?

V nejbližší budoucnost asi nic moc, ale samozřejmě bychom měli pomalu začít procházet skladby/riffy a přemýšlet o budoucnosti. Především, kde začít další album WOMBBATH. Jedno po druhém!

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Doufám! Neznám žádná prodejní čísla, ale myslím, že to jde docela dobře! Dobré nápady přicházejí neustále, pro všechny projekty, i pro nové CONSUMPTION. Díky



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý sedmdesátý čtvrtý - Už aby ten konec roku skončil


Příběh tří stý sedmdesátý čtvrtý - Už aby ten konec roku skončil

Slíbili jsme si s blondýnkou, že se potkáme na nádraží v Plzni první víkend po Silvestru. Jenže já to nemohl v Boleslavi vydržet. Jak byl otec doma a měl dovolenou, tak to bylo něco šíleného. Každý den byl nalitej už kolem desátý ráno. Byl jsem jeho velmi častou obětí. Máma mě krotila, když jsou ty svátky, musíš být pokorný, přeci jen je to tvůj otec. Jenže on se začal otírat o moje holky. O tu děvku, co umřela v autě a pak o tu na kriplkáře. Nevydržel jsem to a se slzami v očích a s neskutečným údivem, jak se můj otec s chlastem změnil, jsem mu všechno řekl. Co si o něm myslím. Chvilku mlčel, kýval se v opileckém limbu a pak mi jednu natáhl. Přímo to obličeje. Mám monokla a je mi smutno. Jedu do Plzně. Ve vlaku si ke mě přisedají různé ženy, většinou ty s pečovatelským komplexem. Já ale nechci, mám svoji blondýnku. Čekám na ní celý život.

Ležím na pokoji a koukám do stropu. Nechce se mi jíst, ani pít. Jenže studentíci z vedlejšího pokoje jsou jiného názoru. Vytáhnou stoly na chodbu, naloží je chlastem a chlebíčky a pije se. Sedím v rohu a nemám rád Silvestra. U nás v partě se vždycky říkalo, že na poslední den v roce pijou jen amatéři. Něco na tom bude. Jindy tak upjaté holky jsou najednou nalíčené a dotyky od nich čím dál tím víc odvážnější. Mluvím potichu, o monoklu si ledacos vyslechnu a ještě ve mě dozrávají divné a slzavé vánoce roku 1996. Jsem momentálně sám, máš pravdu, ale mám jednu v hledáčku. Ne nechci ti dát pusu. Tisíce otázek, asi dnes nebudu dobrým společníkem. Ale některé dívky tohle mají rády. Mlčím a ony se vypovídají. Vypadá to, že jim naslouchám, ale myslím na něco jiného. Pak někdo přinese slivovici, ořechovku a dám si. Několikrát dokola. Pak bliju u výtahu jenom šťávy, protože jsem celý den nejedl. Nějaká černovlasá mě odvede do pokoje, dokonce si lehne ke mě, hladí mě po vlasech, ale usnu. Když se probudím, tak už tam není. Nebo to byl jen přelud? Nevím. Ale napsala mi na papírek vzkaz. V deset dole na baru, až se trošku prospíš. A srdíčko, to asi přeludy neumí?

Nikam se mi nechce. Je mi tak trošku do breku. Pouštím si ze starého kazeťáku jen smutné songy. Samej starej rock a doom metal. Přijede blondýna? Nebo ne? Vybodne se na mě? Měla jet někam lyžovat, s celou partou. Když jsem si představil, jak leží v posteli s někým jiným, zaryl jsem si nehty do dlaní. Bolelo to. Stejně jako monokl od otce. Nešlo ani tak o tu ránu, na tu sere pes, ale o ponížení, o to, že vám vlastní táta nadává a je hnusnej. Pořád před sebou vidím ubrečenou mámu, která je jak nějaký zvířátko, chycený do pasti. Klepou se mi ruce. Přidám volume, pořádně a hodně moc. Stoupnu si doprostřed chladného pokoje. Kývám se a zase jednou mi dochází, že mi hudba a potažmo metal vždy v životě pomohly. Vyplavil jsem ze sebe emoce, všechno zlé. Někdo klepe na dveře. Tak jdeš? Přišla si pro mě. Hele, ale já jsem smutnej a dneska se mnou asi moc zábava nebude. Pokusím se tě rozesmát. Řekne a dá mi pusu. Achjo, já přeci nechci. Obejmu ji a začnu se omlouvat. Ani nevím za co. Už aby ten konec roku skončil.

Jdeme do baru a ona chce pořád tančit. Jsem jak v nějakým snu. Chce mě zase opít? Nosí mi pořád nějaký panáky, pivo a jakmile zazní ploužák, tak mě tahá na parket. Myslím úplně na něco jiného. Na blondýnku, jak to s ní dopadne, na rodiče, na svoji partu z Boleslavi. Je Silvestr a měl bych se děsně bavit a přitom je mi smutno. Toulám se v jiné dimenzi, nechávám svoje tělo, aby si tady na zemi hrálo na život. Mám trošku výčitky, že jí kazím večer. Ale vypadá, že jí to nevadí. Čím jsem si tě tak získal, zeptám se a usměje se tajemně, jak to umí jen krásné ženy. Vybrala jsem si tě. Kdyby to bylo tak jednoduché, má milá. Já nejsem žádnej tajemnej princ, se na mě podívej. Vypadám jak vágus a jinej nebudu. Pohladí mě a pak ji neslyším. Přepnu do jiného módu a stane se ze mě král večírku. Když už do pekla, tak na pořádném koni. Piju rum z jejího pupíku. Tančím na baru, skáču jako rocková hvězda do vyhecovaného davu. Další pověstná pitka na kolejích.

Narvu barmanovi do kazeťáku Protector, dneska se bude hrát pro mě a pro blondýnu. To řvu stále dokola a všichni si myslí, že je to jako děsná prdel, protože ta, se kterou tančím a pařím, je černovlasá. Kdyby jen věděli. Ona září, konečně jsi takový, jakého tě znám. Odvážu se fakt hodně, jak jsem frustrovanej z rodiny i z nejistoty, jestli mě bude blondýnka chtít, tak jsem jak drak. Někdo hulí venku trávu, ale mi máme šampaňské. Nemám ho rád, ale když se odpočítává, tak křičím taky. Koukám zase na měsíc a říkám si, jestli na mě myslí, jestli si na mě vůbec vzpomene. Posílám jí stovky pus, i ty které dostává holka s černými vlasy. Jméno si nepamatuji, obličej taky moc ne, ale vím, že byla fakt hezká. Měla malá prsa, kterými se ke mě pořád tiskla. Je Nový rok a já  se modlím za všechny své blízké. Zdraví, pohodu a trošku toho posranýho štěstí vám přeju. Snad bude lépe, snad otec konečně odejde a snad mi ty starej fousatej sadisto - bože dopřeješ aspoň pár hezkých chvilek s mojí vyvolenou.

Vlastně jsem udělal hrozně dobře, že jsem se takhle opil. Nejsem totiž ničeho schopen. Ona by asi fakt chtěla, ale nejde to. Hurá, pomyslím si snad poprvé v životě. Měl bych být tak nějak chlapsky nešťastný, ale když usínám, usmívám se. Sranda je, že ona mi druhý den ráno říká, jako to bylo hezké. Byla totiž opilá ještě víc než já, jestli to tedy jde. Snažím se myslet pozitivně a i když mám děsný hlad a na koleji je ticho po bouři, jdu si číst. Znovu se ztratím ve své fantazii. Volám do vesmíru, aby přijela, aby ten vlak zastavil, ona vylezla ven a obejmula mě. Klepou se mi ruce, když na ní pomyslím. Hergot kámo, si jak stará bába, buď trošku chlap. Ale moc to nejde. Venca mi otevře bar, načepuje pivo a připiju mu na vše dobré v snad lepších časech. Chvilku kecáme o životě. Stejně je to zvláštní. Pořád hledáme, snažíme se, chceme jen kousek, aspoň malej kousek štěstí. A jsme pro to schopný skoro zázraků. Čekám na tebe, doufám, že přijedeš. Šeptám do tmy a nechci myslet na pověru, jak na Nový rok, tak po celý rok. Spím totiž sám, ve studeném pokoji, za zvuků doom metalu. Volal jsem mámě a prý v pohodě. Ale moc jí to nevěřím, asi jen nechtěla, abych vstupoval do dalších dní se smutkem. 

Konec roku skončil, černovláska se přišla několikrát zeptat, jestli nepůjdu ven, ale nešel jsem. Zbývalo pár dní do okamžiku, kdy se měl můj svět navěky změnit. Ještě jsem nevěděl, že i na mě, na metalistu, čtenáře a kluka, co toho na svůj věk prožil možná až příliš, také čeká hvězda. Netušil jsem, že to bude na celý život. Že všechno, co se do té doby odehrálo, bylo sice důležité, velké, někdy hodně bolestivé, ale zároveň tak krásné, se změní. Jeden večer měl rozhodnout o všem. Chtěl jsem bojovat, chtěl jsem ji víc, než cokoliv jiného. Jako ve starých spisech, jako v bájích, jako v knihách, které napsali velcí spisovatelé. Lítal jsem v tom až po uši. Buď a nebo. Bál jsem se a těšil zároveň. Pořád dokola jsem si představoval vlak od Budějovic, který zastaví. Hergot ne, musím ven. Všude bylo zavřeno, ale to mi nevadilo. Toulal jsem se městem, sám a přitom už jsme byli dva. Věřte tomu nebo ne, ale cítil jsem její doteky, slyšel její smích. Ona nebyla přeludem, ale splněným snem, jestli se to takhle dá vůbec napsat. Otáčel jsem se, jestli nejde kolem po ulici. Viděl jsem její tvář v příbězích, které jsem četl. 

Hele, tady mají otevřeno. Špeluňka kousek od autobusáku, všude samá spodina, fetky a děvky. Sedl jsem si dozadu, dal si pivo a asi se moc blbě usmíval, protože ke mě pořád někdo chodil, dělal si ze mě legraci a vůbec jsem byl všem pro smích. Vůbec mi to nevadilo. Cítil jsem, že všechno zlé jednou pomine, že musí, že otec jednou odejde, že už bude klid, že se konečně stanu dospělejším, že vyjdou skvělé nové desky, že se s ní jednou povedu po městě a budu neskutečně hrdý. Dopil jsem a šel zpátky. Ještě dva dny...nebo tři? Nějak to neutíká. Potkám cestou stařenku a stařečka a beru je jako další ze znamení. Vedou se totiž za ruce. A přesně tohle chci i já. Jsem rád, že skončily poslední dny minulého roku. Dívám se do předu, rozhodnutý bojovat. Ostatně jako vždycky. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 22. října 2022

Recenze/review - ABSENTATION - Reflections (2022)


ABSENTATION - Reflections
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Byl to dlouhý proces, plný bolesti a odříkání. Pomalu, jako jed, pronikající do žíly. Propadl si temnotě, zemřel si a znovu se narodil. Prokletý! Sílu si načerpal na starých pohřebištích a u kapel, jako jsou ABSENTATION ze Sýrie. Ti letos přicházejí s novým albem. Krutým a ošklivým, jako samotná Smrt. Ostré riffy, tlak a energie. Démoni se klaní až k zemi. Tohle je totiž death metal splňující mé nejvyšší požadavky na kvalitu.

Byl jsem pozván do podzemí. Na hostinu plnou syrového a krvavého masa. Oběť byla připravena a k tomu nám hrálo album "Reflections". Propracované, maniakální skladby, spousta špíny a nahrubo nasekaná tma. Jsem tu správně. Inferno!

Z "Reflections" cítím touhu ničit hudbou. Rána kladivem přímo do obličeje. Spousta zajímavých momentů, které se mi postupně zadírají pod kůži. Užívám si zvuk, s chutí se dívám na obal. Co se týká řemeslné stránky, není si na co stěžovat. Mě jde ale hlavně o atmosféru, o paletu temných nálad, které z nahrávky cítím. Smrdí sírou a vztekem. Při poslechu opravdu procházím postupnou proměnou. Nahlížím na onen svět. Pálí mě mozek v hlavě a chtěl bych jej vystřelit ven. Songy jsou jako kusy žhavého železa, které vám hodila kapela do rukou. Popáleniny třetího stupně jsou samozřejmostí. V některých momentech by si zasloužily skladby trošku zkrátit, ale to je možná jenom můj dojem. Celkové se jedná o hudbu, ke které se rád a často vracím. Dávám si ji do hlavy hlavně večer, když na město padne tma. Toulám se ulicemi a stávám se postupně přízrakem. "Reflections" má na mě devastující účinek. Bývám po něm zničený, ale zároveň plný černé energie. Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní práci. Setkáváme se již u druhé nahrávky a obě dvě jsou pro mě vynikající. ABSENTATION mají svůj rukopis, s jasným a zřetelným otiskem. Mohu vám je jenom doporučit. Vítejte v temnotě! Masivní, surový death metal, který vám vypálí cejch!


Asphyx says:

It was a long process, full of pain and renunciation. Slowly, like poison seeping into a vein. You succumbed to the darkness, you died and were born again. Cursed! He drew strength from old burial grounds and bands like ABSENTATION from Syria. They're coming out with a new album this year. As cruel and ugly as Death itself. Sharp riffs, pressure and energy. Demons bowing to the ground. This is death metal that meets my highest standards of quality.

I was invited to the underground. To a feast of raw and bloody flesh. The sacrifice was prepared and the album "Reflections" was playing. Elaborate, manic songs, lots of dirt and rough-hewn darkness. I'm right here. Inferno!

From "Reflections" I can feel the desire to destroy with music. A hammer blow to the face. Lots of interesting moments that gradually get under my skin. I'm enjoying the sound, looking at the cover with relish. As far as craftsmanship goes, there's nothing to complain about. But for me, it's all about the atmosphere, the palette of dark moods I feel from the record. It reeks of brimstone and rage. I really go through a gradual transformation when I listen to it. I'm getting a glimpse of the other world. It burns my brain in my head and I want to shoot it out. The songs are like pieces of hot iron thrown into your hands by the band. Third-degree burns are commonplace. At some points the songs deserve to be shortened a bit, but that may just be my impression. Overall, this is music that I like to come back to often. I put it in my head especially in the evening when darkness falls on the city. I wander the streets and gradually become a phantom. "Reflections" has a devastating effect on me. It leaves me devastated but full of black energy. I like the way the band approaches their morbid work. We meet on the second record and both are excellent for me. ABSENTATION have their own signature, with a clear and distinct imprint. I can only recommend them to you. Welcome to the darkness! Massive, raw death metal that will burn your mark!


Recenze/review - ABSENTATION - Antimatter Rites (2020):



Tracklist:
1-Reflections
2-Betrayal
3-Deprivation
4-Abandonity
5-Lucid Eyes
6-66 Multidimensional
7-Unearthly Design
8-Bliss my Suicide

Line-up:
Salah Alghalayeeni : Guitars-Vocals
Marco Pitruzzella : Drums

pátek 21. října 2022

Recenze/review - INFERIA - Grind Cumpaign (2022)


INFERIA - Grind Cumpaign
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

Musí to být pravda, teď už tomu věřím! Poslouchám totiž už nějaký čas novou desku death grindových INFERIA a mé nejděsivější představy se staly skutečností. Jinak si to totiž nedovedu vysvětlit. Někdy hluboko pod zemí, v zakázaných laboratořích, musí být klonovací kolonie. Jak by jinak bylo možné, že lidé postupně hloupnou a stávají se jenom dobytkem, jdoucím na porážku?

Představa, že se narodíme a jsme jen kusem masa, které čeká na konci jatka, není zase tak nereálná. Obzvlášť, pokud posloucháte tak masakrující desky, jako je "Grind Cumpaign". Je to výmaz mozku, totální nářez bez kompromisů. Vydechnout nedostanete ani na chvilku. Kapela vám vystřelí mozek z hlavy, vyvrhne vás zaživa. A jejich songy fungují i naživo. Něco o tom vím, hráli před lety u nás na festivalu DEADLY STORM. 


Kapela působí na scéně od roku 1989 a od počátku má zcela jasno, co a jak chce hrát. Je to extrém, který rozhodně není pro slabé povahy, ale také nic, co by jsme my, staří maniaci nestrávili. Znáte to, tahle parta patří do stejné líhně kapel jako ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. To jen aby bylo jasno. Na mě působí novinka takovým tím správně shnilým dojmem. Jako když najdete kousek od domu mrtvé zvíře a přemýšlíte, na jakou chorobu zemřelo. Nebo když navštívíte v úvodu zmiňovanou laboratoř na výrobu prototypu nového člověka. Zvrhlejšího, šílenějšího, hloupějšího, než ten současný. Líbí se mi absolutně zničující a drtivý zvuk, melodičtější vyhrávky, které pokaždé tu smršť, která se na albu odehrává, pěkně oživí a osvěží posluchače jako čerstvá krev. INFERIA na to jdou brutálně, surově. Než aby vám něco vysvětlovali, tak vám raději uříznou hlavu dalším riffem. Je to 32 minut absolutního šílenství, rozprostřeného do 22 skladeb. Víte co je nejlepší? Pokaždé, když čtu o nějakém nepotrestaném vrahovi, pokaždé, když vidím nespravedlnost, tak si na tuhle desku vzpomenu. Musím si čím dál častěji od podobných informací očistit myšlenky. A "Grind Cumpaign" je pro to více než vhodná. Grind death metalový masakr, který vám vystřelí mozek z hlavy! 


Asphyx says:

It must be true, I believe it now! I've been listening to the new album of death grind INFERIA for some time now and my scariest fantasies have come true. I can't explain it any other way. Somewhere deep underground, in forbidden laboratories, there must be a cloning colony. How else could it be that people gradually become stupid and become just cattle going to the slaughter?

The idea that we are born and are just a piece of meat waiting to be slaughtered is not so unrealistic. Especially if you listen to records as butchering as "Grind Cumpaign". It's a brainwashing, a total blast without compromise. You won't get a moment to breathe. The band will blow your brains out, eviscerate you alive. And their songs work live. I know something about it, they played at DEADLY STORM festival here years ago.


The band has been on the scene since 1989 and has been very clear from the beginning what and how they want to play. It's an extreme that is definitely not for the faint of heart, but also nothing that us old geeks wouldn't digest. You know, this crew belongs to the same brood of bands as ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. Just to be clear. The novelty gives me that right rotten impression. Like finding a dead animal near your house and wondering what disease it died of. Or when you visit the prototype lab mentioned in the introduction. More degenerate, more insane, more stupid than the current one. I like the absolutely devastating and crushing sound, the more melodic passages that each time the whirlwind that takes place on the album is nicely revived and refreshes the listener like fresh blood. INFERIA go at it brutally, raw. Instead of explaining something, they'd rather cut your head off with another riff. It's 32 minutes of absolute madness spread over 22 tracks. You know what the best part is? Every time I read about an unpunished killer, every time I see injustice, I think of this record. I have to clear my mind of information like this more and more often. And "Grind Cumpaign" is more than suitable for that. Grind death metal carnage that will blow your brains out!


Tracklist:
01. Every Hole Dripping
02. Anally Yours
03. One Tit Wonder
04. Fuckathon
05. Anti-Sexicon
06. Skin To Skin Cuntact
07. She Was Asskissing For It
08. Mick Shagger
09. Frozen Clit
10. Remove The Hair Of The Heretics
11. Philharmonia Orgasmtra
12. Against Infibulation
13. Stains
14. Working Ass Hero
15. Fucked With No Vaseline
16. Mazophallate
17. I Give Her An Orgasm She Can't Refuse
18. Carnal Knowledge
19. Self Enema
20. Full Metal Shagged
21. (C)Untitled
22. Natio(A)Nal Erection Day

KNIŽNÍ TIPY - Poslední hřebík - Stefan Ahnhem (2022)


Poslední hřebík - Stefan Ahnhem
2022, Kalibr

Nevím jak to máte vy, ale já pokaždé, když čtu někde o nějaké nespravedlnosti, tak se rozčílím. Ponižování, šikana, smrt jen kvůli tomu, že má někdo moc a proklouzne systémem jako slizký had, mě dokáže rozehřát doběla. A že takových informací je. Novináři se už dávno změnili v hyeny. A nebo to lidé opravdu chtějí? Asi ano. Novinové šokující články dnes nahrazují veřejné popravy. Cizí neštěstí umí potěšit. Asi jsem na to moc citlivý. Zavírám se raději do pokoje, vypínám všechny sítě světa a utíkám do světa knih. Závěrečný díl série s Fabianem Riskem se nadmíru povedl. Od začátku do konce velmi čtivá knížka, napínavá a tak trošku žalující na systém. Jak je vůbec možné, aby se stalo tolik bezpráví? Moc je někdy jako nákaza. A uprostřed toho všeho (a ještě dalších šílených zážitků), stojí hlavní hrdina a vyšetřuje. 

Stefan Ahnhem je již dlouhou dobu mým oblíbeným spisovatelem. Protože píše velmi poutavě, umí vygradovat děj. Thriller má být napínavý, vyšetřovatelé sympatičtí, abychom se s nimi mohli ztotožnit. A zlouni musí připomínat někoho, koho znáte. Třeba z televize nebo z internetu. Kniha je samozřejmě fikce, ale tentokrát si říkám, že bych si dovedl představit, že by se něco takového stalo i u nás. Opravdu stačí jenom vnímat informace, které se na nás valí jako lavina ze všech stran. Čtu dávno už jen to, co se mi líbí. Venku je podzim a neznám nic lepšího, než dlouhou procházku barevným lesem a následné křeslo v rohu pokoje. S oblíbenou knihou, kterou jsem slupl za několik dní. Pořád mě něco nutilo se vracet ke stránkám. Šustil jsem papírem, protože jsem si nikdy nezvykl na e-knihy. V tomhle jsem staromilec a asi to tak už zůstane. V knihkupectví už mě znají, v případě tohoto případu jsem měl předobjednávku několik měsíců dopředu.

A udělal jsem dobře. Fabian mi bude chybět, pro mě osobně se jedná přesně o ten druh rozervaného severského detektiva, který nebojuje jenom se zločinem, ale i s vlastními démony. Možná právě (a nejenom proto) mě tahle série tolik bavila. Fantazie pracovala na plné obrátky, sledoval jsem zločince, procházel se ulicemi v Dánsku i ve Švédsku. Poslouchal jsem u toho staré desky, které mám rád a mohou být už kulisou, aby mě nerušily a spíše doplnily atmosféru. Musím se na čtení naladit. Někdy usínám, tak si jdu opláchnout obličej ledovou vodou, spím málo a vstávám velmi brzy. Chodím pak ulicemi, protože ve snech příběh pokračoval a ujasňuji si, co je pravda a co sen. Všude jsou stíny a já přemýšlím, jestli se za rohem nestane také něco ošklivého. Bohužel, realita je taková, že občas ano. To se pak ohlížím za sebe, s klíči připravenými mezi prsty v naivní představě, že bych vyhrál. Ale třeba ano, musíme bojovat. Nesmíme nechat hajzly nás pohltit.

Myslí si to i Fabian a Dunja, která mi neskutečně připomíná svým uvažováním a vlastně i popisem, jednu mojí kamarádku. Jenže ta nečte, kouká jen na seriály (draci, vrazi a tak) a vůbec netuší, o co jde. To ale přeci vůbec nevadí. Dávno jsem si zvykl na to, že jsem se svými knihami sám se ženou a dcerou. Neznám moc lidí, kteří by četli a když už, tak to jsou pro mě slaboduché limonádové opery o hloupých ženách kolem padesátky. Mám to nastavené jinak. Neznám nic lepšího, než dlouhý večer s podobnou detektivkou jako je Poslední hřebík. Asi už tušíte, že vám ji mohu jen a jen doporučit. Pokud máte rádi seversky laděnou krimi, se sychravým prostředím, s promyšlenými vraždami, s brutalitou a spoustou krve a nespravedlnosti, tak neváhejte ani chvilku. Já vím, je to jenom fikce, ale alespoň někde někdo bojuje. Fabian Risk je prostě borec, to je bez debat. 

Čím jsem starší, tím jsem raději doma, jak jinak s knihou. Vadí mi dav, vadí mi hloupí lidé. Někdy je to šílené. V práci, na ulici. Jakoby se poslední dobou všichni zbláznili. Obyčejná slušnost nebo třeba jen úsměv se ztratily někam do starých časů. Ale možná je to jen můj dojem a změnil jsem se já. To víte, věk mám střední a někdy už tomuhle světu nerozumím. Jedovaté poznámky k čemukoliv, fotka bouračky a pod ní spousta rádoby vtipů. Ne, tohle pro mě není. Já raději knihu a klid. Tak jo, to by byl můj další páteční tip. Mějte se hezky, děkuji za pozornost a přeji vám co nejvíc úsměvů na tváři. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Finále bestsellerové severské krimi série s Fabianem Riskem! Vydírá. Zneužívá. Mučí. Znásilňuje. Dopouští se nejodpornějších věcí, aby dosáhl nejvyšších pozic. Jmenuje se Kim Sleizner a vede kodaňské policejní oddělení. Jeho bývalá podřízená Dunja Hougaardová shromažďuje v utajení důkazy o Sleiznerových zločinech. Nález mrtvol vysoce postaveného muže dánské rozvědky a neznámé ženy na dně jezera nedaleko Kodaně konečně umožní Dunje a jejímu týmu nastražit na Sleiznera past. A pak v Helsingborgu na opačné straně průlivu obdrží švédský detektiv Fabian Risk zprávu, která změní naprosto vše…


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine