sobota 16. září 2023

Interview - STURMTIGER - A bestial, diabolical black death metal assault by undead soldiers!

Interview with war black death metal band from United Kingdom - STURMTIGER.

Answered vocalist PB, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - STURMTIGER - Transcendent Warfare (2023):

Ave STURMTIGER! I must admit that when I received your new album "Transcendent Warfare" for review, the first thing that caught my attention was the name of your band. I wondered if your music would have the same power as the German rocket launcher you are named after. In fact, most bands that play warmetal choose a more mellow, melodic form of it. You guys literally blew me away. I really found myself on the battlefield immediately. Please take us through the history of the band.

PB: The band was founded in Denmark 20 years ago by VJ and JS. They recorded and released the first self-titled 10” which was thrashy black metal and sounded quite different to what we do now. I joined in 2007, when we recorded the very primitive “Tank Attack” 7”, and then we gathered a complete live lineup a couple of years later to record the Atomic Hammer EP. Our first full release was the “World at War 1914-1918” in 2014, and we also had a bunch of split appearances in between.

We used to play as a power trio, with bass, guitar and drums, but decided things would be better at every level if we had a separate bassist, so we enlisted our old comrade SB. The live show has become even more intense in recent years, when we decided to obscure our identities to appear more inhuman and faceless.

For us, War Metal is supposed to be ugly, like Conqueror, Blasphemophagher or Death Worship, although people’s definitions can vary. Bolt Thrower are obviously a “War Metal” band in the purest sense of the term as a band themed around actual war, even though their later material is cleaner and more epic. We also have a lot of influence from evil old thrash like Sodom.

You're interested in World War I and World War II in your lyrics. That's a pretty broad topic. Could you please tell us where you get your inspiration, which period or part of it you are most interested in? Who is the author of the lyrics?

PB: I write all of the lyrics for the band, apart from the Danish lyrics on the first self-titled 10”. It is interesting that people always seem to assume that we focus on the two World Wars, even though many of our songs are about the concepts of warfare and conquest, the horror of the experience and the bestial instincts of the human animal that drive it.

I was always more interested by the actual psychological experience of warfare than just telling the stories of some wars and battles, war as described in “Storm of Steel” by Ernst Junger and the bleak poem “Dulce et Decorum Est” by Wilfred Owen. The Russian Civil War is really interesting, where many of the participants were equally admirable and terrifying, like Baron Ungern von Sternberg and Nestor Makhno. The accounts, memoirs and diaries of those who fought on the Eastern Front in WW2 and their stories of unspeakable ruthlessness and self-sacrifice are very inspiring as well. Current events and various films and works about the aftermath of a nuclear war also feed into some of the lyrics – “Threads” is probably the best film that really brings it home.

The new album "Transcendent Warfare" has a raw, gritty sound. I thought to myself, I haven't heard a record in a long time that was so bestial and blasphemous. Where did you record and who mixed and produced the album?

PB: By or standards, this is the most polished and clean we ever sounded! The album was mixed and mastered by a great Hungarian metal engineer called Tamas Rosznyai at Volume Unlimited studios in London, he is a real metalhead and completely understood what we were doing. As an underground band we did not have a “producer” as such – it ourselves and the engineer who worked on it. We also recorded a very raw demo version of the album in a rehearsal room to make sure the arrangements were as killer as possible, especially the vocals.

The packaging is also interesting. It's got a soldier on it and probably a raven on it. The motif has a very depressing effect on me and perfectly complements the music you play. Who's the composer? Isn't the painting based on an old model? I have a feeling I've seen it somewhere before. Or am I wrong?

PB: The art was done by a Russian artist called Anastasia, she has several online portfolios a page on FB and some other platforms called “Afuneral Morbidart”. Here is what she had to say about the cover: “I was inspired by the lyrics and music of Sturmtiger when I created the cover. The name of the album itself. The transcendent, otherworldly experience of destruction and death. I depicted the face of a soldier disfigured by death and the work actually was based on a real photo from those years. The raven is a carrion bird, a messenger from the world of the dead which has long been associated with war, dereliction, evil and death in Europe. The work is symbolic and I wanted to depict the symbols of Chaos and Death in a simple and accessible form. In this, I think I was successful.”

If I understand correctly, you were originally from Denmark and then moved to the UK? Do you see any change in terms of the underground in those countries? Over here they say "drinks like a Dane" and is "dry and boring like a Brit". I know they're clichés, but what about at gigs? What about the fans?

VJ: When I lived in Denmark and especially where I'm from, there was nothing going on. It was absolutely dead. Trying to find members to start a band was near enough impossible. Of course, after a few years stuff started to happen. Metal Magic and Killtown Fest appeared and the scene is getting bigger. The metalheads are pretty much the same, when they are sober, they are boring as fuck and get more interesting as their blood alcohol level increases.

Let's go back to the subject of your lyrics. It's such a strange time these days. People take shortcuts, they're quick to judge. Give a label. Plus, you play extreme metal, it still shocks some people. Have you ever had a problem in any country singing about World War II? And black metal? I can think of Christians in Poland...well, I could go on, but I don't want to upset anyone...

PB: Various retards assume that we are a political band simply because of the name, especially in the UK. We had a couple of gigs cancelled, but this is rare and the events we play are too underground for anyone in the authorities or the church to give a shit. There is this general trend for more and more censorship in metal itself, which is complete fucking shit, true underground metal should be free to explore whichever side of death, darkness and violence it wants.

I assume you play mostly in underground clubs. Do you enjoy presenting your music live? What about some kind of tour, I can think of a screening of films, documentaries related to your music. Isn't that tempting? Maybe I should have just written that I would like to see you somewhere live:)).

PB: We want to do a European tour this year or the next, probably concentrating on Eastern Europe where metal is more real. We also have an insane plan of maybe touring India, as we actually have some good contacts and their scene is really growing, or South America, as the maniacs there truly understand our metal. It would be great to involve other media like film and art, but it would take a very special promoter to organize something like that. There was a great show in Scotland put on by our friend Dave from Nyctopia which also had an exhibition and talk by Christophe Szpajdel, a real underground event, not just a metal gig.

You have two full-length albums, several EPs, splits, demos. What is your next goal? Is it a major label? A festival? Where do you want to take the band?

PB: We’ve been thinking of playing some festivals, of course, both to get more fans and the free food, booze and tickets. We definitely hope it won’t take us another nine years to release the next album and we will at least release some splits with bands from around the world in between. Our goal is to keep making martial metal of death that satisfies ourselves first and foremost, and whether it is heard by 100 underground maniacs or has some kind of mass appeal is purely secondary.

What does black and death metal mean to you? How would you define it if you had to explain your music to someone outside the scene? Do you see music as a lifestyle? Or is it mainly relaxation and a hobby?

PB: The simultaneous application of a trepanning drill and a chainsaw to the skull, coupled with intense and perverse pleasure. And yes, it is definitely a lifestyle for me for nearly 27 years, both spiritually and ideologically. Apart from playing in bands, I’ve been a promoter, written for metal sites, run a distro and have been learning sound engineering.

What is STURMTIGER planning in the near future? Will we see "Transcendent Warfare" on vinyl?

PB: We will definitely release the album on tape and vinyl once we find the right labels for it. It’s not a question of “if”, it’s a question of “when”. Now that it’s easy to find any release instantly and for free on the internet, metalheads want real artifacts like tapes and vinyls and the ritualistic feeling of having to make some effort to listen to music. Thank you for the support – when I read the album review, you truly understood the idea behind the album 100%!

Thank you very much for the interview. I wish the new album to sell well! For me it is really excellent! And I hope to see you live sometime! Good luck in your personal lives too! STURMTIGER to the fight!

Recenze/review - STURMTIGER - Transcendent Warfare (2023):

Rozhovor - STURMTIGER - Bestiální, ďábelský black death metalový útok nemrtvých vojáků!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Velké Británie - STURMTIGER.

Odpovídal zpěvák PB, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - STURMTIGER - Transcendent Warfare (2023):

Ave STURMTIGER! Přiznám se, že když mi přišla vaše nová deska „Transcendent Warfare“ na recenzi, jako první mě zaujal název vaší kapely. Říkal jsem si, jestli vaše muzika bude mít stejnou sílu jako německý raketomet, podle kterého se jmenujete. Většina kapel, které hrají warmetal, volí totiž jeho mírnější, melodičtější formu. Vy jste mě doslova smetli. Opravdu jsem se ihned ocitl na bojišti. Proveď nás prosím historií kapely.

PB: Kapelu založili VJ a JS před 20ti lety v Dánsku. Nahráli a vydali první desku, která byla thrash black metalová a zněla úplně jinak než to, co děláme teď. Já jsem se přidal v roce 2007, kdy jsme nahráli velmi primitivní sedmipalec "Tank Attack", o pár let později jsme se sešli v kompletní koncertní sestavě, abychom nahráli EP "Atomic Hammer". Naším prvním plnohodnotným albem bylo "World at War 1914-1918" v roce 2014 a mezitím jsme měli i několik splitek. Dřív jsme hráli jako silné trio s basou, kytarou a bicími, ale rozhodli jsme se, že to bude lepší na všech úrovních, když budeme mít samostatného basáka, a tak jsme angažovali našeho starého kamaráda SB. Živá show se stala ještě intenzivnější v posledních letech, kdy jsme se rozhodli zahalit svou identitu, abychom působili nelidštěji a bez tváře. Pro nás má být War Metal ošklivý, stejně jako Conqueror, Blasphemophagher nebo Death Worship, i když definice lidí se mohou lišit. Bolt Thrower jsou samozřejmě "War Metal" v nejčistším slova smyslu, jako kapela s tématikou skutečné války, i když jejich pozdější materiál je čistší a epičtější. Hodně nás také ovlivňuje starý zlý thrash jako Sodom.

Ve svých textech se zajímáte o první a druhou světovou válku. To je poměrně široké téma. Mohl bys nám prosím přiblížit, kde berete inspiraci, které období nebo část vás nejvíc zajímá? Kdo je autorem textů?

PB: Kromě dánských textů na první desce píšu pro kapelu všechny texty. Je zajímavé, že se lidé vždycky domnívají, že se soustředíme na obě světové války, přestože mnoho našich skladeb je o konceptu válčení a dobývání, o hrůzách této zkušenosti a bestiálních instinktech lidského zvířete, které ji pohánějí. Vždycky mě víc zajímal skutečný psychologický prožitek války, než jen vyprávění příběhů některých válek a bitev, války, jak ji popisuje Ernst Junger v Ocelové bouři a Wilfred Owen v ponuré básni Dulce et Decorum Est. Opravdu zajímavá je ruská občanská válka, kde mnozí účastníci byli stejně obdivuhodní i děsiví, jako baron Ungern von Sternberg a Nestor Machno. Velmi inspirativní jsou také vyprávění, vzpomínky a deníky těch, kteří bojovali na východní frontě za 2. světové války a jejich příběhy o nevýslovné bezohlednosti a sebeobětování. Některým textům nahrávají i současné události a různé filmy a díla o následcích jaderné války - "Nitky" jsou asi nejlepším filmem, který to opravdu přibližuje.

Novinka „Transcendent Warfare“ má surový, drsný zvuk. Říkal jsem si, že už jsem neslyšel hodně dlouho nahrávku, která by byla tak bestiální a blasfemická. Kde jste nahrávali a kdo album mixoval a produkoval?

PB: Podle našich měřítek je to nejvypilovanější a nejčistší album, jaké jsme kdy vydali! Album míchal a masteroval skvělý maďarský metalový zvukař Tamas Rosznyai ve studiu Volume Unlimited v Londýně, je to opravdový metalista a naprosto pochopil, co chceme udělat. Jako undergroundová kapela jsme neměli "producenta" jako takového - byli jsme to my sami a zvukař, který na tom pracoval. Nahráli jsme také velmi syrovou demo verzi alba ve zkušebně, abychom se ujistili, že aranže jsou co nejvražednější, zejména vokály.

Zajímavý je i obal. Je na něm voják a na něm pravděpodobně krkavec. Motiv na mě působí velmi depresivně a perfektně doplňuje hudbu, kterou hrajete. Kdo je autorem? Není obraz namalovaný podle nějaké staré předlohy? Mám pocit, že jsem jej už někde viděl. Nebo se mýlím?

PB: Obal vytvořila ruská umělkyně Anastasia, která má několik online portfolií, stránku na FB a dalších platformách s názvem "Afuneral Morbidart". Tady je její vyjádření k obalu: "Při tvorbě obalu jsem se inspirovala texty a hudbou skupiny Sturmtiger. Už samotným názvem alba. Transcendentní, nadpozemský zážitek destrukce a smrti. Vyobrazila jsem tvář vojáka znetvořeného smrtí a dílo vlastně vzniklo podle skutečné fotografie z těch let. Havran je mrchožravý pták, posel ze světa mrtvých, který byl v Evropě dlouho spojován s válkou, opuštěností, zlem a smrtí. Dílo je symbolické a já jsem chtěla zobrazit symboly Chaosu a Smrti jednoduchou a přístupnou formou. Myslím, že se mi to podařilo."

Jestli jsem to dobře pochopil, tak jste původně pocházeli z Dánska a potom jste se přesunuli do Británie? Vnímáš nějak změnu, co se týká undergroundu v těchto zemích? U nás se říká „pije jako Dán“ a je „suchý a nudný jako Brit“. Já vím, jsou to klišé, ale co třeba na koncertech? Co fanoušci?

VJ: Když jsem žil v Dánsku a hlavně tam, odkud pocházím, nic se nedělo. Bylo tam naprosto mrtvo. Snažit se najít členy pro založení kapely bylo téměř nemožné. Samozřejmě po pár letech se začaly dít věci. Objevil se Metal Magic a Kill town Fest a scéna se rozrůstá. Metalisté jsou v podstatě stejní, když jsou střízliví, jsou nudní jako prase a se zvyšující se hladinou alkoholu v krvi se stávají zajímavějšími.

Vraťme se ještě k tématu vašich textů. Ona je dnešní doba taková zvláštní. Lidé jednají ve zkratce, ihned dokáží odsoudit. Dát nálepku. Navíc, hrajete extrémní metal, to některé stále šokuje. Měli jste někdy, v nějaké zemi problém s tím, že zpíváte o druhé světové válce? Navíc black metal? Napadají mě třeba křesťané v Polsku…no, mohl bych pokračovat, ale nechci nikoho naštvat…

PB: Různí retardi si myslí, že jsme politická kapela jen kvůli názvu, zejména ve Velké Británii. Pár koncertů nám zrušili, ale to jen vyjímečně a akce, na kterých hrajeme, jsou příliš undergroundové na to, aby to někoho z úřadů nebo církve zajímalo. V metalu jako takovém je všeobecný trend k čím dál větší cenzuře, což je úplně na hovno, pravý undergroundový metal by měl mít svobodu zkoumat jakoukoliv stranu smrti, temnoty a násilí.

Předpokládám, že hrajete převážně v undergroundových klubech. Baví vás prezentovat vaši muziku naživo? Co nějaké turné, napadá mě třeba s projekcí filmů, dokumentů, které se k vaší hudbě vztahují. Neláká vás to? Možná jsem měl rovnou napsat, že bych vás chtěl vidět někde naživo:).

PB: Letos nebo příští rok chceme jet evropské turné, pravděpodobně se zaměříme na východní Evropu, kde je metal ryzejší. Taky máme šílený plán, že bychom možná jeli na turné do Indie, protože tam máme dobré kontakty a jejich scéna opravdu roste, nebo do Jižní Ameriky, protože tamní máničky našemu metalu opravdu rozumí. Bylo by skvělé zapojit i další média, jako je film a umění, ale to bychom museli mít velmi speciálního promotéra, který by něco takového zorganizoval. Ve Skotsku se konala skvělá show, kterou pořádal náš kamarád Dave z Nyctopie a která měla i výstavu a přednášku Christopha Szpajdla, skutečná undergroundová akce, ne jen metalový koncert.

Máte na svém kontě zatím dvě dlouhohrající alba, několik EP, splitek, demonahrávek. Jaký je váš další cíl? Je to velký label? Nějaký festival? Kam chcete kapelu posunout?

PB: Samozřejmě jsme přemýšleli o tom, že bychom si zahráli na nějakých festivalech, abychom jednak získali více fanoušků a jednak abychom měli jídlo, chlast a volný vstup. Rozhodně doufáme, že nám nebude trvat dalších devět let, než vydáme další album, a že mezitím vydáme alespoň nějaké splitka s kapelami z celého světa. Naším cílem je dál dělat death metal, který uspokojí především nás samotné a jestli ho uslyší stovka undergroundových maniaků nebo bude mít nějaký masový ohlas, je čistě druhotné.

Co pro tebe znamená black a death metal? Jak bys jej definoval, kdybys měl svoji hudbu vysvětlit někomu mimo scénu? Vnímáš hudbu jako životní styl? Nebo je to hlavně relax a koníček?

PB: Souběžné použití trepanační vrtačky a motorové pily na lebku spojené s intenzivním a perverzním potěšením. A ano, rozhodně je to pro mě už téměř 27 let životní styl, a to jak duchovní, tak ideologický. Kromě hraní v kapelách jsem byl promotérem, psal pro metalové weby, provozoval distribuci a učil se zvukařině.

Co chystají STURMTIGER v nejbližší době? Dočkáme se „Transcendent Warfare“ na vinylu?

PB: Album určitě vydáme na kazetách a vinylech, jakmile pro něj najdeme vhodné vydavatelství. Není to otázka "jestli", ale "kdy". Teď, když je snadné najít jakoukoli nahrávku okamžitě a zdarma na internetu, chtějí fanoušci skutečné artefakty, jako jsou kazety a vinyly a rituální pocit, že musí vynaložit nějaké úsilí, aby mohli poslouchat hudbu. Děkuji za podporu - když jsem si přečetl recenzi na album, opravdu jste myšlenku alba pochopili na 100 %!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji vám, ať se novému albu dobře prodává! Za mě je opravdu vynikající! A doufám, že vás uvidím někdy naživo! Ať se vám daří i v osobních životech! STURMTIGER do boje!

pátek 15. září 2023

Recenze/review - FOSSILIZATION - Leprous Daylight (2023)

FOSSILIZATION - Leprous Daylight
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Někde uprostřed starého hřbitova je hrob, který má být exhumován. Je v něm pohřbené pradávné zlo. Prokletý mnich, o kterém se říkalo, že byl bestií. Začnu kopat a mraky jsou najednou nízko. Setmí se a do kostí mi pronikne chlad. Z márnice se ozývají podivné zvuky. Na kamenném náhrobku se objeví krev. Padnu k zemi a poslední co vidím, tak je rozšklebená tvář děsivé příšery. Někdy se to stále stává. Nemrtvé bychom neměli budit. 

Jenže já si nemůžu pomoc. Stále mě baví poslouchat death a doom metal, pořád se rád toulám po onom světě s kapelami, jako jsou brazilští maniaci FOSSILIZATION. Ti letos přicházejí se svým prvním dlouhohrajícím albem. Jedná se o volné pokračování vynikajícího EP "He Whose Name Was Long Forgotten" (odkaz na recenzi naleznete dole pod článkem). Hnisavé procesy byly opět zahájeny. Smrt je zase jednou hodně blízko. 

Zvuk, obal, produkce, celkové provedení, vše je v podstatě perfektní. Fanoušek jako já se potom může v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je opět velmi hnilobná, mokvající, podmanivá a nebál bych se napsat i magická. Celá nahrávka připomíná starodávný rituál, seanci, při které potkáte duše zemřelých, budete tančit s přízraky a klanět se démonům. Stylově lze připodobnit novinku tvorbě kapel jako DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS. Základem jsou tradiční, klasické postupy, ale Brazilci přidávají i kus vlastní invence a zajímavých nápadů. Nejvíce se mi osvědčil poslech v noci, když bylo všude ticho a ulicemi se toulaly jenom vzpomínky. Na bolest, na chlad. Kroky nás nakonec vždycky zavedou na hřbitov, to je doufám všem jasné. FOSSILIZATION nahráli v podstatě dokonalé album po všech stránkách. Má v sobě obrovské množství černé energie. Mokvá, pálí a žhne a zároveň je studené jako ruka mrtvoly. Chvílemi nevím, jestli se jedná o morbidní sen a nebo krutou realitu. Jsem starým tulákem ve smradlavých močálech. Zdravím se s nemrtvými a kývám jako oni souhlasně hlavou. Ano, "Leprous Daylight" je deskou, která vás pohřbí zaživa. Prokleje a spálí na popel. Někde uprostřed starého hřbitova je hrob, který má být exhumován. Je v něm pohřbené pradávné zlo. Prokletý mnich, o kterém se říkalo, že byl bestií. Začnu kopat a mraky jsou najednou nízko. Setmí se a do kostí mi pronikne chlad. Z márnice se ozývají podivné zvuky. Mrazivý, temný doom death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Pradávný rituál smrti!

Asphyx says:

There's a grave somewhere in the middle of the old cemetery that's about to be exhumed. An ancient evil is buried there. A cursed monk who was said to be a beast. I start digging, and suddenly the clouds are low. It gets dark and a chill penetrates my bones. Strange noises are coming from the morgue. Blood appears on a stone tombstone. I fall to the ground, and the last thing I see is the grinning face of a horrible monster. Sometimes it happens all the time. We shouldn't wake the undead.

But I can't help myself. I still enjoy listening to death and doom metal, I still like to wander the otherworld with bands like Brazilian maniacs FOSSILIZATION. This year they come with their first full-length album. It is a loose follow-up to the excellent EP "He Whose Name Was Long Forgotten" (link to the review below the article). The festering processes have begun again. Death is once again very close.

The sound, the packaging, the production, the overall execution, everything is basically perfect. A fan like me can then concentrate on the music itself. The latter is again very rotten, moody, captivating and I wouldn't be afraid to write magical. The whole record is reminiscent of an ancient ritual, a séance where you meet the souls of the dead, dance with ghosts and bow to demons. Stylistically, the new album can be likened to the work of bands like DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS. Traditional, classical methods are the basis, but Brazilians also add a piece of their own inventiveness and interesting ideas. The most useful for me was listening at night, when it was quiet everywhere and only memories were wandering the streets. The pain, the cold. The footsteps always lead us to the hump in the end, I hope that's clear to everyone. FOSSILIZATION have recorded a virtually perfect album in all aspects. It has a huge amount of black energy in it. It's wet, burning and glowing while being as cold as a dead man's hand. At times I don't know if this is a morbid dream or a harsh reality. I'm an old tramp in a stinking swamp. I greet the undead and nod my head in agreement. Yes, "Leprous Daylight" is the record that will bury you alive. Curses and burns you to ashes. Somewhere in the middle of the old cemetery is a grave to be exhumed. There's an ancient evil buried there. A cursed monk who was said to be a beast. I start digging, and suddenly the clouds are low. It gets dark and a chill penetrates my bones. Strange noises are coming from the morgue. Freezing, dark doom death metal that will make you crumble into dust! An ancient death ritual!

Recenze/review - FOSSILIZATION - He Whose Name Was Long Forgotten (2021):

01. Archæan Gateway 
02. Once Was God 
03. Oracle Of Reversion 
04. At The Heart Of The Nest 
05. Leprous Daylight 
06. The Night Spoke The Tongue Of Flames 
07. Eon 08. Wrought In The Abyss

Fossilization is:
V - Guitars, Bass, Throat
P - Drums

KNIŽNÍ TIPY - Hrobník a dívka - Oliver Pötzsch (2023)

Hrobník a dívka - Oliver Pötzsch
2023, Kalibr

Když jsem si v roce 2022 koupil více méně ze zvědavosti knížku Hrobník, vůbec jsem netušil, jak mě tahle série chytne. Stará dobrá Vídeň, potulující se přistěhovalci z Čech i ostatních zemí, na které všichni koukali skrz prsty, k tomu starý nevrlý hrobník, který píše knížku o pohřebnictví. Všechny tyhle vedlejší příběhy a momenty mě dokázaly strhnout. Zároveň se jedná o velmi dobře napsanou detektivku, gradující, lehce šokující a zajímavou. Nejsou to ale jen kulisy a příběh, které se mi líbí. Mám rád i postavu Leopolda von Herzfeldta, který vyšetřuje dle tehdejších postupů. Nádech tajemna je velmi patrný i v Hrobníkovi a dívce. Úplně jsem před sebou viděl vídeňské uličky, periferie i hřbitov. Ono je to totiž celé tak skvěle napsané, že nebudete moci odtrhnout oči od stránek. Moje záliba v historických detektivkách byla opět ukojena mírou více než velkou. 

Líbí se mi, že se autor drží historie, že zbytečně nefabuluje, kde to není potřeba. Musela to být těžká doba, podle mě si ani nedovedeme představit jak. Tentokrát je obětí profesor a jeho tělo je nabalzámováno dle starých egyptských postupů. Zápletka je tedy jasná, ale jak odhalit vraha? Leopold postupuje velmi pečlivě, rozplétá záhadu dle tehdejších dostupných policejních postupů a já si znovu říkám, kolik asi tenkrát muselo zločinců uniknout. Knihu jsem začal číst v Plzni, jednoho teplého zářijového odpoledne. Měl jsem ale nutkání zmizet. Tak jsem se rodině omluvil a odešel ven. Knihu jsem si vzal s sebou a chvilku jsem se toulal lesem. Kousek za naším domem je lavička, na které nikdo nikdy nesedá. Není divu, je už daleko od posledních domů. Byl tam klid, pod starými borovicemi, na jehličí. Sem tam zakřičel nějaký pták. Poslední dobou se nám tu rozmnožili krkavci. Jednoho jsem potkal. Nakláněl divně hlavu a mě připadal jako posel ze starých časů. Četl jsem dál a domů se vrátil až když už se začalo stmívat. Kdes byl? Odpověděl jsem a dostal trošku vyplísněno. Zase jsem si "omylem" zapomněl mobil. Ten klid byl ale dokonalý.

Stačilo mi jedno odpoledne, abych knihu přečetl, ale přesto mi stále hlavou vrtaly některé věci. Měl jsem trošku nejasnosti. V takových případech čtu ihned znovu, dokud jsou mozek i paměť čerstvé. Podruhé byl Hrobník a dívka snad ještě lepší. Bývá dobrým zvykem, že při jedné z procházek na chalupě v Jizerkách zavítáme na místní hřbitov. Je stranou vsi, malý a zdánlivě opuštěný. Spousta německých sudetských jmen a mezi nimi mí předci. Hrobníka bych asi dělat nemohl. Ale zajímal by mě jeho názor na tuhle knihu. Myslím si, že je opravdová, ryzí, stejně jako hudba, kterou tolik rád poslouchám. Podle toho se pozná, jestli to myslí autoři vážně. Musí nám dát kousek sebe a my je za to máme rádi. V případě Olivera Pötzscha to platí a podepíšu vám to vlastní krví. Již druhá jeho knížka se mi líbila natolik, že jsem mu v knihovně vyhradil samostatnou polici. Postupně si chci od něj dokoupit všechno. Protože mě jeho styl neskutečně baví.

Rozplétání případu je zajímavé, napínavé, v mnohém překvapivé a pro mě, jako posluchače death metalu vyloženě povinnost. Inspirativní, musím také napsat. Měl jsem pocit, že chodím ulicemi staré Vídně spolu s vyšetřovatelem, za každým rohem je divný stín a vy nevíte, jestli je to jen nějaký chudák, co nemá co jíst a nebo vrah. Jdeme na hřbitov. Čeká nás Augustin, který je opravdu velkým podivínem. Má rozsáhlé znalosti o mrtvých a píše o nich pojednání. Musíme se ho na něco zeptat, aby mohlo vyšetřování pokračovat. Sednu si bokem, abych nerušil a celý příběh mi připadá neskutečně živý. Jako bych byl jeho nedílnou součástí. Autorovi se povedlo mě vtáhnout do děje takovým způsobem, že jsem chvíli nevěděl, jestli nežiji ve staré Vídni. Byl jsem mimo, daleko do sociálních sítí, hektických zpráv i práce. Jen já a kniha, přesně jak to mám rád.

Vždycky když čtu nějakou knihu ze starých dob, tak si říkám, že máme tendenci si vybrat z historie jen to dobré. Zapomenout na špatné věci. Je to zvláštní, psychologové a psychiatři by nám to asi vysvětlili, ale já to stejně nechápu. Pro mě totiž nebyl Horbník a dívka jen obyčejnou detektivkou, ale hlavně sondou do roku 1894. Musel to být těžký život. Možná, kdyby si knihu přečetli lidé, co pořád nadávají, zamysleli by se. Nebo taky možná ne. Každopdáně, pokud vás podobně zaměřené, napínavé knížky baví, jděte do toho! Hrobník a dívka je možná ještě lepší než Hrobník z roku 2022. Připadá mi propracovanější, pestřejší. Na závěr vám musím opět poděkovat, bez toho to nejde. Děkuji moc za přízeň a mějte se co nejlépe. 

KNIŽNÍ TIPY - Hrobník - Oliver Pötzsch (2022):

Vídeň roku 1894. Inspektor Leopold von Herzfeldt vyšetřuje kuriózní případ. V uměleckohistorickém muzeu byla nalezena mrtvola slavného profesora – nabalzamovaná přesně podle staroegyptských klasických postupů. Stal se profesor obětí starověké kletby? Leopold hledá radu u Augustina Rothmayera. Kdo jiný by měl být větším znalcem umrlčích záležitostí než poněkud mrzoutský hrobník?


čtvrtek 14. září 2023

Recenze/review - BLOOD OATH - Lost in an Eternal Silence (2023)

BLOOD OATH - Lost in an Eternal Silence
CD 2023, Caligari Records / Raise the Dead Records

for english please scroll down

Hnis a špína. Jsme tu už spoustu dní a snažíme se poskládat roztrhaná těla. Spíme v márnici a v noci nás děsí podivné výkřiky. Další exhumace, další ohledání. Rakve jsou prašivé a mnozí prokletí jsou zohaveni tak, že se nám zvedá žaludek. Jenže o tomhle death metal vždycky býval. Alespoň ten poctivý a opravdový. Do rukou se mi dostalo nové debutové album kapely BLOOD OATH z Chile. Několikrát jsem si je poslechl a ihned se ocitl na starém pohřebišti. Přesně takhle to mám rád.

Kývám se rytmu, jsem starý zkušený hrobník, který zvedne hlavu už jenom v momentě, když slyší nějakou dobrou hudbu. Musí rozhýbat moje kosti, musí mi vystřelit mozek z hlavy, musí mě pohřbít zaživa. BLOOD OATH se tohle všechno povedlo. Tohle je death metal, který vás roztrhá na kusy!

Základem hudby téhle šílené smečky je klasický, tradiční death metal. Přidávány jsou potom technické prvky. Je to velmi intenzivní hudba, šílená a zběsilá. Divoká jako šelmy ze starých časů, které se ještě nebály kousat. Pokud budete poslouchat pozorně, časem rozkryjete jednotlivé vrstvy. Pochválit musím stylový obal (autorem je Nox Fragor) i zvuk, který doslova zabíjí (Victor LR - mixing, mastering). Je to hodně barbarská záležitost, skladby jsou ale zároveň velmi propracované a zajímavé. Nudit se nebudete ani chvilku. V dnešní době, kdy většina mladých smeček jenom kopíruje, jsou BLOOD OATH příjemným osvěžením. Jestli má být tohle debut, tak potom říkám super a těším se na další hudbu od těchto šílenců. Stylově lze kapelu přirovnat třeba k takovým THE CHASM, STARGAZER, CENOTAPH nebo SADUS. Moje přirovnání ale berte jenom jako lehký návod, kapela má svůj vlastní výraz a ksicht. "Lost in an Eternal Silence" je albem, které má pro mě zvláštní, podmanivou a nebál bych se napsat i magickou atmosféru. Pro mě je potom důležitá ještě jedna věc. Deska má v sobě takové to poctivé chvění, temnou jiskru, drive a sílu. Jako bych byl opravdu na starém hřbitově, v hororovém filmu z osmdesátých let a exhumoval dávno opuštěné hroby. Dovolte mi, abych kapele vysekl poklonu. Už dlouho jsem se nesetkal s debutem, který by byl takhle dobrý. Myslím si, že další slova jsou zbytečná. Nechme mluvit hudbu. Hnis a špína. Další exhumace, další ohledání. Technický, prašivý smrtící kov, u kterého nadskakují víka od rakví!

Asphyx says:

Pus and dirt. We've been here for days, trying to put the torn bodies back together. We sleep in the morgue and are frightened by strange screams at night. Another exhumation, another search. The coffins are dusty and many of the damned are mutilated in ways that make us sick to our stomachs. But that's what death metal has always been about. At least the honest and real kind. I got my hands on the new debut album of BLOOD OATH from Chile. I listened to it a few times and immediately found myself in an old graveyard. That's how I like it.

I sway to the rhythm, I'm an old experienced grave digger who only lifts his head when he hears some good music. He has to move my bones, he has to blow my brains out, he has to bury me alive. BLOOD OATH did all that. This is death metal that will tear you apart!

The basis of this crazy pack's music is classic, traditional death metal. Then technical elements are added. It's very intense music, crazy and frantic. Wild like the beasts of old that weren't afraid to bite. If you listen carefully, you will eventually unravel the layers. I must praise the stylish cover (by Nox Fragor) and the sound, which literally kills (Victor LR - mixing, mastering). It's a very barbaric affair, but the tracks are very sophisticated and interesting at the same time. You won't be bored for a moment. Nowadays, when most of the young packs are just copying, BLOOD OATH are a nice refreshment. If this is supposed to be a debut, then I say great and look forward to more music from these madmen. Stylistically, the band can be compared to such bands as THE CHASM, STARGAZER, CENOTAPH or SADUS. But take my comparison only as a light guide, the band has its own expression and face. "Lost in an Eternal Silence" is an album that for me has a special, captivating and I wouldn't be afraid to write magical atmosphere. For me, then, one more thing is important. The album has that honest shiver, dark spark, drive and power. It's like I'm really in an old cemetery, in an 80's horror movie, exhuming long abandoned graves. Let me give the band a shout-out. It's been a long time since I've come across a debut that was this good. I think further words are unnecessary. Let the music do the talking. Dirt and filth. Another exhumation, another search. Technical, dusty death metal that makes coffin lids pop!

1. Beyond the Dimensional Gates
2. Sanctuary of Souls (Audio bei Bandcamp)
3. Fateful Existence
4. The Sacrifice
5. Singularity
6. Reflections of Darkness
7. The Journey Into the Depths (Audio bei NoCleanSinging)
8. Lost in An Eternal Silence

Matias Canales - Bass
Ignacio Canales - Guitars, Vocals
Benjamín Soto - Drums, Vocals
Ignacio Riveros - Guitars

Recenze/review - CRUEL FORCE - Dawn Of The Axe (2023)

CRUEL FORCE - Dawn Of The Axe
CD 2023, Shadow Kingdom Records

for english please scroll down

Pálí mě mozek a nemůžu se postavit na nohy. Ozvěny včerejšího dne mě bolí jako ostré čepele nožů. Vnitřnosti se mi kroutí jako mladá háďata. Podá mi další pivo a řekne, ještě jsme neskončili. Ve starém zaplivaném klubu na periférii o kterém se říká, že v jeho sklepě je vchod do pekla. Jsem připraven, připíjím na zdraví všem nemrtvým a znovu zapínám play. Němečtí CRUEL FORCE vydali nové album. Bylo potřeba nakoupit pivo, zavřít všechna okna a zatemnit. Tahle hudba nejlépe vynikne v podzemí, v nekonečných chodbách Hádovy říše.

Současná retro black thrash heavy metalová vlna mi toho moc neříká. Ale občas se z ní vynoří kapely, které stojí za to poslouchat. Novinka "Dawn Of The Axe" mě na rozdíl od jiných opravdu baví. Je to smršť, je to lavina, ale promyšlená a velmi dobře složená. Připíjím na zdraví a tančím na svém vlastním hrobě. 

Zvukově mi novinka připomíná některé poslední nahrávky DESTROYER 666. Hudebně mají pánové velmi blízko třeba k takovým SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST. To by nebylo zase tak zajímavé, v dnešní době se nelze vyhnout přirovnání. Mě ale nejvíc zaujalo nadšení, opravdovost. Já Němcům jejich práci zkrátka věřím. Pro mě je tohle hodně důležitá věc. Líbí se mi sóla, takový ten drive a chvění, které mě nutí podupávat nohou, kývat se do rytmu a samozřejmě neustále otevírat další a další piva. Jsem starej pes, který by mohl poslouchat stále dokola jen desky z osmdesátých a devadesátých let. Jsem rád, že nemusím, že ještě stále existují hudebníci jako CRUEL FORCE, kteří mi umí nakopat prdel. "Dawn Of The Axe" je deskou, která se mezi ostatními rozhodně neztratí. Hezky jsem si u ní zavzpomínal a i když je v tom samozřejmě velký kus nostalgie, tak mě baví album poslouchat. Mám to takhle nastavené více než třicet let. Pokaždé, když mě něco trápí nebo naštve, zavřu se do jedné plesnivé kobky, poslouchám podobné záležitosti a piju k tomu pivo. Já už se měnit nebudu. Ale dokud tady na tom podivném světě budu, chci podobné nahrávky podporovat. Hoří totiž jasným plamenem! Pálí mě mozek a nemůžu se postavit na nohy. Ozvěny včerejšího dne mě bolí jako ostré čepele nožů. Vnitřnosti se mi kroutí jako mladá háďata. Podá mi další pivo a řekne, ještě jsme neskončili. Moje vlastní Smrt. Poděkuju a poslouchám "Dawn Of The Axe" stále dokola. Black thrash metalová jízda přímo do pekla! Brána je otevřena! 

Asphyx says:

My brain is burning and I can't get back on my feet. The echoes of yesterday hurt me like sharp knife blades. My insides squirm like young nematodes. He hands me another beer and says we're not done yet. In a seedy old club on the outskirts that's said to have the entrance to hell in its basement. I'm ready, I raise a toast to all the undead, and I turn the play back on. Germany's CRUEL FORCE have released a new album. We had to buy beer, close all the windows and black out. This music is at its best underground, in the endless corridors of Hades.

The current wave of retro black thrash heavy metal doesn't say much to me. But occasionally, bands worth listening to emerge from it. The new "Dawn Of The Axe", unlike the others, really entertains me. It's a whirlwind, it's an avalanche, but well thought out and very well composed. I'm toasting my health and dancing on my own grave.

Sound-wise, the new album reminds me of some of the latest DESTROYER 666 recordings. Musically, the gentlemen are very close to SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST. That wouldn't be so interesting, nowadays you can't avoid comparisons. But I was most impressed by the enthusiasm, the realness. I simply trust the Germans in their work. This is a very important thing for me. I like the solos, the drive and the shake that makes me stomp my feet, sway to the rhythm and of course keep opening more and more beers. I'm an old dog who could only listen to records from the 80s and 90s over and over again. I'm glad I don't have to, that there are still musicians like CRUEL FORCE who can kick my ass. "Dawn Of The Axe" is a record that will definitely not get lost among the others. I had a good time reminiscing and even though there is a big piece of nostalgia in it, I enjoy listening to the album. I've had it set up that way for over thirty years. Every time something bothers me or upsets me, I lock myself in a moldy dungeon, listen to stuff like this and drink beer to go with it. I'm not changing anymore. But as long as I'm here in this weird world, I want to support records like this. Because they're burning bright! My brain's burning and I can't get back on my feet. The echoes of yesterday hurt me like sharp knife blades. My insides wriggle like young nematodes. He hands me another beer and says we're not done yet. My own Death. I say thank you and listen to "Dawn Of The Axe" over and over. Black thrash metal ride straight to hell! The gates are open!

1. Azrael's Dawn
2. At The Dawn Of The Axe
3. Night Of Thunder
4. Death Rides The Sky
5. Devil's Dungeon
6. Watchtower Of Abra
7. Across The Styx
8. Power Surge
9. Realm Of Sands

Carnivore - Vocals
Slaughter - Guitars
GG Alex - Drums
Spider - Bass

středa 13. září 2023

Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023)

COPROLITH - Coprolith
demo 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. Kdysi živý tvor, který měl své sny, naděje, rodinu a přátele. Je tak lehké někoho zabít. Otevřu rakev a naložím ostatky dovnitř. Cítím pach smrti a šepot ze záhrobí. Lákají mě k sobě, za oponu, na onen svět. Bráním se, ale není mi to nic platné. Poslouchám totiž demo kanadských death metalistů COPROLITH a ti mi nedávají na výběr. Naplno propadnu temnotě.

Není divu, nahrávka je natolik shnilá a hnilobná, že už během několika prvních poslechů potkáte stejné mršiny jako já. Pokud tenhle styl uctíváte, tak se pohodlně usaďte, přidejte hlasitost a nechte se pozvat na výlet bez konce. Do devadesátých let minulého století. Mezi nemrtvé, mezi zohavená těla obětí. Smrt si tentokrát říká COPROLITH

O kapele toho nelze příliš zjistit. Nemají mimo bandcampu žádné jiné stránky. Je mi to sympatické. Mluví za ně jenom hudba. A ta je skvělá. Napsaná a složená ve starých katakombách. Mezi vyschlými mrtvolami, v chladu a temnotě. Přesně jak to mám nejraději. Chtěli byste nějaké smečky, ke kterým lze COPROLITH přirovnat? Napadají mě SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM a samozřejmě INCANTATION. Potkává se zde taková ta stará prašivina se špinavým a přesto čitelným zvukem. Obal se mimochodem také povedl. Před lety jsem si dal za úkol, že přesně takový druh hudby budu podporovat. A "Coprolith" se mi ihned, bez jakéhokoliv slitování, zadřelo hluboko pod kůži. Pokud má být tohle první demonahrávka, jsem hodně zvědavý, jak bude kapela pokračovat dále. Budu ji bedlivě sledovat. Bývám častým návštěvníkem na hřbitovech, v opuštěných kostelech nebo na pohřebištích, kde se kdysi obětovalo bestiím. A při poslechu téhle desky si připadám jako acheolog, který postupně odkrývá jednotlivé vrstvy. Nakonec vykopu zpuchřelé kosti a také spoustu morbidních vzpomínek. Líbí se mi jak rychlé pasáže (doslova mi drtí mozek), tak ty pomalejší (u těch se zase připadám jako bych se topil ve smradlavé stoce). Až zase jednou objevím nějaké mrtvé tělo, budu se mít na pozoru. Pokaždé totiž zároveň potkám i dobrou muziku. Temnou a hnisavou. Přesně jako nové demo od COPROLITH. Červi se kroutí v podivných rytmech. Požírají shnilé, rozkládající se maso a mě se tenhle obraz navždy otiskne do paměti. Tělo roztrhané a pohozené kousek od cesty. U tohoto hnisavého a morbidního death metalu shnijete zaživa! Rakev byla otevřena!

Asphyx says:

The worms wriggle in strange rhythms. They devour rotten, decaying flesh and this image is forever imprinted in my memory. A body torn apart and dumped just off the road. A once living creature with dreams, hopes, family and friends. It's so easy to kill someone. I open the coffin and load the remains inside. I smell death and whispers from beyond the grave. They beckon me to themselves, behind the curtain, to the other world. I resist, but it's no use. I'm listening to a demo by Canadian death metallers COPROLITH and they give me no choice. I'm going to fall completely into the darkness.

No wonder, the record is so rotten and putrid that within the first few listens you will meet the same carrion eaters as me. If you worship this style, then sit back, turn up the volume and let yourself be taken on a trip with no end in sight. To the 1990s. Among the undead, among the mutilated bodies of the victims. This time, death calls itself COPROLITH.

Not much can be found out about the band. They don't have any other sites outside of bandcamp. I like it. The music speaks for them. And it's great. Written and composed in the old catacombs. Among the desiccated corpses, in the cold and dark. Just the way I like it best. Would you like some packs to compare COPROLITH to? SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM and of course INCANTATION come to mind. It's kind of the old dirt meets dirty yet legible sound. The cover art is also good, by the way. Years ago I made it my mission to promote exactly this kind of music. And "Coprolith" immediately, without any mercy, got deep under my skin. If this is supposed to be the first demo, I'm very curious to see how the band will go on. I'll be watching her closely. I am a frequent visitor to cemeteries, abandoned churches, or burial grounds where beasts were once sacrificed. And listening to this record, I feel like an archaeologist uncovering layers one by one. I end up digging up rotten bones and a lot of morbid memories. I like both the fast passages (they literally crush my brain) and the slower ones (which again make me feel like I'm drowning in a stinking sewer). When I discover a dead body again, I'll be on the lookout. Because every time I meet good music at the same time. Dark and festering. Just like COPROLITH's new demo. Worms wriggling to strange rhythms. Eating rotten, decomposing flesh, and this image is forever imprinted on my mind. A body torn apart and dumped just off the road. This festering and morbid death metal will rot you alive! The coffin has been opened!

01. Putrid Cruelty 
02. Killed Twice 
03. Hallucinatory Bloodbath 
04. Disfigured Beyond Recognition 
05. Fields Of Tooth And Bone

G - J.H
G - A.K
V - K.D
B - A.M
D - S.A

Recenze/review - MAZE OF TERROR - Into the Jaws of Terror (2023)

MAZE OF TERROR - Into the Jaws of Terror
CD 2023, Selvajaria Records

for english please scroll down

Sedíš svázaný uprostřed místnosti. Před několika dny ti odřízli víčka a promítají ti šílené krvavé filmy. Jsi netečný. Viděl si už příliš zla a nenávisti. Elektrické šoky na tom nic nezmění. Vlastně ani nevíš, proč tě mučí. Byl si pro ostatní vždycky divný. Nikdy si nešel s davem, nikdy se nechtěl vyhledávat světlo. Tvůj život byl zahalen do černé mlhy. Posloucháš thrash metal a death od dob svého mládí a dnes už si kapely velmi vybíráš. Musí splňovat několik požadavků. 

Riffy musí být ostré, vokál divoký a bicí ti musí vystřelit mozek z hlavy. Dnes bych pro vás měl vskutku gurmánský zážitek. MAZE OF TERROR jsou z Peru a hrají takovým tím špinavým, neurvalým způsobem, který mám tolik rád. Doporučuji láhev dobrého piva a chladnou místnost. A samozřejmě volume doprava. Thrash death metal, který vám utrhne hlavu!

Pánové hrají nadšeně a jejich morbidní práci jim bezezbytku věřím. Ve skladbách je taková ta pradávná energie, načerpaná na starých pohřebištích. Máte rádi SODOM, KRISIUN, SADUS, INCITER, SARCOFAGO? Potom neváhejte ani chvilku. Peruánci na to jdou s nadšením a odhodláním. Připomínají smečku prašivých psů, kteří vás roztrhají na kusy. Myslím si, že tuhle nahrávku ocení všichni poctiví fanoušci temnoty, dlouhých stínů i všichni prokletí. Líbí se mi zvuk, který je plesnivý, špinavý a rezavý. Oceňuji i obal, který se perfektně hodí k muzice, kterou MAZE OF TERROR hrají. Někdy přemýšlím, jestli je normální svět venku, za kamennou zdí a nebo zde, uvnitř domu šílenství. Současná doba je divná a jsem vždycky moc rád, když potkám podobné kapely, které nesou dál hrdě vlajku s lebkou. Je to samozřejmě absolutní underground a texty jsou ve španělštině, kterou neovládám. Přesto mám pocit, že kapele rozumím každé slovo. Ne nadarmo se říká, že hudba spojuje. Tohle je nahrávka, která nejvíc vynikne v zaplivaném klubu v podzemí, na periferii vašeho města. Nic pro slabé povahy, jedná se spíše o zkažené maso, které musí být podáváno na víku od rakve. Sedíš svázaný uprostřed místnosti. Před několika dny ti odřízli víčka a promítají ti šílené krvavé filmy. Jsi netečný. Viděl si už příliš zla a nenávisti. "Into the Jaws of Terror" je albem, které mi proniklo přímo do krve. Doporučují všichni démoni! Thrash death metalový útok z temného podsvětí! 

Asphyx says:

You're sitting tied up in the middle of the room. Your eyelids were cut off a few days ago and they're showing you crazy gory movies. You're listless. You've seen too much evil and hatred. Electric shocks won't change that. You don't even know why they're torturing you. You've always been weird to other people. You never went with the crowd, never wanted to seek the light. Your life was shrouded in a black fog. You've been listening to thrash metal and death since you were young, and now you're very selective about the bands you listen to. They have to meet a few requirements.

The riffs have to be sharp, the vocals have to be fierce and the drums have to blow your brains out. I have a real gourmet experience for you today. MAZE OF TERROR are from Peru and they play in that dirty, rambunctious way that I love so much. I recommend a good bottle of beer and a cool room. And of course volume shipping. Thrash death metal that will rip your head off!

The gentlemen play enthusiastically and I trust their morbid work implicitly. There is such an ancient energy in the songs, picked up in old burial grounds. Do you like SODOM, KRISIUN, SADUS, INCITER, SARCOFAGO? Then don't hesitate a moment. The Peruvians go at it with enthusiasm and determination. They're like a pack of mangy dogs that will tear you apart. I think this record will be appreciated by all honest fans of darkness, long shadows and all the damned. I like the sound, which is musty, dirty and rusty. I also appreciate the cover art, which fits perfectly with the music MAZE OF TERROR plays. Sometimes I wonder if the normal world is outside, behind a stone wall, or here, inside the house of madness. The current times are strange and I'm always very happy when I meet similar bands that continue to proudly carry the flag with the skull. Of course, it's totally underground and the lyrics are in Spanish, which I don't know. Still, I feel like I understand every word of the band. It's not for nothing that they say music connects. This is the kind of record that will stand out most in a seedy underground club on the outskirts of your city. Nothing for the faint of heart, this is more like rotten meat that needs to be served on a coffin lid. You sit tied up in the middle of the room. A few days ago they cut off your lids and show you crazy bloody movies. You're listless. You've seen too much evil and hatred. "Into the Jaws of Terror" is the album that got right into my blood. Recommended by all demons! Thrash death metal assault from the dark underworld!


Hammer: Drums
Criminal: Guitars
Leviathan: Bass & Voice

úterý 12. září 2023

Recenze/review - DARKRYPT - As Fate Draws Near (2023)

DARKRYPT - As Fate Draws Near
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Nejdřív se leknu, teprve až potom uvěřím. Vždycky se tvářil jako přítel, usmíval se na mě. Měl něco divného v očích, jakousi pradávnou nenávist, primitivní vztek, který nedovedl ovládat. Bodl mě zezadu a šeptal mi slova odpušění. Když jsem padal na zem, tekla ze mě krev a díval jsem se mu do jeho chladných očí. Na onen svět jsem přešel s pocitem zrady. Nikdy nenajdu klid, nikdy už neuvidím světlo. Navěky se budu toulat podsvětím a poslouchat death metal. 

S indickými DARKRYPT jste se na našich stránkách již mohli jednou setkat. Bylo to v roce 2016, když kapela vydala album "Delirious Excursion". Líbilo se mi tenkrát a protože jsem se rozhodl smečky, které hrají dobrou hudbu podporovat, s radostí jsem uvítal možnost napsat i o jejich novince "As Fate Draws Near". Kapela totiž umí napsat silné melodie, je opravdová a reálná. Tohle je přesně death metal podle mého gusta. 

Již na první poslech zaujme masivní, chladný a temný zvuk (Dan Swanö) i obal (Turkka G. Rantanen). To hlavní se ale ukrývá uvnitř jednotlivých skladeb. Cítím z nich magickou, černou sílu, maniakální přístup, ale také spoustu poctivé práce a talentu. Oproti minulé nahrávce mi připadá novinka trošku melodičtější a propracovanější. Ostré riffy, mocné melodie, spousta zajímavých momentů. Je pro mě ctí a opravdovou radostí se k desce stále vracet a pouštět si ji stále dokola. DARKRYPT na to jdou stále postaru, podobným způsobem jako smečky typu ASPHYX, OBITUARY, INCANTATION, GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST. V některých momentech je album možná až příliš dlouhé, ale to berte jako malinkou výtku starého fanouška kovu smrti. Jinak je vše v nejlepším pořádku. Dostanete pořádnou porci death metalu, zahraného s přehledem a zkušenostmi. Většinou na sebe při psaní recenze nechávám hudbu jen tak působit a čekám, jestli se mnou bude něco dělat. U "As Fate Draws Near" jsem se začal ihned kývat do rytmu, podupávat nohou a bouchat pěstí do stolu. Ano, přesně takový smrtící kov koluje i v mých žilách. Nová deska se do mě otiskla jako rozžhavené železo do kůže. Mozek se mi vařil ve vlastní šťávě a vnitřnosti mě pálily. Nikdy nenajdu klid, nikdy už neuvidím světlo. Navěky se budu toulat podsvětím a poslouchat death metal. A jsem tomu moc rád. Reálný, poctivý death metal, který vám rozdrásá obličej do krve! 

Asphyx says:

First I get scared, then I believe. He always acted like a friend, smiled at me. He had something strange in his eyes, a kind of ancient hatred, a primitive rage he couldn't control. He stabbed me from behind and whispered words of forgiveness. As I fell to the ground, blood poured from me and I looked into his cold eyes. I crossed over to the next world with a sense of betrayal. I will never find peace, never see the light again. I will forever wander the underworld listening to death metal.

You may have already met Indian DARKRYPT once on our website. It was in 2016, when the band released the album "Delirious Excursion". I liked it back then and since I decided to support packs that play good music, I was happy to have the opportunity to write about their new release "As Fate Draws Near". The band can write strong melodies, it's real and real. This is exactly death metal to my taste.

The massive, cold and dark sound (Dan Swanö) and the cover art (Turkka G. Rantanen) catches your attention at the first listen. But the main thing is hidden inside the individual tracks. I can feel a magical, black power, a manic attitude, but also a lot of honest work and talent. Compared to the last record, I find the new one a bit more melodic and sophisticated. Sharp riffs, powerful melodies, lots of interesting moments. It's an honour and a real pleasure for me to keep coming back to the record and playing it over and over again. DARKRYPT are still going at it the old-fashioned way, in a similar way as packs like ASPHYX, OBITUARY, INCANTATION, GRAVE, DISMEMBER, NIHILIST. At some points the album is perhaps a bit too long, but take that as a minor complaint from an old death metal fan. Otherwise everything is in the best order. You get a good portion of death metal, played with clarity and experience. Usually when writing a review I just let the music affect me and wait to see if it does anything to me. With "As Fate Draws Near" I immediately started swaying to the beat, stomping my foot and pounding my fist on the table. Yes, that's exactly the kind of deadly metal that runs through my veins. The new record imprinted itself on me like red-hot iron on my skin. My brain boiled in its own juices and my insides burned. I'll never find peace, never see the light again. I will forever wander the underworld listening to death metal. And I'm glad I did. Real, honest death metal that will rip your face to shreds!

Recenze/review - DARKRYPT - Delirious Excursion (2016):

01. Prelude 
02. Welcome To Rapture 
03. As Fate Draws Near 
04. The Sculptor Of Flesh 
05. Corridor Of Torment 
06. The Cabal 
07. Subject Delta 
08. The Illusionary Mind 
09. Shackled

Rishabh Ravi: Vocals, Guitars, Drums
Mihir Gaikwad: Guitars, Bass Guitar, Synths, Backing vocals