DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 25. října 2024

KNIŽNÍ TIPY - Kruh - Kodži Suzuki (1991)


Kruh - Kodži Suzuki
1991, (2004) , Knižní klub

Asi jsme si byli souzeni. Zkrátka se to stalo. Šel jsem zrovna ze školy a bylo mi hrozně smutno. Vlastně ani nevím proč. Měl jsem pocit, že na mě padá nebe, že je kolem mě jenom temnota. Neměl jsem k tomu žádný pádný důvod. Možná deprese, napadalo mě, když  jsem si zapínal bundu, protože mrzlo. Vzduchem se vznášelo lehké pápěří sněhu. Projdu kolem kostela i synagogy. Zahnu doprava a cinknu zvonkem, který je zavěšený u vchodu. Nasaju pach zatuchliny. Vypadáš nějaký smutný. Ozve se za hromadou knih. Vyleze a má nekonečný úsměv na tváři. Velké brýle, jemné náušnice a oči, ve kterých se musí chlapci a pánové ztrácet. Uhladí si vlasy, namotá si je na prst a protože mě už zná, tak mi nedoporučuje plytké povrchní komedie, ani milostné romány. Vždy má pro mě něco dobrého, ona je vlastně jednou z několika málo lidí, kteří směřovali můj čtenářský vkus. Důležitá osoba v pozadí, dalo by se také napsat.

Michal mi hrozně chyběl. Ty naše nekonečné diskuze o knihách. Doporučení, která zcela změnila můj vkus. Četl jsem hrozně rád sci-fi, ale i historické romány, moc jsem tenkrát nedal beletrii a thrillerům, které čtu s oblibou dnes, ale jinak jsem byl otevřený všemu. Jen mě musel příběh chytnout, zaujmout. Jsou knihy, které jsou pro mě zásadní. A tak jsem tenkrát, na přelomu roku 1998/1999 seděl najednou na koleji, čekal na svoji holku a u okna přelouskal celý Kruh v kuse. Potom  jsem seděl a přemýšlel. Pamatuji si, že se mi potom několikrát zdály děsivé sny, což se mi většinou moc nestává. Jenže Kodžu Suziki mě opravdu zasáhl do živého. Dávno předtím, než jsem viděl film, jsem Kruh četl a stal se ihned jedním ze zásadních hororových kousků, které jsem kdy četl. Je to napínavé, mystické, tajemné, děsivé. Moje představivost zase jednou pracovala na plné obrátky.

Byl jsem trošku zklamaný, když jsem knížku doporučil blondýnce. Řekla mi, že je to zajímavý, ale nic, z čeho by si sedla na zadek. Přiznám se, že mě to mrzelo. Míval jsem tenkrát takový podivný zvyk, že jsem doporučoval knihy své milé a "nutil" ji i svoji muziku. Spoustu věcí dokázala ocenit, na něco mi řekla svůj zcela opačný názor, ale Kruh, ten jsem si myslel, že se jí bude líbit. Zajímavé, zamumlal jsem si pod vousy. Ty děláš, jako bys to napsal sám, smála se mi a já na knihu na nějaký čas zapomněl. Po letech, když mě na civilní službě v nemocnici často potkávala smrt, jsem si knihu jednou na noční směně znovu přečetl. Vyzněla úplně jinak. Odlišně jsem ji vnímal i teď, když jsem se k ní znovu vrátil. Pokaždé jsem z ní měl podivný pocit, ale vždy v trošku jiných odstínech. Letos bych dodal, že se mi hrozně líbí způsob, jazyk, jakým je napsána, takový ten neklid. Stále je napínavá a oproti filmu samozřejmě víc propracovaná. I když v tomto případě musím říct, že se přenos na stříbrné plátno opravdu povedl. 

Jak člověk stárne, tak má občas takové zvláštní období. Připadám si, jako bych se na to hemžení kolem díval odněkud z jiné dimenze. Bývám potom rád sám a uzavřu se trošku do sebe. Sahám po ověřených knihách, s lampičkou přesně zamířenou na text. Nejlépe s nějakou dobrou hudbou, kterou mám rád a dobře ji znám. Vnímám teď staré knihy úplně jiným způsobem. Jestli mě kdysi příběh doslova strhl, pohltil, tak teď si jej víc užívám jak je napsaný, často se třeba k některým pasážím vracím. Líbí se mi rytmus, atmosféra. Navíc, ty videokazety, že ano. Televize a studna, ze které vylézá monstrum. Jasně, to je doba mého mládí, nezaměnitelná atmosféra, nálady, které moc dobře znám. Hororová klasika, vlastně svým způsobem velmi jednoduchý příběh, který ale funguje bezezbytku. Tedy na mě určitě. Jasně, je v tom i velký kus nostalgie. A je to tak jenom dobře. 

Ještě jsme tenkrát nebyli ztraceni v nadprodukci, ještě jsme dokázali třídit informace. Kruh je pro mě zcela zásadním hororem, etalonem toho, co mám na tomto stylu rád. Je děsivý, s dobrým nápadem, skvěle napsaný a tajemný. Zadřel se mi do hlavy kdysi a obstál i v čase. Navíc, blondýnka, dnes již dávno moje manželka, konečně ocenila sílu této knihy. Třeba se bude líbit i vám. Doporučuji klid a ticho. Dávejte na sebe pozor a mějte se co nejlépe. Propracovaný, napínavý, dech beroucí. Takový je Kruh. Děkuji.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
V japonském hororovém příběhu reportér Asakawa narazí na případ čtyř lidí, kteří zemřeli zdánlivě bez příčiny v tutéž vteřinu na různých místech. Dopátrá se toho, že se znali a že týden před smrtí se dívali na videokazetu, která diváka varuje, že do sedmi dnů zemře... Tento mysteriózní horor byl v roce 1998 zfilmován.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 24. října 2024

Recenze/review - BURIAL REMAINS - Adversarial (2024)


BURIAL REMAINS - Adversarial
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Pradávná touha ničit. Temné myšlenky, které vyplavou jednou za čas na povrch. Jako utopenec s bledou tváří. Říkali o mě, že jsem prokletý. A měli pravdu. Odmítám se poklonit dávno padlým modlám, nikdy neskloním hlavu. Zbytečné modlitby, kněží s falešným úsměvem. Věřím v sílu přírody a hudby. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou nahrávku, cítím se nesmrtelný. V případě BURIAL REMAINS to platí vždy a jejich nové album to jenom potvrzuje.

Ve skladbách je totiž také pradávná síla, takový ten heavy efekt. Novinka je jako srážka s náklaďákem plným kostí, který směřuje rovnou do pekla. Do hry vás uvede ďábelský obal i masivní, surový zvuk (Xander Bridge - mixing, mastering). Nezbývá, než zhasnout všechna světla a přidat hlasitost.


Potkávají se zde zničující, destruktivní pasáže, u kterých praskají kosti, s chladnějšími melodiemi. Výsledný koktejl ocení určitě všichni fanoušci třeba takových GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY, kterými se pánové volně inspirovali. Přidávají své vlastní ingredience a dělají to s elegancí starých mistrů. BURIAL REMAINS jsou jako vyslanci ze záhrobí, jako hrobníci, kteří nejen, že perfektně rozumí svému morbidnímu řemeslu, ale hlavně hrají a skládají se srdcem na dlani. Sleduji cestu téhle smečky od jejich počátků (recenze, rozhovor i report jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) a líbí se mi určitá neurvalost, takový ten těžko popsatelná magie, kterou v sobě nejen nové songy mají. Zkrátka a dobře, pokud jste stejně jako já, starými metalovými psy a máte za sebou hudební historii od devadesátých let minulého století, zklamáni rozhodně nabudete. Naopak, tahle kapela vás rozdrtí velkou silou, pohřbí zaživa, roztrhá na kusy a spálí na popel. Ostré riffy, zničující bicí a mocný vokál, vše zabalené v pavučinách. Jako stará rakev, jako hrob, který vydal další děsivé svědectví. Pohřbený v něm byl prokletý mnich, který se právě znovu probudil. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jak na mě útočí, jak se mi dostávají postupně do hlavy. Užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, cítím reálnou blízkost smrti. Třetí dlouhohrající album "Adversarial" se povedlo po všech stránkách. To vám klidně podepíšu krví. Je v něm obsaženo vše, co mám na tomhle stylu tolik rád. Plus spousta zajímavých pasáží a motivů navíc. Pradávná touha ničit. Temné myšlenky, které vyplavou jednou za čas na povrch. Jako utopenec s bledou tváří. Říkali o mě, že jsem prokletý. A měli pravdu. Syrový, zničující death metal ze starých katakomb, který se vám dostane do krve! Pradávná síla z podsvětí!


Asphyx says:

The ancient desire to destroy. Dark thoughts that surface once in a while. Like a drowning man with a pale face. They called me cursed. And they were right. I refuse to bow down to long-fallen idols, never bow my head. Useless prayers, priests with false smiles. I believe in the power of nature and music. Every time I come across a good record, I feel immortal. In the case of BURIAL REMAINS this is always true and their new album only confirms it.

There is also an ancient power in the songs, a kind of heavy effect. The new album is like a collision with a truck full of bones heading straight to hell. The devilish cover art and the massive, raw sound (Xander Bridge - mixing, mastering) will put you in the game. Nothing to do but turn off all the lights and turn up the volume.


Bone-cracking, destructive passages meet cooler melodies. The resulting cocktail will surely be appreciated by all fans of such bands as GRAVE, DISMEMBER, BOLT THROWER, BENEDICTION, GOD MACABRE, ENTOMBED, AUTOPSY, which the gentlemen were loosely inspired by. They add their own ingredients and do it with the elegance of the old masters. BURIAL REMAINS are like emissaries from beyond the grave, like gravediggers who not only understand their morbid craft perfectly, but more importantly play and compose with their hearts on their sleeves. I've been following the journey of this pack since their early days (review, interview and report linked below today's article) and I like a certain rawness, a kind of hard to describe magic that not only the new songs have in them. In short, if you are, like me, an old metal dog and have a musical history going back to the 1990s, you will definitely not be disappointed. On the contrary, this band will crush you with great force, bury you alive, tear you apart and burn you to ashes. Sharp riffs, devastating drums and powerful vocals, all wrapped in cobwebs. Like an old coffin, like a grave that's given another horrifying testimony. Buried in it was a cursed monk who had just reawakened. I like the way the songs are written, the way they assault me, the way they gradually get into my head. I enjoy the dead-cold atmosphere, I feel the real proximity of death. The third full-length album "Adversarial" succeeded in every way. I'll sign it with my blood. It contains everything I love about this style. Plus a lot of interesting passages and extra themes. The ancient desire to destroy. Dark thoughts that surface once in a while. Like a drowning man with a pale face. I've been called cursed. And they were right. Raw, devastating death metal from the old catacombs that gets in your blood! An ancient force from the underworld!





TRACKLIST:
1. King Of Kings
2. Demon Seed
3. Soulreaper
4. Rebel Spirit
5. Rejoice The Fall
6. Adversarial
7. Miasma Of Guilt
8. Know Thy Kingdom
9. Blood Angel

band:
Wim de Vries - Vocals / Guitar
Mark van der Hoek - Drums
Henk Zinger - Bass
Pieter Oevering - Guitar
Philippus Yntema - Guitar

Mixed and Mastered by: Xander Bridge

Recenze/review - BLASPHEMOUS - To Lay Siege and Conquer (2024)


BLASPHEMOUS - To Lay Siege and Conquer
CD 2024, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Vždycky jsme věděli, že zlo existuje a Bůh je slepý. Měli jsme svůj oltář, svoje oběti, svoje vlastní rituály. Nepotřebovali jsme podivný svět kolem. Nám stačila společná setkávání, poslouchání muziky. Všichni okolo si mysleli, že je to jenom neškodná hra, ale my věděli své. Scházeli jsme se ve tmě, hledali kapely, v jejichž nahrávkách je temnota a chlad. Věrni black metal a smrti od konce osmdesátých let, jsme se opět sešli, abychom zavzpomínali na doby, kdy plamen ještě hořel jasně a silně.

Nové album amerických maniaků BLASPHEMOUS poslouchám již nějaký čas a raději vždy zhasnu světla, než abych psal slova. Jedná se přesně o ten druh kapely, kterou když posloucháte, tak máte chuť sejít dolů do sklepa a poklonit se oltáři z kostí. Pánové hrají opravdově, syrově, uvěřitelně. Ihned se mi jejich nové album "To Lay Siege and Conquer" dostalo do žil a zanechalo po sobě nahrubo nasekané kousky ledu. 


Celý letošní obřad je uspořádán ve stylu kapel MORBID ANGEL, WATAIN, DEICIDE, ANGLECORPSE, IMMORTAL. Těmi se pánové volně inspirovali. Přidali navíc velké množství svých morbidních nápadů a invence. Vše opatřili surovým, zničujícím a mrazivým zvukem a obalem, připomínajícím staré středověké obrazy plné utrpení. Pokud rádi a často trávíte svůj čas v naprosté tmě, je album "To Lay Siege and Conquer" určeno přímo pro vás. BLASPHEMOUS se potom od ostatních odlišují hlavně tím, že dokáží do svých skladeb dostat pověstný heavy feeling, nakumulovanou energii, vztek i strach. To jsou věci, které odlišují dobré kapely od těch horších. Nová deska je nahrána poctivě, takovým tím starým způsobem, který máme my, prašiví psi, tolik rádi. Pokaždé, když se probudím z děsivých snů, tak sejdu dolů do podzemí. Zavřu za sebou rezavé dveře a když dojdu k řece smrti, tak zaplatím převozníkovi letošním albem. Kývne souhlasně hlavou a potom už jenom potkávám démony, přízraky, až se nakonec dostanu ke trůnu. Sedí na něm on, pán podsvětí a usmívá se. Nedivím se mu, hraje se tu i pro něj. Jako bych se ocitl v době, kdy se upalovaly čarodějnice na hranicích, kdy inkvizice vládla světu. Zavřený v plesnivé kobce čekám na smrt. Nikdy své názory neodvolám. Vždy budu poslouchat podobnou hudbu, vždy budu uctívat temnotu. Zítra mě spálí na popel a já se na to těším. Jako každý den na tuhle desku. Vždycky jsem věděl, že zlo existuje a Bůh je slepý. Démonický, chladný a temný black death metal, který vás převede na druhou stranu! Do země absolutní tmy a bolesti! 


Asphyx says:

We have always known that evil exists and God is blind. We had our own altar, our own sacrifices, our own rituals. We didn't need the strange world around us. We were satisfied with gathering together, listening to music. Everyone around us thought it was just a harmless game, but we knew our stuff. We'd meet in the dark, looking for bands whose records had darkness and coldness in them. True to black metal and death since the late eighties, we gathered again to reminisce about the days when the flame still burned bright and strong.

I've been listening to the new album from American maniacs BLASPHEMOUS for some time now and I always prefer to turn off the lights rather than write the words. This is exactly the kind of band that, when you listen to it, makes you want to go down to the basement and worship at the altar of bones. The gentlemen play real, raw, believable. Immediately their new album "To Lay Siege and Conquer" got into my veins and left me with roughly chopped chunks of ice. 


This year's ceremony is arranged in the style of bands MORBID ANGEL, WATAIN, DEICIDE, ANGLECORPSE, IMMORTAL. The gentlemen were loosely inspired by them. They added a lot of their own morbid ideas and inventiveness. All of them have been provided with a raw, devastating and chilling sound and cover, reminiscent of old medieval paintings full of suffering. If you like and often spend your time in total darkness, the album "To Lay Siege and Conquer" is for you. BLASPHEMOUS then differ from the others mainly because they can get the familiar heavy feeling, accumulated energy, anger and fear into their songs. These are the things that differentiate good bands from bad ones. The new record is recorded honestly, in that old way that we mangy dogs like so much. Every time I wake up from scary dreams, I go down to the underground. I close the rusty door behind me and when I reach the river of death, I pay the ferryman with this year's album. He nods his head in agreement, and then I just meet demons, ghosts, until I finally reach the throne. There he sits, the lord of the underworld, smiling. I don't blame him, he's playing for him too. I feel like I'm in a time when witches were burned at the stake, when the Inquisition ruled the world. Locked in a musty dungeon, waiting to die. I will never recant my opinions. I will always listen to similar music, always worship the darkness. Tomorrow I will be burned to ashes and I look forward to it. Like every day for this record. I've always known that evil exists and God is blind. Demonic, cold and dark black death metal that will take you to the other side! To the land of absolute darkness and pain!



tracklist:
1. To Lay Siege And Conquer
2. Son Of The Forsaken
3. Martyr Complex
4. Spiritual Enslavement
5. Dead And Still
6. Curse Of The Witchchrist
7. Neverborn

Blasphemous is:
Ron (RK) Kaiser-Lead Vocals
Hal Microutsicos-Rhythm Guitars, Backing Vocals, Co-Lead Vocals on “Neverborn”
Steve Shreve-Lead Guitars
Mark Vizza-Drums
Dan Lee-Bass

středa 23. října 2024

Recenze/review - MERCYLESS - Those Who Reign Below (2024)


MERCYLESS - Those Who Reign Below
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Vždycky uměl splynout s davem. Stával ve stínu, když se v tiché ulici odehrávala vražda. Usmíval se na pohřbech, nasával pach smrti, když se stala nějaká děsivá bouračka. Procházel se po nemocnicích, byl stínem, našeptávačem. Dával se do řeči s trpícími, sedával v pokojích, ve kterých se čekalo na poslední vydechnutí. Podobal se všem krásným mužům a všichni jej popisovali jako milého a příjemného. Uvnitř byl ale zkažený, shnilý a zlý. Byl jednou z nejděsivějších podob démona.

Když jsem poprvé slyšel nové skladby z letošního alba legendárních francouzských tmářů MERCYLESS, na podobné démony jsem si vzpomněl. Jedná se totiž opět o album, které smrdí sírou, ctí atmosféru toho nejhlubšího podzemí a můžete v něm potkat ty nejkrvavější přízraky. Můj zážitek byl navíc umocněn koncertem kapely na festivalu SYMBOLIC (report, recenze na předchozí alba i rozhovor si můžete přečíst, články jsou odkazovány pod dnešní recenzí).


Temná energie, která k nám stékala z pódia jako zkažená krev, se promítla i do nové nahrávky. Zaručen je masivní a prašivý zvuk (produkce byla svěřena Raphu Henrymu z Heldscalla Studia), dostanete i tajemný a majestátní obal s opravdu zajímavým motivem (Nestor Avalos z Mexika). Zkrátka a dobře, pro nás, fanoušky staré death metalové školy, kteří máme rádi morbidní melodie, chorobami nasáklý hlas i zničující bicí, bylo splněno absolutně vše, abychom byli spokojeni. Hudbu Francouzů lze přirovnat ke kapelám jako PESTILENCE, ASPHYX, MASSACRE, CANCER, LOUDBLAST, MORBID ANGEL, OBITUARY, SINISTER. Samozřejmě s tím, že tahle smečka má svůj jasný a zřetelný rukopis. Určitě si pamatujete doby, kdy jsme sedávali nekonečné hodiny před reproduktory a neustále dokola přehrávali staré kazetové pásky zásadních skupin žánru. Úplně stejné pocity jsem měl i při setkáních s "Those Who Reign Below". Je slyšet, že jsme s MERCYLESS stejné krve, že pocházíme ze stejných katakomb. Psal jsem to již mnohokrát, ale zde se to sluší znovu zopakovat. Tenhle styl se musí hrát srdcem a to Francouzi přesně dělají. Věřím jim každý motiv, úder bicích, každou notu. Všichni postupně stárneme, podvědomě se připravujeme na to, že jednou budeme hnít v zemi. Ale než se to stane, tak budu poslouchat tohle album. Má v sobě totiž pradávnou černou energii a tlak, takový ten heavy efekt, který umějí jenom dobré kapely. Vždycky uměl splynout s davem. Stával ve stínu, když se v tiché ulici odehrávala vražda. Usmíval se na pohřbech, nasával pach smrti, když se stala nějaká děsivá bouračka. Procházel se po nemocnicích, byl stínem, našeptávačem. Temný, morbidní death metal s černou aurou, u kterého potkáte své vlastní démony! Smrt je velmi blízko!

Asphyx says:

He always knew how to blend in. He'd stand in the shadows when a murder took place in a quiet street. He smiled at funerals, sucked in the smell of death when there was a horrific crash. He walked through hospitals, a shadow, a whisperer. He would talk to the suffering, sit in rooms waiting for the last breath. He resembled all the beautiful men, and everyone described him as kind and pleasant. But inside he was corrupt, rotten and evil. He was one of the most terrifying forms of the demon.

When I first heard the new songs from this year's album by legendary French darkness band MERCYLESS, I thought of demons like that. For this is again an album that reeks of sulphur, honours the atmosphere of the deepest underground and you can meet the bloodiest phantoms in it. My experience was further enhanced by the band's concert at the SYMBOLIC festival (you can read the report, reviews of previous albums and an interview, the articles are linked below today's review).


The dark energy that flowed from the stage like corrupted blood was reflected in the new record. A massive and dusty sound is guaranteed (production was entrusted to Raph Henry from Heldscalla Studio), you also get a mysterious and majestic cover with a really interesting motif (Nestor Avalos from Mexico). In short, for us old school death metal fans who love morbid melodies, disease-soaked vocals and devastating drums, absolutely everything was done to keep us satisfied. The music of the French can be compared to bands like PESTILENCE, ASPHYX, MASSACRE, CANCER, LOUDBLAST, MORBID ANGEL, OBITUARY, SINISTER. Of course, this pack has its own clear and distinct signature. I'm sure you remember the times when we used to sit for endless hours in front of the speakers, playing old cassette tapes of the genre's seminal bands over and over again. I had exactly the same feelings when I met "Those Who Reign Below". You can hear that MERCYLESS and I are of the same blood, that we come from the same catacombs. I have written this many times before, but it bears repeating here. This style has to be played with heart and that's exactly what the French do. I trust them with every motif, every drum beat, every note. We are all getting older, subconsciously preparing ourselves to rot in the ground one day. But until that happens, I'm gonna listen to this album. It's got that ancient black energy and pressure, that heavy effect that only good bands can do. He's always been able to blend in with the crowd. He'd stand in the shadows when there was a murder in a quiet street. He smiled at funerals, sucked in the smell of death when there was a horrific crash. He walked through hospitals, a shadow, a whisperer. Dark, morbid death metal with a black aura where you meet your own demons! Death is very near!


about MERCYLESS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklisting:
1. Extreme Unction (5:24)
2. I Am Hell (4:03)
3. Evil Shall Come Upon You (3:59)
4. Phantoms Of Caïn (3:47)
5. Thy Resplendent Inferno (4:12)
6. Crown Of Blasphemy (4:55)
7. Prelude To Eternal Darkness (4:38)
8. Chaos Requiem (4:14)
9. Absurd Theatre (2:09)
10. Sanctus Deus Mortis (4:29)
11. Zechariah 3:1 (1:02)

band:
Otero Max – Guit. / Vox
Merklen Gautier – Guit.
Voirin Johann – Drums
Tligui Yann – Bass



Recenze/review - BARATHRUM - Überkill (2024)


BARATHRUM - Überkill
CD 2024, Hammer of Hate

for english please scroll down

Odkrývám další vrstvu prachu a přemýšlím, co mě čeká. Starodávný hrob, daleko na severu, pod kostelem, který byl několikrát znesvěcený. Slýchávám tu různé podivné zvuky, lekám se každého stínu a poslouchám u toho nové album legendárních finských black metalistů BARATHRUM. Kapely, která stála na počátku tohoto stylu a datuje svůj vznik do roku 1991. Letos se vrátila, aby nás opět všechny zahalila do krvavé mlhy. Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že jsem ztracen.

Do kostí mi pronikl chlad a temnota. Ožívaly přede mnou starodávné přízraky. Bestie, o kterých jste si mysleli, že už jsou dávno mrtvé. Kombinace ostrého black metalu a doomových pasáží, síry i melancholie, mi dělají opět velmi dobře. Je to jasný rukopis, originalita, schopnost zaseknout do mě svůj dráp, která propůjčuje téhle smečce status legendy. Novinka je skvělá po všech stránkách. 

Poslouchat nové album je jako návštěva starého pohřebiště v temných lesích. Uprostřed ničeho se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Když poslouchám album "Überkill" tak přede mnou vše znovu ožívá. Slyším nářek obětí, cítím ve vzduchu pach krve, odříkávám obrácené modlitby. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk, obal a celkové provedení, tak je vše v nejlepším pořádku. Jsem starý pes, který dokáže podobné věci ocenit. Líbí se mi, že se Finové, v rámci svých vlastních stylových zákonů, vyvíjejí. Album tak není jen dalším zásekem v řadě, ale živoucím organizmem. Pokud jste někdy navštívili v noci starou márnici nebo sestoupili do temných katakomb, určitě víte, o čem píšu. Nové album je chladné na povrchu a žhnoucí uvnitř. Je ukováno z té nejkvalitnější oceli a hoří jasným plamenem. Oceňuji i takový ten složitě popsatelný heavy efekt, který v sobě deska obsahuje. Zkrátka a dobře, BARATHRUM nejsou jen starou kapelou, která nahrála další album v řadě. Naopak, jsou stále uvěřitelní, živoucí, reální. Povedlo se jim mě přesvědčit na svou stranu. Už se těším, až přijde zima a ochladí se. Myslím si totiž, že v temné noci a na sněhu, hluboko v lesích, vynikne nová nahrávka nejvíce. Navíc, a to je pro mě samozřejmě nejdůležitější, se novinka velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Odkrývám další vrstvu prachu a přemýšlím, co mě čeká. Starodávný hrob, daleko na severu, pod kostelem, který byl několikrát znesvěcený. Slýchávám tu různé podivné zvuky, lekám se každého stínu a poslouchám u toho nové album legendárních finských black metalistů BARATHRUM. Okultní, starodávný black doom metalový rituál! Chladné ozvěny démonů temnoty! 


Asphyx says:

I uncover another layer of dust and wonder what's in store for me. An ancient grave, far to the north, under a church that has been desecrated several times. I hear all sorts of strange noises, startle at every shadow and listen to the new album by legendary Finnish black metallers BARATHRUM. The band that stood at the beginning of this style and dates its formation to 1991. This year they came back to envelop us all in a bloody fog again. Just the first few notes and I knew I was lost.

Coldness and darkness seeped into my bones. Ancient ghosts came to life before me. Beasts you thought were long dead. The combination of sharp black metal and doom passages, sulphur and melancholy, make me feel very good again. It's the clear signature, the originality, the ability to sink its claw into me that lends this pack legendary status. The novelty is great in every way. 


Listening to the new album is like visiting an old burial ground in the dark woods. In the middle of nowhere, bloody rituals once took place. When I listen to "Überkill", everything comes alive again. I hear the wailing of the victims, I smell the blood in the air, I say the prayers in reverse. As far as formal things like the sound, the cover and the overall performance are concerned, everything is in the best order. I'm an old dog who can appreciate such things. I like that the Finns, within their own stylistic laws, are evolving. This way the album is not just another hit in a row, but a living organism. If you've ever visited an old morgue at night or descended into the dark catacombs, you'll know what I'm writing about. The new album is cool on the surface and glowing on the inside. It's forged from the finest steel and burns with a bright flame. I also appreciate the kind of hard-to-describe heavy effect that the album contains. In short, BARATHRUM aren't just an old band that recorded another album in a row. On the contrary, they are still believable, alive, real. They managed to convince me to their side. I can't wait for winter to come and cool down. Because I think that in the dark night and in the snow, deep in the woods, the new record will stand out the most. Moreover, and this is of course the most important thing for me, the new record is very easy to listen to and I like to come back to it. I uncover another layer of dust and wonder what lies ahead. An ancient grave, far to the north, under a church that has been desecrated several times. I hear all sorts of strange noises, I'm scared of every shadow, and I listen to the new album by legendary Finnish black metallers BARATHRUM. Occult, ancient black doom metal ritual! Cold echoes of the demons of darkness!


Tracklist:
Side A
1. Death by Steel 04:32
2. Mountain of Bones 04:33
3. Spark Plugs of Purgatory 04:00
4. Black Magick Rites03:22
5. Ritual Murder 03:44

Side B
6. White Red Black and Pale 04:24
7. Denial of God 03:45
8. Dark Sorceress 07:06
9. Überkill 04:59


úterý 22. října 2024

Recenze/review - ANCIENT MALIGNITY - Dehumanization Dawn (2024)


ANCIENT MALIGNITY - Dehumanization Dawn
CD 2024, Inhuman Assault

for english please scroll down

Mrtvola se zohavenou tváří, maso odpadávající od kostí, vnitřnosti vyhřezlé ven. Cítím ve vzduchu bolest, strach a nenávist. Hluboko v podzemí, kam byla kdysi mučená těla uklizena, aby o nich nemusela církev mluvit. Zatuchlým vzduchem se ozývá nářek prokletých. Vojáci temnoty znovu povstali, aby se přišli pomstít. Jsou horší než smrt, jsou děsiví a šílení. Říkají si ANCIENT MALIGNITY a pocházejí z Nevady. Divoká smečka prašivých psů, kteří jinak hlídají vstup do podsvětí přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. 

A opět se jedná o hnisavý, smradlavý black death metalový materiál, o kusy nahrubo nasekaného masa, o nahrávku, která musela být nahrávána hluboko v podzemí. Když se totiž s tvorbou téhle kapely setkáte poprvé, vydáte se na dlouhý výlet bez konce. Po časové ose až někam na počátek devadesátých let minulého století. Potkáte přízraky, démony, krvelačné bestie. A také hudbu, která hoří jasným plamenem. 


Vše se zde valí kupředu, jako nějaká mocná a surová lavina. Tahle kapela nezná slitování. Zaútočí na vás, rozseká vás na malé kousky, spálí na popel. A to vše ve stylu smeček jako ORDER FROM CHAOS, IMPRECATION, PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER, VITAL REMAINS. Kříže jsou opět obráceny směrem dolů a černá mše je v plném proudu. Z oltáře stéká krev nevinných a kněží nechávají průchod svým zvráceným choutkám. "Dehumanization Dawn" je přesně tím druhem alba, s plesnivým a hrubozrnným zvukem, které vás prokleje, u kterého budete hledat absolutní tmu. Američanům se povedlo vytáhnout na povrch ty nejhnusnější lidské myšlenky. Jednotlivé motivy jsou opravdové, ryzí, zabijácky primitivní. Je v nich živočišnost, nenávist a černé zlo. Až zase jednou půjdete do podzemí, tak si vezměte tuhle desku s sebou. Uvidíte, že při jejím poslechu začnou kolem vás ožívat přízraky. Půjdou vám po krku, budou se vám snažit prokousnout hrdlo. Nepomůže vám ani dřevěný kříž, ani svěcená voda. Tohle je album, které hnije zaživa. Jakoby mě někdo opravdu zavřel do staré kobky a nechal mě tam několik nocí po sobě. Seděl bych mezi rakvemi a poslouchal tuhle nahrávku. Ze ztrouchnivělých těl by lezly červy a ve vzduchu by byla cítit smrt. Myslím, že není potřeba dodávat cokoliv dalšího. Nechme mluvit hudbu. Zatuchlým vzduchem se ozývá nářek prokletých. Vojáci temnoty znovu povstali, aby se přišli pomstít. Jsou horší než smrt, jsou děsiví a šílení. Mokvající, shnilý a prašivý black death metal, starodávná choroba, která vás sežere zevnitř! Morbidní, syrový, ďábelský atak ze záhrobí!


Asphyx says:

A corpse with a mutilated face, flesh falling off the bones, entrails spilling out. I can feel the pain, fear and hatred in the air. Deep underground, where once tortured bodies were put away so the church wouldn't have to talk about them. The cries of the damned echo through the stale air. The soldiers of darkness have risen again to seek revenge. They are worse than death, they are terrifying and mad. They call themselves the ANCIENT MALIGNITY and they come from Nevada. A wild pack of mangy dogs who otherwise guard the entrance to the underworld comes with their second full-length album. 

Once again, this is festering, stinking black death metal material, chunks of roughly chopped meat, a record that must have been recorded deep underground. Because when you first encounter the work of this band, you're going to go on a long trip with no end in sight. Along a timeline all the way back to the early 1990s. You meet ghosts, demons, bloodthirsty beasts. And music that burns brightly. 


Everything is rolling forward, like a powerful and brutal avalanche. This band knows no mercy. It will attack you, cut you into small pieces, burn you to ashes. And all in the style of bands like ORDER FROM CHAOS, IMPRECATION, PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER, VITAL REMAINS. The crosses are again turned downwards and the black mass is in full swing. The blood of the innocents drips from the altar and the priests give vent to their perverse appetites. "Dehumanization Dawn" is exactly that kind of album, with a moldy and coarse-grained sound that will have you cursing, looking for absolute darkness. The Americans have managed to bring out the ugliest of human thoughts. The individual motifs are real, pure, killer primitive. There is animalism, hatred and black evil. Next time you go underground, take this record with you. You'll find that when you listen to it, the ghosts will start to come alive around you. They'll be at your throat, trying to bite your throat. Not even a wooden cross or holy water will help you. This is an album that rots alive. It's like someone really locked me in an old dungeon and left me there for several nights in a row. I'd sit among the coffins and listen to this record. Worms would crawl out of the rotting bodies and the smell of death would be in the air. I don't think I need to add anything else. Let the music do the talking. The cries of the damned echo through the stale air. The soldiers of darkness have risen again to seek vengeance. They are worse than death, they are terrifying and mad. Dank, rotten and dusty black death metal, an ancient disease that will eat you from the inside! A morbid, raw, diabolical attack from beyond the grave!


tracklist:
1. Dehumanization Dawn
2. Indoctrination Terror Offense
3. Abomination Experiment
4. Pedoswine Obsolescence
5. The Extortion Epoch
6. Dystopian Subjection
7. Pernicious Fixation
8. Algorithmic Brainwash Entity
9. Intrusive Surveillance Mechanism
10. Viral Hysteria Infliction

Recenze/review - CALCINED - To Rot in a Honeybeam (2024)


CALCINED - To Rot in a Honeybeam
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Díváš se na svoji vlastní ruku, která pomalu uhnívá. Zasažený snětí, umíráš a děsíš se vlastního stínu. Ve smrti jsme nakonec každý sám. Začalo to vlastně nevinně. Nejdřív tě trošku bolelo břicho, abys po nějaké době zjistil, že si prokletý. Bůh i všichni ostatní tě dávno opustili. Zůstali s tebou jenom tví vlastní démoni. Sedí u postele, odříkávají prokleté modlitby a čekají, až tě budou moci převézt na druhou stranu. Poslouchají u toho nové album švýcarských death metalistů CALCINED a spokojeně u tuho kývají hlavou.

Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a nutno rovnou dodat, že opět povedené. Je to samozřejmě hluboký underground, smradlavý močál, staré pohřebiště, ale také hudba, které vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Stačí zapnout play a přidat pořádně hlasitost. Pokud pamatujete devadesáté roky, tak má slova určitě potvrdíte. 


Švýcaři dokáží být jak brutální, tak neskutečně syroví a temní. Jedná se o intenzivní materiál ve stylu třeba takových ELECTROCUTION, SEVERE TORTURE, INTERNAL SUFFERING, MALEVOLENT CREATION. Je to smršť, tsunami ve staré prašivé márnici. Kosti létají vzduchem, lebky pukají tlakem a vy tančíte zase jednou na vlastním hrobě. Dovedu si představit malý klub za městem, v něm pódium blízko lidem a tuhle smečku, řádící do skonání světa. Mám to tahle rád, přiznávám a myslím si, že CALCINED také. Kapele se povedlo nejen přenést ducha starých časů do současného divného světa, ale také mít svůj výraz a ksicht. Vše mi sedí tak nějak pohromadě. Prašivý zvuk, dobré ostré riffy, dobře poslouchatelné motivy, drtivé bicí i štěkající vokál, který všemu dává pověstnou korunu. Líbí se mi, že jsou pánové ryzí a opravdoví. Věřím jim každou notu, každý tón a musím se přiznat, že jsem se k albu "To Rot in a Honeybeam" rád a často vracel. Kdysi dávno, když jsem se rozhodl, že budu o muzice psát a podporovat ji, jsem měl na mysli přesně takovéto desky. Na novince jsem si totiž našel vše, co mám na tomto stylu rád. Temnotu a chlad, prašivinu. Zapomenout nesmíme ani na surový zvuk (Siarhei Liakh - mixing, Sergé Spiga - mastering) a velmi povedený obal (Kevin Jacot). Myslím si, že každý opravdový fanoušek pohřbů do země si přijde na své. Švýcarům se povedlo nahrát album, které vás doslova rozdrtí. Dívám se na svoji vlastní ruku, která pomalu uhnívá. Zasažený snětí, umírám a děsím se vlastního stínu. Ve smrti jsme nakonec každý sám. Starý, prašivý death metal, který smrdí temnotou a chladem! Shnijete zaživa! 


Asphyx says:

You're looking at your own hand, which is slowly withering away. stricken with snow, dying and terrified of your own shadow. In death, we're all alone in the end. It started innocently enough. First you got a little stomachache, only to find out after a while that you were cursed. God and everyone else abandoned you long ago. Only your own demons stayed with you. Sitting by the bed, saying their damned prayers, waiting to be transported to the other side. They're listening to the new album by Swiss death metallers CALCINED and nodding their heads in satisfaction.

This is the band's third long-playing album and it must be said that it's a success again. It is of course deep underground, stinking swamp, old burial ground, but also music that will take you on a long trip without end. Just turn on the play and turn up the volume properly. If you remember the nineties, you will definitely confirm my words. 


The Swiss can be both brutal and incredibly raw and dark. This is intense material in the style of ELECTROCUTION, SEVERE TORTURE, INTERNAL SUFFERING, MALEVOLENT CREATION. It's a whirlwind, a tsunami in an old dusty morgue. Bones fly through the air, skulls crack under the pressure and you dance once again on your own grave. I can imagine a small club outside of town, a stage close to the people, and this pack, raging till the end of the world. I like this one, I admit, and I think CALCINED does too. The band managed to not only bring the spirit of the old days into the weird world of today, but also have their own expression and face. Everything kind of fits together for me. Dusty sound, good sharp riffs, listenable themes, crushing drums and barking vocals that give everything the proverbial crown. I like the fact that the guys are pure and real. I trust them with every note, every tone and I have to admit that I like to come back to the album "To Rot in a Honeybeam" often. A long time ago, when I decided to write about and promote music, I had records just like this in mind. In fact, I found everything I love about this style on this new release. The darkness and the coldness, the dirt. Not forgetting the raw sound (Siarhei Liakh - mixing, Sergé Spiga - mastering) and the very hilarious cover art (Kevin Jacot). I think that every true fan of burial in the ground will find it to their liking. The Swiss have managed to record an album that will literally crush you. I'm looking at my own hand slowly rotting away. Struck by the snow, I'm dying and terrified of my own shadow. In death, we're all alone in the end. Old, dusty death metal that stinks of darkness and cold! You're rotting alive!


Tracklist:
01. Poaching Among The Starry Fields 
02. Autolysis 
03. Scourge Cloud 
04. Hic Sunt Dracones 
05. The Dungeon Master 
06. Ashen Flowers 
07. I Pity The Strong 
08. Are You Scared? 
09. Discipline

band:
Piffeux - Bass, Vocals (backing)
Lionel - Drums
Magnus - Vocals (lead)
Jaak - Guitars

pondělí 21. října 2024

Recenze/review - DISENTOMB - Nothing Above (2024)


DISENTOMB - Nothing Above
EP 2024, Unique Leader Records

for english please scroll down

Občas přemýšlím, jestli existuje něco vyššího, než je lidské myšlení. Nějaká entita, která nás řídí a ovlivňuje. Jak jinak byste si vysvětlili hnus a brutalitu, kterých jsou někteří lidé schopní? Historie našeho druhu mi jenom potvrzuje moje domněnky. Stále bývám šokován, čeho všeho jsme schopni. Do některých byste to neřekli. Tváří se navenek mile a přívětivě. Ale uvnitř jsou shnilí a zkažení. Možná jsou ovládáni odněkud z vesmíru, z jiné dimenze.

Australští brutalisté DISENTOMB usilovně pracují na svém čtvrtém dlouhohrajícím albu. Postupně se zdokonalují, stále objevují nová temná zákoutí. Letos o sobě dávají vědět novým zásekem "Nothing Above", který nám ukazuje směr, kterým se kapela vydává. Do ještě větší temnoty, hluboko do našeho podvědomí. Budete opět rozsekání na malé kousky, rozemleti na prach.


Na těchto maniacích bylo vždy skvělé, že nejen, že jsou brutální, techničtí a svým způsobem progresivní, ale hlavně to, že si stále zachovávají surovost a uvěřitelnost. Nedostanete tak žádné zbytečné ekvilibristiky. Naopak, skladby jsou velmi dobře napsány, postupně gradují, mají v sobě neklid i tolik potřebnou černou energii. Kapela sice ctí staré pořádky, tak jak je známe třeba od takových DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, INCANTATION, ULCERATE, ale navíc se jim povedlo mít vlastní výraz, ksicht. Zkrátka a dobře, stačí několik prvních tónů a ihned je poznáte. Což je v dnešní době nadprodukce takový malý zázrak. Je znát a slyšet, že pánové pevně věří ve svoji morbidní práci. Navíc mají talent a schopnost složit zajímavé motivy, přidávat nové zvuky. EP "Nothing Above" vyznívá velmi masivně, surově, uvěřitelně. Je to asi takový rozdíl, jako když se díváte na hororový film a potom se doopravdy říznete a vytéká vám z rány zkažená krev. Navíc mají Australané jednu schopnost - rád se k jejich hudbě vracím i pod delší době. A pokaždé si pro sebe objevím něco nového, další motiv, pasáž, moment. Osobně si v tomto stylu hodně vybírám, rozhodně neposlouchám úplně vše. Nahrávka mě musí zaujmout, chytit za vlasy, zaseknout do mě svůj dráp. DISENTOMB se album povedlo po všech stránkách. Celým albem se navíc jako nějaká černá nit prolíná zvláštní, podmanivá a děsivá atmosféra. Kapela je ve velmi dobré formě a pokud má být tohle EP takovou malou ochutnávkou před dlouhohrajícím albem, tak je rozhodně na co se těšit. Občas přemýšlím, jestli existuje něco vyššího, než je lidské myšlení. Nějaká entita, která nás řídí a ovlivňuje. Jak jinak byste si vysvětlili hnus a brutalitu, kterých jsou někteří lidé schopní? Černý brutální death metal s příchutí zkažené krve! Nihilistický rozklad lidských myšlenek! 


Asphyx says:

Sometimes I wonder if there is something higher than human thought. Some entity that controls and influences us. How else do you explain the ugliness and brutality that some people are capable of? The history of our species only confirms my suspicions. I'm still shocked at what we're capable of. You wouldn't put it past some of us. They have an outward appearance of kindness and friendliness. But inside, they're rotten and corrupt. Maybe they're being controlled from somewhere in the universe, from another dimension.

Australian brutalists DISENTOMB are hard at work on their fourth full-length album. They're getting better and better, still discovering new dark corners. This year, they make themselves known with the new track "Nothing Above", which shows us the direction the band is taking. Into even greater darkness, deep into our subconscious. You'll be chopped into small pieces again, ground to dust.


What's always been great about these maniacs is that not only are they brutal, technical and progressive in their own way, but more importantly, they still retain their rawness and believability. So you don't get any unnecessary equivocation. On the contrary, the songs are very well written, they gradually build up, they have a restlessness and much needed black energy. Although the band honours the old ways as we know them from such bands as DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, INCANTATION, ULCERATE, they also manage to have their own expression, their own face. In short, just a few first notes and you'll recognize them immediately. Which is such a small miracle in these days of overproduction. You can see and hear that the gentlemen are firm believers in their morbid work. Moreover, they have the talent and ability to compose interesting motifs, adding new sounds. The EP "Nothing Above" sounds very massive, raw, believable. It's about the difference between watching a horror movie and then actually getting cut and having bad blood oozing out of your wound. Plus, the Aussies have one ability - I like to come back to their music even after a long time. And every time I discover something new for myself, another motif, passage, moment. Personally, I pick and choose a lot in this style, I definitely don't listen to everything. A record has to catch my attention, grab me by the hair, sink its claw into me. DISENTOMB succeeded in every aspect. Moreover, a strange, captivating and eerie atmosphere runs through the whole album like some black thread. The band is in very good shape and if this EP is supposed to be a little taste before the long-playing album, there is definitely something to look forward to. Sometimes I wonder if there is something higher than human thought. Some entity that controls and influences us. How else do you explain the ugliness and brutality that some people are capable of? Black brutal death metal with a taste of bad blood! The nihilistic decay of the human mind! 



about DISENTOMB on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - DISENTOMB – Misery (2014)


Tracklist:
01. Drear Prophecies 
02. When The Black Begins, The Forked Tongue Speaks 
03. No God Unconquered 
04. Nothing Above

Recenze/review - BREEDING CHAOS - Distant Planets (2024)


BREEDING CHAOS - Distant Planets
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Poslední dobou se mi zdají sny o létání. Vznáším se nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Adrien Bousson totiž namaloval francouzské melodické death metalové kapele BREEDING CHAOS obal, na kterém je snad vstup do jiné, lepší dimenze? Nebo ne? Netuším.

S čím jsem si ale absolutně jistý je, že se mi novinka a zároveň první dlouhohrající album "Distant Planets" líbí. Je po okraj narvané zajímavými motivy. Melodie jsou surové a chladné zároveň. Kapela se zbytečně nepodbízí, když je to potřeba, tak pořádně zatlačí na pilu. Dokáže ale i zjemnit a hrát si s náladami jako šelma se svojí kořistí. Když mě přistálo originální CD v mé poštovní schránce, byl jsem zvědavý. Těšil jsem se a tak trošku se bál zároveň. Mé obavy ale byly rozptýleny hned prvním poslechem. Z reproduktorů se na mě vyvalil melodický death metal, který rozhodně stojí za pozornost. 


Líbí se mi, že si kapela dala záležet na dobrém, masivním a chladném zvuku (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). O obalu jsem již hovořil, ale víte co mě zaujalo asi nejvíce? Způsob jakým jsou skladby napsány. Novinka je velmi pestrou směsí. Pořád se něco děje, nenudil jsem se ani chvilku. Byl jsem samozřejmě, stejně jako pokaždé, když se mi dostane do rukou nějaká nová kapela, trošku skeptický, protože znáte to, dnes vítězí kvantita nad kvalitou, ale zde jsem spíše nadšený. Kývám se do rytmu, podupávám si nohou, představuji si, jak stojím na koncertě v první řadě. Objevuji spolu s kapelou nové, vzdálené planety, bojuji s vetřelci, nasávám vesmírný prach. Znovu se ptám, odkud pochází temnota a odpovědí jsou mi chladné a ostré melodie. BREEDING CHAOS na to jdou poctivě, nebál bych se napsat postaru. Vyhnuli se současným plastovým a nudným produkcím. Navíc mají rozhodně co říct. A potom ještě jedna drobnost. Mě baví novou desku poslouchat a rád se k ní vracím. A to přesto, že tenhle styl nebývá zase tolik častým hostem v mém přehrávači. Tady ale vše hoří jasným plamenem. Spousta dobrých nápadů se zde potkává se zvláštní podmanivou atmosférou. A tak se vznáším nad naší zničenou zemí a je mi tak nějak divně. Mrtvé oceány, lesy bez stromů, celé mi to připomíná staré sci-fi knihy, které se staly krutou skutečností. Možná ještě existuje naděje. Nebo ne? Odpověď musíme hledat v našem vlastním svědomí. Francouzi mi byli velmi dobrými průvodci při mém letu do neznáma. Rozhodně vám je mohu doporučit. Temný a chladný, mocný a syrový melodický death metal! Na konci vesmíru je absolutní tma! 


Asphyx says:

I've been having dreams about flying lately. I'm floating over our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Because Adrien Bousson has painted a cover for the French melodic death metal band BREEDING CHAOS, which perhaps shows an entrance to another, better dimension? Or is it? I have no idea.

But what I am absolutely sure of is that I like the new and first full-length album "Distant Planets". It is packed to the brim with interesting themes. The melodies are raw and cool at the same time. The band doesn't undercut itself unnecessarily, when it needs to, it pushes hard. But it also manages to soften and play with moods like a beast with its prey. When the original CD landed in my mailbox, I was curious. I was excited and a little scared at the same time. But my fears were allayed on the first listen. Melodic death metal rolled out of the speakers and was definitely worth my attention.


I like the fact that the band made sure to have a good, massive and cool sound (Didier Bautzmann - recording, mestering, mixing). I already talked about the cover art, but you know what impressed me the most? The way the songs are written. The new album is a very varied mix. There is always something going on, I wasn't bored for a moment. Of course, like every time I get my hands on a new band, I was a bit skeptical, because you know, nowadays quantity wins over quality, but here I'm rather excited. I'm swaying to the beat, tapping my foot, imagining myself standing in the front row at a concert. Discovering new, distant planets with the band, fighting aliens, sucking in space dust. I ask again where the darkness comes from and the answer is cold and sharp melodies. BREEDING CHAOS go at it honestly, I wouldn't be afraid to write it the old fashioned way. They have avoided the current plastic and boring productions. Plus, they definitely have something to say. And then one more little thing. I enjoy listening to the new album and I like coming back to it. And that's despite the fact that this style is not a frequent guest in my player. But here everything is burning brightly. A lot of good ideas meet here with a strange captivating atmosphere. And so I'm floating above our ruined country and I feel kind of weird. Dead oceans, treeless forests, it all reminds me of old science fiction books that have become a harsh reality. Maybe there's still hope. Or is there? The answer must be found in our own conscience. The French were very good guides on my flight into the unknown. I can certainly recommend them to you. Dark and cold, powerful and raw melodic death metal! There is absolute darkness at the end of the universe!



tracklist:
1- Distant planets
2- Magnetic interactions
3- Among the gods
4- Accretion rate
5- Pillars of creation
6- Gamma afterglow
7- Birth of the abyss
8- Abysmal sorrow
9- Stone cross
10- Bitter closure

Line up:
LUCAS: DRUMS
JE: LEAD GUITAR
MALO: BASS
BRU: GUITAR GROWL

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine