Recenze/review - CRYPTA - Echoes of the Soul (2021) ~ DEADLY STORM zine

CRYPTA - Echoes of the Soul

CD 2021, Napalm Records

for english please scroll down

Dobře, tak jo. K dnešnímu dni mi napsalo přesně 85 lidí, co se to děje, že jsem ještě nenapsal pár řádek o brazilské CRYPTĚ. Vysvětlení je jednoduché. Poslední týdny toho vyšlo tolik zajímavějšího a příjemnějšího, že zkrátka nebyl čas. Navíc, mě zkrátka od začátku tahle kapela tak nějak není sympatická. Já vím, partička holek v upnutých kalhotách, hrajících death metal, to je samo sobě přece událost.

No, mě to ale moc nebaví. Klonů starých dobrých kapel (zde třeba asi nejvíce DEATH a to je samozřejmě asi jen zbožné přání) jsme tu měli a stále máme velké množství. Za další - nesedí mi vokály a zvuk ani produkce. Ony jsou skladby vlastně docela dobře napsány, nalezneme zde i pár zajímavých melodií, ale jako celek mě deska nějak nebere. Pro někoho, kdo není každý den ponořen do death metalu možná. Kdeže je ten tlak, temnota a energie? Nezlobte se na mě, ale smrtící kov je opravdu někde jinde.

Holky z bývalé NERVOSY asi měly zůstat u své původní kapely, tam to mělo aspoň drive a pořádný koule. Takhle tu máme skupiny dvě a obě jsou takové nanicovaté. Pro mě osobně jedním uchem dovnitř, druhým ven a uvnitř zůstane jen pocit, že nějak nevím, co tím vlastně CRYPTA myslela? Máme tu na každém rohu desítku smeček, které také hrají retro, ale umí jej o hodně lépe. Promo dělá své, fotky samozřejmě také. Schválně, zkuste to, odmyslete si, že hudbu hraje parta holek a co vám zůstane? Pořád to neslyšíte? Budiž vám přáno, ale já nějak ani po dlouhé době nevím, co si s "Echoes of the Soul" počít. Brazilkám chybí dobrý skladatel, takhle je to jen takové plácání. Ale asi to nevadí. Moc dobře vím, že všech 85 tazatelů po mě chce, abych napsal pochvalný článek, ale já nemůžu. Ne, prostě to nejde. Sem tam sice na povrch vyleze nějaké pěkné sólo či motiv, ale jinak? Pokud mají podobné nahrávky potenciál se umístit v současných žebříčcích metalu po celém světě, tak je asi něco špatně. Ale abych jenom nehanil. Pokud se setkáváte s death metalem poprvé, přitáhly vás drsné pózy v lesklém časopise, tak je to vlastně dobře. Třeba se vám tenhle temný styl zalíbí a začnete se o něj zajímat více. Pak ale zjistíte, že peklo je úplně někde jinde. Tak asi tak. Uff. Proč to vlastně nenapsat naplno? Takovou nudu jsem už hodně dlouho neslyšel. Howgh, domluvil jsem a můžu to konečně vypnout.