Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. září 2021

Rozhovor - CENTENARY - Death metal uklidňuje mou duši.

Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - CENTENARY.

Odpovídal Jim Albrecht (basa), děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Aasphyx.

Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):

Ave CENTENARY! Zdravím do katakomb! Když jsem psal před dvěma lety recenzi na vaši minulou desku „Into the Graveless Beyond“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit CENTENARY? Jak jste se dali dohromady?

Zdravím a díky za rozhovor! Centenary v roce 2014 založil Mike Bradley. Ke kapele jsem se připojil v roce 2015. S Mikem jsem se poprvé setkal před lety, když byl v místní kapele All Creation Wept a já hrál na basu v kapele s názvem Genocya. Náš zpěvák Allen Mercer a hlavní kytarista Matt Cunningham se připojili v roce 2016. Ala jsme znali z jeho staré kapely Nurse Ratched a Matt hrál se mnou v Genocya. Adam Davey (dříve Surfer James) se k nám připojil v roce 2019.


Pojďme k novému albu „Death…The Final Frontier“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi, ale místo toho, abych sepsal pár řádek, tak ho poslouchám pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého death metalu! Jak deska vznikala a co se za ty dva roky od minulého počinu změnilo?

Díky! Jsem rád, že si to album užíváš. Většinu roku 2020 jsme strávili psaním skladeb a pak je v únoru 2021 nahrávali. Největší změnou od posledního alba je Adam za bicími. Přidal se krátce předtím, než jsme vydali „Into The Graveless Beyond“, takže to bylo poprvé, co jsme s ním mohli pracovat na novém materiálu. Na vzniku těchto skladeb měl obrovský podíl.

Poslouchám death metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb ze Švédska (NIHILIST, DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE) a americké školy (MASTER, CI ANIDE, DECEASED). Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

Díky moc! To je obrovský kompliment. Hráli jsme koncerty s Master a Deceased, takže v dobré společnosti, haha. Vše jsme nahrávali co nejpřirozeněji. Album bylo nahráno digitálně, ale nešli jsme do nahrávacího studia. Jeff Vergiels přinesl své nahrávací zařízení do zkušebny a my jsme tam během jednoho víkendu nahráli veškerou hudbu. Pracovali jsme na tom, abychom zajistili, že bicí, kytarové a basové tóny jsou tam, kde jsme chtěli. Žádné triggery, klikání skladeb atd. Vokály jsme nahráli u Jeffa a pak vše smíchali. Pak jsme to poslali na Mount Doom tady v Detroitu k masteringu. Jsme velmi spokojeni s tím, jak to dopadlo. Vylepšili jsme naši produkci, aniž bychom ztratili jakýkoli syrový zvuk, který milujeme.


Tématem vašich textů jsou horory. Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Čerpáme spoustu inspirace ze starých hororů, sci-fi a béčkových filmů. Klasických televizních pořadů jako „Kolchalk: The Night Stalker“. Al píše většinu textů. Někdy vymyslíme název nebo koncept skladby a on pak napíše text. Čte také spoustu knih, takže odtud čerpá inspiraci pro skladby jako „Tower Of Excarnation“. Někdy nás inspiruje skutečný život, například skladbami jako „Remote Manipulation“. Když čtu, je to obvykle nějaký Stephen King nebo Clive Barker. Poslední kniha, kterou jsem četl, byla „Stay Ugly: The Life And Near Deaths Of King Fowley”.

Líbí se mi i obal k nové desce. Autorem je můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Tentokrát se mu motiv opravdu povedl. Jak jste se dali s Juanjem dohromady? A proč právě on? Je obraz malovaný na zakázku nebo jste vybírali už z hotových děl?

Děkujeme, milujeme také umění Juanja! Mike s ním byl v kontaktu před několika lety a obal byl původně navržen pro „Into The Graveless Beyond“, ale nakonec jsme si jej nechali pro „Death ... The Final Frontier“. Byl to originální obraz, který pro nás udělal. Dali jsme mu koncept a on udělal všechno ostatní. Vyšlo to úžasně a k tomuto albu se to perfektně hodí.


Jak si se vlastně dostal k tomu, že hraješ death metal? Z vaší hudby je cítit, že jste i fanoušci pravé smrti! Kdy jsi začal hrát a jakými kapelami si prošel? Co první koncert? Kdo byl tvým vzorem a koho si obdivoval ve svých začátcích?

Narodil jsem se v roce 1971, takže jsem vyrostl na „tradičním“ rocku a heavy metalu. V 80. letech jsem objevil thrash metal a v 90. letech jsem se dostal k death metalu. Místní scéna tady v Michiganu mě dostala k extrémnímu metalu. Kapely jako Lucifer's Hammer, Masochist, Summon, Production Grey, Gutted, Repulsion ... abych jmenoval alespoň některé. V té době jsme tu měli skvělou scénu. Připojil jsem se ke GENOCYA v roce 2002 a od té doby hraju death metal. Všichni máme docela dobré zázemí v old school death metalu. Někteří z mých basových vzorů jsou Jeff Walker z Carcass, Shane Embury z Napalm Death, Lemmy, Dan Lilker z Nuclear Assault/Brutal Truth, D.D. Verni z Overkill a Joe Bench z Bolt Thrower.

Celý svět ví, jak to v Detroitu kdysi dopadlo. Otiskla se nějak tahle situace i do vašich životů? A do hudby? Inspiruje vás město nějak? A jak je na tom Detroit dnes? Myslím tím i, co se týká scény, klubů, promotérů a kapel.

Milujeme Detroit. Jsme hrdí na to, že ho můžeme nazývat našim domovem. Je tu skvělá scéna s několika skvělými kluby a kapelami. Spousta dobrých lidí a fanoušků. Toto město nás rozhodně inspiruje a ovlivňuje. Nedávno jsme zde hráli náš první koncert po více než roce a půl, kvůli tomu, že se díky pandemii musely hudební kluby zavřít. Hráli jsme s Deicide, Internal Bleeding, Kataklysm a Begat The Nephilim. Všechny kapely byly výborné a bylo vyprodáno. Bylo skvělé být zpátky na pódiu a byly to úžasné akce!


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi CENTENARY? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Rádi koncertujeme. Je to nejzábavnější část na hraní této hudby. Většina našich koncertů je v menších klubech. Hráli jsme v barech, klubovnách a také několik venkovních akcí. Někdy cestujeme mimo Michigan. Jeli jsme do Chicaga, Cincinnati, Indianapolis a Buffala. Obvykle jezdíme na koncerty během prodloužených víkendů. Jsme otevřeni téměř všemu, ale všichni máme svá zaměstnání, která musíme brát v potaz. Takže dlouhá turné nejsou vždy možná. Všechno holt neovlivníme.

Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Pro mě je death metal rozhodně moje oblíbená hudba. Miluji riffy. Bicí. Vokály, které znějí jako by vycházely z krypt. Nenazýval bych to nutně „životním stylem“, ale vložil jsem do hraní všechno, co mám a dává mi to klid. Uklidňuje mou duši. Je to hudba na konci dne, ale je to skvělá hudba.


Nezbytná otázka na konec. Co chystají CENTENARY v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit?

Kromě vydání alba 10. září nás čeká několik lokálních koncertů. Plánujeme další koncerty na rok 2022 a také začneme psát materiál k dalšímu albu.

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „Death…The Final Frontier“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death metal forever!

Ještě jednou díky za rozhovor! Vážím si tvého nadšení z nového alba. Měj se!

Recenze/review - CENTENARY - Death…The Final Frontier (2021):






-----------------------------------------------------------------------------------

Share this games :

TWITTER