SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 1. dubna 2022

Home » , , , , , , , » KNIŽNÍ TIPY - Mechanický pomeranč - Anthony Burgess (1962)

KNIŽNÍ TIPY - Mechanický pomeranč - Anthony Burgess (1962)


Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
(1962) 2002, Volvox Globator

Byl jsem tenkrát na koleji v Plzni sám. Psal se rok 1998 a o víkendu všichni odjeli. Právě jsem dočetl další knížku od Stephena Kinga, o kterém mí intelektuální přátelé říkali, že je to komerce. Oni poslouchali Nicka Cavea a Pink Floyd a v hospodě diskutovali o nesmrtelnosti chrousta. Nekonečné hodiny, spousta rozdílných názorů. Na knížky nás moc nebylo. Nejvíc letěly filmy a hudba. Už v tak náročné debatě jsme si zalezli do kouta a předháněli se v tom, kdo přečetl víc knih. Vznášeli se mezi námi beatníci, beletrie, ale i klasika. Já navíc miloval sci-fi. Seděl jsem v prázdném pokoji a rozhodoval se, jestli si dojdu pro chleba a nebo ne. Zvítězila další kniha. Navrchu ležel Mechanický pomeranč. Michal mi k němu vůbec nic neřekl, nevaroval mě.

Po několika stránkách se mi chtělo zvracet. Bylo mi špatně z lidského hnusu. Byl jsem v šoku a to jsem už četl a viděl ledacos. Dokonce i zažil. Přesto jsem nemohl odtrhnout oči. Musel jsem na pivo. Na kolejním baru byla krásná blondýnka, které bylo lehké odpustit, že nemá čepované, ale jen lahváče. Flirtovala se mnou, ale mě to bylo úplně jedno. Visel jsem na stránkách, hltal příběh. Bylo to pro mě něco nového, jiný jazyk, styl. Sice nechutný, ošklivý, mokvající hnisem, ale přesto (nebo možná právě proto) přitažlivý. Seděl jsem v rohu, občas se kolem měl mihlo tohle hezký vyprsený děvče s velkým výstřihem i úsměvem. Vůbec jsem na ni nereagoval. Byl jsem ve svém světě.

Hlavní hrdina Alex není vlastně žádným hrdinou. Naopak, některé jeho činy jsou opravdu hnusné. Je to násilný příběh, brutální, nechutný. Já vím, na dnešní dobu už asi tolik ne, ale na roky mého mládí, kdy jsem jej četl poprvé, tak ano. Musel jsem pak ihned další týden oslovit kamaráda, který byl v naší nadšenecké partě přes filmy a on mi prozradil, že Mr. Kubrick v roce 1971 natočil i film. Malý klub nad kinem Elektra byl jasnou volbou. Jedno nedělní odpoledne jsem se pak musel jít po promítání opít a moje tehdejší slečna mi řekla, že jsem úchyl, když čtu podobné knížky a sleduji o tom ještě filmy. Kniha je samozřejmě násilná, je o našem lidském rodu a o tom, čeho jsme schopni. Já bych se vlastně k četbě ani nedokopal, ale na obalu bylo napsáno, že v ní lze vystopovat i prvky sci-fi.

O téhle knížce jsem hodně dlouho přemýšlel, zaryla se mi do hlavy. Některé scény se mi občas vynoří dodnes. Smutné je, že spousta z nich se postupně vynořuje i v různých válkách a bohužel, nejen v nich. Nebyl jsem jako mí kamarádi už naivní mladík s představou, že změním svět a budu žít neskutečně pestrý a zajímavý život, ale kniha mě opravdu šokovala. Přečetl jsem ji za odpoledne a noc. Pak si dal pár hodin spánku a i když neskutečně hladový, dal jsem ji ještě jednou. Připadal jsem si, že čtu něco zvráceného, "zakázaného". Možná jsem chtěl být i trošku zajímavý, abych "obstál" mezi kamarády. Po několika letech jsem zjistil, že knihu jsme celou dočetli jen dva a já jediný opakovaně. Přitom, já si v cíleném násilí vůbec nelibuji. Spíše mě od čtení odrazuje. Jenže Anthony Burgess vše napsal vskutku zajímavě a poutavě, pokud to tedy lze v tomto případě takto prezentovat.

Vlastně ani nemůžu říct, že bych vám Mechanický pomeranč doporučil. U mě je to jiné, já ještě na knihách vyrůstal. V době, kdy jsem se ke knize dostal, měl jsem třeba přečteno spoustu povinné četby, ruských autorů, starých klasiků (jen toho Jiráska jsem nikdy nedal celého, nešlo to:). Byl jsem mladý a hledal jsem něco nového, neotřelého, zajímavého. Hodně jsem se našel ve sci-fi. Ale nepohrdl jsem ani tipy od ostatních. Kamarád Michal byl ještě víc rozevlátý, než já. Přivedl mě ke spoustě knih, ke kterým bych se jinak nikdy nedostal. Navíc nebyl ještě tolik (skoro vůbec) rozšířený internet. Lidi se museli bavit mezi sebou, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tento text nikdy nečetli.

Jsou knihy, které v člověku tak nějak zůstanou. Otisknou se do vás. Pro mě osobně je Mechanický pomeranč jednou z nich. Vlastně by se dalo napsat, že se jedná o příběh, který by mě ze své podstaty spíše odradil, dnes jsem byl možná ještě víc "znechucený", než kdysi, ale rozhodně si myslím, že stojí za přečtení. Jen nečekejte nic jednoduchého. A to myslím vážně. Pokud se vám dělá špatně, když se říznete do prstu a žijete převážně ve virtuální realitě, tak rozhodně nečtěte! Stejně je to zvláštní. O Alexovi znovu dost často přemýšlím. Kolik že já potkal ve svém životě podobných typů? Máte silný žaludek? Tak pak se pohodlně usaďte a nebojte se knihu odložit, když už bude na vás moc ošklivá, úchylná. Čtení není povinnost. 

Tady totiž žádnou radost nenaleznete. Přeji vám hezký den. A děkuji za pozornost!

--------------------------------------------------------------------------------------------
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.


------------------------------------------------------------------------------------------------------
Share this games :

TWITTER