DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemfrench. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfrench. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. srpna 2020

Recenze/review - MERCYLESS - The Mother of All Plagues (2020)


MERCYLESS - The Mother of All Plagues
CD 2020, XenoKorp


for english please scroll down

Bílé larvy, tančící v hnijícím mase. Neskutečný zápach. Ticho a chlad. Tak takhle vypadá smrt? Sestupuji k bezvládnému tělu a snažím se pochopit, jak někdo mohl něco tak strašného udělat. Bože můj, ona ještě žije! Ne, to byla jen posmrtná křeč. Na oltáři, přikovaná, zubožená, bez krve a s bolestným výrazem ve tváři. Sestupuji dál, ještě hlouběji do podzemí a objevuji další. Desítky mrtvých. Slyším jejich nářek. Jak prosí o milost, jak se modlí. Jenže tahle Smrt nezná slitování, u této Smrti se rány nehojí.


Takhle má znít pravý, nefalšovaný, rezavý, poctivý death metal! MERCYLESS znám od jejich prvního alba "Abject Offerings" z roku 1992. Vyplatilo se zůstat věrným fanouškem. Francouzští veteráni mě letos rozhodně nezklamali. Předložili další porci syrové, shnilé smrti, která je opatřena skvělým prašivým zvukem i obalem. Při poslechu před sebou vidím bílé larvy, kroutící se ve shnilém mase. 




MERCYLESS znovu obětují na starých hrobech podobným způsobem jako třeba takoví PESTILENCE, ASPHYX, MASSACRA, CANCER, LOUDBLAST, MORBID ANGEL, OBITUARY, SINISTER. Patří do stejné líhně a navíc mají (jak tomu dříve bývalo) svůj vlastní rukopis a výraz. Z "The Mother of All Plagues" cítím ještě víc temnoty a chladu než dříve. Francouzi působí jako prokletí, utržení ze řetězu. Museli trávit před nahráváním novinky dlouhé hodiny v katakombách. Songy mají přirozenou old school metalovou patinu, feeling, jsou ledové a mocné. Prosévám mezi prsty prach ze zpuchřelých kostí. Jsem tu správně, tohle je uvěřitelná smrt! Šílená ze své podstaty. Kapela působí zkušeně a zároveň svěže. Jako čerstvě vykopaný hrob, jako právě probíhající exhumace. Podepisuji vlastní krví, že nová deska je svým způsobem dokonalá. Pro nás, věrné fanoušky i pro všechny obdivovatele temných, propracovaných a drtících melodií určitě. Teď už to vím, jsem na správném místě. Hluboko pod zemí, v nekonečných chodbách podsvětí. Sem slepá víra nedosáhne. A červi mohou dál vykonávat svoji práci. Na dalším mrtvém těle, na kterém leží nová deska "The Mother of All Plagues". Absolutní kult! 



Asphyx says:

White larvae dancing in rotting flesh. Incredible smell. Silence and cold. Is this what death looks like? I descend to the inert body and I am trying to understand how someone can make such a terrible act. My God, she's still alive! No, it was just a post-mortem spasm. On the altar, chained, impoverished, bloodless and with a pained expression on her face. I go down, even deeper into the underground and discover others. Dozens of dead. I hear their cries. How they beg for mercy, how they pray for mercy. But this Death do not know mercy, wounds cannot be treated.

This is how real, unadulterated, rusty, honest death metal should sound! I have known MERCYLESS since their first album "Abject Offerings" from 1992. It worth to stay a loyal fan. The French veterans certainly did not disappoint me this year. They presented another portion of raw, rotten death, which is great with a dusty sound and cover. While I listen in, front of me, I see white larvae squirming in rotten flesh


MERCYLESS sacrifices again on old graves in a similar way as PESTILENCE, ASPHYX, MASSACRA, CANCER, LOUDBLAST, MORBID ANGEL, OBITUARY, SINISTER. They belong to the same hatchery and, in addition, they have (as used to be) their own style and expression. From "The Mother of All Plagues" I feel even more darkness and coldness than before. The French act like a curse, torn from the chain. They had to spend long hours in the catacombs before recording the new album. The songs have a natural old school metal patina, feeling, they are icy and powerful. I sift the dust from the puffy bones between my fingers. I'm right here, this is a believable death! Crazy by nature. The band looks experienced and fresh at the same time. Like a freshly dug grave, like an ongoing exhumation. I sign with my own blood that the new record is perfect in a specific way. For us, loyal fans and for all admirers of dark, elaborate and crushing melodies for sure. Now I know, I'm in the right place. Deep underground, in the endless corridors of the underworld. Blind faith will not reach us. And worms can continue to do their job. On another dead body, on which lies the new album "The Mother of All Plagues". An absolute cult!


about MERCYLESS on DEADLY STORM ZINE:




Recenze/review - MERCYLESS - Pathetic Divinity (2016)






Tracklist:
01. Infection
02. Rival of the Nazarene
03. Banished from Heaven
04. Bring Me His Head
05. Contagion
06. Laqueum Diaboli
07. Descending to Conquer
08. Inherit the Kingdom of Horus
09. The Mother of All Plagues
10. All Souls are Mine
11. Litany of Supplication
12. The Third of the Storms (Hellhammer cover)
13. In League with Satan (Venom cover)
14. The Exorcist (Possessed cover)
15. Go to Hell (Mot?rhead cover)

band:
Max Otero - Guitars & Vocals
Laurent Michalak - Drums
Yann Tligui - Bass
Gautier Merklen - Guitars

https://xenokorp.bandcamp.com/album/the-mother-of-all-plagues

https://www.facebook.com/mercylesscult/
http://macprod.chez.com/pages/chmerc.html
https://www.xenokorp.com/

neděle 19. července 2020

Recenze/review - HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies (2020)


HEBOÏDOPHRENIE - Cannibalism for Dummies
CD 2020, Great Dane Records


for english please scroll down


Lákalo jej to už hodně dlouho. Přečetl si spoustu literatury. Teď už byl rozhodnutý. Musí ochutnat lidské maso. Zajímavé bylo, kolik se mu ozvalo potencionálních obětí. Stačilo jen kývnout a připravit přísady. Zpočátku byl mírně zklamán. Jedl už lepší. Ale zase ta výjimečnost. Okamžik, který se už nemusí opakovat. Vždyť co může být krásnějšího, než překračovat zakázané hranice? O něčem bych věděl. Třeba takoví HEBOÏDOPHRENIE, kteří o podobných záležitostech hrají. A je to bez bolesti.

Tedy vlastně, ona jejich prvotina "Cannibalism for Dummies" taky tak trošku bolí, ale jinak, o hodně příjemněji. Jestli mi tedy rozumíte. Pokud posloucháte death metal s lehkých nádechem deathcore, tak byste měli. Album je totiž výborné. A to říkám, jako člověk, který se každý den proplétá nekonečnou řadou demonahrávek, desek s nesmyslným zvukem. Novinka je velmi osvěžující a pestrá. A vůbec mi nevadí, že se podává syrové lidské maso. V tomhle podání mi chutná a to moc!



Nebudu vás příliš zatěžovat přirovnáním k jiným kapelám, zrovna u HEBOÏDOPHRENIE je lepší, pokud si názor uděláte sami (malou nápovědou ale mohou být třeba ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL). Mě osobně na nahrávce doslova fascinuje neklidná atmosféra. Jakoby se náš hlavní hrdina z úvodu již vydal na lov. Napětí, pnutí, tajemno, temnota, chlad, surovost, tohle vše zde naleznete. Navíc působí deska velmi kompaktním dojmem a opravdu skvěle se poslouchá. Sám moc death core nevyhledávám, ale zde je dávkováno spíše jako zákusek. Hlavním směrem je pořád klasický death metal, který doslova řeže, pálí, hněte, drtí. Skladby utečou jako krev stříkající z tepny, vy se ani nenadějete a je konec. A chcete znovu. Víc masa, víc nahlas, víc melodií. Na rovinu píšu, že jsou pro mě tihle Francouzi takovým malým soukromým objevem. V mé sbírce se budou i po letech myslím velmi dobře vyjímat. Tento počin je totiž takovým velmi příjemným dezertem, který ocení opravdoví gurmáni. Už dlouho jsem neslyšel album, kde by všechno takhle krásně sedělo pohromadě. Plus ten obal, který je kouzelný. Masakr pro fajnšmekry!




sumarizace:


Prvotina francouzských death metalistů by s klidem mohla sloužit jako hudební kulisa k vyšetřování nějakého hodně morbidního násilného činu. Už jen obal od šílence Bastien Jez dává tušit mnohé. HEBOÏDOPHRENIE přicházejí s deskou, která bude vaší noční můrou, přitažlivým stínem, který vám pronikne hluboko do mysli. 


Přiznávám, že jsem velmi mile překvapen. Je slyšet, že si HEBOÏDOPHRENIE dali s novinkou velký kus práce. Základem je tradiční, klasický death metal, který vás rozhoupe a přesvědčí. Líbí se mi, že kapela do svých skladeb umně vložila i modernější prvky (ano, i deathcore a složitější melodie). Songy jsou tak nebývale pestré, zajímavé, propracované a poslouchám je s krvelačnou chutí. Po delších setkáních si jednotlivé motivy pamatuji, jsem jimi stržen a usvědčen z morbidní vraždy. "Cannibalism for Dummies" devastuje, je temné, šílené, velmi dobře složené album. Skupina se vyhnula zbytečným technickým ekvilibristikám, sází spíše na přímé údery kladivem do vaší hlavy. Jsem znovu na místě činu, ohledávám mrtvolu. Sem všichni patříme. Brutalita ovlivněná ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, ale hlavně smrtí v jejích nekrásnějších podobách (ano, nic nového, ale já si rád užiji i dobré řemeslo, když má v sobě poctivou temnou energii). Chtěli jste masakr a záhubu? Máte je mít. A to společně na jedné nahrávce. Rád budu znovu a opět vstupovat do místnosti plné děsu! Masakr, krev, smrt!



Asphyx says:


The novelty of French death metallers could quietly serve as a musical backdrop for investigating a lot of morbid violent acts. Just the cover of the madman Bastien Jez gives a lot of insight. HEBOÏDOPHRENIE comes with an album that will be your nightmare, an attractive shadow that penetrates deep into your mind.


I admit that I am very much surprised. It can be heard that HEBOÏDOPHRENIE gave a great deal with the news. The basis is traditional, classic death metal that will make you feel and convinced. I like the fact that the band artificially added more modern elements (yes, deathcore and more complicated melodies). Songs are so unusually colorful, interesting, sophisticated and listening to them with bloody taste. After long meetings, I remember each motif, I was torn and convicted of morbid murder. "Cannibalism for Dummies" devastates, it is a dark, insane, very well composed album. The band avoided unnecessary technical equilibrium, but rather relies on direct hammer blows into your head. I'm back at the crime scene, looking at the corpse. We all belong here. Brutality affected by ABOMINABLE PUTRIDITY, ABORTED, DYNG FETUS, WHITECHAPEL, but mainly by death in its most beautiful forms (yes, nothing new, but I like to enjoy the good craft if it ha s a fair dark energy inside). Did you want a massacre and a disaster? You have them. And this together on one recording. I'd love to come back and again into a room full of horror! Massacre, blood, death!


tracklist:
1. Intro
2. HFC (Human Are Fucking Cooked)
3. Beheaded
4. Flush The Meat
5. Techno Messiah
6. Bleeding Love
7. Interlude
8. Hipster Slaughter
9. 2064
10. Left Half Dead
11. The Last Breath

band:
Eric (.:: Abyss ::.) : Lead Guitar
Mickael Béarnais : Lead Guitar
Rémy : Bass / Backings
Matthieu (Crush) : Drums
Loic (...W...) : Vocals

sobota 18. července 2020

Recenze/review - ANAXAGOR - Anaxagor (2020)



ANAXAGOR - Anaxagor
CD 2020, Great Dane Records


for english please scroll down

Běžím proti ledovému větru. Nemůžu se nadechnout a ostré kousky ledu se mi zadírají do tváře. Přemýšlím, jak jsem se do téhle vichřice dostal. Stačí pár dalších poslechů a je to zcela jasné. Poslouchám totiž prvotinu francouzských thrash death metalistů ANAXAGOR. A je to přesně ten druh natlakované smršti, do které je hrozně příjemné skočit rovnou po hlavě. Jsou zkrátka kapely na světě, o kterých jsem ještě před několika dny nevěděl vůbec nic a dnes se mi protáčejí v přehrávači, jako by tam byly odnepaměti.

Mám rád, když smečky u skládání přemýšlejí, když nezapomínají na tolik důležité věci jako zvuk (podepsán Sylvain Octor-Perez z EXOCRINE), parádní obal (Fédric Vinciguerra a Jeff Grimal). To by ale nebylo tolik vzácné, produkovat umí spousta lidí, ale tady mám pocit, že padám od začátku do obrovského mlýnu na maso, jsem drcen, ničen a nechce se mi vůbec ven.


"Anaxagor" je inteligentně složeným albem, které má v sobě pověstnou černou jiskru. Mám potřebu pořád podupávat novou, zvyšovat hlasitost, sem tam mě napadne, že bych měl vzít do ruky bourací kladivo a jít se podívat na nějakou nepotřebnou zeď. O tom, že před sebou vidím pár nesympatických ksichtů, nemluvě. Album se poslouchá dobře už od začátku a na rozdíl od jiných, má u mě i dlouhou trvanlivost. ANAXAGOR se povedlo všem pořádně nakopat zadky. Mají takový ten starosvětský feeling, ale zároveň jsou svým způsobem moderní. Muzika tepe, hněte, přetváří si mě k obrazu svému. Nevidím a neslyším nic okolo. Není to vlastně ani potřeba, natolik jsem pohlcen. Nebudu vám tady zbytečně opisovat promo materiály, myslím, že si svůj názor stejně uděláte sami a koneckonců, stačí jen pár kliknutí a víte všechno. Pro mě je tahle nahrávka stejně víc o pocitech, o radosti z toho, jak jim to hezky odsýpá. Skáču do vichřice po hlavě, nechce se mi odejít. Občas se nemůžu nadechnout. Baví mě to moc!



sumarizace:

Thrash metal se dá hrát mnoha způsoby a ten který zvolili ANAXAGOR, je mi asi nejbližší. Jedná se o pravý, ryzí, poctivý nářez, ale nezapomíná se ani na melodie. Skladby mají potřebný tlak, dokáží rozhýbat i mé pomalu stárnoucí tělo. Francouzi vzali to nejlepší, co mám na tomto stylu rád, okořenili vše temnotou, ošetřili skvělým zvukem a obalem a podávají podchlazené. Tohle je thrash/death metalová válka par excellence! 

Nahrávka nepostrádá určitou syrovost a surovost, kterou u kapel tolik obdivuji. Zákon o zachování energie opět funguje a já si musím dát další pivo, tahle deska totiž řeže jako zuby pořádně naštvané bestie. Raz, dva, tři, zápalná šňůra již byla zapálena, stačí si chvilku počkat a hudba vás rozmetá na krvavé kusy zcela zbytečného masa. Ano, novinka má pro mě opravdu takovou sílu. Album je obrovským překvapením, poslouchám jej s velkou chutí, narval jsem si jej do přehrávače, drtím jej i v autě, v práci. Zkrátka, pokaždé, když si potřebuji vyčistit hlavu od zbytečností a srovnat si myšlenky. ANAXAGOR sice nijak nepřepisují dějiny hudebního násilí, ale k perfektně odvedenému řemeslu přidávají ještě něco navíc. Pořádnou porci odhodlání, šílenství, rychlosti a smrti. Thrash/death metal, po kterém zůstane jen spálená země! Vynikající zásek!



Asphyx says:

Thrash metal can be played in many ways, and the one that ANAXAGOR chose is the closest to me. It is a true, genuine, honest cut, but the melodies are not forgotten either. The songs have the necessary pressure, they can also move my slowly aging body. The French maniacs took the best what I like about this style, spiced everything by darkness, treated with great sound and cover, and served it undercooling. This is thrash metal war par excellence!

The record doesn't miss rawness and brutality which I admire so much at bands. Energy conservation act is working again, and I have to drink another beer, as this album cuts like angry beast's teeth. Once, two, three, the ignition cord has already been set on fire, just wait a moment and the music will scatter you into bloody pieces of completely useless meat. Yes, the novelty really has that power for me. The album is a huge surprise, I listen to it with great taste, I put it into the player, I’m listening to it in the car, at work. In short, every time I need to clear my head of uselessness and compare my thoughts. ANAXAGOR does not rewrite the history of musical violence but adds something extra to a perfect craft. A good portion of determination, madness, speed, and death. Thrash/death metal, after which only burnt earth remains! Excellent record!


tracklist:
1. The Plague
2. Shepard
3. Stomping on a Face
4. Rise from Your Grave
5. Fame of Thrash
6. Panopticon
7. Blood Lord
8. Louder than All
9. Born to Frag
10. Toxic Troll

band:
Alex : Chant
Jérémie : Batterie
Mathieu : Basse
Antonin : Guitare
Rémi : Guitare

https://anaxagor.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/AnaxagorBX/
https://www.youtube.com/channel/UCsLMzfuqIjjIZuFDJO51Ezg
https://www.greatdanerecs.com/eshop/web/

TWITTER