DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 3. května 2024

Recenze/review - DARKNESS - Blood on Canvas (2024)


DARKNESS - Blood on Canvas
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Měl by ses ostříhat. Neměl bys pít tolik piva. A ta muzika, kterou posloucháš, je moc nahlas. Nechápu, jak se ti to může líbit. Raději jsem utekl ven. Před domem na mě pískali kamarádi a tak jsem si hodil do kapsy několik kazet, oblékl si džíny i vestu a vyrazil ven. Pro mě byl thrash metal vždycky hudba o přátelích, o ostrých melodiích, o tom, vymlátil si hlavu v headbangingu. Uteklo více než třicet let. Stále mám dlouhé, dnes již šedivé vlasy. Pořád poslouchám muziku hlavně srdcem. A pivo mi chutná snad ještě víc.

Mám to nastavené tak, že mi hudba pomáhá přežít v dnešním podivném světě. Nerozumím sociálním sítím, nekupuji si lesklé časopisy o metalu. A když vydá nové album kapela DARKNESS, tak si buďte jistí tím, že se zavírám do svého pokoje, neustále přidávám hlasitost a je mi jedno, že mi sousedi nadávají. Asi připadám všem divný, ale mě je to jedno. Mám svoji muziku a všem ukazuji fuck off! Na rovinu. Němci jsou pořád ve skvělé formě. Nakopou vám zadek a ještě jim za to poděkujete. 

Jasně, že je to old school, jasně, že už tu všechno bylo, jasně, že je to hudba pro starý metalisty. No a co? Já zase nemám rád plastovou produkci i umělý ženský, nelíbí se mi pozéři a nudí mě kapely, co hrají přehnaně technicky a zapomínají na to, že by skladba taky měla dávat nějaký smysl. DARKNESS se opět trefili do mého vkusu. Hele, asi jako každý, kdo pracuje a platí daně, se těším na pátek. Spousta mých kamarádů je dávno mrtvých a tak si pokaždé připiju na jejich počest a vzpomenu si na ně, když si rvu do hlavy pod tlakem "Blood on Canvas". Nemusíte mi nic říkat o starých kostech, prašivých psech, ani o tom, že nerozumím modernímu umění. Blbost! Tenhle styl byl vždycky i o zábavě, o tom, obejmout krásnou holku a pořádně si zařádit. A to všechno předkládají pánové ve velmi dobrém balení. Zvuk, obal, jednotlivé motivy, vše je podřízeno jedinému. Rozsekat vás na kusy. V jejich nové desce je velký kus srdce. A o to jde především. Moc dobře vím (a ví to i kapela), že se zde nejedná o nic nového, o nic zásadního a převratného. Jenže přátelé, když mě zkrátka baví tuhle nahrávku poslouchat. Otevírám si další pivo a řvu z plných plic. Nás nedostanou. Novinka má v sobě velký drive, nahrubo nasekanou energii i spoustu ostrých momentů, které se mi pokaždé zadřou hluboko do mozku. Rodina dnes promine, oblékám si metalové triko (vesta už mi dávno nesedí a visí ve skříni). Vezmu si s sebou pár piv a samozřejmě tohle album. Celej svět mi může políbit prdel. Je tu nová deska DARKNESS. Myslím, že nemusím nic dodávat, podobně prokletí mi určitě rozumějí. Ostrý, syrový thrash metal, s vysokým obsahem třeskavých látek! Teutonic thrash metalová detonace!


Asphyx says:

You should get a haircut. You shouldn't drink so much beer. And the music you're listening to is too loud. I don't know how you like it. I'd better get out. My friends were whistling at me outside the house, so I threw a few tapes in my pocket, put on my jeans and vest and went outside. For me, thrash metal has always been music about friends, about edgy tunes, about banging your head in headbanging. It's been over thirty years. I still have long, now grey hair. I still listen to music mostly with my heart. And I like beer even more.

I've got it set up so that music helps me survive in today's strange world. I don't understand social media, I don't buy glossy metal magazines. And when a band like DARKNESS releases a new album, rest assured that I lock myself in my room, keep turning up the volume, and don't care that my neighbors are cussing me out. I guess everyone thinks I'm weird, but I don't care. I've got my music and I'm showing everybody the fuck off! Straight up. The Germans are still in great shape. They'll kick your ass and you'll thank them for it. 


Of course it's old school, of course it's all been there before, of course it's music for old metalheads. So what? I don't like plastic production and artificial women, I don't like posers and I'm bored with bands that play too technically and forget that the song should also make some sense. DARKNESS hit my taste again. Hey, I guess like anyone who works and pays taxes, I'm looking forward to Friday. A lot of my friends are long dead, so I always toast in their honor and remember them when I'm banging my head under the pressure of "Blood on Canvas". You don't have to tell me anything about old bones, mangy dogs, or that I don't understand modern art. Bullshit! This style has always been about fun, too, about hugging a pretty girl and having a good time. And it's all presented by the gentlemen in a very good package. The sound, the cover, the motifs, everything is subordinated to one thing. Cut you to pieces. There's a big piece of heart in their new record. And that's what it's all about. I know very well (and the band knows it too) that there is nothing new, nothing groundbreaking. But friends, when I simply enjoy listening to this record. I open another beer and scream at the top of my lungs. They're not gonna get us. The new album has great drive, rough-hewn energy and plenty of edgy moments that sink deep into my brain every time. My family will excuse me today, I'm putting on my metal shirt (my vest doesn't fit anymore and has been hanging in my closet for a long time). I'll take a few beers with me and of course this album. The whole world can kiss my ass. The new DARKNESS album is here. I don't think I need to add anything, I'm sure the similarly cursed can understand. Sharp, raw thrash metal, with a high content of blasting substances! Teutonic thrash metal detonation!



Recenze/review - DARKNESS - Over and Out (2020):

úterý 30. dubna 2024

Recenze/review - PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness (2024)


PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness
CD 2024, Listenable Records

for english please scroll down

Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Neváhej, podej mi svoji ruku, převedu tě na druhou stranu. Je to tak lákavé, znovu zemřít. Sledovat, jak z tvé tváře uniká život. Poslechni si novou desku legendárních PENTAGRAM CHILE a uslyšíš řev démonů.

Tohle je hudba, kterou uctívám dlouhé roky. Jedna ze zásadních kapel Jižní Ameriky je pro mě srdcovou záležitostí. Sleduji jejich cestu a užívám si každou novou hudbu, kterou vydají. Již po několika prvních setkáních vím, že jsou letos ve velmi dobré formě. Tohle je stará škola, zahraná s neutuchající vírou v temnotu. Kosti praskají tlakem!


Je vám doufám jasné, že přistupuji k této kapela s pokorou. Jejich hudba mě provází celý můj život a rád se k ní často vracím. Letos mě opět nezklamali. Vím, že bych měl napsat i nějakou kritiku, ale žádnou jsem nenalezl. Zvuk i obal jsou velmi povedené a tak se mohu plně soustředit na jednotlivé nápady. Těch je opravdu velké množství. Riffy i jednotlivé motivy jsou napsány přesně tím způsobem, který mám na téhle smečce tolik rád. Kapela vždycky měla svůj zřetelný a jasný rukopis. Stačí pár prvních tónů a hned víte, že to jsou oni. Pokaždé spolu sestoupíme do hlubokého sklepa, několik pater dolů. Zde, v tom nejhlubším podzemí, do kterého vždycky tihle Chilan patřili, se poslouchají nejlépe. Pamatuji si, že když jsem před devíti lety navštívil koncert u nás v České republice (report je odkazován dole pod článkem), zažil jsem něco neskutečného. Splnil se mi jeden z mých dlouholetých snů. S novou deskou to mám velmi podobné. Tento měsíc vyšlo velké množství nové muziky, ale "Eternal Life of Madness" jsem poslouchal a budu poslouchat nejvíce. Neznám nic lepšího, než mrazivou místnost, opuštěný hřbitov nebo starý prokletý chrám. Postupně přidávám hlasitost a užívám si ostré kytary, chorobný vokál i zdrcující bicí. To vše opředené pradávnými pavučinami. Je to jako otevřít práchnivějící rakev a nalézt v ní tělo prokletého kněze. Stačí několik skladeb a rozpadne se v prach. PENTAGRAM CHILE mi letos opět pustili žilou. Klaním se až k zemi. Tohle je i moje krev. Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Pradávný, chorobami nasáklý a pavučinami opředený thrash death metal od starých mistrů hrobníků! Démoni se opět procházejí mezi náhrobky!

Asphyx says:

I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Don't hesitate, give me your hand, I'll take you to the other side. It's so tempting to die again. To watch the life drain from your face. Listen to the new album from the legendary PENTAGRAM CHILE and hear the demons roar.

This is music I've worshipped for years. One of South America's seminal bands is a matter of the heart for me. I follow their journey and enjoy every new music they release. I know after the first few times I've seen them that they are in very good form this year. This is old school, played with an undying faith in the darkness. Bones are cracking under the pressure!


I hope it is clear to you that I approach this band with humility. Their music has been with me all my life and I like to come back to it often. This year they have not let me down again. I know I should write some criticism, but I haven't found any. The sound and the cover are very good and I can concentrate on the ideas. There are a lot of them. The riffs and individual themes are written in exactly the way I like so much about this pack. The band has always had a distinct and clear signature. Just the first few notes and you know it's them. Every time we go down to the deep basement together, several floors down. Here, in the deepest underground, where these Chileans have always belonged, they are best listened to. I remember that when I attended a concert in the Czech Republic nine years ago (the report is linked below the article), I experienced something unreal. One of my longtime dreams came true. I have a very similar situation with the new board. A lot of new music came out this month, but "Eternal Life of Madness" is the one I have listened to and will listen to the most. I don't know anything better than a freezing room, an abandoned graveyard or an old cursed temple. I gradually turn up the volume and enjoy the sharp guitars, the morbid vocals and the crushing drums. All wrapped in ancient cobwebs. It's like opening a stinking coffin and finding the body of a cursed priest. A few songs and it crumbles into dust. PENTAGRAM CHILE have let my vein run wild again this year. I bow to the ground. This is my blood too. I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Ancient, disease-soaked, cobwebbed thrash death metal from the old master gravediggers! The demons are walking among the tombstones again!


Report, photogallery, video - PENTAGRAM CHILE, NERVOCHAOS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 12. 2015: https://www.deadlystormzine.com/2015/12/report-photogallery-video-pentagram.html



tracklist:
1. El Imbunche
2. Possessor
3. Omniscient Tyrant
4. The Portal
5. Eternal Life of Madness
6. Icons of Decay
7. Devourer of Life
8. State of Grace
9. The Seeds of the Deed
10. Deus Est Machina
11. No One Shall Survive

band:
Juan Pablo Uribe - Guitars
Anton Reisenegger - Vocals, Guitars
Juan Francisco Cueto - Bass
Juan Pablo Donoso - Drums



středa 10. dubna 2024

Recenze/review - DEAD HEAD - Shadow Soul (2024)


DEAD HEAD - Shadow Soul
CD 2024, Hammerheart Records

for english please scroll down

Stojí na mostě a dívá se na řeku aut, která se přesouvají pomalu dopředu. Přemýšlí, jestli už nastal čas. Nerozumí dnešnímu divnému světu. Je na něj příliš rychlý a povrchní. Naklání se nad hlubinu a lidé si jej natáčejí. Někteří jej povzbuzují, aby skočil, aby měli dobrý záběr. Dnes ještě ne, dnes jim radost neudělá. Místo toho si narve pod tlakem do hlavy nové EP holandských veteránů DEAD HEAD. Až ti bude jednou kámo hodně těžko na duši, udělej to samé.

Pánové jsou zpět po dvou letech a jsou silnější než kdy dřív. Jejich neučesaný, neurvalý, divoký a šílený thrash metal, kombinovaný se starodávnou smrtí, mi dělá opět velmi dobře na mojí zkažené duši. Tohle je smršť, lavina, která vás strhne s sebou. Budete spáleni na popel neskutečnou energií. 


Tvorba téhle smečky bývá často přirovnávána jak k německému klasickému thrash metalu, tak třeba i ke kapelám typu SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. S klidem bych klidně přidal i MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. Já ale tyhle přirovnání a jednoduché popisy nemám moc rád. DEAD HEAD jsou natolik stará kapela, aby měla svůj vlastní výraz i ksicht. Nepotřebují nikomu nic dokazovat. Moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. A to prosím pěkně již od roku 1989. V jejich žilách koluje úplně stejná krev jako v těch mých. Je pro mě radost se ráno probudit a chodit ulicemi se sluchátky na uších. Jsem potom celý den doslova nabitý energií a dívám se na svět o hodně přívětivějšíma očima. Ano, zde je ještě všechno v pořádku. Pokud budou stále hrát podobné kapely, bude pro mě radost hudbu poslouchat. Zkrátka a jednoduše, věřím opět Holanďanům každý tón, každou notu, každý úder do bicích. Stáli jste někdy na mostě a dívali se dolů? Napadlo vás skočit? Rozhodně to nedělejte, ať jste na tom jakkoliv špatně. Radši si pusťte tuhle desku pořádně nahlas a uvidíte, že se začnete usmívat. Jsem zase mladej kluk, co chodil v džínové bundě, co nosil kazeťák na ramenou a trávil dlouhé hodiny s partou na periferii našeho města. Všude jenom beton a šeď. Ale také thrash metal, který formoval nejen můj hudební vkus, ale také pohled na svět jako celek. Občas je zkrátka dobré poslat všechny do prdele a zbourat nejbližší zeď. "Shadow Soul" je nahrávkou, která vám k tomu může klidně hrát. Má skvělý zvuk, obal, vlastně všechno, co potřebuji, abych neskočil do hlubiny. Dávám všechny palce nahoru a skáču po hlavě do mosh-pitu. Totálně zničující thrash death metal, který vás rozemele na prach! Budete ohlodáni až na kost!


Asphyx says:

He stands on the bridge and looks out at the river of cars moving slowly forward. He wonders if the time has come. He doesn't understand today's strange world. It's too fast and superficial for him. He leans over the deep and people film him. Some people encourage him to jump so they can get a good shot. Not yet, he won't make them happy today. Instead, he shoves the new EP from Dutch veterans DEAD HEAD into his head under pressure. One day, when you're feeling really heavy on your soul, do the same.

The gentlemen are back after two years and they're stronger than ever. Their unbrushed, unhinged, wild and crazy thrash metal, combined with ancient death, is once again doing my wicked soul a lot of good. This is a whirlwind, an avalanche that takes you with it. You will be burnt to ashes by the incredible energy. 


The work of this pack is often compared to German classic thrash metal, as well as to bands like SLAYER, DARK ANGEL, SADUS, DEMOLITION HAMMER. I would also add MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE. But I don't like these comparisons and simple descriptions. DEAD HEAD are an old enough band to have their own expression and face. They don't need to prove anything to anyone. They know very well what and how they want to play. And they've been doing that since 1989. They have the same blood in their veins as mine. It's a joy to wake up in the morning and walk down the street with headphones on. I'm literally energized all day long and I look at the world with much friendlier eyes. Yes, all is still well here. As long as bands like this keep playing, it will be a joy for me to listen to music. In short, I trust the Dutch again with every note, every note, every drumbeat. Have you ever stood on a bridge and looked down? Have you thought of jumping? Definitely don't, no matter how bad you are. You better play this record real loud and you'll see yourself smiling. I'm a young kid again, wearing a denim jacket, carrying a tape recorder on my shoulder and spending long hours with the gang on the outskirts of our town. All concrete and grey everywhere. But also thrash metal, which shaped not only my taste in music, but also my view of the world as a whole. Sometimes it's just good to tell everyone to fuck off and knock down the nearest wall. "Shadow Soul" is a record that you can easily play along with. It's got a great sound, cover art, pretty much everything I need to keep me from jumping into the deep end. I'm giving it all thumbs up and jumping headfirst into the mosh pit. Totally devastating thrash death metal that will grind you to dust! You'll be gnawed to the bone!


Recenze/review - DEAD HEAD - Slave Driver (2022):

sobota 30. března 2024

Recenze/review - ATROPHY - Asylum (2024)


ATROPHY - Asylum
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Když mi bylo šestnáct let, tak jsme se neustále s kamarády hádali, která kapela má nejlepší logo. Překreslovali jsme si je do školních sešitů. Když jsem jednom na burze objevil kazetu "Socialized Hate" s logem ATROPHY, byl jsem nadšený. Pamatuji si, že jsem přišel domů, sundal igelitový obal a potom jsem seděl několik hodin u přehrávače a obracel stranu A a B. Moc jsem nerozuměl anglicky, ale machroval jsem se songem Beer Bong. Když před nějakým časem proběhla éterem informace, že se tahle smečka vrací na scénu, těšil jsem se a měl strach zároveň.

Z původní sestavy totiž zbyl jenom zpěvák Brian Zimmerman, jinak nikdo. Nesl jsem si domů nové album "Asylum" a byl hodně zvědavý. Už dávno mi není šestnáct, ale napětí cítím stále. Thrash metal, ten starý, ostrý a plesnivý, je totiž i mým životem. Zapínám play a musím si sednout, protože je to až neuvěřitelné. Kapela, i když ve zcela jiné sestavě, zní úplně stejně jako kdysi. Tohle je tsunami, tohle je smršť. Zdravá naštvanost, síla a energie. A samozřejmě stále skvělý vokál mistra Briana Zimmermana.

Novou desku tak lze zařadit mezi další, velmi povedené návraty starých legend (zmiňme třeba RAZOR z Kanady, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, nebo mé oblíbence MORBID SAINT a vždy skvělé OVERKILL). Je v tom samozřejmě velký kus nostalgie, ale ATROPHY se opravdu povedlo nejen vrátit moje myšlenky do osmdesátých a devadesátých let, ale zároveň mi nakopat prdel. V nové desce je stále takový ten nakumulovaný vztek, rebelství, frustrace. Mám neodbytné nutkání mlátit hlavou o zeď, rozdrtit nějaké kosti. Je v tom i kus šílenství, já vím, ale když mě baví novou desku poslouchat. Vše ostatní jde stranou, ATROPHY vydali nové album! Jsem rád, že se pánové nevydali jinou cestou, že svůj styl zakonzervovali, opatřili parádním staroškolským zvukem. Všemu potom vévodí jedovatý hlas a samozřejmě riffy ostré jako čepele skalpelů. Myslím si ale, že novinka není jenom záležitostí pro pamětníky. Mohla by oslovit i všechny současné mladé posluchače, kteří mají tenhle styl rádi. Jedná se pro mě nejen o srdcovou záležitost, ale také o hudbu, kterou o hodně raději poslouchám, než abych o ní psal. Mám totiž velký respekt k legendám, které nejen že mají velký talent, ale zároveň působí svěže a uvěřitelně. Mám hroznou chuť na pivo a tak si dělám hezké večery. Zavřu se ve svém pokoji, pouštím si staré desky a je mi jedno, že kolem nás je divný, šílený svět. "Asylum" je albem, které má už teď čestné místo v mé soukromé diskografii. Je to otisk dávných časů, ale také ryzí a opravdový metal. Je mi skoro padesát a většina mých kamarádů už dávno nežije. Často na ně vzpomínám. Myslím si, že by se jim tahle deska hodně líbila. Koneckonců, to logo pořád patří mezi nejlepší. Alespoň pro mě. Dokonalá esence starodávného thrash metalu, návrat ve velkém stylu! Tahle smečka vás roztrhá na kusy! Pokloňte se!


Asphyx says:

When I was sixteen years old, my friends and I used to argue all the time about which band had the best logo. We'd redraw them in our school notebooks. When I found a tape of "Socialized Hate" with the ATROPHY logo on it at a stock exchange, I was thrilled. I remember coming home, taking off the plastic wrapper, and then sitting at the record player for hours, flipping sides A and B. I didn't understand much English, but I waved the song Beer Bong. When the information that this pack was coming back to the scene came through the ether some time ago, I was excited and scared at the same time.

Only singer Brian Zimmerman was left from the original line-up, otherwise nobody. I brought home the new album "Asylum" and was very curious. I'm not 16 anymore, but I still feel the excitement. Thrash metal, the old, edgy, moldy kind, is my life. I put it on and I have to sit down because it's unbelievable. The band, although with a completely different line-up, sounds exactly the same as it used to. This is a tsunami, this is a whirlwind. Healthy anger, power and energy. And, of course, the still great vocals of the master Brian Zimmerman.


The new album can thus be classified among other, very successful returns of old legends (let's mention RAZOR from Canada, VIO-LENCE, EVIL DEAD, DARKNESS, or my favourites MORBID SAINT and the always great OVERKILL). There's a big piece of nostalgia in it, of course, but ATROPHY really managed to not only bring my thoughts back to the 80s and 90s, but kick my ass at the same time. There's still that accumulated anger, rebelliousness, frustration in the new record. I have an insistent urge to bang my head against the wall, to crush some bones. There's a bit of madness in it, I know, but when I enjoy listening to a new record. Everything else aside, ATROPHY have released a new album! I'm glad that the gentlemen didn't take a different path, that they preserved their style, provided with a cool old school sound. Everything is then dominated by a venomous voice and of course riffs as sharp as scalpel blades. But I think that the novelty is not just a matter for memoirists. It could also appeal to all the young listeners of today who like this style. It is not only a matter of the heart for me, but also music that I much prefer to listen to rather than write about. In fact, I have a lot of respect for legends who not only have great talent but also come across as fresh and believable. I have a terrible appetite for beer, so I make for a nice evening. I'll lock myself in my room, put on old records and I don't care that there's a weird, crazy world around us. "Asylum" is an album that already has pride of place in my private discography. It's an imprint of the old days, but it's also pure and true metal. I'm almost 50 and most of my friends are dead. I think of them often. I think they'd like this record a lot. After all, the logo is still one of the best. At least for me. The perfect essence of old-time thrash metal, back in style! This pack will tear you apart! Take a bow!


Tracklist:
01. Punishment For All
02. High Anxiety
03. Seeds Of Sorrow
04. Distortion
05. Bleeding Out
06. American Dream
07. Close My Eyes
08. The Apostle
09. Five Minutes 'Til Suicide

čtvrtek 28. března 2024

Recenze/review - EXHORDER - Defectum Omnium (2024)


EXHORDER - Defectum Omnium
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Scházíme se po starých hospodách, diskutujeme o muzice. Bylo mi nedávno vytčeno, že jsem nezmínil novou desku amerických thrash groove metalistů EXHORDER. Nechal jsem to být. Takových přání dostávám velkou spoustu. Jenže píšu sám, už takhle nemám moc času. Pak mi to ale nedalo. Byl víkend a měl jsem najednou volno. Sedím si takhle v pokoji a z ničeho nic mě to zase popadne. Zajdu do sklepa, kde mám uložené staré desky. Otřu z nich prach a hele, mám tu i nějaká alba EXHORDER. 

Vrátím se do pokoje, zavřu dveře, aby mě nikdo nerušil. Několik hodin o mě nikdo neví. EXHORDER nikdy nepatřili mezi kapely, které bych vyloženě žral. Ale takhle po letech mě najednou totálně rozsekali. Sehnal jsem si tedy i novinku a narval si ji pod tlakem do hlavy. Málem mi vyletěl mozek z hlavy. 


Netrpím v jejich případě zase tak velkou nostalgií, jak by se mohlo dle mé šedivé hlavy zdát. Novinka mě ale baví. A to natolik, že jsem se rozhodl o ní napsat. Cítím zde samozřejmě klasické thrash metalové melodie made in EXHORDER, okořeněné podobnými postupy, jaké mají ve své tvorbě PANTERA a DOWN. Je sice pravda, že novinka "Defectum Omnium" nedosahuje "velikosti" starých nahrávek, ale myslím si, že se kapela nemá rozhodně za co stydět. Nové album  je pestré, ostré i melodické. Možná na něm není příliš hitových skladeb, ale zase mi na něm líbí, že i po delší době je stále co objevovat. Je všeobecně známo, že členy kapel jsou zkušení a známí muzikanti. Každý z nich má svůj vlastní rukopis a spoustu skvěle odvedené práce. V EXHORDER svůj talent zúročili a výsledkem je nahrávka, která má rozhodně něco do sebe. Dle mého nemá tahle smečka ve své historii vyloženě slabou desku. Jejich hudba má konstantní kvalitu a je na ni spolehnutí. Navíc, naživo to bývá vždy totální smršť. Osobně se mi potom nejvíc líbí jejich rukopis, jasná poznávací znamení. Mezi ostatními si je rozhodně nespletete. To se samozřejmě hodně počítá. V dnešní době, ve které aby člověk originalitu pohledal. Je to vlastně jednoduché. Pokud jste měli rádi tyhle maniaky v dobách jejich počátků i po návratu v roce 2019, měl byste být spokojeni i letos. U mě tomu tak třeba je. Jestli chcete, klidně vám to podepíšu vlastní krví. Až půjdu s kamarády zase do hospody, tak už budu vědět, o čem se tak nadšeně baví. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas! Ostrý, syrový thrash groove metal, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa! 


Asphyx says:

We meet in old pubs, discuss music. I was recently reproached for not mentioning the new album by American thrash groove metallers EXHORDER. I let it go. I get a lot of such requests. But I write alone, I don't have much time anymore. But then I couldn't. It was the weekend and I suddenly had some free time. I'm sitting in my room, and all of a sudden it hits me again. I go down to the basement where I keep my old records. I dust them off and look, I've got some EXHORDER albums.

I go back to my room, close the door so no one disturbs me. No one knows I'm here for a few hours. EXHORDER was never a band I really liked. But this way, years later, they've totally blown me away. So I got a new one and shoved it into my head under pressure. My brains almost blew out.


In their case, I don't suffer from nostalgia as much as my grey head might suggest. But I do enjoy the novelty. So much so that I decided to write about it. Of course, I feel here the classic thrash metal melodies made in EXHORDER, spiced up with similar techniques as PANTERA and DOWN. It's true that the new release "Defectum Omnium" doesn't reach the "greatness" of the old records, but I think the band has definitely nothing to be ashamed of. The new album is colorful, sharp and melodic. Maybe there are not too many hit songs on it, but again I like the fact that even after a long time there is still something to discover. It's common knowledge that the members of the bands are experienced and well-known musicians. Each of them has their own signature and a lot of well done work. In EXHORDER they have put their talent to good use and the result is a record that definitely has something to it. In my opinion, this pack has never had a weak record in its history. Their music has a constant quality and can be relied upon. Plus, live it's always a total blast. Personally, I like their handwriting the best, clear hallmarks. You definitely won't mistake them for others. That counts for a lot, of course. In this day and age, when you need originality. It's simple, actually. If you liked these maniacs in their early days and after their return in 2019, you should be satisfied this year too. For me, that may be the case. I'll sign my own blood if you want me to. When I go to the pub with my mates again, I'll know what they're so enthusiastic about. I recommend listening really loud! Sharp, raw thrash groove metal that will leave a bloody trail in your head!



Tracklist:
01. Wrath of Prophecies
02. Under the Gaslight
03. Forever and Beyond Despair
04. The Tale of Unsound Minds
05. Divide and Conquer (02:38)
06. Year of the Goat
07. Taken by Flames
08. Defectum Omnium/Stolen Hope
09. Three Stages of Truth/Lacing the Well
10. Sedition
11. Desensitized
12. Your Six

neděle 10. března 2024

Recenze/review - SHAARK - Hybrid War (2024)


SHAARK - Hybrid War
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down

Mám k podobným kapelám velký respekt. Začínaly kdysi v devadesátých letech minulého století, v době, kdy bylo vše jiné. Neexistoval internet, sociální sítě, na koncertech bývalo plno. Thrash metal vládl světu a každá skupina si postupně budovala svoji fanouškovskou základnu. Vše bylo syrové, všichni měli spoustu energie, protože byli mladí. Thrash metal je styl, který by měli hrát lidé, kteří nejen, že jsou dobrými muzikanty, ale mají v sobě i kus rebelie, dokáží předat tolik potřebnou energii. Je skvělé, že tohle v sobě stále, i po všech těch letech i změnách v sestavě, SHAARK mají. Jasně, že hrají postaru, nikam se zbytečně nehrnou. Místo každodenních selfie z kapelního života do vás raději narvou pořádnou porci ostrých riffů.

Nevím, jestli za to může nostalgie (asi trošku ano), ale já mám slabost i pro jejich nové desky. Jsou totiž starosvětské a svěží zároveň. Nenudím se u nich a pokaždé dostanu to, co jako starý fanoušek požaduji - skvěle zahraný materiál, který nejen, že má svůj vlastní ksicht, ale taky poctivé metalové koule. Nelze jinak, než přidat hlasitost a rozpustit vlasy v headbangingu. 

Pánové nijak neexperimentují. Jedou si dál tou svojí, kdysi vyšlapanou cestou. Skladby jsou úderné, mají parádní zvuk a produkci. Je to syrová válka s nebem i s lidskou hloupostí. Alespoň tak jsem já  tento styl vždycky vnímal. Kapela si dala do titulku alba název Hybridní válka. Jedná se vlastně o velmi aktuální věc, která se dotýká nás všech. Někdy bývám v šoku, čemu jsou lidé schopni věřit. SHAARK na to jdou ostře, příliš se nemění. Vyvíjejí se vlastně hlavně v rámci vlastních thrash metalových zákonů. A je to moc dobře. Mě se tenhle přístup líbí. Pokaždé, když budu stát před stěnou z CD a budu mít chuť na klasický thrash metal s moravskou melodikou, sáhnu po novince moc rád. To už vím teď, když album poslouchám několik týdnů. Přemýšlel jsem, jestli je něco, co bych kapele letos vytkl. Jenže mě nic nenapadlo. Možná jsou některé pasáže příliš dlouhé? Ale to mi také nijak nevadí. Zkrátka a dobře, SHAARK působí i po všech těch letech jako politi mrtvou vodou. Je slyšet, že je baví hrát, že jsou stále nadšení, mají touhu ničit hudbou. Když si vezmete, že tihle veteráni patří k nejdéle sloužícím kapelám v Čechách a na Moravě, tak vám nezbude nic jiného, než vyseknou poklonu. Abych to tedy shrnul. Máme tu veterány, kteří nahráli desku, která rozhodně stojí za to. Je po okraj narvaná divokými melodiemi a je ukována z velmi kvalitního železa. Svět je sice dávno jiný, než býval před lety, ale ještě existují jistoty, na které je spolehnutí. SHAARK patří mezi ně. Jejich nové album "Hybrid War" je toho jasným důkazem. Doporučuji otočit volume pořádně doprava. Pravý, ryzí thrash metal ohlodaný až na kost! Tohle album vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

I have a lot of respect for bands like that. They started back in the 1990s, when everything was different. There was no internet, no social networks, the gigs were packed. Thrash metal ruled the world and each band gradually built up their fan base. Everything was raw, everyone had a lot of energy because they were young. Thrash metal is a style that should be played by people who are not only good musicians, but also have a bit of rebellion in them, they can transmit the much needed energy. It's great that SHAARK still have that in them, even after all these years and line-up changes. Of course they play the old way, they don't go anywhere unnecessary. Instead of everyday selfies from band life, they'd rather shove a good portion of sharp riffs into you.

I don't know if it's nostalgia (probably a little bit), but I have a soft spot for their new records as well. They are old-world and fresh at the same time. I don't get bored with them and I always get what I demand as an old fan - well played material that not only has its own face, but also honest metal balls. I can't help but turn up the volume and let my hair down in headbanging.


The gentlemen are not experimenting. They go on their way, the way they once trod. The songs are punchy, have a great sound and production. It's a raw war with heaven and human stupidity. At least that's how I've always perceived this style. The band put the title Hybrid War in the album title. It's actually a very topical thing that affects us all. Sometimes I'm shocked at what people can believe. SHAARK go at it with a sharp edge, they don't change much. They are actually evolving within their own thrash metal laws. And it's very good. I like this approach. Every time I'm standing in front of a wall of CDs and I'm in the mood for some classic thrash metal with Moravian melodics, I'll reach for the new stuff very gladly. I know that now, after listening to the album for a few weeks. I was wondering if there was anything I could criticize the band for this year. I just couldn't think of anything. Maybe some passages are too long? But that doesn't bother me either. In short, SHAARK still feels like a dead water politician after all these years. You can hear that they enjoy playing, that they are still enthusiastic, that they have the desire to destroy with music. When you consider that these veterans are one of the longest serving bands in Bohemia and Moravia, you can't help but give them a shout-out. To sum up. Here we have veterans who have recorded a record that is definitely worth it. It is packed to the brim with wild melodies and forged from very high quality iron. The world may be a different place than it was years ago, but there are still certainties to fall back on. SHAARK is one of them. Their new album "Hybrid War" is a clear proof of that. I recommend turning the volume hard right. True, pure thrash metal, gnawed to the bone! This album will tear you to pieces!


Recenze/review - SHAARK - Deathonation (2020):


Tracklist:
1. Reaper´s Arrival (Intro)
2. The Emperor of Evil
3. Dorian
4. Love Your Tyrant
5. Governmental Chaos... Death Comes from Above
6. Twilight of Civilizations (Instrumental)
7. The Right to Kill
8. Soccer Swamp
9. Evil Servant
10. Gears of War
11. Apocrypha: 35 Years After


čtvrtek 7. března 2024

Info - Album MENTAL DECAY z roku 2017 od thrashových LAID TO WASTE vychází na vinylu!


for english please scroll down

Už dlouhých sedm let fanoušci netrpělivě čekají na nové album českých speed-thrasherů Laid To Waste. Na zpříjemnění té doby vydává Coffeegrinder vinylou edici alba Mental Decay z roku 2017. Ta je tak po CD (Support Underground) a kazetové (Tapes Of Terror Records) verzi kompletní. LP je ručně číslované a limitované počtem 150 kusů. Objednávejte na facebooku www.facebook.com/coffeegrinder.cz nebo na e-mailové adrese coffeegrinder.cz@gmail.com!


For seven long years now, fans have been waiting impatiently for a new album from Czech speed-thrashers Laid To Waste. To make that time more enjoyable, Coffeegrinder is releasing a vinyl edition of 2017's Mental Decay. It is now complete after the CD (Support Underground) and cassette (Tapes Of Terror Records) versions. The LP is hand-numbered and limited to 150 copies. Order on Facebook at www.facebook.com/coffeegrinder.cz or email coffeegrinder.cz@gmail.com!




about LAID TO WASTE on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - REFORE - Illusion of Existence (2024)


REFORE - Illusion of Existence
CD 2024, Smile Music Records

for english please scroll down\

Napil se piva, zamyšleně se podíval skrz sklo půllitru a světácky pronesl větu: "Dneska je všechna muzika retro". Potom pokračoval v dlouhé filozofické úvaze o tom, že už poslouchá jen staré kapely, že ty nové za nic nestojí a že dřív byla tráva zelenější, holky hezčí a pivo chutnější. Asi to bylo věkem, možná náturou, ale moje odpověď byla jednoduchá: "Nemyslím si to, stále je co objevovat". Potom jsem doplnil své kladné názory na parádní poslední desky EXORCIZPHOBIA, LAID TO WASTE a samozřejmě REFORE, kterým bych se chtěl v dnešní recenzi věnovat.

Jasně, že je to retro. Ale jaké! Skvěle zahrané, s přesvědčivým výrazem, s nápady, které sice nejsou zcela nové, ale perfektně odsýpají, mají v sobě drive a sílu. Nemění se tu sice hudební dějiny, ale to ani není účelem. Pokud máte rádi thrash metal, tak je pro vás nové album "Illusion of Existence" doslova povinností. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas!


Zatímco je spousta nových desek starých veteránů slabých a bez energie, moravští maniaci jí mají na rozdávání. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že se nejedná jenom o bohapustou rubanici, ale pánové se snaží každou skladbu napsat i tak, aby byla příběhem, aby se dobře poslouchala. Promo materiály hovoří o inspiraci kapelami jako SEPULTURA, MEGADETH, DEATH, JUDAS PRIEST, SLAYER, old school 80s thrash. Nelze jinak, než souhlasit. Pánové ale přidávají i něco dalšího, kus sebe samých, takovou tu zdravou naštvanost, kterou všichni potřebujeme, abychom se v současném podivném světě nezbláznili. Jen tak se kývat do rytmu, podupávat si nohou, popíjet pivo a dívat se, jak se před vámi točí circle pit. Pořád to má velkou sílu. Dokud budou hrát kapely jako REFORE, tak ano. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Je sice pravdou, že mám poslední roky raději techničtější provedení tohoto stylu, ale jinak nemám žádných námitek. Zvuk, produkce (Martin Roženek), vše je v pořádku. Parádní je i obal, pod kterým je podepsán jako vždy skvělý Juanjo Castellano. V době, kdy spousta skupin volí raději motivy od umělé inteligence, je na jeho práci radost pohledět. Máte tak, jako ostatně u většiny dnešních kapel, dvě možnosti. Buď budete nadávat, jako můj kolega v úvodu dnešního článku nebo se necháte strnout do víru divokých melodií. Je to samozřejmě jen na vás. Za sebe považuji nové album za velmi dobrý stylový kus hudby, ke které se budu rád a často vracet. Pokaždé, když si budu potřebovat vyčistit hlavu od té spousty zbytečných informací, co na nás každý den útočí. Napil jsem se piva, zamyšleně se podíval skrz sklo půllitru a světácky pronesl větu: "Kurva dobrý!".  Divoká, zničující nahrávka, která se vám dostane pod kůži! Old school thrash metal až za hrob! 

Asphyx says:

He took a sip of beer, looked thoughtfully through the glass of his pint glass and said in a worldly tone, "All music is retro these days." Then he went on to reflect philosophically that he only listens to old bands anymore, that the new ones are worthless and that the grass used to be greener, the girls prettier and the beer tastier. Maybe it was age, maybe it was mood, but my answer was simple: 'I don't think so, there is still something to discover'. Then I added my positive opinions on the awesome last albums EXORCIZPHOBIA, LAID TO WASTE and of course REFORE, which I would like to discuss in today's review.

Sure, it's retro. But what a retro! Well played, with a convincing expression, with ideas that are not entirely new, but they flow perfectly, they have drive and power. It doesn't change musical history, but that's not the point. If you like thrash metal, the new album "Illusion of Existence" is literally a must for you. I recommend to listen really loud!


While a lot of new records by old veterans are weak and without energy, the Moravian maniacs have it to spare. Personally, what I like the most is that it is not just a god-awful rubanica, but the gentlemen try to write each song in such a way that it is a story, so that it is a good listen. The promo materials talk about inspiration from bands like SEPULTURA, MEGADETH, DEATH, JUDAS PRIEST, SLAYER, old school 80s thrash. I can't help but agree. But the gentlemen also add something else, a piece of themselves, the kind of healthy annoyance we all need to keep us from going crazy in the current weird world. Just sway to the beat, stomp your feet, sip your beer and watch the circle pit spin in front of you. It's still very powerful. As long as bands like REFORE keep playing, it will. I'll sign that in my own blood. Admittedly, I've preferred the more technical renditions of this style in recent years, but otherwise I have no objections. Sound, production (Martin Roženek), everything is fine. The cover is also great, underneath which is as always great Juanjo Castellano. At a time when many bands prefer themes from artificial intelligence, his work is a joy to behold. As with most bands today, you have two options. Either you swear, like my colleague in the introduction of today's article, or you let yourself get swept up in the whirlwind of wild melodies. It's up to you, of course. For my part, I find the new album to be a very good piece of music in style, and one that I will be returning to often. Every time I need to clear my head of the mass of useless information that assaults us every day. I took a sip of my beer, looked thoughtfully through the glass of my pint glass and mundanely uttered the phrase, "Fucking good!". A wild, devastating record that gets under your skin! Old school thrash metal to the grave!




about REFORE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. Intro
2. Illusion of Existence
3. Blind World
4. Imprisoned in Thoughts
5. Tormented
6. Confusion
7. Eternal Pain
8. Life Forgotten
9. Vicious Path

Refore is:
Frantisek Tkadlec - Lead Guitar/Lead Vocals
Dominik Suchma - Drums
Matej Fiser - Rhythm Guitars
Karel Chromacek - Bass/Backing Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine