Prach jsme a v prach se jednou obrátíme. Zrozeni v bolestech celý život čekáme na svůj konec. Touláme se světem a marně hledáme svůj směr. Posloucháme hudbu, která je blízká našemu srdci. O španělských DEVOTION jsem již jednou psal. Jejich předchozí album "The Harrowing" bylo dlouho a častým hostem v mém přehrávači. Je totiž narvané po okraj takovou tou plesnivinou, kterou mám v death metalu tolik rád. Když mi přišla na recenzi jejich letošní deska, těšil jsem se moc.
A zklamán rozhodně nejsem. Naopak. Pánové pokračují ve své morbidní, hrobařské práci. A opět ji dělají s velkým nadšením, odhodláním a touhou zabíjet hudbou. Myslím si, že se jim to opět daří na výbornou. Budete pohřbeni zaživa, budete navěky hnít ve starém, chladném hrobě.
"Astral Catacombs" je albem, které je volně inspirováno kapelami typu BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX, MORGOTH. Přidávána je potom velká porce vlastních nápadů. Osobně nejvíc na téhle smečce oceňuji, že umí perfektně vytvořit takovou tu mrtvolnou atmosféru, kterou máme všichni na tomto stylu tolik rádi. Pokaždé, když jsem se procházel mezi náhrobky, pokaždé, když hřbitov pokryla mlha, vynikla tahle nahrávka ještě naléhavěji. Starodávné postupy, obrácené modlitby, ne již dávno nejsem v tomto prohnilém světě. DEVOTION mi otevřeli rezavou bránu do říše za oponou. Nejdřív mě převezli na druhou stranu, přes řeku Styx. Zaplatil jsem tímto albem. Kolem cesty se povalují zohavená těla prokletých. Cítím při poslechu fyzickou přítomnost smrti. Zvuk, obal, jednotlivé nápady, vše je v podstatě dokonalé. Užívám si celkovou atmosféru, postupně přidávám hlasitost, abych nakonec vždy skončil ve stejné hrobce. Jsou v ní uloženy i mé ostatky. Kývám se do rytmu, jsem stále tím starým hrobníkem, který bude vždy podobné kapely podporovat. Až navěky, amen! Skladby jsou velmi tajemné, nebál bych se napsat až magické. Jsou jako noční můra, jako sen, ze kterého když se probudíte, tak nebudete vědět, co je představa a co krutá realita. Španělé jsou okultní, mysteriózní, krutí i syroví. Jejich hudba i letos v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience k tomu, abych byl prokletý, abych se stal stínem na hřbitově. Prach jsme a v prach se jednou obrátíme. Zrozeni v bolestech celý život čekáme na svůj konec. Touláme se světem a marně hledáme svůj směr. Posloucháme hudbu, která je blízká našemu srdci. Starý, temný a prašivý death metal, který vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stínů!
Asphyx says:
We are dust and we will turn to dust one day. Born in pain all our lives we wait for our end. We wander the world, searching in vain for our direction. We listen to music that is close to our hearts. I have already written about Spanish DEVOTION once. Their previous album "The Harrowing" was a long and frequent guest in my player. It's packed to the brim with the kind of mouldiness I love so much in death metal. When their album came up for review this year, I was very excited.
And I'm definitely not disappointed. On the contrary. The gentlemen continue their morbid, gravedigging work. And once again they do it with great enthusiasm, determination and desire to kill with music. I think they're doing it well again. You will be buried alive, you will rot in an old, cold grave forever.
"Astral Catacombs" is an album that is loosely inspired by bands like BOLT THROWER, INCANTATION, ACHERON, PESTILENCE, ASPHYX, MORGOTH, with a large portion of their own ideas thrown in. Personally, what I appreciate most about this pack is that they can perfectly create that deadpan atmosphere that we all love so much about this style. Every time I walked among the tombstones, every time the fog covered the cemetery, this record stood out even more urgently. Ancient practices, reversed prayers, not long ago I am no longer in this rotten world. DEVOTION opened a rusty gateway to the realm beyond the curtain. First they took me to the other side, across the River Styx. I paid with this album. The mutilated bodies of the damned lie around the road. I can feel the physical presence of death as I listen. The sound, the cover, the individual ideas, everything is basically perfect. I enjoy the overall atmosphere, gradually turning up the volume so that I always end up in the same tomb. My remains are in it. I sway to the rhythm, I am still the old gravedigger who will always support bands like this. Forever and ever, amen! The songs are very mysterious, I wouldn't be afraid to write magical. They're like a nightmare, like a dream, from which when you wake up you won't know what is a fantasy and what is a cruel reality. The Spanish are occult, mysterious, cruel and raw. Their music again this year contains all the ingredients necessary to be cursed, to become a shadow in the graveyard. Dust we are and dust we shall one day turn. Born in pain all our lives waiting for our end. We wander the world, searching in vain for our direction. We listen to music that is close to our hearts. Old, dark and dusty death metal that will take you to the other side, to the land of endless shadows!
Vzduch je těžký a nebe černé. Nevím, co se stalo, ale v ulicích je prázdno. Mám pocit, že jsem se probudil do světa, ve kterém je všechno mrtvé. Poslouchám nové album polských doom death metalistů WINGLESS a nasávám pach smrti. Začalo to před několika lety, bylo jen otázkou času, než jsme se zničili. Nemohla za to žádná choroba, žádný výbuch. Deprese se začaly plížit myšlenkami jako jedovatí hadi. Rád jsem se díval do tmy a měl strach. Spousta mých přátel začala mít divné myšlenky. Nic neříkali, jenom se dívali do obrazovek. Potom jim začaly pukat hlavy tlakem. Přežili jen ti, co poslouchali kapely, jako jsou tihle tmáři.
Líbí se mi způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní práci. Jsou opravdoví, uvěřitelní a divocí. Jako staří démoni, kteří přišli ze záhrobí, aby se pomstili za všechno zlo, co jsme jim my lidé, způsobili. Skvěle napsané skladby, prašivý zvuk, spousta nápadů, vše sedí perfektně na svých místech. Jako starý metalový pes jsem velmi spokojený.
V kapele působí zkušení muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Základem jsou silné melodie, motivy, které vás opravdu přenesou do světa po apokalypse. Budete rozsekáni do krve. Seděl jsem ve svém pokoji a neustále přidával hlasitost. Díval jsem se do tmy a nasával morbidní atmosféru. Pokud se vám líbí kapely jako PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION, OCTOBER TIDE, SOULMASS, budete určitě spokojeni. Songy v sobě mají velkou sílu. Kapela musela nahrávat hluboko v podzemí, v nekonečných chodbách Hádovy říše. Pánové sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň je jejich hudba zajímavá a má v sobě spoustu momentů, které se mi doslova zadřely pod kůži. Poláci opět otevřeli Pandořinu skříňku, ve které jsou uloženy pradávné choroby. Lidé nepotřebují zásah vyšší moci, aby se zničili, vystačíme si opravdu sami. Než se tak ale stane, budu nahrávky jako "Ascension" rád a často poslouchat. Budu se k nim vracet, protože v sobě mají velkou sílu, protože mě dokáží přikovat na zeď. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem. Poslední roky si říkám, že už bez podobných nahrávek nedokážu žít. Dodávají mi energii, pomáhají mi, abych v dnešním světě vůbec přežil. Neznám nic lepšího, než se zavřít do svého pokoje, postupně přidávat hlasitost a počkat, než začnou být ulice zase prázdné. Myslím si, že už nastal čas. Beru do rukou kladivo zavírám se v márnici. Nové album je mi velmi dobrou kulisou k drcení prašivých kostí. Opravdu se povedlo. To vám podepisuji vlastní krví. Buďte silní! Mokvající, temný doom death metal s morbidní atmosférou! Vzduch je těžký a nebe černé!
Asphyx says:
The air is heavy and the sky is black. I don't know what happened, but the streets are empty. I feel like I've woken up to a world where everything is dead. I'm listening to the new album by Polish doom death metallers WINGLESS and I'm breathing in the smell of death. It started a few years ago, it was only a matter of time before we destroyed ourselves. No disease, no explosion. Depression began to creep through our minds like poisonous snakes. I liked to stare into the darkness and be afraid. A lot of my friends started having weird thoughts. They weren't saying anything, just looking at the screens. Then their heads started to explode from the pressure. The only survivors were the ones who listened to bands like these darkies.
I like the way the band approaches their morbid work. They're real, believable and wild. Like old demons who have come from beyond the grave to take revenge for all the evil we humans have done to them. Great songwriting, dusty sound, lots of ideas, everything fits perfectly in place. As an old metal dog, I'm very satisfied.
The band has experienced musicians who know exactly what and how they want to play. The basis is strong melodies, themes that really transport you to the world after the apocalypse. You will be cut to the bone. I sat in my room and kept turning up the volume. I looked out into the darkness and soaked up the morbid atmosphere. If you like bands like PARADISE LOST, MORBID ANGEL, DEATH, IMMOLATION, INCANTATION, OCTOBER TIDE, SOULMASS, you will be satisfied. The songs have a lot of power in them. The band must have recorded deep underground, in the endless corridors of Hades. Although the gentlemen play old-fashioned, classical and traditional, their music is interesting and has many moments that literally got under my skin. The Poles have once again opened Pandora's box, where ancient diseases are stored. Humans don't need the intervention of a higher power to destroy themselves, we can really make do on our own. Until that happens, though, I'll be listening to records like "Ascension" happily and often. I'll keep coming back to them because they have a lot of power in them, because they can drive me up the wall. Those of you who are blameless, cast a stone. I've been telling myself for the last few years that I can't live without records like this anymore. They give me energy, they help me to survive in today's world. I know nothing better than to lock myself in my room, turn up the volume gradually and wait until the streets are empty again. I think the time has come. I take the hammer in my hand and lock myself in the morgue. The new album is a very good backdrop for me to crush my mangy bones. It's a real success. I'm signing this in my own blood. Be strong! Wetting, dark doom death metal with morbid atmosphere! The air is heavy and the sky is black!
Ave WREKTOMB! Greetings to the underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous work? Where did you want to move and in what are these two records different?
Nick Krostoff: Hail! When I worked on „Hollowed Socket Nystagmus“ it was the just the start of Wrektomb and I was still experimenting with where I wanted Wrektomb to go creatively. I came into „Bovine Mockeries of Human Posturing“ with much clearer vision and the music and themes emerged organically. On “Bovine Mockeries“ instead of a satirical approach to the grotesqueness of humanity, the album dives deeper and is a more refined absurdist reflection on the things we value and dominate as a species. The songs anticipate the karmic revenge that will result from our constant abuse and exploitation of each other and the world around us.
„Bovine Mockeries of Human Posturing“ includes all attributes of good death and doom metal. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of WREKTOMB?
NK: The album was recorded during the dead of winter. It was important to me to preserve the atmosphere of the album above all else. While tracking instruments and vocals, to cement the vibe in the studio, I projected horror movies on sheets. It was important to me to capture the performances in single takes instead of obsessing about technicalites. Between tracks, I would lay outside in the cold wet dirt and imagine what all of us eventually do, rot.
I incorporated some the movies that were playing for inspiration into these music videos:
I found out that Endarker Studio signed under the mix and mastering of the new record. I have to confirm that the sound is literally killing. It still makes me add volume to the player. Your sound that is cruel, raw and at the same time dark and organic. How went the work with him and why did you choose his studio? How did the process look like?
NK: I’ve worked with Devo from Endarker Studio before. He is able to perserve a rawer sound in a mix and what a band realisticly would sound like live. Much of modern metal is edited and tweaked so much that it may as well be EDM. I feel rawer music has faded into obscurity as the masses of humanity has come to expect extremely edited and over-produced music. Art has been progressing to AI manipulation so hopefully people will reject AI art but I don’t see that happening. AI will probably get to a point where we can’t tell the difference and can no longer sense the „uncanny valley“ and that prospect comes as a punch in the gut to genuine artists.
Lyrics are also an interesting component and complement to your music. You deal with perversion, dark minds, gore themes and serial killers. Where do you get your inspiration? And what are they about on the new album?
NK: I feel every human has the capacity to perform atrocities. Every day those thoughts float through our minds and need to be filtered out to keep society floating along. I like to give audience to those thoughts and respect them for what they are as part of humanity. In order for any life to contiune something living must die. „Life eats life“ as the saying goes. For some aberrations of humanity that daily sacrifice is culminated in the death of another human. Putting yourself in the mind of those acts is inspiring when writing this kind of music. Each song on the album has somewhat unique theme, though.
„Gored Into Reality“ is about human deviants engaged in self-mutilation to feel something other than apathy and disdain.
„Unexpected Encounters With Nature’s Order“ imagines the Red Heifer, the Divine bovine, rising from her sacrificial alter to trample temples and pulverize the pride of arrogant unsuspecting victims for their misplaced worship.
„Quantumcreep“ is about a time-traveller exploiting the multiverse to spread his linage across time and space.
„Society Supported Psychopaths“ borrows themes from the movie „American Psycho“ which is great example of refined absurdity and the modern zeitgeist ruled by indoctrination with the vapid values of the psychopath’s all-consuming black hole of derangement.
„This Decay of Me“ culminates in a reflection on defeat and finding the meaning of life in the decomposition of the flesh as the height of human achievement is being transformed into feed for the corvids and carrion-eaters of the sky.
The music comes before the lyrics, but the lyrics always reflect the emotion I’m trying to express through the music. After I get the general concept of the lyrics down, that is when Vera comes in to refine some of the ideas and unify the themes.
An important part and a kind of extra bonus for fans today is the physical CD. You released the new album at CD through Personal Records, and it has a corpsy cover art. Who is the author? Do I explain well the picture when I would think it is a body in a considerable state of decay? How did you choose the motif and how does it relate to the music at the record?
NK: The artist was Misanthropic Art (https://misanthropic-art.de/). The art is three bovine skulls adjoined overseeing cowering humanity. He did an excellent job. Have you stood next to cattle? They are enormous and without human domestication and subjugation they could easily annihilate humanity in droves. It was actually a thought I had on the farm one day. I was standing among the herd and these immense, long-horned cattle were just so docile and ambivalent. I imagined what it would be like if they suddenly rejected their domestication and rewilded to their primal origins, no longer willing to surrender to human control and reminding humans of their status through brute force. That moment inspired the songs „Gored into Reality“ and „Unexpected Encounters With Nature‘s Order“ and of course the art for the album.
I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to USA for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in Baltimore? How do you perceive your scene, fans, labels?
NK: From the outside it might look that way, but I wouldn‘t say Death Metal is doing well in Baltimore. I suppose the grass is always greener on the other side. I often wish I was in Europe as there seems to be better support for music and art in general. In America if we can‘t eat, fuck, or sell something it has no value to our society. Maryland Deathfest in Baltimore is great and pulls attendance from all over the US and world. Often with the biggest draws being bands we don’t usually get in the US predominantly coming from Europe.
There have been some great death metal bands from Maryland. Dundalk, Maryland is the former hometown of Corpsegrinder.
As for the label, Personal Records is great. As for the fans, I thank them for their support!
You play doom death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start WREKTOMB was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?
NK: Wrektomb was formed one drunken evening around a fire with friends listening to a bunch of doom metal, specificaly a lot of Evoken. The following day I wrote the first Wrektomb song „Ingrained in a Mossy Bank“ inspired by the former evening‘s debauchery and an episode of „American Horror Story“. I am influenced by bands such as Ruins of Beaverst, My Dying Bride, Paradise Lost, Incantation, Tiamat, and Type O Negative as some examples.
As for metal idols, probably Gregory Mackintosh from Paradise Lost.
Yes, I am attracted by festivals as long as there are bands I like on it. I’d have no issue going on tour with famous bands but unfortunately Dieter doesn’t like to fly so we have to find a way to sedate him. He doesn’t go down easy.
When I started my website six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?
NK: There is nothing organic in promotion and it is often a soul crushing experience equivalent to screaming into a garbage can with all the noise on the internet. It is difficult to hold anyone’s attention long, let alone to listen to a 10 minute doom song! I let the label handle the promotion and help where I can but the more time I spend on promotion the more my creativity gets drained. For me, Wrektomb is a creative outlet and not about business, and I prefer to keep it that way. It is really cool to have people like you who are passionate about metal and actually make an effort to support the scene! I still make a point to buy physical albums and merch from bands I enjoy. I’m a little more selective about the shows I go to as I have gotten older since time is my most valuable resource, but Dieter is a youngster and hits up more concerts than I do these days.
On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as WREKTOMB? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?
NK: I can‘t add much to what has already been said a thousand times by a thousand other artists. When everything is free or stolen it loses all value. Performing in a niche genre it is best to set your own personal levels of success. Modern technology will keep progressing though that progress isn’t necessarly in a direction that is beneficial to the underground. As you‘ve observed it is a double edge sword. When everyone has a voice, no one has a voice. Everyone wants organic art and genuine interactions but social media is a contrived interaction controlled by algorithms and paid ads. Ultimately it is the underground though, and the underground stays that way because it doesn’t conform to the larger machines at play.
I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?
NK: Death metal has expanded to so many subgenres but aside from the techincal attriubltes it is a observation of the macabre. To me, death metal represents all the things society tries its best to hide. Death metal draws out the purtrid rot of society and formulates it into exetreme music and themes, that to me have always been a catharsis. Kind of like busting an abscess instead of letting it fester and cause more damage.
Finally, a classic but important question. What is WREKTOMB planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage and when will you visit the Europe?
Nick: Several songs are in progress for whatever is next though there is nothing we are rushing towards. I write when inspriation strikes. I try to not overthink or force the process because that tends to crush the emotional connection to the music. We aren’t planning on performing live anytime soon, unfortunately. It’s hard to get away from the farm for long trips.
Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Bovine Mockeries of Human Posturing“ into my head again!
NK: Thank you for the support and interest! It really means alot to have fans who appreciate the music.
Ave WREKTOMB! Zdravím do undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předešlou tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Nick Krostoff: Hail! Když jsem pracoval na "Hollowed Socket Nystagmus", byl to teprve začátek Wrektomb a já stále experimentoval s tím, kam bych chtěl Wrektomb kreativně směřovat. K "Bovine Mockeries of Human Posturing" jsem přistoupil s mnohem jasnější vizí a hudba i témata vznikla organicky. Na "Bovine Mockeries" se místo satirického přístupu ke grotesknosti lidstva album noří hlouběji a je rafinovanější absurdní úvahou o věcech, kterých si jako druh vážíme a kterým dominujeme. Písně předjímají karmickou pomstu, která bude výsledkem našeho neustálého zneužívání a vykořisťování sebe navzájem i světa kolem nás.
„Bovine Mockeries of Human Posturing“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WREKTOMB?
NK: Album bylo nahráno v zimě. Bylo pro mě důležité zachovat především atmosféru alba. Při nahrávání nástrojů a vokálů jsem pro upevnění atmosféry ve studiu promítal na prostěradla hororové filmy. Bylo pro mě důležité zachytit výkony v jednotlivých záběrech místo posedlosti technickými detaily. Mezi skladbami jsem ležel venku ve studené mokré hlíně a představoval si to, co nakonec děláme všichni, hnití.
Do těchto videoklipů jsem zakomponoval některé filmy, které jsem si pouštěl pro inspiraci:
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsáno Endarker Studio. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte skvělý zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám se studiem spolupracovalo a proč právě on? Jak vše probíhalo?
NK: S Devem ze studia Endarker jsem spolupracoval už dříve. Dokáže v mixu zachovat syrovější zvuk a to, jak by kapela reálně zněla naživo. Velká část moderního metalu je tak upravená a vyladěná, že to může být klidně EDM. Mám pocit, že syrovější hudba se vytratila do zapomnění, protože masy lidstva očekávají extrémně upravenou a přeprodukovanou hudbu. Umění postupuje k manipulaci umělou inteligencí, takže doufejme, že lidé umění umělé inteligence odmítnou, ale nevidím, že by se to stalo. Umělá inteligence se pravděpodobně dostane do bodu, kdy nebudeme schopni rozlišovat a nebudeme schopni vnímat "uncanny valley", a tato vyhlídka přijde jako rána do břicha skutečným umělcům.
Zajímavou složkou a doplňkem vaší hudby jsou i texty. Zaobíráte se v nich zvráceností, temnou myslí, gore tématy i sériovými vrahy. Kde berete inspiraci? A o čem jsou na novém albu?
NK: Mám pocit, že každý člověk má schopnost páchat zvěrstva. Každý den nám tyto myšlenky proplouvají hlavou a je třeba je odfiltrovat, aby se společnost udržela na hladině. Rád dávám těmto myšlenkám prostor a respektuji je za to, že jsou součástí lidstva. Aby mohl život pokračovat, musí něco živého zemřít. Jak se říká, "život požírá život". Pro některé odchylky lidstva je tato každodenní oběť završena smrtí jiného člověka. Vcítit se do těchto činů je při psaní tohoto druhu hudby inspirující. Každá píseň na albu má však poněkud unikátní téma.
"Gored Into Reality" je o lidských deviantech zabývajících se sebepoškozováním, aby cítili něco jiného než apatii a opovržení.
"Unexpected Encounters With Nature's Order" si představuje Rudou jalovici, božský skot, jak povstává ze svého obětního oltáře, aby pošlapala chrámy a rozprášila pýchu arogantních nic netušících obětí za jejich nemístné uctívání.
"Quantumcreep" je o cestovateli časem, který využívá multivesmír, aby rozšířil svůj rod napříč časem a prostorem.
"Společnost podporovaná psychopaty" si vypůjčuje motivy z filmu "Americké psycho", který je skvělým příkladem rafinované absurdity a moderního ducha doby ovládaného indoktrinací, mdlými hodnotami všepohlcující černé díry vyšinutosti psychopatů.
"This Decay of Me" vrcholí úvahami o porážce a hledání smyslu života v rozkladu těla, kdy se vrchol lidského úspěchu mění v potravu pro mrchožrouty a mrchožrouty z nebe.
Hudba přichází před textem, ale text vždy odráží emoce, které se snažím vyjádřit prostřednictvím hudby. Poté, co si vytvořím obecný koncept textu, přichází na řadu Vera, aby některé myšlenky upřesnila a sjednotila témata.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Personal Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
NK: Autorem byl Misanthropic Art (https://misanthropic-art.de/). Umění představují tři hovězí lebky přiléhající k sobě a dohlížející na krčící se lidstvo. Odvedl vynikající práci. Už jste někdy stáli vedle dobytka? Jsou obrovští a bez domestikace a podmanění člověka by mohli lidstvo snadno houfně vyhladit. Vlastně mě to napadlo jednou na farmě. Stál jsem mezi stádem a ten obrovský dlouhorohý dobytek byl tak učenlivý a rozpolcený. Představoval jsem si, jaké by to bylo, kdyby najednou odmítli svou domestikaci a vrátili se ke svému prapůvodu, nechtěli se už podřídit lidské kontrole a připomínali lidem své postavení hrubou silou. Tento okamžik inspiroval písně "Gored into Reality" a "Unexpected Encounters With Nature's Order" a samozřejmě i obal alba.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do USA si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénuv Baltimore, fanoušky, labely?
NK: Zvenčí to tak možná vypadá, ale neřekl bych, že se death metalu v Baltimoru daří. Předpokládám, že tráva je vždycky zelenější na druhé straně. Často si přeji být v Evropě, protože se zdá, že tam je podpora hudby a umění obecně lepší. V Americe, pokud nemůžeme něco jíst, šukat nebo prodávat, nemá to pro naši společnost žádnou hodnotu. Maryland Deathfest v Baltimoru je skvělý a přitahuje návštěvníky z celých Spojených států i ze světa. Často jsou největšími taháky kapely, které v USA obvykle nevídáme, převážně z Evropy.
Z Marylandu pochází několik skvělých deathmetalových kapel. Dundalk v Marylandu je bývalým domovským městem kapely Corpsegrinder.
Co se týče labelu, Personal Records je skvělý. Co se týče fanoušků, děkuji jim za podporu!
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WREKTOMB, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
NK: Wrektomb vznikli jednoho opileckého večera u ohně s přáteli při poslechu doom metalu, konkrétně hodně Evoken. Následující den jsem napsal první píseň Wrektomb "Ingrained in a Mossy Bank" inspirovanou hýřením předchozího večera a epizodou "American Horror Story". Jako příklad mohu uvést kapely jako Ruins of Beaverst, My Dying Bride, Paradise Lost, Incantation, Tiamat a Type O Negative.
Co se týče metalových idolů, tak asi Gregory Mackintosh z Paradise Lost.
Ano, festivaly mě lákají, pokud jsou na nich kapely, které mám rád. Neměl bych problém jet na turné se slavnými kapelami, ale Dieter bohužel nerad létá, takže musíme najít způsob, jak ho uspat. On se jen tak lehce neusadí.
Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
NK: Propagace není nic organického a často je to zážitek, který se rovná křiku do odpadkového koše, když je na internetu tolik hluku. Je těžké udržet něčí pozornost delší dobu, natož aby poslouchal desetiminutovou doomovou skladbu! Nechávám propagaci na vydavatelství a pomáhám, kde můžu, ale čím víc času strávím propagací, tím víc se vyčerpává moje kreativita. Wrektomb je pro mě kreativní záležitost a ne byznys, a raději to tak nechám. Je opravdu skvělé, že máme lidi jako ty, kteří jsou zapálení pro metal a skutečně se snaží podporovat scénu! Stále se snažím kupovat fyzická alba a merch kapel, které mě baví. S přibývajícím věkem si trochu vybírám koncerty, na které chodím, protože čas je můj nejcennější zdroj, ale Dieter je mladík a dnes navštěvuje víc koncertů než já.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WREKTOMB ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
NK: Nemohu dodat nic k tomu, co už bylo tisíckrát řečeno tisíci jinými umělci. Když je všechno zadarmo nebo ukradené, ztrácí to veškerou hodnotu. Vystupovat ve výklenkovém žánru je nejlepší nastavit si vlastní úroveň úspěchu. Moderní technologie budou stále postupovat, i když tento pokrok nemusí jít nutně směrem, který je pro underground přínosný. Jak jste si všimli, je to dvojsečná zbraň. Když má každý svůj hlas, nemá ho nikdo. Každý chce organické umění a skutečné interakce, ale sociální média jsou vykonstruovanou interakcí řízenou algoritmy a placenými reklamami. Nakonec je to ale underground a underground takový zůstane, protože se nepodřizuje větším mašinériím ve hře.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
NK: Death metal se rozšířil do mnoha subžánrů, ale kromě technicistních atributů je to pozorování makabróznosti. Pro mě death metal představuje všechny věci, které se společnost snaží ze všech sil skrýt. Death metal vytahuje čistou hnilobu společnosti a formuluje ji do extrémní hudby a témat, která pro mě vždy byla katarzí. Něco jako když se roztrhne absces, místo aby se nechal hnisat a napáchal další škody.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají WREKTOMB v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu?
Nick: Několik skladeb je rozpracovaných, ať už bude následovat cokoli, ale není nic, na co bychom spěchali. Píšu, když mě popadne inspirace. Snažím se o tom příliš nepřemýšlet a nenutit proces, protože to má tendenci narušit emocionální spojení s hudbou. V nejbližší době bohužel neplánujeme živé vystoupení. Je těžké dostat se z farmy na delší cesty.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Bovine Mockeries of Human Posturing“ zase narvat do hlavy!
NK: Děkujeme za podporu a zájem! Mít fanoušky, kteří si váží naší hudby, pro nás opravdu hodně znamená.
Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Když jsem se kdysi dávno, v devadesátých letech minulého století, na tuhle hudbu dal, netušil jsem, kolik mrtvol budu exhumovat. Každá má po smrti jiný výraz, záleží, za zvuků jaké desky byla pohřbena. Mám tu u sebe na recenzi novou desku COFFIN CURSE z Chile. A musím rovnou napsat, že bych ji raději poslouchal, než o ní psal.
Pánové totiž hrají death metal, který je i mojí krví. A tak při poslechu drtím staré kosti, pálím dřevěné rakve a dohlížím na to, aby byl aspoň někdy v márnici klid. O kapele jsem už samozřejmě psal, dokonce máme i krátký rozhovor. Pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem. Pánové jsou velmi zkušenými hrobníky. Na novém albu to opět dokazují. A dělají to velmi uvěřitelně.
Na "The Continuous Nothing" zazní lehká inspirace třeba takovými POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE. Jedná se o velmi uvěřitelnou, zničující staroškolskou záležitost, kterou určitě rádi ocení všichni, kteří mají rádi zdánlivě opuštěná pohřebiště. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si i plesnivý zvuk (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). Poctivý a stylový je i obal (Daniel Hermosilla), který se opravdu povedl. Neznám poslední roky nic lepšího, než si otevřít pivo, čerstvý hrob a ohledávat mrtvoly v podobných rytmech. COFFIN CURSE hrají natolik intenzivně a divoce, že se pokaždé začnou v márnici dít divné věci. Zemřelí, kteří čekají na pohřeb do země, se začínají toulat mezi náhrobky. Vše působí jako nějaký hororový film, u kterého vám ztuhne krev v žilách. Ztrácím se mezi stíny, tančím se zombie. Nechávám za sebou současný podivný svět a raději navštěvuji Hádovu říši. Tady, v nekonečných prostorách podzemí, vynikne tohle album nejlépe. Skladby jsou napsány jasně, uvěřitelně, syrově, přesně jako se to dělalo v dávných dobách. Smrt zase jednou brousí svoji kosu a je připravena zaseknout do vás svůj dráp. Novou desku nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem fanouškům poctivé reálné hudby. Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Hnilobný, prašivý death metal, u kterého budete pohřbeni zaživa! Pach zkažené krve!
Asphyx says:
When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. When I got into this music a long time ago, in the 1990s, I had no idea how many corpses I would be exhuming. Each one has a different expression after death, depending on what record they were buried to. I have here for review the new COFFIN CURSE record from Chile. And I have to write straight away that I would rather listen to it than write about it.
The gentlemen play death metal, which is my blood. And so while listening to it I crush old bones, burn wooden coffins and make sure that at least sometimes the morgue is quiet. Of course I've already written about the band, we even have a short interview. If you feel like it, the links are at the bottom of the article. The gentlemen are very experienced gravediggers. On the new album they prove it again. And they do it very believably.
On "The Continuous Nothing" there is a slight inspiration from such bands as POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE. This is a very believable, devastating old school affair that will be appreciated by all those who like seemingly abandoned burial grounds. I like the way the songs are written, I also enjoy the moldy sound (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). The cover art (Daniel Hermosilla) is also honest and stylish, which is really good. I don't know anything better in recent years than opening a beer, a fresh grave and looking over corpses to similar rhythms. COFFIN CURSE play so intensely and wildly that weird things start happening in the morgue every time. The dead, who are waiting to be buried in the ground, start to wander among the tombstones. It's like a horror movie that makes your blood run cold. I'm disappearing into the shadows, dancing with zombies. I leave behind the strange world of today and prefer to visit the realm of Hades. It's here, in the endless spaces of the underground, that this album shines best. The songs are written in a clear, believable, raw way, just like they did in the old days. Death is once again sharpening its scythe and is ready to sink its claw into you. The new album cannot but be recommended to all darkies, to all fans of honest real music. When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. Rotten, putrid death metal that will bury you alive! The smell of decayed blood!
Uprostřed starého pohřebiště v lesích stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Jdete pomalu k té šílené postavě a našlapujete opatrně. Pod nohama vám křupají staré kosti. Jste roztrhání na kusy a hozeni do studeného hrobu. Podíváte se nahoru a přečtete si jméno na náhrobku. HORRIFYING. Kapela z chilského podzemí, která hraje klasický, tradiční death metal.
A hrají jej velmi dobře. Ožívají u něj přízraky, budete potkávat dlouhé stíny. Kapela je uvěřitelná, reálná, divoká a ihned vás převede na druhou stranu, za řeku Styx, do Hádovi říše. Pánové jsou jako smečka psů, kteří hlídají vchod do podzemí. Mohu vám jenom potvrdit, že nové album hoří jasným černým plamenem.
HORRIFYING čerpali inspiraci jak v americké (DEATH, INCANTATION, DISMA), tak i evropské (PESTILENCE) smrtící škole. Dělají to ale velmi elegantně, nejsou jen dnes tolik častou kopií. Naopak, snaží se přidávat i velkou spoustu svých nápadů, mají vlastní výraz a ksicht. Hodně k tomu přispívá prašivý, smradlavý zvuk (Pablo Clares), rád se dívám i na povedený obal (Bubonic Artworks). Po formální stránce bylo uděláno vše pro to, aby byli fanoušci spokojeni. Je pro mě velmi příjemné se zavřít každou noc do staré márnice a drtit v ní kosti v rytmu "Dreadful Parasomnia". Songy v sobě mají potřebnou sílu, drive, pánové se s ničím moc nepářou. Raději ihned zaútočí, pohřbí vás zaživa, než aby chodili okolo ohně. Zůstává po nich jenom spálená země. Líbí se mi styl a způsob, jakým tahle smečka ke své hrobnické práci přistupuje. Je uvěřitelná, syrová, dokáže mě pokaždé roztrhat na kusy. Zkrátka a dobře, pokud jste staří metaloví psi, vyrůstali jste a vaše první setkání s extrémní hudbou se odehrávala v devadesátých letech, potom neváhejte ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to vichřice, po které budete očištěni. Já se při poslechu opravdu cítím, jako bych navštívil nějaké staré pohřebiště. Procházím se mezi čerstvě exhumovanými hroby, nasávám pach rozkládajících se těl. Uprostřed hřbitova stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý, starý prašivý death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Temné ozvěny ze záhrobí!
Asphyx says:
A figure stands in the middle of an old burial ground in the woods. Her eyes are bleeding and when she looks at you, you can hear her poisonous whisper. You have no idea if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you already know that death is not the worst thing. The pain continues. You walk slowly towards the mad figure, treading carefully. Old bones crunching under your feet. You are torn to pieces and thrown into a cold grave. You look up and read the name on the tombstone. HORRIFYING. A band from the Chilean underground, playing classic, traditional death metal.
And they play it very well. It brings ghosts to life, you'll meet long shadows. The band is believable, real, wild and immediately transports you to the other side, beyond the river Styx, to the realm of Hades. The gentlemen are like a pack of dogs guarding the entrance to the underground. I can only confirm that the new album burns with a bright black flame.
HORRIFYING drew inspiration from both the American (DEATH, INCANTATION, DISMA) and European (PESTILENCE) schools of death. But they do it very elegantly, they are not just a copy so common nowadays. On the contrary, they try to add a lot of their own ideas as well, they have their own expression and face. The dusty, smelly sound (Pablo Clares) contributes a lot to this, and I like to look at the hilarious cover art (Bubonic Artworks). Formally, everything has been done to keep the fans happy. I find it very pleasant to lock myself in an old morgue every night and crush my bones to the beat of "Dreadful Parasomnia". The songs have the necessary power in them, drive, the gentlemen don't mess with anything too much. They'd rather attack immediately, bury you alive, than walk around a fire. All they leave behind is scorched earth. I like the style and the way this pack approaches their work as gravediggers. It's believable, it's raw, it can tear me apart every time. In short, if you're an old metal dog, grew up and your first encounters with extreme music were in the 90's, then don't hesitate a moment. It is a whirlwind, a tsunami, it is a whirlwind after which you will be purified. I really feel like I'm visiting an old burial ground. I walk among the freshly exhumed graves, taking in the smell of decomposing bodies. A figure stands in the middle of the cemetery. Blood pours from her eyes and when she looks at you, you hear her poisonous whisper. You don't know if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you know all too well that death is not the worst thing. The pain continues. Rotten, blood-soaked, old, dusty death metal that will make you crumble into dust! Dark echoes from beyond the grave!
Tři zářezy do čisté kůže. Vypadala jako nepopsaný list. Tak krásná, tak něžná a nevinná. Miloval jsem ji, ale také jsem ji chtěl zničit. Mučit ji a nakonec zabít. Aby ji neměl nikdo jiný než já. Na novou hudbu od GORGASM jsme čekali dlouhých deset let. Dočkali jsme se. I když je faktem, že tři skladby a něco přes deset minut brutality jsou zkrátka málo. Člověk se nestačí ani nadechnout a vše uteče. Jako krev z čerstvé rány.
Většinou o různých singlech, splitkách a EP příliš nepíšu. Jenže GORGASM jsou pro mě natolik zásadní kapelou, že jsem musel. Poslouchal jsem nové EP "Sadichist" a přemýšlel, kde se v lidech bere zlo. Takové to opravdové, hnusné a špinavé zlo. Tahle smečka je pro mě etalonem stylu, kapelou, kterou zkrátka nelze ignorovat. Novinka se opět povedla, jak taky jinak.
Fanoušek dostane přesně to, co žádá. Masivní riffy, které se valí kupředu a neznají slitování. Tyhle melodie vám vystřelí mozek z hlavy. Líbí se mi obal, ten je jako vždy náležitě hnusný, nechutný a cítíte z něj stejnou bolest jako z hudby (autorem je Jon Zig). Dovedl bych si představit trošku masivnější, divočejší a mocnější zvuk (Matt Kilner), ale to berte jen jako připomínku zmlsaného fanouška. Takhle do sluchátek je to vcelku v pořádku, ale když přidáte hlasitost na pořádné aparatuře, tak zkrátka novinka tolik neřeže. Jinak je ale vše v absolutním pořádku. Klasické riffy made in GORGASM, postupy jak vystřižené z učebnic, které kdysi pánové sami napsali. Není si na co stěžovat (až tedy na to, že jsme po takové době dostali jenom tři skladby). Ochutnáte pořádnou porci namletého masa. Už trošku smrdí, ale na to jsme také zvyklí. Kritici by napsali, že se kapela nikam neposunula, ale podle mě je to jen a jen dobře. Já po nich nechci stylové změny, ale pořádný nářez, poctivý mlýn, který mě rozemele na prach. A to jsem také dostal. Doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba, pevně věřím tomu, že budu moci zase pitvat v rytmech nové hudby od těchto šílenců. "Sadichist" je dobrou, poctivou ochutnávkou. Jsem připraven na další utrpení! Gore brutal death metal, u kterého vám vyteče veškerá krev z těla! Masakr ze starých piteven!
Asphyx says:
Three notches in the clean skin. She looked like an unwritten leaf. So beautiful, so tender and innocent. I loved her, but I also wanted to destroy her. To torture her and finally kill her. So that no one would have her but me. We've been waiting ten long years for new music from GORGASM. We've waited. Although the fact is that three songs and just over ten minutes of brutality is simply not enough. You can't even take a breath and everything goes by. Like blood from a fresh wound.
I usually don't write too much about the various singles, splits and EPs. But GORGASM are such a fundamental band for me that I had to. I was listening to the new EP "Sadichist" and wondering where the evil in people comes from. That's the real, ugly, dirty evil. This pack is a benchmark of style for me, a band that simply cannot be ignored. The novelty has been good again, how else.
The fan gets exactly what he asks for. Massive riffs that roll forward and know no mercy. These tunes will blow your brains out. I like the cover art, it is as always appropriately ugly, disgusting and makes you feel the same pain as the music (by Jon Zig). I could imagine a slightly more massive, wild and powerful sound (Matt Kilner), but just take that as a reminder from a jaded fan. It's fine in headphones like this, but when you turn up the volume on a proper machine, the novelty just doesn't cut it as much. Otherwise, though, everything is absolutely fine. Classic riffs made in GORGASM, procedures like cut out of the textbooks that the gentlemen once wrote themselves. There is nothing to complain about (except for the fact that after all this time we only got three tracks). You will taste a good portion of ground meat. It stinks a bit, but we're used to that too. The critics would write that the band hasn't moved anywhere, but I think that's just as well. I don't want stylistic changes from them, but a proper smash, an honest grind that will grind me to dust. And that's what I got. I hope to see a full length album soon, I firmly believe in dissecting to the rhythms of new music from these madmen again. "Sadichist" is a good, honest taste. I'm ready for more suffering! Gore brutal death metal that will make all the blood drain out of your body! The carnage of the old execution rooms!
