DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsludge. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 10. března 2024

A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.


A few questions - interview with sludge death grind band from Australia - RESIN TOMB.

Answered By Matthew Budge (Vocalist)

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Resin Tomb was founded in 2019, we started as a 3 piece, became a 4 piece by the time we wrote the "Unconsecrated // Ascendancy” 2-Track, and have now been a 5 piece since the writing of ‘Cerebral Purgatory’. We play DIssonant-Death Metal, that's heavily influenced by Blackened Grind.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We are very fortunate to have Brendan Auld (Pip) from Black Blood Audio as our guitarist/songwriter/producer. At the time of writing Cerebral Purgatory, Pip was still operation Black Blood Audio from the studio he built under his house. Pips a mad man, he would stay up writing demos until all hours of the night, sending us through mixes at 3am in the morning. He wrote all the demos in around 2 weeks, and then as a unit we fine tuned them for awhile, then recorded. Everything was recorded in house by Pip at Black Blood Audio (except for drum tracking, it was still recorded by Brendan, but at Qsound Audio Services at the Gold Coast). He then took care of all the mixing, and we sent it off to be mastered by Arthur Rizk.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Vinyl: 200 Copies (2 Variants)

CD: 300 Copies

Tape: 100 Copies

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Budge - Vocalist) wrote all the lyrics for this album. Every song is a short story about a horrible death or equally shit existence. The futility of existence can be brutal. I've always found real life much more terrifying than an exaggerated Hollywood concept. Life is disposable and that is absolutely terrifying.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by a dude called Necro Frost. He's an Indonesian artist, check him out on Instagram. As for the Bandcamp, that's all taken care of by our Bassist - Mitch Long, he works in design so it's very handy having him on board.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Transcending Obscurity hit up Pip about releasing a Snorlax record via them, and he already had a label for that project, so he sent Kunal the demos for the Cerebral Purgatory and he was keen immediately, so we actually didn't shop it around, we already really liked Transcending as a label so when he was on board we ran with it.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

It varies from each member, but some notable band favourites are; Artificial Brain, Gorguts, Ulcerate, Hexis, Disentomb, Wiegedood, Dragged Into Sunlight, Wake, Primitive Man, Whorls, Teeth, Faceless Burial and Dead Congregation.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, only Transcending Obscurity.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

It’s hard to say, if I had to guess I'd say maybe like 30ish gigs as Resin Tomb. Festivals are nice for an interstate gig as they tend to have a larger audience to try and convert, but we also love a good intimate club show in your hometown.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would love to do some touring in the near future. It's difficult to predict, we are all between 33/34, so we are at the stage in our lives where we are buying houses, having kids and getting married. Resin Tomb is a huge passion for us all, but the stars have to align pretty nicely for us all to have time to do anything big together.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We are pretty responsive on both Instagram and Facebook Messenger (more so Instagram) and we can be contacted via email at resintombdeath@gmail.com.

Thanx for the interview.

Thanks!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 31. ledna 2024

Recenze/review - RESIN TOMB - Cerebral Purgatory (2024)


RESIN TOMB - Cerebral Purgatory
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Její kdysi tak hezká tvář se začala postupně rozpadat. Nemohl si se dívat na bolest v očích, připadalo ti, že tě všechno drásá. Chodili jste ven už jenom v noci, světlo ji ničilo. Našlapovali jste tiše, abyste nevyrušili přízraky, které se toulaly tmou. Kdyby tě někdo viděl, tak by si myslel, že jsi sám, že si se zbláznil. Tvoje dívka je dávno mrtvá, to jenom ty si myslíš, že tě stále navštěvuje. V hnusných, děsivých snech a představách.

Australané RESIN TOMB mají na svém kontě dvě EP a letos přicházejí s prvním dlouhohrajícím albem. Když jsem jej slyšel poprvé, měl jsem pocit, že jsem se srazil s náklaďákem plným hnisu a polámaných, prašivých kostí. Jedná se o velmi smrtící, zničující záležitost pro všechny fanoušky death metalu, grindu a sludge. Tahle smečka se vám dostane do hlavy!


"Cerebral Purgatory" je jako shnilá mrtvola, kterou najdete u cesty, když se uprostřed noci probudíte a nenajdete klid, dokud nepůjdete ven do tmy. Při poslechu téhle desky možná na sobě začnete pozorovat první příznaky šílenství. Není divu, kapela jde na dřeň, až do morku kostí. Někteří slabší jedinci možná začnou mlátit hlavou o zeď. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsané. Mají v sobě chladnou, mrtvolnou atmosféru a zároveň vám vystřelí mozek z hlavy. Pánové se s ničím nepářou, jdou rovnou na věc. Bez kompromisů, bez zbytečností. Fanoušci třeba takových TERRA BUILDER, REPLICANT, VERMINN WOMB, NORSE, SPURN, TEETH, FULL OF HELL, CONVERGE, budou mít určitě stejnou radost jako já. Hraje se zde hlavně pro ně. Ale také pro všechny ostatní, kteří mají rádi v hudbě špinavé, morbidní a surové věci. Je to samozřejmě extrém, ale perfektně zahraný, se skvělým zvukem a obalem, který by mi bylo ctí mít na tričku. Pokud jste na tom jako moje maličkost a někdy se dostáváte do stavů, kdy potřebujete propláchnout mozek kyselinou, tak neváhejte a narvěte si RESIN TOMB do uší. Zažijete neskutečnou smršť, tlak, bude na vás padat masivní zeď z riffů, vzteklého vokálu a nekonečné bolesti. Mrzí mě snad jenom jedna věc, že nehraje kapela někde poblíž našeho města. Rád bych skočil do mosh-pitu a užil si jejich hudbu i naživo. Hnusné, vzteklé, děsivé death grind sludgeové představy! Temnota a smrt!


Asphyx says:

Her once so pretty face gradually began to crumble. You couldn't look at the pain in her eyes, everything seemed to be tearing you apart. You only went out at night anymore, the light was destroying her. You stepped quietly, so as not to disturb the ghosts that wandered through the darkness. If anyone saw you, they'd think you were alone, that you were crazy. Your girl is long dead, only you think she still visits you. In ugly, horrible dreams and fantasies.

Aussies RESIN TOMB have two EPs to their name and this year they're coming out with their first full-length album. When I first heard it, I felt like I'd collided with a truck full of pus and broken, mangy bones. This is a very deadly, devastating affair for all fans of death metal, grind and sludge. This pack will go to your head!


"Cerebral Purgatory" is like the rotten corpse you find by the side of the road when you wake up in the middle of the night and find no peace until you go out into the darkness. Listening to this record, you might start to see the first signs of insanity on yourself. It's no wonder, the band goes to the bone, to the core. Some weaker individuals may start banging their heads against the wall. I like the way the songs are written. They have a cool, deadpan vibe to them and will blow your mind at the same time. The gentlemen don't argue with anything, they get straight to the point. No compromise, no frills. Fans of such bands as TERRA BUILDER, REPLICANT, VERMINN WOMB, NORSE, SPURN, TEETH, FULL OF HELL, CONVERGE will surely be as happy as I am. It's mostly for them. But also for everyone else who likes the dirty, morbid and raw stuff in music. It's extreme, of course, but perfectly played, with great sound and a cover that I'd be honored to have on my t-shirt. If you're anything like my little one and sometimes get into states where you need to flush your brain with acid, feel free to cram RESIN TOMB into your ears. You'll experience an incredible whirlwind, pressure, a massive wall of riffs, angry vocals and endless pain. My only regret is that the band isn't playing somewhere near our town. I'd love to jump into a mosh pit and enjoy their music live. Nasty, angry, scary death grind sludge imagery! Darkness and death!



Track listing -
1. Dysphoria
2. Flesh Brick
3. Scalded
4. Cerebral Purgatory
5. Human Confetti
6. Purge Fluid
7. Concrete Crypt
8. Putrescence

Artwork by Mitchell Nolte (Baest, Werewolves)

Line up -
Matt Budge (Consumed) - Vocals
Perry Vedelago (Siberian Hell Sounds) - Drums
Brendan Auld (Descent, Feculent) - Guitar
Matt Gordon - Guitar
Mitch Long (Consumed) - Bass

pátek 3. listopadu 2023

Recenze/review - WARCRAB - The Howling Silence (2023)


WARCRAB - The Howling Silence
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě je také potkáváte. Lidé s dokonalým tělem a hezkou tváří. Úspěšní a dynamičtí. Lidé s dobrým rodokmenem, kteří mají budoucnost. Někteří z nich ale mají smutný pohled a ruce rozdrásané do krve. Sedávají samotní před oknem a dívají se na ulici. Nikomu nechybí a nikdo je nemá rád. Hlavou jim létají temné myšlenky. Když poznáte, jací jsou doopravdy, dostanete strach. Máte potom pocit, že byla zhasnuta všechna světla.

Podobně jako lidi, vnímám i hudbu. Nestačí mi pár poslechů na internetu, jako je to dnes častým zvykem. Musím jít pod povrch, musí dojít ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Muzika je nakonec vždy o emocích a pro britské WARCRAB mám velkou slabost. Jsou totiž syroví, opravdoví, démoničtí. 


Vše je opět ohlodáno na kost. Mám pocit, že mě kapela vezme z krásné výstavní ulice dolů, do špinavé stoky. Také cítíte ten smrad? To jsou shnilé riffy, prašivý zvuk, to je hnilobný vokál. Určitě to znáte. Vztek nakumulovaný za dlouhé roky, který musí nakonec stejně ven. Spousta zajímavých melodií, ale hlavně dokonale podmanivá a mokvající atmosféra. Máte rádi BOLT THROWER, CROWBAR, EYEHATEGOD, 71TONMAN, THE DEAD? Tak poslouchejte pozorně! Úplně před sebou vidím malý zaplivaný klub na periferii. Vydáš se na cestu ulicemi plnými špíny a smogu. Slezeš po schodem dolů a na pódiu už stojí WARCRAB. Hergot, ani nevíte, jak bych tyhle maniaky rád viděl naživo. Myslím si totiž, že jejich hudba vynikne na koncertech nejvíce. Je jedno jestli máš sluchátka na uších a sedíš v práci nebo jedeš autem, je jedno, pokud posloucháš novinky jenom o samotě v chladném pokoji. Nakonec nás všechny kapela přenese do nekonečných chodeb podzemí. Ze zdí odkapává hnis a krysy tančí. Tady, při poslechu "The Howling Silence" všichni odloží své falešné masky, tady se potkává smrtící kov se spoustou zajímavých příměsí. Kapele se opět povedlo mě přikovat na zeď a pohřbít zaživa. Myslím, že další slova jsou zcela zbytečná. Nechme raději hovořit hudbu. Špinavý, temný death sludge metal, u kterého si rozdrásáte obličej do krve! Zahnívající stoka!


Asphyx says:

I'm sure you meet them too. People with perfect bodies and pretty faces. Successful and dynamic. People with a good pedigree, who have a future. But some of them have a sad look and their hands are bloodied. They sit alone in front of the window and look out on the street. Nobody misses them and nobody likes them. They have dark thoughts in their heads. When you see what they're really like, you get scared. It makes you feel like all the lights have been turned off.

Like people, I feel the music. It's not enough for me to listen to it on the Internet, as is the case nowadays. I have to go below the surface, there has to be a mutual transmission between me and the band. Music is always about emotions in the end, and I have a great affection for British WARCRAB. Because they are raw, real, demonic.


Everything is gnawed to the bone again. I feel like the band is taking me down from the beautiful show street into the dirty sewer. Can you smell the stench, too? It's the rotten riffs, the dusty sound, it's the rotten vocals. I'm sure you know it. The anger built up over the years that has to come out eventually anyway. Lots of interesting melodies, but most of all, a perfectly captivating and swampy atmosphere. Do you like BOLT THROWER, CROWBAR, EYEHATEGOD, 71TONMAN, THE DEAD? Then listen carefully! I can see a small, seedy club on the outskirts right in front of me. You're about to embark on a journey through the streets full of filth and smog. You go down the stairs and WARCRAB is on stage. Damn, I can't tell you how much I'd love to see these maniacs live. I think their music stands out the most at concerts. It doesn't matter if you're wearing headphones and sitting at work or driving in the car, it doesn't matter if you're just listening to the news alone in a cold room. In the end, the band transports us all to the endless corridors of the underground. Pus dripping from the walls and rats dancing. Here, listening to "The Howling Silence", everybody takes off their fake masks, here the deadly metal meets a lot of interesting admixtures. Once again, the band has managed to pin me to the wall and bury me alive. I think further words are completely unnecessary. Let the music do the talking. Filthy, dark death sludge metal that will make your face bleed! Rotting sewer!



Recenze/review - WARCRAB - Scars of Aeons (2017):
https://www.deadlystormzine.com/2017/05/recenzereview-warcrab-scars-of-aeons.html


Track listing -
1. Orbital Graveyard
2. Titan Of War
3. Black Serpent Coils
4. Sword Of Mars
5. As The Mourners Turn Away
6. Sourlands Under A Rancid Sun
7. Howling Silence

Line up -
Martyn Grant - Vocals
Rich Parker - Drums
Geoff Holmes - Lead Guitar
Leigh Jones - Guitar
Dave Symonds - Bass

Artwork by Feltnan Art

neděle 23. dubna 2023

Recenze/review - OATH OF CRANES - The Unsung Mantras (2023)


OATH OF CRANES - The Unsung Mantras
CD 2023, Klang Machine Records

for english please scroll down

Jednou tě pohřbí s démony. Staneš se součástí věčnosti. Rozplyneš se v čase a tvůj prach bude vysypán do řeky mrtvých. Představte si starý chrám vysoko v horách. Vítr fouká ledově a přízraky meditují spolu s tebou. Někde v těchto místech, na hranici mezi naším a oním světem, musela vznikat nová deska švýcarských OATH OF CRANES. Ti jsou, jak je všeobecně známo, kapelou členů legendárních CELTIC FROST. Kombinace tradiční východní hudby, mantry tibetských mnichů a klasického hard rocku se pro vás stane modlitbou.

Velmi uvěřitelně napsané skladby ale předpokládají trpělivost a klidný poslech. Zpočátku jsem se musel na album velmi soustředit. Nechat ho plynout a působit na mě. Mlhavě černé kompozice vás vezmou na výlet do jiných dimenzí. Uklidněte svoji mysl a pozdravte duše zemřelých. 


Franco Sesa napsal skladby, které navenek chladí, ale uvnitř žhnou a pálí. Líbí se mi celkový koncept, východní filozofie mám moc rád a hudba se stala po nějakém čase i mojí součástí. Sludge doomové hřmění, šepot nemrtvých, "The Unsung Mantras" je zajímavou a originální ozvěnou z temných koutů lidské mysli. Zároveň působí očisťujícím dojmem. Pokud vás zajímá tajemno, magie, záhady a necháte se rádi unášet na zpěněných vlnách řeky mrtvých, neváhejte ani chvilku. Jsem klidný a našlapuji opatrně. Zpomalil jsem svoje pohyby, hibernuji v šumu velkoměsta. Každý den cestou do práce, každý den doma, ale nejlépe večer, když jsou mraky nízko. Utíkám do lesa a zde uprostřed matky přírody vyniknou jednotlivé motivy nejlépe. Smrt je najednou pomíjivá, rodíme se a umíráme, zabíjíme a milujeme. Tohle všechno se do nového alba otisklo. Jako krvavá šmouha. Netřeba diskutovat o zvuku, ani o obalu. Formální věci mají pánové ošetřeny velmi profesionálně. Nic mě neruší, ani nevadí. Naopak. Medituji v chůzi, jsem odpoután od hmotných věcí. Dovedu pochopit, že se někomu nebude nahrávka líbit, ale u mě to neplatí. Naopak, společné chvíle patřily k tomu nejhezčímu, nejdrásavějšímu, co jsem poslední měsíce zažil. Kapela nám vypráví příběhy o věčnosti, pomíjivosti a dělá to skvělým způsobem. OATH OF CRANES mě zasáhli přímo do srdce, hluboko do mozku a stal jsem se jejich oddaným fanouškem. Jednou mě pohřbí s démony. Už se těším. Tajemná, temná, sludge doom metalová meditace!


Asphyx says:

One day they'll bury you with the demons. You will become part of eternity. You will dissolve into time and your ashes will be thrown into the river of the dead. Imagine an old temple high in the mountains. The wind blows icy and the ghosts meditate with you. Somewhere in these places, on the border between our world and the next, the new album of Swiss OATH OF CRANES must have been made. They are, as is widely known, the band of the members of the legendary CELTIC FROST. The combination of traditional Eastern music, the mantra of Tibetan monks and classic hard rock will become a prayer for you.

The very believably written songs, however, require patience and calm listening. At first I had to concentrate very hard on the album. To let it flow and affect me. The hazy black compositions take you on a trip to other dimensions. Calm your mind and say hello to the souls of the dead.


Franco Sesa has written songs that cool on the outside but burn and scorch on the inside. I like the overall concept, I like Eastern philosophies a lot and the music became a part of me after some time. Sludge doom thunder, whispers of the undead, "The Unsung Mantras" is an interesting and original echo from the dark corners of the human mind. At the same time, it has a cleansing effect. If you are interested in mystery, magic, mysteries and like to be carried away on the foamy waves of the river of the dead, don't hesitate a moment. I'm calm and tread carefully. I've slowed my movements, hibernating in the noise of the city. Every day on my way to work, every day at home, but preferably in the evening when the clouds are low. I run into the woods and it is here, in the midst of mother nature, that the individual motifs stand out best. Death is suddenly ephemeral, we are born and die, kill and love. All this is imprinted on the new album. Like a bloody blur. There's no need to discuss the sound or the cover. The formal stuff is handled very professionally. Nothing distracts or bothers me. On the contrary. I meditate in a walking meditation, detached from material things. I can understand that some people won't like the recording, but that's not true for me. On the contrary, the moments together have been among the most beautiful, the most beautiful I have experienced in the last few months. The band tells us stories of eternity, of impermanence, and does it in a great way. OATH OF CRANES hit me right in the heart, deep in the brain, and I became a devoted fan. One day they'll bury me with demons. I'm looking forward to it. Mysterious, dark, sludge doom metal meditation!


TRACKLISTING:
1 Jivara
2 Rudra
3 Yama
4 Krodhana
5 Ahamkara
6 Puja
7 Tamas
8 Maya
9 Maya Part 2
10 Akasha
11 Kali Come
12 Sannyasi Mantra



Oath Of Cranes are:
Franco Sesa (ex-Celtic Frost): Drums, songwriting, lyrics and concept
Erol Ünala (ex-Celtic Frost and Apollyon Sun): Guitar, sampling and drones
Chris Tragianidis: Rhythm and lead guitar, bass and keyboards
Fabrizio Merico: Lead vocals, video production and graphics
Amedeo Mauriello (ex-In Love Your Mother): Bass

neděle 2. dubna 2023

Recenze/review - LURK - Aegis (2023)


LURK - Aegis
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mrtvola v bažině. Tvář bez očí, zaschlá krev. Procesy hnití byly dávno zahájeny. Smrt někdy může být hodně ošklivá. Zlo se znovu probudilo a čeká ve stínu. Finští LURK to moc dobře vědí a umí vypálit do hudby. Mám rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit fantazii. Hlavou se míhají černé myšlenky. Na smrt, na to, co bude následovat potom. Na tmu, absolutní tmu. Našlapuji tiše a užívám si nové album "Aegis".

Jedná se o zkaženou muziku, která smrdí jako maso ve značném stádiu rozkladu. Doom metal, sludge, kousky death metalu. Tohle vše je zamícháno ve vroucím kotli spolu s kostmi a mozkem. Nad bažinou se vznáší jako nějaký děsivý mrak mlha. Je čas jít, přestoupit na druhou stranu, na onen svět. 


Máte rádi kapely jako Altar of Betelgeuse, Eibon, Usnea, Subterraen, Adramelech, Fleshpress? Potom by se vám mohla líbit i novinka "Aegis". Má krásně děsivý obal (Paolo Girardi), podmanivý zvuk a magickou atmosféru. Pohybujeme se převážně v pomalejším tempu. Svět se zastavil a v některých momentech i vrátil zpět. Nové album je jako smutný pohřeb, u kterého vyplavou na povrch zlé vzpomínky. Démoni i prokletí vědí své. Pro ně se zde hraje především. Chtěl bych LURK vidět na živém koncertě. Musí se jednat o obřad, o seanci, ze které neodejdete nikdy živí. Padá na mě splín a začínám nesnášet světlo. Psát o podobných nahrávkách je zbytečné, lepší je poslouchat, užívat si je, vznášet se na krvavých vlnách mezi utopenci. Propadám se stále hlouběji, do močálů, do temnoty. Já jsem tou mrtvolou z úvodu dnešního článku, já se pomalu rozkládám a ztrácím. Jsem dávno mimo svoje tělo, mimo tenhle zkažený svět. V jiné dimenzi, jen já a hudba. Smrt má mnoho podob. A v tomto případě je pochmurná, záhadná, mrazivá. Jako zkažená krev, jako nové album "Aegis". Je to sen a nebo děsivá realita? Kdo to ví? Desku vám mohu jenom doporučit, jen dávejte pozor, abyste se neztratili v nicotě. Temná, zahnívající sludge doom metalová noční můra!


Asphyx says:

A corpse in the swamp. A face without eyes, dried blood. The processes of decomposition have long since begun. Death can be very ugly sometimes. Evil has reawakened and waits in the shadows. Finnish LURK know this very well and know how to burn it into music. I like records that can awaken my imagination. Black thoughts run through my head. Of death, of what will follow afterwards. Of darkness, absolute darkness. I'm quietly pedaling and enjoying the new album "Aegis".

It's rotten music that smells like meat in a considerable stage of decomposition. Doom metal, sludge, bits of death metal. It's all stirred up in a boiling cauldron with bones and brains. A fog hovers over the swamp like some eerie cloud. It's time to go, to cross over to the other side, to the other world.


Do you like bands like Altar of Betelgeuse, Eibon, Usnea, Subterraen, Adramelech, Fleshpress? Then you might also like the new release "Aegis". It has a beautifully eerie cover (Paolo Girardi), a captivating sound and a magical atmosphere. We move mostly at a slower pace. The world has stopped and in some moments even come back. The new album is like a sad funeral where bad memories come to the surface. Demons and curses know their own. They are the main reason for playing here. I would like to see LURK live. It has to be a ceremony, a séance that you never leave alive. I'm starting to hate the light. It is useless to write about such recordings, better to listen to them, enjoy them, float on bloody waves among the drowned. I'm sinking deeper and deeper into the swamp, into the darkness. I am the corpse from the beginning of today's article, I am slowly decomposing and losing myself. I am long out of my body, out of this corrupt world. In another dimension, just me and the music. Death takes many forms. And in this case, it's bleak, mysterious, chilling. Like tainted blood, like the new album "Aegis". Is it a dream or a terrifying reality? Who knows? I can only recommend the album, just be careful not to get lost in the nothingness. A dark, rotting sludge doom metal nightmare!




Recenze/review - LURK - Fringe (2018):


Line up -
Arttu Pulkkinen - Guitars
Eetu Nurmi - Bass
Kalle Nurmi - Drums, Guitars, Synths
Kimmo Koskinen - Vocals, Guitars, Effects

Baritone saxophone in “Blood Surge” by Aino Heikkonen

Artwork by Paolo Girardi

úterý 14. března 2023

Recenze/review - 71TONMAN - Of End Times (2023)


71TONMAN - Of End Times
CD 2023, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Poslouchal jsem v něm novou desku polských sludge doomařů 71TONMAN. Když jsem se probudil ze své hibernace, svět už nikdy nebyl takový jako dřív. Rozzuřený dav, rozdělený na dvě poloviny, vyhladil sám sebe. Zbylo nás jenom pár. Žijeme jako zvířata. Zůstal nám pouze strach, beznaděj a temnota. 

Z té museli Poláci vyjít, zrodit se v ní. Novinka je totiž velmi zdařilým dílem. Pokud máte tenhle pomalý a mokvající styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete prvotřídní, chladný a zcela podmanivý zážitek. Budete se po kolena bořit do močálů svých černých myšlenek. Pokládám kytky na svůj vlastní hrob. Tahle nahrávka má v sobě velkou sílu. 


Máte rádi smečky jako CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Tak přidejte hlasitost a nechte se unášet na vlnách shnilých melodií. Přiznám se bez mučení, jsem v tomto stylu velmi vybíravý, jen tak něco mě nezaujme, ale Poláci dokázali vymáchat obličej v kaluži plné zkažené krve. Mají dar složit dobrou skladbu, talent pro záhrobní věci člověka. Cítím z jejich hudby obrovskou tíhu, jakoby mi někdo stál celou dobu ocelovou botou na prsou. Pozor! Tohle album může způsobovat deprese. Doporučuji poslouchat brzy ráno, až půjdete do práce temnými ulicemi a nad městem se bude vznášet smogový mrak. Základním atributem hudby je zde tma, nahrubo nasekaná černo černá tma. Jakoby mě někdo pohřbil zaživa. Povstanu z hrobu a na světě už nebude nic. Jenom myšlenky na sebevraždu. Ano, mám rád nahrávky, které ve mě probouzejí emoce, které mě chytí a nepustí. A to se povedlo 71TONMAN na výbornou. "Of End Times" je velmi syrovým, surovým albem, po kterém vám zůstane v hlavě hluboká krvavá rýha. Procházím se prázdnými ulicemi a jediné, co mi zůstalo, jsou vzpomínky. Měl jsem štěstí nebo možná ne, že jsem spal v hlubokém sklepě. Konec už dávno začal! Apokalyptický sludge doom metalový opus!


Asphyx says:

I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. I was listening to the new album by Polish sludge doomsters 71TONMAN. When I woke up from my hibernation, the world was never the same again. An angry mob, split in two, had annihilated itself. There were only a few of us left. We live like animals. All we have left is fear, hopelessness and darkness.

The Poles had to come out of it, to be born in it. The novelty is a very successful work. If you like this slow and dripping style, don't hesitate a moment. You will get a first class, cool and completely captivating experience. You'll be knee-deep in the swamps of your black thoughts. I'm laying flowers on my own grave. This record has a lot of power in it.


Do you like packs like CONAN, PRIMITIVE MAN, GRIEF, COFFINS, SOOTHSAYER? Then turn up the volume and let the waves of rotten tunes carry you away. I admit without torture, I'm very picky in this style, just anything doesn't appeal to me, but the Poles managed to wash their face in a puddle full of rotten blood. They have a gift for composing a good song, a knack for the underbelly of man. I feel a great weight from their music, as if someone was standing with a steel boot on my chest the whole time. Watch out! This album may cause depression. I recommend listening to it early in the morning as you walk to work through the dark streets and a smog cloud hovers over the city. The basic attribute of the music here is darkness, a coarsely chopped blackness. It's like someone buried me alive. I will rise from the grave and there will be nothing left in the world. Only thoughts of suicide. Yes, I like records that stir emotions, that grab me and don't let go. And 71TONMAN has done that to perfection. "Of End Times" is a very raw, raw album that will leave a deep bloody gash in your head. I walk through the empty streets and all I have left are memories. I was lucky, or maybe not, to be sleeping in a deep basement. The end has long since begun! An apocalyptic sludge doom metal opus!

Line up -
KK - Vocals & noise
TG&MZ - Guitars
JW - Bass
JJ - Drums

Artwork by CVSPE

Track listing -
1. Conquest
2. Plague
3. War
4. Famine

pondělí 21. června 2021

Recenze/review - EREMIT - Bearer of Many Names (2021)


EREMIT - Bearer of Many Names
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Existují na světě místa, která jsou tajemná ze své podstaty. Ukrývají se v šeru. Když na ně vstoupíte, tak se vám před očima začnou odehrávat šedo černé obrazy. Smutek a nostalgie, vzpomínky na staré rituály. Popínavý břečťan všechno dávno pokryl, ale přesto cítíte z kamenů pradávnou sílu. Chybí už jenom hudba, která by celou scenérii doplnila o další rozměr. Němečtí EREMIT jsou dobrou volbou. Jejich doom sludge metal je přesně tím druhem zážitku, který se vám zadře hluboko pod kůži.

Jenom musíte mít bohatou fantazii. Chuť objevovat, nechat na sebe působit poryvy větru, šepot stromů i nářek dávno zemřelých. Tři dlouhé drásavé skladby, rozprostřené do více než hodiny nejsou rozhodně pro každého. Vyžadují pečlivé soustředění, nihilistický přístup a otevřenou mysl. Do nečisté hry vás uvede magický obal (Mariusz Lewandowski) i surově ledový zvuk (Roland Wiegner at the Tonmeisterei). Cítím ve vzduchu zkaženou krev!


"Bearer of Many Names" je surovou shnilou esencí špinavého doom sludge metalu. Některé momenty připomínají setkání s mýtickými příšerami, jiné zase návštěvu míst, ne kterých se odehrávaly rituály plné smrti a utrpení. Není pro mě lehké podobnou muziku popisovat, více než jinde zde totiž platí, že je lepší poslouchat, než skládat slova za sebe. Songy jsou bažinaté, nasáklé hnilobou. Jako bych stál uprostřed lesa, kousek od obětní skály. Atmosféra je doslova hmatatelná. Na podobné záležitosti musím mít náladu, ale když se tak stane, jsem doslova nadšen (a zároveň uvnitř smutný). EREMIT jsou nejlepší uprostřed deště, když se světlo loučí se dnem. Musí být sychravo, nevlídno. Mraky se dotýkají země a vy jdete za město. Každý z nás potřebuje být někdy jenom sám se sebou. Ukrytý ve stínu. A pro takové chvíle je deska "Bearer of Many Names" nejvhodnější. Mám pocit, že vidím na skále staré symboly. Žhnou do tmy. Myslím, že jsem tu správně. Tohle album má v sobě velkou sílu. Načerpanou v podsvětí. Na starých popravištích. Mytologický sludge doom metal z onoho světa!

Pro fanoušky - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


Asphyx says:

There are places in the world that are mysterious in nature. They hide in the dim light. When you enter them, grey-black images begin to appear before your eyes. Sadness and nostalgia, memories of old rituals. Creeper ivy-covered everything a long time ago, but you can still feel the ancient strength from the stones. All that is missing is music that would add another dimension to the whole scenery. German EREMIT is a good choice. Their doom sludge metal is exactly the kind of experience that gets stuck deep under your skin.

You just have to have a rich imagination. The desire to discover, to let the gusts of wind, the whispers of trees and the lamentations of the long dead. Three long scary songs, spread over more than an hour, are not for everyone. They require careful concentration, a nihilistic approach and an open mind. The magic cover (Mariusz Lewandowski) and the raw icy sound (Roland Wiegner at the Tonmeisterei) will introduce you to the dirty game. I feel rotten blood in the air!


"Bearer of Many Names" is the raw rotten essence of dirty doom sludge metal. Some moments are reminiscent of encounters with mythical monsters, others are visits to places where no rituals full of death and suffering took place. It's not easy for me to describe similar music, because more than anywhere else it is better to listen than to compose words for oneself. The songs are swampy, soaked in rot. It was as if I were standing in the middle of a forest, not far from the sacrificial rock. The atmosphere is literally tangible. I have to be in the mood for such things, but when that happens, I'm literally excited (and sad at the same time). EREMITs are best in the middle of the rain when the light says goodbye to the bottom. It must be dry, unkind. Clouds touch the ground and you go beyond the city. Each of us needs to be with ourselves sometimes. Hidden in the shadows. And for such moments, the album "Bearer of Many Names" is the most suitable. I feel like I see old symbols on the rock. They glow in the dark. I think I'm right here. This album has great power in it. Drawn in the underworld. At old execution sites. Mythological sludge doom metal from the other world!


For fans - Conan, Jupiterian, Subterraen, 71TonMan, Primitive Man, Eyehategod, Grief


about EREMIT on DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - EREMIT - Desert of Ghouls (2020)
Recenze/review - EREMIT - Carrier of Weight (2019)

Line up -
Moritz Fabian - Guitar and Vocals
Pascal Sommer - Guitar
Marco Backer - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski (Sepulcros, Bell Witch)
Layout by TG Rantanen (Paganizer)

Recorded, Mixed and Masterd by Roland Wiegner at the Tonmeisterei, Oldenburg, Germany

neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

čtvrtek 11. února 2021

Recenze/review - SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom (2020)


SUBTERRAEN - Rotten Human Kingdom
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Sám uprostřed davu. Falešné úsměvy, zlé květy, které vidím u každého ve vnitřnostech. Většina lidí nejsou žádní srdcerváči, spíše se drží oblíbeného, peníze, sex, moc. Někdo má zase plnou pusu řečí, ale když dojde na lámání chleba, změní se s chutí v šelmu. Měl to někde v sobě, všechny tyhle věci ho bolely, drásaly, dokázaly ho rozhodit na několik dní. Nasával zlo všemi póry, byl jako hromosvod, jako tulák, co už viděl všechno.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem poslouchal prvotinu francouzských sludge doomařů SUBTERRAEN. Ti jdou také na dřeň. A to podobným způsobem jako zubař, který po několika hodinách vrtání narazí na kost. Mozkem vám projede bolest a otevřou se vám staré rány. Stejně jako u desky "Rotten Human Kingdom".


"Rotten Human Kingdom" je deskou, která odkazuje na smečky jako EREMIT, NEUROSIS, JUPITERIAN, LURK, CONAN, PRIMITIVE MAN, EYEHATEGOD. Jakoby se mi na prsty nalepila zahuštěná krev. Shnilá, smradlavá, studená a žhavá zároveň. SUBTERRAEN jsou svým způsobem hodně suroví, hrají bez příkras a kudrlinek. Skladby jsou, samozřejmě jak se sluší a patří, dlouhé, táhlé, mokvavé, vokalista bere zpěv odněkud z vnitřností. Pro doom sludge metal musíte mít nejen vlohy, ale také se musíte trošku vznášet v oblacích nebo ještě lépe - topit ve stoce plné smradlavé vody dole pod vaším městem. Kusy lidských těl, ano, nad námi je nemocnice. "Rotten Human Kingdom" je jako zlý sen, představa, která se vám stále dokola vrací. Osamoceni v davu, kráčíte dál. Vaše kroky jsou těžké, namáhavé. V srdci velký žal, niterné pocity jdou vyjádřit opravdu jenom hudbou. SUBTERRAEN se to myslím povedlo. Někdy na mě také padá splín. Tak proč jednou neříznout do živého? Album je tak spíše meditací, smuteční řečí za všechny ztracené dny, než jen obyčejným dílem. Zdařilá sludge doomová nahrávka s otiskem nicoty!


sumarizace:

"Rotten Human Kingdom" je bažinatou esencí temnoty. Na albu najdete všechny potřebné ingredience pro vyvolání všech zlých stínů. Tajemná, ošklivě mokvající, smutně jedovatá, taková je novinka SUBTERRAEN. Francouzská pocta záhrobí se vydařila. Některé nápady jsou možná až moc dlouhé, ale jako celek mi nahrávka připomíná starý, černobílý hororový film. Vznešeně smutné melodie, stěny z kytar, pavučiny, utkané ze zbytků světla. Tohle všechno zde nalezneme. Pokud byste chtěli překapat a následně ukovat kousky tmy, SUBTERRAEN vám budou zdatnými průvodci. Rád se touto deskou nechávám unášet do nekonečných bažin zapomnění. Pokud se rádi bojíte a milujete napětí, vydejte se s námi na dlouhý výlet do tajemných močálů věčnosti. Potkáme bělostné tváře utopenců, nemrtvé a pokud se to podaří, tak i samotné zlo. SUBTERRAEN nahráli album, které je vstupenkou do záhrobí. Sludgeová doom metalová ozvěna z toho nejhlubšího podzemí! Hodně hnisající nahrávka!



Asphyx says:

"Rotten Human Kingdom" is a swampy essence of darkness. On this album you can find all necessary ingredients for invoking of all evil shadows. Mysterious, badly weeping, sadly poisonous, such is the news of SUBTERRAEN. French tribute to the crypt is a success. Some ideas are perhaps too long, but as a whole reminds me the recording an old, black and white horror film. Noble sad melodies, guitars' walls, cobwebs woven from the rest of light. All of these can be found here. If you would like to filter and subsequently forged pieces of darkness, SUBTERRAEN will be good guides. I get carried away with this record into endless swamps of oblivion. If you like to be scared and you love suspense, come with us on a long trip to the mysterious swamps of eternity. You'll meet whitewashed faces of drowned, undead and maybe evil itself. SUBTERRAEN recorded an album, which is your ticket to Hades. Sludge doom metal echo of the deepest underground! Very festering record!


Line up -
Clem Helvete - Guitar and Vocals
Chris KKP - Guitar
Milvus - Drums

Artwork by Adam Burke (Lurk, Coexistence, Atræ Bilis)

Track listing -
1. Blood for the Blood Gods
2. For a Fistful of Silver
3. Oceans are Rising
4. Wrath of a Downtrodden Planet

Total playing time - 48:51

Official Video Stream
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Subterraen Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

středa 25. listopadu 2020

Recenze/review - THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora (2020)


THE CORONA LANTERN - Certa Omnibus Hora
CD 2020, Metalgate Records

for english please scroll down

Jsou tři hodiny ráno a mě probudil divný pocit v břiše. Kolem našeho domu je mlha, ale v tom protějším vidím siluetu postavy v křesle. Asi také nemůže spát. Mám divný pocit a tak si sednu před bílou plochu textového editoru a poslouchám novou desku českých THE CORONA LANTERN. Kapely, kterou jsem zatím bohužel nikdy neviděl naživo. Přesto cítím a  slyším znovu spoustu pochmurných emocí a nálad.

Celou novinkou "Certa Omnibus Hora" se prolíná ponurá, smutná atmosféra. Píší o sobě, že hrají post doom metal.  Nevím, označení pro mě nebývají důležitá. Pro mě je hlavní, že jsem se oblékl a vyrazil ven. Zamával paní v okně a vydal se nahoru nad město. Pomalu svítá, riffy mě drásají až někam dovnitř hlavy. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive i pověstnou sílu. Pro podzimní mlhavá rána je hudba THE CORONA LANTERN jako stvořená.


V dnešní době nadprodukce muziky se často setkávám s tím, že si mnohé skupiny na předkládaný styl jenom hrají, předstírají jej. Odtrženým od reality jim to současný virtuální svět umožňuje. To ale není případ nové desky  "Certa Omnibus Hora". Ta si mě ihned naklonila na svoji stranu. Je syrová, uvěřitelná. Musím našlapovat tiše, činím tak i za světla, kdy brzké ranní přízraky zdánlivě pominou. Jsou ale uvnitř, uvnitř mého těla i hudby THE CORONA LANTERN. Je jednoduché hodnotit formální stránku věci - obal, celková grafika, zvuk i produkce, vše je na profesionální úrovni. Kapela má svůj jasný výraz, směr a cíl. Dokáže mě probudit ve tři ráno a donutit pohlédnout do protějšího domu. Dnes se možná paní usmívá nebo se mi to jenom zdá. Cítím z toho pohledu, stejně jako z nahrávky, samotu, spočinutí, smutek, pomíjivost fyzična, budhisté mi dají zajisté za pravdu. Líbí se mi celkový projev kapely, skladby drží pohromadě, jsou jasně a zřetelně zacílené. Zároveň bublají jako žhavá láva pod povrchem. Potkává se zde doom metal s nihilismem i progresivními prvky. Tři týdny album poslouchám a každý den nahlížím do protějšího domu. Paní byla dávno mrtvá, byla jen osamocenou siluetou, která nikomu nechyběla. Občas bývá zvláštní, s čím se mi muzika spojí a jak na mě působí. Tentokrát byla šedivým oparem, studenou mlhou, přesnou definicí podivných snů. Pro mě je hrozně důležité, aby mě hudba něčím zaujala, probudila ve mě chvění, zasekla do mě dráp. Letos se to THE CORONA LANTERN povedlo na výbornou. Jsou velmi příjemným, i když smutným, osvěžením podzimních dní. 


Asphyx says:

It's three o'clock in the morning and I was awakened by a strange feeling in my stomach. There is fog around our house, but on the opposite side I see the silhouette of a figure in a chair. He probably can't sleep either. I have a weird feeling, so I sit in front of the white surface of a text editor and listen to the new album of Czech band THE CORONA LANTERN. A band I've unfortunately never seen live before. Nevertheless, I feel and hear a lot of gloomy emotions and moods again. 

The whole new album "Certa Omnibus Hora" is interspersed by a gloomy, sad atmosphere. They call themselves as post doom metal. I don't know, genres aren't important to me. The main thing for me is that I got dressed and went out. I waved to the lady in the window and headed up over the city. It is slowly dawning, the riffs are scratching into my head. The songs are very well written, they have a drive and a reputation for strength. THE CORONA LANTERN's music is perfect for a foggy autumn morning.


In today's overproduction of music, I often come across the fact that many groups just “play” the presented style, pretend it. Detached from reality, the current virtual world allows them to do it. But this is not the case with the new album "Certa Omnibus Hora". It immediately tilted me to its side. It's raw, believable. I have to tread quietly, I do so even in the light, when the early morning ghosts seem to pass. But they are inside, inside my body and the music of THE CORONA LANTERN. It's easy to evaluate the formal side of things - the cover, the overall graphics, sound and production, everything is on a professional level. The band has its clear expression, direction and goal. They can wake me at three in the morning and make me look at the house opposite. Today, maybe the lady is smiling or it just seems to me. From that point of view, as well as from the recording, I feel loneliness, rest, sadness, physical transience, the Buddhists will certainly agree with me. I like the overall performance of the band, the songs stick together, they are clearly targeted. At the same time, they are bubbling like hot lava beneath the surface. Doom metal meets nihilism and progressive elements here. I listen to the album for three weeks and look at the opposite house every day. The lady was long time dead, she was just a lone silhouette that no one missed. Sometimes it's weird what music connects to me and how it affects me. This time it was a gray haze, a cold mist, the exact definition of strange dreams. It is very important for me that the music fascinates me with something, awakens a shiver in me, a claw gets stuck in me. This year, THE CORONA LANTERN did very well. They are a very pleasant, but also sad refreshment in autumn days.

tracklist:
1. As Wide Eyes Travel
2. Through This Swamp of Oblivion
3. Up the Last Hill
4. Hours Between Heartbeats
5. Make Me Forget
6. The Truth and Its Will

band:
Daniela Dahlien Neumanová: Vocals
Igor Krakhmalev: Guitars
Dima Borovkov: Bass Guitar
Šimon Hajdovský: Drums
Tonda Smrčka: Live Guitar

thecoronalantern.bandcamp.com
facebook.com/thecoronalantern
Instagram.com/thecoronalantern
www.metalgate.cz

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine