Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Toulám se mezi naším a oním světem, tančím s přízraky, kopu stále dokola další a další hroby, dokud neobjevím krvavé kořeny, stejně jako v případě nové desky švédských FARSOTH. Někde daleko na severu, v mrazu a ve tmě, musela vznikat tahle nahrávka.
Je to totiž 100% old school death metal. Bez slitování, bez kompromisů. S chladnými melodiemi, s riffy ostrými jako břitva, s chorobným vokálem. Pomalu přidávám hlasitost, znovu tančím se zombiemi, cítím vztek a nenávist ke všemu zlému. Takhle na mě novinka působí a podepisuji vám to vlastní krví.
Už jsem starý pes, už se nechci měnit a ani nebudu. Stále vyznávám stejné hodnoty a u hudby oceňuji hlavně pravost, odhodlání s schopnost mě přikovat na zeď. FARSOTH tohle umí opět na výbornou (recenzi a rozhovor k předchozímu albu "The Plague" z roku 2022 si můžete přečíst dole pod článkem). Patřím ještě ke generaci, která si vždy vybere ten nejtemnější hrob, neděsivější zážitek a nejkrásnější zombie. Jsem moc rád, že podobné kapely existují a dokáží mě stále nakopat zadek. Pánové nepodcenili vůbec nic. Zvuk je vynikající, obal krásně doplňuje to, co se na desce odehrává. V tomhle případě název alba opravdu přesně vystihuje i skladby, které se vám zadřou hluboko do mozku. Ano, jsou to "Morbid Symphonies", ryzí a ukované z té nejkvalitnější švédské oceli. Pánové odkazují na kapely jako DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. A dělají to po svém, s vlastním výrazem a nápady. Dejte mi, hergot, někdo studené pivo. Otevřu si i další rakev a narvu do sebe kusy syrového masa. Také cítíte tu temnou a chladnou energii, také slyšíte ten tlak? Jako by mě přejel buldozer, který právě vykopal masový hrob. Je to lavina, je to vichřice, která vás smete z povrchu zemského. Někdy bývám už unavený, ale když slyším FARSOTH, tak se ve mě probudí pradávní démoni. Songy na mě působí jako droga. Musím se k desce stále vracet a poslouchat ji pořád dokola. Tohle je prokletí, které nikdy neskončí. Zaplať Satan za. Tady se hraje pro všechny maniaky, gurmány a démony. Stává se mi to čím dál tím častěji. Začne mě bolet hlava a mluvím nesrozumitelnou řečí. Kývám se divně do rytmu a řvu do ticha. Pomalu mi odpadává maso od kostí a vyhledávám pouze stín. Beru do rukou kladivo, zavřu za sebou rezavé dveře a rozdrtím několik prašivých kostí. Staré, prašivé švédské death metalové kořeny! Krvavá smršť, u které umrznete v temnotě!
Asphyx says:
It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and yell into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only shadow. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. I wander between our world and the next, dancing with the ghosts, digging more and more graves until I discover the bloody roots, just like in the case of the new album by Swedish FARSOTH. Somewhere far up north, in the cold and dark, this record must have been made.
It's 100% old school death metal. No mercy, no compromise. With cold melodies, razor-sharp riffs, sick vocals. Slowly turning up the volume, dancing with the zombies again, feeling the rage and hatred for everything evil. That's how the novelty is affecting me, and I'm signing it for you with my own blood.
I'm an old dog, I don't want to change anymore and I won't. I still hold the same values and with music I value authenticity, commitment with the ability to nail me to the wall. FARSOTH do this again to perfection (you can read the review and interview for their previous album "The Plague" from 2022 below). I'm still part of the generation that always chooses the darkest grave, the scariest experience and the most beautiful zombie. I'm so glad bands like this exist and can still kick my ass. The gentlemen didn't underestimate anything. The sound is excellent, the cover art complements what is happening on the record beautifully. In this case, the album title really accurately describes the songs that will sink deep into your brain. Yes, it's "Morbid Symphonies", pure and forged from the finest Swedish steel. The gentlemen refer to bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, DEMONICAL. And they do it in their own way, with their own expression and ideas. Somebody get me a damn cold beer. I'm gonna open another coffin and shove some raw meat inside. Do you also feel the dark and cold energy, do you also hear the pressure? It's like I've been run over by a bulldozer that just dug a mass grave. It's an avalanche, it's a whirlwind that will sweep you off the face of the earth. Sometimes I get tired of it, but when I hear FARSOTH, it brings out the ancient demons in me. The songs have a drug-like effect on me. I have to keep coming back to the record and listening to it over and over again. This is a curse that will never end. Pay Satan for. This is for all maniacs, gourmets and demons. It's happening to me more and more. I get a headache and I speak unintelligible language. I sway to the rhythm and scream into the silence. Slowly the flesh falls from my bones and I seek only the shadows. I take the hammer in my hands, close the rusty door behind me, and crush a few scabby bones. Old, mangy Swedish death metal roots! A bloodbath that will freeze you in the dark!
Píše se rok 1984 a v ocelářském městě Cleveland v Ohiu vznikla kapela DESTRUCTOR. Mě je teprve deset let a musím ještě tři roky vydržet, abych slyšel svoji první metalovou desku. Jsou jimi slavní JUDAS PRIEST, na staré ohrané kazetě. Mezitím se v Americe odvíjí historie kapely, která se navěky zapíše do myslí všech poctivých fanoušků. Když se podíváte, co všechno tuhle smečku potkalo, je obdivuhodné, že stále hraje. U nás, v socialistickém bloku, ve kterém jsme se k hudbě dostávali velmi těžko, jsme se třeba o násilné smrti Daveho Holocausta, dozvěděli až po několika letech.
Moje první setkání s hudbou těchto thrash heavy metalových maniaků proběhlo opravdu až po mnoha letech, kdy se mi dostala do rukou deska "Maximum Destruction". Hltali jsme tenkrát každý tón, každou notu. Přiznám se bez mučení. Zůstal jsem stále fanoušek. Pokaždé, když kapela vydá něco nového, jsem u toho. Stále tančím v jejich rytmu. To se mi potom nemůžete divit, že když se mi dostala do rukou jejich letošní novinka "Blood, Bone, and Fire", nemůžu jinak, než sepsat těchto pár pokorných řádků.
Možná už mám šedivé vlasy, cholesterol v krvi, možná už netančím tak divoce, jako když jsem byl mladý, ale to přeci vůbec nevadí. Stále dokážu roztočit u reproduktorů headbanging, pořád poslouchám hudbu srdcem. Pro mě a všechny ostatní, kteří jsou na tom, jako já, je určena tahle deska. Pánové samozřejmě nepodcenili řezající zvuk, ani parádní obal. Po fromální stránce je vše v nejlepším pořádku. Jsem už dávno posluchač zcela jiné muziky, ale když jsem slyšel poprvé "Blood, Bone, and Fire", zase mě začalo mrazit v zádech a vše ostatní šlo stranou. Nevnímal jsem divný svět okolo, který směřuje úplně jinam, než jsem si kdysi představoval. Nesleduji zprávy, nečtu sociální sítě. Jsem jenom já a muzika. Prokletý, říkají o mě a já s nimi souhlasím. Novinka totiž řeže tou správnou stranou nože. Ne, já nikdy nebudu kritik, který hledá nějaké drobné chyby. Ony zde ani žádné nejsou. DESTUCTOR v sobě mají pořád velkou sílu a energii, která vás doslova převálcuje. Možná už dávno neobléknu svoji starou džínovou vestu, možná už tolik nevidím, ale dobrou muziku budu stále podporovat. Na to jsem přísahal, když mi bylo třináct let a držím se toho dodnes. Američané přežili věci, které by jiné skupiny zničily. Oni zůstali silní. Ale nejen to, oni ještě navíc umí nahrávat desky, které hoří jasným plemenem! Pro někoho možná bude nové album jen pouhým výletem do historie, ale pro mě se jedná o velkou událost. DESTRUCTOR mají co říci i dnes, když se hudba poslouchá povrchně a počet sdílení je víc, než poctivé kovové řemeslo. Thrash heavy metalový výlet do starých, poctivých železáren! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!
Asphyx says:
The year is 1984 and the band DESTRUCTOR was formed in the steel town of Cleveland, Ohio. I'm only ten years old and have to wait three more years to hear my first metal record. It's the famous JUDAS PRIEST, on an old outdated cassette. Meanwhile, in America, the history of a band that will forever be etched in the minds of all honest fans is unfolding. When you look at all that's happened to this pack, it's amazing that they're still going strong. For example, in our socialist block, where it was very difficult to get access to music, we only found out about the violent death of Dave Holocaust a few years later.
My first encounter with the music of these thrash heavy metal maniacs was really after many years, when I got my hands on the album "Maximum Destruction". We devoured every note, every note. I admit without torture. I'm still a fan. Every time a band releases something new, I'm there. I still dance to their beat. It's no wonder then that when I got my hands on their new release this year, "Blood, Bone, and Fire", I couldn't help but write these few humble lines.
I may have grey hair, cholesterol in my blood, I may not dance as wildly as I did when I was young, but that doesn't matter. I can still headbang to the speakers, still listen to music with my heart. This record is for me and everyone else who is like me. Of course the gentlemen didn't underestimate the cutting sound, or the awesome cover art. From an fromal standpoint, everything is in top form. I've been a listener of completely different music for a long time, but when I first heard "Blood, Bone, and Fire" I got chills again and everything else went by the wayside. I was oblivious to the strange world around me that was going in a completely different direction than I had once imagined. I don't watch the news, I don't read social media. It's just me and music. Damn, they say about me and I agree with them. The novelty cuts with the right side of the knife. No, I'm never going to be a critic who looks for little mistakes. There aren't any. DESTUCTOR still has a great power and energy that will literally knock you over. I may not wear my old denim vest anymore, I may not see as much anymore, but I will still support good music. That's what I swore to when I was thirteen years old, and I've stuck to it ever since. Americans have survived things that would have destroyed other bands. They stayed strong. But not only that, but they can make records that burn bright! For some, the new album may be a mere trip into history, but for me it is a major event. DESTRUCTOR have something to say even today, when music is listened to superficially and the number of shares is more than honest metal craft. A thrash heavy metal trip to the old, honest ironworks! An album forged from the finest steel!
Ave OVERTHROW! I have never found any interview with you in Czech language. I will ask you first to introduce the band to the readers who do not know you yet. You can start from the beginning and take us throw the whole history of OVERTHROW.
Hi Jakub, thanks for taking the time to put together the interview.
OVERTHROW began in the summer of 2011 with myself and our former guitarist getting together and just writing Thrash Metal songs that we thought sounded cool. When we had 4-5 songs, we got the first lineup together and started gigging locally in our hometown (London) as well as in other UK cities. The band went through various incarnations and gigged a lot over a decade before we recorded our debut album, „Strike Down The Saviour“, which was eventually released in September 2021 and contained all of the songs that were written during the aforementioned decade. After the release of the debut, we went through yet more lineup changes before myself and our drummer, Scott Lindsay, decided to make the band a two piece songwriting partnership, with live members recruited to do the gigs. Since making this decision, the band’s popularity and exposure has increased immensely, as we now have management and are signed to Redefining Darkness Records.
Over the years, our sound has evolved from just straightforward Thrash Metal into Extreme Metal, incorporating more Black/Death Metal elements into our sound, as Scott and myself are huge fans of underground Black & Death Metal bands such as Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor and Ulcerate, to name a few. There’s still a subconscious influence from Thrash (particularly Slayer) that creeps into our songwriting, but our sound has definitely evolved and become more refined, brutal and macabre, which is evident on the new EP.
This year you are releasing the new EP „Ascension of the Entombed“. Again, it's a dark, harsh and honest thrash/death/black metal. Did you access to the recording process differently than last time or did you choose verified practices?
The recording process for the EP wasn’t that much different to the recording process for the debut album. We recorded drums, guitars, bass and then vocals at Scott’s parents home studio and it was produced and engineered by our former bassist, Scott Bacon. We then sent it to be mixed and mastered by Harris Zourelidis, who had previous worked with Dead Congregation on their debut album „Graves Of The Archangels“, which is a huge favourite of ours and we wanted the EP to have the same sort of vibe/mix. The debut album took a long time because there were more songs but also we recorded during lockdown so we had to be strategic as to when we were able to go in and record. With the EP, it was a fairly straightforward process, as there were fewer songs to record and we weren’t hampered with any restrictions. The EP was already pretty much written even when we were recording the debut so it was just a case of getting in done once the first album cycle had run its course.
The new EP seems to me more complicated, perhaps initially less accessible, at the same time incredibly dark and evil. Was it intentional? How did the album originate and how did you compose the music?
I don’t think we intentionally wanted to make a more complicated/less accessible EP but we certainly knew that we were heading in a much more dark/evil direction this time. As I mentioned previously, myself and Scott are huge fans of underground Black/Death Metal as well as Thrash, so we wanted to explore these darker/sinister realms both musically and lyrically. All of the songs were written one after the other in a very short space of time and we knew instinctively that they belonged together, as they had the same sort of vibe/emotion. I write all of the music and then Scott helps with the arrangement and advises on which songs he thinks need refining and together we compile what we think sounds like a complete package, whether it’s an EP (in this case) or a full-length album. This is the process that we have naturally adopted since becoming a partnership. As I mentioned before, the debut album was essentially a compilation of all of the songs that were written in the first ten years of the band’s existence (with the various lineups) that we wanted put out and establish ourselves. With the EP, it’s the first real collaborative effort from just myself and Scott and the next releases will also follow in the same vein. It was a very organic process this time around, as Scott and I are on the same page both musically and aesthetically when it comes to the presentation of the band’s music/image.
I have a „Ascension of the Entombedr“ in my MP3 player and I have to say that this album literally engulfed me. These are not just great ideas but also sound is simply devastating. I'm sitting in the tram, and suddenly I find myself shaking my legs. I have a feeling to start moshing. If I weren’t so old, I would probably start to. Where did you record and who is signed under mastering?
Thanks a lot man, that’s very kind of you to say! As I mentioned previously, we recorded the EP at Scott’s parents home studio, The Nest Studio in Honor Oak Park, South London. The mixing and mastering duties were handled by Harris Zourelidis at Feedback Sound Studios in Athens, Greece.
Who is the author of lyrics on „Ascension of the Entombed“? What are they talking about? Where do you get inspiration for themes?
I write all of the lyrics in OVERTHROW as well as the music and have done since day one. Lyrically, each song tells a short story that I think compliments the sound/vibe of the music. The title track is about the dead returning to wreak havoc on the living, which was inspired to some degree by bands like Cannibal Corpse, Death and Morbid Angel who have written these type of songs before, but I put my own lyrical twist to this theme. „Lords Of Xibalba“ is inspired by the twelve gods of the Mayan underworld. „Ruptured Nebula“ is about an unstoppable force that completely decimates the cosmos and rips through space/time, annihilating everything in its path and returning existence to a state of total chaos. The final track „Caustic Vengeance (Blindly Driven)“ is more of a universal/somewhat personal song, lyrically, as the main topic is revenge and hatred for mankind in general. I approach lyrics in the same way I approach music in that I try to put my own thoughts and feelings on conventional Metal themes (war, death, pain, hatred etc.) and write in a way that the lyrics could mean many things, depending on the listeners perspective, but ultimately I usually start with a theme/narrative and see where it takes me. It’s an extention of this aforementioned organic songwriting process.
Who is signed under the cover of „Ascension of the Entombed“? I like his work very much. How did you choose the motif for cover?
The artwork for the EP was done by Deuteromali, a great artist based in South East Asia. We like his artwork style very much also and when it came time to finding an artist to do the EP artwork, we felt that his visuals represented our music very well. I came up with the concept/layout for the artwork and it was just a case of asking him to put it together in his style, which in my opinion came out extremely well. His style of artwork is very brutal and has that lo-fi, black & white, bestial War Metal album cover aesthetic that we wanted for this release, as opposed to the more colourful/painted artwork that we had on the first album.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the thrash/death/black metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
As a teenager, I was always into heavy, fast, angry music. I got into Punk first when I was at school and bands like Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys and Ramones inspired me to start playing guitar. I started getting into Metal a bit later on with Metallica, Slayer, Motorhead and Iron Maiden being some of my biggest personal influences. I’ve been in bands since I could play 3 chords on guitar as I’ve always had this innate desire to perform. Over the years, as I’ve gotten older and angrier, the music has naturally followed in the same fashion. In the early days of OVERTHROW, we were very much influenced by a lot of the Thrash Metal bands that were popular at the time (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb) but as the years have progressed (and my musical tastes have progressed) the band’s music has naturally become heavier, faster and angrier. Black Metal and Death Metal music, as I see it, is the next logical step in this sonic exploration. I’ve never really been in it for „glory“ as you say, it’s more a desire to create compelling and captivating music that puts you in a good headspace and is also a cathartic release, speaking for myself.
You come from United Kingdom and you play extreme thrash/death/black metal. Our readers would certainly wonder how the metal scene works in your country. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
The scene in the UK is very strong at this moment in time. There are tonnes of incredible bands gaining national/international recognition and notoriety and bringing out some of the best music I’ve heard in a long time. The scene is very supportive, with bands, fans, promoters and venues supporting newer bands as well as bands that have been around for a while. There’s definitely a good sense of comradery, as well as healthy competition and I think that most of the bands you hear about now (particularly ones that have been doing this for many years) are starting to gain the recognition that they deserve, including us. Attendance, particularly at local gigs, seems to be getting better as a result of this and also because of post-lockdown and the fact that so many bands are making, in my opinion, their best work to date. We’ve been around for twelve years now and part of the reason we’ve stayed is due to the constant support we’ve received from the scene. It is very strong now and I think will only get stronger.
From your music is possible to feel that you are influenced by American thrash death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on OVERTHROW.
Speaking for myself, I am hugely influenced by 90s Black/Death Metal bands, such as Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone and Mayhem, to name but a few. The same goes for Thrash, with my biggest influences being Slayer, early Sepultura, Demolition Hammer and Sodom. I also love the original Metal bands such as Black Sabbath, Venom and Possessed, that typified their respective sub-genres. In terms of „newer“ bands, Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight and Der Weg Einer Freiheit are some of my favourites. All of these bands have something intristincally unique about them and I think that their influence can be found in our music.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes for concerts anytime you can or you are picky about where you will play? Do you have a dream, maybe a group you would like to go with for a tour or festival, a city where you would like to perform?
I attend gigs as a fan constantly. I go to a lot of local gigs as well as bigger gigs and I have been attending your wonderful Brutal Assault Festival for the past four years. As a band, we are in a position now where we get gig offers constantly so we can afford to pick and choose where we play and who we play with. In the early days, we would play wherever we could get gigs and I think this has helped us establish a reputation as a killer live act, particularly in our hometown. Nowadays, we try to be a bit more selective and play gigs in other cities as much as we can so that we can increase our fanbase and reach more people outside of our hometown. This is the ultimate goal for OVERTHROW; we want to play everywhere we can, not just in the UK but in the world! Personally, I would love to play the summer festivals (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken etc.) in the future and tour across Europe and the US. I’ve also always wanted to play in South America, as the scene there is incredible!
I'm going to listen again your new album „Ascension of the Entombed“. I have to say that for me personally, this is basically a perfect thrash/black death metal work. Totally inferno. I wish big success to your record and to get this album to as many people as is possible. This album deserves it. I wish you all the best in your personal life. Whatever you do and the last words are yours. If you want to tell something to fans, labels, promoters, you have space here..... Thank you for the interview and I am looking forward to seeing you live!
Thank you very much Jakub! We want to say a huge thank you to all of the fans, bands and our friends who have supported us through the years. We are incredibly pleased with the response that the new EP has received and we are looking forward to gigging and touring in the future. Any promoters out there reading this, please get in touch with our management (emg.joel.spielman@gmail.com). You can purchase our EP via Redefining Darkness Records as well as our merch through our Bandcamp page (overthrowmetal.bandcamp.com). Once again, thank you Jakub for the interview, hope to see you at a future gig!
Ave OVERTHROW! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií OVERTHROW.
Ahoj Jakube, díky, že sis udělal čas a připravil rozhovor.
OVERTHROW vznikli v létě 2011, kdy jsme se s naším bývalým kytaristou sešli a prostě psali thrashmetalové písně, které nám připadaly cool. Když jsme měli 4-5 písní, dali jsme dohromady první sestavu a začali jsme koncertovat lokálně v našem rodném městě (Londýně) i v dalších britských městech. Kapela prošla různými inkarnacemi a během deseti let hodně koncertovala, než jsme nahráli naše debutové album "Strike Down The Saviour", které nakonec vyšlo v září 2021 a obsahovalo všechny písně, které vznikly během výše zmíněné dekády. Po vydání debutu jsme prošli ještě dalšími změnami v sestavě, než jsme se s naším bubeníkem Scottem Lindsayem rozhodli, že z kapely uděláme dvoučlennou písničkářskou partu a na koncerty přibíráme živé členy. Od tohoto rozhodnutí se popularita a známost kapely nesmírně zvýšila, protože nyní máme management a podepsali jsme smlouvu s Redefining Darkness Records.
V průběhu let se náš zvuk vyvinul z přímočarého thrash metalu do extrémního metalu, do kterého jsme začlenili více black/death metalových prvků, protože Scott i já jsme velkými fanoušky undergroundových black & death metalových kapel, jako jsou Dead Congregation, Dissection, Morbid Angel, Bolzer, Emperor a Ulcerate, abychom jmenovali alespoň některé. Do našeho písničkářství se stále podvědomě vkrádá vliv thrashe (zejména Slayer), ale náš zvuk se rozhodně vyvinul a stal se rafinovanějším, brutálnějším a makabróznějším, což je na novém EP patrné.
Letos vydáváte čerstvou novinku „Ascension of the Entombedr“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý thrash/death/black metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Proces nahrávání EP se příliš nelišil od procesu nahrávání debutového alba. Bicí, kytary, baskytaru a zpěv jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů a album produkoval a zvučil náš bývalý baskytarista Scott Bacon. Pak jsme ho poslali k mixu a masteringu Harrisovi Zourelidisovi, který předtím pracoval s Dead Congregation na jejich debutovém albu "Graves Of The Archangels", které máme velmi rádi, a chtěli jsme, aby EP mělo stejnou atmosféru/mix. Debutové album trvalo déle, protože na něm bylo více písní, ale také jsme nahrávali během výluky, takže jsme museli strategicky vybírat, kdy budeme moci jít nahrávat. U EP to byl poměrně jednoduchý proces, protože bylo třeba nahrát méně písní a nebránila nám v tom žádná omezení. EP bylo z velké části napsané už v době, kdy jsme nahrávali debut, takže šlo jen o to, abychom ho dokončili, jakmile skončí první cyklus alba.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Nemyslím si, že jsme chtěli záměrně vytvořit komplikovanější/méně přístupné EP, ale určitě jsme věděli, že tentokrát se vydáme mnohem temnějším/špatnějším směrem. Jak už jsem zmínil, já i Scott jsme velkými fanoušky undergroundového black/death metalu a také thrashe, takže jsme chtěli prozkoumat tyto temnější/smutnější oblasti jak hudebně, tak textově. Všechny písně vznikaly jedna po druhé ve velmi krátkém časovém úseku a instinktivně jsme věděli, že patří k sobě, protože mají stejný druh atmosféry/emoce. Já píšu veškerou hudbu a Scott mi pak pomáhá s aranžemi a radí, které písně je podle něj třeba vylepšit, a společně pak sestavujeme to, co podle nás zní jako kompletní balíček, ať už jde o EP (v tomto případě), nebo o plnohodnotné album. To je postup, který jsme si přirozeně osvojili od doby, kdy jsme se stali partnery. Jak už jsem zmínil, debutové album bylo v podstatě kompilací všech písní, které vznikly během prvních deseti let existence kapely (v různých sestavách) a které jsme chtěli vydat a prosadit se. V případě EP se jedná o první skutečný společný počin pouze mě a Scotta a ve stejném duchu se ponesou i další desky. Tentokrát to byl velmi organický proces, protože jsme se Scottem na stejné vlně jak hudebně, tak esteticky, pokud jde o prezentaci hudby/obrazu kapely.
Mám „Ascension of the Entombed“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Díky moc, to je od tebe moc milé! Jak už jsem zmínil, EP jsme nahrávali v domácím studiu Scottových rodičů, ve studiu The Nest v Honor Oak Park v jižním Londýně. O mix a mastering se postaral Harris Zourelidis ve Feedback Sound Studios v Aténách v Řecku.
Kdo je autorem textů na „Ascension of the Entombed“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Všechny texty OVERTHROW i hudbu píšu já a dělám to tak od prvního dne. Každá píseň vypráví krátký příběh, který podle mě doplňuje zvuk a atmosféru hudby. Titulní skladba je o mrtvých, kteří se vracejí, aby zpustošili živé, což bylo do jisté míry inspirováno kapelami jako Cannibal Corpse, Death a Morbid Angel, které tento typ písní psaly už dříve, ale já jsem do tohoto tématu vložil vlastní textový obrat. "Lords Of Xibalba" je inspirována dvanácti bohy mayského podsvětí. "Ruptured Nebula" je o nezastavitelné síle, která zcela zdecimuje vesmír a protrhne časoprostor, zničí vše, co jí stojí v cestě, a vrátí existenci do stavu totálního chaosu. Závěrečná skladba "Caustic Vengeance (Blindly Driven)" je textově spíše univerzální/něco osobního, protože hlavním tématem je pomsta a nenávist k lidstvu obecně. K textům přistupuji stejně jako k hudbě v tom smyslu, že se snažím do konvenčních metalových témat (válka, smrt, bolest, nenávist atd.) vložit své vlastní myšlenky a pocity a píšu tak, aby text mohl znamenat mnoho věcí v závislosti na úhlu pohledu posluchače, ale nakonec obvykle začínám s tématem/vyprávěním a sleduji, kam mě zavede. Je to rozšíření toho výše zmíněného organického procesu psaní písní.
Kdo je podepsán pod obalem novinky „Ascension of the Entombed“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Obrázky pro EP vytvořil Deuteromali, skvělý umělec z jihovýchodní Asie. Jeho styl tvorby se nám také velmi líbí, a když přišel čas najít umělce, který by udělal obal EP, měli jsme pocit, že jeho vizuály velmi dobře reprezentují naši hudbu. Přišel jsem s konceptem/rozvržením obalu a pak už stačilo jen požádat ho, aby to poskládal ve svém stylu, což se podle mého názoru povedlo na výbornou. Jeho výtvarný styl je velmi brutální a má tu lo-fi, černobílou, bestiální estetiku obalu alba War Metal, kterou jsme pro toto vydání chtěli, na rozdíl od barevnějšího/malovaného obalu, který jsme měli na prvním albu.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna thrash black death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Jako teenager jsem měl vždycky rád těžkou, rychlou a naštvanou hudbu. K punku jsem se dostal nejprve ve škole a kapely jako Sex Pistols, Minor Threat, Dead Kennedys a Ramones mě inspirovaly k tomu, abych začal hrát na kytaru. O něco později jsem se začal věnovat metalu, přičemž mezi mé největší osobní vlivy patřily Metallica, Slayer, Motorhead a Iron Maiden. V kapelách jsem byl od doby, kdy jsem uměl hrát na kytaru tři akordy, protože jsem měl vždycky vrozenou touhu vystupovat. V průběhu let, jak jsem stárnul a zlobil se, mě hudba přirozeně následovala stejným způsobem. V začátcích OVERTHROW jsme byli hodně ovlivněni thrashmetalovými kapelami, které byly v té době populární (Evile, Municipal Waste, Gama Bomb), ale s postupem let (a mým hudebním vkusem) se hudba kapely přirozeně stala těžší, rychlejší a naštvanější. Blackmetalová a deathmetalová hudba, jak ji vnímám já, je dalším logickým krokem v tomto zvukovém zkoumání. Nikdy jsem to nedělal pro "slávu", jak říkáš, je to spíš touha vytvářet přesvědčivou a podmanivou hudbu, která tě dostane do dobré nálady a je zároveň katarzním uvolněním, mluvím za sebe.
Pocházíte z Velké Británie a hrajete extrémní thrash/death/black metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje vaše metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Scéna ve Velké Británii je v tuto chvíli velmi silná. Je tu spousta neuvěřitelných kapel, které získávají národní/mezinárodní uznání a slávu a přinášejí nejlepší hudbu, jakou jsem za dlouhou dobu slyšel. Scéna je velmi vstřícná, kapely, fanoušci, promotéři a místa konání podporují jak novější kapely, tak i ty, které jsou na scéně už nějakou dobu. Rozhodně tu panuje dobrá kamarádská atmosféra i zdravá konkurence a myslím, že většina kapel, o kterých je teď slyšet (zejména ty, které to dělají už mnoho let), začíná získávat uznání, které si zaslouží, včetně nás. Zdá se, že návštěvnost, zejména na místních koncertech, se díky tomu a také díky post-lockdownu a skutečnosti, že mnoho kapel vytváří podle mého názoru svou nejlepší dosavadní tvorbu, zlepšuje. Jsme tu už dvanáct let a částečně jsme tu zůstali i díky neustálé podpoře, které se nám od scény dostává. Ta je teď velmi silná a myslím, že bude jen sílit.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou thrash death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na OVERTHROW největší vliv.
Pokud mám mluvit za sebe, jsem velmi ovlivněn black/death metalovými kapelami 90. let, jako jsou Dissection, Morbid Angel, Cannibal Corpse, Darkthrone a Mayhem, abych jmenoval alespoň některé. Totéž platí pro thrash, kde mě nejvíce ovlivnili Slayer, raná Sepultura, Demolition Hammer a Sodom. Mám také rád původní metalové kapely jako Black Sabbath, Venom a Possessed, které byly typické pro své subžánry. Co se týče "novějších" kapel, mezi mé oblíbené patří Dead Congregation, Ulcerate, Skeletal Remains, Bolzer, Midnight a Der Weg Einer Freiheit. Všechny tyto kapely mají v sobě něco vnitřně jedinečného a myslím, že jejich vliv lze najít v naší hudbě.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Na koncerty chodím jako fanoušek neustále. Chodím na spoustu místních i větších koncertů a poslední čtyři roky navštěvuji váš skvělý festival Brutal Assault. Jako kapela jsme teď v situaci, kdy dostáváme nabídky na koncerty neustále, takže si můžeme dovolit vybírat, kde budeme hrát a s kým. V začátcích jsme hráli všude, kde se nám podařilo sehnat koncerty, a myslím, že nám to pomohlo vybudovat si pověst zabijáckého živáku, zejména v našem rodném městě. Dnes se snažíme být trochu vybíravější a hrát koncerty v jiných městech, jak jen to jde, abychom rozšířili naši fanouškovskou základnu a oslovili více lidí mimo naše rodné město. To je konečný cíl OVERTHROW; chceme hrát všude, kde to jen půjde, a to nejen ve Velké Británii, ale i na celém světě! Osobně bych si v budoucnu rád zahrál na letních festivalech (Brutal Assault, Bloodstock, Hellfest, Wacken atd.) a vyrazil na turné po Evropě a USA. Vždycky jsem také chtěl hrát v Jižní Americe, protože tamní scéna je neuvěřitelná!
Jdu si vaši novou desku „Ascension of the Entombed“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé thrash/black death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Děkuji moc Jakub! Chceme moc poděkovat všem fanouškům, kapelám a přátelům, kteří nás v průběhu let podporovali. Jsme neuvěřitelně potěšeni ohlasem, který nové EP získalo, a těšíme se na budoucí koncertování a turné. Všichni promotéři, kteří to čtou, se prosím obraťte na náš management (emg.joel.spielman@gmail.com). Naše EP si můžete zakoupit u Redefining Darkness Records, stejně jako náš merch prostřednictvím naší Bandcamp stránky (overthrowmetal.bandcamp.com). Ještě jednou děkujeme Jakubovi za rozhovor, doufáme, že se uvidíme na některém z příštích koncertů!
Sestoupím několik pater pod zem. Po plesnivých schodech. Po stěnách stéká hnis a z katakomb se ozývají podivné zvuky. Moc dobře vím, kam jdu. Tuhle kobku navštěvuji pokaždé, když mě štve současný divný svět. Krásné reklamy plné lidí z plastu, střih a rozstřílené mrtvoly, střih a vzteklý dav a rabování. Jsem už starý pes a potřebují svůj klid. Tady, hluboko pod zemí je mi nejlépe. Odstřižen od všeho, rozmlouvám s nemrtvými a poslouchám hudbu, kterou mi doporučí. Tentokrát jsem otevřel jednu starou rakev. Je v ní pohřben prokletý a drží v rukou nové EP britských maniaků OVERTHROW.
Nejsou to jenom staré prašivé thrash metalové postupy, které zde potkáte. Kapela svoje melodie značně ušpinila i blackem a deathem. Posluchač tak dostane pořádnou porci pradávných melodií, u kterých nadskakují víka od rakví. Tahle nahrávka má morbidně podmanivou atmosféru. Pokud jste někdy byly u exhumace hrobů z devadesátých let minulého století, asi moc dobře víte o čem píšu. Nová deska řeže jako čerstvě nabroušený skalpel.
Hudba, kterou britští vojáci apokalypsy hrají, je stará, plesnivá a shnilá. Deska má poctivý, dobře čitelný a zároveň organický zvuk. Připomíná mi staré nahrávky mých oblíbenců, které jsem kdysi poslouchal na kazetách. V současné době je stále na vzestupu vlna thrash metalu. Bohužel, většina mladých kapel v sobě nemá žádný drive ani sílu. OVERTHROW na to jdou jinak. Nijak se fanouškům nepodbízejí, hrají si po svém. A já jim věřím každý tón, každou notu. Určitě to znáte, přinesete si album domů, těšíte se, až bude klid, sednete si a těšíte se. Pak zmáčknete play a buď znuděně odcházíte pryč a nebo shoříte v plamenech, jako v případě "Ascension of the Entombed". Lebky, nabodnuté na kůly, které jsou na obalu, se také perfektně hodí k předkládané muzice. Autorem je Deuteromali z Indonésie a mě nezbývá než napsat - kurva, dobrá práce. To lze ale prohlásit o tomhle EP i jako o celku. Mám rád, když je hudba špinavá a shnilá, líbí se mi, když se dostane do mých žil. Britové nám umíchali jedovatý koktejl, který když vypijete, tak zemřete v krutých křečích. Skladby jsou pokryté pavučinami a obsahují v sobě velké množství patiny, kterou máme my, staří metaloví psi tolik rádi. Nikdy mě neomrzí návštěvy starých katakomb. Potřebuji ke svému životu už jenom tmu, dobrou muziku a nějaké to pivo. Pokud jste na tom stejně jako já, dejte si nové EP od OVERTHROW do hlavy a to pořádně nahlas. Je to opravdový, reálný masakr, u kterého praskají kosti. Pradávný, temný, špinavý black thrash death metal, který vás pohřbí zaživa! Nahrubo nasekaná tma!
Asphyx says:
I'll descend several floors below the ground. On moldy stairs. Pus dripping down the walls and strange noises coming from the catacombs. I know exactly where I'm going. I visit this dungeon whenever I'm annoyed by the strangeness of the world. Beautiful ads full of people made of plastic, cut and shot corpses, cut and angry crowds and looting. I'm an old dog and need my peace. I'm best here, deep underground. Cut off from everything, I talk to the undead and listen to the music they recommend. This time I opened an old coffin. Buried in it is the cursed one, holding the new EP from British maniacs OVERTHROW.
It's not just the old dusty thrash metal methods you'll find here. The band has also dirtied their tunes considerably with black and death. The listener gets a good portion of ancient melodies that make coffin lids jump. This record has a morbidly captivating atmosphere. If you've ever been to an exhumation of graves from the 1990s, you probably know exactly what I'm writing about. The new record cuts like a freshly sharpened scalpel.
The music the British soldiers of the apocalypse play is old, moldy and rotten. The record has an honest, well-read yet organic sound. It reminds me of old recordings of my favorites that I used to listen to on cassette tapes. There is a wave of thrash metal still on the rise these days. Unfortunately, most young bands have no drive or power in them. OVERTHROW are going about it in a different way. They don't pander to the fans, they play their own way. And I trust them with every note, every note. I'm sure you know, you bring the album home, you're looking forward to it being quiet, you sit back and enjoy it. Then you press play and either walk away bored or burn up in flames, as in the case of "Ascension of the Entombed". The skulls impaled on stakes that are on the cover also fit perfectly with the music presented. The author is Deuteromali from Indonesia, and I have no choice but to write - fuck, good job. But the same can be said about this EP as a whole. I like it when music is dirty and rotten, I like it when it gets into my veins. The Brits have concocted a poisonous cocktail that if you drink it, you'll die of violent convulsions. The songs are covered in cobwebs and contain a great deal of the patina that we old metal dogs love so much. I never get tired of visiting the old catacombs. All I need to live my life is darkness, good music and some beer. If you're like me, get the new EP from OVERTHROW in your head and do it loud. It's real, true bone-cracking carnage. Ancient, dark, dirty black thrash death metal that will bury you alive! Coarsely chopped darkness!
Pokaždé, když se s touto kapelou někde potkám, když jí slyším, tak si vzpomenu na kulový blesk, který jsem kdysi viděl u nás na horách. Také po nich zůstává spálená země a velká díra v mé hlavě. Čeští thrasheři jsou pro mě úkaz. Jejich hudba je vždy velmi zajímavá, pestrá, neklidná a pokaždé v ní najdu spoustu zajímavých momentů. Samotnou kapitolou jsou potom koncerty, které bývají vynikající.
Za tímhle vším je nejen nepopiratelný talent, ale také velký kus práce, odříkání a srdce. Z kapely, která ve svých počátcích působila jako další retro skupina v řadě, je dnes uskupení, které svými novými deskami nakope zadek o hodně slavnějším jménům. O zvuku (Martin Hollandr - mixing, mastering, Jindřich Tománek - recording) netřeba diskutovat. Je náležitě ostrý, čitelný a s klidem snese srovnání se světovou produkcí. O obal se postaral můj oblíbený Paolo Girardi, který představil motiv, který je vstupem do jiné, temnější dimenze.
EXORCIZPHOBIA jsou i letos vesmírní kovbojové, kteří se nechali volně inspirovat kapelami typu VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL. Dělají to ale s nadhledem a citem a i když lze s výše zmíněnými najít spoustu styčných bodů, musím desku hodnotit velmi pozitivně. Pánové totiž přinášejí velkou spoustu svých nápadů. Dokáží být techničtí, divocí a suroví, ale zároveň melodičtí a nebál bych se napsat elegantní. Kapela přetavila svůj talent a poctivou práci v hudbu, která je vykována z té nejkvalitnější oceli. Po světě samozřejmě běhá spousta podobných skupin, ale "Spiritual Exodus" se navíc velmi dobře poslouchá. Mám chuť se k albu neustále vracet. Osobně se mi potom nejvíc líbí taková ta těžko popsatelná živelnost, odhodlání a opravdovost. Zkrátka a jednoduše, když chodím po ulici nebo sedím doma u přehrávače, tak pro mě není nové album jen obyčejnou kulisou, ale mám pocit, že prožívám každý song, všechny texty (které jsou mimochodem taky velmi zajímavé a osobité). Kdysi dávno jsem býval ortodoxní thrasher, ale to už je spousta let. Teď jsem ve stavu, kdy tento styl už příliš neposlouchám. Musím potkat nahrávky, jako je tato, aby moje srdce zase začalo tepat v rychlejším tempu. Je vlastně jedno, jestli se díváte z okna na vichřici, sledujete ve zprávách povodně a nebo posloucháte "Spiritual Exodus". Všechno má společné velkou spoustu energie a síly. Tušil jsem dopředu, že mě tahle smečka nezklame. Přesto jsem překvapen z jejího vývoje. Budu teď chodit a všem novinku doporučovat. Chcete skvělý thrash metal! Máte ho mít! Tsunami z jiné, temné dimenze!
Asphyx says:
Every time I meet this band somewhere, when I hear them, I think of a ball lightning I once saw in our mountains. They also leave scorched earth and a big hole in my head. Czech thrashers are a phenomenon for me. Their music is always very interesting, varied, restless and I always find many interesting moments in it. Then the concerts are a chapter in themselves, and they tend to be excellent.
Behind all this is not only undeniable talent, but also a lot of work, sacrifice and heart. The band, which in its early days was just another retro band in a row, is now a group that kicks the ass of much more famous names with its new records. There is no need to discuss about the sound (Martin Hollandr - mixing, mastering, Jindřich Tománek - recording). It is properly crisp, clear and can easily withstand comparison with world production. The cover artwork was done by my favourite Paolo Girardi, who introduced a motif that is an entrance to another, darker dimension.
EXORCIZPHOBIA are space cowboys again this year, who have been inspired by bands like VOIVOD, PANTERU, SACRECH REICH, ANTHRAX, DARK ANGEL. But they do it with insight and feeling, and even though there are many points of contact with the aforementioned bands, I have to evaluate the album very positively. The gentlemen bring a lot of their own ideas. They can be technical, wild and raw, but at the same time melodic and I wouldn't be afraid to write elegant. The band has translated their talent and honest work into music that is forged from the finest steel. Of course, there are plenty of similar bands running around the world, but "Spiritual Exodus" is also very easy to listen to. It makes me want to keep coming back to the album. Personally, what I like most is the hard-to-describe liveliness, determination and sincerity. Simply put, when I walk down the street or sit at home in front of the player, the new album is not just an ordinary backdrop for me, but I feel like I'm experiencing every song, all the lyrics (which by the way are also very interesting and personal). Once upon a time I used to be an orthodox thrasher, but that was many years ago. Now I'm in a state where I don't listen to that style much anymore. I need to come across records like this to get my heart beating at a faster pace again. It doesn't really matter if you're looking out the window at a blizzard, watching floods on the news, or listening to "Spiritual Exodus". All of it has a lot of energy and power in common. I knew ahead of time that this pack wouldn't let me down. Still, I'm surprised at its evolution. I'll be going now and recommending the news to everyone. You want great thrash metal! You got it! Tsunami from another, dark dimension!
Jakoby i počasí vědělo, že vychází nové album švédských doom death metalistů OCTOBER TIDE. Pršelo a bylo chladno. Z okolních stromů spadlo pár prvních listů. Musel jsem ven, daleko od lidí. Sychravo, smutek, deprese, ale také klid a rozjímání. Mám to takhle nastaveno celý svůj metalový život. Na tenhle styl musím mít náladu a čas. Dnešní doba je možná až příliš povrchní a rychlá. Falešné úsměvy, tváře bez emocí. Švédi na to jdou úplně jinak.
Novinku je nutné poslouchat jako každé jejich nové album. Nejlépe v chladu a šeru, v temném pokoji nebo v opuštěném lese. Teprve potom vyniknou jednotlivé nuance a motivy. Přiznám se bez mučení, mám moc rád jejich rukopis, jejich styl i nálady, které ve mě pokaždé probouzí. Letošní deska není výjimkou. Je smutná, záhadná, přesvědčivá a zároveň dává naději. Určitě to znáte, zmizíte do lesa brzy ráno, když je ještě tma. První záblesk slunce nad mýtinou jasně vyjadřuje to, co se odehrává i zde, na albu, které mi ihned proniklo do žil.
Psát o doom metalu je hodně těžká disciplína. Vždy mám v sobě pokoru a neodbytný pocit, že slova nestačí. Určitě je lepší poslouchat, vnímat, nechat se unášet na krvavých vlnách melodií. Už dávno vím své, jako starý fanoušek si vždy udělám názor sám. Netřeba dlouhého vysvětlování. Raději zmizím, uzavřu se před světem a jen si užívám jednotlivé motivy. Dívám se do tmy, našlapuji opatrně, těším se na další koncerty. Jsem plně oddán smutku i šedivým mrakům, ze kterých prší ledový déšť. Kapelu lze stále zařadit po bok takových smeček jako jsou KATATONIA, OPETH, NOVEMBERS DOOM, RAPTURE (Finsko), DIMMU BORGIR, DARK TRANQUILLITY. OCTOBER TIDE mají svůj vlastní originální rukopis, ihned je poznáte. Letos mi připadá novinka syrovější, melodičtější, vznešenější. Nemá cenu diskutovat o zvuku, ani motivu na obalu. Pánové jsou velmi zkušení muzikanti a jejich kořeny sahají až do devadesátých let minulého století. Vše je v nejlepším pořádku a vy se můžete soustředit na to nejdůležitější. Na hudbu. Čím jsem starší, tím častěji mívám pocit, že se musím zastavit. Ohlížím se zpět, vzpomínám na své kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Vydávám se na dlouhé toulky a dívám se skrz mlhu. V těchto chvílích mi bylo a je nové album "The Cancer Pledge" velmi dobrým průvodcem. Přestavte si časem ohlodanou sochu na opuštěném hřbitově. Tajemnou kobku, která po mnoha letech vydá své svědectví. Sem, mezi náhrobky, hned vedle márnice, tahle deska patří a zde vynikne její síla nejvíce. Už asi navěky budu mít novou nahrávku spojenou s podzimem, s počasím, se splínem. A je to tak dobře, protože v tom je největší síla téhle kapely. Navodit pochmurnou atmosféru, zastavit čas. Vyjádřit pomocí muziky depresivní stavy. Tajemná, syrová, vznešená doom death metalová výpověď o smutku, zármutku a beznaději! K dokonalosti vybroušený křišťál!
Asphyx says:
As if even the weather knew, the new album of Swedish doom death metallers OCTOBER TIDE is coming out. It was raining and cold. The first few leaves fell from the surrounding trees. I had to go outside, away from people. Cold, sad, depressed, but also calm and contemplative. I've had it set up like this my whole metal life. I have to be in the mood and have time for this style. Today's time is maybe too superficial and fast. Fake smiles, emotionless faces. Swedes have a completely different approach.
The new album is a must listen like any new album. Preferably in the cold and dark, in a dark room or in a deserted forest. Only then will the individual nuances and motifs stand out. I admit without torture, I love their handwriting, their style and the moods they awaken in me every time. This year's album is no exception. It's sad, mysterious, compelling and hopeful at the same time. I'm sure you know it, disappearing into the woods early in the morning when it's still dark. The first glimpse of the sun over the clearing clearly conveys what is happening here, on an album that immediately got into my veins.
Writing about doom metal is a very difficult discipline. I always have humility and an insistent feeling that words are not enough. Surely it's better to listen, to feel, to be carried away on the bloody waves of melodies. I already know my stuff, as an old fan I always make up my own mind. No need for a long explanation. I prefer to disappear, close myself off from the world and just enjoy the individual motifs. I look into the darkness, treading carefully, looking forward to the next concerts. I'm fully committed to the sadness and the grey clouds that rain icy rain. The band can still be placed alongside such packs as KATATONIA, OPETH, NOVEMBERS DOOM, RAPTURE (Finland), DIMMU BORGIR, DARK TRANQUILLITY. OCTOBER TIDE have their own original handwriting, you will recognize them immediately. This year I find the new stuff more raw, more melodic, more sublime. There is no point in discussing the sound or the motif on the cover. The gentlemen are very experienced musicians and their roots go back to the 1990s. Everything is in perfect order and you can concentrate on what is most important. The music. The older I get, the more often I feel like I have to stop. I look back, I remember my friends who are no longer with us. I take long walks and look through the fog. In these moments, the new album "The Cancer Pledge" was and is a very good guide for me. Imagine a statue gnawed by time in an abandoned cemetery. A mysterious dungeon that will give its testimony many years later. Here, among the tombstones, next to the morgue, this plaque belongs and here its power shines through the most. I'll probably always have a new record associated with autumn, with the weather, with sleep. And it's just as well, because that's the greatest strength of this band. To create a somber atmosphere, to stop time. To express depressive states through music. A mysterious, raw, sublime doom death metal statement about sadness, grief and hopelessness! A crystal cut to perfection!
