DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 10. září 2017

Recenze/review - AFFLIKTOR - Self-titled (2017)


AFFLIKTOR - Self-titled
CD 2017, Transcending Obscurity Records (India)

Kytarová legenda Toby Knapp je tím správným šílencem, který vás rád a s chutí provede těmi nejtemnějšími chodbami samotného podzemí. Budete si připadat jako na zájezdu do starých katakomb. Občas se odloučíte od skupiny a ztratíte ve vlastních sítích vaší mysli.

AFFLIKTOR jsou kapelou, projektem, vycházejícím z tvorby smeček jako SLAYER, TESTAMENT, INQUISITION, DESASTER, ARALLU, WAXEN, KREATOR, SODOM, YNGWIE MALMSTEEN. Myslím, že není vlastně ani nutné dál nic dodávat. Nasměřujte své uši do záhrobí, otevřete svoji duši temnotě. Jsou zde noví AFFLIKTOR.



Hudba je zpočátku až nepříjemná, špatně stravitelná. Přikládal bych to zvláštnímu zvuku, na který jsem si musel chvilku zvykat. Dokonce jsem album zpočátku odmítal, přišlo mi poměrně nezáživné. Jenže pak mi luplo něco vzadu v hlavě, protočily se panenky v očích a svět náhle celý zčernal. On to se mnou Toby Knapp nakonec bude umět, říkal jsem si a k desce se po čase vrátil. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si pamatoval každý riff, nuanci, vyhrávku. Jakoby do mě nasadili nějakého vetřelce, který se od prvního poslechu vyvíjel v mé hlavě. Občas lehce monotónní, ale ve výsledku hodně návykový a zajímavý black thrash metal. Vypadá to, že kreatura se probudila. Velmi dobře!


sumarizace:

AFFLIKTOR jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black/thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Self-titled" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí Toby Knapp - AFFLIKTOR a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím mu to! Black/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

AFFLIKTOR are like some evil from ancient times. Archival black/thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Self-titled". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Toby Knapp - AFFLIKTOR on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe him! Black/thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

Line up:
Toby Knapp (ex-GODLESS RISING, WAXEN, WHERE EVIL FOLLOWS) - Everything




PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto devátý - Stříbrný lapač snů


Příběh sto devátý - Stříbrný lapač snů

Pršelo, když jsme běželi lesem, pršelo když jsme se smáli mezi kapkami deště a pršelo i ve chvíli, kdy jsem stavěl stan. Starý, po dědovi skautovi. Říkalo se mu Áčko a byl těžký a neforemný. S hliníkovými tyčemi a kolíky. Nesl jsem ho v jedné ruce, v druhé držel velkou lahev rumu a na zádech v batohu hromadu paštik Májka, lunch meatů a chalupářského guláše. Po pravé straně Káča, s vážným výrazem na tváři a dvěma spacáky v rukou. Jana neměla nic. Jen oči plné pláče.

Vyrazit jsme museli. Zmizet pryč od všeho toho hnusu, který jsme minulý týden zažili. Včera večer, zrovna když se otec převalil u televize z jednoho boku na druhý a otevřel si další pivo, zazvonil dole zvonek. Zeptám se vo co de do kecafonu a odpovědí je mi jen tichý ustrašený šepot. Poznám ji, vždyť jsme už spoustu let kamarádi. Jana. Uplakaná, její mámu museli odvézt do nemocnice. Táta se zrovna zase vrátil z vězení a přerazil ji na uvítanou čelist. Bála se ho a nevěděla kam jít.

A tak spala u nás, na mé posteli, v mém triku a s nedojedeným chlebem od mé mámy. Oddechovala přerývavě. Koukal jsem na její velký hrudník i odhalenou prdelku, ale nebylo v tom tentokrát vůbec nic erotického. Jen smutek. Ráno rodiče i s bráchou odjeli na chalupu a já smažil zase tunu vajíček, aby se má kamarádka alespoň trošku najedla. Přišla Káča, holky si zalezly na chvilku do pokoje a já jen přes matné sklo starých dveří viděl, jak se pořád objímají a pláčou. Chtělo se mi řvát, sebrat se a tomu jejímu fotrovi rozsekat hubu na maděru. Místo toho jsme se na panelech domluvili, že vyrazíme. My hned odpoledne a druhý den za námi všichni dojedou. Prostě zmizíme pryč, do lesů.

Dopadají na plátěnou navoskovanou střechu stanu další a další kapky. Máme dva spacáky a jsme tři. Ale to vůbec nevadí. Lehnu si doprostřed, každá dívka z jedné strany a přikryjí mě. Sice se do mě dá zima, ale to přece nic není, o mě nejde. Jde o mojí kamarádku, které je špatně. Zajímavé bylo, jak jsme to všichni vždycky vycítili. Jako vlci, že se něco děje, že je někomu blbě, že zažil doma nějakou špínu.

Povídáme si, uprostřed lesa, na mýtině, kousek od Klokočky, v bělských lesích. Ani vlastně nevíme, proč jsme si tohle místo vybrali. Možná proto, že nám to poradil Kytka, který zde kdysi, když ještě žil jeho táta, zažil nejkrásnější týden v životě. Abychom prý také trošku nasákli tím dobrem. Nádherné místo. Jen ten déšť. Odkapává ve stejném rytmu jako slzy z Janiny tváře. Neplač, brzy ti bude osmnáct a vypadneš. Pryč, daleko, od vší té bolesti.

Nejhorší není to, když někdo zbije vás. To se dá vydržet. Nejhnusnější věc na světě je, když bijí někoho, koho máte rádi. Před vámi, aby vás to ještě víc bodlo do srdce. Musím změnit téma, protože už je toho moc, stmívá se a chtěl bych, aby Jana přišla na jiné myšlenky. Otevírám nožem první paštiku a jíme jí bez chleba. Už ho neměli. Vyprodáno, to musíte objednat dopředu. Tak aspoň zítra. 

Usneme nebo si to alespoň myslíme. Kačenka je nejkrásnější když spí, koukám se na ní pohledem hladového vlka. Teď bych ji chtěl, zulíbat celou od hlavy až k patě. Otočím hlavu a vidím, že Jana zase pláče. Podám jí kapesník, otře si oči a naznačí, abychom šli ven. Jdu. Praskají pode mnou větve. Sedneme si na starý vykotlaný pařez. Už jen mrholí a já se zase jednou stanu vrbou. Potkali se dva lidé, kteří jsou kamarádi. Kluk a holka. Normálně téhle kombinaci nevěřím, vždycky v tom musí být aspoň kousek sexu, ale tentokrát opravdu ne. 

Chvěje se mi v náručí. Pořád opakuje, jak vidí mámu v nemocnici na posteli, s rozmláceným obličejem. Nemohli jsme jí ani nic přinést. Může jíst jen brčkem. Připadá mi, že mi z rukou prýští energie, nějaká síla. Zakláním oči, nevím, co se to se mnou děje. Mluvím jak hypnotizér a po chvilce už Jana šepotá klidně. Je to hrozně zvláštní pocit, jako bych z ní všechnu bolest vysál, stal se houbou, která namokvá jejích strachem. Chce se mi hrozně spát. Musím ji uložit, hezky pod spacák. Vlézt ke Káče, která jen zabrouká a spí dál.

Ráno je krásné, trošku chladnější, ale o to víc čisté. Vylezu ze stanu, venku se pase srnka. Popadne nás šílený hlad. Jana se na mě usměje, pohladí mě po tváři, poděkuje za všechno, i když ví, že mezi kamarády se přece za podobné věci neděkuje. Ale ona už je taková, dobrota sama, prsatá ženská plná síly, života, krásná ve své rovnosti a upřímnosti. Pro mnohé i pro mě bohyně snů. "Tak doufám, že to za tu hodinku stihnete, dojdu pro chleba": mrkne ještě na Kačenku a zmizí lesní pěšinou.

Má modro metalově snubná milá je nádherná. Umytá v potoce, s ještě ledovýma nohama, ale lačným klínem a pohlcujícími ústy. Vždycky jsem přemýšlel, kde se v tak štíhlém drobném těle bere tolik energie. Poprvé se ani nedostaneme do stanu. Bolí mě zadek od pařezu a nechci, aby to skončilo. Jenže skončí a v mezičase se honíme jak dvě mláďata mýtinou. Ještě že nechodí houbaři. Chytím ji, povalím do trávy, odnesu do stanu a zůstaneme tam až do chvíle, než nám přinese Jana bochník chleba, špekáčky na večer a dvě lahve rumu.

Snídaně vskutku poctivá. Navíc pramenitá voda z Klokočky. Všechno chutná úžasně. Dobré je, že Jana se začala usmívat. A když pak přišli Prcalík s Prcalinkou, Kytka s Mirkou a 4 baťohy jídla a pití a k tomu kazeťák, smála se už jako dřív. Měla takový ten zvonivý smích, který jsme měli všichni tolik rádi. Jen občas, když si myslela, že jí nikdo nevidí, tak přes její tvář přelétl smutný stín.

"Tak co, jaká byla noc?": ptal se ihned Prcalík a naznačoval, jaký to asi muselo být se dvěma holkama. Všichni ví, že je to sranda a Jana na tuhle hru přistoupí a všem říká, že po desátém čísle už nemohla, ale že bylo super, že tam s námi byla Káča, která se o mě postarala. Pustíme kazeťák, samej německej thrash, protože ho Jana miluje, ale jen potichu, abychom moc nerušili zvěř. Prcalík staví stan a pak si všichni děláme srandu z Kytky, protože se zamotá do provazů a tyčí tak, že upadne na zem. Musíme mu pomoc, ale ještě předtím si od nás zkusí. Odpoledne se jde na guláš a nějaký pivo do hospody v Bakově nad Jizerou. Je to dálka.

Ve staré restauraci je celé odpoledne hodně o metalu, o vyprávění všech společných koncertů, co jsme kdy zažili. Cítíme se svobodní, bez všech bolestí ze sídliště. Jakoby z nás všechno spadlo, odhodili jsme svoje kříže. Možná za to může i alkohol, ale hlavně jsme spolu, na pohodu. Vtipkujeme, pak zpíváme se dvěma starými trampy. Takovými těmi opravdovými. Mají vousy, maskáče, ale taky rozum a milují přírodu. A krásně zpívají. O černookých dívkách, o lesních mýtinách, o potocích, které nikde nekončí. Povídají na oplátku své zážitky, jak spávají v zimě pod skalními převisy, jak chodí desítky kilometrů denně, jak hledají klidná místa bez lidí. Jsou jako my, jen s jinou hudbou, s lehce odlišným pohledem na svět, přesto tak podobní.

Cesta k tábořišti nebyla nic příjemného. Ve tmě se špatně hledá a když ještě vláčíte opilé holky, kterým skládali oba trampové neustále komplimenty a kupovali panáky, chodí se opravdu hodně špatně. Ještě že mám průpravu od dědy, starého skauta. Sice moc nevidím, ale po hodince padání do pangejtů, nadávání a smíchu se zorientuji. Jsme na místě. Svítí měsíc a tak se připíjí na všechny upíry, vlkodlaky, sexy víly, vampýry a hlavně na nás. Klopýtáme do stanů jako neotesaná dřeva. Jana se chce tulit, chvílemi až moc, tak si radši lehnu za Kačenku. Jenže ta má zase vystrčený zadek a pořád mě odhání. "Dej ty ruce pryč, ty seš hroznej, fakt už ne. Seš opilej a je tu Jana": plísní mě a pak už je i naštvaná, protože Jana ve své opilosti také není zrovna spořádaným děvčetem. Unaví nás to a usneme propletení jako kořeny staré borovice, pod níž spíme.

Probudím se první a v malé předsíni, od horního dílu stanu, až k zemi, skoro přes celý vchod, je pavučina. Září přes ní slunce, srážejí se kapky ranní rosy. Musím jako správný básník zavolat své dívky. Mají otlačené obličeje, zmuchlané od spánku, na sobě jen tílka, prsa neurovnaná, vylézající. Prdelky k zulíbání. Podlezu pavučinu a koukám na vší tu krásu bosý z trávy. Chce se mi na záchod a už pomalu jdu, ale Jana se na mě podívá takovým zvláštním pohledem a pronese: "To je stříbrný lapač snů". Vůbec nevím o čem mluví a ona mě i Káču nechá v napětí, až do snídaně, až do prvního panáka rumu.

Pak nám vypráví, že jí to nějak secvaklo v hlavě, že si podobné lapače věšeli před domy indiáni, aby zaplašili zlé síly. A já, i všichni ostatní, jsme tomu najednou věřili, protože tady, v lese, uprostřed samoty nám bylo dobře. Tady žádné špatné síly nebyly. Byli jsme tu jen my, mladí metaláci, kteří alespoň na pár dní zmizeli od vší té šedi, věčně opilých otců, nešťastných matek, od továrny, od betonu, od bolesti.

Možná je to to zvláštní, možná i podivné, ale od té doby, když bylo někomu ouvej, cítil se na dně, bolelo ho tělo nebo mysl, pletly holky z příze imitace lapačů snů. Fantazii se meze nekladly. Nebyla to umělecká díla, občas působily trošku úsměvně, ale my jsem snad opravdu věřili tomu, že od nás odeženou veškeré zlo, špatnosti i noční můry. Také je pravdou, že žádný z nich nikdy nebyl tak krásný, jako ten od pavouka křižáka, ale to přeci nevadí, příroda byla vždycky šikovnější než my, kteří se jí pořád tak vzpíráme.

Asi bych si na tenhle příběh nikdy nevzpomněl, spíš bych ho měl někde vzadu navždy uložený v hlavě. Nebýt toho, že jsem byl letos dětem na chalupě ukázat půdu, asi bych tento příběh nenapsal. Jenže...

Koukali mí potomci na půdní trámovou starobu až nábožně. Na stole tam ležela stará plechová krabici, v ní pár dopisů od Kačenky a jeden překrásný lapač snů. Nebylo mi tohle léto příliš dobře na těle a tak se opravdu hodil.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. září 2017

Recenze/review - ACEPHALIX - Decreation (2017)


ACEPHALIX - Decreation
CD 2017,  20 Buck Spin

Už dlouho jsem měl divný pocit. Společnost kolem mě mi připadala divná, zkažená. Každý se za něčím honil, šel přes mrtvoly. Takové ty obyčejné, normální lidské vlastnosti, začínaly být ojedinělým jevem. Jsem ještě živý a nebo jsem už v zemi nekonečných stínů? Ptal jsem se každý večer. Odpověď nepřicházela. Až jednou, když jsem poslouchal novinku amerických ACEPHLIX jsem dostal rozhřešení. Už dávno žijeme v pekle.

Mám pro podobné, chladem nasáklé death metaly starého ražení velkou slabost. Jdu pokaždé lehce do kolen, s chutí nasávám všechnu tu shnilou atmosféru a v mé hlavě se začnou odvíjet jako nějaké dávné černobílé filmy, příběhy plné smrti. Otevírám rezavou bránu do kamenné hrobky. Rozhlídnu se. Ano, jsem tu správně. Mé srdce je pokryto pavučinami.



"Decreation" je albem v rytmu třeba takových BLACK BREATH, UNDERGANG, VASTUM, NECROT, HELLHAMMER, BOLT THROWER, REPULSION, VALLENFYRE s přihlédnutím ke švédské death metalové škole. Jedná se přesně o ten druh dunivého, chrastivého a šíleného kovu smrti, který vás rozhýbá v undergroundovém klubu. Nic převratného, ale velmi dobře zahrané, s černou jiskrou v oku. Podobných smeček je spousta, ale to je dnes úplně všeho. ACEPHALIX ale umí nasadit ten správný maniakální výraz a dokáží i rozproudit zkaženou krev v žilách. Máte chuť na pořádnou, poctivou dávku deathu a crustu? Tak neváhejte ani chvilku, u téhle desky vám slezou všechny vlasy z hlavy. Velmi dobře!


sumarizace:

Když jsem si pustil "Decreation" poprvé, měl jsem pocit, že mi zamrzlo moje srdce. Poslouchal jsem nahrávku stále častěji a mé pocity se pořád opakovaly. ACEPHALIX letos vydali album, které mě přesvědčilo znovu o tom, že smrt dokáže být hodně blízko. Ledové melodie, pestré riffy a vokál plný hniloby. Celková atmosféra je pak podobná té, kterou můžeme potkat v márnicích u opuštěných hřbitovů. Na tomto CD by mělo být napsáno varování: „Pozor, obsahuje studené kousky zla!“ Letošní počin amerických bojovníků mi přijde velmi ostrý, se spoustou morbidních nápadů, se skvělým zvukem i produkcí. Povolávám do zbraně všechny fanoušky old school death metalu! Onen svět opět hoří! Smrt už je stará a nepotřebná. Máme místo ní ACEPHALIX. Death metalová nahrávka, která je plná utrpení! Vynikající album plné špíny, hnisu a nálady temných kobek. Skvěle!



Asphyx says:

When I was listening to "Decreation" for the first time, I felt that my heart was frozen. I listened to the recordings more often and my feelings were the same. ACEPHALIX released this year an album that convinced me again that the death can be very close. Icy melodies, colourful riffs and vocal full of rot. The overall atmosphere is similar to the mood we can meet at morgues in abandoned cemeteries. On this CD this warning should be written: "It contains cold pieces of evil!" This act of American warriors is very sharp, with lots of morbid ideas, excellent sound and production. I call to arms all fans of old school death metal! The next world is again on fire! Death is already old and useless. We've got  ACEPHALIX instead. Death metal record, which is full of suffering! Excellent album full of dirt, pus and mood of dark dungeon. Great!


TRACKLIST
1. Upon This Altra  6:24
2. Suffer (Life In Fragments)  3:56
3. Mnemonic Death  4:10
4. God Is Laughing  4:55
5. Excremental Offerings  6:16
6. Egoic Skin  6:40
7. Decreation  6:51

band:
Dan, Dave, Kyle, Luca

Photos - BRUTAL ASSAULT 2017 - GORGUTS


PHOTOS
author of photos Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

GORGUTS



















pátek 8. září 2017

Rozhovor - NUCLEAR - Vliv náboženství (konkrétně katolického) je v Jižní Americe něco opravdu rozčilujícího.


Rozhovor s thrash metalovou kapelou z Chile - NUCLEAR.

Odpovídal Matias.

Přeložila a otázky pokládala Duzl, děkujeme!


Nazdar Matiasi ! Nedávno jste se vrátili z turné po Evropě s názvem „Total thrash Euro Tour 2017“, kde jste propagovali vaše poslední dvě desky „Formula for Anarchy“ a „Jehovirous“. Zahráli jste si zhruba 23 koncertů v deseti různých zemích. Jak zpětně hodnotíš tohle turné? Kde se vám líbilo nejvíc, je nějaký koncert, na který do teď vzpomínáte a nebo nějaký, na který by jste raději zapomněli? Slyšela jsem, že jste měli nějaké problémy při vstupu na území UK.

Vracet se do Evropy je pro nás vždy potěšením a proto se snažíme vracet tak často, jak je to jen možné. Abych odpověděl na jednu z tvých otázek - je všeobecně známo, že ne každý koncert bude mít stejnou atmosféru, nebo zpětnou vazbu od publika, ale také je pravdou, že na každém koncertě potkáváš nové lidi a musíš tedy podat na pódiu stoprocentní výkon. Samozřejmě, koncerty s velkou návštěvností jsou pro nás skvělé, ale i ty s nižší nás nakonec překvapily a to se nám přihodilo právě při nedávném tour. Jsem si jist, že všichni promotéři udělali to nejlepší, co mohli, aby uspořádali tyto koncerty a my jsme za to rádi a opravdu vděční. Pokud jde o hranice Spojeného Království, tak ano, měli jsme nějaké potíže a nemohli jsme se na koncert dostat v čas, ale zase bylo skvělé, že jsme měli možnost navštívit a promluvit si s našim vydavatelstvím v Londýně.


Předchozí deska „Jehovirous“ vyšla u Australis Records a nastartovala povědomí o vaší kapele. V roce 2014 jste dostali nabídku od Britských Candelelight Records, jak jste s jejich prací spokojeni, když to porovnáte s předchozím vydavatelstvím? V jakém nákladu byly desky vydány? Pokud vím, „Jehovirous“ bylo velmi dobře prodávané album, jak je na tom „ Formula for Anarchy“? 

Byla to pro nás určitě velká změna. Distribuce Candelelight je obrovská a "Formula for Anarchy" se dostala i do míst o kterých jsme si nikdy nemysleli, že by vůbec byly možné. Z metalových médií jsme obdrželi bezpočet recenzí a pokud vím, tak album je vyprodáno téměř všude. Vzhledem k tomu, že Candelelight získala loni společnost Spinefarm Records/ Universal music, tak bylo všechno trochu pomalejší a obtížně, ale jsme přesvědčeni, že zakrátko se všechno změní. Zatím tedy nemáme informace o počtu prodaných kopií.


Poslední album jste vydali v roce 2015 po dlouhých pěti letech, na kdy plánujete další album a bude opět vydáno pod hlavičkou Candellight records? 

Určitě někdy v roce 2018. Máme již nějaká dema k novým nahrávkám a pracujeme tvrdě, aby jsme vše stihli do konce roku, nebo začátku příštího roku. S Candelelight Records máme smlouvu na tři desky, takže ano, nové album bude vydáno pod hlavičkou Candelelight/Spinefarm Records.


Kdo je hlavním autorem při skládáni hudby nebo se podílíte všichni stejným dílem? Kdo píše texty? Proč právě válka , násilí, společnost a sociální témata?

Veškerou hudební kostru připraví Francisco a Sebastian, pak to donesou do zkušebny, každý přidá něco svého a skladbu dokončíme. Co se týče textů, tak je začne psát Francisco a poté je společně se mnou dopíšeme. Proč tyto témata? Protože tohle jsou věci, na kterých v životě záleží a zároveň věci, které by se měly vymýtit z této planety.


Vím, že jsi velkým fanouškem a sběratelem vinylů. Co říkáš na moderní dobu a stahování hudby z internetu, jsi zastáncem či odpůrcem? 

Nejsem proti tomu. Pro mě je nejdůležitější poslech muziky a nezáleží na tom, jestli máš rád kazety, CD, LP a nebo stahuješ. Já například miluju vinyly a CD, ale nemůžu cestovat se svým gramofonem, nebo CD přehrávačem kamkoliv, takže použiju staženou hudbu. Osobně mám kolekci LP a CD, ale pokud někdo raději stahuje, je to v pohodě. Pro mě jsou i jiné způsoby, jak podporovat kapelu a jak všemožně šířit jejich práci. Je to otázka osobních preferencí.


Proč vlastně vaše poslední deska nevyšla i na vinylu? Jehovirous byl vydán dodatečně po pěti letech i na vinylu, plánujete to stejné i s „Formula for Anarchy“? 

To je něco, co máme určitě v plánu do budoucna. Nejen "Formula for Anarchy" , ale i ostatní alba. Je opravdu drahé vydat vinyl tady v Jižní Americe, ale pracujeme na tom. Pokud má nějaký label zájem vydat naše stará alba na vinylu v limitované edici, ať nás neváhá kontaktovat.

Vaše tvorba je hodně ovlivněna thrashem z 80tých let, takže kořeny jsou jasně dány. Jaké kapely ale posloucháš v dnešní době? Je něco co tě v poslední době zaujalo a co bys doporučil? 

Posloucháme spoustu kapel - nové album Wolfbrigade, Expulsion, Cut up, Evocation, Battlegrave, Vallenfyre, The Drip. Řídím blog nazvaný "Musica Maldita" (prokletá hudba), takže každý týden objevuji nová alba, která sdílím nejen se svými spoluhráči.


Pokud si dobře pamatuji, poprvé jsme se potkali v roce 2014 v Brně, kde jste hráli po boku Hirax a Bonded by Blood... od té doby už jste si zahráli na několika větších akcích v České Republice, jako například Brutal Assault, Obscene Extrem a letos jste si zahráli v rámci turné na Czech Death Festu. Jak se vám tam líbilo? 

Jasně! Nezapomenutelné vzpomínky na Brno, tohle vystoupení bylo naprosto šílené. Pořád si pamatuju, jak uprostřed našeho setu vypadla elektrika a fanoušci moshovali v kotli jen za zvuku bicích. Ale tenhle koncert nebyl našim prvním v České Republice. První koncert byl v Praze roku 2011, kdy jsme se dostali prvně do Čech a potažmo i do Evropy vůbec. Zkušenosti z Brutalu a Obscenu jsou úžasné, velké festivaly, výborné kapely, přátelští a pohodoví lidé, moc se nám tam líbilo. Na našem posledním tour jsme hráli v Čechách na Metalgate Czech Death Festu, což je další skvělý festival, dobře zorganizovaný a opět jsme cítili silnou podporu ze strany českých metalheads. Zdravíme Dana a celou CDF crew!


Jste kapela poměrně dost aktivní a hrajete každou chvíli někde. Je v Jižní Americe opravdu takový hlad po muzice jak se v Evropě říká? Můžeš porovnat jihoamerickou scénu s evropskou a vytyčit hlavní rozdíly? 

Jižní Amerika má obrovskou metalovou scénu. Existují tady tisíce kapel, které dělají vynikající práci, ale fanoušci jsou zdaleka nejbrutálnější a podporující hlavně, pokud jde o zahraniční kapely. Bohužel, pro místní je realita trochu jiná. Krátké srovnání - pro začátek máme hranice mezi každou zemí, kde vás byrokracie může nechat trčet klidně celý den čekat. Vzhledem k velkým vzdálenostem mezi městy se musíte přesunovat vesměs letecky. Je těžké zaslechnout o metalovém festivalu v Jižní Americe, sice jich máme asi deset nebo dvacet, ale hrají tam jen velké kapely. Proč? Finančně se to většinou nevyplatí, rozhodně ne pro menší kapely.


Jak velký je vliv náboženství na metalovou scénu v Jižní Americe? Kde se Vám hraje lépe, na domácí scéně, nebo v Evropě? Co fanoušci, chodí na koncerty a podporují kapely nákupem desek a merche?

Vliv náboženství (konkrétně katolického) je v Jižní Americe něco opravdu rozčilujícího. Mám na mysli velký vliv katolické církve v několika vládách téhle části světa. Mají přímý vliv na některá rozhodnutí a kladou vládě své podmínky, aby vytvořili a schválili zákony, které prospívají určitým společenským oblastem. V minulosti jsme měli pár ostudných situací, například, když katolická církev donutila Chilskou vládu k zákazu koncertu skupiny Iron Maiden v roce 1992, nebo když se prostřednictvím lobbingu snažili odmítnout zákon o potratech...a je toho mnohem víc. V tomhle je hodně ovlivněna tvorba hudby proti nim. Většina kapel má minimálně alespoň jeden song proti katolické církvi a jejího všemocného vlivu na cokoliv. Téměř každá vláda říká, že církev a stát jsou mezi sebou oddělené, ale toto jsou jen kecy. Není to pravda!

Mluvit o fanoušcích, to je velmi těžká otázka, protože rádi hrajeme pro obojí publikum. Obě jsou šílené a intenzivni a pokaždé, když jsme byli v Evropě, tak jsme se cítili jako doma a jsme za to opravdu vděční. Na obou stranách máme velkou podporu jak na koncertech, tak i s merchem a nahrávkami. Možná je však v Evropě větším zvykem koupit si merch přímo na koncertě, ale Jihoamerická scéna se učí velmi rychle, jak podporovat kapely i mimo koncerty koupí alb a merche.


Nuclear, Pentagram, Criminal, Atomic Aggressor jsou pro mě kapely, které mě napadnou, pokud se řekne metalová scéna v Chile, všechny tyhle kapely už hrajou poměrně dost let, jak je to s mladou krví u vás na scéně? Napadají mě pouze Conflicted a Oraculum, mohl bys doporučit nějakou další kapelu?

Velmi, velmi, velmi silná scéna. Spoustu mladých lidí podporuje underground, organizuje koncerty, píše blogy, webziny, fanziny, atd..A máme i spoustu zajímavých kapel. Pár jich jmenuji - Dekapited, Ripper, Conflicted. Skvělé kapely, které mají výborná alba a koncentrují i za hranicemi Chile...nová a zdravá krev Chilské metalové scény.


Jaké jsou nejbližší plány Nuclear ? 

V podstatě budem pracovat na novém albu. Máme nějaké koncerty v nadcházejících měsících, ale jsme momentálně stoprocentně zaměřeni na to, abychom do konce roku měli připravený nový materiál.

Díky za rozhovor a za tvůj čas, doufám, že se zase někde brzo potkáme a dáme si jako vždy panáka ;)

Interview - NUCLEAR - In South America the influence of religion - specifically catholic - is something very upsetting.


Interview with thrash metal band from Chile - NUCLEAR.

Answered Matias.

Translated and questions prepared by Duzl, thank you!

You recently came back from a tour called "Total thrash euro tour 2017, where did you promote your last two albums Formula for Anarchy and Jehovirous. You played about 23 concerts in ten different countries. How do you retrospectively review this tour? Where did you like the most, is there a concert you remember or would you prefer to forget? I hear you had some trouble entering the UK.

A. It is always a pleasure to come back to Europe and that's why we are trying to go there as much as we possibly can. To answer one of your questions, it is widely known that not every concert will have the same atmosphere or feedback from the audience but it is also true that at every gig you meet new people and you have to give your 100% onstage. Obviously those concerts with lots of people were great to us but those with less people sometimes end up as a surprise and that's what happened to us in this recent tour. I'm sure all promoters did their best to put the gigs together and we are glad and thankful for that. With regards to the UK border, yes, we did have some problems and couldn't make it to the concert on time. Cool thing was that we had the chance to go and talk to the label in London.


The previous album, Jehovirous, was released by Australis Records and started awareness about your band. In 2014 you got an offer from British label Candellight Records, how satisfied are you with their work when compared to the previous label? How may copies of your albums was released? As far as I know, Jehovirous was a very well-sold album, what about Formula for Anarchy?

A. It was definitely a big change for us. Candlelight's distribution is huge so Formula For Anarchy got to places we never thought it was going to get. We received countless of reviews from the metal media and as far as we know the album is sold out basically everywhere. As Candlelight was acquired by Spinefarm Records/Universal Music last year, the new process has been slow and difficult but we're pretty confident things will change in a short-term basis. We don't have information about numbers (copies sold) yet. 


The last album was released in 2015 after a long 5 years. When are you planning to release another album and will be released again by Candellight records?

A. Definitely sometime in 2018. We have some demos on new songs and we are working hard to get all done by the end of the year or beginning of the next. We have a 3-albums contract with Candlelight Records so yes, the new album will be released under Candlelight/Spinefarm Records.


Who is the main author of the music or are you composing together in rehersal room? Who is the autor of the lyrics? Why about war, violence, society and social issues?

A. Francisco & Sebastian do all the music backbone which later on bring to the rehearsal room. Everyone give their inputs and we finish the song. Lyrically, Francisco usually starts writing and get together with me to finish them. Why about those topics? Basically because those are the things that matter in life and those are the things we need to erradicate from this planet.


I know you're a big fan and collector of vinyl. What do you say about modern times and downloading music from the Internet, are you a supporter or opponent?

A. I’m not against those formats. For me, the main focus is to listen to the music, it doesn’t matter if you like tapes, CDs, vinyls or downloads. For example, I love vinyls or CDs but I cant travel with my turntable or my CD player everywhere, so I use downloads. My personal collection is CDs and LPs, but if there is another people who likes to download music, it’s ok. For me is another way to support the bands, spreading their work everywhere. It’s a question of personal preferences.


Why you did not release your last album on vinyl? Jehovirous was released after 5 years on vinyl,  do you plan the same with Formula for Anarchy?

A. It’s something we have in future plans, absolutely. Not only “Formula For Anarchy”, the other albums too. It’s a bit expensive to edit vinyls at least here in South America, but we’re working on that. If there is any label interested in our old albums to release some vinyl limited editions, just contact us.

Your music is greatly influenced by thrash of the 80‘s, so the roots are clearly given.What bands are you currently listening to? Is there something what attracted you in last time and what would you recommend?

A. We’re listening to a lot of bands. The new albums of Wolfbrigade, Expulsion, Cut Up, Evocation, Battlegrave, Vallenfyre, The Drip. I'm managing a blog with recommendations called "Musica Maldita" ("Cursed Music") so every week i discover new albums to share with my bandmates.


If I remember well, we met for the first time in 2014 in Brno where you played alongside Hirax and Bonded by Blood ... ever since you've played at several bigger events in the Czech Republic such as Brutal Assault, Obscene Extrem .nd this year you played as part of your tour at the Czech Death Fest . How did you like there?

A. Yeah! Great memories of Brno, that show was insane. I still remember when in the middle of our set the electricity goes off! And the people moshing just with the sound of the drums. But that gig was not our first time in Czech Republic. The first was in 2011 in Prague, our very first time in Czech Republic and Europe. The experience in Obscene Extreme and Brutal Assault was totally amazing, big festivals, good bands, nice and friendly people, we had great times there! In our last tour we've played at Czech DeathFest, another very cool festival, very well organized and again we felt the strong support of Czech headbangers. Cheers to Dan and all the Deathfest Crew!


You are a really active band and you have a lot of concerts. Is it really such a hunger formusic in South America as we say in Europe? Can you compare the South American scene with the European one and pinpoint the main differences?

A. South America has a huge metal scene. There are thounsands of bands doing an outstanding job and the audience is by far the most brutal and supportive when it comes to international main acts. Sadly for the local acts reality is a little bit different. To make a short comparison - for starters - we have borders between each country where bureaucracy may leave you all day waiting. Due to the long distances between cities, you always need to move on a plane. You hardly ever hear of a metal festival in South America. We got maybe 10 or 20 where only big acts perform. Why? It is not always cost-effective and definitely not profitable for small bands.


How big is the influence of religion on the metal scene in South America? Where is better for you to play - on the domestic scene or in Europe? About fans, are they going to concerts and supporting bands by buying albums and merchandise?

A. In South America the influence of religion – specifically catholic- is something very upsetting. I mean, there’s a lot of influence of catholic church in several governments all around this region of the world, they have direct influence in some decisions and they impose their terms to the governments to create and approve laws that benefits some sectors of society. We had some very shameful situations in the past, for example when catholic church pressed to Chilean governement to ban Iron Maiden gig in 1992 or when they tried to influence through lobby to reject the abortion law, and a lot more. In this kind of scenario, the influence to create music against them is huge. Most of the bands here had at least one song against the catholic church and their sick influence in everything. Most of the governments says there is a separation between church and state, but is bullshit. It's not true.

Talking about the fans it's a very hard question, because we love to play for both audiences, both are crazy, intense and everytime we've played in Europe we've felt like home, and we're very grateful of that. In every side we had a lot of support, in the gigs, with the merch, the albums. Maybe in Europe is more habitual to get merch in the gigs, but the South American scene is learning very fast to bring support the bands beyond the gigs, supporting bands by buying the records, the merch.


Nuclear, Pentagram, Criminal, Atomic Aggressor are for me bands which I have on my mind when somebody say „metal scene in Chile“ but all these bands have been playing for many years. How does it look with „young blood“ on the scene? I know only Oraculum, could you recommend some another band?

A. A very, very strong scene. A lot of young people supporting underground metal, organizing gigs, distributing records, managing blogs, webzines, fanzines and stuff. And a lot of very interesting bands too. Just to name a few: Dekapited, Ripper, Conflicted. Very good bands with good albums and touring outside the Chilean borders, the new -and healthy- blood of Chilean metal scene.


What are the plans of Nuclear in upcoming months? 

A. Basically keep working on new stuff. We have some concerts in Chile in the following months but we are 100% focused on having the new material ready by the end of the year. 

Thanks for the interview and for your time Matias, I hope we will meet again soon and have a drink as always ;)


TWITTER