DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. ledna 2018

Recenze/review - BESTIALORD - Law of the Burning (2018)


BESTIALORD - Law of the Burning
CD 2018, Symbol of Domination and Cimmerian Shade Recordings

 for english please scroll down

 Od stěny se odlepil temný stín. Najednou jste měli pocit lovené zvěře. Záblesk nože v ulici, pach smrti. Proříznutá tepna, sražené kapky krve, rozstříknuté po dlažbě. Tu noc bylo sychravo a kolem vás se pomalu vytvářely rudé kaluže. Městem obcházel vrah. Lidé se báli chodit ven. Celou čtvrť jakoby zahalil černý mrak z nenávisti. 

 Pouštím si novou desku maniaků BESTIALORD a jsem doslova unesený pochmurnou náladou celé nahrávky. Jakoby se v jejich hudbě prolínala temnota, smrt a zloba. Skladby v sobě mají jakousi magickou formuli, která mě nutí k dalším a dalším poslechům. 



Album "Law of the Burning" je volně inspirováno kapelami jako MORBID ANGEL, CELTIC FROST, OBITUARY, CANDLEMASS, ACID WITCH, THE OBSESSED, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE. Samozřejmě, BESTIALORD mají svůj vlastní ksicht, nezaměnitelnou černou auru. Přiznám se, že takhle dobře umíchaný jed z doom metalu, starého deathu, thrashe a hororových témat jsem už dlouho neslyšel. Jakoby se mým pokojem procházel opravdový vrah. Kapela je schopna složit velmi návykové riffy, nahrávka má skvělý prašivý zvuk a vokalista připomíná zombie, právě vylezlou z hrobu. Až půjdu zase na noční směnu, vezmu si do přehrávače novou desku "Law of the Burning" a knížku od Stephena Kinga. Budu se pořád ohlížet za sebe a budu vyděšený z každého stínu. Mám pocit, že mě někdo stále sleduje. Tohle album, jakoby přišlo ze starých dobrých časů. Vtáhlo mě přímo dovnitř, do pořádně krvavého a šedivého filmu. Cítíte to také? To je pach Smrti! Vynikající deska!


Asphyx says:

A dark shadow had jumped from the wall. Suddenly you felt like a hunted animal. The shinning of the blade of a knife in the street, the smell of death. Sliced artery, dropped blood drops, splashed across the pavement. The weather was chilly that night and there were red pools slowly forming around you. There was a murderer walking in the town streets. The whole neighbourhood seemed to be covered with black cloud of hate.

I am listening to the new album by madmen BESTIALORD and I am literally kidnapped by the gloomy atmosphere of the whole album. It feels like darkness, death and music went through their music. The songs have some kind of magical formula in them which makes me to listen to them again and again.

The album “Law of the Burning” is freely inspired by bands like MORBID ANGEL, CELTIC FROST, OBITUARY, CANDLEMASS, ACID WITCH, THE OBSESSED, BLACK SABBATH, MERCYFUL FATE. Of course, BESTIALORD have their own face, the unmistakable black aura. I have to admit that I have not hear so nicely mixed poison from doom metal, old death, thrash and horror topics for a very long time. It feels like in my room is a real serial killer. The band is able to compose very addictive riffs, the album has great ashy sound and the vocalist sounds like a zombie who has just came out of a grave. When I will once again go to the night shift, I will take the new album “Law of the Burning” with me in my player and a book by Stephen King. I will keep looking behind me and will be terrified from every shadow. I feel that I am being followed by someone. This album seems like it is from the ancient times. It drew me right inside of the real bloody and grey film. Do you smell that? That is the smell of death! Excellent album!

Track-list:
01. The Doom That Came
02. Vermin
03. All Fall Down
04. Law Of The Burning
05. Marduk Kurios
06. I Am Pain
07. Loathed Be Thy Name
08. Above The Vaulted Sky
09. What Is The End

Line-up:
Mark Anderson – Vocals & Guitar
Rob Harris – Bass
Chris Johnson – Drums

A few questions – interview with death/doom metal band from USA - BESTIALORD.


A few questions – interview with death/doom metal band from USA - BESTIALORD.

 Answered Mark Anderson.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

Bestialord is a metal band Wichita, Kansas. We formed the in October 2016. Our style is kind of a hybrid. Our foundation is definitely Doom but there is a good bit of Death and Thrash mixed in as well.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at Red Cat Recording Company in Peck, Kansas. Very nice studio and a great environment to work in. Luke Wallace was the engineer on the project and also co-produced. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

It is a limited 500 CD pressing, jewel case, vinyl style CD, with a 12 page booklet. It is also available in digital.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

I wrote the lyrics. The music always comes first, the lyrics usually hit me while I'm watching a movie or reading. H.P. Lovecraft was a major influence on this album. There are also songs inspired by Pinhead from Hellraiser, ultimate revenge, apocalypse, and Ingrid Pitt's portrayal of Mircalla in The Vampire Lovers.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The band presented some ideas we had for a logo to a graphic artist we know named Scott Peters and he made some tweaks that lead to the final rendering. Our cover art was done by Erskine Designs. At present we're operating solely from our Facebook page. It's really been an excellent tool in terms of getting our name out there and making contacts.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Satanath Records/Symbol of Domination Prod. and Cimmerian Shade Recordings co-released the album. Satanath Records released a previous project I was involved with and we were very happy with their work. Cimmerian Shade Recordings already had a relationship with them so it just made sense. We’ve been very pleased with them, they’ve been great to work with.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our main influences would be bands like Black Sabbath, Celtic Frost, Manilla Road, Morbid Angel, Candlemass, Venom, Death, Merciful Fate, etc. Too many to name really. Horror films as well as horror and occult literature are also a huge inspiration.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We had some positive response from other labels but we decided to go with Satanath and Cimmerian Shade pretty early on in the process.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We haven’t played any gigs yet, hopefully we'll be getting some shows together in the near future. I don’t really have a preference between clubs or festivals, both are equally cool. 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Writing and recording are our top priorities at present. Honestly we've never discussed any specific goals for this band. We just really enjoy working together and making music.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We can always be contacted through our Facebook page.

Thanx for the interview.

Thanks for the interview and support. Very much appreciated. Cheers!\m/!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý devátý - Míšenka


Příběh sto dvacátý devátý - Míšenka
"Chlapi jsou, jak já to vidím, hrozně křehký stvoření. On vždycky nějakej přijde, je drsnej jak rohožka před bordelem, ale pak dojde na lámání chleba a roztaje a chce hladit, opečovávat. Prostě na každýho drsňáka platí pohlazení, obejmutí nebo jen pořádnej gáblík": rozumovala Jana cestou do Černý vdovy. Vzal jsem jí s sebou a ani ji vlastně moc neposlouchal, protože jsem přemýšlel nad tím, jak mě to štve v práci.

Jo štve, ani ne tak samotná práce, ale spíš lidi. Mě nevadí říkat "co má dělat" soustružníkovi, kterej si stěžuje na špatný výběr chladící kapaliny, na nůž z křehkýho materiálu, ani když za mnou přijde uklizečka, že jí dodali hadry na nic. Dokážou mě rozhodit namachrovaný kravaťáci v brejličkách, který jsou přechytralý, nedokážou se bavit jak chlapi a jsou zákeřný jak svině. 

"No a já jsem prostě typ holky, která má ráda takový ty zmuchlaný ksichty, kluky, co vypadaj jak vágusové. Akorát oni nedovedou pochopit, že by taky měli mít něco v hlavě": pokračovala Jana typicky ženským způsobem. "No, hele, Jano, vono je to jednoduchý, ty prostě chceš někoho jako mě, akorát nás vošklivejch drsoňů se srdcem na pravým místě moc není, co? Ale můžeš o mě snít, to by ti myslím Káča dovolila": dělal jsem si legraci, ale má kamarádka ji moc nechápala. Mluvila úplně vážně, akorát já jí poradit nedokázal. 
Došli jsme pomalu, s rukama v kapsách a s párou u pusy až do Debře. Pak se mi Jana rozplakala v náručí a já ji musel utěšovat. Achjo, jako bych neměl svých starostí dost. Práce v automobilce mě vyčerpávala. Fyzicky bylo vše v pohodě, ale cítil jsem se, jako kdyby mi někdo pořád seděl na prsou. Stres, čerstvě se rodící kapitalismus, taky Němci, kteří začali dělat ve Škodovce "pořádek" a čistky. Bylo toho na mě moc. 

Utěšoval jsem Janu jako malé štěně. Chtěl jsem jí dát kapesník, ale když jsem jej viděl, raději jsem si to rozmyslel. Tímhle by si jen poškrábala obličej, jak říkával Prcalík. Uvnitř v Černé vdově bylo konečně teplo a pivo. Usedli jsme ke stolu. Sabath přitančil ke každému s jedním Klášterem a už švitořil: "Copak copak, máte nějaký chmury? Ale to snad ne, tady jsem ale já, váš kamarád a taky tak trošku psycholog - vrba, dejte pivko, roztajete a povídejte": sedl si k našemu stolu. Já řekl dvě věty a pak začala mluvit Jana, dlouho, smutně. Pořád hledala, jako všichni na tomhle božím světě, toho pravého.

"Jo holka, já jsem starej rocker, já ti asi moc neporadím. Ty se na to Smrťáku prostě vyser, lidi nepředěláš, musíš se stýkat jen s těma, se kterejma chceš, na ostatní házej bobek. Hele, já to tak už nějakou dobu dělám (už od čtyřicítky) a je mi fajn": dával nám ještě chvilku rady do života. Zajímavý je, že jsem si na jeho průpovídky nejvíc opravdu vzpomínal, když mi bylo také čtyřicet. Jana ale pořád měla pohled smutné raněné laně. Nemám rád, když holky pláčou. To se nemá, ženský se mají usmívat nebo radši klidně nadávat, ale brečet ne.

Dělal jsem ještě chvilku opičky pro rozveselení, pokazil pár vtipů, který pak nebyly vůbec vtipný, protože si je nejsem schopnej zapamatovat, ale nic nepomáhalo. Na Janu šla černota. Chtělo to ženskou. Ještě že přišla Míša. Přisedla si k nám. Prdelatá a kozatá, s tak obrovsky laskavým úsměvem, že jste ji prostě museli milovat. Moje babička by řekla "rozsochatá". Věstonická Venuše, matka rodu, žena s velkým Ž. Jestli jste viděli Helenu Růžičkovou v seriálu Vlak dětství a naděje, tak asi už víte, o kom píšu.

Pocházela odněkud z pomezí Čech a Moravy. Měla už dospělého syna a Sabathovi prodloužila o několik let život. Ani jsme nevěděli, že už tenkrát byl nemocný. Nikdo nám nic neřekl. Oni by se pro nás vůbec rozdali. Náš kamarád, starej, vyžilej rocker, mánička ze starých časů. Do nedávna ještě zapřísáhlý samotář, který teď doslova zářil. Byli oba úžasní. Lidi, na které nikdy v životě nezapomenete, protože mají v sobě dar dávat ostatním radost.

V našem případě, respektive spíše v případě Jany, to šlo jako po másle. Míša, které jsem důvěrně říkal Míšenka a pořád ji tvrdil, že si v příštím životě pospíším na svět, abych předstihl Sabatha a vezmu si ji za ženu, si sedla vedle nás, objala Janu rukou velkou a teple konejšivou. Nemluvil jsem, nedalo se, jen jsem poslouchal a připadla si jako na mši. Z její pusy se linula hebká, mateřsky teplá, ale zároveň rozumná a povzbudivá slova. Trošku mi připomínala mé moudré babičky a tetičky. 

"Pojď, dáme si panáka, zapomeneme chvíli na chlapy a všechnu tu bolest, kterou nám někdy dělají. Budeme myslet radši na radost, pohodu a bezpečí, které tenhle čertovskej druh taky dokáže vytvořit": s těmito slovy odešly do kumbálu. Nevím a vlastně ani jsem nechtěl vědět, co si holky řekly, ale když se Jana znovu objevila ve dveřích, smála se na celé kolo. Byl jsem moc rád, protože ty její problémy s chlapama byly už nekonečný. 

"Pojď, opijeme se": řekla Jana a já musel. Byla to kamarádka. "Ale na radost, ne na bolest": dodal jsem ještě a ona ke mě přišla, dala mi obrovskýho hubana a řekla mi, že je moc ráda, že mě má. To já byl samozřejmě taky. Stačilo se na ní podívat ze všech stran (a hlavně chvíli poslouchat - máš to má milá dodnes v hlavně neskutečně srovnané).

Pilo se hodně, desítky panáků. Byly to soukromé pivní slavnosti. "Na život, na lásku, na metal": řvali jsme až do zavíračky.

"Mládeži, musíte jít, nedá se nic dělat, my jdeme se Sabathem pryč": naznačila nám jemně Míšenka a my dopili poslední pivo. Vzala mi ruce do dlaní, hřála jako kamínka. Úplně jsem cítil, jak z ní září pozitivní energie. Hladila mi ruce a jako nějaká cikánka mi pořád dokola říkala, že se musím opatrovat, abych na sebe dával pozor a měla takovej divnej pohled. Milej, ale zároveň smutnej, prý mě brzy čekají těžký časy. Pamatuji si, že ztichla celá hospoda a všichni ti opilci a štamgasti na nás koukali jak na zjevení. "Míšo, nebuď jak Sybila, musíme končit": přerušil všechno Sabath a my se vydali na cestu.

Vzal jsem Janu kolem pasu, občas ji pohladil po vlasech. Celé se to odehrávalo přesně na hraně mezi kamarádstvím a něčím víc. Vím moc dobře, že kdybych tenkrát chtěl, tak by asi podlehla. Jenže já měl Kačíííí a taky dost zábran na to, abych chtěl Janě ještě víc ublížit. Slíbili jsme si zase, že se budeme milovat jen platonicky. 

Pak už jsme si jen vyprávěli o Míše, o naší Míšence. O ženský, která byla naší důvěrnicí (jo, i my drsňáci, metaláci, hovada a chuligáni jsme potřebovali pevný přístav, někam, kam se můžeme jako mladý mlíka obrátit pro radu - mámy měly většinou dost starostí s otcema nebo jen samy se sebou), člověkem, který uměl naslouchat. Trpělivě snášela naše srandičky, často blbý kecy. Nikdy jsem ji neviděl naštvanou, roztrpčenou. Často jsem se jí ptal:"Míšenko, lásenko, kde se rodí takové dobré ženy, jako jsi ty?". A ona se jen smála a její smích byl nejen nakažlivý, ale také zněl jako šustění ohně v krbu, jako zachumlání v peřinách, jako když proséváte mezi prsty jemný písek. 

Snad se nám povedlo moji kamarádku trošku povzbudit. Znáte to, na člověka občas přijdou smutné stavy. Je nevrlý, smutný, cítí se osamělý, i když má okolo sebe spoustu lidí. Byl jsem tenkrát opravdu moc rád, že jsem snad alespoň trošku Janě pomohl. Je hrozně dobré kolem sebe mít moudré a hodné lidi jako byla Míšenka. Dodnes se občas ptám, odkud se podobné ženy - bohyně vlastně berou? Myslím, že se vyplatí je hledat, potkat a nosit je na rukou, protože neznám nic krásnějšího, než laskavé a milé oči Míšenek celého světa. 

Dostal jsem od Jany pusu, zašeptala děkuji, takovým tím dívčím hlasem, kterým normálně vůbec nemluvila a pak už jsem viděl jen mizející záda v džínové bundě poskakující na schodech. Zastrčil jsem si ruce do kapes, povytáhl límec kolem krku a šoural se domů. Kolem se vznášel mráz a blikala světla panelových domů. Zítra zase do práce. No a co, pokaždé když uvidím debila, představím si Mišenku a bude dobře. Pevně v to věřím.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 27. ledna 2018

Rozhovor - RADIATION - Old school thrash death metal ze Slovenska!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou ze Slovenska - RADIATION.

 Odpovídal Mrož.

Ave RADIATION! Sedím zrovna na chalupě v Jizerských horách u kamen. Řve mi tady k pivu, pohodě a zimě vaše letošní novinka „The Gift of Doom“ a já ji střídám se starými alby Venom, Motorhead,Celtic Frost, Hellhammer a pořád dokola si říkám, že jste ji měli vydat před dvaceti lety, když jsem byl ještě mladý a plný síly. Vaše album na mě působí až „omlazujícím účinkem“! Díky za to, jen si říkám, jak vaše nové CD pobírá nová, mladá generace fanoušků? Jsou vůbec nějací? Ptám se, protože od pár dříve narozených kamarádů jsem slyšel takové to.“Ty vole, tohle je muzika pro starý“ a pak si aktualizovali profil na facebooku.

- Zdravím Jakub. Sakra tak takúto pohodičku na chate ti teda závidím. Samozrejme existuje aj mladá generácia fanúšikov, ktorí nesedia celé dni za facebookom ale chodia na koncerty a majú radi aj takúto muziku "pre starých".

Čo si myslia o "The Gift of Doom" môžeme hádať, recenzenti sú ale poväčšine starí harcovníci, hehe. Mladých moc nepoznáme a časy keď o nás v recenziách písali ako o "mladíci z Bratislavy" sú už asi tiež preč haha. Každopádne môj názor je, nech si každý počúva čo chce.

Jestliže jsem byl z vaší předchozí desky „Plutonium Overdose“ nadšený a spokojený, tak letošní počin „The Gift of Doom“ mě doslova rozsekal. Normálně se nebráním vlastně jakékoliv hudbě, která řeže a pálí, ale tentokrát mi přijde, že jste ji nahráli snad „jen pro mě“. Doslova mě fascinuje zvuk. Kde jste nahrávali a jakým způsobem? Novinka je snad ještě větší „plesnivina a rez“ než minule. Mluvili jste hodně do zvuku?

- Ďakujem. Ak mám byť úprimný, zvuk ani muzika nie sú vyslovene pre každého, takže môžeš byť rád, že patríš k tej hŕstke vyvolených a album ti zvukovo sadol, haha.

Album nahrával tak ako aj Plutonium Overdose náš kamarát Bibo z Vomitor Sound (inak člen Abortion). Zvuk znie staro a špinavo, čiže dosiahli sme čo sme chceli.

Jakým způsobem u RADIATION vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

- Autorom hudby som ja, Mrož, aj keď samozrejme úpravy a prispôsobenie si podaktorých pasáží ostatnými členmi je bežné a povedal by som že aj žiadúce.

Proces nie je nič extra, mám proste nejaký nápad, zapíšem si to do Guitar Pro (program kde si môžeš písať taby, bicie a pod..), postupne pridávam dalšie pasáže a instrumenty, no a keď som s tým po nejakom čase spokojný posielam kolegom z kapely na zhodnotenie a aby si to doma v pokoji nacvičili. Následne na tom pracujeme v skúšobni a nakoniec z toho vyjde niečo úplne iné, ako malo pôvodne byť, haha.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci? Často zmiňujete radioaktivitu a věci s ní spojené? Zajímáte se o tuhle problematiku nějak hlouběji? Co Černobyl, byli jste tam už na výletě?

- Autorom textov som tiež ja, Mrož. Pojednávajú (nečakane) o nukleárnej apocalypse, temnej budúcnosti, sci-fi a podobne. Inšpirácia jednoznačne z filmov, PC hier a podobne, ako aj z mojej bujnej fantázie.

Zaujímať sa preto o tému a problematiku radiácie úplne do hĺbky ani nie je nutné. Brožúry ako "Protiatomová ochrana obyvateľstva" alebo "Chování obyvatelstva v zamoreném prostoru", vydané v Československu na začiatku 60. rokov mám samozrejme preštudované, ale či by mi to v prípade núdze pomohlo si nie som istý.

V Černobyle sme na výlete samozrejme boli, okrem iného tiež nafotiť kapelné promo foto k "The Gift of Doom". Je to zážitok, odporúčam každému.

Vždycky jste měli skvělé obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Gift of Doom“?

- Áno, obal aj celkové prevedenie je pre nás veľmi dôležitý. Nech okrem muziky dostane človek ktorý si album kúpi aj niečo viac. Obal rovnako ako "Plutonium Overdose" kreslil náš kamoš Peter "Šuhaj" Ličko, na základe nejakých našich požiadaviek a náčrtkov na úrovni bezrukého šimpanza. Oba sú robené klasicky, štetcom na plátno. Digitálne grafiky obalov nám veľmi nesedia.

„The Gift of Doom“ vychází na CD a digitálně u německých Witches Brew. Proč právě tento label? Myslím, že vaší muzice by slušel vinyl, uvažujete o něm?

- Ann Brew z Witches Brew je srdciarka, za tú dobu čo sa tomu venuje vydala už kopu skvelých kapiel. Skúsili sme ju osloviť, keďže nás už predtým videla hrať aj naživo a vedela čo sme zač heh. Vyšlo to a sme jej za to vďační.

Vinyl je v pláne v roku 2018 zatiaľ za kooperácie 2 slovenských labelov. O termíne vydania budeme včas informovať.

Thrash/death metal jsou natolik extrémní styly, že ho zase tak velké množství fanoušků neposlouchá. Kapely tak musí vyrazit a zviditelnit se i v zahraničí. Chystáte třeba nějaké koncerty venku? Oslovujete zahraničí labely? Snažíte a chcete prorazit i v mezinárodním měřítku?

- Koncerty vonku v pláne sú a so zahraničnými labelmi ako vidíš spolupracujeme. Avšak až nejakú prehnanú snahu presadiť sa v zahraničí by som za tým nehľadal. My si proste ideme svoje.

V zahraničí majú kapiel podobného razenia mnoho a kľudne si vystačia aj s vlastnou scénou, ale na druhú stranu napísať nejaký ten e-mail a poslať promo je najmenej. 

Jaký je vlastně v současnosti slovenský underground? Žije to u vás? Chodí lidé na koncerty? Od nás, z Plzně je to daleko, ale když už se mi povede na Slovensko vyrazit, tak mi „vaši“ lidé přijdou takoví „upřímnější“, víc si hudbu i všechno to kolem užívají apod. Jak to vidíte, cítíte vy?

- Niekedy chodia, niekedy pomenej. Samozrejme na niektoré kapely viac ako na iné. Záleží aj od proma.

Stáva sa, že sú organizátori sklamaní ako málo ľudí došlo, a pritom napríklad ja osobne som o akcii ani nevedel.

Čo sa týka užívania si muziky, neviem, podľa mňa si nie sme moc odlišní. Oproti južnej amerike sa tak či tak môžeme všetci ísť hanbiť..

Jsou nějaká alba, která tě v poslední době nejen z České a Slovenské republiky oslovila? Zajímá mě, co vlastně poslouchají muzikanti? Shodnete se třeba v kapele, když vyrazíte někam na koncert, co vám bude hrát v autě?

- Povečšine počúvame podobné veci a v aute ešte nikdy neboli problémy. Nechcem hovoriť za ostatných, mňa tento rok najviac nadchol nový Pagan Altar, úžasná muzika. 

Zo slovenskej scény jednoznačne nový Malokarpatan. Na tom sa asi všetci zhodneme.

Členové RADIATION jsou činní i ve skvělých DEMOLIZER. Zajímalo by mě, jestli je velký rozdíl skládat pro jednu nebo druhou kapelu? Jak na tom vlastně jsou DEMOLIZER? V Písku byli skvělí, ale jinak o vás není moc slyšet.

- V Demolizeri ja osobne neskladám nič, pôsobím tam len ako výpomoc na base, resp. fanúšik s basou v ruke. Hlavné slovo v tvorení majú Demolator a Vrana a myslím že im to ide dobre.

Mimo Demolizer hrá Demolator s členmi Radiácie Vranom a Jančim v black/deathovom zoskupení Goatcraft, a Janči taktiež klepe v crustových Right To Kill.

Co chystají RADIATION v nejbližších měsících? Navštívíte také Českou republiku?

- Zatiaľ toho nie je veľa, rok sa iba začína. Vo februári nás čaká koncert v Budapešti, postupne sa rieši vydanie "The Gift of Doom" vo vinylovej a kazetovej edícii a radi by sme tiež v druhej polovici roka vyrazili na turné kvôli podpore albumu, o tom budeme ale včas a vopred informovať. 

S tým pôjde ruka v ruke aj nejaký nový merch súvisiaci s novinkou. Samozrejme, ČR veľmi radi navštívime, keď sa nepodarí ako kapela, tak určite ako fandovia na nejakej dobrej akcii.

Už jsem dopil všechno pivo a vaše deska snad po padesáté dohrála. Venku jsou nad Ještědem mraky a vypadá to na sníh. Budu to muset celé ukončit. Rád bych poděkoval za čas strávený s otázkami, popřál vám osobně i celé kapele co nejvíc úspěchů, pohody, klidu a jen samé narvané sály plné fanoušků. Díky moc za rozhovor, ať se vám daří!

- Aj my ďakujeme za priestor. Konečne otázky ktoré neboli len copy/paste, ale autor sa nad nim aj trošku zamyslel. Dík.

Interview - RADIATION - Old school thrash death metal from Slovakia!


Interview with thrash death metal band from Slovakia - RADIATION.

Answered Mrož.

 Translated by Markéta, thank you!


Ave RADIATION! I am just sitting by the fireplace in my cottage in the Jizera Mountains. Your new album “The Gift of Doom” is screaming from my player and I mix the album with older albums by VENOM, MOTORHEAD, CELTIC FROST, HELLHAMMER and I keep telling myself that your music should have been released 20 years ago when I was a young guy full of energy. Your album feels like it has a “rejuvenating effect”! Thank you for that but I just ask myself how is your album accepted by the new and young generation of fans? Are there any? I am asking because some of my younger friends told me: “Dude, this music is for old men!” and then they went and update their Facebook profile picture. 

Hello Jakub. Damn, I really envy your great nice times in your cottage. Of course, there is a young generation of fans who do not spend their free time online and they go to concerts and they like this music for “old men”. I can only guess what they think about “The Gift of Doom”, however the critics are mostly old warriors, ha ha. I do not know so much the younger ones and we are no longer “the young guys from Bratislava” any more as they used to write about us, ha ha. But my opinion is that everyone should listen what they want. 


I was excited and satisfied about your previous album “Plutonium Overdose” but this year’s album “The Gift of Doom” absolutely crushed me. Normally I do not hesitate to listen any music which cuts and burns but this time I think that you must have recorded this album just for me. I am literally fascinated y the sound. Where and how did you recorded? The new album is even more “mouldy and rusty” that the previous one. Were you able to have any comments about the final sound?

Thank you. To be honest the sound and music are not for everybody. So you should be glad that you belong to the “group of people who were chosen to like this” and you feel good about the sound of the album, ha ha. The album was recorded by our friend Bibo from Vomitor Sound (he is also a member of ABORTION band) as well as the album “Plutonium Overdose”. The sound sounds old and dirty so we achieved what we wanted. 

How RADIATION compose new albums? How the composing process goes? Who is the author of your music?

The author of music is me (Mrož) but the adaptations and changes of some passages are done by other members of the band and usually it is even desirable to change some things together. The process is not really interesting – when I have an idea I write it in the Guitar Pro (it is a program where you can put tabs, drums and so on) and I gradually add some passages and instruments. When I am happy about it after a while I send it to my colleagues so they can tell me how they like it and they can practise it at home. Then we work on it together in the rehearsal room and in the end the song is absolutely different than it was at the beginning, ha ha. 


Who is the author of your lyrics and what are they about? Where do you find your inspiration? You often mention radioactivity in your songs and other related things. Are you interested in this issue deeper? What about Chernobyl, have you been there?

I am also the author of the lyrics, Mrož. They are (unexpectedly) about a nuclear apocalypse, dark future, sci-fi and so on. I find the inspiration in movies, definitely. But also PC games or my wild fantasy. It is not even necessary to be deeper interested in the issue of radiation. I have of course red The brochures like “Anti-atomic protection of the population” or “Behaviour of the population in infested area” which were released at the beginning of the 60s but in a case of emergency I do not think this would be really helpful. Of course, we have visited Chernobyl among other things we shot our cover picture for the album “The Gift of Doom” there. Very interesting experience, I would recommend it to anyone. 

You have always had a great covers for your albums. Do you take an extra care about your covers? Who is the author of your new cover on the album “The Gift of Doom”?

Yes, the cover is very good and that is very important for us. We want the people who buy our CDs to receive more than just music. The cover, as well as for “Plutonium Overdose” was done by our friend Peter “Šuhaj” Ličko. As a based he has some of our requirements and sketches on the level of handless chimpanzee. Both covers are done in a classic way – with a brush on a canvas. We do not really like the digital covers.


“The Gift of Doom” was released on a CD and digitaly by German label Witches Brew. Why did you chose this label? I think that your music would look great on vinyl, have you thought about it yet?

Ann Brew from Witches Brew is our personal favourite. From the time she has been doing this she released a tons of great bands. We tried to reach her because she previously heard us play live so she knew what maniacs are we, ha. It worked out well and we are very grateful. Vinyl should be done in 2018 in cooperation with 2 Slovak labels. But we will inform fans about the releasing date. 

Thrash/death metal are so extreme styles that there is not so many fans who would listen to it. So the bands have to go abroad to be known. Are you planning any concerts outside your country? Do you try to reach abroad labels? Do you want to and ty to be known on the international level?

Yes we plan some abroad concerts and as you can see we cooperate with foreign labels. But I would not say that we push the effort to be more abroad known. We just do what we like. There are many bands similar to our abroad and they do not need any other foreign bands. On the other hand the least thing you can do is to write an e-mail and send a promo.

 

How does the Slovak underground look like now? Is it live? Do people go on concerts? From Pilsen, where I live, it is far away but when I can go to Slovakia, “your people” seem more “hones and real” to me, they more enjoy the music and so on. Do you feel it the same? 

Sometimes they go on concerts, sometimes they do not. Obviously, some bands have more people on their concerts then others. It depends on the promo. It happens that organizers are disappointed how few people had come, but sometimes even I do not know that there was a concert happening. And about enjoying music – I do not know. I think that we are not that different. In the contrast of South America we can all be ashamed. 

Are there any albums which have caught your attention recently from the Czech Republic, Slovakia or other countries? I want to know what music musicians listen to. Do you have the same music taste within your band? Do you go on concerts together or do you listen to the same music in a car?

We listen to similar music and we have never had a problem in a car. I do not want to speak for the others but great music for this year was Pagan Altar. In case of Slovak scene I would say Malokarpatan. And we all agree on that. 


All the members of RADIATION are active in the great band DEMOLIZER. I would like to know if there is a big difference to compose for one or the other band? How DEMOLIZER work? You were great in Písek but I do not hear about you very often.

I do not compose music in DEMOLIZER, I am just a help for the base – basically I am just a fan with a base in his hand. The main comments come from Demolator and Vrana. I think they do a pretty good job. Dmolator also plays with members of RADIATION Vrana and Janči in a black/death band GOATCRAFT. And Janči also is a member of crust band RIGHT TO KILL.

What are RADIATION´s plans for the next few months? Do you want to visit the Czech Republic?

There is not much yet, the year has just started. In February we have a concert in Budapest and we are talking about releasing “The Gift of Doom” on vinyl or cassette edition and we would like to go on a tour to support our album in the second half of the year. But we will inform you soon about that. We also want to release some merch for the new album. Of course, we want to go to the Czech Republic and if we cannot go as a band, we would go as fans to some event.

I have just finished all my beer and your album has played in my player for 50th time. Above Ještěd Mountain are clouds and it is snowing. I have to end this. I would like to thank you for the time you spend with my questions and I wish you personally and to the whole band many successes, peace and concert halls full of fans. Thank you so much for this interview, I wish you luck!

Thank you so much for the space for our band here. These questions were not the “copy/paste” questions and the author had to think about them. Thanks.

Recenze/review - OBLIVION - The Path Towards...(2017)


OBLIVION - The Path Towards...
CD 2017, Unique Leader Records

 for english please scroll down

 Málokdy se stane, že mi je hudba vyloženě nepříjemná. Bohužel, novinka amerických technických death metalistů OBLIVION spadá přesně do oblastí, kterým se raději vyhýbám. Pokud u muziky hledáte chaos, dokonale odvedené výkony muzikantů a rádi se necháváte zničit nepřehledností, budete asi spokojeni. Já ale cítím, že všechno tohle jsem už někde slyšel. Jen je to poskládáno v celku, který mi vůbec nechutná. Přijde mi, že poslední dobou takhle hraje každá druhá kapela a všechny znějí úplně stejně.


OBLIVION jsou samozřejmě velmi talentovanou skupinou, ze které nápady tryskají doslova na všechny strany. Jejich skladby odkazují na MORBID ANGEL, ATHEIST, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, OBSCURA, FALLUJAH. Všechno je náležitě promyšlené, s čistým krásným zvukem, zajímavým obalem. Přesto mám pořád neodbytný pocit, že songy poletují kolem mě, bez jakéhokoliv zásahu do mé hlavy. Novinku bych doporučil všem, kteří mají rádi komplikované riffy, melodické (až éterické) vsuvky. Mě album "The Path Towards..." nechytlo. Vadí mi zpěvy v některých momentech a nemůžu se zbavit dojmu, že dopředu vím, co bude ve skladbách následovat. Deska je pro mě tak jen lehkým nadprůměrem, bez jakékoliv přidané hodnoty. Solidní, ale ničím výjimečná záležitost.



Asphyx says:

Rarely, it happens that music is unpleasant for me. Unfortunately, the new album by American technical death metal band OBLIVION is like that to me. I just rather avoid this. If you look for chaos, perfect musical performances and you like to be destroyed with unclear music, you will be satisfied. But I feel that I have already heard all of this before. It is just put into a whole which does not taste good to me. I feel that lately almost every second band plays the same music and bands seems very similar. 

OBLIVION are very talented, of course. They spreading ideas everywhere. Their songs are inspired by MORBID ANGEL, ATHEIST, NILE, SUFFOCATION, SPAWN OF POSSESSION, OBSUCRA and FALLUJAH. Everything is nicely thought out with clear nice sound and interesting cover. But still I have a feeling that the songs just pass my without any hit into my head. I would recommend the new album to everyone who likes complicated riffs, melodic (or ethereal) parts. This album “The Path Towards…” did not catch me. I am bothered by the vocals in some parts and I cannot get rid of the feeling that I know what will happen in the songs. Today, this is just a better average without any added value. Solid, but not interesting matter.

tracklist:
1. Intro
2. Dominion
3. Mechanistic Hollow
4. Concrete Thrones
5. Awaiting Autochthon
6. Holders Of The Sword
7. Harsh Awakening
8. It Has Become
9. Zenith
10. Under A Dead Sun
11. Outro

band
Nick Vasallo - vocals, bass
Ben Orum - guitar
Ted O'Neill - guitar
Luis Martinez - drums

https://uniqueleaderrecords.bandcamp.com/album/the-path-towards
https://obtainoblivion.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/OBLlVlON

pátek 26. ledna 2018

Recenze/review - HOODED MENACE - Ossuarium Silhouettes Unhallowed (2018)


HOODED MENACE - Ossuarium Silhouettes Unhallowed
CD 2017, Season of Mist

 for english please scroll down

 Nad hřbitovem se stahují mračna. Obloha zčernala a mé kroky šustí jako dvě háďata mezi náhrobky. Smrti je všude kolem tolik, že je až hmatatelná. Z nebe prší černá krev. Mlha, pláč a chladné večery. Chodím sem každý den za tebou. Šeptám opatrná slova touhy. Poslouchám novou desku death/doomových HOODED MENACE a mám pocit, že se každou chvíli setkáme.

 Záhrobní knihy okultních věd byly opět otevřeny, aby vydaly další svědectví o smutku, špíně, chladu a samotě lidského utrpení. "Ossuarium Silhouettes Unhallowed" je albem, které vás zklidní na dlouhých procházkách po hřbitově, kde již dávno leží i vaše tělo.



Sedím na kamenné lavičce uprostřed lesu křížů. Otevírám krásný booklet, obdivuji obal Adama Burkeho. Nasávám smutnou a studenou atmosféru skladeb, čerpajících inspiraci/podobnost třeba u takových WINTER, ASPHYX, COFFINS, ACID WITCH, DRUID LORD, starých PARADISE LOST, AUTOPSY. Finové navíc dovedou vytvořit krásně plesnivou náladu čerstvě exhumovaných hrobů. Vidím před sebou ostatky sebe samého. Nemůžu se nabažit jiskřivě mrazivého vzduchu kolem. Letos jsou HOODED MENACE možná méně syrovější, ale o to víc působí chladněji. Zahalte své tváře do kápí, proměňte se v prach z něhož jsme kdysi všichni vzešli. "Ossuarium Silhouettes Unhallowed" považuji za bolestivé, drásající album, plné samotné krásy umírání. Death doom metal z onoho světa, který vás pozve na výlet bez konce! Vynikající pohřební hostina!


Asphyx says:
There are dark clouds above the cemetery. The sky blackened and my steps are rustling like two baby snakes between the tombstones. Death is everywhere around and you can almost feel its presence. Black blood is raining from the sky. Fog, crying and cold nights. I walk here every day to see you. I whisper careful words of desire. I listen to the new album by the death/doom band HOODED MENACE and I feel that we will meet each other very soon.


The sepulchral books of the occult sciences were reopened to give further testimony of sadness, dirt, cold and the loneliness of human suffering. “Ossuarium Silhouettes Unhallowed” is an album which will make you calmer during long walks along the cemetery where your body has already been buried. 

I am sitting on a stone bench in the middle of a cross forest. I open a beautiful booklet, admiring the cover by Adam Burke. I inhale the cold and sad atmosphere of the songs which draws inspiration/similarity from WINTER, ASPHYX, COFFINS, ACID WITCH, DRUID LORD, old PARADISE LOST, AUTOPSY. Those Finns are able to create a beautifully mouldy mood of freshly exhumed graves. I can see the remains of myself in front of me. I cannot get enough of the sparkly frozen air around me. This year, HOODED MENACE are a little bit rawer but definitely more cold. Cover your faces in a hood, turn yourself into a dust from which we all once came. “Ossuarium Silhouettes Unhallowed” is painful, racing album full of the beauty of dying. Death doom metal from the world beyond which will invite you on an endless trip! Excellent funeral fest!


tracklist:
Sempiternal Grotesqueries 
In Eerie Deliverance 
Cathedral of Labyrinthine Darkness 
Cascade of Ashes 
Charnel Reflections 
Black Moss


band:
Lasse - Lead and Rhythm Guitar 
Teemu - Rhythm Guitar 
Harri - Vocals
Otso - Drums 
Antti - Bass

Recenze/review - ZIGGURAT - Ritual Miasma (2018)


ZIGGURAT - Ritual Miasma
CD 2018, Blood Harvest

 for english please scroll down

 Na oltáři svítí v řadě vyrovnané svíce. Hoří černým spalujícím plamenem. Velekněz církve nesvaté kráčí zahalen v kápi a podřezává první oběť. Pentagram září do tmy a všichni přítomní začínají odříkávat modlitbu pro vyvolávání temných sil. Z podzemí se ozve první chorál smrti. Z rakví vylezou malá háďata. Rituál může začít!

 Při poslechu prvotiny izraelských ZIGGURAT mám neobytný pocit, že jsem opravdu navěky uzavřen ve staré kobce. Každý den k večeru, když nebe ztěžkne a prší krev, se zúčastňuji černých mší plných zaříkávání, reálného a syrového black death metalu. Vždy moji tvář ovane závan větru ze záhrobí. Máme zde co do činění s opravdovým pekelným ohněm.



"Ritual Miasma" je nebývale temným albem. ZIGGURAT mi připomínají padlé kněze, kteří dávno ztratili svoji víru. Dnes jsou zkušenými a značně uvěřitelnými zaříkávači. Hudba zde připomíná svíjející se klubko hadů, kteří se po pálení rozžhaveným železem rozhodli pomstít celému světu. Ze skladeb je cítit tma, rouhání a hlavně nekonečný chlad. Představte si vysokou zeď, postavenou z kamení, železa, špíny, smrti a nenávisti. Padá vám přímo na vaši hruď, dusí vás, drtí nebývalou silou. ZIGGURAT mě přesvědčili na svoji temnou stranu, podmanili si mou duši a navěky mě prokleli. Splňují mé nejvyšší požadavky na rituální obřady. Nebe zase hoří! Smrt pořádá nekonečné orgie! Black death metal, který vás spálí na popel! Vynikající!

Asphyx says:

There are candles on the altar which are burning and are in one row. They are burning with black burning flame. The high Priest of the unholy Church is walking in the hood and he is cutting his first victim. The pentagram is shining into the darkness and everybody who is there starts to say the prayer to call the dark powers. From the underground comes the choral of the death. From the coffins are climbing small snakes. The ritual can start!

When listening to the new album of an Israel band ZIGGURAT I have the feeling that I am really locked up in an old cell. Every day in the evening, when the sky becomes heavy and the blood is raining, I participate in black masses full of invocation, real and raw black death metal. My face is always blown with wind from the tombs. We are dealing with the real hell fire. 

“Ritual Miasma” is an unusually dark album. ZIGGURAT reminds me of fallen priests who have lost their faith long time ago. Today they are experienced and highly believable chants. Their music reminds me of writhing cluster of snakes which were burned with hot iron and they decided to get back at the world. From their songs you can feel darkness, blasphemy and the endless cold. Imagine a high wall made out of stones, iron, dirt, death and hate. It is falling right on your chest, it suffocates you, smashing you with unprecedented strength. ZIGGURAT convinced me on their dark side, they conquered my soul and cursed me forever. They meet my highest requirements for ritual ceremonies. The heaven is burning again! The death is holding endless orgies! Black death metal which will burn you to ashes! Excellent!


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine