DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 9. června 2018

A few questions – interview with death/grind metal band PROLAPSED.



A few questions – interview with death/grind metal band PROLAPSED.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?

Hi Jakub. The band Prolapsed was found in 2015. At the end of 2014, the band Desperate Times, in which we played together with Vojta (guitar) and Pavel (drums) ended. We don´t want to play Metalcore again. We wanted to play death metal with grindcore elements. So at the beginning of 2015 we started with first rehearsals and the first song (Stairing Eyes) was composed. We like it so we decided to continue composing. Since then, we have been playing death / grind and now we have almost 20 songs. For the first two years we played only with two guitars, two vocals and drums. In the middle of 2017 we started play with Ďuri (bass) who is already trying some backing vocals. Now we are playing four: Roman (guitar, vocals), Vojta (guitar, vocals), Ďuri (bassguitar, backing vocal) and Pavel (drums).


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at the end of 2016 in Davos Records with Otyn (Hellyum, ex Pigsty, ex Melancholy Pessimism, ...). Otyn made complete sound of album Sexual Assaults - recording, mixing and mastering.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital,vinyl, cassette)?

Album Sexual Assaults was released in 500 copies (CD). It is also possible to buy it as digital on Bandcamp and soon should it be on Spotify, Apple music, Deezer, etc.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

We do not have some certain style of texts that we would be directing to. Most texts are a mix of anti-Christian, morbid and pervers things. We like fun and exaggeration, so don´t try there any depth. The lyrics are composed by myself and Vojta, and mostly they come after a few beers in pub or rehearsal room.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band's logo was created by Vaizal Bahari, who made the logo for many bands around the world.(https://www.facebook.com/Vaizal-Rotten-Art-534317893290294/) . Graphics for album Sexual Assaults were made by our friend Honza Šafránek. We do not have websites yet, but we want to make some this year.

Without social networks, it is almost impossible to do music nowadays. I think that for new band it is the easiest way how to get between people and how to present yourself. Not everyone has the luck (or the bad luck) to see us somewhere live or get our music in a different way. So we definitely think it is really important.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We released the album under Immmortal Souls Productions. Actually it was quite a coincidence why we are released it under this label. When we were looking for a label I met with Juro (ISP, Slovak Metal Army) at the Benighted Concert, which we organized in Bratislava. I told him that we are recorded some material with Prolapsed and I sent him some songs. A few days later, we agreed release it under ISP and on February 22, our album was released. We are really satisfied with our cooperation. Our album is distributed not only inCzech Republic and Slovakia, but also abroad via ISP.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

If it could be summarized in a few sentences, it would be super (haha). Anyway, we all are listening death metal and grindcore. If I should tell you at least some bands, it can be bands such as Deicide, Entombed, Cryptopsy, Dying Fetus, Asphyx, Cannibal Corpse, Carcass, Grave, Obituary and many more. From our domestic bands we definitely like Fleshless, Melancholy Pessimism, Tortharry, Krabathor and others.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Actually, we did not. We agreed with Immortal Souls Productions for the first time.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We've got about twenty concerts and lots of others ahead of us (hopefully). I can not to tell where we prefer to play. Every single event has its own magic and we enjoy every single action. Although we like to play in our home city in Hlinsko, where we organize festival called Pořezanej Ksicht. This year we have 3rd year of this festival (https://www.facebook.com/events/840973802771918/).

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Well, because this September we are going to record a new album in studio, we try to concentrate on it. So you can definitely look forward to a new album (we promise it will be more brutal andfaster), which will come out in the beginning of the year 2019. We have already planned several events for the rest of the year 2018 and for 2019. We would like to play at least 20-30 events a year in the Czech Republic and abroad + of course we want to create new songs. We want to make music which will be great not only for us but for every metal heart.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?




Email: prolapsed@email.cz

Thanx for the interview.

pátek 8. června 2018

Recenze/review - CANDLEMASS - House of Doom (2018)


CANDLEMASS - House of Doom
EP 2018, Napalm Records

 for english please scroll down

 Na konci dlouhé ulice, hned za městem, stojí opuštěný dům. Pamatuješ si ho už od dětství jako opuštěný pomník, temné místo, které se ti často vkrádalo do zlých snů. Staří říkali, že se v něm dějí divné a ošklivé věci. Projížděl si často okolo a dům jakoby s tebou rozmlouval. Nakonec k tomu muselo dojít, přitahoval tě magickou silou. Vstoupil si do oprýskaných dveří, vyběhl po dřevěných vrzajících schodech. Dům tě pohltil a ty ses naplno oddal doom metalu.

 Nešlo to jinak, jsem starý poctivý fanoušek kapely. Sleduji její kroky v dobrých i horších časech. Každé nové album očekávám s napětím a pak jej hltám s nebývalou chutí. Letos to není jiné. Otevřel jsem si láhev archivního vína, zatemnil pokoj a pak se vydal spolu s legendárními CANDLEMASS na výlet za město, do starého opuštěného domu.



"House of Doom" je pro mě albem plným doom metalových vzpomínek. CANDLEMASS i letos rozvíjejí své epické skladby do oblastí, které sice již nejsou nijak překvapivé, ale jako celek na mě nahrávka působí až tajemnou silou. Prvních pár setkání způsobilo moji závislost a tak chodím ulicemi, prozpěvuji si refrény, těším se každý tón, riff, kousek poctivého doom metalu. CANDLEMASS jsou opět epičtí, smutní, neskutečně heavy a návykoví. Staří matadoři zase jednou všem ukázali, jak se to má dělat. Rádi navštěvujete opuštěná místa s otiskem temnoty? Nenechávají vás chladnými katedrály plné bolesti? Procházíte se s chutí po hřbitovech? Pak byste mohli propadnout hrdlem i nové desce "House of Doom". Starý dům vypráví své smutné příběhy. Sedím v zaprášeném křeslo a naslouchám. Sem patřím a zde jednou zemřu. V opuštěném pokoji plném doom metalu. Skvělá deska!



Asphyx says:

At the end of a long street, just behind the city, stands an abandoned house. You've remembered it since childhood as a deserted monument, a dark place that has often fallen into evil dreams. Old people said that strange and ugly things were happening there. You often walked past and the house seemed to talk to you. Eventually it must have happened, attracted you by magical power. You stepped into the cracked door, ran down the wooden stairs. The house has swallowed you and you have been completely devoted to doom metal.

It was not different, I'm an old honest fan of this band. I follow their steps in good and worse times. Every new album I expect with tension and then I swallow it with an unprecedented taste. This is no different this year. I opened a bottle of archive wine, darkened the room, and then went along with the legendary CANDLEMASS for a city trip to an old abandoned house.



"House of Doom" is an album full of metal memories for me. CANDLEMASS also develop their epic compositions this year, which are not surprising anymore, but as a whole this recording has a mysterious power. The first few encounters caused my addiction, so I walk through the streets, singing choruses, I look forward to every tone, riff, a piece of honest doom metal. CANDLEMASS are again epic, sad, incredibly heavy and addictive. Old matadors once again showed how to do it. Do you like to visit deserted places with the imprint of darkness? Do not they leave you with cold cathedrals full of pain? Are you going through the caves? Then you could sneak through the throat of the new „House of Doom“. The old house tells its sad stories. I sit in a dusty chair and listen. I belong here and I will die here once. In a deserted room full of doom metal. Great Plate!


Tracklist:
01. House of Doom
02. Flowers of Deception
03. Fortuneteller
04. Dolls on a Wall

band:
Mats Levén, Mats "Mappe" Björkman, Lars Johansson, Leif Edling, Jan Lindh, Per Wiberg. Endorsements: Floyd-Rose, Framus, Hughes and Kettner, Luthman, Mapex, Sandberg, Seymour Duncan, Shaller, Cleartone Strings, Slagverskompaniet, Trussart

čtvrtek 7. června 2018

Recenze/review - NASTY SURGEONS - Infectious Stench (2018)


NASTY SURGEONS - Infectious Stench
CD 2018, Xtreem Music

 Vždycky jsem tě obdivoval. Jsi tak krásná, tak tajemná. Neboj se, pojď ke mě. Nejdřív tě pohoupám, zahrnu štěstím a pak si tě svléknu. Hezky pomalu, abych si to užil. Svléknu si tě z kůže.

Španělští death grindeři NASTY SURGEONS jsou zde po roce se svým druhým dlouhohrajícím albem "Infectious Stench". Znovu je plné špíny, krve, hudebního násilí a šílenství. Je poskládáno z vašich vybělených kostí, bolesti a strachu. Přesně podle těch nejkrutějších receptů. Přesto nepostrádá chladnou a mrtvolnou atmosféru. Fanoušci třeba takových EXHUMED, CARCASS, NECRONY, THE COUNTY MEDICAL EXAMINERS, GENERAL SURGERY by měli být na pozoru, hraje se zde přesně pro ně. 



Novinku si užívám s velkou chutí. Líbí se mi taková ta těžko popsatelné síla, energie, neurvalost, které z alba cítím. Deska je opět opatřena skvělým obalem i zvukem. Možná vám bude připadat, že jste tohle všechno už někde slyšeli, ale kupříkladu mě to vůbec nevadí. V dnešní době úplný originál skoro nenajdete a když už ano, tak se většinou nedá moc poslouchat. NASTY SURGEONS na to jdou hezky postaru, poctivě a opravdově. Krev cáká všude kolem, ještě mi zbývá posledních pár kousků kůže. Neplakej, máš se přece smát nebo ne? Kdo ví? Možná že by ti mohla pomoci zrovna tahle deska. Je totiž až po okraj narvaná tlakem, masakrujícími riffy a rebelií. Ber a nebo nech být, nic mezi tím neexistuje. Death grindové vyhlazení! Skvěle!


sumarizace:

"Infectious Stench" je hudebním masakrem, očistou lidské mysli, zlou noční můrou, kvůli které se budete znovu a znovu budit ze spaní. Album zpočátku působí monotónně, ale když vytrváte, budete odměněni esencí té nejkrutější hudební smrti. CD je morbidní ochutnávkou, kusem exhumovaných vnitřností, hozených vám přímo do obličeje. Tohle je hudba pro fanoušky pravého reálného death/grind metalu, pro oddané příznivce stínů i pro všechny nemrtvé. Mám pocit, že jsem na nějaké zlé seanci, kde jsou podávána k ochutnávce těla těch nejkrásnějších zombie! Album je krutým smrtícím rituálem, po kterém nezůstane žádná duše naživu! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

"Infectious Stench" is a musical massacre, cleansing of human mind, evil nightmare which will make you wake up during the nights. At first the album fells monotonous but you should stay with it and listen to it over and over and there is the essence of the cruellest music death. CD is a morbid piece of exhume human insides which are thrown right into your face. This music is for fans of the real death/grind metal, for the orthodox fans of shadows and also for all the undead. I feel like I am on an evil session where are served bodies of the most beautiful zombies for taste test! This album is a cruel deadly ritual which won´t let any soul alive! Excellent album!

BAND INFO:

LABEL INFO:

středa 6. června 2018

Recenze/review - MICAWBER - Beyond the Reach of Flame (2018)


MICAWBER - Beyond the Reach of Flame
CD 2018, Prosthetic Records

Podej mi prst a já ti utrhnu celou ruku. Doba je zlá a lidi závistiví. Musíš bojovat, být stále ve střehu. Jinak nepřežiješ v naší smečce. Víš to, víš? Tak proč mi zase nabízíš otevřenou dlaň?

MICAWBER jsou opravdoví zabijáci. Letos nám opět předkládají natlakovanou směs deathu, energie a tmy. Pokud máte rádi smrt vyhlazením, tak neváhejte ani chvilku. Po téhle smršti nezůstane jedno oko ve své jamce. Zpěvák řve velmi vypjatým způsobem, vše se pohybuje na hraně "snesitelnosti". Moderní prvky jsou vloženy, obal parádní a zvuk poplatný době. Zdá se, že zde máme vynikající záležitost, která by mohla oslovit i mladší ročníky. 



Američtí šílenci mají velký cit pro melodie, pro stavbu skladeb. Jsou jako mechanické kladivo, které nepřestává bít, drtit, ničit. Připadám si, že mě někdo zavázal do obrovského pytle na odpadky a teď do mě mlátí železnou tyčí. "Beyond the Reach of Flame" je velmi propracovaným, zběsilým albem, které mi proniklo do hlavy až po delší době. Jednotlivé vrstvy zaschlé krve jsem odkrýval postupně, pomalu, ale o to víc zážitků ve mě zůstalo. Tohle je ultimátní smrtící kov s odleskem progrese. Vhodný pro léčbu duševních chorob, frustrací. Bohužel, jako vedlejší účinky musím zmínit četné zlomeniny, které vám po poslechu zůstanou. Napadají mě stále dokola slova jako devastující, tsunami, masakr, rána kladivem do hlavy, death, thrash, progrese, smrt, spletité, vynikající! Totální devastace mysli! Skvěle!



sumarizace:

Americká, progresivní death metalová kapela MICAWBER, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nové album "Beyond the Reach of Flame" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je album nahrané. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Deska se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní album! Velmi doporučuji! 


Asphyx says:

Talent gushing right and left, this is the USA, progressive death metal band MICAWBER. Their new album "Beyond the Reach of Flame" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the album is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I recommend very much!

Tracklist:
1. Full Denim Jacket 
2. Beyond The Reach Of Flame 
3. The Starless Sky 
4. Icon Of Extinction 
5. King Of Ash 
6. In Shadow And Light 
7. Funeral March 
8. The Currents Of Causality

band:
Derek DeBruin - Guitar
Leighton Thompson - Vocals/Guitar
Tyler Lachowicz - Drums
Marv - Bass


Asphyxovy zápisky - Pábení lesa


Občas si připadám jako filtr, síto na vyčištění informací. Internet, hluk v práci, tuny muziky, to všechno kolem mě lítá v roztodivných kruzích. Jako roj včel nebo spíš supů. Zařaď se, sleduj naši reklamu, plať, pochoduj. Sedím pak v pátek, s rukama v klíně a těším se na večerní pivo, ztrhaný z práce jako kůň. Ráno mě probudí slunce a tlukot sbíječek před domem. Ani v sobotu není klid. Co takhle rodino, vzít si plavky, kecky, pití a zmizet za barák do lesů? Necháme doma starosti, vyčistíme hlavu, projdeme se stezkami a mechem. Nenechali se dlouho přemlouvat. Ví, že to bude stát za to.

Chodím v sandálech, jak starý budhistický mnich. Dvě děti, pobíhající kolem. Slunce a stín a žena po mém boku. Okamžiky jasného, čirého štěstí. Jsme zdraví (klepu na dřevo), máme se dobře (klepu na zuby), co si přát víc? Máme čas a tak zabloudíme, vyrušíme srnku, párek koroptví i milence, co chtěli taky zmizet. Pamatuješ, o kousek níž jsme také chodívali. Miluju lesy, když jsme kdysi cestovali s mojí paní po světě, tak byl pro mě při návratu domov první zelený les za hranicemi. Borovice, ta vůně smůly, co se nám nelepí na paty. 12 posbíraných a vytočených klíšťat. Zvuky jen těch nejodvážnějších, co ještě pozvednou hlas ve vedru. Synátor chytil skokana zelenýho a má zážitek na celý život. Mravenci by mohli vyprávět. Jednoduchá prostá krása kousek za domem. Tůně a mokřad, vše chráněné zákonem i námi. 


Na pařeze v lese, posedáme jako měsíčkové z pohádky. Umíš pískat na listy? Ukážu. Jo, abyste věděli, tak mráz kopřivu nespálí. Zamrzí snad jen lidi-čuňata, který místo aby odvezli odpadky do nedalekého sběrného dvora zadarmo, tak raději zasviní les. Ne, nesmí nám tu pohodu zkazit. Je kouzelná, chvíle, co dělají rodinu rodinou. Najednou nikdo nemyslí na telefony, počítače, tablety, auta a hluk. Jsme tu jen my a les, potoky a mýtiny, stráně a pole s nekonečně žlutou řepkou. Tatínku, kde jste s mámou? Vy si zase dáváte pusinky? Běž se kouknout s bráchou dopředu, tam by měla být strž dolů, opatrně tam na nás počkejte. Musíme si ještě něco dořešit. Má blonďatá bohyně má vlasy zamotané do mlází. 


Upadli jsme do bahna, při přeskakování potoka. Běžíme po šiškách, bosí a nadšení. Tichounce, protože v lesích se nekřičí. Odpoledne doslova narvané krásou. Říkám si, říkám, že už vím jak vypadá ráj. Nechci, aby to skončilo, rácháme se v rybníce, plašíme kachny, hážu dětmi do dálky. Vlasy od písku, holky piští jako kdyby je na nože braly. Dáváme závody, vyhrávám, ale mám namále, pokračovatel roku nějak za ten rok zesílil. Zasloužíme si pivo a džus. Usedáme, pořád máme úsměvy od ucha k uchu. Přidávám pár hororových pohádek, které najednou poslouchají i u vedlejšího stolu. Další půllitr, Vyprávějte, dnes se nenechám pobízet. Domů jdeme a poskakujeme držíce se za ruce. Les nás lákal, přitáhl a nakonec vcucl, ukázal nám jak jsme malí tvorové, dal nám kousek pokory, které je dnes všude kolem tolik potřeba. Natáhli jsme ruce, skromní a ohromení zelenými odstíny. Dostali jsme toho na oplátku tolik, že si to s sebou ještě nějaký čas poneseme. Zavřu oči v práci, v tramvaji i doma a vidím chvějící se koruny stromů. Les pábí. Brzy se vrátíme, už teď se těším. 






úterý 5. června 2018

Recenze/review - DREADFUL FATE - Vengeance (2018)


DREADFUL FATE - Vengeance 
CD 2018, I Hate Records & To The Death

 Bylo, nebylo. Rozpadl jsem se v prach. Zůstala jen má duše. Černá a šílená. Průhledný obraz mě samého se potácí mezi hroby. Ve smrti je každý nakonec sám. Ani já nejsem výjimkou. Ještě, že mi zůstalo staré prokletí. Thrash a death metal. Dnes volím švédské maniaky DREADFUL FATE. Jsou mi věrnými průvodci na onom světě.

 Pohrobci starých bardů se do toho umí opravdu opřít. Nikde nic nepřebývá, vše je osekáno na dřeň. Ostré riffy, neurvalost, špína a sněť. Hnijeme zaživa ve svých tělesných schránkách. Jsem moc rád, že jsou zde pořád podobné smečky, které dokáží rozproudit naši zkaženou krev v žilách. Peklo existuje!



Z alba "Vengeance" lze zaslechnout vlivy klasického německého thrashe (KREATOR, SODOM, PROTECTOR), ale i třeba ozvěny takových BATHORY, DESTROYER 666, NOMINON, INTERMENT. Zkrátka a jednoduše, jedná se přesně o ten dřevní a pravěký thash/death, u kterého se budu pokaždé kroutit jako červ právě vylezlý z čerstvé mrtvoly. Rád se procházím po starých pohřebištích a s chutí poslouchám podobnou hudbu. Přes to vlak nejede a nic s tím neudělám. Líbí se mi jak zvuk, tak obal, nezbytné pózy v promo materiálech, ale hlavně rezavé nápady a tlak, kterých je na albu velký dostatek. Chtěli jste zemřít v křečích? Sami a zničení životem? Tak máte možnost, tahle deska vás pohřbí zaživa! Vynikající!


sumarizace:

"Vengeance" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na švédské death metalisty DREADFUL FATE. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Švédští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD DREADFUL FATE absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:

"Vengeance" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Swedish death/thrash metal band DREADFUL FATE. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Swedish maniacs which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by DREADFUL FATE something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!


TRACKLIST
1. Vengeance (2:15)
2. Death Sentence (2:37)
3. Altar Of Cruelty (4:06)
4. Unholy Lust (3:19)
5. Witches Hammer (3:49)
6. Hour Of Reprisal (3:13)
7. Eternal Fire (2:47)
8. The Final Sacrifice (3:47)

LINE-UP
Bestial - Screams
Total Destruction - Bass
Death Ripper - Guitar
Corpse Skelethor - Battery

pondělí 4. června 2018

Recenze/review - MALICHOR - Nightmares and Abominations (2018)


MALICHOR - Nightmares and Abominations
CD 2018, Iron, Blood and Death Corporation

Začíná se mi vařit mozek ve vlastní šťávě. Má kůže je vláčná a každou chvíli se z ní svléknu. Kosti jsou nahlodány bolestí, lámou se, jakoby byly z papíru. Sedím v pekelném kotli plném žhavého oleje a trpím za své hříchy. Hoď kamenem ty, kdo jsi bez viny. Skončíme takhle všichni, jen někteří slepě věří v nebe. To už ale dávno není, shořelo!

Australští black/thrasheři MALICHOR mi udělali svojí novinkou "Nightmares and Abominations" velkou radost. Tihle ctitelé díla H.P. Lovercrafta za to umí totiž vzít tím správným způsobem. Jejich hudba neskutečně řeže, tepe, pálí. Mám opravdu pocit, že jsem v obrovském kotli starých prašivých postupů a vaří mě zaživa.



Tvorbu MALICHOR lze přirovnat k deskám třeba takových VENOM, HELLHAMMER, DESASTER, SODOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, NIFELHEIM. Samá dobrá společnost, co říkáte? Tenhle thrash/black metal smrdí opravdovou sírou, nečekejte dnes tolik časté náhražky. Album neskutečně odsýpá, má dobrý zvuk i obal. Splněno bylo vše pro to, abych se cítil jako doma v pekle. Pokrm je podáván rovnou, hezky na hrobníkově lopatě. Bez jakýchkoliv příkras a zbytečností. Hudba je ohlodána na kost. Nevím, kolik jste ve svém životě zažili mosh-pitů, ale ty ve starých katakombách bývají nejlepší. "Nightmares and Abominations" je totálně maniakální deskou, ortodoxní, syrovou, poctivou. Pokud to máte tahle rádi, tak neváhejte. Vždyť koneckonců, nakonec všichni stejně skončíme v pekle. Tak proč se nepřipravit, nemám pravdu? Black, thrash, smrt! Skvělá deska!


sumarizace:

Peklo zase hoří! Není divu, když nám k tomu hrají australští maniaci MALICHOR. Kapela, která připomíná dávné thrash/black metalové poutníky ze starých časů je přesně tím typem skupiny, která musí chytnout za srdce všechny milovníky old schoolu. Pojďte si spolu se mnou zavzpomínat na dobu, kdy se ještě hrálo reálně, bez pozlátek a zbytečností. "Nightmares and Abominations" je hodně syrovou, nekompromisní deskou, nahranou snad v samotné márnici. Jako bychom právě potkali dámu, zvanou Smrt. Hudba je tady hodně stará, plesnivá, ošklivá a nepostrádá jakousi černou jiskru, kterou jsem vždy u kapel obdivoval. Málokdo umí vyvolat samotného Satana. MALICHOR se to povedlo. Vítejte na exkurzi v samotném pekle. Podávat se budou jen ty nejkrvavější kousky pokrmů. Nejlepší je, že Hádova říše v podání téhle australské mašiny, je velmi přitažlivá, nakažlivá a zákeřná. Líbí se mi tady a místo toho, abych dál něco psal, tak si nahrávku raději znovu pustím. Starodávná deska, nahraná s neskutečným feelingem! Album, které odtrhává maso od kostí! Skvěle!


Asphyx says:

The Hell is on fire! And it is like this because of MALICHOR, the maniacs from Australia. A band which reminds the old thrash/black metal pilgrims from the old days who were the exact type of band which catch your heart if you are a fan of the old school music. Let´s bring back in memories the times when music was played in real way without any gloss or disutility. "Nightmares and Abominations" is a very raw uncompromised album which must have been recorded in a mortuary. It´s like we just met lady whose name is Death. The music is very old, moldy, ugly and it doesn´t lack of black sparkle which is the main thing I have always admired about bands. There is only a few band which are able to call the Satan itself. MALICHOR made it happen. Welcome on an excursion to the Hell. There will be served only the bloodiest meals. The best thing is that Hades world which is created by this Australian band is very magnetic, catchy and cruel. I like it here and instead of writing something I´m going to play this record again. An old album which is recorded with an unbelievable feeling! An album which would chop your meat of bones! Great! 


MALICHOR – NIGHTMARES & ABOMINATIONS
1. The Swarm
2. God of a Thousand Forms
3. Sentinels
4. Death Gazer
5. Insidious Umbrae
6. Vile Ichor
7. Rise of the Ancient
8. Descent into Madness

Malichor are:
D. Defiler – voclas
B. Exhumus – guitar
A. Abominatus – guitar
R. Morturus – drums
I. Murdoroth – bass

neděle 3. června 2018

Recenze/review - FECALIZER - Fecal Inferno (2018)


FECALIZER - Fecal Inferno
CD 2018, Coyote Records

 Rozpárej prosím, moje břicho odshora dolů. Vytáhni má střeva a pročisti je kyselinou. Lebku rozřízni a mozek raději zahoď. Osekej mé ruce a nohy, ale prosím tě, nenuť mě přestat poslouchat muziku.

Mívám to často u desek nastavené tak, že dám mnohdy víc na nadšení a energii, které z hudby cítím, než na hráčské umění. U mexických FECALIZER jsem nemusel oči přivírat vůbec. Stejně by to nešlo. Mám odříznutá víčka. Staří death/grindeři přesně vědí, jak nahrát dobrou desku. Myslím, že pokud máte rádi starou BRUJERIU, případně třeba takové GUTALAX, plus samozřejmě stylově další podobné smečky, mohli by se vám líbit i tito maniaci.


Nová deska "Fecal Inferno" je klasickou grindovkou, deathovou smrští, která ale nepostrádá ani stylovou hravost. Vše samozřejmě vynikne hlavně při živých vystoupeních. Sám jsem zažil dvě a bylo to vždy totální tsunami. Ona celá deska vypadá na první poslech jako hrozná legrace, ale časem vyroste a zadře se vám pod kůži. Nepostrádá totiž nadšení pro gore praktiky, takovou tu prastarou surovou sílu, která drtí vše v okruhu několika kilometrů. Nic pro přemýšlivé povahy, ani pro hloubavé jedince hledající "umění". Ne, tady se zabíjí ostrými mačetami a hrubostí. Představte si chladné ráno v malém mexickém městě. Vyjdete před dům a tam leží hlava nějakého nešťastníka. Překročíte ji a vydáte se dál, vstříc novým dobrodružstvím. Masakr!



sumarizace:

Hey bastards! Mexická death grindová mašina FECALIZER je zde se svým novým albem "Fecal Inferno"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "Fecal Inferno" vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. FECALIZER jsou ve své vrcholné formě a tak vám mohu jejich letošní počin jen a jen doporučit! Death grindová exhumace lidské mysli! Skvělé album!


Asphyx says:

Hey bastards! The Mexican death grind machine FECALIZER is here with new album "Fecal Inferno". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "Fecal Inferno" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. FECALIZER are in their top form and I can their act only recommend. Death grind exhumation of human mind! Great album!



Tracklist:
1.We Are The Infection 
2.Welcome To The Crack Whores Nation 
3.Rectal Barbecue 
4.Your Last Day On Earth 
5.One More Day To Survive 
6.Misanthropic Manifesto 
7.No Matter What We Will Rise Again 
8.A Crust The Universe 
9.Its Coming For Me 
10.I Want Pussy 
11.Born In A Cesspool Of The Third World 
12.Hell Is Here 
13.Even So I Have To Kill You 
14.When The Protocol Fails 
15.Fecal Inferno (Instrumental)

band:
Ariel Blaster: Drums
Mr. Bogdan Nowak: Guitars
Necro Cannibal: Vocals & Bass

Příběh sto čtyřicátý sedmý - Sabath se strýcem vypráví a my nasloucháme s otevřenýma hubama


Příběh sto čtyřicátý sedmý - Sabath se strýcem vypráví a  my nasloucháme s otevřenýma hubama

 První teplo se povalovalo mezi panelovými domy a já hledal stín. Pro strejdu, kterýho mi zase hodili "na hlídání". Protože byl starý a hluchý, protože s ním bylo těžký pořízení. Tak jsem ho vzal na pivko k Hymrům. Kluci ho měli rádi a tak si hned sedneme, vzájemně se poplácáme po ramenou a já na svém příbuzném vidím, jak je spokojený a šťastný. Má pivo, drát od ucha k naslouchátku. To si postaví vedle piva a během chvíle je středem pozornosti.

 Všichni opilci, máničky, metalisti, skinheads i dělňasové koukají naším směrem. A strýc vypráví. Má toho na srdci hodně. Stačí poslouchat. Příběhy o lágru, o tom, jak jednu noc přemýšlel, že z hladu zabije svého souseda a sní ho, o nekonečných bolestech, když musel tahat i v nemocech těžké kamení. Jen kvůli tomu, že je Žid. Kvůli Davidově hvězdě, kvůli svému původu. Strýc uměl vyprávět. A taky se díky své hluchotě nenechal moc přerušovat. Jeden příběh rovná se jeden panák. Každý ze starších o válce od někoho ještě slyšel. A jak známo, osobní zážitky vám toho řeknou stokrát víc, než upravené učebnice.

Strýc zrovna vyprávěl o jedný dozorkyni - bestii, která ráda mučila vězně. Povídal syrově, s pohledem upřeným někam do historie. Běhal nám mráz po zádech a Kačenka, holka moje citlivá, mi tiskla ruku, jakoby mi ji chtěla rozdrtit. Rozlítly se dveře a mezi nimi stál Sabath. Nasranej jak bůh pomsty. Neomaleně přerušil strejdu a začal rozčileně řvát, jak potkal jednoho estébáka na ulici. Prej pan podnikatel, debil. Jak je kurva možný, že někdo, kdo zničil tolika lidem život, má tak zasraně svobodnej a bohatej život? Sabath (ano, pořád jsme ho psali s jedním B, aby se prý odlišil od slavné kapely) křičel dál. 

 Pak se stalo něco, co si soukromě zařazuji do škatulky nevysvětlitelných jevů. Strýc vstal, beze slova podal Sabathovi obě ruce a díval se mu tak nějak divně do očí. Něco zamumlal. Náš kamarád byl najednou klidný, jako kůň, kterého právě někdo zkrotil. Oba dva, jeden pronásledovaný fašistama, druhý komoušema, jakoby se znali odnepaměti. Usedli vedle sebe, dali si ruma a celá hospoda na ně koukala jako na nějaký zjevení. Kolem našeho stolu se vznášelo tolik zažité bolesti, že se holkám začaly na tvářích válet slzy. My jsme měli taky namále. Trvalo dlouho, než napětí povolilo. Člověk by řekl hospoda, tady se jen chlastá a dělaj kraviny, ale tenhle večer byl výjimečný. Hodně výjimečný. Alespoň pro nás.

 Z obou pánů bylo kromě bolesti taky cítit obrovská hrdost a síla. Je nikdo nikdy nezlomil. Oni by měli být hrdiny, ke kterým se vzhlíží (což taky pro nás byli). Jeden málem umučený kdysi při útěku z lágru, druhý skoro umlácený k smrti policajty. Kde je tvé svědomí národe, ptali jsme se s Prcalíkem, když jsme chcali do žlábku. Oni si toho zažili tolik, že by to vydalo na několik životů. Sabath o starých časech nerad mluvil, ale tenhle večer se rozpovídal. Jak máničky naháněli před koncerty, jak je odvezli na nějakou ves a bez výjimky zmlátili. Včetně holek, komplet, do krve. Kvůli hudbě. Kvůli dlouhým vlasům. Výslechy, výslechy, výslechy. Vyhození ze školy, zničený život. Zajímavý bylo, že oba milovali hudbu. Jeden klasickou, vážnou a druhej rockovou (a pak metalovou).

 "Já to nikdy nebral tak, že bych někdy bojoval za nějakou svobodu. Já jen nemám rád, když se děje bezpráví, když se ubližuje nevinným a bezbranným. Tak jsem se sebral a šel jsem bojovat. Mladej, asi i naivní, ale já byl takhle vychovanej. Bejt rovnej, mít sílu se podívat na sebe do zrcadla, neohnout se": vysvětloval nám strýček, jak kdysi začal s roznášením letáků. Poprvé ho zatkli. Byl tak nějak v našem věku. Sabath přikyvoval a přidal své první setkání s policajty. Starší brácha chtěl vidět svoji holku, tak ho vzal s sebou na koncert. Někam za Prahu. Hrozně tajný a on vůbec nevěděl, co se děje. Pak pobíhal sám po lesích a měl strach, šílenej strach. 

 Vyprávěli nám o celách, kde všude seděli. O lidských sviních, ale i o naději v temnotě. O ženských, který to měly ve vězeních ještě horší, protože pak třeba už nikdy neměly děti. O vztazích. O starých šedivých časech. A taky o svobodě, o tom, jak se super, že si můžou takhle v klídku zajít na pivo. Strýc se Sabathem povídali a my naslouchali s otevřenýma hubama. Protože se před náma odehrávala historie. Drsná, ošklivá, ale naše. Politický vězeň nezlomený ani náckama, ani rudejma kurvama. Spolu s máničkou, která chtěla alespoň kousek světla. Pamatuju si přesně, že oba měli ten večer všechno zadarmo. Všichni, včetně výčepáka, kterej byl jinak tak trošku magor, jakoby se trošku styděli. Protože oni takovýhle koule neměli, nenašli v sobě tolik síly. 

 Sabath byl už dlouhá léta náš mecenáš, dodavatel hudby. Tak trošku vzor. Měl nás rád a my jeho. A strejda mezi nás taky kdysi na panelech hned zapadl. Člověk by řekl, že si s nimi nebudeme mít co říct, protože jsou pro nás starý, ale opak byl pravdou. Musíme ještě na noční výlet, takhle končíme vždycky. Na strejdovi je vidět, jak mu září očička. Největší zážitek za poslední roky. Čůrání do kašny. Můj oblíbený zvyk a rituál. Taky zpěv opileckých písní. Řev o svobodě. Rušení nočního klidu a kontrola policií. Víte pane policajt, my měli v hospodě setkání svobodných lidí, trošku jsme to přepískli, ale slibujeme, že už půjdeme domů. Vyřešil jsem to jako vždycky já. Strýc i Sabath, když viděli uniformu, tak ztráceli řeč.

Odvedeme Káču, Jana jde s Mirkou, Prcalíkem a Kytkou domů. Jenže já nemám sílu na to, strýce od Sabatha odtrhnout. Tak si jdeme sednout na zídku kousek od hradu. Kýváme nohama, já oběma nabízím rum, zakoupený v nonstopu. Vypráví až do ranního rozbřesku. Hrozně mě to bolí, ale pro ně je to terapie, zpověď. Oni se nedojímají, já ano, chvílema brečím jak želva. Vždyť, čím si to zasloužili? Oba jsou čistí, neposkvrnění jako panny. Jsou tak křehcí a zranitelní. Jak to mohli všechno kurva vydržet? A proč se jim nedostane nikdy spravedlnosti? Viděl jsem před sebou tu noc dva obrovské silné bojovníky. Chlapy z masa a kostí, kteří to všechno prožili. Do života mi to dalo šíleně moc. Taky jsem začal být na některý lidi a jejich pózy a názory alergický.

 "Můžeš mi prosím tě říct, kde jste byli?": dostaneme vynadáno od mámy, která trnula hrůzou, kam jsem strýce zavlekl. "Panenko, máš úžasnýho syna": odpověděl jí na to strýc a dal jí obrovskou pusu. Máma už nic neříkala, ale bylo na ní vidět, že by mě nejradši přerazila. Lehnu si na zem, brácha spí na posteli a ještě zahlédnu strejdu, jak se převléká do pyžama. Na zádech má pořád ty šílené jizvy. Bože! Když usínám, tak mě pohladí po tváří, odhrne mi vlasy z obličeje a zakřičí: "Děkuju ti!". Strýc prostě šeptat neuměl. 

 Ráno je pokoj prázdný. Jen na stole v kuchyni je obálka nadepsaná krásným rukopisem. Je v ní dopis, napsaný sice ve spěchu, ale dožene mě zase k pláči. Strejda mi taky nechal dva tisíce, prý kup si nějakou hudbu a pozvi kamarády na pivo. Mám tě rád. Drž se! A kluci, buďte pořád takoví jako jste. Opravdoví.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine