DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 21. července 2019

Report, photos, video - GRUESOME, BETRAYAL, PHRENETIX - club Modrá Vopice, Prague - 25. 7. 2019


Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

promoter: Deathnoise Production 

 Zvyk je železná košile a tak jsem se musel zeptat. Já vím, že mám ve čtvrtek svátek a připravujete mi s dětmi oslavu. Já vím, že jsem utahanej jako kůň z práce a SYMBOLIC FESTU. Já vím, že mi doktor zakázal se přetěžovat. Usmála se na mě, žena moje krásná a chytrá a řekla mi, že ať tedy jedu, ale musím ji slíbit, že občas napíšu. A budou tam holky? Říkám, že snad ano. Tak aspoň se o tebe někdo postará. Ono je to totiž celé tak, že já původně GRUESOME moc nemusel. Proč poslouchat kopii, když máme originál, říkal jsem si často. Jenže postupem času mě přesvědčili. Jsou totiž opravdoví, ryzí, prašiví, zkrátka old school jak má být.

 Zvyk je železná košile a tak si nabiji foťák, koupím si vstupenku dopředu a to i přesto, že mám v mobilu pár SMS od mistra Kafeho. Ty vole, to pořádá Honěk a Deathnoise Productions (leknu se, protože jsem měl už dvakrát čest a pokaždé to bylo šíleně blbě zorganizovaný). Michal - no, já všechno zařídím, zorganizuji na místě a pak budou všichni říkat, jakej je to borec, že sem zve takový kapely. Já - prosím tě, ale já GRUESOME fakt ještě neviděl. Michal - neboj, já se o to postarám, prostě budou, udělám pro to všechno! Já - miluju tě:)). Hele na rovinu, nebýt Mr. Kafeho, jel bych do Prahy třeba zbytečně. Je to kamarád, velkej srdcař a já mu tímto hrozně moc děkuji. Jsi prostě borec, klobouk dolů. 

Pak si přečtu na ksichtoknize, že BLOODY INVASION v úterý bourali. Zatrne mi, ale je to zaplať Satan jen dodávka, kluci zůstali v pořádku - bohužel nesehnali nové auto, tak nakonec nepřijeli. Škoda. A tak jedu do hlavního města trošku napnutý, taky unavený a s chycenými zády (neptejte se mě radši z čeho), padají mi víčka, to vám je bolest. Neměl jsem od vánoc dovolenou, a když už, tak jsem ji věnoval metalu. Jak říkám, zvyk je železná košile. A hlavně, nechci bejt člověk s mrtvýma očima, co už jen přežívá. Chci být pořád aktivní fanoušek, mám rád atmosféru undergroundových koncertů a potom přátelé, hrozně rád vás vždycky vidím. 

Píše mi máma, zrovna když jsem někde u Berouna, že mi umřel kamarád z dětství. Mám pocit, že slyším zvony, přehrávám si v hlavě společné zážitky a cejtím se hrozně starej. Za to, co si pro mě kdy udělal je to hrozně málo, ale tenhle report je pro tebe. Jednou zapaříme na pořádný kapely spolu v pekle, jo? Mám v očích slzy, ale mrkáním je zaženu, jsem kurva tvrdej chlap, ne? Jedu smradlavým metrem, do Kozlovny na Českomoravské doslova vyběhnu. Zasyčí do mě první pivko a vím, chci, musím držet vlajku zvanou death metal stále dál. Už jen pro tebe Venco. 


Popíjím, trošku se najím. Pomalu mě přestává všechno bolet, pak přijdou holky, tak jsem víc za hrdinu. Vydáme se směr Modrá Vopice. Slunce mě asi brzy rozpustí na kaluž z krve, masa a hnisu, uff. Další pivo v mém oblíbeném klubu. Postupně ze mě padá stres, hrozně moc se těším na kapely. Protože dnes mám svátek, dnes je den, kdy uvidím GRUESOME. Já to mám celé hozené tak nějak postaru, pro mě je pořád každý koncert radost, zážitek, kus něčeho, na co budu jednou vzpomínat. Zítra mám dovolenou, tak proč to pořádně nerozjet? Metal nesmí zemřít! Jdu na první smečku. 

PHRENETIX - k nám dorazili se svým klasickým thrashem až z Litvy. Bývám k podobným skupinám poslední dobou trošku skeptický, ale musím říct, že to mělo ty správný grády a náboj. Rychlost, síla, energie a pokud měl být tenhle koncert i jakousi ochutnávkou jejich tvorby, tak jsem byl velmi spokojen. Nic objevného, ale melodie se mi hezky zadíraly pod kůži a tak se budu muset časem na jejich jediné album "Fear" (2015) podívat. Thrash metal!







PHRENETIX is the band which you can see in two possible ways. First, you judge them as a copy of old and classic thrash metal records. Or second, you accept their game. As a person who likes old school thrash metal league I like this gig. Killer thrash!

BETRAYAL - s progresivními death metalovými kapelami mívám občas trošku problém. Naživo bývají někdy jejich kompozice příliš náročné, nechce se mi je poslouchat, neudržím pozornost. Jde to celé tak nějak úplně mimo mě, ale vystoupení německých šílenců nebylo vůbec špatné. Sice jsem se do skladeb dostal řekněme až tak při druhém songu, ale nakonec jsem si je moc užil. Jsem hlava otevřená, bývá někdy skvělé si nechat narvat do mozku spoustu ledu, energie a tlaku v podobném balení. Velmi dobře! 

Songs were tasty, urgently, however, relaxing. The gig is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Killer stuff! 

GRUESOME - viděl jsem nedávno dokument o Chuckovi Schuldinerovi a pokud by žil, asi by podobný death metal už vůbec nehrál. Ale to není důležité. V závěru jde u každého koncertu o předanou energii, o vytření podlahy s fanoušky, o tlak, dobré řemeslo. GRUESOME tohle všechno splňují a ještě přidávají obrovskou porci mokvajícího masa navíc. Bylo hrozně příjemné vidět, jak si muzikanti ze slavných kapel celý koncert neskutečně užívají. Líbí se mi, že se staví k odkazu DEATH s pokorou, nijak se tím netají a v závěru jsou lepší než smečky, které se k retru nehlásí a přesto jím jsou. Hele, byl jsem mimo, já jejich poslední desku poslouchám v autě, doma, cestou do práce. Prostě mě hodně baví a hrozně jsem si užil i živé vystoupení. Říká se, že shnilé lidské maso chutná sladce. Bude to asi pravda, alespoň z pódia jsem to cítil. Hergot, to byl poctivej metal ohlodaný až na kost! Super!


















I have been looking at corpses for years, but this was something strange. The expression of terror in its face, they cut off eyelids, and its glassy look seems to keep watching me. Dirty body, nails in the palm. Where are you from and how did you die? I ask those questions all the time. There is no answer. Then, I hear a familiar sound a loud skull crack. Everything will come together in one. It looks like you listened to death metal.

Diseases of spoiled blood, rotting bones. A decaying body, deadly look and a skull cracking with a great pressure. I have a feeling that I will fall into thousands of pieces. In pain and cramps. It feels like someone has been slowly putting sharp rusty nails into my head. Slowly and accurately, to hit all sensitive places. GRUESOME really know what I like. They can create totally furious atmosphere, bring a pressure on my head. The death is again very close! Death gig which will grind you to dust! Amen!


Zvuk byl opět velmi dobrý, snad jen u první kapely nebyl moc slyšet zpěv, ale jinak paráda, ostatně jako vždy ve Vopici. Jak jsem již zmiňoval, organizaci měl pod palcem Mr. Kafe a nelze v podstatě nic vytknout. Musel řešit chudák i takové věci, jako - přišel za ním kytarista z PHRENETIX a že ještě nedostali během celého turné v Čechách ani korunu. Neměli ani na benzín (přijeli z Litvy!). Michal to nějak vyřešil, ale bylo nám trapně, tak jsme nakoupili CD a kazety a kapele se omluvili, že u nás v Čechách nejsme všichni takoví kreténi. Když Litevci odjížděli, usmívali se. Aspoň to. Skvělí lidé!

 Pro tohle undergroundové koncerty miluju. Setkání kapel s fanouškama, oboustranná podpora, radost, že se vidíme. Za mě velké díky GRUESOME a PHRENETIX!

 FANS and BANDS












Musím si dát pivo. Podobné koncerty se u mě rovnají ochutnávce dobrého jídla. Gurmánskému zážitku. Neumím a nechápu jak někdo dokáže být nad věcí, sledovat drobné přehmaty muzikantů a pak o nich psát, nechci si kazit náladu a zážitek jedovatými slinami. A tak se potácím klubem, vyhledávám jen lidi, o kterých vím, že nebudou z principu nadávat na vše. Mám spoustu času do odjezdu ranního vlaku, korzuji, koukám do tmy, sedím, jdu poděkovat kapele. Myslím, že si to zaslouží a zpětná vazba je hodně důležitá. Pamatujte na to! 

Únava, alkohol, zvyk je zase železnou košilí. Cesta pěšky z klubu na nádraží je šílená, nekonečná, taky na mě dolehne smrt jednoho z nejlepších lidí, které jsem kdy potkal a kupuju lahev rumu, chci bejt sám (a nechci aby mě někdo v tomhle stavu viděl). Hurá, vlak odjíždějící ve 4:20 je přistaven. Pomalu svítá, v Berouně přestupuji ještě za tmy (krásná průvodčí kvůli mě zdrží vlak), ale v Plzni mám co dělat, abych své oči nechal přivyknout světlu. Volám cestou uprostřed noci opilý manželce mého zemřelého kamaráda, nejdřív mě seřve, ale nespí, nemůže. Slíbíme si setkání o dovolené. Drž se, mám tě moc rád! Svět někdy bolí a je hrozně důležité si vážit podobných zážitků jako byl koncert GRUESOME. Protože bez toho budeme jen hnít zaživa. Děkuji moc Kafemu za odvedenou práci. Nebýt tebe, můj svátek by nebyl tak hezký. 

Vrazím do dveří a všichni ještě spí. Jdu dělat fotky, mám dovolenou a smutně se usmívám. Dám pusu manželce, ona mě v polospánku trošku vyplísní, že jsem moc nepsal, ale znáš mě má milá. Já byl v rauši, mimo. Já byl na metalu! Buďte opravdoví a děkuji, že jste dočetli až sem!


o kapelách na DEADLY STORM ZINE / about bands on DEADLY STORM ZINE:

Minirecenze/minireview - BETRAYAL - Infinite Circles (2016):

Recenze/review - GRUESOME - Twisted Prayers (2018):

Recenze/review - GRUESOME – Savage Land (2015):

Minirecenze/minireview - GRUESOME - Dimensions Of Horror (2016):

Rozhovor - GRUESOME - Cílem je jednoduše oslavit kapelu DEATH a dílo Chucka a všech jeho spoluhráčů.:

Interview - GRUESOME - The goal is simply to celebrate the DEATH catalog and the work of Chuck and all of his bandmates.:

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

----------------------------------------------------------- 
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

Instagram: 

facebook: 

twitter: 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý čtvrtý - Černota


Příběh dvoustý čtvrtý - Černota

Prudce se ochladilo a měl jsem nějakej splín. Všechno se opakovalo v nekonečných stereotypních kruzích. Každej den do práce, pořád ty samý ksichty, odpoledne škola, vyzvednou Kristýnku. Občas jsem už nemohl. K tomu ty mraky nízko a já odpočítával minuty na nástěnných hodinách. Už jen chvilku, 10,9,8...víkend! Dneska se na školu vybodnu, zajdu normálně k Hymrům, Jana mi slíbila, že moji milou z nemocnice do hospody doprovodí. První pivo do mě zasyčí jako kdybych měl hrdlo rozžhavený. Je tu jen pár dělňasů a v rohu sedí nějaké černočerné stvoření. Metalový triko, musím si přisednout, tenkrát to bylo automatický.

Konečně se na mě podívala. Měla modrý oči, skoro žádný prsa, ale o to víc hezkej zadek. Řekl jsem čau, ale ona nebyla jako ostatní. Neznal jsem jí, což bylo s podivem, metalový holky jsem znal úplně všechny. Můj zájem byl o to větší. Odkud jsi a co si zač, čarodějnice, zeptám se a ona jen divně kývá hlavou. Asi chce být tajemná. Hej Pavle, dej slečně ruma, nějak nekomunikuje. Konečně se trošku usmála. Dokonce i poděkovala za panáka. Já tě naučím mluvit. Seděla tam dál a mě už přestalo bavit se vtírat, tak jsem si otevřel knížku a čekal, až přijdou holky. Kristýnka sice bolavá, ale veselá, že mě vidí. Kdo to je, zeptá se a já prohodím něco o záhadné neznámé. 

Přiznám se, že jsem byl zrovna v období, kdy jsem moc hudební novinky nestíhal. Dokonce mi hrozilo, že dopadnu jako většina "obyčejných metalistů". Že ustrnu ve vývoji, budu si poslouchat jen těch pár desítek alb stále dokola, že už nebudu objevovat nic nového. Protože nebyl čas. Jenže jsem měl Kristýnku a ta mě nenechala "zfotrovatět". Vytáhla ze zadní tašky vozíku nějakej časopis. Jméno si nepamatuji, ale vím, že byl černobílý a tak listovala, říkala nám novinky, dělala si poznámky, co kde a jak si poslechne. Pak se dostala na článek, kde nějaký pomatený kluci v Norsku vypalovali kostely a šlo tam i o nějaký vraždy. 

Asi bych tomu nevěnoval pozornost, my se spíš tak opít, udělat trošku bordel a jít od toho. To pro nás byl metal, žádný větší poselství jsme v tom nehledali. Nehledě na to, že jedinej opravdovej blacker, kterýho jsem kdy potkal, tak byl divnej, záhadnej, užíral se sám v sobě a choval jedovatý hady, kteří se mu stali osudnými. Kristýnka sice měla krásnej hlas, ale mě se myšlenky stejně odpoutaly a létaly někde úplně jinde. Měl jsem plnou kedlubnu závěrečných zkoušek na nástavbě. "MAYHEM, jsou to MAYHEM": ozvalo se najednou z rohu a já byl překvapenej, jak silnej ta černokněžnice měla hlas.

"Hele vole, ona fakt mluví": prohodila Jana, která byla jako vždy ostražitá a připravená mě bránit. Neměla ráda nový lidi, byla podezřívavá, už se spálila tolikrát, že nevěřila skoro nikomu. Obzvlášť mladý, blonďatý holce v černým, která měla sexy kukuč. Následovala neskutečná debata. Ostrá, často docela na hraně. O norským black metalu. Byl jsem překvapenej, kolik toho Krista ví a slečna Černá jakbysmet. Vrátil jsem se ze svého výletu do výšin, přistál jsem tvrdě na zemi a už jsem diskutoval o vypalování kostelů. Jako sorry, ale mě je vcelku jedno, kdo čemu jak věří, kvůli tomu bych kostely nevypaloval, ne? 

Pustila se do mě, holka modrovoká, nesedávej černočerná u potoka, jak do malýho Jardy. Mluvila o zle, o zasraný církvi (jak kdyby ji fakt někdy někdo ublížil). Byla to asi tak z 85 procent póza jako kráva, ale její argumenty dávaly v mnohém smysl. Možná kdyby za mnou tenkrát přišel nějakej vošklivej kluk, MAYHEM bych si nikdy neposlechl. Jenže ona vyndala nahranou kazetu "De Mysteriis Dom Sathanas" a já se málem posral. Už jen ten zvuk. Bylo to něco úplně jinýho. Hrozně se mi album líbilo, hned napoprvý. Ale musel jsem zachovat dekórum, nějak mi k tomu neštimovaly ty vraždy. Zkrátka a jednoduše, byl jsem vychovanej tak, že mi to hrozně vadilo.

Menší problém byl se dvěmi věcmi. Za prvé si začala Kristýnka s černokněžnicí nějak rozumět. A za druhé, těch několik poslechů MAYHEM, který jsem absolvoval, mě fascinovalo. Bylo to zase něco fakt odlišnýho, v tý hudbě bylo obrovský množství chladu, špíny, a ano, zloby. Býval jsem v té době, jak jsem psal v úvodu, poměrně apatický, zničený. Těšil jsem se na prázdniny, protože mi vypadne aspoň jedna povinnost. Holky se pěkně rozjely, nakonec slečna v černém spala dokonce u nás. Moc toho o sobě neřekla, ale vím, že když se převlékala, tak měla pořezané nohy a ruce. Vyděsil jsem se, já tohle neznal, já jsem na tohle chlap a normální srab. A mám se hrozně rád, ehm, já bych do sebe neříz, vždyť to musí bolet. Koukla na mě tím svým kukučem, v něm obrovskej smutek a k tomu dodala, že to nemůžu pochopit. 

Ráno najdu na záchodě krev. Ty vole, já ti do ničeho mluvit nebudu, je to tvoje tělo, ale proč se taková kočka takhle blbě hyzdí (podívaj na Kristýnku, co by dala za to, kdyby bolest nezažívala). Začala mít takový ty black metalový kecy, o Satanovi, o zbytečnosti lidskýho rodu a tak. Řekl jsem ji, že je magor, poslala mě do prdele. Pak vypadla a zbyl po ní jen divnej pocit a ta krev, kterou jsem musel utřít. Seděli jsme chvilku s Kristou, kecali o tý máklý holce a slíbili si, že my teda nějaký vrahy poslouchat nebudeme. Máme snad pravidla, jsme lidi a tak. Šel jsme hned v pondělí do školy na zkoušky z češtiny. Dostal jsem za úkol napsat esej o tom, jaké je to v dnešní době být mladý. Tak jsem si sedl a hodil vše na papír. Psal jsem pravdu a dostal za jedna. Kecat by mi pořád šlo.

Další zkoušky měly být až ta týden a já svůj slib nedodržel. Chorvat mi sehnal, dokonce nějak pod rukou, originál kazetu. Stála mě šílený peníze, vím, že to bylo všechno takový jakože tajný, byl v tom punc rebelie a šílenství. Nasadil jsem hned sluchátka a totálně se odpálil. První poslechy probíhaly tak, že jsem se toulal městem, normálně zase zašel pod Mírákem na hřbitov a sedl si na hřbitovní zeď. Automaticky, nevěděl jsem o sobě. Kazetu jsem ale před Kristýnkou schovával a měl výčitky, že jí lžu. Víte, a to já fakt neumím vůbec lhát, kdybych měl, tak se začnu červenat, zadrhávat, Krista mi vždycky říkala, že jsem legrační, když už jsem nějakou tu milosrdnou lež zkoušel. Kazetu mi našla, když jela s vozíkem přebírat prádlo a že mi vypere džínový kraťasy. 

Styděl jsem se, koktal nějakou omluvu a ona se začala šíleně smát. Nevěděl jsem co říct, tak jsem tam stál jak hromádka neštěstí, jak puberťák přistiženej při onanii. Drcla do mě vozíkem ať uhnu a zvedla ze židle svoje žebradlo. Měla tam úplně stejnou kazetu jako já, jen kopírovanou, prej od Sabatha. Hudba tenkrát zvítězila nad vším ostatním. Já vím, je to svým způsobem divný, celá black metalová filozofie, jeli vůbec nějaká, mi není a nikdy nebude vlastní, na to jsem moc veselej člověk, ale ta hudba byla skvělá. Následovalo odpoledne a večer, kdy se pokojem rozléhali na plné kule MAYHEM a já si pořád dokola říkal, že je kolikrát zvláštní, jak se člověk dostane k nějaké kapele. 

Zachvátila nás na nějaký čas černota, norský black metal jsem vzal na milost, ale přesto kdyby mi dal někdo na výběr, tak budu raději poslouchat Venom. Vyzobával jsem si pro sebe jen to, co se mi líbí, hltal informace od Kristýnky, která je měla z první ruky. Přestože to byla pro nás opravdu šokující scéna i muzika, zrodilo se na severu spousta skvělých kapel. Dostalo se k nám samozřejmě také hodně dezinformací, pomluv, fám a nesmyslů. Tak tomu ale bylo a vlastně je i dodnes. Já byl na poslech vždycky hovado, líbí se mi jen něco, i v Norsku se tenkrát vyskytla tuna sraček, které se staly slavnými. To už je ale na vkusu každého metalového soudruha, nemám pravdu?

Černokněžnici jsme občas U Hymrů potkali. Už jsme ji nenechali spát u nás, Krista nechtěla. Já vlastně taky ne, mohla by nás nakazit špatnou náladou, to nechcete. Je ale pravda, že má zásluhu na tom, že jsme díky ní objevili mnoho nových zajímavých kapel. Pak někam zmizela, říkalo se že do pekla, ale byl to spíš vtip. I když, kdo ví? Říkala o sobě, že je Satanova děvka, tak kam taky jinam, žejo. Radši to ani nechci vědět. Stačí, že po ní zůstala jedovatá síra a metal. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. července 2019

Recenze/review - DEMIURGON - The Oblivious Lure (2019)


DEMIURGON - The Oblivious Lure
CD 2019, Everlasting Spew Records

 for english please scroll down

 Ve tmě se zaleskl odraz nabroušené čepele nože. To čekání bylo nekonečné. Věděl jsem, že se do podobných temných ulic nemá chodit, obzvlášť po půlnoci. Jenže mám rád napětí, tajemno, mám rád mlhu, která se vznáší celou periferií. Stačilo jen pár chvil. Rychle proříznuté hrdlo, padám k zemi. Ani nevidím oči svého vraha. Bodá mě do břicha a já přemýšlím, proč musím pokaždé zemřít násilnou smrtí. Vypadá to, že i můj vstup do záhrobí bude hodně krvavý.

 Úplně stejné nálady cítím i z novinky šílených death metalistů DEMIURGON. Propracovaná brutalita, tlak, energie, riffy, které opravdu řežou, tohle všechno mě znovu přenese do temné ulice, kde si dávají rande stíny se smrtí. Italové jsou techničtí, suroví, nedají vám ani na chvilku vydechnout. 



"The Oblivious Lure" lze v některých momentech přirovnat k tvorbě třeba takových SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH. Novinka je velmi nekompromisním, propracovaným, inteligentním a intenzivním albem. Naporcuje vás na malé kousky, prořízne vám tepnu, rozemele na masokostní prach. Zažil jsem kapelu naživo a je to možná ještě větší masakr, než na desce. Líbí se mi odhodlání, poctivý přístup, touha nás rozsekat za každou cenu. Líbí se mi i plný a hutný zvuk (Claudio Mulas), démonický obal (Chris Cold), ale hlavně hudba, které mě drásá do krve. Mám neobytné nutkání stále přidávat volume, případně vyrazit do ulic a nebýt také jednou obětí, ale krvelačnou šelmou. DEMIURGON nám letos předvedli masakr motorovou pilou par excellence. Proti podobným nahrávkám vlastně nelze mít ani žádných připomínek. Rád a s chutí si dávám "The Oblivious Lure" znovu a znovu do žil. Šelma, co si říká DEMIURGON podruhé zařvala a zařvala opravdu mocně. Brutální vyhlazení lidské mysli! Velmi dobře!


Asphyx says:

A reflection of the sharpened blade of the knife gleamed in the darkness. That waiting was endless. I knew there was no need to go to such dark streets, especially after midnight. But I like the tension, mystery, I like the fog that floats around the periphery. Just a few moments. Quickly slit my throat, I am falling down. I don't even see the eyes of my killer. He stabs me in the stomach and I wonder why I have to die violent death every time. It looks like my entrance to the graveyard will be very bloody.

I feel the same mood from the insane death metallers DEMIURGON. Sophisticated brutality, pressure, energy, riffs that really cut, all this will bring me back to the dark street where shadows with death have a date. Italians are technical, brutal, they won't let you breathe for a while.



"The Oblivious Lure" can be compared to the creation of SUFFOCATION, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH. The new album is a very uncompromising, sophisticated, intelligent and intense album. Cuts you into small pieces, cuts through your artery, grinds you into meat and bone dust. I've experienced the band live and it's maybe even more massacre than on the record. I like the determination, honesty, the desire to cut us at all anytime. I also like the full and dense sound (Claudio Mulas), the demonic cover (Chris Cold), but most importantly the music that jangle me to blood. I have an unresponsive urge to constantly add volume, or go out on the streets and not be one victim, but a bloodthirsty beast. DEMIURGON presented us massacre by chainsaw par excellence this year. In fact, any comments can be made on similar recordings. I like to enjoy "The Oblivious Lure" again and again. The beast that called oneself DEMIURGON shouted for the second time and shouted really powerful. Brutal extermination of the human mind! Very good!


tracklist:
1. Tsansas 
2. Kapalikas 
3. ...Dèi Dimenticati 
4. Il Culto Cannibale 
5. Profezia Di Una Specie Morente 
6. The Oblivious Lure 
7. Teatro Del Coito 
8. The Day Dawn Came Twice


band:
Emanuele Ottani - Guitars 
Riccardo Valenti - Drums 
Stefano Borciani - Vocals 
Daniele Benincasa - Guitars 
Riccardo Benedini - Bass

pátek 19. července 2019

Recenze/review - OF FIRE - Dräparen (2019)


OF FIRE - Dräparen 
CD 2019, Art Gates Records

 for english please scoll down

Mám rád, když kosti praskají mrazem. Líbí se mi opuštěné katakomby, které vyprávějí dlouhé příběhy o svých obyvatelích. Prašivá těla, rakve, které kdysi byly krásně zdobené. Dnes jsou jen otiskem starých časů, vzpomínkou. Nemrtví se znovu probouzejí. Jsou povoláni ze záhrobí, aby uctili pravý ryzí švédský death metal. Ano, probudila je nová deska "Dräparen".

 Proč si to nepřiznat, novinka je v podstatě dokonalou esencí toho, co kdy bylo ve Švédsku nahráno. Opravdový, reálný, shnilý death"n"roll. Lebky se válejí všude kolem, riffy jsou ostré a melodie studené jako ruka mrtvoly. OF FIRE na to jdou hezky postaru, poctivě, s krvavým pohledem v očích. Mám to takhle rád, asi si otevřu další pivo a přidám volume. 


V téhle kostnici se hraje stylem, jakým to dělávali kapely jako ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, DISMEMBER, GRAVE. Jsem toho názoru, že tradice by se měly dodržovat a co se týká smrtícího kovu, tak to platí stonásobně. OF FIRE mají ten správný cit pro záhrobní rituály, jejich hudba je uvěřitelná, poctivá, opravdová. Jasně, nejedná se o nic převratného ani nového, ale jak známo, tak v podsvětí se na žádné změny moc nehraje. Kolem se povalují poházené kosti, lebky se na nás smějí z dřevěných polic, vypadá to, že jsem zde správně. Starý prašivý smrtící kov metal zní všude kolem a zombie už jen čekají na povel, kdy budou moci zaútočit. Rádi hnijete zaživa? Milujete, když vám teče krev z uší? A co temnota, láká vás? A teď už mě prosím omluvte, mám ještě práci. Beru do ruky lopatu a jdu si vykopat další hrob. Samozřejmě, "Dräparen" mám stále ve sluchátkách. Absolutní švédský death metal! Vynikající zásek!


Asphyx says:

I love when bones crack by the frost. I like the abandoned catacombs that are telling long stories about their inhabitants. Dusty bodies, coffins that once were beautifully decorated. Today they are just an image of old times, a memory. The undead wakes up again. They are called from the grave to honor true honest Swedish death metal. Yes, the new album "Dräparen" has awakened them.

Why not admit it, the new album is basically the perfect essence of what has ever been recorded in Sweden. Real, honest, rotten death "n" roll. The skulls are all around, riffs are sharp, and the melodies are cold as the corpse's hand. OF FIRE are pretty good at it, honestly, with a bloody view in their eyes. I like this; I will probably open another beer and add volume.

In this ossuary, here it is played in the same way as bands ENTOMBED, NIHILIST, INTERMENT, DISMEMBER, GRAVE. I believe that traditions should be respected, and concerning the death metal, this is a relevant hundredfold more. OF FIRE have the right feel for the grave rituals, their music is believable, honest, real. Sure, it is nothing revolutionary or new, but as we know, in the underground there are no changes necessary. Scattered bones are lying around; the skulls are laughing at us from the wooden shelves, it looks like I'm at the right place. An old, dusty death metal sounds all around, and the zombies are just waiting to be called when they can attack. Do you like to rot alive? Do you love the blood streaming out of your ears? And what about the darkness, it attracts you? And now please excuse me, I still have some job. I'm taking a shovel into my hands and going to dig another grave. Of course, I still have "Dräparen" in my headphones. Absolute Swedish Death Metal! Excellent!




Tracklist:
01. Stockholms Blodbad
02. The Filth and the Fury
03. Satanic Warfare
04. Dräparen
05. Let Them Hang
06. Necro Train
07. Undead
08. Atomvinter

band:
Robin Joelsson: Vocals
Jonathan Thunell: Guitar
Rick Williamsson: Drums
Martin Borka Mattsson: Bass
Rasmus Thunell:Guitar

čtvrtek 18. července 2019

Recenze/review - NOCTURNAL BREED - We Only Came for the Violence (2019)


NOCTURNAL BREED - We Only Came for the Violence
CD 2019, Folter Records

 for english please scroll down

Smečka vzteklých psů, toulajících se po periferii našeho města. Pár pokousaných lidí, vyceněné zuby, které vás překvapí, když jdete ráno do práce. V očích nenávist, pěna u huby, silnější vždycky zvítězí. První prokousnuté hrdlo, vzteklina, pach zkaženého masa. Jednou nás roztrhají na kusy všechny. Bez slitování, bez naděje, v noci už nevychází nikdo ven.

Norští NOCTURNAL BREED jsou i letos jako smečka vzteklých prašivých psů. Útočí bez varování, pokoušou vás svým black thrash metalem jak vystřiženým z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Skladby ostré jako tesáky zakousnuté do masa. Také cítíte všude krev?



NOCTURNAL BREED se opět rouhají ve stylu starých dobrých VENOM, MOTORHEAD, BATHORY, AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM. Jedná se přesně o takový ten rezavý, chorobami nasáklý black thrash metal, u kterého nejvíc obdivujete, že zní vlastně pořád stejně. Nikdo nečeká žádné změny, o hodně důležitější je drive a síla, které v sobě mají Norové na rozdávání. Vydávají se svojí hudbou až někam k prazákladům extrémního rychlého metalu. Jdou na dřeň, přímo do morku kostí. Jsou opravdu jako smečka prašivých psů potulujících se po městě. Hřbitovy, Satan, válka, smrt. Obrácené kříže, smrad ze záhrobí, o to tady jde především. Pokud máte rádi starobou nasáklou hudbu, s chutí vzpomínáte na doby, kdy každý nosil džínovou vestu a pivo teklo proudem, potom jste zde správně. Hej, slyším v dálce mrazivé vytí. Smečka mě volá. Beru do ruky lahváče, přidávám volume a přehrávám "We Only Came for the Violence" stále dokola. Pravý metal nesmí zemřít! Parádní black thrashový výlet do starých časů! Peklo!


Asphyx says:

A pack of angry dogs is roaming over the periphery of our city. A few bitten people, bared teeth that will surprise you when you go to work in the morning. They have hatred in their eyes, and the foam around the mouth, the stronger one always wins. The first bitten throat, rabies, the smell of rotten meat. One time they will tear us all apart. No mercy, no hope, no one goes out at night.

Norwegian band NOCTURNAL BREED is also like a pack of angry dogs this year. They attack without warning, they bite you with their black thrash metal as cut out from the late 1980s and early 1990s. Tracks sharp like fangs bitten into the meat. Do you also feel blood everywhere?

NOCTURNAL BREED is once again blasphemed in the style of old bands like VENOM, MOTORHEAD, BATHORY, AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM. It is just the rusty, sicknesses soaked black thrash metal, in which case you admire most, that it sounds the same all the time. No one expects any changes, much more important is the drive and strength that the Norwegians have in their hands. They issue forth somewhere to the basis of extreme fast metal by their music. They go to the core, straight to the bone. They are really like a pack of naughty dogs which are roaming over the periphery of our city. Cemeteries, Satan, war, death. Inverted crosses stink from the grave, that's what it is all about. If you like old music, you remember the times when everyone wore a denim vest and beer flow everywhere, then you're right here. Hey, I hear freezing howls in the distance. The pack is calling me. I take bottles of beer, add volume and play "We Only Came for the Violence" over and over again. True metal can’t die! Great black thrash trip to the old times! Hell!

Tracklist:
2. Choke on Blood 
3. Nekrohagel 
4. We Only Came for the Violence 
5. Frozen to the Cross 
6. Desecrator 
7. Cannibalized by Fear 
8. Sharks of the Wehrmacht 
9. Limbs of Gehenna 
10. War-Metal Engine 
11. Can't Hold Back the Night 
12. Bless the Whore 
13. A Million Miles of Trench

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine