DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 14. listopadu 2019

Recenze/review - MORTEM - Ravnsvart (2019)


MORTEM - Ravnsvart 
CD 2019, Peaceville Records

 for english please scroll down

 Všechna světla už dávno zhasla. Ochladilo se. Najednou jsem se soustředil o hodně víc na zvuky. Tajemné, skřehotavé, děsivé. Tichý šepot, zlo se probouzí. Po zádech mi projede mráz. Chvíli tápu ve tmě a potom před sebou nahmatám něco studeného. Ledový obličej, nehybné tělo. Mrtvola ve tmě, krev na rukou. Les náhle ztichl, v předtuše další smrti. Démoni se znovu probudili a jdou mi po krku. Krvelační, vzteklí a šílení. Inferno začíná!

 Musím rovnou na začátek napsat, že letošní deska norských MORTEM mě doslova uhranula. Nejdříve jsem byl trošku skeptický, přeci jen, nahrát novou hudbu po takové době může být poznamenané notnou dávkou nostalgie, ale není tomu tak. Pánové sice na sto procent ctí black/death metalové řemeslo z devadesátých let, u jehož vzniku sami stáli, ale album s klidem obstojí i v dnešní době. Jsem toho názoru, že rukopis a atmosféru stejně nelze ničím jiným nahradit. Zhasl jsem všechny světla a jen poslouchal. Propadl jsem naplno temnotě.
"Ravnsvart" lze stylově zařadit po bok nejlepších desek takových veličin, jako jsou MAYHEM, BATHORY, DARKTHRONE, BURZUM, ARCTURUS, THORNS. Není divu, pánové jsou sami o sobě legendami a dávají to opět hodně hlasitě najevo. Líbí se mi, že kapela podřídila vše skladbám samotným, album se opravdu velmi dobře poslouchá, je svým způsobem až mrazivě podmanivé. Je perfektně, zkušeně napsané. Má v sobě potřebnou černou jiskru navíc, která spoustě dnešních skupin chybí. Je uvěřitelná, ryzí, opravdová - to jsou u mě věci, které jsou znamením, že si hudbu užiji naplno. Zažijete 45 minut severské vánice. Budete uvrženi do tmy, navěky prokleti a pohřbeni zaživa. Ztratíte se v temném lese a stanete se lovenou obětí. Těch představ a obrazů, které se mi promítají při poslechu v hlavě je nepřeberné množství. Všechny jsou studené, mrazivé, ledové, krvavé, zkažené. Užívám si i syrový zvuk a stylový obal. Jsem rád nazpět v devadesátých letech, jsem rád, že mohu znovu polykat tmu. MORTEM nahráli desku, která je dokonalou esencí severského black metalu! Všechna světla už dávno zhasla. Ochladilo se. Vynikající album!



Asphyx says:

All the lights had long gone out. It has cooled. Suddenly I was concentrated much more on sounds. Mysterious, croaking, scary. A quiet whisper, evil awakens. Frost runs down my back. I grope in the dark for a moment and then I find something cold in front of me. An icy face, a body. A corpse in the dark, blood on hands. The forest suddenly get silent, in anticipation of another death. The demons woke up again, and they were creeping around me. Bloody, angry and mad. Inferno begins! 

I have to write right at the beginning that this year's record of Norwegian MORTEM literally bewitched me. At first I was a little skeptical, after all, recording new music after such a time may be marked by a dose of nostalgia, but it is not. Although the gentlemen honor the black / death metal craft from the nineties, whose creation they themselves stood for, but they will stand even in modern age. I am of the opinion that the signature and atmosphere cannot be replaced by anything else. I turned off all the lights and just listened. I fell completely dark.



"Ravnsvart" can be stylishly placed alongside the best album such MAYHEM, BATHORY, DARKTHRONE, BURZUM, ARCTURUS, THORNS. The gentlemen themselves are legends and they proof it very loud again. I like that the band subordinated everything to the songs themselves, the album is listenable, it's kind of chillingly captivating. It is perfectly, expertly written. It has the extra black spark that many of today's bands missing. It is believable, genuine, real - these are things for me that I will completely enjoy music. You will experience a 45-minute Nordic blizzard. You will be cast into darkness, cursed forever and buried alive. You will get lost in the dark forest and become a hunted victim. There are a plethora of images that are reflected in my head. All are cold, freezing, icy, bloody, spoiled. I also enjoy raw sound and stylish cover. I'm glad to be back in the 1990s, glad to swallow the dark again. MORTEM recorded an album that is the perfect essence of Nordic black metal! All the lights had long gone out. It has cooled. Excellent album!



TRACKLIST
01. Ravnsvart (6:34)
02. Sjelestjeler (5:11)
03. Blood Horizon (3:58)
04. Mørkets Monolitter (4:44)
05. Truly Damned (5:59)
06. Demon Shadow (6:13)
07. Port Darkness (7:04)
08. The Core (5:50)

band:
Norwegian Black/Death Metal band started in 1987 by Steinar Sverd Johnsen, Marius Vold and Jan Axel (Hellhammer) Blomberg

středa 13. listopadu 2019

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Outcome Of Obnoxious Science (2019)



CRYPTIC BROOD - Outcome Of Obnoxious Science
CD 2019, War Anthem Records

 for english please scroll down
Včera se mi v noci vrátila jedna z nejhorších nočních můr, jaké jsem kdy zažil. Padám v temném snu do obrovské propasti, hluboko a ještě než dopadnu, tak slyším šílený řev. Zemřu, po pás ponořený do bažiny z krve, špíny a zahnívajících kusů těl. Dusím se, jsem donucen polykat nahrubo nasekanou tmu. Se smrtí je člověk nakonec vždycky sám. Probudím se a kolem mé postele stojí duše mých death metalových předků. Než stačím cokoliv říct, je mi proříznuto hrdlo starým rezavým nožem. 

Zlý sen, bolestivá noční můra se mi začala znovu opakovaně vracet, když jsem začal poslouchat novou desku německých maniaků CRYPTIC BROOD. Opět jsem padal do propasti temných melodií, dusil se bažinatými motivy skladeb, byl jsem rozemlet na prach dunivými bicími. Jakoby jejich hudba čekala uložena někde hluboko v mé mysli, aby o sobě letos dala jako nějaká zlá choroba znát. Vítejte na starém pohřebišti těch nejhrůznějších nočních můr!



CRYPTIC BROOD jsou každým svým novým počinem víc syrovější, temnější, chladnější. Připomínají setkání s již notně zahnívající mrtvolou. Jedná se o staroškolský death metal, okořeněný doom metalovými pasážemi. Pokud máte rádi kapely typu AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX a upřednostňujete u hudby ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a prašivinu před přetvářkou a klamem, potom jste zde správně. "Outcome Of Obnoxious Science" je albem, které vám shnije v rukou, je perfektně zvukově ošetřeno, opatřeno zajímavým obalem. Připomíná mi výlet na onen svět, moji zlou noční můru. Jakoby mě kousl jedovatý had, postupně jsem ochrnul a udusil se vlastní krví. Pohybuji se v death metalových katakombách již třicet let a jako starý pes již zvednu hlavu jen když slyším něco opravdu zajímavého. Hnilobu zvanou CRYPTIC BROOD jsem si rval do uší vždy s chutí. Démoni mohou potvrdit. Tohle je pravý nefalšovaný death metal klasického střihu, u kterého potkáte své vlastní noční můry! Vynikající záležitost pro všechny nemrtvé!


Asphyx says:

I got back one of the worst nightmares I've ever had. In a dark dream, I fall into a huge abyss, deep and before I reach, I hear a mad roar. I die, after a belt immersed in a swamp of blood, dirt and rotting pieces of bodies. I'm choking, I'm forced to swallow roughly chopped darkness. With death, man is always alone. I wake up and there is the souls of my death metal ancestors around my bed. Before I can say anything, my throat is cut by an old rusty knife.

A bad dream, a painful nightmare began to come back again and again as I started listening to a new album of German maniacs CRYPTIC BROOD. Again, I fell into the abyss of dark melodies, choking in the swampy motifs of the songs, I was grind into dust with booming drums. As if their music was waiting somewhere deep in my mind to appear as a kind of illness this year. Welcome to the old graveyard of the most horrific nightmares!

CRYPTIC BROOD are more raw, darker, cooler with each new album. They reminiscent meeting with an already decaying corpse. It is old school death metal, spiced with doom metal passages. If you like bands like AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX and you prefer the purity, truthfulness, credibility in music, then you are right here. "Outcome Of Obnoxious Science" is an album that rot in your hands, is perfectly sound-treated, with an interesting cover. It reminds me a trip to the other world, my evil nightmare. As if a poisonous snake bit me, I gradually paralyzed and suffocated with my own blood. I have been in death metal catacombs for thirty years and as an old dog I can only raise my head when I hear something really interesting. And I always like to listen CRYPTIC BROOD with a taste. Demons can confirm. This is a real genuine death metal classic album, where you meet your own nightmares! Excellent for all undead!





TRACKLIST
1. Biting Through Flesh (3:03)
2. Harrowing Hallucinations (4:48)
3. Mantled With The Stench Of Death (4:47)
4. Wading Through Remains (2:24)
5. Slaves Of Hypnotic Commands (3:57)
6. Ferocious Torment (3:17)
7. Outcome Of Obnoxious Science (3:47)
8. Haunted By Nightmarish Visions (3:07)
9. Interlude (2:17)
10. Coated With Human Skin (3:58)
11. Relish In Ecstasy (3:13)

LINE-UP
Steffen Brandes – Drums & Vocals
Michael Lehner – Guitar & Vocals
Dennis Butzke – Bass & Vocals

úterý 12. listopadu 2019

Recenze/review - CRYPTICUS - The Feast Of Absurdities (2019)


CRYPTICUS - The Feast Of Absurdities
CD 2019, vlastní vydání

 for english please scroll down

Celá okultní seance začala jako nevinná hra. Vlastně už ani nevím, kdy se to tak zvrhlo. Kdy se smích nejdříve změnil v tiché mlčení. Napětí postupně gradovalo, atmosféra by se dala krájet. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na horory z osmdesátých let. Nebo na knihy Stephena Kinga. Potom vzal do ruky někdo nůž. Nevzpomínám si, kdo to byl. Možná bychom byli překvapeni. Ale teď už je to jedno. Mrtví jsme všichni. Několik těl bez duše, vyrovnaných do pentagramu. Teď už jde jen o to, kdo bude další na řadě?

Nová deska amerických old school death metalistů CRYPTICUS je pro mě pokračováním podobných hororů. Má stejně děsivou atmosféru a také znázorňuje ty nejošklivější věci, kterých je člověk jako druh schopen. Právě si rvu do hlavy jejich novinku "The Feast Of Absurdities" a kývám spokojeně hlavou. Mám pocit, jakoby před naším domem obcházel nějaký šílenec. Nebo je to jen stín? Kdo ví? 



"The Feast Of Absurdities" je pro mě něčím podobným, jako návštěva lidských jatek. Zapáchá, mokvá, pálí a žhne úplně stejně. Zvolené prostředky jsou klasické, death metalové, inspirovány muzikou přelomu osmdesátých a devadesátých let. K tomu si připočtěte skvělý morbidní zvuk, chorobou nasáklý vokál a máme tu před sebou najednou desku, která by neměla uniknout pozornosti žádnému fanouškovi gore záležitostí. Album je temné a zákeřné, zároveň chladné. Také slyšíte ze stěn katakomb nářek nevinných? CRYPTICUS mi i letos pronikli přímo do vnitřností, vytahali má střeva po místnosti, obětovali mě na oltáři při okultním obřadu. Novinka má neskutečně zlou a podmanivou atmosféru. Pánové mají svůj jasný rukopis, který je odlišuje od ostatních a jsou svým přístupem nezaměnitelní. Už vám dal někdo do rukou čerstvě vyříznuté srdce? A bojíte se rádi v opuštěném kině při nějakém béčkovém hororu? Potom si dávejte pozor, protože při poslechu "The Feast Of Absurdities" ožijí všechny vaše noční můry a démoni vás roztrhají na kusy. Stejně jako tahle skvělá deska. Okultní old school death metal, u kterého vykrvácíte! Vynikající!



Asphyx says:

The whole occult session began as an innocent game. Actually, I don't even know when it all went wrong. When laughter first turned into silence. The tension gradually increased, the atmosphere getting thick. I don't know why, but I remembered the horror films of the 1980s. Or Stephen King's books. Then someone took the knife. I don't remember who it was. Maybe we would be surprised. But now it doesn't matter. We are all dead. Several soulless bodies, aligned into a pentagram. Now it's just - who's next?

The new album of American old school death metallers CRYPTICUS is for me a continuation of similar horrors. It has an equally frightening atmosphere, and it also depicts the ugliest things a human being is capable to do. I'm just listening their new album "The Feast Of Absurdities" and nodding contentedly. I feel like a madman is walking around our house. Or is it just a shadow? Who knows?



"The Feast Of Absurdities" is something to me like visiting a human slaughterhouse. It smells, wet, burns and glows the same way. The chosen goings are classical, death metal, inspired by music of the turn of the eighties and nineties. Add to that a great morbid sound, a disease-soaked vocal, and we have a record in front of us that shouldn't escape the attention of any gore fan. The album is dark and insidious, and cold at the same time. Do you also hear the lamentation of the innocent from the catacombs? This year, CRYPTICUS has penetrated my intestines, pulled my intestines out around the room, sacrificed me on the altar during an occult ceremony. The new album has an incredibly evil and captivating atmosphere. The Gentlemen have a clear signature that distinguishes them from others and they are unmistakable in their approach. Has anyone given you a freshly cut off heart? And do you like to be afraid in an abandoned cinema at some B-horror movie? Then be careful, because listening to "The Feast Of Absurdities" brings to life all your nightmares and demons tear you to pieces. Like this great record. Occult old school death metal while you bleed out while listening! Excellent!



Tracklist:
1.Overture (On With Decay)
2.Infinity Cremains
3.Fat Of The Grave
4.In The Jaws Of The Widow
5.Anatomists Anonymous
6.The Feast Of Absurdities
7.The Dungeon Smasher
8.Trick Or Teeth

band:
Patrick Bruss - Guitar/Vocals/Bass
Brynjar Helgetun - Drums

pondělí 11. listopadu 2019

Recenze/review - PAGANIZER - The Tower of the Morbid (2019)


PAGANIZER - The Tower of the Morbid
CD 2019, Transcending Obscurity Records

 for english please scroll down

 Odkrytí dalšího hromadného hrobu s názvem PAGANIZER má na mě od začátku až do konce velmi devastující účinek. Jedná se o absolutní severský masakr od kapely, která opravdu rozumí svému hrobnickému řemeslu. Představte si buldozer, který před sebou nekompromisně hrne hromadu hlíny smíchanou se starými kostmi. Zem je zmrzlá, duše zemřelých naříkají a exhumace dál pokračuje ve zběsilém rytmu.

 Na album lze nahlížet dvěma způsoby. První pohled je víc kritický a obviňuje PAGANIZER z nepůvodnosti a nedostatku změn a progrese. Potom je zde také můj názor, kdy si nahrávku vyloženě užívám. Rád si nechávám lebku rozdrtit klasickým švédským death metalem, s chutí nasávám mrtvolnou atmosféru, hltám chlad a temnotu, které nám pánové znovu přinášejí.


Na PAGANIZER se mi vždy líbilo, jakým způsobem dokáží nakombinovat studené melodie se zničujícími pasážemi. Vždy byli nekompromisní, ryzí, opravdoví, ale také dokázali vytvořit svými alby záhrobní atmosféru. Novinka "The Tower of the Morbid" není výjimkou. PAGANIZER jsou letos ve velmi dobré formě, s ničím se moc nepářou. Ničí, sekají kolem sebe, koušou, jako smečka vzteklých psů. Najednou jsem já jedním z těl v hromadném hrobu. Mrtvý, prokletý, rozpadající se. Do boku se mi zaryje další riff, lebku mi rozbije úder bicích. Hromada mrtvol připomíná pohozené loutky. Není radno si zahrávat s temnými silami, není dobré nahlížet na druhou stranu. Jenže PAGANIZER se na ostré hraně mezi naším a oním světem pohybují s elegancí a grácií starých mistrů. Přispívá tomu skvělý zvuk, nádherný obal a hlavně velká spousta mrtvolných nápadů, které se mi doslova zadřely pod kůži. Každým dalším poslechem mi album více proniká do krve, k desce se neustále s chutí vracím. Démoni znovu povstali, peklo promluvilo! Starý prašivý švédský death metal, který nezná slitování! Kult!



Asphyx says:

Uncovering another mass grave called PAGANIZER has a very devastating effect on me from start to the end. It is an absolute Nordic massacre from a band that really understands their gravestone craft. Imagine a bulldozer who uncompromisingly throws a pile of clay mixed with old bones. The ground is frozen, the souls of the deceased are moaning, and the exhumation continues in a frantic rhythm.

There are two ways to view an album. The first look is more critical and blames PAGANIZER for the inability and lack of change and progression. Then there is my opinion when I really enjoy the recording. I like to have my skull crushed by classic Swedish death metal, I like to suck a deadly atmosphere, I devour the cold and darkness that gentlemen bring us again.



At PAGANIZER I always liked how they combine cold tunes with devastating passages. They have always been uncompromising, true, genuine, but they have also been able to create a grave atmosphere with their albums. The new album "The Tower of the Morbid" is no exception. PAGANIZER are in very good condition this year. Destroying, cutting around, biting, like a pack of rabid dogs. Suddenly I am one of the bodies in the mass grave. Dead, cursed, crumbling. Another riff rips into my side, my skull is smashed by a hit of drums. A pile of corpses resembles thrown puppets. It is not advisable to play with the dark forces, it is not good to look to the other side. But PAGANIZER moves on the sharp edge between our world and the other with the elegance and grace of the old masters. It contributes great sound, beautiful cover and especially a lot of deadly ideas that literally get under my skin. Every time I listen it, the album gets more into my blood, and I keep returning to the record. The demons rise again, hell spoke! An old, scabby Swedish death metal without mercy! Cult!


Tracklist:
1. Flesh Tornado
2. Apocalypse Writings
3. Cannibal Remains
4. Drowning in Sand
5. Redemptionless
6. They Came to Die
7. Rot Spreads
8. Beneath the Gauze
9. The Tower of the Morbid
10. Purge the World
11. Demented Machines

band:
Rogga Johnasson – Guitars & Vocals
Kjetil Lynghaug – Lead Guitars
Matte Fiebig – Drums
Martin Klasen - Bass

neděle 10. listopadu 2019

Recenze/review - NILE - Vile Nilotic Rites (2019)


NILE - Vile Nilotic Rites
CD 2019, Nuclear Blast

 for english please scroll down

 Zvedá se písečná bouře. Jdu proti větru. V noci je zima a přes den se rozpoutá pekelná výheň. Bez vody, bez jídla, každý další krok je čím dál tím těžší. Vyprahlé rty, vyprahlá duše. Kolem cesty se válí, jako nějaké zlé memento, bělostné kostry mých předchůdců. Myslím na smrt, vyčerpaný, prokletý. Modlím se ke všem šíleným bohům, uctívám slunce, které mě chce zabít. Konečně jsem došel svého cíle. Stará opuštěná krypta uprostřed pouště dnes vydá své další svědectví. 

 Vstupuji dovnitř a slyším tichý šepot mumií, usedám na kamenný trůn. Otevírám Knihu mrtvých a předčítám z ní spolu s death metalovými NILE. Poslouchám s napětím, změna na postu vokalisty je pro mě natolik zásadní, že si musím chvilku zvykat. Nutno ale rovnou dodat, že se Brian Kingsland opravdu osvědčil a to i jako spolu - skladatel. Skladby NILE získaly trošku jiný rozměr a zároveň si zachovali svůj egyptsko-sumerský odér. Navíc si přidejte parádní zvuk a výsledkem je další skvělý výlet mezi rozzuřené mumie. 



"Vile Nilotic Rites" sice není žádným převratným albem v diskografii NILE, ale rozhodně se nejedná o žádný průšvih. Možná ubylo trošku etnických vsuvek, songy jsou pestřejší, zase o nějaký řád propracovanější, důraznější. V některých momentech možná až moc rozvláčné a ne příliš bolestivé, ale tomu se nevyhne žádná skupina, která má za sebou tak dlouhou historii jako NILE. Pro mě osobně je hlavní fakt, že se mi novinka velmi dobře poslouchá. Karl Sanders a jeho věrní stále dokáží vytvořit atmosféru totálního zmaru, temnoty a přenést nás do doby, kdy byl Kult slunce v duši každého otroka. Kapela je pořád natolik osobitá, originální a s vlastním rukopisem, že ji poznáte podle několika tónů. Mám rád mocné nástupy, miluji černý neklid, rád a s chutí znovu a znovu předčítám spolu se skupinou z Knihy mrtvých. Brutalita, technika a síla se zde stále potkávají se skvělým řemeslem. O tomhle u mě NILE vždycky byli a nová nahrávka jejich status jen potvrzuje! Písečná death metalová bouře, která vás zcela pohltí! Skvěle!



Asphyx says:

A sandstorm rises. I'm going against the wind. It is cold at night, and the hell's heath begins during the day. Without water, without food, every step becomes increasingly difficult. Arid lips, arid soul. Like some evil memento, the white skeletons of my predecessors lay around the street. I think about death, I am exhausted, cursed. I pray to all the mad gods, I worship the sun that wants to kill me. I finally reached my aim. The old abandoned crypt in the middle of the desert will bear witness today.

I step inside and hear a murmur of mummies whispering, I am sitting on the stone throne. I open the Book of the Dead and read it together with the death metal NILE. I listen with tension, the change in the post of vocalist is so important to me that I have to get used to it for a while. It should be added, that Brian Kingsland has proven himself, even as a composer. The songs NILE got a slightly different dimension and at the same time retained their Egyptian-Sumerian odor. Add a great sound and the result is another great trip among the angry mummies.


"Vile Nilotic Rites" is not a breakthrough album in NILE discography, but it is definitely not a bad one. Maybe there is a little bit less of ethnic insertion, the songs are more colorful, some more sophisticated, stronger. In some moments, perhaps too long-winded and not too painful, but this cannot be avoided by any group that has a history as long as NILE. For me personally, the main fact is that the new album is listenable very well to me. Karl Sanders and his faithful still can create an atmosphere of total destruction, darkness, and bring us to the time when the cult of sun was in the soul of every slave. The band is still so distinctive, original and with its own signature that you can recognize it in several tones. I love-luge intros, I love black unrest, I like to read again and again with the band from the Book of the Dead. Brutality, technology and strength still meet in a great craftsmanship. NILE has always been like this for me and the new record just confirms their status! Sand death metal storm that will completely engulf you! Great!


Tracklist:
01. Long Shadows of Dread (4:07)
02. The Oxford Handbook of Savage Genocidal Warfare (3:09)
03. Vile Nilotic Rites (3:28)
04. Seven Horns of War (8:48)
05. That Which Is Forbidden (5:35)
06. Snake Pit Mating Frenzy (2:48)
07. Revel in Their Suffering (5:44)
08. Thus Sayeth the Parasites of the Mind (1:42)
09. Where Is the Wrathful Sky (4:40)
10. The Imperishable Stars Are Sickened (8:00)
11. We Are Cursed (6:53)

band:
Karl Sanders - Guitar/Vocals 
George Kollias - Drums 
Brad Parris - Bass Guitar / Vocals 
Brian Kingsland - Guitar / Vocals 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý dvacátý - Dušinky


Příběh dvoustý dvacátý - Dušinky
Klepu se zimou a pořád si nemůžu vzpomenout, co je realita a co byl jen sen. Jo, včera jsme se děsně opili, měl jsem radost, že mě nedostala do svých spárů armáda. Povedlo se a tak se slavila zase jednou svoboda. Předváděl jsem zelený mozky, parodoval je, byl s chutí a rád středem pozornosti. Já a mý prdelky, kozatý komando. Vlastně by to měl být splněný sen každýho chlapa. Mě osobně však všechno připomínalo nějaký zvláštní sen. Mám rád ženský, asi jako každej normální kluk, ale čeho je moc, toho je příliš. Ono taky, děvčátka nebyla po tom všem, co jsme prožili, úplně v pohodě. Pořád v nás jako nějaké temné stíny hlodaly smrti našich drahých.

Byl jsem vlastně jediný, kdo si našel nový vztah a vydržel mu. Kristýnka sice nebyla klasickou mladou dívkou, která by měla tančit, vznášet se, kroutit zadkem, natřásat se a předvádět, ale měl jsem ji opravdu hrozně moc rád. Víte, my jsme brali ten posranej vozejk jako něco samozřejmýho. Byly těžký situace, jasný, tomu se nevyhnete, ale vše bylo vynahrazeno tím, že jsme si rozuměli. Stěny naší ložnice by mohly vyprávět a to nemluvím jen o muchlování. Bylo to spíš o snech, o víru v budoucnost, o tom, že si dala hlavu na má prsa a povídali jsme si. Včera to ale stejně jako já přehnala s chlastem. Asi mi někde upadla a v noci (to jsem byl ještě jako brok) mě probudila, že ji hrozně bolí záda.

Vlastně to byla dobrá zpráva, protože se pádem a mým přičiněním nějak pochroumala, něco jí ruplo a poprvé po dlouhé době ucítila bolest v nohou. Paradox, co? Být vděční za bolest. Sedím před dveřmi ordinace a modlím se. Vyčítám si, že jsem kretén. Co když jsem ji nějak ublížil. Zase ten chlast, achjo. Vyleze mladá paní doktorka a dívá se na mě divným způsobem, je hodně utahaná, asi náročná noční služba. Je mi jí líto, ale najednou vidím, že se usmívá. To, že Kristýnku začaly bolet nohy je super, protože - konečně něco cítí. Spadne mi kámen ze srdce, i když paní doktorka rovnou dodává, že to je jen začátek, ať si neděláme plané naděje. My ale naději potřebujeme, chceme. Protože i v mých snech občas Kristýnka chodí, směje se. Znáte to, rozkvetlá louka, něco jako malej ráj a vysoká tráva hladí prdelku mé milé.

Boleslavská nemocnice na přelomu devadesátých let byla stále velmi šedivým zařízením. Jenže dneska je také místem, kde se stalo několik zázraků. Respektive dva. Krista ke mě vyjede s brekem a směje se mezi slzy. Najednou jsme jak pískovcové sousoší, až se i oko jedné sestry ustrne a pozve nás na kafe. Jsme asi natolik podivná dvojice, že nám nelze odolat. Metal v hubeném těle, metal na kolečkách. Cítím, jak mi z rukou doslova prýští energie. A to máme zažít ještě jeden zázrak. Dnes mají pustit Sabatha. Ale až odpoledne. Hele, prdelko, co takhle snídaně? Jasně, zvu tě. Jedeme. V autobuse se nám sice snaží jeden neomalený pán zkazit radost debilními dotazy a jedovatostí, ale my jsme jednak už dávno zvyklí a hlavně, dneska jdi do prdele kámo.

30 dkg bramborovýho a a 20 dkg vlašáku. Rohlíky, hezky z papíru. Není na pivko v osm ráno moc brzy? Hele, třeba mě znovu shodíš a já pak vstanu jako Ježíš. Bolí mě nohy, bože to je šílená bolest, já ti mám takovou radost. Koupím rovnou i rumy. Zasloužíme si je. Najednou nám dojde, že je Sabath sám, v rekonvalescenci. Žena ho opustila, jako ostatně každá, byl moc rozervanej, moc rozjitřenej a nebyl stavěnej na obyčejnej život. Taky moc nad vším přemýšlel, moc věci řešil. Jo a navíc pil. To teď nemohl, ale znáte to, stejně mu časem otrne. Abych to shrnul, ani jsme o tom moc nepřemýšleli. Prostě si ho vezmeme zatím k sobě. Když je člověk jedinej, tak musí (zase!). 

Vrátíme se domů, už je po nás sháňka. Holky zrovna vstávají. Po bytě nám pobíhají prdelky v kalhotkách, češou se, smějou, řeší ženský věci a já se tak neskutečně těším na Sabatha, to byste nevěřili. Jana s Prcalinkou jdou nakoupit, Mirka se vrátí domů pro synka, už je z ní máma a tak vidí všechno trošku jinak. Prošla tou krásnou proměnou. Prý se staví zítra. Bude večírek na oslavu příjezdu našeho kamaráda z nemocnice. Chceme mu udělat radost a dopadne to asi zase hodně "špatně". Tady nebude místo pro malé dítě. Hrozně se mi na mojí kamarádce líbí, jak se stala s mateřstvím rozumnější, klidnější, rozkvetlejší. Kdybych byl sám, tak by mě hrozně rajcovala a neudržel bych se, dnes už to můžu s klidem říct.

Chlebíčky, koláčky, pivo, rumy, taky spousta dobrot, o kterých jsme věděli, že je má Sabath rád. Když jdeme k nemocnici, opět z nás cítím sílu party, sounáležitost, jsme na jedný lodi. Silní, metaloví. Nasadíme úsměvy a snažíme se na sobě nenechat nic znát, i když poprvé uvidíme Sabatha. Sedí na vozíku (bože další krám do baráku, probleskne mi hlavou) a je šíleně hubený. Je stínem sebe sama. Ale o to teď nejde. Když bylo blbě nám, když jsem byl na dně, byl si tady pro nás. Starší a moudrý, vždy připravený podat pomocnou ruku. Takovej ten rovnej chlap, jak z westernu. Plácneme si na pozdrav a jede se. Když jsme před nemocnicí, tak nás Sabath zastaví, otočí se směrem k budově, ukáže fuck off a poděkuje, že mu zachránili život.

My jsme vám tak šíleně rádi, hrozně šťastní, že jsme zase pohromadě. Našeho kamaráda sice cesta domů vyčerpá, že si musí lehnout, ale spát jde i Kristýnka, tak si sedneme do kuchyně s holkama, pustíme tišeji metal a kecáme, až se nám od hub práší. Někdy kolem sedmý večer už máme naváto a jdu probudit Kristu. Líbám jí, lechtám, jsem nadrženej. Ale odstrčí mě, teď ne. Máme jiný věci na práci. Opláchne se vodou, je najednou čerstvá a má žízeň. Není problém má milá. Asi moc hlučíme, protože se ve dveřích objeví Sabath a říká nám: "Dušinky moje, já vás nemít, tak už to dávno vzdám". A snaží se mít drsný řeči, ale je na něm vidět, jak je šíleně dojatej. My nakonec taky, protože vážení, tý dobroty na světě není zase tolik. Člověk si ji kolikrát neváží, ale to není zrovna náš případ. Já si sednu k Sabathovi a kecáme. Konečně mluvím s někým, kdo je chlap. 

Má zakázáno pít, většinu jídla (obzvlášť toho dobrýho), taky se má šetřit. Ale znáte Sabatha. Dejte mi aspoň pivo, to srdce vydrží. Váhám, ale nemám být blbej, tak mu jedno otevřu. Pije pomalu, vychutnává a je vidět, jak je rád, že nás má. Bytem se ozývá spousta štěbetání, chichotu, výbuchů smíchu. Podáme si ruce a Sabath nám poděkuje. Dušinky moje, kamarádi, já už myslel, že to nepřežiju. Rozněžní se, takovým tím chlapským způsobem. Konečně má jiskru v oku a pak mě poprosí, jestli bychom nemohli chvilku kecat o muzice. Vaše přání je mým rozkazem. Najednou jsme zase ta partička puberťáků na panelech, kluci a holky, co řeší pořád dokola, jestli je lepší thrash, death, heavy, doom metal. Probírají se novinky, pořád odbíhám ke kazeťáku. Další pivo, další kapela. Jo, tohle si asi neslyšel, jo, to si byl zrovna po operaci.

Je skoro ráno, tak si jen na chvilku lehneme. Pár hodin spánku, neklidného, pivního, zmateného. Potom zvonek, čerstvé koblížky, Mirka je tady. Objímá Sabatha a malej pohrobek nás všechny probudí. Být tu ještě Venca, tak jsme momentálně nejšťastnější lidi na světě. My jsme vám tak hrozně rádi, že jsme spolu, že se máme, že vůbec jsme, že existujeme. Od tý doby nám Sabath pořád říká Dušinky. Je skvělým společníkem, zároveň taktním, když se chceme s Kristou muchlovat. Pomáhá nám, jak to jen jde, postupně se zotavuje a hledí dopředu. Připomíná starýho psa, kterýho přejelo auto a který se postupně zase postaví na nohy. Dělá velký pokroky, protože má konečně zase chuť žít, bojovat, poslouchat nahlas muziku. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. listopadu 2019

Recenze/review - NOVEMBERS DOOM - Nephilim Grove (2019)


NOVEMBERS DOOM - Nephilim Grove
CD 2019, Prophecy Productions

 for english summary please scroll down

 NOVEMBERS DOOM kdysi dávno patřili k prvním kapelám, které začaly hrát pomalu. Respektive byli smečkou, která se mi dostala do rukou a zanechala v mém nitru dlouhou krvavou stopu. Mají na svém kontě deset dlouhohrajících nahrávek a letos přicházejí s jedenáctým pokračováním. Může člověk vlastně čekat od podobně starých a zasloužilých skupin nějaké překvapení? A chce ho vůbec? 

 Rovnou na začátek napíšu, že nechci. Jsem na tohle spíše konzervativní. Nebaví mě stylové kolotoče, ani křečovité snahy o progresi. Raději ocením dobré řemeslo, užiji si sice tradiční, ale alespoň dobře čitelnou práci. "Nephilim Grove" je lehce těkavým pokračováním věcí minulých. Je jako sníh, který se snáší do vytřeštěného obličeje mrtvoly. Také cítíte ten chlad? Já převážně ano.



Na "Nephilim Grove" opět lehce ubylo hrubého hlasu, nová deska rozhodně tolik nedře a nedrásá jako předchozí počiny. Přesto má své kouzlo, které ale tentokrát vyleze na povrch až po delší době. Měl jsem tu čest slyšet názory zasloužilých doom metalistů a těm nová deska příliš nevoní. Já to mám nastavené trošku jinak. Dám hodně na emoce, na nálady a těch je i letos velké množství. Jakoby se do alba otiskla inspirace třeba takovými OPETH, KATATONIA, možná i TROUBLE. Opět musím pochválit vynikající vokál Paula Kuhra. Znovu jsem nadšený z celkové atmosféry a zvuku. Berte mě ale trošku s rezervou, já mám NOVEMBERS DOOM uložené hluboko ve svém srdci i vzpomínkách. Nejlepší jsou stejně dlouhé procházky, když už konečně slunce dalo sbohem a chlad se pomalu vkrádá do kostí. Našlapujete lehce, chvílemi máte dokonce pocit, že se vznášíte. O tomhle pro mě vždycky dobrý doom metal byl a vždycky bude. Dostal jsem nejen dobré řemeslo, ale i určitou přidanou hodnotu navíc. Mé vnitřnosti jsou zmrzlé, velmi dobrý počin!



sumarizace:

"Nephilim Grove" je albem, na kterém se povedlo NOVEMBERS DOOM zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. NOVEMBERS DOOM sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Depresivní doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.


Asphyx says:

"Nephilim Grove" is an album where NOVEMBERS DOOM set to music the darkness. It is slowly creeping death. It got into my bloodstream gradually, slowly. We spent long time together on the road and it was the most excellent in the nocturnal landscape. Although NOVEMBERS DOOM don't bring anything new, they are original and can evoke the most essential in doom. Sadness. I don't even really know what I'd say more. There is everything fine on the news and I recommend it to all who is interested in the darkness. Depressive doom record, as dark as a funeral feast! Very good album.

Tracklist:
01. Petrichor (6:12)
02. The Witness Marks (4:44)
03. Nephilim Grove (6:48)
04. What We Become (6:31)
05. Adagio (5:35)
06. Black Light (6:09)
07. The Clearing Blind (5:39)
08. Still Wrath (5:35)
09. The Obelus (5:46)

band:
Paul Kuhr - Vocals
Larry Roberts - Guitars
Vito Marchese - Guitars
Mike Feldman - Bass
Garry Naples - Drums

pátek 8. listopadu 2019

Recenze/review - STOMACHAL CORROSION - Stomachal Corrosion (2019)


STOMACHAL CORROSION - Stomachal Corrosion
CD 2019, Greyhaze Records

 for english summary please scroll down

 Pokud otevřenou zlomeninu nezafixujete, může zhnisat. O tom ví asi každý, kdo si někdy polámal kosti. Existují ale případy, kdy se stává bolest chtěnou a žádanou. Kupříkladu starý prašivý death crust grind si bez mokvajících ran nedovedu ani představit. Správná hudba v tomto stylu musí hnisat, musí být zanícená jako neléčený vřed. Kdysi dávno se hrávalo s nadšením a odhodláním. Kosti byly lámány bez vyzvání, krev tekla všude kolem a kdo neměl prašivinu, tak nesměl mezi nás. 

 Brazilští nezmaři STOMACHAL CORROSION existují dlouhých 27 let. A stále si jedou to svoje. Jsou neměnní, je na ně spolehnutí, i když samozřejmě, podobná záležitost nebude mnohým vonět - protože je to pořád to samý, všechno už tady všechno bylo, nejedná se o nic nového ani převratného. Jenže o to tady vůbec nejde. Zde jsou ještě lámány všechny kosti, bílé klouby trčí z otevřených zlomenin. Berte a nebo nechte být. Smrt si taky nevybírá.



STOMACHAL CORROSION hrají stejným způsobem, jakým to v historii dělávali a dělají kapely typu NAPALM DEATH, EXTREME NOISE TERROR, AGATHOCLES, DISMEMBER, ENTOMBED. Skladeb je na novince požehnaně - 22. Nemůžu se ubránit vzpomínkám na staré demonahrávky, protože zvuk je (tentokrát záměrně) nedokonalý, riffy až primitivní, nápady jak ze základní death crust grindové školy. Nojo, ale když tohle všechno dohromady posloucháte ve správném rozpoložení a po sledování poměrně brutálního hororu, tak vám novinka přijde zaručeně vhod a k duhu. Osobně si podobné desky zařazuji do škatule odpočinková, nic neřešit, pohoda a klídek. Někdy je to neskutečný až úsměvný prasopal, akorát víte co, aspoň to není vyumělkované a necítím z nové nahrávky žádnou pózu. Naopak, slyším, jak pány baví hrát, jak jsou narvaní chutí nám sdělit, co a jak je trápí. Rozhodně se nejedná o žádný pokrm pro zmlsané intelektuály, tady se požírají zapáchající kousky shnilého masa. Kdo to má takhle rád, tak si nechte chutnat. Death crust grind, který vás vyvrhne zaživa! 


sumarizace:

Album "Stomachal Corrosion" je nahrávkou, která mě přenesla do nějakého hodně morbidního hororového filmu. Všechny postavy spolu s muzikou doslova ožívají před očima. Hudba je to krutá, nekompromisní, šílená a plná energie. STOMACHAL CORROSION dostáli svému dobrému jménu a předhodili nám pořádně mrtvolný kousek masa. Songy jsou plné špíny, lidského hnusu. Jsem jimi pohlcený od začátku do konce. Bestie opět promluvila. Mocně a hlasitě. Mokvají mi znovu staré rány, jsem ztracený ve víru ostrých riffů. Tahle deska připomíná setkání s vlnou tsunami. Smete vás, rozdrtí, rozmačká, rozseká a vy budete mít co dělat, abyste se dali vůbec dohromady. STOMACHAL CORROSION hrají tak, jak to umí nejlépe. Postaru, s velkým feelingem a drivem. Ocení asi spíše starší posluchači, ale to vůbec nevadí, tohle album má v sobě velkou sílu. Grind/death metalová nahrávka, která vám utrhne hlavu! Skvělá práce!



Asphyx says:

The album "Stomachal Corrosion" brought me to some kind of very morbid horror movie. Every character and the music just becomes alive in front of your eyes. The music is cruel, uncompromising, crazy and full of energy. STOMACHAL CORROSION comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. The beast had spoken again. Mightily and loudly. My old wounds are weeping and I am lost in the whirl of lost riffs. This album feels like a tsunami wave. It will sweep you away, smash you, crush you and you will get through a lot of pain to get back together. STOMACHAL CORROSION play the best they know. It is old school with a great feeling and drive. This album will be probably more appreciated by old fans. However, it doesn´t matter and for me this album has a great power. Grind/death metal record which will cut your head off! Great job!



Track Listing:
1- Intro
2- A Crutch
3- Mental Dispain
4- Horror Show
5- Subterrâneo
6- Two Centuries to You Die
7- Infinita Psicopatia
8- Moviment?
9- Choice a Label
10- Life of Lies
11- No, Nothing
12- Shits Factory
13- You Fool
14- Ato Premeditado
15- Alucinações Apoiando o Terror
16- Behavior
17- This Again
18- Mi Ne Kurbigu
19- Década de Dor
20- Maníaco Inimigo
21- As a Kick in Your Head
22- I'm Arrogant

Info - CRYPTIC BROOD, EKPYROSIS, KAOSQUAD - club 007, Strahov, Prague - 19. 11. 2019



CRYPTIC BROOD (de)
EKPYROSIS (it)

CRYPTIC BROOD 
Wolfsburg - Německo 

Prohnilej death metal, kterej odkazuje na krále stylu Autopsy v období Metal Funeral. Členové stojí za labelem Lycanthropic Chants. CRYPTIC BROOD jste mohli v Praze vidět po boku švédských REPUKED nebo nizozemců ENTRAPMENT. 



EKPYROSIS 
Italie 

Italská čtveřice už si tu zahrála po boku HAEMOPHAGUS. Jedná se o intenzivní a nekompromisní death metal, při jehož poslechu si vybavíte INCANTATION nebo SADISTIC INTENT! Jako poznávací znamení kapely bych vypíchl skvělou bubenici, která celej kolos žene kupředu. 



KAOSQUAD 

Blatná pičo! 
Jestli máme na český scéně opravdu nedoceněnou kapelu, tak to jsou jihočeští KAOSQUAD. Jejich hrubej grindcore terorizuje a drtí mrtvoly, tím se dostávám k tomu, že při poslechu si vybavíte spolky jako raný CARCASS nebo TERRORIZER! Kapela prošla transplantací bubenického postu a nutno dodat, že nová posila vyšívá blast beaty tak jak se sluší a patří - hezky po staru! V KAOSQUAD pusobí členi kapel LAHAR nebo SNĚŤ.

Pořadatel: 
Cena: 250,-

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine