DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 4. listopadu 2020

Recenze/review - MESSIAH - Fracmont (2020)


MESSIAH - Fracmont
CD 2020, High Roller Records

 for english please scroll down

 Občas nám bývá umožněno nahlédnout na druhou stranu. Na onen svět. Nejčastěji díky hudbě. Není na světě příliš kapel, které by začaly hrát extrémní metal a já je neznal od jejich začátků, ale švýcarské legendy k nim patří. Svůj vznik datují do osmdesátých let a mají za sebou vynikající diskografii. Osobně mě na nich vždycky fascinovala atmosféra, kterou jsou schopni svojí muzikou vytvořit. I při poslechu jejich nového alba "Fracmont" stojím na tenké hranici mezi realitou a záhrobím.

 MESSIAH jsou jako staří duchové, kteří se zjevili v mém temném pokoji. Venku se ochladilo a do kostí mi vstoupil mráz. Pánové jsou legendy, které se v death metalu a thrashi pohybují s elegancí starých mistrů. Zvuk je jako studená čepel nože, který vám pronikne rovnou do srdce. Nezapomínejme ale ani na parádní obal, který vás ihned uvede do nečisté hry.

"Fracmont" je plná zvláštních, temných a mrazivých nálad. Na atmosféru se hodně sází a je to sázka na jistotu. Osobně si neskutečně užívám výlety kapely až někam k NWOBHM. MESSIAH jsou i po těch všech letech neskutečně uvěřitelní. Líbí se mi, jak si kapela hraje s melodiemi, s gradací skladeb, s texty. Album je na jednu stranu staré jako vyschlá mumie nalezená v dávno opuštěných katakombách, ale zároveň čerstvé a svěží. Jsem rád, že mi Švýcaři umožnili nahlédnout na onen svět. Proplétám se jako pavučinami jednotlivými songy, užívám si černé jiskry, které odskakují od riffů jako při kování kvalitní oceli. Jsou to ostré žiletky, kterými vám někdo pomalu rozdírá kůži. Vidím tváře duchů. Jsou šedé, průsvitné, slyším nářek těch, kteří se potácejí v meziprostoru a trápí je nečisté svědomí. "Fracmont" je jako obrácená modlitba. Kříže zase hoří! MESSIAH jsou zpátky. Silní a mocní. K téhle desce se budu rád a často vracet. Až navěky, amen! Chladný, temný death thrash metal s heavy metalovými prvky, který vás převeze přes řeku Styx! Stačí zaplatit svojí duší.


Asphyx says:

Sometimes we are allowed to look the other way. To the other world. Most often thanks to music. There aren't many bands in the world that start playing extreme metal and I haven't known them since their beginnings, but Swiss legends are one of them. They date back to the 1980s and have an excellent discography. Personally, I have always been fascinated by the atmosphere they are able to create with their music. Even when listening to their new album “Fracmont” I stand on a thin line between reality and the grave. 

MESSIAH are like old ghosts who have appeared in my dark room. It got cold outside and frost entered my bones. Gentlemen are legends who move in death metal and thrash with the elegance of old masters. The sound is like a cold knife blade that penetrates right into our heart. But let's not forget the great packaging, which will immediately introduce you to the dirty game. 


“Fracmont” is full of strange, dark and freezing moods. There are a lot of bets on the atmosphere and it's a sure bet. Personally, I really enjoy the band´s trips all the way to NWOBHM. MESSIAH are incredibly believable even after all these years. I like the way the band plays melodies, with the gradation of songs, with the lyrics. On the one hand, the album is as old as a dry mummy found in long-abandoned catacombs, but at the same time fresh. I am glad that the Swiss gave me a glimpse into the other world. I weave individual songs like cobwebs, I enjoy black sparks that bounce off riffs like when forging quality steel. These are sharp razor blades that someone will slowly tear at your skin. I see the faces of ghosts. They are gray, translucent, I hear the cries of those who stumble in interspace and are tormented by an unclean conscience. “Fracmont” is like a reverse prayer. The crosses are burning again! MESSIAH are back. Strong and powerful. I will be happy to return to this record often. Forever, amen! Cool, dark death thrash metal with heavy metal elements that will take you across the river Styx! Just pay with your soul.

TRACKLIST
1. Sacrosanctus Primitivus (2:15)
2. Fracmont (9:39)
3. Morte Al Dente (6:34)
4. Urbi Et Orbi (4:36)
5. Singularity (2:33)
6. Children Of Faith (6:34)
7. Dein Wille geschehe (4:11)
8. Miracle Far Beyond Disaster (2:37)
9. My Flesh - Your Soul (4:09)
10. Throne Of Diabolic Heretics (6:15)


LINE-UP
Andy Kaina - Vocals
Brögi - Guitars
Patrick Hersche - Bass
Steve Karrer - Drums



Recenze/review - ARSEBREED - Butoh (2020)


ARSEBREED - Butoh
CD 2020, Brutal Mind

for english please scroll down

Ruce i obličej od krve. Dnes jsme řezali jedny staré kosti. Je to dřina, nepopírám, naše práce je těžká a lidé nás nemají příliš rádi. Jsme pro ně havrani, špinavci, co se zaobírají hnisem a zkaženými vnitřnostmi. Jenže někdo to dělat musí, nemám pravdu? Nevadí mi hnilobný zápach, ani krutá hudba, která naše pitvy provází. Užívám si chlad, studené chodby, i hektolitry formaldehydu. Neznám nic krásnějšího, než chromovaný čistý stůl, který čeká na další tělo. Také cítíte tu vůni? Také slyšíte zcela zbytečné prosby o milost? Aha, já vám to zapomněl žít. Naše čerstvá těla ještě žijí. Alespoň trošku. 

Oběti mají, jak jinak, vyděšené tváře. Pouštím jim k tomu brutální death metal. Většinou to ocení. Před smrtí je třeba kvalita. Dnes mi někdo, možná kolega patolog, který je pořádně zvrácený a rád si bere talismany pro štěstí, doporučil novinku od holandských ARSEBREED. Ihned se usadila jako zkažená krev v přehrávači a my si tak mohli do sytosti užít drtivý masakr se surovým zvukem, syrovou atmosférou a spoustou zajímavých momentů. No řekněte, co si přát víc? Pokud jste tedy fanoušci žánru. 


Kapela hraje ryzí, poctivý brutální death metal. Bez příkras a zbytečností, s takovou tou temnou, krví nasáklou atmosférou. Žánrově i personálně jsou ARSEBREED spřízněni s DISAVOWED, ale zaslechneme zde i inspiraci třeba takovými DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, samozřejmě SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT. Zkrátka a jednoduše, říkejte si co chcete, ale dle mého skromného názoru se jedná o současnou brutálně death metalovou šlechtu. Pánové sice styl neposouvají mílovými skoky, ale i malé krůčky se počítají, to vám podepíšu vlastní krví. "Butoh" je nakopaným, nasypaným albem, který ale nepostrádá i skvělé nápady. Je slyšet, že u jeho nahrávání kapela přemýšlela a nejedná se jen o dnes tolik časté bohapusté mlácení prázdné slámy. Jak známo, je doba, kdy jen dobré řemeslo nestačí. Musíte mít vlastní krvavý ksicht, tah na bránu, s pořádným zvukem se také počítá. ARSEBREED tohle všechno umí a navíc přidávají ponurou atmosféru. Mám to takhle rád. Neznám nic lepšího, než čerstvé tělo a podobný brutální death metal pořádně nahlas. Jestli jste tomuto stylu oddáni, tak neváhejte ani chvilku. Je to opravdu masakr! 


sumarizace:

Při poslechu "Butoh" se opravdu cítím jako označený spalujícím cejchem. Lehce stylová podobnost s tvorbou třeba takových DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, samozřejmě SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT mě jen utvrzuje v tom, že v tomhle pekle jsem správně. Nové skladby mají neskutečný tlak, cílí přímo do terče. Jsem lovenou obětí, kusem masa, připraveným na porážku. Brutálních death metalových kapel je na každém rohu stovka, ale ARSEBREED jsou jiní, zajímaví, mají neotřelé nápady a neskutečně temnou a morbidní náladu v jednotlivých motivech. Letošní počin lze s klidem zařadit mezi to nejlepší, co za poslední roky v tomto stylu vzniklo. Už jen zvuk zabíjí, obal zaujme a donutí k přemýšlení. Holanďané jsou jako vetřelci z jiné planety, kteří nás přilétli zničit a vyhladit. Připomínají smečku rozzuřených hladových šelem, která místo toho aby vás uštvala k smrti, tak vás rozerve na kusy svojí hudbou. Vynikající brutální death metal té nejvyšší kvality! Masakr!


Asphyx says:

During the listening to the album "Butoh" I really feel as to be marked by the burning iron. The slight similarity with the music of bands like for example DEEDS OF FLESH, PYAEMIA, VISCERAL DECAY, of course SUFFOCATION, DEFEATED SANITY, DEVANGELIC, UNMERCIFUL, ABYSMAL TORMENT, CRYPTOPSY, WORMED, PROSTITUTE DISFIGUREMENT affirms that I am correct in this hell. New tracks have an unbelievable pressure, they target straight to the dartboard. I am the victim of hunting, I am a piece of flesh, prepared for the slaughter. On the metal scene, there are hundreds of brutal death metal bands, but ARSEBREED are different, interesting, they have innovative ideas and a really dark and morbid mood in the certain motifs. We can easily rank this record to the best records which were released in the last years in this style. Already the sound is killing, the cover art impresses and compels to deep thinking. The Dutch are like invaders from another planet who have come to destroy and exterminate us. They remind of a crowd of enraged and hungry beasts that, instead of hunting you down to death, will tear you up into pieces by music. Outstanding brutal death metal of the highest quality! Massacre!


Tracklist:
01. Obliteration (01:10)
02. Manifest (01:58)
03. Disintegration (01:50)
04. Tether (04:00)
05. Equilibrate (03:48)
06. Recomposed (02:58)
07. Malevolence (02:20)
08. Emergence (03:04)
09. Sanity (04:39)
10. Insanity (04:10)

band:
Robbe K and Joel Sta - Vocals
Pranger – Guitars (Lead)
Daniel – Guitar/Bass
Romain Goulon - Drums

https://brutalmind.bandcamp.com/album/butoh
https://www.facebook.com/pages/Arsebreed/155456037799381

http://brutal-mind.com/ 
https://brutalmind.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/brutalmindjakarta/ 
https://www.instagram.com/brutalmind.idn/

úterý 3. listopadu 2020

Recenze/review - VOID ROT - Descending Pillars (2020)


VOID ROT - Descending Pillars
CD 2020, Everlasting Spew Records

 for english please scroll down

 Starý dřevěný dům působil, jako by měl revma. Skřípal a duněl. A když foukal vítr, tak jste měli pocit, že zpívá a naříká. Vyprávěl nám příběhy, u kterých mrazí. O dávných vraždách, o stínech, o utrpení a bolesti. Když jste zůstali přes noc, tak jste se ráno probudili se spoustou nových šedivých vlasů na hlavě. Od té doby jste měli děsivé noční můry. Někde mezi bděním a sny, někde tam na konci ulice je spousta bolesti. Krvavé skvrny na zdi, pohybující se stíny. Malá holčička, která šeptá tichá jedovatá slova. Všechny nás obestřel strach.

 Novou desku amerických VOID ROT je nejlepší poslouchat na podobných místech. Lépe tak vynikne chlad a temnota, které jsou obsaženy v každé skladbě, v každém momentě. Díval jsem se na jeden starý dokument o vraždách. Odehrávaly se přede mnou podobné černobílé obrázky, jako když poslouchám "Descending Pillars". Doom a death metal namíchaný ve smutně jiskřivém poměru. 

Zhudebnit ozvěny z onoho světa zase tolik kapel neumí. VOID ROT se to povedlo stejným způsobem, jako to dělaly a dělají skupiny typu WINTER, INCANTATION, DISEMBOWELMENT, BOLT THROWER, KRYPTS, SPECTRAL VOICE, VASTUM. Album je krvavým otiskem, který naleznete ve starém opuštěném místě. Lidé tu mluví o nevyřešené vraždě, o záhadách a tajemnu. Dlouhé, táhlé melodie, chorobný vokál, smradlavý odér smrti. Tohle všechno z novinky "Descending Pillars" cítím a slyším. Songy na mě působí jako zaříkávání, jako tajná seance v domě na konci ulice. Zapalte svíce a poslouchejte. Budete se kývat do rytmu a postupně se přesunete do hypnotického stavu. Tak na mě deska doopravdy působí. Budete se snažit té záhadě přijít na kloub, budete chtít potkat všechny zlé stíny. VOID ROT mezi nás vyvrhli hrubozrnný death doom metal, u kterého mrznou kosti. Pokaždé, když půjdu ráno cestou kolem starého domu, tak si na tuhle desku vzpomenu. Mrznu u ní totiž, i když je parné léto. Skvělý smuteční obřad!


Asphyx says:

An old wooden house looked like it had rheumatism. It creaked and rumbled. And when the wind blew, you felt like it was singing and moaning. It told us stories where it was freezing. About ancient murders, about shadows, about suffering and pain. When you stayed overnight, you woke up in the morning with a lot of new gray hair on your head. You´ve had crazy nightmares ever since. Somewhere between waking and dreams, somewhere at the end of the street there is a lot of pain. Blood stains on the wall, moving shadows. A little girl whispering quiet poisonous words. We were all surrounded by fear. 

It is best to listen to the new album of American VOID ROT in similar places. This way, the cold and darkness that are contained in every song, in every moment, stands out better. I was looking at an old murder document. There were similar black-and-white images in front of me, like when I listen to “Descending Pillars”. Doom and death metal mixed in a sadly sparkling ratio.


Not a lot of bands can put the echoes from the other world into their music. VOID ROT did it in the same way as bands like WINTER, INCANTATION, DISEMBOWELMENT, BOLT THROWER, KRYPTS, SPECTRAL VOICE, VASTUM did it and do. The album is a bloody imprint that you will find in an old abandoned place. People are talking about unsolved murder, mysteries and darkness. Long melodies, sick vocals, stinking stench of death. I can feel and hear all of this from the new album “Descending Pillars”. The songs seem to me like an incantation, like a secret session in a house at the end of the street. Light some candles and just listen. You will swing to the rhythm and gradually move into a hypnotic state. That is how the record really works on me. You will try to figure out the mystery, you will want to meet all the evil shadows. VOID ROT threw out coarse-grained death doom metal among us, in which the bones freeze. Every time I walk around the old house in the morning, I remember this record. I´m freezing with her, even when there is a hot summer. Great mourning ceremony!

tracklist:
1. Descending Pillars
2. Upheaval
3. Liminal Forms
4. Delusions of Flesh
5. Inversion
6. The Weight of a Thousand Suns
7. Monolith (Descending Pillars, Pt. II)

Recenze/review - SCABBARD - V říši zla (2020)


SCABBARD - V říši zla
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Venku je hnusně a já poslouchám návratovou desku SCABBARD. Zazní prvních pár tónů a ihned se vracím o nějakých třicet let zpět, když jsem s tvrdou muzikou začínal. Novinka "V říši zla" je jako rezavá truhlice, kterou náhodou při vyklízení najdete na půdě. Je plná starých zamotaných kazet, nášivek kapel, které už dnes nikdo nezná. Pamatujete na kompilaci Death Metal Session z roku 1991? Pánové by klidně mohli být jednou z dalších smeček, které by na ní zazněly.

Pro to, abyste si desku užili, se musíte vrátit po časové ose zpět. Dnes se tomu říká old school, dřív to byla muzika, kterou jsme poslouchali všichni. České texty, mnohdy lehce úsměvné, ale myšlené od srdce. Pamatuji, že SCABBARD mívali klávesy a koketovali i s doom metalem? Nebo se pletu, paměť už mi tolik neslouží. Každopádně, tady se hraje ryzí, prašivý death metal protýkaný thrashem. Nechte si chutnat. 


"V říši zla" je retrem se vším, co k tomu patří. Se zastřeným zvukem, určitou "nedokonalostí", která je doplněna nadšením a odhodláním. Nevím, jak deska obstojí u dnešních zmlsaných posluchačů, ale myslím, že jim ani není určena. Když totiž máte nahrávku v přehrávači a kolem chodí vaši blízcí, tak se pokaždé zastaví a zeptají se, co to posloucháš, prosím tě? Je potřeba určitá dávka nostalgie, abyste si album opravdu užili. Musíte se ponořit do vzpomínek, zasnít se a teprve pak budete spokojeni. Je určena pro starý psy, kteří už jen líně leží a nechávají kolem sebe všechno plynout. Občas ale zvednou hlavu a jsou pořádně naštvaní. Na celej tenhle zkaženej svět. Stejně jako SCABBARD. Pánové samozřejmě nejsou dokonalí, vlastně ani originální, ale když ony mají skladby svoje kouzlo. Songy od MORIORR jsme taky vyřvávali do noci a nikdo si z nás tenkrát nepomyslel, že dnes budou metal hrát i napomádovaní paňáci. "V říši zla" mě baví hlavně ve chvílích, když jdou na mě chmury, když se cítím starej a potřebuju se uchýlit na půdu mezi ohmatané věci. SCABBARD jsou letos suroví, syroví a pořádně naštvaní. Stejně jako já, když si pustím večer zprávy. A o tom to celé myslím je. Masakr ze staré školy! 


Asphyx says:

It's disgusting, the weather outside and I'm listening to new SCABBARD record. The first few tones sound and I immediately go thirty years back, when I started with hard music. The new album "V říši zla" is like a rusty chest, which you randomly find on the loft when you are cleaning. It's full of old tangled cassettes, band patches that no one knows today. Remember the 1991 Death Metal Session compilation? The gentlemen could easily be one of the other bands to be there. 

To enjoy the record, you must go back along the timeline. Today it's called old school, it used to be the music we all listened to. Czech lyrics, often slightly smiling, but thought from the heart. Remember that SCABBARD used to have keyboards and flirted with doom metal? Or I'm wrong, my memory doesn't work much anymore. Anyway, this is where pure, dusty death metal is played, interwoven with thrash. Bon appetite.


"V říši zla" is “retro” with everything that goes with it. With a muffled sound, a certain "imperfection", which is complemented by enthusiasm and determination. I don't know how the record will stand up to today's crazy listeners, but I don't think it's even intended for them. After all, when you have a recording in the player and your loved ones walk by, they always stop and ask, what are you listening to, please? You need a certain amount of nostalgia to really enjoy the album. You have to immerse yourself in memories, dream again and only then will you be satisfied. It is intended for old dogs who are just lying lazily and letting everything flow around them. But sometimes they raise their heads and are really upset. To this whole corrupt world. Like SCABBARD. Of course, the gentlemen are not perfect, not even original, but they have their charm. We also yelled songs from MORIORR into the night, and none of us thought at the time that metal would be played by guided men today. "V říši zla" I enjoy mainly in the moments when the grims fall on me, when I feel old and I need to take refuge on the ground among the things I know. SCABBARD are raw and really upset this year. Like me when I watch the news tonight. And that's what I think is all about. Old school massacre!



tracklist:
01-Intro
02-Novodobá šlechta
03-Zabil svou duši
04-Válka je kurva
05-Depka
06-Soudný den
07-John Wayn Gacy
08-Antikrist
09-Cesta
10-Jménem kříže

band:
Dan – bicie
Alex – basa, vokály
Tom – gitary, vokály


pondělí 2. listopadu 2020

Recenze/review - KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Sharpen Your Spikes (2020)


KÖRGULL THE EXTERMINATOR - Sharpen Your Spikes
CD 2020, Xtreem Music

for english please scroll down

Ráno jsem vstal, pustil si zprávy a měl ihned chuť vyhlásit válku všem hajzlům. Všechno radši vypnu, odhlásím se ze všech sociálních sítí a obléknu si starou džínovou bundu. Dnes mě na světle neuvidíte. Zmizím v mlze, rovnou na starý opuštěný hřbitov za městem. Tady je klid a hrají tu ještě opravdový prašivý a ryzí black thrash metal. Vyhledám kobku se jménem KÖRGULL THE EXTERMINATOR a vložím CD do přehrávače. Hudba mi málem utrhne hlavu i s páteří.

Kapela, která se jmenuje podle skladby od VOIVOD, nemůže být špatná! Mumlám si pod vousy a po několika zásecích se má slova potvrzují. Odhoďte zábrany, zapalte onen svět. Tohle je průřez tím nejlepším, co kdysi v osmdesátých a devadesátých letech vzniklo. Peklo otevřelo svoje brány a k tanci vás zve samotný ďábel. 

 

Z "Sharpen Your Spikes" je cítit stejný smrad jak z desek starých SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD i VOIVOD. To by nebylo zase tak nic zajímavého, podobně hraje dnes spousta smeček, ale KÖRGULL THE EXTERMINATOR umí navíc dostat do své hudby patinu, špínu, temnotu a chlad. O ostrém, řezajícím a zároveň syrovém zvuku nemluvě. Zajímavým je i obal, hrozně mě bavilo se na něj při poslechu dívat. Španělé dokáží být divocí, agresivní, suroví, ale i studení a melodičtí. Všechno sedí přesně na svých místech a troufám si tvrdit, že tahle deska by neměla chybět ve sbírce žádného black thrash metalového maniaka. Jsou zde na oltář bezbožnosti obětovány návykové motivy, je sloužena černá mše pro vyvolávání duší zemřelých. Satan se směje, tohle je reálná uvěřitelná válka! "Sharpen Your Spikes" je deskou, která je ukována jen z těch nejkvalitnějších slitin. Spálí vás na popel, zničí, rozdrtí a ještě budete rádi. Chci KÖRGULL THE EXTERMINATOR vidět naživo, v malém zaplivaném klubu, chci s nimi znovu vyrazit na hřbitov. Nahrávka, která má v sobě velkou pradávnou sílu! Vynikající!


Asphyx says:

I got up in the morning, heard the news, and immediately wanted to declare war on all the bastards. I'd rather turn everything off, log out of all social networks, and put on an old denim jacket. You won't see me in the light today. I disappear into the fog, straight to the old abandoned cemetery outside the city. It's quiet here and they still play real dusty and pure black thrash metal. I look for a cell called KÖRGULL THE EXTERMINATOR and insert the CD into the player. The music almost tears my head and spine. 

A band named after a song of VOIVOD can't be bad! I mumble under my beard and after a few jams my words are confirmed. Drop the barriers, set the world on fire. This is a cross-section of the best that was ever created in the 1980s and 1990s. Hell has opened its gates and the devil himself invites you to dance.


"Sharpen Your Spikes" has the same smell as the old SODOM, BATHORY, DESASTER, AURA NOIR, VENOM, DARKTHRONE, MOTORHEAD and VOIVOD records. That wouldn't be so interesting, a lot of bands play similarly today, but KÖRGULL THE EXTERMINATOR can also get patina, dirt, darkness and coldness into its music. Not necessary to mention the sharp and at the same time raw sound. The cover is also interesting, I really enjoyed looking at it while listening. Spaniards can be wild, aggressive, cruel, but also cold and melodic. Everything sits exactly in its places and I dare say that this record should not be missing in the collection of any black thrash metal maniac. Addictive motifs are sacrificed on the altar of impiety, and a black Mass is served to summon the souls of the dead. Satan laughs, this is a real believable war! "Sharpen Your Spikes" is an album that is forged from only the highest quality alloys. It will burn you to ashes, destroy you, crush you and you will still be happy. I want to see KÖRGULL THE EXTERMINATOR live, in a small old school club, I want to go to the cemetery with them again. A record that has great ancient power in it! Excellent!


Tracklist:
01. Campanades A Morts (Intro)
02. Prophecy Of Black Blood
03. Inquisitor Generalis
04. Sharpen Your Spikes
05. Battle Ram
06. The Black Goat Of The Woods
07. Dawn Of The Extermination
08. Firing Squad
09. Follow The Flame
10. Sword And Sorcery
11. A Black Bird Is Always A Warning

band:
LILITH: Vocals
MARK WILD: Guitars
GHORTH: Guitars
JAVI BASTARD: Bass
JOE BASTARD: Drums

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/sharpen-your-spikes
https://www.facebook.com/KORGULLTHEEXTERMINATORAXETHRASH
https://www.instagram.com/korgulltheexterminator/
http://shop.xtreemmusic.com/english.main.index.php

Recenze/review - SKELETON - Skeleton (2020)


SKELETON - Skeleton
CD 2020, 20 Buck Spin

 for english please scroll down
Staří moc dobře vědí, že tahle válka nikdy neskončila. Propukla kdysi v osmdesátých letech a stále trvá. Válka s nebem. Ani jedna strana nezná slitování, útočí se bez kompromisů, rovnou do srdce. Pokud jste, stejně jako já, byli kdysi u zrodu téhle kovové nenávisti, neměla by vám uniknout americká četa rouhačů, kteří si říkají SKELETON. Stačí se podívat na obal, svícen a lebky, a máte ihned jasno. Tady se bude hrát hezky postaru, poctivě, surově, neurvale.

Vše si potvrdíte ihned u prvního poslechu. Původně hard core punková kapela se přesunula do starých katakomb, aby tam nahrála nové stejnojmenné album. Je určeno pro všechny, kteří rádi tráví dlouhé hodiny u svého přehrávače. Ano, tahle hudba patří na kazetu, na vinyl, k fanouškům, kteří stále chodí v džískách a křivácích. 


Základem desky je prašivý thrash/black metal, který odkazuje až někam k VENOM. Zavzpomínat si můžete ale i na norskou a švédskou metalovou školu (nezapomeňme ale ani na punk). Fantazii se meze nekladou. Pro mě je ale nejdůležitější to, že mě skladby řežou, pálí a hlavně baví. SKELETON nejsou samozřejmě v ničem objevní, ani noví, ale postavili se k hudbě čelem. Úplně před sebou vidím zaplivaný klub někde na periferii vašeho města. Je pátek a všichni se těší, jak je kapela rozseká. Stačí pár prvních tónů a všichni vědí, že takhle se má hrát old school true metal. Ostře, špinavě, ze skladeb musí odkapávat hnis a bolest. Chce se mi pařit, chce se mi skákat z pódia. Do mysli se mi vkrádá chlad a přidávám volume. Vše je ohlodáno na dřeň, až do morku kostí. Ano, potvrzuji, takhle přesně se v osmdesátých a devadesátých letech hrálo. Zvuk je uvěřitelný, nápady také, myslím, že si není na co stěžovat. Jasně, posluchači moderních směrů asi nepochopí, ale komu to prosím vás vadí? Hlavní je dobrý riff, zastřený vokál, dunivé bicí, feeling a drive. Všechno tohle se SKELETON dostává mírou vrchovatou. A já tak nemohu hodnotit jinak, než  - vynikající! 


Asphyx says:

The old people know very well that this war has never ended. It erupted sometime in the 1980s and still persists. War against heaven. Neither side knows no mercy, they attack without compromise, right in the heart. If, like me, you were once at the birth of this metal hatred, you should not miss the American platoon of blasphemers who call themselves SKELETON. Just look at the cover, candlestick and skull, and you´re immediately realize what it is all about. This will be played nicely in old fashion, honestly, brutally and unruly. 

You will confirm everything at the first listen. Originally a hard core punk band, they moved to the old catacombs to record a new album of the same name. It is designed for everyone who likes to spend long hours with their player. Yes, this music belongs on tape, on vinyl, to fans who still wear jeans and leather jackets.


The basis of the album is dusty trash / black metal, which refers somewhere to VENOM. But you can also remember the Norwegian and Swedish metal school (let's not forget punk either). There are no limits to imagination. But the most important thing for me is that the songs cut, burn and most importantly, I enjoy it. Of course, SKELETON are not discoverable or new in anything, but they have faced music. Right in front of me I see a spit club somewhere on the outskirts of your city. It is Friday and everyone is looking forward to the band chopping them up. Just a few first tones and everyone knows that this is how old school true metal should be played. Sharply, dirty. Pus and pain must drip from the songs. I want to party, I want to jump off the stage. The cold creeps into my mind and I add volume. Everything is gnawed to the marrow, to the marrow of the bones. Yes, I confirm, this is exactly how it was played in the eighties and nineties. The sound is believable, so are the ideas. So there is nothing to complain about. Sure, modern students probably won't understand, but who cares? The main thing is a good riff, blurred vocals, booming drums, feeling and drive. All this SKELETON gets at a high rate. And so I can not evaluate other than - excellent! 

Tracklist:
01. Skeleton (02:20)
02. Mark of Death (02:45)
03. The Sword (02:26)
04. T.O.A.D. (01:44)
05. Ring of Fire (02:45)
06. At War (03:24)
07. Taste of Blood (02:34)
08. Victory (00:43)
09. A Far Away Land (01:56)
10. Turned to Stone (02:10)
11. Catacombs (04:44)

https://skeletonatx.bandcamp.com/
https://www.20buckspin.com/collections/skeleton
https://facebook.com/Skeleton-1425382974369527/

neděle 1. listopadu 2020

Recenze/review - SHRAPNEL STORM - Shrapnel Storm (2020)


SHRAPNEL STORM - Shrapnel Storm
CD 2020, Great Dane Records

 for english please scroll down

Zbraň s číslem 666 na boku. Zažila toho tolik, že by mohla vyprávět. Byla přímo v boji, uprostřed vřavy. Zabíjela nevinné. Ze strachu, ze msty, z legrace. Teď několik let odpočívala dole ve sklepě, aby byla znovu vyzvednuta a aby rozjitřila staré vzpomínky. Vzpomínky na válku, na tu starou děvku, která vás vždycky nakonec zničí a zabije. Mám rád válečný death metal. Mám rád kapely, které dokáží přenést ducha bojiště do své hudby. SHRAPNEL STORM patří mezi ně.

Letos útočí se svým druhým stejnojmenným albem a zůstává po nich jen spoušť a strach. Vidím před sebou zástupy žoldáků pochodujících na smrt. Pohltila mě temnota a chlad. Slyším výstřely a nářek raněných. Myslím si, že deska "Shrapnel Storm" se opravdu povedla.



SHRAPNEL STORM jsou staří válečníci, v jejichž tvorbě lze vystopovat odkazy BOLT THROWER, OBITUARY, DEICIDE, HAIL OF BULLETS. Jejich death metal je surový, jde až ke kořenům stylu. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, jede si to svoje a zůstává po nich jen spálená země. Nejvíc asi připomíná rozjetý tank, jehož pancíř rozhodně neprostřelíte. Finové na to jdou tradičně, klasicky a dělají to velmi dobře. Skladby nepostrádají sílu a energii, je to hodně podobné, jako když vám dá do ruky někdo odjištěný granát. Také cítíte to napětí. A pak se rozlétnete na stovky kousků všude kolem. SHRAPNEL STORM jsou staří váleční death metaloví veteráni, kteří nám letos předkládají další řadu příběhů o smrti, o nekonečných bojích. Jako prostředek k tomu volí smrtící kov v jeho základní (a dle mého stále nejlepší) podobě. Nahrávku si nejvíc užívám po sledování různých dokumentů, je pro mě doplňkem, soundrackem, který rozhodně neomrzí. Není to nic nového, ani převratného, ale oceňuji nadšení, uvěřitelnost a odhodlání. Zbraň s číslem 666 na boku znovu zabíjí! 


Asphyx says:

Weapon with the number 666 on the side. It had experienced so much that it could tell. It was right in the fight, in the middle of a commotion. It killed innocents. For fear, for revenge, for fun. It had been resting downstairs in the basement for several years now, to be picked up again and to rekindle old memories. Memories of war, of that old bitch who will always destroy and kill you in the end. I like war death metal. I like bands that can transfer the spirit of the battlefield to their music. SHRAPNEL STORM is one of them. 

This year, they attacked with their second album of the same name, leaving only a trigger and fear. I see crowds of mercenaries marching to their deaths. I was engulfed in darkness and coldness. I hear shots and the cries of the wounded. I think the album “Shrapnel Storm” really worked. 

 

SHRAPNEL STORM are old warriors, in whose work one can trace the references BOLT THROWER, OBITUARY, DEICIDE, HAIL OF BULLETS. Their death metal is raw, going to the roots of the style. I like that the band doesn't pretend anything, it goes its own way and only the scorched earth remains after them. It probably resembles a running tank the most, whose armor you will definitely not shoot through. The Finns do it traditionally, classically and they do it very well. The songs don't lack strength and energy, it's a lot like giving someone a detonated grenade. You also feel the tension. And then you fly into hundreds of pieces all around. SHRAPNEL STORM are old war death metal veterans who are telling us this year another series of stories about death, about endless battles. As a means of doing so, he chooses deadly metal in its basic (and in my opinion still best) form. I enjoy the recording the most after watching various documentaries, it is an accessory for me, a soundtrack that will definitely not get bored. It's nothing new or groundbreaking, but I appreciate the enthusiasm, the credibility and the determination. The gun with the number 666 on the side kills again! 


about SHRAPNEL STORM on DEADLY STORM ZINE: 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý sedmdesátý - Modly a ikony


Příběh dvoustý sedmdesátý - Modly a ikony

Spousta lidí kolem mě už metal neposlouchá. Prý dospěli. Většinou se chovají podle stejného mustru. Najde si dívku, která sice může rock, ale thrash a death je na ní už moc velký blití. Následuje svatba, chomout a maník se najednou ostříhá, zhubne, ztratí koule a když mu řekneš, jestli zajde do hospody nebo na koncert, tak se vykrucuje jak kobra na flétnu. Nojo, ale já se ženit nechtěl, má milá taky ne. Na děti sice občas přišla řeč, ale já tenkrát opravdu žil hlavně metalem. Pokaždé po šichtě jsem se těšil na pár pivek do hospody, až potkám pár známých, co na tom byli podobně jako já. Kluci odebírali i nějaký časáky, já ale jenom Spark. Ten mi tenkrát vyhovoval nejvíc.

Paní v trafice už věděla, ten den se mnou o svačině, ani při obědě, nic nebylo. Někdy, když bylo méně práce, tak jsem si zalezl na hajzlík a četl si. Objevoval další kapely, abych pak mohl v hospodě machrovat s novými jmény. Pořád taky fungoval Sabath, kterýmu když jsem řekl, co chci sehnat, tak do týdne přivezl. Nevím jak to dělal, ale uměl to. Měl svý kontakty. Měli jsme svý rituály. Zajímavý kolikrát bylo, že jsem si něco poslechl a třeba odložil nebo prodal, protože to pro mě byla v tý době sračka. Jenže třeba za dva měsíce o desce všichni mluvili, vynášeli ji do nebes, tak jsem se pokorně vrátil. A bylo to tam! Víte, my jsme tehdy zase tak nepřemýšleli o škatulkách, i když je fakt, že u našeho stolu se řešil hlavně thrash a death. 

Většina ale nic nevyhledávala aktivně, spíš se nechala unést tím, co momentálně letělo. Měl jsem rád všechno možný od Candlemass, Paradise Lost, přes Sepulturu, Sodom, až po Cannibal Corpse. Každá smečka byla originální, měla svůj zvuk. Poznali jste ji během několika tónů. Miláčci Voivod, k tomu starý páky Messiah. Měl jsem znovu období, kdy jsem novinky doslova hltal. Měl jsem ale taky pořád dvě ikony, ke kterým jsem se doslova modlil. Krabathor a Vader. U nich jsem měl i vypsané texty vedle na papíru a pomocí slovníku se je snažil překládat. Vznikaly z toho občas hodně bizarní slovní spojení, ale já žral kolem těchto dvou skupin úplně všechno. Plakáty, limitované edice. U Vader jsem byl v polským fanklubu. Byl jsem schopný se do krve pohádat, když si někdo jen dovolil o nich říct cokoliv ošklivého.

Být fanouškem je krásná, i když náročná věc. Hrozně mě ale mrzelo, že jsem Krabathor ještě nikdy neviděl naživo. V dobách, kdy ještě žili kluci a Kačenka, tak poblíž nehráli a když už byli v Praze, něco do toho pokaždé vlezlo. Zato Vader jsem již několikrát navštívil, pravidelní čtenáři moc dobře ví, že poprvé ve Wroclavi, když mi bylo 15. Pokaždé, když u nás hráli, vyrazil jsem. Často úplně sám. Jezdil jsem i za hranice, kde mi přišly v tamním podsvětí koncerty ještě divočejší než u nás. Stačilo se opít ve vlaku směrem na Zelenu Goru a pak už jen jít za džínovým davem. Krásný na tom bylo, že kamkoliv člověk v Polsku přijel, ihned se seznámil. Se spoustou stejně šílených, s holkama, který nebyly vůbec chladný a odtažitý, to vám povím.

Zrovna teď sedím se Sabathem na pivu a kecáme. Jsme jak dva magoři, co se nadšeně překřikují. Od Black Sabbath až po brutální death metal. Jde o hudbu. O tu především. Andrea ví, že mě má nechat na pokoji, že se pak přesuneme k nám domů a do rána budeme kecat, pít a poslouchat u toho metal. Hrozně rád na podobné večery vzpomínám. Jednak jsem se spoustu věcí dozvěděl, ale hlavně - on byl Sabath chytrej chlap. Měl už na rozdíl ode mě hodně zkušeností. Jo, byl mým vzorem. Ve spoustě věcí ano. Nejkrásnější byly momenty, když se zasnil, koukal skelným pohledem a popisoval, co cítí, když poslouchá nějakou hudbu.

Uměl ji krásně popsat. Byl jak nějaký básník, který přesně vyjadřuje svoje emoce a pocity. Žádný kurva pyčo metal jako kráva, to sype, do prdele, to je nářez. Ne, on se s riffy doslova mazlil, prožíval je, byl naštvaný, smutný, přesně podle nálady desek. Sdílel se mnou velké nadšení pro Saxon. Ti byli taková naše společná srdcovka. Vždycky si stoupl, rozpustil svoje řídký šedivějící vlasy a někdy i plakal. Asi jako každý z nás měl některé skladby spojené i s jinými zážitky. Vždycky jsem zmlkl a nábožně poslouchal. Když je pro vás muzika víc, než jen pomíjivá zábava a máte dostatek fantazie, tak asi chápete o čem píšu. Byl jsem sice na dobré cestě se stát stejným podivínem jako on, ale nevadilo mi to. Už takhle na mě všichni vždycky koukali. Dlouhý vlas, nechoď mezi nás. Mezi lidma to pořád bylo.

Někdy jsme zašli z nostalgie k Hymrům a pak vyřvávali texty po parcích. Bez ženskejch, chlapi potřebují občas upustit ventil, jasná věc, ne? Jinak bychom byli nevrlí, dusili bychom v sobě vztek. Kdo někdy dělal v továrně, moc dobře ví. Prostě vás po čase začnou okolo všichni štvát. Všimněte si kolem sebe někdy spousty lidí, co mají mrtvý pohled. Pánové bez názoru, bez šťávy. My měli metal a svoje problémy jsme si dokázali vyřvat. Spolu s hudbou jsme ze sebe dostali vše zlé a naše mysl byla najednou čistá. Měli jsme své idoly a ikony, svoje modly, které promlouvaly stejnou řečí jako my. Bylo krásný se těšit na nové desky, na rozhovory, které měly hlavu a patu. V metalu šlo vždycky o peníze, ale stejně, žrali jsme jim všechno i s navijákem. 

Občas se, jak už tomu bývá, nějaká skupina rozpadla a já byl smutný. Jako doopravdy jsem si chtěl sednout a sepsat dopis, jestli to nechtějí dát zase dohromady. Nikdy jsem to neudělal, ale bolelo to. Až takhle jsem metal prožíval. Musel jsem se vyhýbat tupcům a lhářům, magorům, kterých bylo jako všude také spousta. Lidé, kteří jednají zkratkovitě, jsou falešní. Jasně, že takoví byli i mezi námi. Takovej svět bohužel je. Dokázali nám hnout žlučí, pokazit radost z nových desek. Ožralí na koncertech všechno bez rozmyslu kritizovali. Pocházeli ze sorty fanoušků, kterým dělala dobře jen agresivita metalu. A já bojoval. Někdy dostali do držky oni, někdy já. Ale mě nikdo, rozumíš, nikdo na Vader sahat nebude! Občas to někdo nebyl schopen pochopit. Nikdy jsem nic nevyvolával, nikdy nedal první ránu, ale pak se mi splašily kladiva.  

Kluci i holky si ze mě dělali srandu, že mám doma svatyni. Ha, vlastně měli pravdu. Polička pod plakátem s Vader, k tomu CD vyskládaná vždy vepředu. Modly a ikony, měl jsem jich víc, ale tady nebylo vo čem. Neznám nic lepšího, než když máte konečně chvilku klid. Ženský jsou pryč, myši můžou mít préé. Byl jsem mladej a jak říkal kdysi Prcalík, kamaráde, ty jednou na ty holky dojedeš. Ale ne, teď ještě ne. Teď si mě hlídala Andrea a nebyl čas. Přijdu večer domů. Lampa nám svítí do pokoje. Má odhrnutou peřinu a opravdu jí to moc sluší. Zaregistruje mě, převalí se a pozve do postele. Usměji se, pohladím Andreu po tváři, poplácám po zadečku a jdu do kuchyně. Abych nerušil, si pustím De Profundis. Netrvá to dlouho a jsem v rauši. Tahle deska zabíjí. Slyším ji snad po tisící první a stejně jsem mimo. Pařím dlouho. Sám, uprostřed panelového sídliště.  

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 31. října 2020

Recenze/review - ARROGANZ - Morsus (2020)


ARROGANZ - Morsus
CD 2020, Supreme Chaos Records

for english please scroll down

Tvá víra byla vždy silná a intenzivní. Každý den si se odpoledne vydala do kostela všech svatých, abys poklekla a šeptala tichá slova modlitby. Uklidňovalo tě to, naplňovalo a pohladilo duši. Tedy zdánlivě. Zatím si ještě nenalezla úplný klid, pravou ryzí víru. Až jednoho deštivého dne, když byly mraky nízko a ulice žalovaly špínou, si pochopila svůj omyl. Na světě už dávno zvítězilo zlo. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nenávist doslova teče z davu. Utíkáš, drásáš si tvář do krve. Cítíš se ponížená. Věřilas celý život lžím. Jediným východiskem je smrt a nebo hudba.

Německé black death metalisty ARROGANZ jsem několikrát viděl naživo. Pokaždé se jednalo o černo černou mši, poznamenanou dlouhými roky rouhání. Skladby měly hlavu a patu, byly dobře napsány. Nikde nic nepřebývalo, ani nechybělo. Jako při obřadu pro vyvolávání temných sil. Letošní novinka "Morsus" je toho jasným důkazem a potvrzením. 

"Morsus" je již pátým dlouhohrajícím albem kapely. Skupiny, která se celou dobu pohybuje ve stínu, nasává temnou atmosféru a chlad, aby je potom přetransformovala do své hudby. V některých momentech na to jdou třeba jako takoví SATYRICON, NECROPHOBIC. ARROGANZ se ale poměrně často vydávají i do klidnějších vod, za které by se nemuseli stydět ani dobří doomaři. Jako celek potom album sedí pevně a kompaktně pohromadě, poslouchá se samo. Není to sice nic objevného, neotáčí se zde dějinami hudby jako takové, ale songy mají sílu, jasný cíl a směr. Podobné desky se musí dávkovat v kuse, nejlépe když jdete cestou z kostela a konečně chápete, že jste věřili jen sladkým slovům bez obsahu. "Morsus" mě zkrátka baví, víc bych vlastně ani psát nemusel. Je podmanivé, svým způsobem magické, snové. Dokáže ale i ostře říznout, zabolet. Přesně takhle si představuji velmi dobrý black death metal. Obestřený temným závojem tmy. Světlo pronikající skrz sklo, které je špinavé jako duše hříšníků, do kostela. Září krutou pravdou. Zlo existuje. Je v každém z nás, stejně jako v této nahrávce. Peklo!


sumarizace:

"Morsus" je albem, na kterém se němečtí black/death metalisté ARROGANZ pokusili překapat zlo. Povedlo se jim to. Novinka je svým způsobem hodně zákeřným albem, které od posluchače vyžaduje pozornost a dlouhý čas, strávený s deskou. Teprve potom, po dlouhé době, vynikne všechna temnota, kterou na CD němečtí nihilisté doslova vysekali. Nahrávka je hodně o špatných pocitech, o nicotě, o prázdnotě. Je opatřena dobrým zvukem, zajímavými nápady a nepropustnou tmou. Zahalte své tváře do kápí a očekávejte příchod samotného Satana. Čas strávený v obrácených modlitbách a pod zapáleným křížem, vám ukrátí právě ARROGANZ. Tohle album hodně bolí. Stačí ho jen pochopit a vstřebat. Nad městem se opět vznáší padlý anděl s hořícími křídly. Za chvilku spadne z nebe a zapálí onen svět. Buďte připraveni a poslouchejte "Morsus"! Black/death metalová deska, která pálí jako oheň.


Asphyx says:

"Morsus" is the album where German black/death metalist ARROGANZ tried to distil the evil itself. They did it. This new album is very cruel album in its own way and it needs an attention from the listener and a lot of time spend with this record. And after this, after spending a lot of time with this album the darkness which this German nihilists cut out will came outside. The record is about bad feelings, nihility and about emptiness. It is full of good sound, interesting ideas and impervious darkness. Cover your faces in capes and wait for the arrival of the Satan itself. ARROGANZ will short the time you spend in turn prayers and below the fired cross. This album hurts so much. You just have to understand and absorb it. Upon the town there is a fallen angel with burning wings. In a minute it will fall from heaven and it will burn the world beyond. Be prepared and listen to the "Morsus"! Black/death metal album which burns like a fire!



TRACKLIST
1. Anodynon (1:19)
2. Morsus (5:26)
3. Pain & Light (2:39)
4. Sleepless Forever (4:11)
5. Dead Man Galaxy (4:31)
6. In$Ide $uicide (3:16)
7. Aurora Arroganz (3:54)
8. Guillotinen (1:53)
9. Sickpeopledie. (1:51)
10. Next Level Satan (2:38)
11. 553 (3:20)
12. Praise Death = Feast Life (5:42)
13. Dealt With The Devil (5:41)

LINE-UP
K - Vocals & Bass
P - Guitars
T - Drums

DISCOGRAPHY
2011 - Dark and Deathless
2013 - Kaos.Kult.Kreation
2014 - Tod & Teufel
2015 - Sermon of Ungodly Dreams Split (SCR)
2017 - Primitiv
2018 - Erzketzer EP (SCR)
2020 - Morsus (SCR)

http://arroganz.info
https://www.facebook.com/arroganzgermany
https://arroganz.bandcamp.com

https://www.instagram.com/arroganz666

https://www.youtube.com/user/ARROGANZ666

https://www.facebook.com/scrmetal
https://scrmetal.de/shop/search/arroganz

pátek 30. října 2020

Recenze/review - APPARITION - Granular Transformation (2020)


APPARITION - Granular Transformation
EP 2020, Profound Lore Records

for english please scroll down

Psali o něm nedávno v novinách. O podivném chlápkovi, který chodíval temnými ulicemi a vybíral si své oběti. Musely mít bělostnou kůži. Chtěl mít ženu, krásnou a milou. A tak si ji ušil ze zbytků tkání. Odhalili jej náhodou, takový tichý pán. Vždy s lehkým úsměvem na tváři. Zlo se ukrývá všude kolem nás, ale jen málokdo jej dokáže vždy rozpoznat. Mění se totiž, je jako živý organismus, bídný červ, který se vám dostane pod kůži, aniž byste to tušili.

Je mou povinností vám představit americkou death metalovou kapelu APPARITION a jejich prvotinu, letošní EP "Granular Transformation". Už od prvních okamžiků je jasné, že pánové mají velký cit pro klasickou, reálnou a hrubou temnotu. Tradiční postupy, zahalené do doom metalových nálad. Najednou mám pocit, že jsem u podivného chlápka z úvodu na návštěvě. Skladby doslova mrazí.

 

Rád se přehrabuji v podobně polámaných kostech. Na počátku byli INCANTATION, AUTOPSY a jim podobní. Následovaly smečky jako DISMA, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED a další. APPARITION čerpají inspiraci ze stejných záhadných zdrojů. Dvě morbidní skladby jsou ochutnávkou, shnilou návnadou. Hraje se zde americký underground s finskými náladami. Na povrch vylézají dávno nevyřčené křivdy, kapela opravdu umí navodit ty správné temné a zákeřné nálady. Oba songy jsou velmi dobře napsány, mají skvělý záhrobní zvuk a o obalu také netřeba diskutovat. Podobných smeček je sice kolem velké množství, ale myslím, že se Američané mezi ostatními rozhodně neztratí. Dokáží mě totiž přenést nenápadně do bytu, ve kterém podivný chlápek právě navléká jehlu. Dnešní lov se vydařil. Její kůže je tak krásná. Jen mě trošku děsí nasekané kostky zbytečného masa v mrazáku. Ono totiž hnije úplně stejně, jako celá deska "Granular Transformation". Rozkládá se a smrdí. Je chladné. Těším se na další materiál. Temný, zákeřný smrtící kov, který vás strhne do hlubin. Inferno!


sumarizace:

"Granular Transformation" od amerických APPARITION je albem, u kterého se samy otvírají staré hroby. Death metal, který je nám zde předkládán je ostrý, nekompromisní, starý, ošklivý a šíleně návykový. Vydejte se spolu s kapelou na výlet do dávných dob, kdy se ještě hrálo poctivě, reálně a skupinám nechybělo nadšení. Oceňuji velmi dobré, chytlavé nápady, pořádně plesnivý zvuk a hlavně určitou jiskru, kterou cítím z každé skladby. Tohle je muzika pro všechny pamětníky, kteří ještě nezapomněli na to, jak správně death metalem nakopat všem zadky. Mírně se rozkročte, rozpusťte své vlasy, zvedněte ruce a začněte pařit. Starý smrtící kov z devadesátých let opět ožívá. A to pěkně hlasitě a ostře. Kdo z vás si vykope vlastní hrob? Dva songy plné záhrobí, které jsou nabroušené, jako rezavá kosa. Z nahrávky jsem doslova nadšený a užívám si ji plnými doušky. Old school death metal, který rozmetá vše živé i neživé! Skvělá hrobnická práce!


Asphyx says:

"Granular Transformation" from American APPARITION is an album that opens old graves. Death metal presenting here is sharp, uncompromising, old, ugly and insanely addictive. Come with the band on a trip to ancient times, when it was played fair, really and groups don't miss enthusiasm. I appreciate very good, catchy ideas, really moldy sound and the spark I feel from each song. This is music for all contemporaries who haven't forgotten how to kick all asses with death metal. Stand with your legs apart, pick up your hands and start partying. Old death metal from the nineties comes to life again. And it's pretty loud and sharp. Who wants to dig his own grave? Two songs full of Crypt, sharp like a rusty scythe. I'm excited about this recording and I enjoy it. Old school death metal, that will explode everything animate and inanimate! Great gravedigger job!

Tracklist:
01. Soul Secretion
02. Fluid Memories

https://apparition23.bandcamp.com/album/granular-transformation
http://www.profoundlorerecords.com/

čtvrtek 29. října 2020

Recenze/review - CHANCROID - Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic (2020)


CHANCROID - Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic
CD 2020, BRUTE! PRODUCTIONS

for english please scroll down

Dlouho jsem tomu nevěřil. Myslel jsem si, že podobné věci se odehrávají jen v nemocných, šílených myslích. Znali jsme se, potkávali a vždy na mě působil jako veselý, milý člověk. Příkladný otec, takový ten typ, kterého musí mít všichni rádi. Byla to jenom přetvářka, jinak bych o něm ani nepsal. Samozřejmě, že měl dole pod garáží temný sklep. Občas si odskočil od nedělního oběda, aby v něm mučil své oběti.

Lidem do hlavy nevidíte, temnoty a zla je mezi nimi více, než je na první pohled vidět. Každý se dělá lepším, než ve skutečnosti je. Jsem rád, že mi chodí na recenze desky od kapel jako indonéští CHANCROID. Ti dokáží, pomocí brutálního death metalu, ohlodat vše až na kost. A to myslím doslova. 


"Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic" je brutální poctou smečkám jako SUFFOCATION, SKINLESS, DEVOURMENT, GORGASM, LIVIDITY, DISGORGE. Je mačetou zaseknutou přímo do vaší hlavy, nožem bodnutým do břicha. Indonésané jsou velcí hudební surovci a tlaku je podrobeno vše. Mám pocit, že se mi každou chvíli rozskočí lebka na všechny strany. Opravdu před sebou vidím sklep s hrůznými obrazy před sebou. Jako špatný horor, plný krve, který ale není zlým snem, ale smradlavou realitou. Hudebně je to totální vyhlazení, masakr povýšený na vyšší úroveň. Dochází sem tam k určitému stereotypu, monotónnosti, ale to je spíše znak hraného stylu jako takového. Trepanace lebky za plného vědomí. Ostré rezavé hřeby, zatloukané postupně do tkání. Morbidní fantazii se meze nekladou. CHANCROID hrají klasický, dnes již tradiční brutální death metal se vším, co k tomu patří. Navíc přidávají kus sebe samého. Po první ráně ještě vstanete, ale druhá vás srazí na zem a celou desku ti užijete v krvavé mlze. Pokud to takhle máte rádi, tak si nechte chutnat. Velmi dobře!


sumarizace:

"Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic" je deskou, na které CHANCROID odkazují na tvorbu kapel jako SUFFOCATION, SKINLESS, DEVOURMENT, GORGASM, LIVIDITY, DISGORGE. Navíc přidávají pořádnou porci temné atmosféry, chladu a beznaděje. Indonésané nešetří dobrými nápady, perfektním zvukem i hlasem plným morbidity. Jsem nahrávkou doslova pohlcen a připadám si, že mě skupina při poslechu stále dokola věší na kříž. Samozřejmě hlavou dolů a až do úplného odkrvení těla. Kývám se do rytmu, nasávám čerstvou hnilobu. Občas podléhám lehké monotónnosti, ale jinak jsem drcen, rozemlet. "Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic" vám vybrousí do hlavy drážky plné bolesti. Takhle nějak si představuji poctivý, skvěle zahraný brutální death metal. Velmi dobré krvavé album!


Asphyx says:

"Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic" is an album where CHANCROID show their inspiration from bands like SUFFOCATION, SKINLESS, DEVOURMENT, GORGASM, LIVIDITY, DISGORGE. They also add a great portion of dark atmosphere, coldness and hopelessness. Those Indonesians are not lacking good ideas. They have perfect sound and voice full of morbidity. I am just absorbed with this recording and I feel like this band is putting me on a cross every time I listen to this album. Upside down, of course until my body has no blood. I am swinging into the rhythm and I am sucking the fresh rot. I sometimes subject to the light monotony however I am crushed, grinded. "Bestial Perverse Of The Anomalies Psychoneurotic" will tear you holes full of pain into your head. This is how I think hones and great brutal death metal should sound like. Very bloody good album!

Track listing
1. Intro 1:55
2. Coitus Deification Terminology 2:41
3. Maximum High Tension Penetrating 2:44
4. Xyy 3:11
5. Hebephrenia (Instrumental) 3:16
6. Bestial Perverse of the Anomalies Psychoneurotic 4:26
7. Sadomasochist 3:27
8. Abysmal Tranquility 3:07
9. Distortion Cognitive of Malicious 2:47
10. Haemophilus Ducreyi Inoculated 3:01

Line-up:
Wira - Vocals
Hendri - Guitar
Arief - Drums


Further Information:

contact@imperativepr.co.uk | www.imperativepr.co.uk

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine