DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 10. ledna 2021

Recenze/review - THE DEVIANT - Rotting Dreams Of Carrion (2020)


THE DEVIANT - Rotting Dreams Of Carrion
CD 2020, Soulseller Records

for english please scroll down

Z nebe prší krev. Je tma, absolutní ticho a já cítím, že kolem nás obchází smrt. Jsme prokletí, zavržení, marně se modlíme za odpuštění. Kdysi jsme byli malými dětmi a sloužily jsme slepě. Zničili nám celý život. Chladné kobky, nekonečné tresty a utrpení. Pod záštitou jakéhosi boha, kterého nikdo nikdy neviděl. Zaseli v nás jenom nenávist. Sepneme ruce v kruhu a jsme připraveni. Na pomstu. Z nebe musí pršet krev. Černé duše prozřely, naším jediným vysvobozením je smrt.

Když poslouchám novou desku norských black death metalistů THE DEVIANT, připadám si opravdu jako prokletý. Atmosféra nové nahrávky je doslova podmanivá. Kapela vás vezme na dlouhý výlet mezi nekonečné stíny. Každá víra je slepá a nová deska řeže jako chladná čepel nabroušeného nože.


THE DEVIANT se pohybují někde na pomezí norské black metalové školy a floridského death metalu. A dělají to elegantně, s morbidním vkusem. Na "Rotting Dreams Of Carrion" je spousta zajímavých, nebál bych se napsat magických pasáží. Studený zvuk, špinavá aura, nové album smrdí sírou. Norové si hrají s melodiemi jako šelma se svojí obětí. Vše je ponuré, pochmurné, zabalené v mlhavém oparu. Zkušení muzikanti v čele s bývalým zpěvákem GEHENNY (Dolgar) odvedli skvělou práci po všech stránkách. Navíc je novinka jako perfektně namíchaný jed. Pronikne vám do žil, zažijete chvíli překvapení a pak už jenom přejdete na druhou stranu. Uvidíte všechna zvěrstva, kterých jsou schopni jenom padlí kněží. Obrátíte všechny kříže směrem dolů a zničení padnete na kolena. Ano, tohle není jen obyčejná black death metalová nahrávka, ale spíše obřad pro vyvolávání temných sil. Budete zavřeni ve své kobce a v očekávání blízké smrti všechny a všechno proklejete. Dobré desky se vyznačují tím, že ve mě probouzejí spoustu emocí, obrazů a THE DEVIANT si mě ihned naklonili na svoji stranu. Nové album mě uhranulo, pálí a žhne a zároveň je chladné jako ocel. "Rotting Dreams Of Carrion" vás navěky prokleje! Amen.


Asphyx says:

Blood is raining from the sky. It is dark, absolute silence, and I feel death passing by. We are cursed, condemned, we pray in vain for forgiveness. We used to be small children and we served blindly. They ruined our whole lives. Cold dungeons, endless punishments and suffering. Under the auspices of a god, no one had ever seen. They just planted hatred in us. We clasp our hands in a circle and we are ready. In revenge. Blood must rain from the sky. Black souls have matured, our only deliverance is death. 

When I listen to the new album by Norwegian black death metalists THE DEVIANT, I feel like a curse. The atmosphere of the new recording is captivating. The band will take you on a long trip among endless shadows. Every vortex is blind and the new board cuts like a cold blade of a sharpened knife.


THE DEVIANT is somewhere on the border between Norwegian black metal school and Florida death metal. And they do it elegantly, with morbid taste. There are a lot of interesting things about "Rotting Dreams Of Carrion", I wouldn't be afraid to write magical passages. Cold sound, dirty aura, new album stinks of sulfur. Norwegians play melodies like a beast with their victim. Everything is gloomy, gloomy, wrapped in a misty haze. Experienced musicians led by former singer GEHENNY (Dolgar) did a great job in all aspects. Also, it is a novelty as a perfectly mixed poison. It will penetrate your veins, you will experience a moment of surprise and then you will just go to the other side. You will see all the atrocities that only fallen priests are capable of. You turn all the crosses down and the destruction falls to your knees. Yes, this is not just an ordinary black death metal record, but rather a ceremony for evoking dark forces. You will be locked in your cell and, in anticipation of imminent death, will curse everyone and everything. Good records are characterized by the fact that they awaken a lot of emotions, images in me and THE DEVIANT immediately tilted me to their side. The new album captivated me, burns and burns me, and at the same time, it's as cold as steel. "Rotting Dreams Of Carrion" will curse you forever! Amen.


TRACKLIST
1. Atomic Dreams (1:29)
2. Atomic Revolt (4:18)
3. Son Of Dawn (6:02)
4. Torment Inferno (6:11)
5. It Has A Name (4:02)
6. Martyrdom (3:45)
7. Iron Vultures (4:54)
8. Enter The Storm (4:30)

LINE-UP
Dolgar - Bass & Vocals
Violator - Rhythm & Lead Guitars
Bomber - Drums, Rhythm & Lead Guitars

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý osmdesátý - Svrab útočí


Příběh dvoustý osmdesátý - Svrab útočí

Sedím takhle u Hymrů a je mi moc fajn. S každým další pivkem je mi lépe a lépe. Markétka vedle mě, dnes ji to šíleně sluší, je přítulná. Sice nic večer nebude, jednou za měsíc to snad ale přežiju. Jinak jsou tady všichni a já zářím štěstím a nadšením. Jsem ve svém živlu. Právě se probírají nové desky. Jana mě škorpí s novými Deicide, že už to je moc velkej bordel, ale já se jí snažím vysvětlit, jak je každé další album temnější a zničující. Moc mi nevěří, nemám přesvědčovací schopnosti jako kdysi Kytka nebo moje bývalá Kristýnka. Občas mi hlavou problesknou vzpomínky, na mé kamarády i minulé džínové víly myslím jen v dobrém. Snad ony na mě taky. Ale vypadá to tak, když se potkáme, tak se normálně obejmeme, prohodíme pár slov a zeptáme se, jak jde život. Jenom Andrea občas udělá nějakou menší scénu, ale pořád v rámci normálu. Už se taky zklidnila.

Vedle ke stolu se posadí trojice černokněžníků. Kluci jsou o nějakých 3-4 roků mladší a je znát, že milují black metal. Sveřepý pohledy okoukaný z klipů. Mayhem, Darkthrone, Satyricon na tričkách, odrbaný džísky. Image parádní, ale co nějakej úsměv hrobníci? Zavolám na ně, ať si přisednou, přece nebudou někde v rohu. Podobně jsem se seznámil s mnoha lidmi, s některými se potkáváme dodnes. Různě po republice. Metal má spojovat lidi, kdysi tomu tak opravdu bylo. Poznat se podle druhotných znaků jako je tričko. Pánové se zamíchají mezi nás a najednou nejsou takový tvrďáci. Normální studentíci, co se zhlédli v blackovém severu. Nový fenomén, v kterém jsem byl díky své milé, jako ryba ve vodě. Ne vše se mi líbilo, ale já byl vždycky hlava otevřená. A tak se klábosilo a jen tak mimochodem jsem se dozvěděl, že kluci mají kapelu. Jak taky jinak, hrál skoro každej. 

Lovily se na to holky, skvělý bylo, že se člověk mohl někde odreagovat, vyřvat. My si prošli dvěma garážema, ještě se starou partou. Pak jsem se pokoušel hrát i s Tomášem a Buddhou, ale oni místo aby víc přitvrdili, tak začali obdivovat heavík. Já si z toho dělám pořád prdelky, osobně jsou pro mě dodnes třeba Judas Priest i Saxon bohové, bez debat. Z Ironů můžu jenom něco, mám je rád, znám je, ale úplně zase tak je nežeru, jestli mi rozumíte. Zrovna jsem nikde nehrál, basu dávno pověsil na hřebík a o můj jedovatý hlas taky nebyl zájem. Hele, démoni a jak si říkáte. Jednoduše - Svrab. Ty vole, to je neskutečně skvělej název. No, jasný, každej si tím projde, vymejlšet jména kapel je vždycky nejlepší, páč to dá nejmíň práce. Problém je, že nemáme kde zkoušet. Naši fotříci nemají žádnou garáž a doma je to naprd.

Kecáme o Bathory, stačilo pár roků a thrash metal z Německa už nové mladé metalisty tolik nebere. Jako dobrý prej, rychlý, legendy, ale black metal, to je to, co chceme hrát. Hádal bych se, ale směr byl dávno určen a já tu nejsem od toho, abych někomu něco haněl. Příliš jsem neuspěl ani s deathem, do kterýho jsem ponořenej já. Sedneme si navzájem, utužíme družbu panáky. A celý večer se několikrát opakuje. Občas se vidíme s klukama ze Svrabu i odpoledne po práci, na jednom rychlým, než se navrátíme k rodinnýmu krbu. Já k Markétce, kterou teď šíleně moc a ještě víc miluju a mí spolubojovníci k rodičům. Jsem pro ně starší a berou mě. Čerpají informace a protože metly si tenkrát fakt pomáhaly, tak oroduju u Sabatha, jestli by pro ně neměl dole pod plynárnou svůj sklep jako zkušebnu. Jeho kámoši, co tam hráli snad pět let, kdysi nastoupili po nás. V garáži se nám líbilo přeci jen víc. Pánové víc chlastali než hráli a zkušebna byla prázdná.

Kluci ze Svrabu mi ihned slíbili, že budu mít poděkování na jejich prvním CD. Dokonce jsem jim autem odvezl cajky, sehnal v práci nějaký káble a opravil ve svém volném čase zateplení a odhlučnění. Dali jsme si s holkama brigádu a uklidili tam. Vše za souhlasu Sabatha, s jednou pořádně divokou kolaudací. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem slyšel Svraby až asi týden potom, co jsem jim slavnostně u Hymrů předal klíče od krásně rekonstruované místnosti v podzemí. Nějak jsem si je vzal za sebe, připomínali mi totiž mě samotnýho, Kytku a Prcalíka, jen s tím rozdílem, že oni už nemuseli být takoví elektrikáři amatéři. My si museli načíst plánky, sestavit aparáty (tedy hlavně Kytka). Svrabáci si už kupovali hotový kytary i bicí. To vám byla taková pohoda najednou. Jen přitáhnout bedny, zapojit a jelo se.

Snaha o black metal se cenila, bylo to něco jinýho, ale samozřejmě byly začátky rozladěný, hodně punkový. Underground má, měl a bude mít u mě vždycky svý nepopiratelný kouzlo. Třeba si pamatuju, že když se nahodil vedle v místnosti agregát na chlazení, proud začal kolísat a občas vypadly jističe. Někdy taky zajiskřilo kolem zásuvek, ale kluci měli kde zkoušet a neskutečně si to užívali. Nebyli a nikdy nebudou nejlepší kapelou na světě, ale o to ani nešlo. V podzemí tyhle věci fungují trošku jinak, než mezi běžnými smrtelníky. Navíc, každou další zkouškou se Svrab zlepšoval a zlepšoval. Osobně jsem se zařekl, že už končím, muzika ve mě (a teď myslím její produkce) pořád probouzela hlavně smutný vzpomínky. Hrál jsem potom falešně a vypadával z rytmu. Prostě jsem před sebou viděl obličeje svých mrtvých kamarádů a byl nostalgickej jako stará bába.

Jednoho srpnového víkendu, když jsme byli pozváni do zkušebny na představení nových skladeb a následnou pitku, jsem se ale k baskytaře postavil. Notně posilněný pivem jsem se zase jednou odvážil. Nikdy jsem nebyl bůhví jak technický basák, ale měl jsem svůj styl. Image na výbornou a tentokrát jsem rytmus fakt držel. Chtěl jsem trošku zamachrovat před Markétou, taky Jana a Prcalinka mě přemlouvaly, ale když jsem tam tak stál, brnkal a řval do mikrofonu starý fláky od Motorhead, trošku se mi stýskalo. Nepopírám. Jenže Svrabi nikoho momentálně nepotřebovali a mě vlastně svým způsobem hrozně vyhovovalo být tichým podporovatelem v pozadí. Měl jsem pocit, že jsem součástí, bylo to hlavně o kamarádství, o partě lidí, která něco tvořila. 

Znáte to, někdo rybaří, někdo sbírá známky, někdo nedá pokoj žádný sukni, další má psa. Pořád si myslím, že je stokrát lepší mít koníčka, nechat se pohltit něčím zajímavým, než jen sedět a nadávat. Kritizovat umí fakt každej, sundat mravenčí práci několika lidí během minuty není žádný umění. Vždycky jsem si vážil lidí, kteří se o něco snaží. Svrab nehrál vrcholově, ale byl jsem hrozně moc rád, že jsem mohl pomoc. Člověk je skupinovej tvor, samotářů zase tolik podle mě není, každej je rád s někým, s kým mu je dobře. Stačilo mi, že jsem si mohl sem tam zařvat do mikrofonu, nasát atmosféru, zavzpomínat, koupit basu piva, odvézt na koncert. Holky to měly podobně. Možná jsme byli ve světě trošku ztracení, ale metal nám fakt dodával sílu. 

Svrab kupodivu neměl jepičí život. Kapela hrála ještě dlouho po tom, co jsem už byl dávno v Plzni. Kluci se dodnes věnují muzice. Každý jinak, jak šel čas, ale to není zase tolik důležité. Připadalo mi, že v devadesátých letech byl v každém druhém sklepě podobný soubor. Mladý kluci a holky se snažili, makali, dávali se dohromady a rozcházeli. V podzemí se to mlelo, spousta smeček dle mého měla i na to prorazit. Ale znáte to, jsme Češi, občas býváme moc velký přizdisráči, nejsme ochotni obětovat pohodlí. Umíme být šikovní a schopní, ale chybí nám závěrečný tah na branku. O tom ale moje příběhy nejsou. Možná bych měl jenom poděkovat, říct ty vole Svrabi, to tenkrát bylo, co? Pamatuješ? Vlastně jsem to nakonec udělal. S klukama mi bylo moc fajn, díky za všechno. Metal s vámi a zlé pryč. Podepsán Smrťák, jeden z vašich prvních fanoušků. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 9. ledna 2021

Recenze/review - CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood (2020)


CEREMONIAL BLOODBATH - The Tides of Blood
12" vinyl 2020, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že se mrtvola vsákla přímo do země. Bylo to počasím, možná i červy, kteří se usídlili přímo v jejím břiše. Pravděpodobně to byla žena. Zatím si ale nejsem jistý. Stupeň rozkladu tkání je příliš velký. Odebírám vzorky a můj méně zkušený kolega zvrací kousek vedle. Pokouším se na situaci dívat očima vraha, ale moje výchova a zábrany mi to tentokrát nedovolí. Příliš divoké, devastující. To snad ani nemohl udělat člověk.

Stejně démonický, šílený, bestiální je i black death metal z rukou kanadských CEREMONIAL BLOODBATH. Primitivní riffy, zpočátku nepřehledné skladby, tak jak se to dnes v tomto ranku sluší a patří. Celé je to neskutečně shnilé a černé jako spálené ohořelé tělo. Mám při poslechu opravdu pocit, že se dívám do tváře samotné smrti.

 

CEREMONIAL BLOODBATH jsou ze stejné líhně jako kapely typu BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL. Mám poslední dobou trošku pocit, že podobných smeček je dvanáct do tuctu, ale fanoušci po podobných zvěrstvech touží a obdivují je. Osobně se držím spíše vzadu, ne vše mi vyhovuje. Ale "The Tides of Blood" mi po nějaké době začalo jako nějaký jed kolovat v žilách. Dokážu určitě pochopit, pokud bude někdo z nové desky rozpačitý, případně ji odmítne. Je totiž nebývale (jak už to bývá v podobných kruzích zvykem) nepřístupná, bestiální, zastřená. Vlastně by se také dalo napsat, že se mi album líbí nejvíce v pomalejších pasážích. Ty rychlé mi přijdou tak nějak navzájem hodně podobné. Tahle mrtvola tady zkrátka ležela až příliš dlouho, je moc smradlavá i pro otrlejšího fanouška pravé smrti. Doporučuji vytrvat, zkusit desku dostat do hlavy v různých náladách a stavech mysli. CEREMONIAL BLOODBATH jsou jako nějaká bájná příšera z hlubin, která se právě vynořila nad hladinu, smrdí jí z tlamy a lační po čerstvém mase. "The Tides of Blood" je velmi dobrou, devastující nahrávkou, která udělá dobře každému, kdo má rád blasfemii v death metalu. Peklo!


Asphyx says:

Death Metal Terrorism from Canada! Swallowing your own bloodshed, orthodox blasphemy in the shadow of the burning church! Blasphemy, dirt, death, morbidity! Chaos, violence and Satan in one place. A long ceremony to honor the fallen angels. Have you ever drowned in your own juice? Blessed with hell? If not and would like to experience this unrepeatable feeling, I recommend a new album of CEREMONIAL BLOODBATH maniacs.

However, I would mention one small warning. If you expect ordinary horror and friendly tunes, run away. "The Tides of Blood" is a record that I dare to say is not for everyone. Only few survive the long 47 minutes of total deadly madness in a piece. Canadians do not let you breathe in for a moment. The news pushes, cuts and burns essentially all the time. It takes time, lots of careful listening and patience. The listener is forced to uncover individual layers of uncompromising riffs, dark energy and pus.


"The Tides of Blood" can be categorized as morbid bands like BLASPHEMY, CONQUEROR, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLACK WITCHERY, BESTIAL WARLUST, BLACK CURSE, IMPETIOUS RITUAL. For the uninitiated, this will only be an impermeable monolith of total chaos. I recommend, however, to withstand the initial shock. The novelty is as cutting into an old wetting wound. You also do not feel any pain at first, just a dull throat of blood. But after a while, you're racing with pain on the wall. The album may be too long, very monotonous and too "unpleasant". But this is how the demons glorify in the tomb and bow down to all the horns. I was most successful listening to earphones when I was cut off from the outside world. Eventually there will be revelations of the desecration of the sacred remains. The skulls are cracked, the bones are crushed into dust. What more do you want? Absolutely blasphemous and uncompromising death/black metal that burns you to ashes! Inferno!

tracklist:
1. Command Sacrifice
2. Primitive
3. Book of Black Blessings
4. The Throat of Belial
5. Hordes of Demons Feeding
6. The Void Staring Back
7. Hammer Throne
8. Seven Wells
9. Ceremonial Bloodbath
10. In the Depths

band:
Faceless Infinity - Guitar / Vocals
Abysmal Berserker - Lead Guitar
The Noctural Black - Bass / Vocals
Nuclear Hammer Throne - Drums

https://www.facebook.com/ceremonialbloodbath/
https://ceremonialbloodbath.bandcamp.com/album/the-tides-of-blood
https://sentientruin.bandcamp.com/album/the-tides-of-blood
http://sentientruin.com/

Recenze/review - GUT - Disciples of Smut (2020)


GUT - Disciples of Smut
CD 2020, Splatter Zombie Records

for english please scroll down

Přiznám se, že na návraty kapel po dlouhé době příliš nevěřím. Čest ale výjimkám. Grind a gore grind jsou styly, které, stejně jako ostatní, musíte hrát srdcem. To není nic nového, ale tentokrát to srdce musí držet v ruce někdo, kdo na něj bude mít velkou chuť. Musí z něj odkapávat krev, musíte cítit strach a beznaděj. Těch pár napínavých okamžiků, kdy budete ještě chvilku žít, vám neproběhne hlavou celý život, ale jen pár okamžiků, kdy jste se chovali hnusně.

GUT se po několika splitkách vrátili ve velkém stylu. Alespoň takhle to vnímám já. Základem je stále goregrind, ale deska má neskutečně temnou, antihumánní atmosféru. Mám při poslechu pocit, že jsem jen kusem zcela zbytečného masa, určeným na porážku. 

 

GUT loni nebyli rozjuchanou partičkou úchylů, ale spíše nejbližšími kamarády sériových vrahů, milovníky temnoty, nechutnosti, špíny, surovosti. Nebojí se zpomalit, nechat vyniknout všechen ten lidský hnus, který se stále a opakovaně jako nějaká řeka valí i kolem vás. V některých momentech koketují až s black/death metalovými náladami (já občas slyším i těžkotonážní doomové pasáže). "Disciples of Smut" má ale hlavně neskutečně podmanivou atmosféru. Připomíná mi návštěvu míst, kde se stal nějaký násilný čin. Vše je uvěřitelné, opravdové, zvukově parádně ošetřené. Nevím sice, jak budou desku vnímat staří fanoušci kapely, ale na rovinu, je to vcelku jedno. GUT se totiž povedlo nahrát komplexní dílo, které přesahuje nejen hranice extrémních žánrů, ale i lidského mozku. Opravdu. Protože jak známo, tak když vám někdo vytrhne srdce z těla, tak v hlavě to ještě chvilku funguje. Ne moc dlouho, ale garantuji vám, že v těchto krásných morbidních okamžicích budete rádi za to, že můžete "Disciples of Smut" poslouchat. Pokud tedy máte chuť na opravdu temný zážitek a dávno jste přestali věřit v lidský druh. Potom neváhejte ani chvilku. Odehrává se zde totiž něco velkého, ošklivého, šíleného, záhadného. Co na tom, že znovu zemřete? S tím se tak nějak počítá. Vynikající black gore grindový masakr!


sumarizace:

Album "Disciples of Smut" je nahrávkou, která mě přenesla do nějakého hodně morbidního hororového filmu. Všechny postavy spolu s muzikou doslova ožívají před očima. Hudba je to krutá, nekompromisní, šílená a plná energie. GUT dostáli svému dobrému jménu a předhodili nám pořádně mrtvolný kousek masa. Songy jsou plné špíny, lidského hnusu. Jsem jimi pohlcený od začátku do konce. Bestie opět promluvila. Mocně a hlasitě. Mokvají mi znovu staré rány, jsem ztracený ve víru ostrých riffů. Tahle deska připomíná setkání s vlnou tsunami. Smete vás, rozdrtí, rozmačká, rozseká a vy budete mít co dělat, abyste se dali vůbec dohromady. GUT hrají tak, jak to umí nejlépe. Postaru, s velkým feelingem a drivem. Ocení asi spíše starší posluchači, ale to vůbec nevadí, tohle album má v sobě velkou sílu. Grind/gore, black death metalová nahrávka, která vám utrhne hlavu! Skvělá práce!


Asphyx says:

The album "Disciples of Smut" brought me to some kind of very morbid horror movie. Every character and the music just becomes alive in front of your eyes. The music is cruel, uncompromising, crazy and full of energy. GUT comply with their good name and they throw out dead piece of a meat. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. The beast had spoken again. Mightily and loudly. My old wounds are weeping and I am lost in the whirl of lost riffs. This album feels like a tsunami wave. It will sweep you away, smash you, crush you and you will get through a lot of pain to get back together. GUT play the best they know. It is old school with a great feeling and drive. This album will be probably more appreciated by old fans. However, it doesn´t matter and for me this album has a great power. Grind/gore, black death metal record which will cut your head off! Great job!

tracklist:
1. Summoning the Befouled Servants of the Bizarre
2. Smothered with Austrian Chloroform
3. Disciples of Smut
4. Altar of Domination
5. Make ´em Cum Slowly
6. Hypnotized Harem
7. The Well of Ghouls
8. Empire of the Centipede of Pigs and Hoes
9. Anus Anubis
10. Cacophonous Rites
11. Dickslapped and Shrinkwrapped
12. Cave of Sexual Savagery
13. From Below
14. Chants from the Sex Dungeon
15. Diabolical Degradation
16. Myth of Perversion


pátek 8. ledna 2021

Recenze/review - TRIBE OF PAZUZU - King of All Demons (2020)


TRIBE OF PAZUZU - King of All Demons
EP 2020, Vic Records

for english please scroll down

Prach si a v prach se navrátíš. V undergroundu to platí mnohonásobně. Uctíváme zde temnotu, chlad, špinavé metalové postupy a hlavně poctivou a studenou atmosféru, kterou poznáte jen v případě, když potkáte smrt. Jsem zrovna několik metrů v podzemí. V jedné staré, dávno opuštěné kobce. A poslouchám v ní nové EP black death metalové skupiny TRIBE OF PAZUZU. Přidávám hlasitost a najednou mám pocit, že po stěnách ztéká krev. Myslím, že jsem místo svého posledního odpočinku nalezl správně.

Kolem se povalují rozbité rakve, ze kterých vylezli nemrtví. Chtějí se pomstít za všechna příkoří, která se jim za života stala. Tahle smečka je složena ze samých slavných jmen (Death Metal ft. Nick Sagias (bass/vocals, Overthrow, Soulstorm), Randy Harris (guitar, Macifecation), John McEntee (guitar, Incantation), Flo Mounier (drums, Cryptopsy). Podobné superskupiny nebývají vždy zárukou kvality, ale za TRIBE OF PAZUZU bych dal ruku do ohně. Povedlo se jim totiž zhudebnit nejčernější tmu. 

 

Procházím se mezi stíny a obdivuji zvuk celé desky. Dívám se na obal a přemýšlím, kdy jsem naposledy potkal Satana. Dnes už dobře vím, že se ukrývá v každém z nás. Stejně jako v "King of All Demons". Kapela působí jako nějaký zlý našeptávač, který vás svádí k rouhání. Kříže jsou obráceny směrem dolů a prokletým kostelem zní death/black metal ve stylu MORBID ANGEL, OBITUARY, DEATH. Jedná se o čistou esenci toho nejlepšího, co přináší ryzí a nefalšovaný americký death metal. Užívám si temnou energii, skladby jsou náležitě heavy, mají v sobě tajemno a touhu po krvi. Riffy jsou jako ostré hroty, které mi kapela postupně zaráží do hlavy. Troufám si tvrdit, že v téhle kobce budu ještě dlouhý čas a pokaždé, když mi bude připadat, že dnešní svět hoří, tak se do ní budu rád a často vracet. TRIBE OF PAZUZU totiž nahráli album, které je jako dokonale vybroušený černý diamant. Skladby nejsou jen obyčejným, skvěle zvládnutým řemeslem, ale mají v sobě i štiplavou pachuť starých poctivých časů. Prach si a v prach se navrátíš. Mezitím budu poslouchat "King of All Demons". Brána do pekla byla opět otevřena. Stačí jen vstoupit. Excelentní pocta stínům!


Asphyx says:

Dust and return to dust. In the underground, this is true many times over. We worship darkness, cold, dirty metal procedures and, most importantly, an honest and cold atmosphere, which you will only know if you meet death. I'm just a few feet underground. In an old, long-abandoned dungeon. And I listen to the new EP black death metal band TRIBE OF PAZUZU. I turn up the volume and suddenly I feel the blood flowing down the walls. I think I found the place of my last rest correctly. 

Broken coffins are lying around, from which the undead climbed. They want revenge for all the hardships that have happened to them during their lives. This pack consists of famous names (Death Metal ft. Nick Sagias (bass / vocals, Overthrow, Soulstorm), Randy Harris (guitar, Macifecation), John McEntee (guitar, Incantation), Flo Mounier (drums, Cryptopsy). supergroups are not always a guarantee of quality, but for TRIBE OF PAZUZU I would put my hand in the fire, because they managed to set the darkest darkness to music.


I walk through the shadows and admire the sound of the whole album. I look at the cover and wonder when I last met Satan. Today, I know very well that he is hiding in each of us. As in "King of All Demons". The band acts like some evil whisperer, seducing you to blasphemy. The crosses are turned downwards and the cursed church sounds death / black metal in the style of MORBID ANGEL, OBITUARY, DEATH. It is the pure essence of the best that pure and unadulterated American death metal brings. I enjoy the dark energy, the songs are properly heavy, they have a mystery and a desire for blood. Riffs are like sharp spikes that the band gradually strikes in my head. I dare say that I will be in this dungeon for a long time and every time I feel like today's world is burning, I will be happy to return to it often. TRIBE OF PAZUZU recorded an album that is like a perfectly cut black diamond. The songs are not only an ordinary, well-mastered craft, but they also have a pungent taste of old honest times. Dust and return to dust. In the meantime, I'll listen to "King of All Demons." The gate to hell was reopened. Just enter. An excellent tribute to the shadows!



Tracklist:
01. King of All Demons
02. Summoning Rituals
03. The Burning of Diseased Empires
04. Crucify the Deceivers
05. Retaliation & Wrath

band:
Death Metal ft. Nick Sagias (bass/vocals, Overthrow, Soulstorm), Randy Harris (guitar, Macifecation), John McEntee (guitar, Incantation), Flo Mounier (drums, Cryptopsy)


Interview - TOXAEMIA - Death metal is from the gut, you do not just hear it you feel it.


Interview with legendary death metal band from Sweden - TOXAEMIA.

Answered bassist Pontus Cervin, thank you!

Translated Duzl, thank you!

Questions prepared Jakub Asphyx.

Recenze/review - TOXAEMIA - Where Paths Divide (2020):

Ave TOXAEMIA! I must first write that I am very glad that you have returned. I used to read about you in a Polish underground zine, but it's maybe 25 years. I remember wanting a tape of yours, but in the end, I couldn't get anything. In the Czech Republic, this was almost impossible. How was the idea of the return and rebirth of TOXAEMIA reborn? 

Hey there Deadly Storm Zine, to answer your question after we stopped playing in 1992. All three of us moved away from our home town Motala. It took until 2016 before we lived in the same town again. Once we were in the same location again it didn't take us very long to get back together jaming again. To begin with it was just for fun, drinking beer and playing some of the old tunes. But after a while it turned more serious, and we wanted to play some gigs and record new material. 


Outside you have a fresh album "Where Paths Divide", which sounds like cuts from the nineties. It is said that you cannot teach an old dog new tricks and in your case it is only good. How did the board come about? To record the first full-length album after 30 years of existence, I call it underground! Wasn't it hard to meet and write new material after so many years? 

Surprisingly it was fairly easy, the inspiration was there and our new members brought a lot of energy and experience in to the process. 

The novelty was created by Dan Swano. I have to say that the sound really worked. Can you tell us how you felt about entering the studio? Did you have everything ready or did you fine-tune the details on the spot? The technique, the recording technology, has also changed a lot since your beginnings, how has it affected you? 

Well the recording was done in three stages and also different locations. The Drums we recorded in Fagersta at Studio Cave where Pontus Ekwall (Kazjurol). After this we recorded all Guitars and Bass in our rehearshal room in Motala. All Stevos Backing Growls were recorded there too. We called it Studio Cervin since I did the Engineering. Finally Dennis recorded all of his Vocals in his rehearshal studio in Kalmar. We did all the fine tuning as we went throuhg the recording process. Once all tracks were recorded it was sent to Mr Swanö in Germany. And he delivered exactly the sound we wanted! 


I don't have an original CD at home yet, can you tell us who is the author of the cover? I have to say that he really did it. I understand well that on it is Death itself, which stands at a crossroads between our world and the other? 

The Cover was done by César Valladares, and man did he deliver exactly what we wanted. Such a great artist and a great guy. I can recommend any band who wants great cover art to contact him. 

I like your interpretation, it is very close to the vision we had.


When I read the names of the songs, the lyrics are such a death metal classic. Who is to blame and what inspires them? Dennis wrote most of the lyrics but me (Pontus) and Stevo wrote a couple as well. Inspiration for the lyrics come from various places and subjects. 

Everyone who started with death metal in the 1990s has Sweden fixed as the birthplace of ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS. All your bands have the typical, rattle sound of guitars, but you're out of the question. I don't think you're typical. Influences such as PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION and others can also be heard in your music. Who was your role model when you started? Can you please guide us through the history of the band? 

So many influences it hard to account for them all. But yeah you are correct we did not and still do not want to sound like the traditional Swe-Death bands. We listened more to the american and brittish style of Death Metal for our inspiration. Now we are a swedish band so you can probably still hear that anyway. 


What kind of musicians were your role models when you started? How and why did you actually start playing metal and how did you get into death metal? 

The beginning of the band happened at a local rock festival in our home town, me ans Stevo went there and there was two Thrash bands on the bill. Local bands, from Motala if memory serves they were called Gravity and Curse or possibly Cursed. The latter played a Kreator inspired fast and furious variant of thrash and Gravity played Bay Area style thrash. 

We hear these guys and thought lets start a band. So we did! 


There remained only two people of original TOXAEMIA - Pontus and Stevo. How did you get together with the others? I know that Perra plays with NOMINON and DREADFUL FATE, for example, but I don't know much about Rasmus and Dennis. Was it difficult for newcomers to understand the spirit of the band? How does mutual chemistry work between you? 

We are very fortunate to have found new members who fit right in to the band and make it even stronger. We are not from identical musical backgrounds, but that is what makes it stronger. 


What about TOXAEMIA and concerts? I looked at your profile on Facebook and you play mostly only in Sweden. Wouldn't you be tempted when the covid plague passes, a bigger tour, when you already have a new album and are celebrating 30 years of existence? 

There are plans in place to do something outside of Sweden but as you say Covid has come in the way and we do not now when or even if it will happen. But we sure want to come out of Sweden and do gigs. 

Now I am listening "Where Paths Divide" all the time and I appreciate the old school death metal feeling the most. I don't think there's much to learn, musicians have to have it in them. How do you actually perceive death metal? What does it mean to you? 

I think a good song is a good song you feel it in the gut. Death metal is from the gut, you do not just hear it you feel it. 


Please tell us what TOXAEMIA is going to do in the future? Will you continue to function regularly and will we see another album soon? Do you compose, create new songs? 

We are currently writing new material for what we hope will be our next album. Now that we are back in business we have no plans to stop any time soon. 

Thank you so much for the interview. I'm really looking forward to playing the album from the original CD. Also on the t-shirt. I wish not only "Where Paths Divide" much success and may you prosper in your private lives! TOXAEMIA RULES! 

Thanks for the interview and greetings to all the readers of Deadly Storm Zine!



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

Rozhovor - TOXAEMIA - Death metal je naší součástí, nejen, že ho slyšíme, ale i cítíme.


Rozhovor s legendární death metalovou skupinou ze Švédska - TOXAEMIA.

Odpovídal baskytarista Pontus Cervin, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Recenze/review - TOXAEMIA - Where Paths Divide (2020):

Ave TOXAEMIA! Nejdříve musím napsat, že jsem moc rád, že jste se vrátili. Kdysi jsem o vás četl v jednom polském undergroundovém zinu, ale to je snad 25 let. Pamatuji si, že jsem chtěl nějakou vaši kazetu, ale nakonec se mi nic nepovedlo sehnat. U nás v Čechách to šlo špatně. Jak vlastně vznikla myšlenka na návrat a znovuzrození TOXAEMIA? 

Zdravíme Deadly Storm Zine! Abych odpověděl na tvou otázku, co následovalo poté, co jsme přestali v roce 1992 hrát. Všichni tři jsme se přestěhovali z našeho rodného města Motala. Trvalo to až do roku 2016, než jsme znovu začali všichni opět žít na stejném místě. Jakmile jsme tedy byli znovu pohromadě, netrvalo nám dlouho, než jsme se opět dali dohromady. Začalo to jen hraním pro zábavu, pitím piva a přehráváním některých starých melodií. Ale po chvíli to začalo být vážnější a my jsme chtěli hrát koncerty a nahrát nový materiál. 


Venku máte čerstvé album „Where Paths Divide“, které zní jako vystřižené z devadesátých let. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš a ve vašem případě je to jen dobře. Jak deska vznikala? Nahrát po 30 letech existence první dlouhohrající album, tomu říkám underground! Nebylo těžké se po tolika letech sejít a psát nový materiál? 

Překvapivě to bylo docela snadné, měli jsme inspiraci a naši noví členové do toho vnesli spoustu energie a zkušeností. 

Novinka vznikala u Dana Swano. Musím říct, že zvuk se opravdu povedl. Můžeš nám prozradit, s jakými pocity jste nastupovali do studia? Měli jste všechno připraveno nebo jste ladili detaily až na místě? Od vašich počátků se také hodně změnila technika, technologie nahrávání, jaký to na vás mělo vliv? 

Nahrávali jsme ve třech fázích a také na různých místech. Bicí jsme nahráli ve Fagerstě ve Studiu Cave u Pontuse Ekwalla (Kazjurol). Poté jsme nahráli všechny kytary a basy v naší zkušebně v Motale, kde jsme nahráli také všechny Stevosovy doprovodné growly. Říkali jsme tomu Studio Cervin, protože jsem dělal zvukaře. Nakonec Dennis nahrál všechny své vokály ve svém studiu v Kalmaru. Když jsme procházeli procesem nahrávání, všechno jsme rovnou doladili. Jakmile byly nahrány všechny stopy, poslali jsme je Swanovi do Německa. A on nám dodal přesně ten zvuk, jaký jsme chtěli! 


Nemám doma ještě originální CD, můžeš nám prozradit, kdo je autorem obalu? Musím říct, že se opravdu povedl. Chápu dobře, že je na něm samotná Smrt, která stojí na rozcestí mezi naším a oním světem? 

Obal vytvořil César Valladares a chlape, dodal nám přesně to, co jsme chtěli. Je to skvělý umělec a skvělý chlap. Mohu doporučit každé kapele, která chce skvělý obal, aby ho kontaktovala. Líbí se mi tvá interpretace, je velmi blízká vizi, kterou jsme měli. 


Když si přečtu názvy skladeb, tak se textově jedná o takovou death metalovou klasiku. Kdo je má na svědomí a čím jsou inspirovány? 

Dennis napsal většinu textů, ale já (Pontus) a Stevo jsme jich také pár napsali. Inspirace pro texty pochází z různých zdrojů a témat. 

Každý, kdo začínal s death metalem v devadesátých letech, tak má Švédsko zafixované jako rodiště ENTOMBED, NIHILIST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS. Všechny vaše kapely mají typický, chřestivý zvuk kytar, ale vy se přece jen vymykáte. Nejste podle mě typickými představiteli. Ve vaší hudbě lze zaslechnout i vlivy třeba PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION a dalších. Kdo byl vlastně vaším vzorem, když jste začínali? Můžeš nás prosím provést historií kapely? 

To množství vlivů je těžké shrnout do jednoho. Ale ano, máš pravdu, nezněli jsme a stále nechceme znít jako tradiční švédské death metalové kapely. Pro naši inspiraci jsme poslouchali více americký a britský styl death metalu. Nyní jsme švédská kapela, ale i přesto to můžeš stále slyšet. 


Jací muzikanti byli tvými vzory, když si začínal? Jak a proč si vlastně začal hrát metal a jak ses dostal k death metalu? 

Vznik kapely se odehrál na místním rockovém festivalu v našem rodném městě, šel jsem tam já a Stevo a na programu byly dvě thrashové kapely. Místní kapely z Motaly, pokud mi paměť slouží, jmenovali se GRAVITY a CURSE nebo možná CURSED. Potom KREATOR, který nás inspiroval k rychlé a zběsilé verzi thrash metalu, zatímco GRAVITY hráli “Bay Area” thrash. Slyšeli jsme tyto týpky a řekli si - pojďme založit kapelu. A udělali to! 


Z původní sestavy TOXAEMIA jste zůstali jen dva – Pontus a Stevo. Jak jste se dali dohromady s ostatními? Vím, že třeba Perra hraje s NOMINON a DREADFUL FATE, ale o Rasmusovi a Dennisovi toho příliš nevím. Bylo pro nováčky těžké pochopit ducha kapely? Jak mezi vámi funguje vzájemná chemie? 

Máme velké štěstí, že jsme našli nové členy, kteří skvěle zapadli do kapely a ještě ji posilují. Nepocházíme ze stejných hudebních prostředí, ale to je to, co nás dělá o to víc silnějšími. 


Co vlastně TOXAEMIA a koncerty? Díval jsem se na váš profil na facebooku a hrajete převážně jenom ve Švédsku. Nelákalo by vás, až pomine covidová nákaza, nějaké větší turné, když už máte nové album a slavíte 30 let existence? 

Existují plány zahrát i mimo Švédsko, ale jak říkáš, Covid se nám postavil do cesty a my zatím nevíme, kdy bude možné to zrealizovat. Ale určitě chceme vyrazit hrát za hranice Švédska. 

Poslouchám teď „Where Paths Divide“ stále dokola a nejvíc oceňuji takový ten old school death metalový feeling. Podle mě se nedá moc naučit, muzikanti jej musí mít v sobě. Jak vlastně vnímáš death metal ty? Co pro tebe znamená? 

Myslím, že dobrá skladba je dobrá skladba, cítíš to v kostech. Death metal je naší součástí, nejen, že ho slyšíme, ale i cítíme. 


Prozraď nám prosím, co chystají TOXAEMIA do budoucna? Budete dál regulérně fungovat a dočkáme se brzy dalšího alba? Skládáte, tvoříte nové skladby? 

Aktuálně píšeme nový materiál, ze kterého jak doufáme vznikne naše další album. Nyní, když jsme zpět na scéně, nemáme v plánu brzy přestat. 

Děkuji moc za rozhovor. Už se moc těším, až si pustím album z originálního CD. Také na tričko. Přeji nejen „Where Paths Divide“ mnoho úspěchů a ať se vám daří i v soukromých životech! TOXAEMIA RULES! 

Děkujeme za rozhovor a zdravíme všechny čtenáře Deadly Storm Zinu!



------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

KNIŽNÍ TIPY - Ústav - Stephen King (2020)


Ústav - Stephen King
2020, Beta-Dobrovský

Kdysi dávno jsem na kolejích v Plzni dostal od kamaráda doporučení na knihu Řbitov Zvířátek od Stephena Kinga. Cestou do hospody přede mnou přeběhla kočka a ve mě by se krve nedořezal. Od té doby mám od něj rád skoro všechno. Něco více, něco méně, ale spolu s Růženkami se mi z posledních let líbí Ústav asi nejvíce. Mistrovi se povedla jedna úžasná věc. Přesvědčit mě, abych tomu malému nadanému klukovi fandil dlouho do noci, kdy jsem se nedokázal od knihy vůbec odtrhnout. 

Perfektně popsané zneužití moci, reálií malého města a hlavně myšlení Luka Ellise. Říkám to pořád, na dětské postavy je nejlepší King:)).

Kolem zuří nějaká epidemie nebo co a já si doma u dobrého pití pomlaskávám. Pár posledních knih už mi přišlo, že se King trošku opakuje, stáří je přeci jen znát, ale Ústav je koncert jako za starých časů. 

Lidé čtěte!

--------------------------------------------------------------
Uprostřed noci, v domě na klidné ulici v příměstské Minneapolis, vetřelci tiše zavraždí rodiče Luka Ellise a naloží ho do černého SUV. Operace netrvá ani dvě minuty. Luke se probudí v Ústavu, v místnosti, která vypadá stejně jako jeho pokoj – kromě okna…

Psychicky děsivý stejně jako Žhářka a s úžasnou dětskou imaginací kultovního To je Ústav dramatickým příběhem o dobru a zlu ve světě, kde hodní kluci vždy nevyhrají.


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

čtvrtek 7. ledna 2021

Recenze/review - OF FEATHER AND BONE - Sulfuric Disintegration (2020)


OF FEATHER AND BONE - Sulfuric Disintegration
CD 2020, Profound Lore Records

for english please scroll down

Včerejší den byl krásný. Slunečný a přívětivý. Až do doby, než mě chytli, svázali a zavřeli do temné kobky. Mí vlastní démoni, o kterých se mi zdálo ve zlých snech. Vypadají jako padlí kněží. Zahaleni v kápích, s obličeji bez tváře. Ležím na studené špinavé zemi a přemýšlím, kdy se vrátí. S nožem v ruce. S úsměvem na tváři. Už dávno vím, že živý odtud nikdy nevyjdu. Jsem prokletý, neuposlechl jsem a rouhal se všem bohům. Podříznou mi hrdlo a moje krev je důkazem, že bůh neexistuje.

Při přechodu na onen svět hledám nějakou hudbu, která by se k mé situaci hodila a nová deska amerických OF FEATHER AND BONE je jasnou volbou. Už od prvních setkání má v sobě nahrubo nasekanou tmu, černou energii. Podobný death metal je mi vlastní a s desku si neskutečně užívám. Je plná stínů. 

 

"Sulfuric Disintegration" připomíná čerstvě otevřenou rakev, ve které byl pochován někdo, kdo před smrtí hodně trpěl. Z hudby amerických maniaků slyším lehkou inspiraci třeba takovými OUTER HEAVEN, DEAD CONGREGATION, INCANTATION, PISSGRAVE, BOLT THROWER, ale i kupříkladu DEVOURMENT. Starý prašivý death metal je doplněn o modernější prvky a výsledkem je deska, která doslova zabíjí. Zvukově je album velmi dobře ošetřeno (Arthur Rizk - Producer, Mixing, Mastering, Ben Romsdahl - recording), obdivuji i parádní obal od Stewarta Coleho. Nejvíc na mě ale působí celková atmosféra desky, která je zničující a zároveň podmanivá. Jedná se o hudební násilí v tom nejlepším slova smyslu. Opravdu si připadám jako zavřený v nějaké staré kobce, hluboko pod zemí. Ta rakev, na kterou se již několik dní dívám, je připravena pro mě. OF FEATHER AND BONE jsou jasným důkazem toho, že pravá, reálná smrt pořád existuje. Musíte ji hledat v opuštěných katakombách, ve znesvěcených kostelech a nebo ve vlastní zkažené duši. Položili přede mě nůž a řekli, ať odejdu z tohoto světa. Rovnou do pekla. Poslouchám  "Sulfuric Disintegration" a s chutí pozvání přijímám. Nálada nahrávky už je taková. Syrová, zákeřná, ošklivá a surová. Death metalové album, u kterého vám praskne lebka tlakem! Skvěle!


Asphyx says:

Yesterday was beautiful. Sunny and friendly. Until they caught me, they tied me up and locked me in a dark dungeon. My demons, which I dreamed of in bad dreams. They look like fallen priests. Shrouded in hoods, with no face. I'm lying on the cold, dirty ground, wondering when he'll be back. With a knife in his hand. With a smile on his face. I have known for a long time that I will never get out alive. I am cursed, I have not obeyed and blasphemed all the gods. They cut my throat and my blood is proof that God does not exist. 

When moving to the other world, I'm looking for some music that would suit my situation and the new album of American OF FEATHER AND BONE is a clear choice. From the very first meetings, he has a roughly chopped darkness, black energy. I own a similar death metal and I really enjoy the record. It is full of shadows.


"Sulfuric Disintegration" is reminiscent of a freshly opened coffin in which someone who suffered a great deal before his death was buried. From the music of American maniacs, I hear a slight inspiration such as OUTER HEAVEN, DEAD CONGREGATION, INCANTATION, PISSGRAVE, BOLT THROWER, but also for example DEVOURMENT. Old dusty death metal is complemented by more modern elements and the result is a record that kills. The sound of the album is very well treated (Arthur Rizk - Producer, Mixing, Mastering, Ben Romsdahl - recording), I also admire the great cover by Stewart Cole. But what affects me the most is the overall atmosphere of the album, which is destructive and captivating at the same time. It is musical violence in the best sense of the word. I feel locked up in some old dungeon, deep underground. The casket I've been looking at for days is ready for me. OF FEATHER AND BONE are clear evidence that true, real death still exists. You must look for it in abandoned catacombs, in desecrated churches, or your corrupt soul. They put a knife in front of me and told me to leave this world. Straight to hell. I listen to "Sulfuric Disintegration" and accept the invitation with gusto. The mood of the recording is already like that. Raw, insidious, ugly and raw. Death metal album, in which your skull bursts with pressure! Great!


tracklist:
1. Regurgitated Communion
2. Entropic Self Immolation
3. Noctemnania
4. Consecrated And Consumed
5. Sulfuric Sodomy (Disintegration Of Christ)
6. Baptized In Boiling Phlegm

band:
AS Bass, Vocals 
PW Drums
DG Guitars, Vocals



Recenze/review - TO THE DOGS - Demo (2020)


TO THE DOGS - Demo
demo 2020, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Vezměte několik kilo špíny, zamíchejte ji se zkaženou krví, upěchujte starou kostí a podávejte podchlazené. Můžete případně požádat nějakého kolegu, aby vzal rezavé hřebíky a pomalu vám je zarážel pod nehty. Je to prostě tak, podobné pocity mám i z demonahrávky amerických TO THE DOGS. Spousta thrashe, blacku, ale i crustu, neurvalý zvuk, tohle vše dělá z nahrávky povinnost pro všechny špinavce.

Podobné záležitosti beru jako ochutnávku, upozornění, že kapela existuje. Pánové se zapsali do mé knihy mrtvých krvavým písmem a já mohu odpřisáhnout, že mi podobná krmě vždy bude chutnat. Líbí se mi energie, která ze tří vysokooktanových skladeb doslova cáká na všechny strany. 

 

Máte rádi kapely jako VENOM, NIFELHEIM, VULCANO, MORBID SLAUGHTER, DEATHHAMMER, PENTAGRAM CHILE, AURA NOIR, DESASTER, PROTECTOR, POSSESSED a podobné? Pak neváhejte ani chvilku. TO THE DOGS mají stejný podobný říz, drive, pradávnou sílu, která láme kosti. A dělají to elegantně. Navíc přidávají pořádnou dávku crustu. Je pro mě hrozně příjemné spadnout do téhle drtičky a nechat se rozmělnit na malé kousky. Pokud jste prokletí stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Rád a čím dál tím častěji se k podobným špinavostem uchyluji. Mám při poslechu totiž pocit, že svět je ještě v pořádku. Pánové hrají rychle, moc se s tím nepářou. Není čas na pózy, což oceňuji u kapel také čím dál tím více. Zkrátka a jednoduše - TO THE DOGS loni přijeli s valníkem prašivých kostí a vyložili jej u nás před domem. Není čas na řeči, lepší je přidat volume a naplno se oddat black/thrash/death crustovým orgiím. Jdu znovu na to! Masakr!


sumarizace:

Riffy ostré jako břitva, plesnivina a black/death/thrash/crustový feeling. To jsou první věci, které mě napadají při poslechu novinky "Demo (2020)". TO THE DOGS nahráli tradiční, klasické album. Zaplať Satan za to! Nahrávka je určena pro všechny pravé old school black/thrash metalové maniaky. Nečekejte žádný posun, ani progresi, ale rovnou rozsekaný obličej. Jsem při poslechu rozemletý jako nějaké pořádně rozdrcené maso. Zavolejte do kafilerie, za chvíli jsem tam. Mé staré kosti děkují, že se zase jednou mohou rozhýbat v pořádně rychlém tempu. Pokud jste měli rádi stará alba starých prašivých maniaků, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Nahlas, rychle a pořádně krutě. Strhněte všechny modly! Rozbijte kladivem zeď a slyšte poctivý, reálný black/death/thrash/crust metal od těchto skvělých bastardů! Old school metal forever! TO THE DOGS rules!



Asphyx says:

The riffs sharp like a rasor, mildew and black/death/thrash/crust feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the news, "Demo (2020)". TO THE DOGS recorded the traditional, classic album. Thanks to Satan! The recording is intended for all true old school black/thrash metal maniacs. Don't expect any shift or progression, but right cut up face. When listening I was minced like some pretty crushed meat. Call the glue factory, I'm there in a few minutes. My old bones thank that they can once again move in pretty rapid pace. If you liked old albums of these old dusty maniacs, I think you will be satisfied this time too. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real black/death/thrash/crust metal from this great bastards! Old school metal forever! TO THE DOGS rules!


tracklist:
1. Virus 
2. To the Dogs
3. Prowler


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine