Když někdy kopu díru pro další hrob, tak narazím na kořeny. Bývají často od krve. Rudé a černé. Jako pravý death metal. Ten hrají i maniaci ORDO CAPER z Kostariky. Poslouchám jejich první dlouhohrající desku, která vznikla po deseti letech existence a spoustě různých splitek, EP a demonahrávkách. Hned od začátku je zřejmé, že je jasnou a zřetelnou odpovědí na záhrobní rituály.
Podobný surový death metal mám ve velké oblibě. Připomíná mi širokou řeku, ve které se břichem vzhůru vznášejí nafouklá těla prokletých. ORDO CAPER mají jedinou vizi. Zničit vás! Hutný a mocný smrtící kov starého stylu, sahající nejvíce do americké školy, vás smete svojí energií z povrchu zemského. Takhle je cítit opravdová smrt!
Kopat hroby ve zmrzlé zemi je těžké a náročné. Občas objevím i staré kosti. Bývají vyskládány v poloze, v jaké se pohřbívalo kdysi v devadesátých letech. Stejně jako hudba, kterou hrají ORDO CAPER. Nové album "Aphorism of Baneful Arts" má v sobě také cosi shnilého, nechutného. Možná za to může parádní prašivý zvuk, nebo psychedelický obal, nevím, ale jako celek se poslouchá novinka velmi dobře. Ihned se mi usadila v žilách, zadřela pod kůži. Stala se pro mě povinností, protože jsem death metalista tělem i duší. Mám rád sychravá rána u nás na hřbitově, když chodí nemrtví teprve spát. Vždy se mi líbil death metal, který má krvavou a temnou atmosféru. ORDO CAPER vytrhli ze země staré krvavé kořeny, očistili je od špíny, máčeli ve smrtícím koktejlu a poté vypálili na hudební nosič. Procházím se spolu s kapelou v morbidní galerii. Na obrazech jsou znázorněny různé způsoby smrti. Kapela letos zvolila ty nejkrutější. Stačí si poslechnout pořádně nahlas "Aphorism of Baneful Arts". Země je zmrzlá a mrtvoly se usmívají. Myslím, že jsem tu správně. Death metal v rukou kostarických démonů zabíjí na potkání. Temný, zákeřný, jedovatý, devastující smrtící kov staré školy, který vás navěky strhne do záhrobí!
Asphyx says:
When I sometimes dig a hole for another grave, I come across roots. They are often from blood. Red and black. Like real death metal. It is also played by ORDO CAPER maniacs from Costa Rica. I'm listening to their first full-length record, which was created after ten years of existence and a lot of different splits, EPs and demos. From the very beginning, it is clear that it is a clear and distinct answer to grave rituals.
I like similar raw death metal very much. It reminds me of a wide river in which the bloated bodies of the cursed float upside down. ORDO CAPER have a single vision. Destroy you! The dense and powerful deadly metal of the old style, reaching most into the American school, will sweep you away with its energy from the earth's surface. This is how to feel real death!
Digging graves in frozen ground is difficult and challenging. Sometimes I find old bones. They are usually laid out in the position in which they were buried in the 1990s. Like the music they play ORDO CAPER. The new album "Aphorism of Baneful Arts" also has something rotten, disgusting. Maybe it's a great dusty sound or a psychedelic cover, I don't know, but as a whole the news listens very well. She immediately settled in my veins, stuck under my skin. It became a duty for me because I am a death metalist in body and soul. I like a dry wound in our cemetery when the undead go to bed. I've always liked death metal, which has a bloody and dark atmosphere. ORDO CAPER ripped old bloody roots out of the ground, cleaned them of dirt, soaked them in a deadly cocktail, and then burned them onto a musical medium. I'm walking with the band in a morbid gallery. The pictures show different ways of death. This year, the band chose the cruelest ones. Just listen to "Aphorism of Baneful Arts" out loud. The earth is frozen and the corpses are smiling. I think I'm right here. Death metal in the hands of Costa Rican demons kills rats. Dark, insidious, poisonous, devastating deadly metal of the old school, which will drag you into the grave forever!
Občas mi připadá, že před zlem zavíráme oči. Lákají nás krvavé zprávy, s chutí bychom zašli jako naši předci na veřejnou popravu, ale když uslyšíme ze sousedního bytu nářek týraných, tak raději přidáme do kroku. Přitom nejvíc zla je napácháno v rodinách. Bohužel. Někdy mám pocit, že se zase tolik od zvířat nelišíme. Alespoň někteří z nás. Krutost máme vrozenou. Někde uvnitř nás sídlí temný démon a jsou jedinci, kteří jej nedokáží zkrotit.
Po krvi lační i polští brutální death metalisté FETOR. Ti letos přicházejí se svým druhým dlouhohrajícím albem. Je plné vytrhaných vnitřností, smradu, slammových pasáží a bolesti. Nahrávka je určena hlavně fanouškům stylu. Ostatním přijde dle mého stereotypní a obyčejná. Je pravdou, že pokud se v těchto zkažených vodách nepohybujete, měli byste raději odejít. A vy ostatní si můžete naplno vychutnat charakteristický houpavý rytmus.
Pokaždé, když slyším podobnou kapelu, tak si představuji, že kolem mě chodí šílený vrah se sekyrou. Přehazuje si ji z jedné ruky do druhé, musí ji mít perfektně vyváženou, aby při seknutí využil všechnu sílu. S hudbou je to zde hodně podobné. Hele, asi takhle, máte rádi třeba PYREXIA, CARNAL DECAY, BENIGHTED, DEHUMANIZED? Potom si budete mlaskat blahem. Po několika přehráních dostanete chuť na syrové maso a pořádný horor. FETOR odvádějí perfektní řemeslo a ne že ne. Sype jim to opravdu řádně a tak si myslím, že všichni kluci a holky s rovnejma kšiltama budou na vrcholu blaha. Osobně mi podobná hudba příliš neříká, ale sem tam si ji také rád narvu do hlavy. A polští maniaci mě baví víc, než ostatní. Možná je to tím, že mi připadají jejich skladby alespoň trošku pestré, možná surovým zvukem, ale i já si sem tam podupávám nohou. Jasně, že bych chtěl víc různých odboček a experimentů, ale to by zase řvali fanoušci, kteří se rádi točí dole pod pódiem. Abych to nějak sesumíroval a dostali bychom se k nějakému závěru, tak řeknu jen jediné. Občas mi připadá, že před zlem zavíráme oči. Lákají nás krvavé zprávy, s chutí bychom zašli jako naši předci na veřejnou popravu, ale když uslyšíme ze sousedního bytu nářek týraných, tak raději přidáme do kroku. I já prostě dostanu občas chuť na kus toho hudebního násilí. Za mě dobrý, spokojenost.
sumarizace:
FETOR nahráli velmi kruté album. Je plné nekompromisních melodií, morbidních motivů a nálady, známé z opuštěných psychiatrických léčeben. Jsem ztracený, opuštěný a cítím ve vzduchu krev. Tady se zase probudila pořádně naštvaná šelma. Brutální death slam metal s temnými prvky je obohacen o zvláštní surové melodie. Deska nepostrádá energii, sílu, jiskru. Kývu se do rytmu a kopu si vlastní hrob. Pohřbený zaživa, umlácený sekerou. Pitvám spolu s kapelou ještě teplá těla, užívám si všude přítomný strach. Jestli chcete zažít pravé peklo, pak jsou zde FETOR! Upozornění! Neposlouchejte nahrávku v noci a o samotě! Mohlo by dojít k nenávratnému poškození vaší mysli. Svět je možná ošklivý a zlý, ale FETOR jsou krutější! Brutal death metal z Polska, který zabíjí. Krvavě a bez kompromisů.
pro fanoušky: PYREXIA, CARNAL DECAY, BENIGHTED, DEHUMANIZED
Asphyx says:
FETOR have recorded very cruel album. It´s full of peremptory melodies, morbid motives and the mood of empty psychiatric sanatoriums. I´m lost, alone and I feel blood in the air. This is album where an angry beast woke up. A brutal slamm death metal with dark elements is enriched with interesting and different raw melodies. This album is full of energy, strength, power and shine. I oscillate with rhythm and I´m digging my own grave. I´m buried alive and clubbed by a hatchet. I´m dissecting warm corpses with this band and I´m enjoying the fear which is around. If you want to experience the real hell listen to FETOR! Warning! Do not listen to this at night and alone! Your mind could be damaged forever. This world is cruel and ugly, however the FETOR is crueler! Brutal death metal from Poland which kills. It kills bloodily and stoutly.
for fans: PYREXIA, CARNAL DECAY, BENIGHTED, DEHUMANIZED
Vzpomínám si na to úplně přesně. Můj kamarád se zjevil před naším domem a měl na tváři nadšený výraz, který jsem u něj pozoroval pokaždé, když měl u sebe nějakou kapelu, kterou jsem neznal. Rád mě překvapoval. Kazeta "Internal Caustic Torments", kterou Švédi WOMBBATH vydali v roce 1993, se k nám dostala až někdy v roce 1995. A na dlouhou dobu se stala naší ikonou. Jako všechno, co k nám tenkrát ze severu dorazilo.
Letos slaví kapela třicet let své existence. "Tales of Madness" jsou takovým dárkem pro všechny věrné fanoušky. Znovu nahrané demonahrávky, parádní zvuk a skvěle vyvedené LP, CD a dokonce i kazeta, jsou přesně tím druhem fyzické hudby, která nesmí chybět v žádné sbírce. Pokud máte tuhle legendu žánru rádi, tak neváhejte ani chvilku. Mohla by vás nalákat i velmi povedená grafika.
I po dlouhých letech totiž mají songy svoji původní sílu. Připomínají mi návštěvu staré hrobky, ve které jsou uložena těla našich předků. Mám rád podobné výlety do minulosti, jsou pro mě nejen živoucími nostalgickými vzpomínkami, ale i důkazem, jakou sílu pořád death metal má. V téhle rakvi je uložena historie švédského death metalu v podobě, v jaké jej mám nejraději. Surové skladby, zlámané kosti, popraskané lebky, to vše vyskládaní v morbidních obrazech ve staré kostnici. Pradávná špína znovu vyplavala na povrch. Smrt v očích, krev není voda, tu jen tak nevyměníte. I po dlouhé době řežou WOMBBATH tou správnou stranou nože. Znovu sedím u přehrávače a hltám jednotlivé riffy, morbidní zvuk, chorobný vokál. Tahle smečka pro mě byla vždy jasnou a zřetelnou definicí toho, co pro mě znamená švédský death metal. Deska je ukována z té nejkvalitnější oceli, zakalena lety zkušeností a navíc ji nechybí tlak a energie. Jakoby mi někdo hodil do rukou rozžhavenou lávu. Popálený jsem ochlazen motivy skladeb. Hroby se znovu otevřely! Stačí jen vstoupit. Totální masakr!
Asphyx says:
I remember it exactly. My friend appeared in front of our house and had an enthusiastic look on his face that I noticed with him every time he had a band with me that I didn't know. He was happy to surprise me. The cassette "Internal Caustic Torments", released by the Swedes WOMBBATH in 1993, did not reach us until sometime in 1995. And for a long time it became our icon. Like everything that came to us from the north then.
This year, the band celebrates thirty years of its existence. "Tales of Madness" is such a gift for all loyal fans. Re-recorded demos, great sound and great LPs, CDs and even a cassette are exactly the kind of physical music that should not be missing in any collection. If you like this legend of the genre, do not hesitate for a moment. You could also be attracted by very good graphics.
Even after many years, the songs have their original strength. They remind me of a visit to an old tomb in which the bodies of our ancestors are stored. I like similar trips into the past, they are not only living nostalgic memories for me, but also proof of the power of death metal. The history of Swedish death metal in the form I like best is stored in this coffin. Raw compositions, broken bones, cracked skulls, all laid out in morbid images in an old ossuary. Ancient dirt floated to the surface again. Death in the eyes, blood is not water, you just can't change it. Even after a long time, WOMBBATH cuts the right side of the knife. I sit at the player again and swallow individual riffs, morbid sound, sick vocals. This pack has always been a clear and distinct definition of what Swedish death metal means to me. The board is forged from the highest quality steel, hardened by years of experience and, in addition, it does not lack pressure and energy. It was as if someone had thrown hot lava into my hands. Burned, I was cooled by the motives of the songs. The graves have reopened! Just enter. Total massacre!
Line up - Jonny Pettersson (Heads For The Dead, Henry Kane, Gods Forsaken) - Vocals Håkan Stuvemark (Pale King) - Guitars, lead guitar and vocals Thomas Von Wachenfeldt - Guitars, lead guitar, violin and vocals Jon Rudin (Just Before Dawn) - Drums Matthew Davidson (Repulsive Vision) - Bass
Artwork by SV Bell (Amorphis, Kataklysm)
Track listing - 1. Tales From The Dark Side 2. Brutal Mights 3. Unholy Madness 4. The Grave 5. Lavatory Suicide Remains 6. Save Your Last Breath To Scream 7. Tales Of Madness 8. The Fleshly Existence Of Man
Track 1-3 are re-recorded tracks from the 'Brutal Mights' demo originally released in 1992 Track 4 was written in 1990 and the very first Wombbath song ever written Track 5 is a remake of the track Lavatory Suicide Remains Track 6 is a song witten before the 'Lavatory Suicide Remains' era in 1993 Track 7-8 are brand new songs
All the songs are completely re-recorded for this release.
CAMBION Premiere New Song "Cities of Brass" From Upcoming Debut AlbumThe international death metal stalwarts Cambion are currently streaming the first single "Cities of Brass" from the upcoming debut album "Conflagrate the Celestial Refugium" which is due for release via Lavadome Productions in February / March 2021.
Ave CONVULSE! Greetings Finland! I hope you are doing well even in these difficult times. You released your new album Deathsta; this year. The album immediately got me mainly thanks to the mood. The first word that comes to my mind is melancholy. How the album came about and where did you want to move when compared to your previous work the Cycle of Reveng?
Hi and thanks for this interview. We started to compose new songs after Cycle of Revenge has done at spring 2016. Afterwards I think Cycle of Revenge was a significant album for us, because it made possible our further progress that lead finally three years later to Deathstar album. We had gradually found our style to express our musical ambitions and also how to play as a trio. We didn´t make any conscious decision to play with certain style and I am sure it can be heard on Deathstar too. We just played together and decided to see what ideas start carry on further. We rehearsed years weekly and it was quite soon clear that we would like to record and mix this album in a same analog studio, where we did Evil Prevails album.
I remember you as an old classic death metal band. But on the new records you have completely changed your style. Personally, I understand that, I would not want to play the same thing over and over again, but I still can´t help asking. Why? You wanted to evolve, or did you get a new stimulus? Let´s talk about your new thing. Deathstar is a really colourful album. It is interesting and will definitely suit people with a rich imagination. How did you create the record? Or rather, how do you compose new material in CONVULSE?
I am the main composer and bringer of the musical ideas on our band. For me it has always been quite impossible to write certain music which style has decided in advance. I can´t put myself just in one formula and go on forever with it. On the other hand, I´m also very lucky man, because every time I take the guitar and play, I found myself on creating some new riffs or melodies. Lately I have noticed that I have haunting melodies inside my head and it has lead more melodic approach on music I make. How do we compose new songs? Well, some melodies come to my head out from somewhere. I pick my guitar or piano and start to play it. Then I go to our rehearsal studio, I introduce my idea to Rolle and Juha. Then we start to jam this idea together. If it works, we will go on with it and play and play it again with various ways. Some songs come quite ready in one or two rehearsals. Some songs take year to find their final form.
I really enjoy the crystal sound of the new recording. Who is signed under it? Where did you mix the record and who produced it?
I am huge fan of an analog technology. There is an analog JJ-studio near of my hometown. Juuso Nordlund is a well known musician and recording engineer in Finland and I have pleasure to know him a bit. Juuso has ran his studio since 1980 and it is full of the best analog equipment from 80s including 24 track reel to reel tape recorder and analog mixing console. I love to work with Juuso, because he satisfies my ambitions perfectly. We used several tape echoes and vintage microphones to produce timeless sound of Deathstar. It took about 4000 e to cover studio recordings and mixing sessions, but it was worth of every euro. I have to say also that we didn´t have a record deal when we started to make Deathstar album and we produced it with the band´s money and it cost totally 6000 e.
The author of the cover is Jan Yrlund. Why him? The Earth motif, wrapped in barbed wire, which is great! I have to say, it gives me goosebumps. How did you and Jan get together? He also plays in IMPERIA, if I am not mistaken?
I had an idea of an earth collapsing and perishing to our egoism, greediness and nationalism. The suddenly I saw my old friend Minna´s painting called “Strangled” and it visualized my thoughts so well that I asked Minna´s permission to give her painting to Jan Yrlund, who could breed the idea further. I knew Jan from the 90s when he played in thrash metal called Prestige (and plays still). Jan has also made two album covers for my previous band When the Empire Falls. So I knew and trusted him perfectly and the result is magnificent.
Deathstar is for me a complex work in all aspects. That´s the way I like it and when fans get a beautiful piece of music. But sometimes in metal we forget about lyrics. What do the lyrics in the newalbum represent? What I like most is the idea in the song Deathstar -We have connected our nations to express our hatred. I often say this when I open the newspaper in the morning. Who is the author of the lyrics and where the inspiration came from?
I write all the lyrics and this time all the songs except “We sold our soul for rock ´n roll” are dealing with the same theme. As you look back in history and especially last 10 years, I see a very bad progress. We have all keys to collaborate and to love each other and solve worldwide problems and issues. But what we do about it? For me it seems the humankind is getting worse day by day and year by year.
This new stuff has death metal basics, but you can´t resist rock, progressive metal and a lot of other things. Sometimes bands that do the same have their music fragmented, difficult to understand and chaotic but you managed to avoid this on the new record. The album is really easy to listen to. It´s like a trip to the stars, I´d say. In addition, the songs have a melancholy touch in them, which perhaps nobody can do better than the Finns. How do you explain that? Do you think it´s because of the environment? Personality? Or is it historically inherited?
It´s very hard to explain. As I said before, I don´t plan my and our songs beforehand. Of course, our surroundings, history of society and as well personal history has an effect for our output. We can´t either forget all the music I have listened to for a decades with very open mind.
Live performances are an integral part of every band. How is it in CONVULSE? Do you play a lot? Do you go on tours? And how do fans perceive your change of style? I was supposed to see you at the Czech Symbolic festival this year and I was really looking forward to it. You will come next year?
I love to play live shows and travel all around the world. We always try to make some free days around selected shows we play. Convulse is not our day job and we have quite small children at home, so we can´t do long tours in this personal situation. Of course this covid-19 situation makes impossible to play even those few selected festivals per year. Symbolic festival is deferred to 2022. Let´s see when this all comes better. Mostly we play World without God set on live shows, but we would like to perform new tunes as well, but you can´t fit everything for 45 minutes show. Ideal situation for us would be two shows. One for the classic death metal songs and one for our newer songs. Perhaps they are classics 2040 and we play them then.
For me, good music is one that can evoke certain emotions in me and to which I want to return. Deathstar is an album that literally enchanted me. I often think where this world is heading to. I would like to be positive, but I can´t manage to do that. How do you perceive the direction of society, music, technology? What do you think our future will be like?
I share the same worry with you. I have decided to try my best for my family and local surroundings. It is something I can do. It´s my way to see some hope and positive progress. Deathstar album ends to hope, love and good wishes for my son. It´s worth to go on and believe everything will be good.
What was the first impulse that you started playing music? What were the beginnings of CONVULSE? Please give us some reminiscent thoughts of metal in Finland during the 1990s.
Weleased Resuscitation of Evilness exactly 30 years ago. World has changed a lot and lot of things are more complicated these days, but running a band is still basically the same as before. We practice together, write new music and hope somebody is interested to release it. I have the same enthusiasm today as back in 1990. We found new music death metal 90´s and now it´s called old school death metal. Those days we had a big metal boom in Finland and we had several young metal bands in every town. Now we still have some mature metal bands, but much less new kids playing metal music. Rap and hiphop a is big thing in Finland now and it´s ok for me. Younger people make music more with computers and it is also a part of this evolve.
Where will CONVULSE go in the future? Do you have a dream, an unfulfilled vision for example? And what are your plans for the near future?
We have started to make new songs and if things keep on interesting and fresh, we will do 6th Convulse album some day in future. I don´t see any good reason to bury Convulse as long as new songs keep on coming.
Thank you so much for the interview, I appreciate a lot. It has been a long time since a band hit me right in the spot and got me in the right mood. I wish you much success not only with Deathstar. Good luck to you in private lives as well.
Thanks a lot for this interesting interview and sharp points from Deathstar album. All the best wishes for all of you as well! Take care, stay safe and give a chance for a new Convulse album Deathstar.
Ave CONVULSE! Zdravím do Finska. Doufám, že se vám daří dobře i v těchto těžkých časech. Letos vám vyšla nová deska „Deathstar“. Ihned si mě podmanila hlavně svojí náladou. První slovo, které mě napadá, tak je melancholie. Jak album vznikalo a kam jste se chtěli oproti předchozímu počinu „Cycle of Revenge“ posunout?
Ahoj a děkuji za rozhovor. Začali jsme skládat nové písně vzápětí poté, co vznikl Cycle of Revenge na jaře 2016. Proto si myslím, že Cycle of Revenge bylo pro nás významné album, protože to umožnilo náš další krok, který konečně vedl o tři roky později k albu Deathstar. Postupně jsme našli svůj styl vyjadřující naše hudební ambice a také to, jak hrát jako trio. Nerozhodli jsme se hrát žádný určitý styl a jsem si jistý, že je to slyšet i na Deathstar. Právě jsme hráli společně a zjistili jsme, jaké nápady z toho mohou vzniknout. Zkoušeli jsme roky každý týden a brzy bylo jasné, že bychom chtěli nahrávat a mixovat toto album ve stejném analogovém studiu, kde jsme dělali album Evil Prevails.
Pamatuji si vás jako starou klasickou death metalovou kapelu. Na nových deskách jste ale úplně změnili styl. Osobně to chápu, mě by se také nechtělo hrát pořád dokola to samé, ale přesto se nejde nezeptat. Proč vlastně? Chtěli jste se vyvíjet, dostali jste nové podněty?
Jsem hlavním skladatelem a nositelem hudebních nápadů naší kapely. Pro mě bylo vždy docela nemožné napsat určitou hudbu, pokud jsem se rozhodl pro určitý hudební styl předem. Nemohu dát vše do jen jednoho vzorce a pokračovat s ním pořád. Na druhou stranu jsem také velmi šťastný muž, protože pokaždé, když vezmu kytaru a hraji, ocitnu se ve vytváření nových riffů nebo melodií. V poslední době jsem si všiml, že mám v hlavě strašidelné melodie a vedlo to k melodičtějšímu přístupu k hudbě, kterou dělám. Jak skládáme nové písně? Odněkud z hlavy mi vycházejí melodie. Vezmu si kytaru nebo klavír a začnu hrát. Pak jdu do našeho zkušebního studia a představím svůj nápad Rollemu a Juhovi. Pak začneme tuto myšlenku zpracovávat společně. Pokud to funguje, pokračujeme v tom dále a hrajeme ji znovu různými způsoby. Některé písně jsou připravené za jednu nebo dvě zkoušky. Některým skladbám trvá rok, než najdou konečnou podobu.
Pojďme k novince. „Deathstar“ je opravdu pestrým albem. Zajímavým a rozhodně bude víc vyhovovat lidem s bohatou fantazií. Jak deska vznikala? Respektive, jakým způsobem skládají nový materiál CONVULSE?
Jsem velkým fanouškem analogové technologie. Nedaleko mého rodného města je analogové JJ-studio. Juuso Nordlund je ve Finsku známým hudebníkem a nahrávacím inženýrem a jsem potěšen, že ho trochu znám. Juuso provozuje své studio od roku 1980 a je plné nejlepšího analogového vybavení z 80. let včetně 24 stopového kotoučového magnetofonu a analogového mixážního pultu. Rád pracuji s Juusem, protože dokonale splňuje moje ambice. K vytvoření nadčasového zvuku Deathstar jsme použili několik páskových ozvěn a vintage mikrofony. Pokrytí studiových nahrávek a mixování vyšlo na asi 4000 Euro, ale stálo to za každé euro. Musím také říci, že když jsme začali dělat album Deathstar, neměli jsme nahrávací smlouvu a vyrobili jsme ho za peníze kapely a stálo to celkem 6000 Euro.
Autorem obalu je Jan "Örkki" Yrlund. Proč právě on? Motiv Země, zabalené do ostnatého drátu je skvělý! Musím říct, že mě z něj trošku mrazí v zádech. Jak jste se s Janem dali dohromady? On hraje i v kapele IMPERIA, jestli se nepletu?
Měl jsem představu, že se Země zhroutí a zahyne pro náš egoismus, chamtivost a nacionalismus. Najednou jsem uviděl obraz mého starého přítele Minna s názvem „Strangled“ a zobrazil mé myšlenky tak dobře, že jsem požádal Minnu o svolení předat jeho obraz Janu Yrlundovi, který mohl tuto myšlenku dále rozmnožovat. Znal jsem Jana z 90. let, když hrál thrash metal s Prestige (a hraje stále). Jan také vytvořil dva obaly alb pro mou předchozí kapelu When the Empire Falls. Díky čemuž jsem ho dokonale znal a důvěřoval mu, a proto jsem si mohl být jist, že výsledek bude úžasný.
„Deathstar“ je pro mě komplexním dílem po všech stránkách. Takhle to mám rád. Když fanoušek dostane do ruky krásný kousek hudby. Ale občas se zapomíná u metalu na texty. O čem na novince jsou? Mě se nejvíc líbí myšlenka přímo ve skladbě Deathstar – „Propojili jsme naše národy, abychom vyjádřili nenávist“. Tohle si často říkám, když otevřu ráno noviny. Kdo je autorem textů a kde pro ně bral inspiraci?
Píšu všechny texty a tentokrát se všechny písně kromě „We sold our soul for rock ´n roll“ zabývají stejným tématem. Když se podíváte zpět do historie, zejména za posledních 10 let, vidím velmi malý pokrok. Máme všechny podněty ke spolupráci, vzájemné lásce a k řešení celosvětových problémů. Ale co s tím děláme? Zdá se mi, že se lidstvo každým dnem a rok od roku zhoršuje.
Novinka má sice death metalové základy, ale nebráníte se ani rocku, progresivnímu metalu a spoustě dalších věcí. Občas se kapelám, které na to jdou podobně, stává, že je jejich hudba potom roztříštěná, těžko se chápe a vzniká chaos. Vy jste ale dokázali podobným nešvarům na nové desce vyhnout. Album se opravdu velmi dobře poslouchá. Je to jako výlet po hvězdách, řekl bych. Navíc v sobě mají skladby melancholický nádech, který snad nikdo jiný, než Finové neumí. Čím si to vysvětluješ? Myslíš, že je to prostředím? Náturou? Nebo je to dáno historicky?
Je velmi těžké to vysvětlit. Jak jsem již řekl, neplánuji předem naše písně. Na náš výstup má samozřejmě vliv naše okolí, historie společnosti a také osobní historie. Nemůžeme zapomenout ani na veškerou hudbu, kterou jsme poslouchali po celá desetiletí s velmi otevřenou myslí.
Nedílnou součástí každé kapely jsou živá vystoupení. Jak jsou na tom CONVULSE? Hrajete hodně? Jezdíte turné? A jak vnímají fanoušci vaši změnu stylu? Měl jsem vás letos vidět na českém Symbolic festivalu a hrozně jsem se těšil. Přijedete příští rok?
Rád hraji živá vystoupení a cestuji po celém světě. Vždy se snažíme udělat několik volných dní kolem vybraných koncertů, které hrajeme. Křeče a stres nejsou naší každodenní prací a také máme doma docela malé děti, takže v této osobní situaci nemůžeme dělat dlouhé turné. Situace okolo Covid-19 samozřejmě neumožňuje hrát ani těch několik vybraných festivalů ročně. Symbolic festival je odložen na rok 2022. Většinou hrajeme Svět bez Boha na živých vystoupeních, ale rádi bychom předvedli také nové melodie, ale na 45 minutové představení se vám všechno nedostane. Ideální situací by pro nás byla dvě představení. Jeden pro klasické death metalové skladby a jeden pro naše novější skladby. Možná je to klasika 2040 a ty my potom hrajeme.
Pro mě je dobrá hudba ta, které ve mně dokáže vyvolat nějaké emoce a ke které se chci vracet. „Deathstar“ je albem, které mě doslova okouzlilo. Často teď přemýšlím nad tím, kam tenhle svět směřuje. Chtěl bych být pozitivní, ale moc mi to nejde. Jak vnímáš směřování společnosti, hudby, technologií ty? Jaká myslíš, že bude naše budoucnost?
Sdílím s vámi stejnou starost. Rozhodl jsem se, že se budu snažit co nejlépe sloužit pro svou rodinu a místní okolí. Je to něco, co mohu udělat. Je to můj způsob, jak vidět určitou naději a pozitivní pokrok. Album Deathstar končí nadějí, láskou a dobrým přáním pro mého syna. Stojí za to pokračovat a věřit, že všechno bude dobré.
Co bylo prvním impulsem, že jsi začal hrát hudbu? Jaké byly vlastně začátky CONVULSE? Zavzpomínej pro nás prosím na metalové Finsko devadesátých let.
"Resuscitace Zla" vznikla přesně před 30 lety. Svět se hodně změnil a spousta věcí je dnes složitější, ale provozování kapely je stále v podstatě stejné jako dříve. Cvičíme společně, píšeme novou hudbu a doufáme, že někoho zaujme. Dnes jsem stejně nadšený jako v roce 1990. Hráli jsme nový hudební Death metal 90. let a nyní se tomu říká Old school Death metal. V té době byl ve Finsku velký metalový boom a v každém městě jsme měli několik mladých metalových kapel. Nyní stále máme několik vyspělých metalových kapel, ale mnohem méně nových dětí hrajících metalovou hudbu. Rap a hiphop je nyní ve Finsku velká věc a je to pro mě v pořádku. Mladší lidé dělají hudbu více pomocí počítačů a ty jsou také součástí tohoto vývoje.
Kam budou CONVULSE směřovat v budoucnosti? Máte třeba nějaký sen, nesplněný zážitek? A co pro nás chystáte v nejbližší době?
Začali jsme dělat nové písně a pokud to bude i nadále zajímavé, uděláme někdy 6. album Convulse. Nevidím žádný dobrý důvod pohřbít Convulse, dokud budou přicházet nové písně.
Děkuji moc za rozhovor, vážím si toho. Už dlouho se mi nějaká kapela netrefila deskou přesně do nálady. Přeji vám mnoho úspěchů nejen s „Deathstar“. Ať se vám daří i v soukromí.
Díky moc za tento zajímavý rozhovor a poznámky k albu Deathstar. Všechno nejlepší také pro vás všechny! Buďte opatrní, zůstaňte v bezpečí a dejte šanci novému albu Convulse Deathstar.
Rád a často se procházím starými chrámy. Přemýšlím, co se v nich kdysi odehrávalo. Kamenné stěny vypráví. O životě a smrti. O bolesti. O naději. Dnes jsem zvolil i hudbu, která podpořila mé myšlenky. Epičtí doom metalisté z Polska - EVENGELIST, se hodí k mému rozjímání více, než cokoliv jiného. Dlouhé, táhlé, přemýšlivé melodie. Chlad a mocný vokál ve mě probouzejí vzpomínky. Na pohřby v dávných dobách. Není lehké být řečníkem.
Mluvit o životě jiných a vyzdvihnout to dobré i u špatných jedinců musí být opravdu náročné. Pozůstalí jsou jako šedé stíny, jako melodie na novém EP "Ad Mortem Festinamus". Poláci jsou vznešení, záhadní a čerpají ze starých doom metalových knih.
Každého asi ihned napadne podobnost se slavnými CANDLEMASS. Nijak mi to nevadí, pro mě je důležité, jaká energie z hudby působí a jak ji vnímám. EVENGELIST umí perfektně vystavět skladbu, zasáhnout mě do citlivých míst. Jsou jako tajemní našeptávači, kteří žili dlouhé roky ve stínu, aby z něj vystoupili a nechali mě pomalu umrznout. Líbí se mi celkový dojem, který je velmi podmanivý, zvuk i obal. Mám před sebou dílo, které donutí posluchače k zamyšlení. Smutek a chlad, mí průvodci opuštěnými chrámy bolesti. Vím, mnohé zde již bylo, ale v dnešní době je velmi těžké, se někomu nepodobat. "Ad Mortem Festinamus" je jako starý testament, závěť napsaná na zažloutlém papyru. Krása i smrt se ukrývá v každém z nás, ale jen někteří je dokáží sepsat, namalovat na obraz a nebo zhudebnit, jako se to povedlo polským doomařům. Nové album je určeno pro okamžiky, když budete chtít zastavit své kroky, pomalu spočinout na hrobě svých předků. Pro chvíle, které se příliš často v dnešním uspěchaném světě neopakují. Epický doom metal, který je dokonalou definicí smutku!
Asphyx says:
I like and often walk through old temples. I wonder what happened in them once. Stone walls tell. About life and death. About the pain. About hope. Today I also chose music that supported my thoughts. Epic doom metalists from Poland - EVENGELIST, are more suitable for my contemplation than anything else. Long, long, thoughtful melodies. Cold and powerful vocals awaken memories in me. For funerals in ancient times. It is not easy to be a speaker.
Talking about the lives of others and highlighting the good even in bad individuals must be really challenging. The survivors are like gray shadows, like melodies on the new EP "Ad Mortem Festinamus". The Polish are noble, mysterious, and draw from old doom metal books.
Everyone has a resemblance to the famous CANDLEMASS. I don't mind, it's important to me what energy from the music works and how I perceive it. EVENGELIST can build a song perfectly, hitting me in sensitive places. They are like mysterious whisperers who have lived in the shadows for many years to get out of it and let me slowly freeze. I like the overall impression, which is very captivating, the sound and the cover. I have a work in front of me that will make the listeners think. Sadness and cold, my guides to abandoned temples of pain. I know a lot has already been here, but these days it is very difficult not to resemble someone. "Ad Mortem Festinamus" is like an old will, a will written on a yellowed papyrus. Beauty and death are hidden in each of us, but only some can write them, paint them on a picture or set them to music, as the Polish doomars did. The new album is designed for moments when you want to stop your steps, rest slowly on the grave of your ancestors. For moments that are not repeated too often in today's hectic world. Epic doom metal, which is the perfect definition of sadness!
Příběh dvoustý sedmdesátý devátý - Black metal není mrtvý
Nevím jak jinde, ale my zatím všichni poslouchali všechno. Každý metal, který byl dobrý, u nás měl místo. Kdybyste mě tenkrát navštívili a prohlédli si moji rostoucí sbírku CD, našli byste vedle sebe thrashovky, doomařinu, heavík a poslední roky hlavně death metal. Ten zase tolik lidí v mém okolí neposlouchalo. Byl jsem spíš výjimkou. Člověk sice začínal na polských kazetách a na všem, co mělo na obalu lebku, ale časem si začal vybírat. Někdy tak v roce 1995 mi připadalo, že zájem o metal začal trošku opadat. Bylo to vidět hlavně na koncertech českých kapel. Už nevyprodávaly vyloženě velké haly.
Jak se otevřely hranice, tak začali i metalisti podléhat módě. Já byl ortodoxní, mí kamarádi taky, ale takových nás moc nebylo. Říkali jsme tenkrát, že Nirvana zabila metal. Já ji nikdy moc nemusel, celý grunge mi přišel jako hrozná póza, což bylo s podivem, protože třeba u Manowar mi to nikdy nevadilo. Nikdy jsem nebyl z těch, co podléhají momentálním trendům. Jel jsem si svoje a bylo to hlavně díky Sabathovi. On věděl, co mi dělá dobře. A tak jsem přirozeně a samozřejmě objevil skvosty jako Hellhammer, Sarcófago, Emperor. Prostě vždycky přišel a dal mi něco do ruky. Jak byl technicky na výši, tak měl jednu z prvních vypalovaček na CD. Poslechl jsem si dobrotu, někdy ji odložil a víckrát neslyšel. Ale většinou se mi trefil do vkusu. Znal mě jako vlastní táta, možná i víc.
Věděl, že mám rád, když hudba řeže do živého. Když má v sobě temnotu a chlad, určitou magii. Tohle je taky zajímavá věc. Mám třeba za ty roky vypozorované, že ženským se líbí úplně jiná škála tónů. V metalu klidně skousnou šílený prasárny, ale jakmile třeba chlap kvičí do mikrofonu, vadí jim to. Tedy alespoň v mém okolí to tehdy tak bylo. Samozřejmě, že dají i na to, jak kapela vypadá. Moje holky měly vždycky rády rebely. Rozdrbaný vlasáče, co se s tím na pódiu moc neserou. Žádný nažehlený panáky. Prostě metal vole, nic moc neřešit, přijít, vyložit náklad a pak se všichni poserte. Markéta v tomhle byla ale trošku jiná. Mé první setkání s norským black metalem proběhlo kdysi v hospodě U Hymrů, když mi jedna pomatená dívka půjčila kazetu Mayhem.
Nechci se nikoho dotknout, ale black metalisti, co jsem zatím potkal, byli vždycky trošku divní. Ono je to asi hudbou samotnou i všema těma sračkama okolo, který ji provázejí. Má milá milovala norskou a švédskou klasiku. MARDUK, MAYHEM, DARKTRHONE, DISSECTION a spoustu dalších. Pořád mi je pouštěla a vedli jsme nekonečný debaty o tom, že jako hudba super, ale ty věci, co je provází, mě moc neimponují. Mě zkrátka ta nenávist vadila. Death metalisti mají svý hrobečky, roztrhaný těla, ale k ničemu nevybízejí, provokují spíš temnotou. Její bývalej, který jí k blacku přivedl, byl navíc fakt magor. Stylizoval se (tak jak to bylo a dodnes dost často je) do hlavních postav norský scény, byl děsně záhadnej, temnej, bílej, průsvitnej a když se opil, tak se chtěl pořád řezat do zápěstí.
Na jednu stranu jsem to chápal. Mladý se snaží vymezit, sám jsem nebyl výjimkou, ale já byl spíš pro každou neplechu, udělat bordel, ale abych ničil svý krásný tělo, to po mě nikdo nemůžete chtít. Proto třeba nemám žádný tetování. Měl jsem rád srandu, zábavu. Jasně, že metal přitahuje díky své agresivitě i spoustu pomýlených ovcí, které vůbec nechápou o co jde a jen se snaží ze sebe vymlátit démony. Já bral hudbu jako relax, vždycky jsem chápal, že jsou i důležitější věci. Zrovna mě moje holka učila poslouchat SATYRICON a IMMORTAL. Kýval jsem spokojeně hlavou, ale když se ke mě otočila zadkem a povyhrnulo se jí tričko, tak šel black metal stranou. Dokonce bych řekl, že mě trošku rušil. Markéta měla ráda (stejně jako Kačenka) horory, černej kov a mě. Vždycky jsem si říkal, že jako zdravotní sestřička toho musí vidět za den spoustu ošklivého, že bych ji klidně romantickej film odpustil.
Aby si odpočinula, ale to ona ne. Místo toho přinesla videokazetu od Sabatha, na který se proháněli maníci s motorovejma pilama, lidojedi, upíři jedli syrové maso a každej chlap přes padesát byl úchyl. Někdy to bylo moc i na mě, odcházel jsem raději do své metalové ulity ke sluchátkům, ale ona vždy všechno dokoukala. Otrlý divák, řekl bych. Člověče, ti IMMORTAL nejsou vůbec špatní. Chci ji udělat radost a taky se mi album fakt líbí. Black metal nebyl ještě rozhodně mrtvej, to spíš heavík a k mé nelibosti i thrash. V death metalu se teprve začaly dít věci. Musel jsem ale uznat, že ze severu stále přicházejí ti pánové s pomalovanými obličeji (to nejsou Kiss vole) s fakt jiným, parádním zvukem a spoustou skvělých nápadů. Markéta ale byla první, která tuhle hudbu poslouchala a byla normální.
Dosud jsem totiž potkával black metalisty s poněkud pokřiveným pohledem na svět. Podle mě tedy. Já tyhle nekonečný debaty o smrti a temnotě a o tom, jak je všechno totálně v prdeli, moc nemusím. Dodnes nedám dopustit na VENOM a první "vlnu" blacku, ze které Norové pak čerpali. Ono taky, spoustu věcí jsme znali jen z časáků, případně nějakého pořadu v televizi. Myslím tím teď vyhořelé kostely, sem tam nějakou tu vraždu. Mě to zkrátka nepřišlo přitažlivý. Nevadí mi si "hraní na vraždu", rozsekaný ksichty na obalu, ani ošklivé a nechutné texty, ale tohle mi zkrátka nešlo přes pysky. Mám asi nějakej blok, nebo co. To je to samý, jako když ve svý době všichni žrali Rage Agains the Machine. Muzika super, ale tahali do toho politiku a ještě debilním způsobem. Je to u mě o vkusu a přes něco prostě nejede vlak.
O všem jsme samozřejmě diskutovali, scházeli se, probírali to. Dneska se tomu říká facebook, dřív to byla hospoda. Někdo měl načteno, tak začal diskuzi. Často jsme se pohádali, ale byla to hlavně neskutečná sranda. Pořád v nás byl kus těch mladejch rebelů z panelů, cucáků, co se chodili převlékat do sklepa do rozdrbaných džínů, aby je máma neviděla. Mě vždycky fascinuje, jak byl každej jako mladej uvědomělej, všechno si pamatuje a přesně vám popíše každý svůj pohyb, názor, tehdejší myšlenku. Naplno a přede všemi přiznávám, že spoustu asi krásných koncertů jsem prochlastal, někdy tam ani nedošel. O festivalech nepíšu raději vůbec. Protože rum. Vzpomínání starých fotrů přeci nesmí být jen nudnou přednáškou, nemám pravdu? Vždyť jsme přece takoví nebyli nebo ano? Doufám, že ne. Já to měl třeba tak, že jsem prostě chlastal a poslouchal hudbu. Spoustu blacku se mi třeba nelíbilo. Ale to i deathu.
Často totiž mívala má první setkání s kapelou hnusnej zvuk nebo jsem na něj nebyl připravenej. Sám, aniž by mi do toho někdo moc kecal, jsem si odděloval zrno od plev. Dělal si prdelky z holek, snažil se přežít a hlavně si užívat. Neznám nic lepšího, než když jdete z hospody, máte kolem sebe partu krásnejch samiček a jedna je dokonce vaše. Jdete se vyčůrat a když se vrátíte, tak si zazpíváte. Tu naši, od Debustrolu, Kryptoru, Masters Hammeru, Krabathoru. Nebo když jedete na koncert a tlemíte se dokola jako blázen a bolí vás pak týden bránice. Metal pro mě znamenal vždycky vypnout, vyřadit, odpočinout si. A bylo mi úplně jedno, jestli byl zrovna komerční nebo underground. Třeba zrovna teď mě hrozně začali bavit IMMORTAL. Jako fakt hodně. Markéta je moc ráda. Máme společnou řeč, jdeme se ještě po knajpě projít.
Mluvíme o Norsku, o divnejch lidech tam, o muzice, která je jiná, odlišná. Syrová a chladná. Hele, koukej, není to tvůj bejvalej? Zeptám se a chci otočit směr našich kroků. Nemám nějak náladu na filozofický nihilistický kecy. Mám u něj pokaždý pocit, že vytáhne jednou nůž a propíchne mě s ním. Ale Markéta mě přemluví. Stojí tam u hřbitovní zdi a divně se kývá. Jebe mu? Je nadranej? Asi obojí. Ty vole von krvácí...zděsíme se, ale když přijdeme blíž, tak má kýbl červený barvy (říká že krve, ale podle mě krev nesmrdí syntetikou, ledaže by žral igráčky). Napíše na omítku Black metal není mrtvý, mrtvý jsi ty. Normálně česky. Aby asi všichni rozuměli. Všem je to ale jedno, chodí okolo a nikdo se ani nezastaví. Vím to, protože další dny procházím dost často kolem. Byl to jen nápis, výkřik do divnýho světa kolem.
Vždycky jsem se stavěl k blacku trošku s despektem. Spousta kapel ani neumí hrát. Jde tam hodně o atmosféru a tu asi dokážete vytvořit jen, když tomu věříte fakt srdcem. Musíte být zvíře, divnej pavouk, šelma, záleží, co a jak chcete hrát. Spousta magorů nahrála skvělou hudbu a naopak. Měl jsem to vždycky tak, že jsem bral kapelu jako celek. Museli mi být sympatičtí i muzikanti. S jednou výjimkou - s černočenými spolky ze severu. Ty mě nakonec Markéta fakt naučila poslouchat. Jana si dělávala srandu, že mě svedla do Temnoty. Něco na tom bude, v hudbě určitě. Jinak to bylo moje slunce. Hlavně, když byla nahoře, ehm.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave CADAVER! I now go to the forests very often during the pandemic. I have your new record on and play it my ears while I'm waiting to find myself somewhere at an old cemetery. The new album "Edder & Bile" has an amazingly dark atmosphere. I read somewhere that the original idea has already originated in 2012? Is it true? How did the record come about and why for so long?
Ave. I always write music. The first riffs that survived to this record was writen in 1988 - Morgue Ritual is a remake of song called «Morgue riflig» on the Into the outside demo from 1988. Music takes forever and nothing is ever done really.
Anders, your voice is a real demonic for a new guy. But I know you were involved a karaoke project where you sang old metal songs. But this is a slightly different discipline than death metal. Did you have to change your approach? Did you take singing /screaming classes somewhere? I admit that I am completely blown away by the vocals of CADAVER. Finally, someone who does not have generic vocals but an interesting tone and colour and can work with it.
Thank you. My classes were listeing to Jeff Becerra, Jeff Walker, Mille Petrozza, Tom Angelripper and Quorthon. I tried to find my own voice in that realm. The trick is not to sing too loud. It’s mainly not so hard as is sounds like. I always warm up and treat my voice with respect to not go soar. This I have learned from song pedagoges that I know.
I admit that I had to get used to the sound of Dirk's drums from the beginning. But only until I received the original CD. Then I was excited. How did you get together in the first place? And where the drums were recorded?
The drums and 90% of everything else is recorded in a studio in North Hollywood. Its where Dirk lives and works as a drummer. We wanted the drums to sound like drums. Most metal bands like drums to sound like drum machine nowadays. Its why its «wierd» - its real.
Simply put the sound is excellent. He is simply differs from the than others. Demonic, dark, insidious. The album was produced by Adair Daufembach from Brazil. Why him in particular? Who mixed the record? What was the collaboration with Northwood Sound Studios like?
Adair Daufembach was a suggestion by Dirk and he did everything. Recording, edits, mixing and mastering. He is a dream to work with. A truly inspired and positive man that knows music so well. I will work with him on the next record too even if this one might be recorded remotely due to the pandemic.
You recorded several clips for the new record. I'm not much of a person who watches clips, but yours are really exciting me. Especially "Reborn" and "Morgue Ritul" are great. They really remind me of an old ritual. Beautifully filmed. I wanted to ask, who actually came up with the motive? And who are the actresses who appear in them? They are so scary!
I had both ideas for the videos. The Morge video feature a group of occult witches form LA that I know. They are lead by the talented designer Missy Stell. MMcustomarts (google it) - She did all the props for the album cover photoshoot and I hired her crew to make the lyrics of the song be played out instead of having a band miming to the music. I turned out different and awesome.
«Reborn» is shot in Norway and LA - My own daugther Regine is playing «Pesta» a Norwgian folklore figure from the 1349 black death plague - They thought that the plague was spread by a female demon. I wanted to picture the Pesta (representing the pandemic), The plague doctor (representing science), The Necro Jesus (representing mans fragility and imagined superiourity) and the beast (representing our true connection to nature). The song is about rising as a phoenix - As I got the nes I was cancer free the same week of the shoot this all made sense to me. Its about us all getting back to life in a post apocalyptic world.
You have two guests on your record. Jeff Becerra and Kama Lee. They both did a great job. Why them? And how did the cooperation go? I know that everything is done online these days, but nevertheless I need to ask. Were you in the studio together during the recording?
Jeff Becerra was doing a photo shoot with Possessed in the same room I used as my bedroom when I was recording the album. Hannah Verbeuren (Dirks wife) is a bonafide photographer and this is her studio. We came home as they packed down and I asked him if he wanted to join us for a track. He did it on the spot and used the demo recording on the album as it fittet perfectly.
Kam Lee and I was in touch way back in 2003-2004 and agreed to keep in touch for a collaboration in the future. When we demoed «FEED THE PIGS» in 2016 I had not yet decided 100% if I was gonna sing on everything, so I sent the song to him. He came back with this classic Massacre/Death wibe and we kept it. It connects the album to the founders of death metal and make me very proud.
Anders, you are an experienced musician with a varied and interesting history. You played and you play in many bands. You are mainly signed under CADAVER. Isn't it sometimes hard for you not to get lost in all that music? Can you still keep up? Or do you have someone who is your first critic and tells you, this is good this is not, etc.?
Its been 30 year of albums and recording with tons of music so far. I am my own worst critic. If it sucks I can tell, but if I think its great and its not I can tell if I play it to Satyr from Satyricon. He is my bullshit filter number one.
CADAVER are also interesting this year in terms of text as well. Where did you get your inspiration for lyrics that are really elaborate? When I compare them with those from the 1990s, they are much more mature, which is probably understandable. How were the lyrics created? As I listen, I feel like I'm somewhere in Mexico at an old cemetery, and next it will be my turn to become a victim.
The lyrics on E&B is pretty straight forward I would say. I wanted an old school in your face almost punk attitude to them. Next time I have decided to do them more layered and poetic as my new ideas draw me to more abstract thinking. I normally just sing what feels right for the track and lyrics just come out by the wibe of the music.
"Edder & Bile" is a pure death metal, yet it is possible to trace elements of black and grind. You are from Norway and the black manuscript is there. I think it's very good. Your inspiration is probably clear, but I would like to know which death metal records influenced you, which ones you always liked and played? By the way, I don't know many death bands from Norway, right now I can only think of BLOOD RED THRONE.
I am from the old scene that became the black metal scene. My influences are Celtic Frost, Hellhammer, Bathory, Possessed, Morbid Angel, Sodom, Kreator, Slayer, Mayhem and Voivod. Mayhem is my mentors so I see my work as a death metal sideshow to their aproach. Its hard to explain, to me its just about the right attitude and originality. I do not like cockiemonster vocals and riffs with no meaning so most Death metal fly over my head. I like grim and simple stuff.
It's probably hard to imagine that CADAVER would ever play live, what do you say? Do you have any plans, wish to do so? Can we look forward to it? And what about a tour? That doesn't appeal to you? Trying how songs work live for fans?
We did our first «new» show in august 2019 before the world changed. We have several gigs and tours in 2021, so we rehearse for this every week. I cannot wait to do the new songs live! Its gonna be different - again. We have the old bassplayer from In Pains back - things are happing - slowly.
With CADAVER you have a new record that really worked. After sixteen years. What is CADAVER planning for the future? Do you have any ideas, visions? I just hope we don't wait that long again :-).
Most of the ideas for the next record is ready. We will start working seriously on this early 2021. It will not take that long before a new album again.
Asking old musicians what music means to them is probably silly, but I wonder what death metal means to you. How do you perceive it, why did you actually create CADAVER? Now I refer to more philosophical view of the matter.
I wanted to create a original band that was outside the norms. We wanted to do whatever we liked. Its my guideline for Cadaver and I will never change this. If its death metal, black metal, progressive metal - to the listener, to me I am Death Metal, and all early death metal was also a little thrash and black. I just do my thing.
Thank you very much for the interview, I really appreciate your answers and I wish you many good fans, and may you prosper in your personal life as well ! I'm going to the woods again, maybe I'll meet some new demons!
