Thrash metal pro mě byl vždy hudbou, která mi dokázala rozproudit krev v žilách. U dobrých desek mívám pocit, že jsem právě vypil dobře namíchaný koktejl z energie, síly a temnoty. Tuhle hudbu musíte mít v kostech. Jinak to podle mého ani nejde. Je tu ještě jedna zvláštnost, kterou pochopí určitě všichni opravdoví fanoušci. Někdy se mi některé desky líbí a vlastně vůbec nevím proč.
Britští veteráni SOLITARY datují svůj vznik do roku 1994. Dalo by se napsat, že mají tuhle hudbu v krvi. Je jejich součástí a jako u mě již zakódovaná v genech. O novince "The Truth Behind the Lies Solitary" jsem toho příliš dobrého nikde nečetl. Je to škoda, protože se jedná o inteligentní muziku, zahranou od srdce. Navíc nepostrádá tolik důležitý drive. Kope to pěkně, alespoň podle mé maličkosti.
SOLITARY zkrátka nehrají na první dobrou. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po mnoha setkáních. Jasně, po starých psech nemůžete chtít nějaké objevné a novátorské kousky, ale i přesto si myslím, že mají Britové rozhodně co nabídnout. Řežou to do nás stylem FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL a jde jim to moc dobře. Možná jsou některé songy až moc dlouhé, ale tentokrát mi to zase tolik nevadí. Pořád se něco děje, deska se mění v rukách. Jednou je neklidná, zlá a ošklivá, jindy zase kouše jako vzteklý pes. Těch emocí, které se povedlo narvat do skladeb, je opravdu mnoho. Mám rád alba, u kterých musím trošku přemýšlet, líbí se mi, pokud se kapela drží svého kopyta, ale zároveň se snaží přistupovat ke skládání pokaždé trošku jinak. Letos jsou SOLITARY svěží jako ledový vítr ze severu. Stačí přidat hlasitost a pak už jenom nechat na sebe "The Truth Behind the Lies Solitary" působit. Vztek si pobublává někde hluboko, vzadu. A jednou začas musí ven. Stejně jako u této nahrávky. Takhle to vypadá, když se sejdou skvělí muzikanti a jsou jasně a zřetelně vedeni k cíli. Propracovaný thrash metal, který vás sežehne plamenem!
Asphyx says:
I don’t know what it is your relationship to music, but I must feel some emotions. I like the bands, whose songs possess some inner tension, true vibrations. When I notice that the group gave its music everything. I must directly write that the new record of thrash maniacs SOLITARY kicked my ass.
The main supporting topics at the album are well written, very good played and especially possess sharp, aggressive sound, which is killing my ears. Melodic and dynamic. This year British mixed for us a purely high explosive cocktail full of the fuel with high octane number. During the listening to this album, I travelled to the past, to the eighties and I must say, I trust everything on the SOLITARY album.
If you like bands as FORBIDDEN, TESTAMENT, SLAYER, SACRED REICH, EXODUS, METALLICA, DEATH ANGEL and you need some additional dose of the pure, perfectly played thrash metal to your veins I recommend "The Truth Behind the Lies Solitary". Can you feel that pressure and immemorial metal power? I appreciate that group is veritable, one time rough and crazy, another time with melodies, which cool down your body into the freezing point. SOLITARY is one of the best group in the actual massive amount of 'retro groups'. It is known that they are experienced veterans. An ability to push into the head all that songs, which I remember even after a long time, to tear my heart, to attract my attention again and again into the CD-player, have only a few thrash metal bands. This record just burns, devastates! That is precisely how I imagine pure, authentic thrash metal! I am jumping into the mosh-pit! Great!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Evulse is a disgusting death metal band that was formed in 2018 from the San Francisco, Bay Area, in Oakland to be exact.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Fred Avila came out and recorded it in our rehearsal room back in 2019. He tracked everything for us within a couple of days and sent us a template mix once the vocals were finished. We listened back to the recording for a few weeks and then sent him some minor notes for level adjustments, equalizing and etc that we wanted and then he mastered it for us. Fred is a super shredder guitarist(check out Unurnment & Abysmalist) and he also ripped a lil solo for us on the album as well.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Not too much, I think between 1200-1500 tapes, 500 cds, and 500 LPs so far. Im not sure how to quantify digital since i dont have access to everyones numbers but a little south of 100,000 plays.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Jimmy handles the lyrics. A lot of themes for the band stem from a level of self intoxicating psychosis and the horror of existence. I am not really interested in writing about zombies and weirdoh shit like that, I think the human condition is much more fucked up than some fantasy bullshit, that is not to say i dont enjoy fantastical subjects, it's just not necessarily what i write about for what i am doing.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website?
Our original logo was created by Scott Bryan, who is a brilliant artist that is the "Spew Tech" for GWAR. He came up with a bunch of super sick designs for us, some of which we havent unveiled just yet. On "Pustulant Spawn" we reached out to David Milkensen from Undergang to sharpen up and refine our original logo so it is still looks like what we started out with just nastier and digitized, the first run of logos were hand illustrated and then scanned in and cleaned up. David did the dirty work for us and illustrated the new logo and then scanned it in and colorized it for us. We are very pleased with how it all turned out.
The album art that we used was a private commission we got from a local San Francisco artist named Aaron Lee, he is an old school skater/graffiti artist that specializes in Airbrushing and since we all grew up loving that style we pulled the trigger on working with him. His artwork fits well with what we are creating and it isnt like every single other carbon copy piece of work out there.
What about you and social networks? Do you consider these things important?
There are definitely pros/cons to social media, the pros being able to talk to people all over the world that are into the same shit, like for instance killer bands getting to interact with one another and support each other is pretty god damn cool. the cons are it can be a big waste of time and the fact that there is a lot of people all over the world that think their opinions matter.
Social Media is not the utmost important thing, being a good band that writes good music is by far the most important thing. There are plenty of bands without social media that are doing well, I think knowing less is definitely more but at the same time if you use this right it can be a pretty powerful and logical tool to help network and bring folks together which is something quite useful, this interview happening for instance is a result of social media so that is cool.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We are creatures of habit so if it aint broke, there's no real reason to fix it. For where we are as a band the labels that we work with have been great. They are doing exactly what we would hope they could do for us and we are happy to work with them. Our vocalist has a label here in America called Transylvanian Recordings, so he has released our music stateside and Dawnbreed Records in Europe took care of our first demo and this new one on Wax and Cassette so that is great and GodzOvWar Productions has been super easy to work with and they are widely respected in Europe and beyond so with each release we have done together, the response overseas has been great. We pay for and record our own music so when we are looking for a label to work with we are only really interested in whose done right by us already and who can fit us in their schedule, so these 3 labels have all been great.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We live in Oakland, California so it should come as no surprise that we love Autopsy. There's a mutual respect and appreciation for the greats like Incantation, Immolation, Cannibal Corpse, Deicide, Bolt Thrower, Napalm Death, Carcass and Darkthrone, but we also are inspired by the hunger and determination of bands like Necrot, Spectral Voice, Blood Incantation, & Undergang. Those four bands arent wasting time talking shit online, they are focused on being bands and in this day and age unfortunately that type of behaviour is super underrated.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
No, we have zero interest in begging someone for money to put our music out, we can do it ourselves. If a label wants to work with us and we respect what they are doing we will talk about it but we arent some band that gives a shit about things like that, we play underground death metal, not pop music and weve been around in other bands for a long time so we know whose who and who we might want to work with. People in labels that we respect have purchased our music from us and I think that is a lot more genuine than us spamming them asking for a handout.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We've played probably between 30-50 gigs so far. Almost each one we have done has been special in it's own way, we pretty much book all of our gigs so we try to make each of them something worthwhile. We have a rule when it comes to shows that we wont play a show that we wouldnt go to if we werent playing which i think is a pretty important rule to stand by if you give a shit about the integrity of what you are doing.
We havent gotten to fest level yet, we were going to be playing our first international festival this past year but then the world shut down to covid so i cant answer that, but I know playing a massive death metal festival alongside a lot of our friends in killer bands from all over the world is going to be a great time.
A couple highlight shows for us, our first show in Los Angeles was pretty great, I put together a stacked lineup with us alongside Ruin, Ensepulcher, Mortal Wound, Happy Pill Trauma and Malignancy, a couple hundred folks came out and went wild which was kind of unexpected considering we never played out there yet but it was a great time and we are already itching to get back out there.
Another killer show was from a small run of shows we did last year to the Pacific Northwest, we played alongside Torture Rack, Cystic and Villanious Temple. It was super packed in the venue and it was our first time in Portland so we were pleasantly surprised with the reception. It was a birthday party celebration for one of our friends in the band Petrification so everyone was in good spirits and there to have fun. Just as a fan of music and extreme metal it was really fucking cool to look around at a full room of people and see so many folks in killer bands that we all have a lot of respect for, respect is one of the biggest takeaways in underground music so seeing stuff like that is great and makes you feel honored to get to be apart of it all.
Our first show was killer as well, it was a sold out gig with Necrot & Of Feather and Bone in Oakland. Anytime you get to play with bands of that caliber at that serious level you cant help but be inspired to do better.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans for the future are to keep grinding and creating, we dont have any unrealistic expectations for the band, we are just taking it day by day and focusing on being a band when we can. We are working on getting better and better and writing more music . At some point it would be great to get out and play some fests and tour the world, but we will do it when the time is right, this isnt our first rodeo so we arent in the biggest hurry to head out and eat shit on the road or around the world, well strike when we are good and ready to do so and when it makes sense, because if it dont make dollars than it dont make sense.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
You can write to us via social media on IG @Evulseache & on FB at @Evulsingdeath, we may or may not get back to you, dont trip it is not that important. If you dig the music, that is cool we appreciate it, if not it is no big deal go listen to something else. Regardless, thanks for your time.
Příběh dvoustý devadesátý čtvrtý - Čajovna a Dr. Martens
Vždycky to budu milovat. Když jdete ulicí, jste stínem se sluchátkama na uších. Kolem proudí dav a vy sledujete rytmus ulice. Měl jsem zrovna chuť na starý thrashový páky a tak jsem si je naládoval do žebradla. CD přehrávač byl u mě pořád v permanenci. Projdu Mírákem, pozdravím jednu partičku, co se známe z metalu. Jak je volové? Jak to sype? Pokývají hlavou a prohodí pár slov o nových deskách. Jasně, všechno jsem slyšel, zamachruju a zhoupnu se v kolenou přesně způsobem, jak jsem to okoukal v kovbojkách. Jdu dál, dám si párek v rohlíku a na lavičce sleduju mladý holky, jak kroutí zadkama. Je mi fajn, hezké odpoledne uprostřed vyprahlého města. Vždycky jsem si uměl udělat žízeň.
U Hymrů sedí jen pár štamgastů, tak sebou fláknu do rohu. "Ty vole, jak můžeš pořád chodit v černým, s koženou bundou a v kanadách?": ozve se od jednoho stolu. Tomu bys nerozuměl, zahlásím a objednám si pivo. Čekám na ostatní, zdrhnout z práce dřív je vždycky skvělý. U doktora mi řekli, že má střeva jsou konečně v pořádku. Je třeba to oslavit. Markétka má dlouhou službu, ale nevadí, přijde za náma až večer. To už budeme v náladě, ona se bude zpočátku zlobit, ale jen chvilku, protože mě má ráda. Pak roztaje. Mám rád její dotyky. Je tak jemná, hedvábná, líbá jako kdybyste přičichli k nějaké zázračné květině. Jsem jí pořád úplně omámený. Zdar vole, kdo se nám to tady fláká? Tomáš v celé své kráse. Taky celej v černým. Vedle od stolu se ozve něco o havranech a pohřebácích. Jdi do prdele lopato. Chvilku hlásíme, sprostě, ale od srdce. Myslíme to v dobrém.
Jsem ti slyšel o nějakých nových botách, co nosí metalisti. Kámoš byl v Praze a tam už je mají. Dr. Martens. O tom jsem slyšel, ale to nosej skinheadi a punkáči ne? Debata se rozjede mezi rumy. Po chvíli si říkám, že by bylo dobrý ty moje starý vojenský kanady vyměnit. Copak o to, nohy z nich smrdí stejně jako z kecek, ale blbě se mi šněrujou. Tohle ještě probereme. Přijdou holky, tak se naparuju. Jsou taky v černým. Ubylo džínoviny, přibylo kůže. Venca třeba nosí starej koženej kabát, teploušci mají svoje kroje a na holkách jsou napresovaný kalhoty děsně sexy. Některý sice vypadají jako ze sado maso salónu, ale musíme být true, chápeš? Je to pro nás děsně důležitý. Můj ošoupaný křivák posetý ránami vypovídá o mnohém. Jakoby v něm byla otisknuta historie jedné metalové party.
Už jsme dlouho nebyli v Praze. Pronese někdo. Mě se tam nechce. Spousta Pražáků na nás machruje, předvádí se, nestojím zase o nějaký novoty. Nebuď zaprdlej jak fotr, říkají mi, ale já miluju klid. Jen si tak poslouchat muziku, občas zajet na koncert, výlety ven do hor. Víc nepotřebuju. Co tam budu jako dělat? Ale nedají mi pokoj. Prý tam mají, v tom hlavním městě, nějaký hospody, kde se pije jenom čaj. No potěš, to musí bejt, tam mě nikdo nedostane. Znám jenom pigi pytlíky, který nechávám louhovat třeba desetkrát, a to jenom k snídani. Jinak piju vodu, mléko a pivo. Nic jinýho vole. Smrťáku, ty si takovej neotesanej blbec, proč nechceš poznat něco novýho? A proč? Mám všechno, co potřebuju. To mám jako lézt někam, kam nechci? Dejte mi nesvatej pokoj. Jenže znáte to. Prosící oči, ve kterých se ztratíte. Bez holek bychom seděli jen v hospodě a mlátili prázdnou slámu, to je fakt.
Křiváka mám z Holešovický tržnice, svoje první boty Dr. Martens taky. Import z Anglie, oboje. Dal jsem za ně hrozný prachy. Ale ve škodovce dobře platí, tak proč si neudělat radost. Markétě jsem taky jedny koupil. Nízký, jiný neměli. Nesu si je v igelitce a jsem hrozně nadšenej, skvěle se v nich chodí. Kanady půjdou na chalupu. Docela bych zalezl do hospody a oslavil jak staří statkáři obchod. Není mi přáno. Musím s holkama kousek od Václaváku, do takový divný místnosti. Všude samej Krišna, pár postarších hippies, divný lidi. Mluví potichu, usmívají se jakoby do sebe. Kouří smradlavej tabák ještě s něčím, co mi děsně smrdí. Vítejte, chrám boží lásky. To mě poser! Smrťáku, můžeš být chvilku zticha? Tak se naštvu, naschvál se rozvalím na gauči a když se mě zeptají, co chci za čaj, tak řeknu že pigi. Berou to jako skvělej vtip.
Mluví za mě holky, radši. Přijde hubený klučina, lenonky, kudrnatý vlasy a batikovaný triko. Tomáš ihned pozná, že patří k nim, k teplejm. Ale nikdo nic neříká. Snad půl hodiny přede mnou míchá různý směsi, usmívá se jako by měl něco v zadku a říká slova, kterým nerozumím. Pak mi nabídne malinkatý kalíšek. Vysrknu jej na ex a řeknu, že chci ještě. Jana mě kopne pod stolem. Ten malinkej hrníček stojí stovku. Jsem mohl mít pár piv. Achjo, nelíbí se mi to tady. Není to moje teritorium, cítím se nesvůj. Ve vedlejší místnosti se něco děje. Ještě před chvílí se jen všichni váleli na zemi v kouří, ale teď šoupají židlemi. Budou básně, pozve nás paní se svraštělou kůží a potutelným úsměvem. Ty vole, já jdu pryč. Tady budeš, my jsme s tebou vybíraly boty. Uff. Přijde hubený průsvitný kluk, který si pořád drží ruku na prsou. Asi má něco se srdcem.
Asi jo, protože je rozervanej. Sedá a stoupá si, aby zvýraznil rytmus svých básní. Veliký slova o ničem, prázdný jako můj kalíšek na čaj. Musím se napít rumu z placatky, Venca chce taky. "Můj život je jen žumpou ve vašem městě": řve pražský básník. Jdu srát, řeknu polohlasem a uteču chodbami směrem na záchod. Zapálím si pořádnou Spartu, sosnu rumu. Kam jsem se to zase dostal? Vyleze nějaké děvče, na první dojem nechápu, proč se tak hezká holka tak hyzdí. Její volba, asi je nešťastná. Co to piješ? Zeptá se a já ji nabídnu rum. Hm, to je vynikající. Co to je? To je vývar z bukvic, makovic a jalovce. Koukne na mě a usměje se. Prý je to vynikající. Umírám smíchy to někomu říct, ale když se vrátím, básník už domluvil. Chodí zrovna mezi lidmi, přijímá gratulace, je ještě víc rozervanej. Nevím proč, ale mám chuť ho poslat na jednu směnu do továrny k lisu, aby věděl, co je pořádná dřina. Třeba by se konečně stal žumpou. Blbec.
Někdo zapálí vonné svíce a já se rozkašlu. Opět mě kopnou, abych držel hubu. Leknu se. Ze dveří vyběhnou čtyři dívky, dámy, oplácaný, se sveřepými výrazy ve tvářích. "Aaaa, bude se šukat!": pronesu do chvilky ticha, které mělo znázornit asi napětí. Scénický tanec, který následoval potom, připomínal nejvíc přirážení k imaginárním samcům, kteří nepřišli. Jako břišní tanečnice, ale mimo rytmus, se svíjely, ovíjely kolem židlí. Asi umění, tomu já nerozumím. Chyběly jen vibrátory a čaj. Jako fakt, já myslel, že jsme v čajovně, koukám tu na ne moc hezké slečny, které dělají trhavé pohyby. Hecují samy sebe navzájem, muže nemaje, našly se v čaji. Blíží se k závěru. Dobrý den, prsa ven. Tak on je to nakonec obyčejnej striptýz, v Praze považovaný za niterné vyjádření ženskosti, odvahy, touhy, smyslnosti. Akorát mi nikdo nedolil čaj. Ještě že jsem prozřetelný a mám placatku.
Potlesk a hvězda večera. Mladá, zase rozervaná básnířka. Ano, hádáte správně, je to slečna od záchodků. Rozevlátá, stylizovaná do něčeho mezi hippies, beatníky a starou Prahu. Aspoň ale mluví jasnější řečí. Její básně nejsou špatný, jen kdyby k tomu nebylo tolik póz. Já vím, je to těžký, ale zaujme mě, hlavně tedy její dlouhá průsvitná sukně, která se pomalu rozevírá. A když mluví o květech (jako všechny básnířky, protože květ samo připomíná ženský pohlavní orgán), tak si všimnu, že jsou její kalhotky vlhké. Sedím moc blízko. Poslední báseň improvizuje. "Potkala jsem na pánských záchodcích kluka, co mi dal napít odvaru z bukvic, makovic a hlohu (to kecá, já říkal jalovec!)". Dívá se na mě a sukně se jí pořád rozevírá - vulva kam se podíváš. Dějou se tu v Praze divný věci. Potlesk a slečna uteče pryč, asi dodělat, co začala.
Vylezeme ven, teď už se smějou i holky. Zapadneme do první hospody na plzeňský, předvádíme tanečnice i básníky. Jsme prostě vidláci z Boleslavi, co nechápou ještě to velký umění, scénický tance, nezávislý řeči. Známe jen pigi čaje a odvary ze šípku a kopřiv, co nám dělaly babičky jako malým, když jsme byli nemocní. Držím v ruce křečovitě igelitku s botama Dr. Martens. Jsem hrozně pyšnej, že je mám. Jako Pražák. Za chvíli nám jede vlak. Přijde číšnice a zeptá se, jestli někdo něco nechceme. Třeba čaj. Vůbec nechápe, proč se celý náš stůl rozřehtá a není k utišení. Za chvilku nám jede další vlak. Nasadím si sluchátka a poslouchám hlasitý thrash metal. Svět je zase jednou krásnej. Na zdraví, ať už pijete cokoliv.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Interview with legendary black metal band MARDUK from Sweden.
Answered drummer Simon, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave MARDUK! Hi Simon, hello to Sweden or Germany? I don't know where you are at the moment, but I hope everything is fine with you. Sometimes I feel like an apocalypse has begun last year. Everything is closed, there are no concerts, nothing really works, people are frustrated. And it's "just" the flu. How did the epidemic affect the functioning of MARDUK and what did you have to change as a drummer? Can you rehearse or record new stuff?
- Hello Jakub, greetings from Germany. We played our last Festival in February 2020 in Sweden, House of Metal Festival and 4 Shows in Poland in September 2020. A total of 5 Shows for the 30th Years Anniversary Tour. Not really satisfying if you ask me. There was a lot planned for this special Tour but we needed to postpone all shows into 2021. And it looks like that we have to postpone them again. I have my rehearsal studio 2 minutes away from my home where I can practice and record pre-productions for new ideas and songs.
You have been drumming at MARDUK since 2019. But you have a lot of work to do in other bands as well. Among others, BELPHEGOR, AT THE GRAVE and many others. For some you are a "living" drummer, for others you are a permanent member. Does that mean the drums feed you? All the bands you play in are extreme metal, but still, each band play differently, at a different tempo, etc. How do you handle with this? Is MARDUK different from others somehow?
- I am a permanent member of Marduk since middle of 2019 and I am not playing with any other live band anymore. Other than that I am doing some session-recordings from time to time. And yes, playing music is my only occupation. I always practiced with a musical approach, means I put some CDs on and play along to all kind of different Metal and Hard Rock songs. This prepared me for a lot incoming musical situations. A Marduk setlist offers not only fast blasting songs you also have old school mid-tempo parts which keep me challenged.
In the Czech Republic, it is said that there is no good metal without a good drummer. MARDUK is a professional band, a legend who wrote history. How did you get together? Did you have to go through any admission procedure? Or did you go just to a pub and the previous job spoke for you? I don't know how it works in similar bands?
- I got an email from Morgan saying that they were searching for a new drummer. Fredrik (the previous drummer) recommended me since we knew each other for a long time. And of course it didn’t take me long to make a decision. After that we went on our first tour together without even practicing once haha. But everything went well.
But MARDUK, like all real black metal bands, is not just music, but they also have a clear image, they look dark, cold, aloof. For me personally, they are the embodiment of what I like about black metal. Did the band have any special requirements for you? Every time I saw MARDUK live, there was an incredible fog that I never seen the drummer. And in the promo photos, everyone always has war paints.
- The chemistry and of course the playing abilities were important. Thats the most important thing for me when it comes to a successful working Band.
Black metal has always been about darkness, satanism and blasphemy. But also about the horrors that unfortunately still bring us wars. It's one of the things that sets this style apart from others. How do you actually set it up with faith? I know it's a very personal question, but it's part of your music. Are you a materialist? Here the answer to this question is: "I am a materialist, thank God!" Is it important for you to identify with the lyrics of the band you play in?
- I am a satanist myself and of course it is important for me to play in a band with the same ideologies.
How did you actually start playing the drums? And who was your idol? I went to YouTube bands in which you played and you play and your register is really varied. Do you have a music education? And have you ever played another style?
- I started playing drums at the age of 10. But before I was playing on pillows and any other household items haha. My idols back then were drummers like Vinnie Paul, Dave Lombardo or Jeff Porcaro and Ian Paice. I still call them my biggest inspirations. Of course the list got expended with drummers like Derrek Roddy, Simon Phillips etc. My first band was the school band in highschool. We were playing songs like Smoke on the Water and Enter Sandman. I never took any drum lesson. I am self-taught.
Every time I go to a concert, I ask myself, how can drummers endure that commitment? Somehow I can't imagine a 50-year-old drummer playing extreme metal (honour exceptions). It must be very physically demanding, right? Do you have to practice? Go jogging, work out?
- To make sure I give my body a compensation from all the drumming I do lift weights and stretch. That's vitally important for a physical demanding job like drumming in an extreme Metal band.
Do you also play other instruments? Can you play the guitar, for example? Drummers are an important driving force for bands, but it also seems to me that they have the least photos from concerts and a lot of people don't even "know" about them? Have you ever been tempted to play something else?
- I never cared about anything other than drums. I cant imagine myself with a guitar or any other instrument. Regarding the live pictures I don’t really care since I am used to it. But in my opinion it's not important at all. At least the band and I know I was there haha.
I read somewhere that in addition to drums, you also write lyrics? Is it true? What are they about and where do you get inspiration for them?
- Those lyrics were exceptions. I only concentrate on drumming nowadays.
Lets talk about MARDUK ... You haven't been the only new member in the band since the last album ("Viktoria" 2018). There was also a change in the post of bass player (Lindholm). Are you already considering a new album? Can we look forward to another inferno? Can you tell us something about how the new material for MARDUK is created?
- You can expect nothing less than an inferno. I can’t tell much about it at this point but all I can say is that we are all putting a lot of work into it. We all are recording demo tracks at home and send the ideas to the other members, talk about those ideas and improve certain parts.
I have lived in the Czech Republic since I was a child and I remember that metal band concerts were banned in our country under socialism. I'm a little scared that it's starting to come back. Every other day I read about some black metal band banning a concert somewhere in the world. Subconsciously, I do not want the time, in which our fathers lived, to return. Why do you think that to this day some people who don't know black metal are still shocked ? Is it ignorance, stupidity? Or the ugly dirty policy again?
- Black Metal was and still is a ,,shock" to normal people. They neither understand the music nor the image behind it. And of course they dont even try to since its out of their imagination. It will always be difficult for the masses to understand what they cant comprehend. We live in times where so called ,,Influencer,, tell sheeps what to like and what not. What do you expect from those people?
What does black metal mean to you and how would you define it? I'm interested in your opinion as a musician and a person.
- Black Metal can be either the tank that crashes into your living room while listening or the soundtrack that carries you into another dimension. As a drummer I see Black Metal as exciting and varied as it can get.
Simon, if you want to say something to MARDUK fans, there's your space. I hope to see you live soon! What do MARDUK plan in the coming months? Can you at least play in Sweden?
- It's difficult to predict the coming months and with the current restrictions in Germany it's tough to travel to Sweden and back. But we hope to start touring as soon as possible and be able to bring our 30th Year Anniversary Shows to the masses and see the crowd reacting to our live performance.
Thank you very much for the interview, I appreciate it. For me, as an old loyal fan of the band, this is a „dream come true“. I wish you only the best, lots of sold media and wild concerts. Also all the best to your private lives.
- I appreciate the interest and wish you all the best as well! See you on the road.
Rozhovor s legendární black metalovou kapelou MARDUK ze Švédska.
Odpovídal bubeník Simon, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave MARDUK! Ahoj Simone, zdravím do Švédska nebo do Německa? Nevím, kde momentálně jsi, ale doufám, že je u tebe vše v pořádku. Občas si poslední rok připadám, jako by začala apokalypsa. Všechno je zavřené, koncerty nejsou, nic pořádně nefunguje, lidi jsou frustrovaní. A to se jedná „jenom“ o chřipku. Jak epidemie ovlivnila fungování MARDUK a co jsi musel změnit ty, jako bubeník? Můžete třeba zkoušet? Nahrávat nové věci?
Nazdar Jakube, zdravím z Německa. Náš poslední festival jsme odehráli v únoru 2020 ve Švédsku, festival „House of Metal“, čtyři koncerty v Polsku v září 2020 a celkem pět koncertů k turné 30. výročí. Není to uspokojivé, když už se mě ptáš. Pro toto speciální turné toho bylo hodně naplánováno, ale museli jsme odložit všechny koncerty na rok 2021. A vypadá to, že je musíme znovu odložit. Mám své zkušební studio dvě minuty od domova, tam mohu trénovat a nahrávat před-produkce nových nápadů a skladeb.
V MARDUK bubnuješ od roku 2019. Máš za sebou ale mnoho práce i v jiných kapelách. Mimo jiné i třeba BELPHEGOR, AT THE GRAVE a spoustu dalších. U některých si jako „živý“ bubeník, u jiných jsi stálým členem. Znamená to, že tě bicí živí? Všechny kapely, ve kterých hraješ, jsou extrémní metal, ale přesto, každá hraje jinak, v jiném tempu apod. Jak tohle všechno zvládáš? A liší se třeba hraní v MARDUK od ostatních?
Jsem stálým členem Marduk od poloviny roku 2019 a už nehraji s žádnou jinou kapelou živě. Kromě toho občas dělám nějaké příležitostné nahrávky. A ano, hraní hudby je moje jediná práce. Cvičil jsem vždy s „hudebním přístupem“, to znamená, že jsem si pustil nějaké CD a hrál jsem všechny druhy různých metalových a hardrockových skladeb. To mě připravilo na spoustu následných hudebních situací. Setlist Marduk nenabízí jen rychlé skladby, ale také i oldschooly ve středním tempu, což je pro mě výzva.
U nás v Čechách se říká, že bez dobrého bubeníka není dobrý metal. MARDUK je profesionální kapela, legenda, která psala dějiny. Jaké to bylo získat u nich angažmá? Musel si projít nějakým přijímacím řízením? Nebo jste zašli do hospody a mluvila za tebe předchozí práce? Nevím, jak to v podobných smečkách funguje?
Dostal jsem e-mail od Morgana, že hledají nového bubeníka. Fredrik (předchozí bubeník), se kterým jsme se dlouho znali, mě doporučil. A rozhodování mi samozřejmě netrvalo dlouho. Poté jsme rovnou vyrazili na naše první společné turné, aniž bychom měli jedinou zkoušku haha. Ale všechno šlo dobře.
MARDUK ale nejsou, stejně jako všechny opravdové black metalové kapely, jenom hudbou, ale také mají jasné image, působí temně, chladně, odtažitě. Pro mě osobně jsou zosobněním toho, co mám na black metalu rád. Měla na tebe kapela nějaké zvláštní požadavky? Myslím tím teď, že já třeba pokaždé, když viděl MARDUK naživo, tak byla neprůhledná velká mlha, že bubeník nikdy nebyl vidět. Na promo fotkách zase mají všichni vždy war painty.
Důležitá byla vzájemná chemie a samozřejmě hráčské schopnosti. To je podle mě nejdůležitější, pokud jde o úspěšnou fungující kapelu.
Black metal byl vždy o temnotě, satanismu, o blasfemii a rouhání. Ale také o hrůzách, které nám bohužel stále přinášejí války. Je to jedna z věcí, které tento styl odlišují od ostatních. Jak to máš vlastně s vírou nastavené ty? Vím, že je to hodně osobní otázka, ale k vaší hudbě to patří. Jsi materialista? U nás se na tuhle otázku odpovídá: „Jsem materialista, bohu dík!“:). Je pro tebe důležité se ztotožnit i s texty kapely, ve které hraješ?
Já sám jsem satanista a samozřejmě je pro mě důležité hrát v kapele se stejnými ideologiemi.
Jak si vlastně začal hrát na bicí? A kdo byl tvůj vzor? Projel jsem si schválně na youtube kapely, ve kterých si hrál a hraješ a tvůj rejstřík je opravdu pestrý. Máš hudební vzdělání? A hrál si někdy i jiný styl?
Začal jsem hrát na bicí, když mi bylo 10 let. Ale předtím jsem hrál na polštáře a všechno ostatní vybavení bytu haha. Mými idoly tehdy byli bubeníci jako Vinnie Paul, Dave Lombardo nebo Jeff Porcaro a Ian Paice. Stále je považuji za svou největší inspiraci. Seznam se samozřejmě rozšířil o bubeníky jako Derrek Roddy, Simon Phillips atd. Moje první kapela byla školní kapela na střední škole. Hráli jsme písně jako „Smoke on the Water“ a „Enter Sandman“. Nikdy jsem nebral žádné lekce na bicí. Jsem samouk.
Vždycky když zajdu na koncert, tak si říkám, jak můžou bubeníci to nasazení vydržet? Nějak si nedovedu představit padesátiletého bubeníka, hrajícího extrémní metal (čest výjimkám). Musí to být hrozně náročné na fyzičku, ne? Musíš třeba cvičit? Chodit běhat, posilovat?
Abych se ujistil, že dávám tělu náhradu za všechno to bubnování, tak posiluji a protahuji se. To je životně důležité pro fyzicky náročnou práci, jako je bubnování v extrémní metalové kapele.
Hraješ i na jiné nástroje? Umíš třeba na kytaru? Bubeníci jsou sice pro kapely důležitým hnacím motorem, ale taky mi připadá, že mají nejméně fotek z koncertů a spousta lidí o nich ani „neví“? Nelákalo tě někdy hrát i na něco jiného?
Nikdy jsem se nezajímal o nic jiného než o bicí. Nedokážu si představit sebe s kytarou nebo jiným nástrojem. Pokud jde o fotky, je mi to úplně jedno, protože jsem na to zvyklý. Ale podle mého názoru to není vůbec důležité. Je to o kapele a já vím, že jsem tam byl, haha.
Někde jsem četl, že kromě bicích píšeš i texty? Je to pravda? O čem jsou a kde pro ně bereš inspiraci?
Tyto texty byly výjimkou. V současné době se soustředím jen na bicí.
Jak jsou na tom vlastně teď MARDUK? Od posledního řadového alba („Viktoria“ 2018) nejsi v kapele jediným novým členem. Došlo ke změně i na postu basáka (Lindholm). Už uvažujete o novém albu? Můžeme se těšit na další inferno? Prozradíš nám, jakým stylem probíhá tvorba nového materiálu u MARDUK?
Nemůžeš očekávat nic míň než peklo. V tuto chvíli o tom nemohu moc říct, ale mohu prozradit, že na tom všichni usilovně pracujeme. Všichni nahráváme demo skladby doma a posíláme nápady ostatním členům, hovoříme o nich a vylepšujeme některé části.
Žiju od malička v České republice a pamatuji si, že u nás byly koncerty metalových kapel za socialismu zakazovány. Trošku mě děsí představa, že se to začíná vracet. Každý druhý den čtu o tom, jak někde ve světě zakážou koncert nějaké black metalové kapely. Podvědomě nechci, aby se doba, ve které naši otcové žili, zase vrátila. Proč myslíš, že dodnes některé neznalé lidi black metal pořád šokuje a brání svobodě? Je to neznalost, hloupost? Nebo zase ta hnusná špinavá politika?
Black Metal byl a stále je „šokující“ pro normální lidi. Nerozumí hudbě ani obrazu za ním. A samozřejmě se o to ani nepokoušejí, protože je to mimo jejich představivost. Pro masy bude vždy těžké pochopit něco, čemu nemůžou porozumět. Žijeme v době, kdy takzvaní „influenceři“ říkají ovcím, co se jim líbí a co ne. Co očekáváš od těchto lidí?
Co pro tebe znamená black metal a jak bys jej definoval? Zajímá mě tvůj názor jako hudebníka i člověka.
Black metal může být buď tank, který narazil do tvého obýváku při poslechu, nebo soundtrack, který tě přenese do jiné dimenze. Jako bubeník vidím black metal tak vzrušující a rozmanitý, jak jen může být.
Simone, jestli chceš něco vzkázat fanouškům MARDUK, tak zde je prostor. Doufám, že se uvidíme brzy naživo! Co mají v plánu MARDUK v nejbližších měsících? Můžete hrát alespoň ve Švédsku?
Je těžké plánovat nadcházející měsíce a se současnými omezeními v Německu, je těžké cestovat do Švédska a zpět. Ale doufáme, že budeme schopni vyrazit co nejdříve na tour a představit masám naši show k 30-ti letému výročí a vidět, jak fanoušci na naše živá vystoupení reagují.
Děkuji moc za rozhovor, vážím si jej. Pro mě, jako pro starého věrného fanouška kapely, se jedná o splněný sen. Přeji vám jen to nejlepší, spoustu prodaných nosičů a divokých koncertů. Ať se vám daří i v soukromých životech.
Vážím si tvého zájmu a přeji ti také jen vše dobré! Na viděnou na cestách...
Zombie lezou z děr. Odpadává jim maso od kostí, slintají a jejich dech smrdí hnilobou. Jsou obrazem nás samých, takhle dopadneme, když se budeme rouhat. Touží po čerstvých mozcích, po vašich nechutných myšlenkách, po zvrácených pudech. Vždycky jsem si představoval, že zemřu ve spánku, ale místo toho jsem se ocitl v hororovém snu, který se stal ošklivou realitou. Podobná atmosféra patří k death metalu, jako k mrtvému zimník.
DEVIL IN YOU jsou old school death metaloví psi ze Španělska, kteří loni vydali své již třetí album. Je po okraj narvané temnotou, surovostí a chladem. Představte si podzemní kobku, ve které je uloženo několik rakví. Nejdříve se ozve typický šramot, potom nářek, který vám trhá uši. Probudila se první zombie, začala hrát první skladba. Podobná hudba je přesně i mojí krevní skupinou.
Krypta byla znovu otevřena ve stylu death metalových kapel z devadesátých let. CIANIDE, MASTER, OBITUARY, MASSACRE, PESTILENCE, BOLT THROWER, CARCASS, AUTOPSY, INCANTATION, SHED THE SKIN, MORBID ANGEL, DEATH a spousta dalších skupin stála zajisté předlohou i této smečce. Již od prvních tónů je slyšet, že se jedná o klasiku, zahranou od srdce, opravdově. Pánové v čele se zpěvačkou Martou Grimaldi vás pohřbí zaživa. Skladby jsou propracované, mají hororovou atmosféru, spoustu zajímavých momentů. Sází se na melodie i tlak, temnou energii. Zkušeným fanouškům nemusím asi vysvětlovat, o co tady jde. Ano, tradiční death metal starého střihu. Se spoustou melodií, zvratů, změn rytmu. To vše zabalené v parádním plesnivém zvuku. Vokál jest náležitě chorobný, zvuk celkově patří k odvrácené straně světa. Pokud jste někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let sledovali často hororové snímky a pak si pouštěli kazety svých oblíbených smrtonošů, tak asi budete přesně vědět, o čem zde píšu. Málokdo asi ví, že všem zombie vládne pán temnot. Satan sedí na svém trůnu a živí se naší bolestí. I on ale potřebuje k svému přežití hudbu. "Come to Us" je přesně tím druhem desky, kterou si bude pouštět stále dokola i on. Obsahuje v sobě totiž všechny potřebné ingredience pro starodávný death metalový rituál! DEVIL IN YOU probudili bestie! Chorobný smrtící kov, který vám poláme všechny kosti v těle!
Asphyx says:
My path is long and heavy. Whispering with my won conscience, I pull a coffin. I dragged it from the reverse cross, put it together with rusty nails pulled out of Christ´s feet. The ropes are cutting my shoulders. I am on the edge of my strength. The last exit is waiting for me. I should find a peace above the city. They are waiting for me, my friends the undead. I lie down in the fresh grave and get covered with black clay. Finally, I am among my own.
In music, just as in anything else, I believe in myself and my instincts. They have been moving in the underground for years, and I really appreciate the realness of the bands. DEVIL IN YOU are exactly the messengers of the death metal evil from the old days, which will always be worshiped by me. "Come to Us" is a clear and loud response to classic death. Dust, rot, old cracked coffins. You can find all this on the new album. Welcome to the beyond world!
I suck the sick atmosphere, I look through the pile of old bones. DEVIL IN YOU play in the style of the 90s (CIANIDE, MASTER, OBITUARY, MASSACRE, PESTILENCE, BOLT THROWER, CARCASS), they add a good portion of the AUTOPSY, INCANTATION, SHED THE SKIN, MORBID ANGEL, DEATH and an unbelievable portion of bad blood. A mouldy sound, a vocal from the beyond world, everywhere is death and darkness. These are all strange things which make from good albums the excellent ones. I enjoyed my time with "Come to Us" and I gladly spend long hours in my grave with it. I sifted the album between my fingers, ripping it into my head and letting it into my veins. It has become a part of me because its music is the one I love the most. Raw, genuine, real, deadly. DEVIL IN YOU has recorded an album full of savage melodies, dripping dirt, hate, evil and rot. We have once fallen in Hell and similar albums are like a duty for us. Excellent death metal answer to echoes from the beyond world! Catacombs have released another testimony! Death!
A few questions - interview with old school death metal band from Spain - DEVIL IN YOU.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
-The band was born in 2010 with different musicians from the Sevillian scene, after some change, the band settled with the arrival of Marta Grimaldi confirming an Old School style with Death Metal tendencies.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
-The recording takes place in Yellow Farm Almensilla, with production, editing and mastering according to the band ideas.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
-We released the album on 12/31/20 in digital format and now in April, May, we will have 200 copies on cd, waiting to offer copies on vinyl.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
-The concept of the album is idea of the band, however, is Marta who gives shapes to the lyrics.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
- The logo is a protection symbol created by the members of the band.
We all make decisions about the marketing of the band, but who is in charge of distribution, advertising and social networks is Marta.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?
-With all the above it is clear that we have no relationship with any label.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
-The influences of the band are very different, without idolizing anyone, are all from the metal that we have been listening for years.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
-We haven’t sent our work to Labels... We have only tried to expose our contribution to this style that we like so much individually.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
- A tour by album, we like more festivals, it allows us to interact with different musicians.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
-For future plans, are the same as the past, is just having fun and enjoying music together
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
