DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 24. července 2022

Recenze/review - MAUL - Seraphic Punishment (2022)


MAUL - Seraphic Punishment
CD 2022, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Jdeš dál, snažíš se bojovat. Pokaždé, když upadneš, tak se zvedneš. Bez jídla, bez vody. Kolem cesty jsou kosti tvých kamarádů. Nedá se to vydržet, svět je pěkně hnusné místo k žití. Nikomu si nikdy neublížil, přesto tě trápí a mučí. Asi si stál na špatné straně, narodil ses rodičům, kteří tě měli rádi, ale ti už tu dávno nejsou. Ne, tohle není středověk, to je jen jeden z mála lidských osudů, o kterém jsem četl včera. Poslouchal jsem k tomu novou desku amerických MAUL a říkal si, že někteří z nás by mohli shořet v pekle. 

Kývám se do rytmu a užívám si, že i dnes existují smečky, které nejen že hrají postaru, ale nebojí se do skladeb vložit i něco zajímavého a neotřelého. Novinka má hodně podmanivou atmosféru. Je divoká, chladná i temná zároveň. Jako utrpení, které můžeme každý den vidět všude kolem. 


Vlivů je samozřejmě hodně - zmiňme třeba IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. Přidávány jsou kousky shnilého masa, chladu a špíny. Pánové mají talent na to, vytvořit absolutně nihilistickou atmosféru. Jsou jako našeptávači, kteří vám pustí jed do žil. Monstrózní riffy, vokál bestie. Zároveň se nejedná jen o kopii věcí minulých. Se skvělým zvukem, s parádním obalem, jsou MAUL jako zjevením ze záhrobí. Zasekli do mě svůj dráp, roztrhali mě na kusy, zničili a pohřbili zaživa. Připadám si jako v nějakém starém hororu z osmdesátých let (některé momenty ve mě evokují tvorbu ACID WITCH). "Seraphic Punishment" je surovým, drsným útokem na ty nejnižší pudy. Probudí ve vás temné myšlenky. Vezme vás na dlouhý výlet na onen svět. K provedení nemám žádných námitek. Naopak, v současné záplavě stejných kapel, jsou pánové originální. Samozřejmě, v rámci stylu, ale i tak jsem opravdu spokojen. Dívám se do tmy, schovávám se do stínu. Přemýšlím o smrti a přidávám neustále hlasitost. Nahrávka se pro mě stala velkým překvapením. MAUL vás pozvou na hřbitov, na kterém najdete i svůj náhrobek. Hraje se tady upřímně, opravdově, se skvělým řemeslem i vizí. Smrt je vždycky hnusná, ale zhudebnit ji umí málokdo. Tahle parta ví, o čem je temnota! Krvelačná death metalová bestie se probudila! Monstrózní záležitost!


Asphyx says:

"Seraphic Punishment" is like a whirlwind, an avalanche, a fight with your killer, which cannot be won. MAUL are uncompromising, sharp, wild, and furious. They managed to smuggle the old death metal demons into their songs. They belong to the same catacombs as the bands IMMOLATION, INCANTATION, AUTOPSY, CARCASS, BOLT THROWER, TOMB MOLD, OUTER HEAVEN. The album seems to me like a morbid horror scene, like a sacrifice where demons have just woken up. The Americans will invite you to the old cemetery, where only the names of the evil and the cursed are written on the tombstones. Everything is already ready in the morgue. Far from people, we talk to the undead. This album will eventually penetrate your blood like a deadly poison, gnaw your entrails, and envelop you in impenetrable darkness. I have been wandering the other side for many years and similar records are like a spoiled dish for me. I draw energy and strength from them and look forward to my nightmares with them. "Seraphic Punishment" is a death metal album that will bury you alive and come to visit you even after death. This is the album that knows no mercy. Dig your own corpse!

Bits of rotten meat, cold and dirt are added. The gentlemen have a knack for creating an absolutely nihilistic atmosphere. They're like whisperers who let poison into your veins. Monstrous riffs, beast vocals. At the same time, it's not just a copy of things past. With a great sound, with a great cover, MAUL are like an apparition from beyond the grave. They stuck their claw into me, tore me apart, destroyed me and buried me alive. I feel like I'm in an old 80's horror movie (some moments evoke the work of ACID WITCH). "Seraphic Punishment" is a raw, harsh assault on the lowest instincts. It will awaken dark thoughts in you. It takes you on a long trip to the other world. I have no objection to the execution. On the contrary, in the current flood of the same bands, the gentlemen are original. Of course, in terms of style, but I'm still really satisfied. I'm looking into the darkness, hiding in the shadows. I think about death and I keep turning up the volume. The recording came as a big surprise to me. MAUL invite you to the cemetery where you will find your tombstone. The playing here is honest, real, with great craft and vision. Death is always ugly, but few people know how to set it to music. This crew knows what darkness is all about! The bloodthirsty death metal beast has awakened! A monstrous affair!



Tracklist:
01. Of Human Frailty
02. Seraphic Punishment
03. Repulsive Intruder
04. Monarchy Of Mold
05. Deity Demise
06. Invocations - Interlude
07. Buried In Resin
08. Oracular Burial Grounds
09. Infatuation
10. Carrion Totem

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal


Příběh tří stý šedesátý první - Jak jsem zase jednou plesal

Nemám rád jakékoliv svázané oblečení. Asi jako každý normální chlap se těším, když už nebudu muset být v obleku. Nesnáším pozlátko a faleš. Jenže blondýnku jsem fakt miloval a když mě požádala, jestli ji nechci doprovodit na ples, byl jsem doslova nadšen. Znáte to. Tělo na tělo, lambáda, ovíněná dívka pak snadněji podlehne. Zatím se mi moc nedařilo a hrozně jsem po ní toužil. Dávno jsem zapomněl na všechny své předešlé i pornohvězdy z oblíbených filmů. Byla jen ona. Jako ve starých románech. Problém trošku byl, že oblek jsem měl v Boleslavi. takový ten na maturitu, na pohřby. Žádná sláva, tak nějak se předpokládalo, že kluk v roztrhaných džínách a křiváku nebude nikdy vlastnit tehdy tak oblíbené hnusné sako a mokasíny. Ženský nás ale mění, alespoň v době, kdy kolem nich tokáme, předvádíme se a chceme je obloudit. 

Pomohla mi Blanka, která také jako učitelka na ples pedagogické fakulty šla. Žehlila Michalovi i mě, dokonce absolvovala děsné zkoušení v prostějovské prodejně u Synagogy v Plzni. Nějak mi nabyly ruce a do svého pohřebního kvádra jsem se nevešel. Za pár úsměvů, o kterých jsem ještě nevěděl a ani netušil, jestli vůbec budou, jsem dopředu utratil několik tisíc. Natolik jsem chtěl okouzlit. Vlasy do culíku, naleštěné boty od Baťy a motýlek, to abych byl přeci jen trošku za rebela. Sám sobě jsem se nelíbil. Do zrcadla moc nekoukám, není na co, ale tentokrát jsem musel. Blanka vedle nás havranů zářila. My byli neohrabaní, skoro uškrcení, s varlaty ve svěráku, protože paní krejčí nepočítala s tím, že se nám líbí holky. Připadal jsem si jako ve svěrací kazajce, ale všichni říkali, jaký jsem fešák. No vidíš, když chceš, tak si docela hezkej kluk. Pronesla jedna spolužačka a já jí jen odsekl něco o tom, že vůbec neví, o co jde. 

Nevím jestli je něco krásnějšího, než žena v šatech, jdoucí po schodech. Vlnila se. Prsa dmoucí, krásná róba a já se styděl, jo trošku jo, že půjde se mnou. Ona měla mít nějakého herce, který by se vždy naklonil k její vyčesané šíji. Byl jsem rajcován i vůní. Moje budoucí manželka mi vždycky děsně voněla. To už dnešní kluci, kteří randí jen virtuálně neznají. Usmála se na mě a já koktal. Po letech mi řekla, že tohle byl asi okamžik, při kterém začala uvažovat o tom, že by byla se mnou. Zamilovávala se do mě pomalu. Až příliš pomalu. Na můj vkus a zkušenosti. Šli jsme ruku v ruce, pěšky přes celé město a holkám to fakt děsně slušelo. Pánové se ohlíželi, sem tam někdo hvízdl. A my byli s Michalem děsně pyšní, že máme kolem sebe tolik nádhery. Co na tom, že bylo sychravo a vlezlo. Pro krásu se musí trpět. 

Před Měštanskou besedou se už to rojilo jako v úlu. Ten mladý kluk z Boleslavi se cítil vždy v podobné společnosti nepatřičně. Styděl jsem se. Možná za svůj dělnický původ, možná za to, že tady dávali všichni najevo a okatě své peníze a já chudý studentík žmoulal pár bankovek v kapse, abych mohl svoji dívku pozvat na něco malého. Vlezli jsme dovnitř a hned se k nám hrnuli spolužáci. Pěkní mladí a perspektivní kluci, kteří v tom uměli chodit. Zatímco já si četl po hospodách a navštěvoval zaplivané kluby, tak oni se už dávno připravovali na svoji budoucí kariéru. Všichni se znali se všemi, ale také se pěkně přetvařovali. Prohodil jsem pár svých vtípků, ale nikdo se nesmál. Můj humor z továren se nehodil mezi elitu. Tak jsem raději dodržoval pravidlo mlčeti zlato. Blondýnka si toho všimla, asi se jí mě zželelo a přivinula se ke mě zezadu. Myslel jsem, že prasknu. Hrozně jsem po ní toužil a teď mi šeptá do ucha. 

Byli tu i nějací naši učitelé. Vyhýbal jsem se jim. Raději jsme jak dvě blumy seděli s Michalem a předraženým pivem v koutě a srkali jej. Oba trošku nevrlí, protože takhle jsme si to tedy nepředstavovali. Měli jsme ale štěstí. Najednou se kolem nás objevilo několik dívek a prý neseďte tady jak pecky, pojďte se bavit. A to zase jo! Známé tváře, naše učitelky. Holky miloučký a prdelatý, hubený i lehce oplácaný, ale vysmátý a milý. Objímáme se a najednou je všechno zalitý sluncem i rumem. Nálada je čím dál tím lepší a když konečně šlapeme na střevíčky při polce, valčíku i džajvu, které si jediné pamatujeme z tanečních, tak je o zábavu postaráno. Kolem se vznáší jak labutě zkušení vymetači plesů a jejich partnerky. Všichni mají v zádech pravítka. My jsme jak partička, která sem vůbec nepatří. Jasně, že budíme trošku pozornost naší hlasitostí. Jdu několikrát do kolen, piva je už moc, ale aspoň si na nic nehrajeme a jsme přirozený.

Vyvedu všechny své známé, kterých je kupodivu opravdu hodně. V tomhle věku se člověk hledá, objevuje a naší výhodou je to, že se nestydíme a jsme obyčejní, normální, ukecaní. Věrni odkazu našich předků chceme držet svůj rod. Najít si normální ženskou. Jde ke mě davem a nese mi pivo. Ou jééé, to je bohyně! Ty si mě nevšímáš, ty se se všema znáš. Jen prohodím, že samozřejmě, protože my jsme tady dnes s Michalem nejkrásnější. Myslím to samozřejmě ironicky, ale kdybyste se tenkrát děvčat zeptali, tak by si to fakt myslely. Taky jsme na nich dřeli po hospodách, barech i klubech. Na chalupách, výletech a vůbec. Kamarádství, které se sem tam změnilo v menší naději nebo lásku. Točím blondýnku v kole. Jako v pohádkách a najednou se cítím jistý. Sebevědomý. Je mi jedno, že mě možná někteří považují za neotesaného. Nikomu neubližuji, ale nebudu si nikdy hrát na to, co nejsem.

Po několika tancích, kdy se jí bojím skoro dotknout, abych neshořel. Jsem jemný, jako bych točil s panenkou. Když ji šlápnu na nohu, tak se děsně omlouvám. Ale ona ne, pořád se směje a já přidávám na vtipech, jsem jak tokající tetřev. Neslyším, nevidím, jde mi jen o to, aby byla spokojená, aby se usmívala. Zalezeme si s občerstvením do koutku a vyprávíme si. Má mastnou pusu, protože jí kotletu a já salát. Mělo by to být obráceně, ale já nechtěl vypadat nemístně. Dá mi kousnout a když pohybuje rty, tak si dovolím velmi nesměle políbit tu nádheru. Ucítím, jak skrz ní projede elektrický proud. Jsem na vrcholu blaha, protože jí nejsem lhostejný. Musím si na záchodě opláchnout obličej. Vrátím se a vedle sedí nějaký kluk. Ze staršího ročníku. A hned od začátku nedělá nic jinýho, než že mě ponižuje a zesměšňuje.

Nejsem a málokdy bývám agresivní, ale tady šlo o hodně. Pošeptá mi do ucha, že jí nejsou jeho kecy příjemné, že je slizký a debil. Beru to jako povolení zahájit akci. Chytím ho pod krkem a vynesu ven. Kope kolem sebe nožičkama, vyhrožuje tatínkem, ale mě je to jedno. Mám jen svoji princeznu a nikdo, rozuměj, nikdo se k ní nebude chovat ošklivě. Jdeme zase tančit a říká mi spoustu pěkných věcí. Vše je na skvělé cestě. Tedy až do chvíle, než přijde její kolegyně Lenka, že prý musí s holkama z kruhu něco popít. Zůstanu zase sám na baru a opíjím se. Barmanka to do mě leje horem dolem, že mi nezbyde ani na taxíka, se kterým jsem chtěl trošku zamachrovat. Nejsem opilý sám. Blondýnka se ke mě vine tak nějak jinak. Vilnějí, řekl bych. Ale vím, že je to alkoholem, ne tím, že se rozhodla, že mě chce.

Kdybych býval byl tenkrát využil situace a vyspal se s ní, asi bychom spolu nikdy nebyli. Přitom jsem ji tolik chtěl. Odnesl jsem ji k ní na pokoj. Byli jsme tam sami. Zvracela na záchodě a já čekal v pokoji. Pak usnula na míse. Připadal jsem si jako v nějakém špatném filmu. Počkal jsem, až jí přijde spolubydlící a nechal ji spát. Na baru na koleji měli ještě otevřeno. Potkám tam jednu partičku a že prý je noc ještě mladá. Myslím si to taky, stejně bych neusnul. Tak uděláme turné po klubech a děsně se ožereme. Chodím v kvádru a všem vyprávím, že jsem byl na pohřbu. Opilé dívky mi to věří a chtěli mě utěšovat. Nechávám jim naději, ale mimo nějakého toho osahávání k ničemu nedojde. Moje princezna totiž spí ožralá na koleji číslo A3. Ve třetím patře. Raději tancuji polku na stole, dělám bordel a snažím se svoji touhu utopit v chlastu.

Ráno se probudím o tři patra dole, mimo svůj pokoj. Jsem u učitelek, se kterými jsem se prý někde potkal. Stydím se, vůbec si to nepamatuju. Dělají si ze mě prdel a nakecají mi, že jsem se dvěma spal. A prý to bylo úžasný. Achjo, zpytuji svědomí a tak mi nakonec prozradí, že mě našli ležet na chodbě. Pochrupoval jsem a neustále opakoval jedno jméno. Hele, ty si zamilovaný, co? Kývnu hlavou a ony se mi vůbec nesmějí. Jen každá přijde a pohladí mě. Jednou prý budu dobrý otec a manžel. Připadá mi to hrozně vtipný, protože jsem právě děsně blil, vyžral jim lednici, měl blbý kecy, kouřím jim v posteli a vůbec jsem prototypem zodpovědnosti. Ale ony si stojí na svém a věř prý ženské intuici. Ale tomu já vůbec nerozumím, tak je taky políbím, moc poděkuji za azyl a jdu si lehnout. Vůbec nepotřebuji žádné časopisy, ani nic jiného. Už jí nejsem nevěrný ani ve snech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. července 2022

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Shut Up, Give UP And Obey! (2022)


MELANCHOLY PESSIMISM - Shut Up, Give UP And Obey!
CD 2022, Bizarre Leprous Production

for english please scroll down

Největším a nejkrutějším jedem jsou lži. Usadí se vám v žilách a postupně rozloží váš mozek. Nevěříte? Tak se rozhlédněte kolem sebe. Krásné tváře s podivným úsměvem. Zamotají vás do svých myšlenek. Rozloží, poníží a některé i totálně zničí. Není úniku - jsou v televizi, na internetu, venku, když se jdete jen tak projít. Chtělo by to oheň, který vše očistí, restartuje a začneme znovu. Svět kolem hoří a tobě jde jen o to, koupit si další zbytečné věci. Už dávno nevíš, co je pravda a co lež.

Měl bych pro vás menší návod na pročištění hlavy. Novou desku moravských bardů MELANCHOLY PESSIMISM. Jsou na scéně dlouhých třicet let a patří k jedněm z mála smeček, které mají stále co říct. Již minulé album "Democracy War Crusade" (recenze i rozhovor odkazovány dole pod článkem) bylo návratem ve velkém stylu. Novinka "Shut Up, Give UP And Obey!" je ještě víc propracovaná, surovější, jedovatější!


Jako každý death metalový gurmán musím ocenit opravdu masivní, hutný a živočišný zvuk. Člověk má pocit, že se ocitl přímo uprostřed laviny z kamení, kostí a lidského svědomí. Zmínit ale musím i obal (JanaVe Art). Ten by mohl být klidně vystaven v morbidní galerii smrti. Mezi těmi nejlepšími. Je až fascinující, v jaké formě po třiceti letech MELANCHOLY PESSIMISM jsou. Divocí, nespoutaní, přesto nezapomínají na skvělé řemeslo. Zase tolik kapel, které umí napsat originální a zajímavé motivy není. Zároveň, a to je pro mě hrozně důležitá věc, se deska neskutečně dobře poslouchá. Jako bych seděl přivázán v nemocničním křesle. Už první injekce ze mě dostane veškerý jed, kterým nás dnešní svět nakazí, ať chcete nebo ne. Songy jsou neskutečně nasypané, maniakální, ale i melodické a svěží. Pánové působí i po tolika letech jako politi mrtvou vodou. Pokud měla být nahrávka "Shut Up, Give UP And Obey!" dárkem k třiceti letům existence, tak se nebývale povedla. Stojím po kolena v krvavé stoce, je mi zima a kolem se jako ostré skalpely vznáší songy z nového počinu. Útočí na mě, zadírají se mi pod kůži, řežou mě hluboko a ihned mokvají jako staré vředy, jako pradávná choroba. MELANCHOLY PESSIMISM ctí své kořeny, ale zároveň jsou pestří, posouvají se dál, stavějí zajímavé kompozice. Dívám se do kaleidoskopu a vidím v něm zvěrstva, kterých je schopen jenom člověk. Pokud máte také někdy pocit, že je všechno kolem šílené, tak si nadávkujte nové album pod tlakem do hlavy. Uleví se vám. Řvěte a klidně bouchněte pěstí do stolu. Garantuji vám, že po "Shut Up, Give UP And Obey!" ze sebe dostanete veškerý jed. Technický death metalový útok na samou podstatu lidské mysli!


Asphyx says:

The greatest and cruelest poison is lies. They settle in your veins and gradually erode your brain. Don't you believe it? Then look around you. Beautiful faces with strange smiles. They'll entangle you in their thoughts. They'll disintegrate, humiliate and for some, totally destroy them. There's no escape - they're on TV, on the internet, outside when you're out for a walk. It would take a fire to cleanse everything, reboot and start again. The world is on fire and all you care about is buying more useless stuff. You don't know what's true and what's false anymore.

I have a little head-clearing guide for you. The new album by the Moravian bards MELANCHOLY PESSIMISM. They've been on the scene for thirty long years and are one of the few bands that still have something to say. Already the last album "Democracy War Crusade" (review and interview linked below the article) was a comeback in style. The new album "Shut Up, Give UP And Obey!" is even more sophisticated, more raw, more venomous!


As every death metal gourmand I have to appreciate really massive, dense and animalistic sound. One has the feeling that he was right in the middle of an avalanche of rocks, bones and human conscience. But I must also mention the cover art (JanaVe Art). It could easily be displayed in a morbid gallery of death. Among the best. It's almost fascinating, what form MELANCHOLY PESSIMISM is in after thirty years. Wild, unbridled, yet not forgetting the great craft. There are not so many bands that can write original and interesting themes. At the same time, and this is a very important thing for me, the album is incredibly easy to listen to. It's like sitting strapped in a hospital chair. The very first injection gets all the poison out of me that today's world infects us with, whether you want it or not. The songs are incredibly nailed, manic but also melodic and fresh. Even after all these years, the gentlemen seem like dead water poured on them. If the record "Shut Up, Give UP And Obey!" was supposed to be a 30-year anniversary present, it was an unprecedented success. I'm standing knee-deep in a bloody gutter, I'm cold and the songs from the new record are floating around like sharp scalpels. They assault me, digging under my skin, cutting deep and immediately swelling like old sores, like an ancient disease. MELANCHOLY PESSIMISM honour their roots, but at the same time they are varied, pushing themselves further, building interesting compositions. I look into the kaleidoscope and see atrocities that only man is capable of. Also, if you ever feel like everything around you is insane, cuss the new album out under pressure in your head. It'll make you feel better. Roar and bang your fist on the table. I guarantee you, after "Shut Up, Give UP And Obey!" you'll get all the venom out of you. A technical death metal assault on the very essence of the human mind!


about MELANCHOLY PESSIMISM on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MELANCHOLY PESSIMISM - Democracy War Crusade (2019)

pátek 22. července 2022

Recenze/review - RAGWEED - Bones & Caskets (2022)


RAGWEED - Bones & Caskets
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Některé staré rakve vypadají natolik shnile, že si říkám, jestli to má vůbec cenu je otevírat. Nechávám je po exhumacích ležet někde vzadu. Jsou polozapomenuté a dál se rozpadají v čase. Občas se jimi prohrabu a vyberu ty nejlepší kousky. O kterých si myslím, že si zaslouží, abych se o nich zmínil. RAGWEED mi doporučil strejda bandcamp a zaujali mě původně vlastně hlavně obalem. Stačilo pár kliknutí, na to je dnešní doba skvělá. A objevil jsem si pro sebe další z kousků shnilého masa, který rád a často ochutnávám.

Založeni již v roce 1997, pouze se dvěma EP na kontě a jedním splitkem, kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Letos přicházejí poprvé s dlouhohrajícím albem. Je to stará škola, dokonce nemají ani žádné profily na sociálních sítích. Možná i právě proto jsou mi velmi sympatičtí. Pojďme ale k hudbě. Ta je divoká, prašivá, špinavá, jak vystřižená z doby, kdy jsem se smrtícím kovem začínal. Nic nového, přesto v sobě mají skladby kus něčeho zajímavého, morbidního, přitažlivého. Alespoň pro mě. 


Poslech je jako procházka starým pohřebištěm. Zombie si pochutnávají na čerstvých mrtvolách a vy, návštěvníci se chovejte slušně a podle všech nepsaných i psaných pravidel podsvětí. RAGWEED to tak rozhodně činí. Zajímavé je, že čím jsem starší, tak mívám na podobné desky čím dál tím větší chuť. Jasně, že je v tom kus nostalgie, zamotané kazety, džísky, do kterých se už nikdy nevejdu. Ale také musím cítit z hudby odhodlání a opravdovost. Mám to takhle nastavené. Proto mě možná zaujali tihle maniaci nejvíce. Protože si na nic nehrají. Nasázejí do vás salvu z notoricky známých riffů, vše zničí a odejdou středem. Vy pak chvilku sedíte, vzpomínáte na společné chvilky a i když máte kolem sebe stovky nových nahrávek o hodně zvučnějších jmen, vrátíte se znovu k "Bones & Caskets". Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. To se mi líbí nejvíce! Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale i důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!



sumarizace:

"Bones & Caskets" doporučuji poslouchat zásadně večer, když se na hřbitově začne stmívat a pozůstalí odejdou pryč. Mezi náhrobky budete potom jen vy a hudba, zahraná ve stylu starých dobrých MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. Zkrátka a dobře, perfektně zahraná stará škola se vším, co k tomu patří. Živelné rezavé riffy, chorobný vokál, zvuk jak z kamenné hrobky. NECROTIC DIVINITY rozhodně nejsou kapelou, která by bourala mantinely a posouvala death metal dosud netušeným směrem. Drží se zavedených pořádků a dělají to na výbornou. Cítím ze skladeb pach rozkládajících se mrtvol, slyším, jak červi nahlodávají tkáně. Vidím před sebou duchy dávno zemřelých, kteří tančí na svých vlastních hrobech. "Bones & Caskets" je albem pro všechny fanoušky plesnivého smrtícího kovu. Berte a nebo nechte být! Tady se na nějaké zbytečnosti nehraje, vše je ohlodáno až do morku kostí. Mokvající smrtící kov, který smrdí starobou! Prach jsme a v prach se obrátíme! Z rakve sice hned vyletí neskutečný smrad a pavučiny dávají jasně na vědomí, že tu máme doopravdy co do činění s neskutečnou starobou. Možná právě to se mi líbí nejvíce. Ta patina, rezavý povlak, nečistý zvuk, dva vokalisté naštvaní a vzteklí jako nakažení psi. Houpu se do rytmu a je mi jedno, že dnešní svět je dávno jinde. Podobná alba jsou pro mě vzpomínkou, ale důkazem, že smrtící kov stále žije. Buďme za to rádi. Je to kus historie, která znovu a znovu ožívá. V tomto případě s velkou silou a energií. Prašivé death metalové kusy shnilého masa!



Asphyx says:

I recommend listening to "Bones & Caskets" in the evening, when it gets dark in the cemetery and the survivors leave. Among the tombstones will be only you and music, played in the style of the good old MASSACRE, MORBID ANGEL, PESTILENCE, EXHUMED, DEATH, OBITUARY. To sum up, a perfectly played old school with everything that goes with it. Elemetal rusty riffs, sick vocals, the sound of a stone tomb. NECROTIC DIVINITY are definitely not a band that would break down the barriers and move death metal in a hitherto unsuspected direction. They stick to established order and make it great. I can smell decaying corpses from songs, I can hear worms gnawing on tissues. I see the ghosts of the long dead, dancing on their own graves in front of me. "Bones & Caskets" is an album for all fans of moldy deadly metal.Take it or leave it! Some useless things are not played here, everything is gnawed to the bone. Soaking deadly metal that stinks of old age! We are dust and we will turn to dust! Forever, amen! An incredible stench comes out of the coffin and the cobwebs make it clear that we are really dealing with an incredible old age. Maybe that's what I like best. The patina, the rusty coating, the unclean sound, the two vocalists angry and rabid like infected dogs. I sway to the rhythm and I don't care that today's world is long gone. Albums like this are a memory for me, but proof that the deadly metal is still alive. Let's be glad for that. It's a piece of history that comes alive again and again. In this case, with great power and energy. Dusty death metal pieces of rotten meat!


Tracklist:
01. Intro
02. Hefty Body Bag
03. Chainsaw Dildo
04. Diarrhea 666
05. Full Metal Ejaculate
06. Dirty Slut
07. The Bitch
08. Demonic Terror
09. Severe Head Trama
10. Bones And Caskets
11. Throw Up
12. Four 4 Norsemen
13. Love Butcher
14. Paint It Black
15. Turn On The Pain

band:
Guitar – Joe McKenna
Guitar – Alex Phillips
Bass – Biaggio D'Anna
Drums – Aaron Digirolamo
Vocals – Paul Mooneyham
Vocals – Scott McClung

KNIŽNÍ TIPY - Chlorid sodný - Jussi Adler-Olsen (2022)


Chlorid sodný - Jussi Adler-Olsen
2022, Host

Také jste někdy měli chuť vzít do rukou spravedlnost? Štvalo vás rozhodnutí soudu, nějaký násilný čin, který nebyl dostatečně potrestán? Já vím, na sociálních sítích, které dávno nahradily hospody, má každý velká ramena. Frustrace, nakumulovaná za roky vlastní neschopnosti, případně šikanou a společností, dostávají často průchod (slovní průjem). A teď si představte, že byste na "vlastní spravedlnost" měli peníze. Co říkáte? Lákavé co? Dnešní doba podobným názorům samozřejmě přeje, protože zákony jsou nepružné. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem četl poslední případ oddělení Q. Ostatní jsem viděl jako filmy, které byly (kromě posledního dílu) skvěle natočené. Najednou mi přistála v emailu nabídka nové knihy od mistra Olsena, tak jsem si říkal, co si raději jednou případ přečíst. 

Olsen píše skvěle. Zajímavě. Aktuálně. Viz. covidová doba, která se s knihou prolíná jako temné zlo. Je pravdou, že pachatele jsem odhalil poměrně brzy, ale o to ani tak nejde. Líbí se mi základní myšlenky knížky, její celkový koncept. Je v ní všechno. Vášeň, láska, zlo, temné myšlenky. Zrada. Jednotlivé postavy jsou popsány tak, že jsou vám ihned sympatické. Bohužel, v některých momentech se ztotožníte i s těmi špatnými. Nic není jen černobílé, to nám ukazuje každodenní život. Vždycky se mi líbilo a líbí, když si hraje autor s fantaziemi, které jsou sice v určitých momentech hraniční či morbidní, ale zároveň by mohly být reálné. Napětí, to nás všechny u detektivek a thrillerů udržuje. Čekáme na další kapitolu, běžíme domů, zavíráme se do pokojů. Já si třeba četl u rybníka. Hezky ve stínu. Bylo zajímavé občas sledovat některé neomalené lidi, kteří se neumí chovat. 

Něco podobného, co jsem viděl právě v realitě, najednou pachatelé v knize ztrestají. Mám sto chutí být jako oni, ale samozřejmě jsem příliš slušně vychovaný. A tím pádem bitý za hrubost jiných. Bohužel, na světě to takhle funguje. To Olsen odhadl a vypozoroval perfektně. Je zkušeným autorem, je vidět, že zvládá perfektně řemeslo. Navíc se nebojí říznout do živého. Přiznám se, že mojí nejoblíbenější postavou ale není Carl, který je sice skvělý, ale Asad. Jeho připomínky, hlášky, ale i nápady jsou perfektní. Prostořeká Rose je také dokonalá. Mám to takhle nastavené. Musím si postavy oblíbit. A jasně, představoval jsem si je jako filmové herce z prvních dílů. To už asi nezměním. Byla to pro mě vlastně nová zkušenost. Nejdřív filmy, pak kniha. A řeknu vám, také to není špatné, asi si seženu i staré díly. Rozhodně mají něco do sebe. I ten poslední zfilmovaný, který jsem málem nedokoukal. Třeba je kniha dobrá a zničil ji jenom pan režisér. 

Když si to vezmu kolem a kolem, tak je v téhle detektivce víc pravdy a opravdových otázek, než mezi rádoby novináři. Kývám souhlasně hlavou, říkám si, jak jsou v dnešní době na celém civilizovaném světě slabé a pomalé soudy. Kam jsme to dopracovali? Proč mají debilové čím dál tím větší slovo? A proč se člověk někdy až stydí, že se snaží být slušný a normální. Nevedu diskuze o blbostech, nečtu jedovaté příspěvky od lůzy. Raději si dám další podobné knížky. Mám pak pocit, že jsem udělal něco dobrého. Je mi tak nějak hezky na duši. I když v thrillerech je spousta zla. Je ale fiktivní, smyšlené, samozřejmě mnohdy postavené na reálných základech. S tím už nic nenaděláme. Bohužel. 

Původně jsem si myslel, že si nechám knihu až na dovolenou. Ale nedalo mi to. Olsen je mezi detektivkáři velmi známý a respektovaný autor. Já se k němu dostal až teď. Je to pozdě, jasný, ale času je málo a knih hodně. Mám další tři objednané. Už před sebou vidím chalupu v Jizerkách, kaštan a křeslo. Nerušte mě prosím, ale pokud mohu poprosit, tak pivem nepohrdnu. Tak tedy, pokud máte rádi severské detektivky, máte výhrady k dnešní divné společnosti, tak neváhejte ani chvilku. Chlorid sodný budete číst jedním dechem. Navíc, pokud bych byl policistou, chtěl bych dělat v oddělení Q. To je vám doufám jasné! Opatrujte se, užijte si dovolené a prázdniny. V pátek se zase ozvu. Přeji hezký den, nejlépe s knihou. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------

Carl Mørck a oddělení Q se vrací s již devátým případem.

Šéf oddělení vražd Marcus Jacobsen se setkává se svým nejlepším vyšetřovatelem Carlem Mørckem nad případem, který na něj hluboce zapůsobil. Zaměstnancům oddělení Q začne růst pod rukama nepříjemná spleť případů. Zvláštní úkol donutí Carla, Asada, Rose a Gordona, aby se semkli pevně dohromady.

Poté co se oddělení Q ponoří do vyšetřování úmrtí výrazných osobností, která byla zatím považována za sebevraždy nebo neštěstí, odhalí v nich daleko horší vzorec jednání a vše nasvědčuje tomu, že zanedlouho zemře další člověk. Aby zabránili kruté smrti, pustí se v obtížné době proticovidových opatření s typickou dávkou humoru a soudržnosti do zavilého boje o čas. Jenže mezitím se z Carlovy minulosti jako had, který konečně zavětřil svou kořist, vynoří docela jiný případ.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. července 2022

Recenze/review - INEXORABLE - Imperious (2022)


INEXORABLE - Imperious
CD 2022, Sliptrick Records

for english please scroll down

Někdy se mi zdají hodně temné sny. Bývám v nich na svém vlastním pohřbu. Dívám se do tváří lidí, kteří mě měli rádi a přemýšlím, jakou stopu jsem zde zanechal. Občas vyplave na povrch zášť a někdy lze vystopovat i nenávist. Lidé nejsou jen hodní a dobří. Na to pamatujte, když každý den ráno vstanete a vítáte další den. Občas na mě padne ze všeho tíseň a bolí mě celé tělo. Procházím se mezi náhrobky, zatímco moje ostatky ukládají do země. Slyším šustot červů, kteří se těší na nové maso. A vybírám si pro tyto okamžiky hudbu, která se k situaci co nejvíce hodí.

INEXORABLE, mě dosud neznámá kapela a jejich prvotina. Přišla mi na recenzi z několika portálů a tak jsem si říkal, že pánové asi opravdu stojí o můj názor. Zde tedy je. Jedná se o černou atmosférou nakažený death metal staré školy. Propracovaný, zákeřný, zlý a ošklivý, jako někteří lidé, kteří vám přijdou na pohřeb.


"Imperious" je velmi brutálním dílem, se surovým, drsným zvukem. Zároveň si v sobě skladby zachovávají takový ten zvláštní neklid, který umí jen dobré smečky. Od desky jsem nečekal vůbec nic, zpočátku ji poslouchal víceméně ze zvědavosti a nakonec jsem si pro sebe objevil další ze jmen, které budu rád i nadále sledovat. Líbí se mi, že v době, kdy většina skupin víceméně jen přehrává již tisíckrát slyšené, se snaží INEXORABLE přinést i něco nového, zajímavého, neotřelého. Hodně tomu napomáhají orchestrální vsuvky, které dle mého nemají chybu. Jsou vloženy umně, nenásilně a působí jako taková morbidní podpora. Jinak ale vše sype jak death metalový zákon káže. Nemám vlastně ani chuť k někomu desku přirovnávat, v tomto případě bude asi opravdu nejlepší, když si poslechnete ukázky. Opět to není záležitost na první dojem. Jednotlivé stíny vyniknou opravdu až po nějaké době. O to více mám ale chuť se vracet. Bylo to vlastně jedno podivné odpoledne, když jsem šel kolem hřbitova. A viděl tam sám sebe v dřevěné rakvi. Nebo to byl jenom přelud, zlý sen? To není zase tolik důležité. Hlavní je, že jsem si pro sebe objevil INEXORABLE. Třeba vás také osloví. Death metalová symfonie smrti!

sumarizace:

INEXORABLE se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Imperious" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. "Imperious" je velmi brutálním dílem, se surovým, drsným zvukem. Zároveň si v sobě skladby zachovávají takový ten zvláštní neklid, který umí jen dobré smečky. Od desky jsem nečekal vůbec nic, zpočátku ji poslouchal víceméně ze zájmu a nakonec jsem si pro sebe objevil další ze jmen, které bud rád i nadále sledovat. Líbí se mi, že v době, kdy většina skupin víceméně jen přehrává již tisíckrát slyšené, se snaží INEXORABLE přinést i něco nového, zajímavého, neotřelého. Hodně tomu napomáhají orchestrální vsuvky, které dle mého nemají chybu. Jsou vloženy umně, nenásilně a působí jako taková morbidní podpora. Jinak ale vše sype jak death metalový zákon káže. Nemám vlastně ani chuť k někomu desku přirovnávat, v tomto případě bude asi opravdu nejlepší, když si poslechnete ukázky. Opět to není záležitost na první dojem. Jednotlivé stíny vyniknou opravdu až po nějaké době. O to více mám ale chuť se vracet. Bylo to vlastně jedno podivné odpoledne, když jsem šel kolem hřbitova. A viděl tam sám sebe v dřevěné rakvi. Nebo to byl jenom přelud, zlý sen? To není zase tolik důležité. Hlavní je, že jsem si pro sebe objevil INEXORABLE. Třeba vás také osloví. Death metalová symfonie smrti!


Asphyx says:

INEXORABLE composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Imperious" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. "Imperious" is a very brutal piece, with a raw, harsh sound. At the same time, the songs retain that special restlessness that only good packs can. I wasn't expecting anything from the album, I listened to it more or less out of interest at first, and eventually I discovered for myself another one of the names that I will be happy to continue to follow. I like the fact that in a time when most bands more or less just rehash what they've heard a thousand times before, INEXORABLE is also trying to bring something new, interesting, fresh. Orchestral interludes, which in my opinion are not wrong, help a lot. They are inserted artfully, non-violently and act as a kind of morbid support. Otherwise, however, everything flows as the death metal law dictates. I don't really feel like comparing the album to anyone, in this case it's probably best if you listen to the samples. Again, it's not a matter of first impression. The individual shadows only really stand out after some time. But it makes me want to come back all the more. It was actually a strange afternoon when I walked past the cemetery. And saw myself in a wooden coffin. Or was it just an illusion, a bad dream? That's not so important. The important thing is that I discovered INEXORABLE for myself. Maybe it will speak to you too. Death metal symphony of death!


Track listing:
01. Not My Funeral | 02. Static | 03. Angels Fade | 04. As The Sun Sets | 05. The Cage | 06. Cultist Deity | 07. Extinction | 08. World War Now | 09. One Light

Imperious | Released June 14th, 2022 on Sliptrick Records

Inexorable are:
Matt Alleger – Vocals | Dustin Smith – Guitars/Bass/Drums



středa 20. července 2022

Recenze/review - NEOLITHIC - Shattering Vessels (2022)


NEOLITHIC - Shattering Vessels
CD 2022, The Other Records

for english please scroll down

Původně to vypadalo na klidnou letní noc. Komáři štípali, ale bylo příjemně teplo a nebe bylo jasné. Pak se do tmy ozval šíleny skřek. Řev raněného zvířete. Lekl jsem se a vydal se za zvukem. Uprostřed cesty, kousek od našeho domu, ležel mladý muž. Vyděšený výraz ve tváři, roztržené, prokousnuté hrdlo. Ohledám místo činu a zjistím, že jsem se stal svědkem lovu. Jenom se místo štvané zvěře stal obětí člověk. Mocní a zvrácení a jejich hnusné hry. Není před nimi úniku.

Jako štvaná zvěř jsem se cítil i při poslechu první dlouhohrající desky amerických death metalistů NEOLITHIC. Surové skladby mě přenesly do hlubokého lesa, kde za každým stromem čeká nebezpečí. Poslouchal jsem album nějaký čas a pokaždé jsem končil s prokousnutým hrdlem. Sype to pěkně!


Pokud máte rádi smrtící kov v jeho neotesané, syrové podobě, tak neváhejte ani chvilku. Tlak, energie, temnota, špína a chlad, to jsou hlavní znaky celé nahrávky. NEOLITHIC jsou jako rozjetý vlak, který k nám přijel rovnou z pekla. Mám sto chutí bouchnout do stolu a jít si to vyřídit se všemi hajzly na světě. Samozřejmě to myslím s nadsázkou, ale prostým faktem je, že mi pokaždé podobné kapely dokáží vlít do žil velké množství nakumulovaného vzteku. Odkazuje se zde na severské smečky, na to nejlepší z undergroundu. "Shattering Vessels" vás roztrhá na kusy. Budete zavřeni do tmavé kobky, přikováni ke zdi a mučeni stejným způsobem, jako se to stále děje v různých koutech našeho zkaženého světa. Když potom uslyšíte z reproduktorů tuhle nahrávku, řetězy roztrhnete a rozkopnete mříže. Stanete se predátorem, ničitelem a pomstíte se za všechny příkoří, které vám kdo způsobil. Oceňuji zvuk, s chutí se dívám na obal. Američané vydali komplexní dílo, které by nemělo chybět ve sbírce žádného fanouška podobných záležitostí. Songy doslova žhnou a pálí, jsou kusem rozžhaveného železa, které vám někdo hodí znenadání do ruky. Tohle je devastace v přímém přenosu, po "Shattering Vessels" zůstává jen spálená země. Masivní death crustová exploze!

Asphyx says:

Originally, it looked like a quiet summer night. The mosquitoes were biting, but it was pleasantly warm and the sky was clear. Then a mad screech echoed into the darkness. The roar of a wounded animal. I cowered and followed the sound. In the middle of the road, not far from our house, lay a young man. A terrified look on his face, and his throat ripped open. I look around the scene and find I've witnessed a hunt. Only instead of a hunted animal, the victim was a man. The powerful and the depraved and their dirty games. There's no escape from them.

I felt like a hunted animal when listening to the first long-playing album of American death metallers NEOLITHIC. The raw songs transported me to a deep forest where danger waits behind every tree. I listened to the album for some time and each time I ended up with a bitten throat. It's nice!


If you like death metal in its uncut, raw form, don't hesitate a moment. Pressure, energy, darkness, dirt, and coldness are the main features of the whole record. NEOLITHIC is like a runaway train that came to us straight from hell. I feel like slamming the table and going to deal with all the bastards in the world. Of course, I mean that with hyperbole, but the simple fact is that bands like this always manage to pour a lot of accumulated rage into my veins. The reference here is to the Nordic packs, to the best of the underground. "Shattering Vessels" will tear you apart. You'll be locked in a dark dungeon, chained to a wall, and tortured in the same way that still happens in various corners of our corrupt world. Then when you hear this recording coming out of the speakers, you'll break the chains and kick the bars. You will become a predator, a destroyer, and you will avenge all the wrongs that have been done to you. I appreciate the sound, I'm looking forward to the cover. The Americans have released a comprehensive work that should not be missing in any fan's collection of such matters. The songs literally glow and burn, a piece of red-hot iron that someone throws at you out of the blue. This is devastation in the flesh, after "Shattering Vessels" all that's left is scorched earth. A massive death crust explosion!


Tracklist:
01. Shattering Vessels
02. Terminal Lucidity
03. Exercises In Terror
04. Impious Devotion
05. Futility And Lamentation
06. Field Of Reeds
07. Enantiodromia
08. Arrow Of Entropy
 https://www.instagram.com/neolithicband/

úterý 19. července 2022

Recenze/review - ORIGIN - Chaosmos (2022)


ORIGIN - Chaosmos
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Naše naivní představa, že je ve vesmíru nějaký život vzala zase za své. Představovali jsme si milé bytosti, které na tom budou lépe než náš druh. Což není zase tolik těžké. Velký omyl! Podívejte se kolem sebe. Kam jsme to dopracovali. Dobré myšlenky jsou pokaždé utlučeny hloupostí a tupostí. Ještě, že nám zůstala hudba, tu pořád umíme. Alespoň tak vnímám novou desku maniaků ORIGIN. Ti mě pokaždé dokážou překvapit. Nejsem sice častým hostem v technickém brutálním death metalu, většinou se u něj nudím, ale tahle smečka mě vždy přišpendlí na zeď. Připadám si z toho všeho tlaku opravdu jako hmyz ve sbírce vesmírného predátora.

Základem je stále brutální death metal, na který jsou naroubovány různé technické pasáže, progresivní vsuvky. Někomu se může zdát album zpočátku lehce roztříštěné, ale není to pravda. Jen se vám dostane pod kůži postupně, jako nějaký písečný červ, který vám bude číst myšlenky, děsit vás a vyžere vám celý mozek. Stejně jste měli v hlavě jen zbytečnosti. 


Je to opět jízda od začátku do konce. Ve stylu HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. To ale není zase tolik důležité. Tyhle přirovnání si žádají fanoušci, mě osobně jsou víceméně jedno. Já hodnotím vždy desku jako celek, jak na mě působí, jaké na mě přenese emoce. ORIGIN si mě postupně zcela podmanili. Zajímavé, protože já opravdu v tomto stylu vyzobávám jen to, co mě opravdu baví. Psát tentokrát o zvuku, obalu, produkci, nemá vůbec cenu. Pánové jsou natolik zkušení, že nepodcenili vůbec nic. Vše odsýpá jak má a vy se tak můžete proletět na jinou planetu. A když se budete vracet, tak vám to naše hemžení bude připadat úsměvné. Někdy řešíme zbytečnosti, místo toho, abychom svůj drahocenný čas věnovali právě deskám jako "Chaosmos". V tomhle případě platí víc než kde jinde, že slova jsou zbytečná, nechte mluvit hudbu. Buď vás osloví a užijete si ji nebo půjdete pryč. Jasně, že je to extrém, jdoucí v mnohém za hranu. Pánové jsou hledači, objevovači nových zákoutí a odstínů. A to je právě to, co je odlišuje od ostatních. Nejsou předvídatelní, jsou odlišní, jiní, zajímaví. Když už tedy uslyšíte v mém přehrávači tenhle styl, tak v podobném duchu. Nechte se pozvat na parádní výlet do hlubin temnoty. Nasajte prach z jiných dimenzí. Technický brutální death metalový průlet vesmírem!


Asphyx says:

Those maniacs are great musicians who perfectly control their instruments. But a lot of people can do that today. But not everyone can compose a good song which has some meaning and graduates, has a power and great energy. Even with first meetings with the band it seemed that I absolutely failed to the hell. This album is incredibly believable, has a lot of pressure, restlessness and insanity.

ORIGIN continues with their music which is quite similar to HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. In addition, they add their own face to it and thanks to that you can recognize them among others. I like the combination of more rolling, screaming passages and then the fast graduating onslaughts. You can hear that those gentlemen really thinks while they are composing. The new album is one of the most played in my collection (in case of this style). It contains a great amount of dark energy and the songs are filled with it. The songs do not lack of memorable riffs and colourful palette of bad moods. I am looking forward to go to my cell, to the new torture, to the next listening session. Personally, the album "Chaosmos" is for me on the top of brutal death metal albums. Gentlemen are seekers, explorers of new corners and shades. And that's what sets them apart from the rest. They're not predictable, they're different, different, interesting. So when you hear this style in my player, it's in a similar vein. Let them take you on a cool trip into the depths of darkness. Soak up the dust of other dimensions. A technical brutal death metal trip through space!



about ORIGIN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ORIGIN - Unparalleled Universe (2017)

pondělí 18. července 2022

Recenze/review - EGGS OF GOMORRH - Wombspreader (2022)


EGGS OF GOMORRH - Wombspreader
CD 2022, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nikdy jsem nechápal, co to znamená brodit se krví. Čítával jsme o tom ve starých spisech, v knihách o okultismu a tajemných rituálech. Teď už to vím. Hluboko pod zemí, v katakombách, které už dávno nikdo nenavštěvuje, je jedna místnost, v jejichž stěnách je otištěna spousta bolesti. Rozkládající se těla, smrad a síra. Takhle nějak si představuji pravé peklo. Z reproduktorů zní nová deska švýcarských démonů EGGS OF GOMORRH a všichni čekáme, až přijde on - pán podsvětí.

Troufám si tvrdit, že pánové hrají natolik bestiální muziku, že to nebude dlouho trvat a Satan bude mezi námi. Možná tu už nějakou dobu je, v podobě krásného usměvavého muže s divným pohledem. Pokud máte rádi black death metal v této shnilé podobě, tak budete určitě spokojeni jako já. Smrt na vás číhá ve stínu. 


EGGS OF GOMORRH se na své druhé dlouhohrající desce snaží opět zapálit onen svět. A je nutno rovnou napsat, že se jim to daří na výbornou. Surový zvuk, syrové, antihumánní a nihilistické motivy, démonicky vyvedený obal, tohle všechno dohromady tvoří celek, který se vám ihned zadře pod kůži. Pentagramy zase jednou hoří jasným plamenem. Ve stylu třeba takových BLASPHEMY, ARCHGOAT, BEHERIT, SARCÓFAGO, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, s jasným cílem všechno a všechny roztrhat na kusy, jsou Švýcaři jako smečka vzteklých prašivých psů. Nekompromisní, divocí, šílení ze své podstaty. Pro mě je vždy nejdůležitější, abych kapelám jejich tvorbu věřil a musím říci, že "Wombspreader" je albem, které se opravdu povedlo. Je z něj cítit absolutní oddanost dlouhým stínům i nekonečné temnotě. Jestli jste někdy viděli hořící rakev, asi víte, o čem mluvím. Peklo má mnoho podob a to které dostanete zde, je hnusné, zničující, hnilobné. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o muziku, která by nikdy neměla spatřit světlo. Jako k takové je nutné k ní přistupovat. Teď už vím, co to znamená brodit se brodit se zkaženou krví. Na stěnách visí prokletí. Jsou přikováni a ukřižováni hlavou dolů. Poklekněte a poslouchejte! Jen si dejte pozor, abyste neshořeli. Ďábelský, bestiální black death metalový útok!


Asphyx says:

I never understood what it meant to wade through blood. I used to read about it in old writings, books on the occult, and arcane rituals. Now I know. Deep underground, in catacombs that no one visits anymore, there is a room with a lot of pain imprinted on its walls. Decomposing bodies, stench and brimstone. This is how I imagine the real hell. The new album from Swiss demons EGGS OF GOMORRH is blasting from the speakers and we are all waiting for him to come - the lord of the underworld.

I dare say that the gentlemen play such bestial music that it won't be long before Satan is among us. Maybe he's been around for a while, in the form of a handsome, smiling man with a strange look. If you like black death metal in this rotten form, you'll be as pleased as I am. Death lurks in the shadows.


EGGS OF GOMORRH are trying to set the other world on fire again with their second full-length album. And it has to be said that they are doing it perfectly. The raw sound, the raw, anti-human and nihilistic themes, the demonically rendered cover art, all of this together creates a whole that immediately gets under your skin. Pentagrams once again burn with a bright flame. In the style such as BLASPHEMY, ARCHGOAT, BEHERIT, SARCÓFAGO, REVENGE, IMPIETY, ANGELCORPSE, with the clear aim to tear everything and everyone apart, the Swiss are like a pack of rabid mangy dogs. Uncompromising, ferocious, insane by nature. It's always most important for me to trust a band's work, and I have to say that "Wombspreader" is an album that really succeeds. It reeks of absolute devotion to long shadows and endless darkness. If you've ever seen a burning coffin, you probably know what I'm talking about. Hell takes many forms and the one you get here is nasty, destructive, and rotten. This is, of course, deep underground, music that should never see the light of day. It has to be treated as such. Now I know what it means to wade through the tainted blood. There's a curse on the walls. They are nailed and crucified upside down. Kneel and listen! Just be careful you don't get burned. An evil, bestial black death metal attack!

Tracklist:
01. Degrading Manifesto
02. Flail Of Obedience
03. Disciples Of Terror
04. Wombspreader
05. Då Svartdöd Nalkas
06. Necrosadistic Chasm
07. Execution Climax
08. Eggomorph
09. Hateraped Oblivion
10. Nefarious Incision

Line-up:
B.N.G.V - Vocals
J.FHRR - Guitars, Backing Vocals
GOATPERV_ - Drums, Backing Vocals
INVN - Bass, Backing Vocals

neděle 17. července 2022

Recenze/review - MASSACRED - Wasteland Of Devastation (2022)


MASSACRED - Wasteland Of Devastation
CD 2022, vlastní vydání

for english please scroll down

Někdy je celý svět naruby. Mrtví ožívají a vytlačují živé z ulic. Obyčejný člověk se bojí vyjít ven. Všude se totiž povalují zohavená těla, na výlohách je možno potkat mozky a v obchodech, tam je to vždycky nejhorší. Ve slevě můžete koupit střeva. Jasně, že téhle desce nechybí nadsázka. Je divoká, zombie, kanibalistická, ohavná, nechutná, death grindová. Jedná se o takový ten druh masakru, který si pustíte jen v případě, když budete potřebovat pročistit hlavu kyselinou.

K nahrávce lze samozřejmě přistupovat jako k něčemu nudnému a zcela zbytečnému, ale dělat to nebudu. I nemrtví mají své místo na slunci a nebudu si hrát na namachrovaného intelektuála, který pohrdá syrovým masem. Je zde i spousta ukázek z filmu. Tak si říkám, jak asi chutná lidské maso? Neříkejte mi, že jste o tom nikdy nepřemýšleli. 


Asi vám je z ukázek absolutně jasné, že se tady někdo nechal hodně inspirovat MORTICIAN (nebo třeba IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS). Tím bychom asi mohli skončit. Byla by to ale škoda. Přeci jen, nějaká snaha o alespoň malou originalitu tady je. Navíc, zmiňovaná legenda už dlouho nevydala nic nového, tak proč si neukrátit čas? Když si to vezmu kolem a kolem, tak spousta (ne-li) většina brutálních a grindových smeček zní hodně podobně. Kdybyste mi je pustili, tak bych je často od sebe ani nerozeznal. Postupy jsou tak nějak dopředu jasné a tak jde jen o zvuk a obal. Textům stejně nikdo nerozumí, i když tady musím zmínit, že jsou vskutku výživné a velmi morbidně a tematicky laděné. MASSACRED naplňují vlastně vše, co vyjadřuje už jejich samotný název. S ničím se nemažou, jdou rovnou k věci. Po poslechu se kolem válejí kosti s kousky šlach a kůže, krev cáká z tepen v pravidelném rytmu a mačety jsou špinavé, jako snad nikdy. Je to hnus a špína, přátelé, ale také spousta humoru a děsu. Poslední dobou mám sice trošku problém s tím, že podobné "záběry" lze dnes zahlédnout každý den ve zprávách a tak už takovéto desky nemohou nikoho šokovat, ale přesto - pokud už tenhle styl, tak prosím v podobném provedení. Sedí tu totiž tak nějak všechno krásně dohromady. Zvuk, obal, motivy skladeb (jasně, že jsou monotónní, ale komu to vadí?). Je to jako vždy na vás. Berte a nebo nechte být! Hororový brutal death grindcore metal, který je nasáklý zkaženou krví!


sumarizace:

"Wasteland Of Devastation" lze v určitých momentech přirovnat ke smečkám jako MORTICIAN, IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS. Dobrá společnost, co říkáte? Plesnivý death/grind metal natlakovaný špinavými momenty, to celé zabalené ve velmi příjemném balení. Povedlo se vlastně všechno. Zvuk je bolestivý, obal nepřehlédnutelný a nápady? Těch je na albu nepřeberné množství. Každá skladba má v sobě pořádný kus shnilého masa, žhne a pálí, zadírá se mi každým dalším poslechem víc a víc pod kůži. Nevím, kolikrát jste byli přítomni u opravdové pitvy, ale představte si, že mrtvý byl postižen nějakou hodně zlou chorobou. Ruce máte od zkažené krve, ve střevech naleznete obrovské množství parazitů, o červech a sněti ani nemluvě. Vidíte to před sebou? Tak si k té představě pusťte ještě zmiňované album a zažijete dosud nepoznanou bolest. To vám garantuji a přidávám navíc potvrzení o vysoké kvalitě umírání. Jsou nahrávky, které na mě působí jako jed, podaný rovnou do žíly. MASSACRED mi prořízli hrdlo velmi ostrým materiálem. U téhle desky zemřete v nekonečných křečích! MASSACRED naplňují vlastně vše, co vyjadřuje už jejich samotný název. S ničím se nemažou, jdou rovnou k věci. Po poslechu se kolem válejí kosti s kousky šlach a kůže, krev cáká z tepen v pravidelném rytmu a mačety jsou špinavé, jako snad nikdy. Je to hnus a špína, přátelé, ale také spousta humoru a děsu. Zvuk, obal, motivy skladeb (jasně, že jsou monotónní, ale komu to vadí?). Je to jako vždy na vás. Berte a nebo nechte být! Hororový brutal death grindcore metal, který je nasáklý zkaženou krví!


Asphyx says:

"Wasteland Of Devastation" can be compared to bands like MORTICIAN, IMPETIGO, FLUIDS, EXHUMED, REGURGITATE, INCINERATED, PUNGENT STENCH, CARCASS. Good company, what do you think? Moldy death/grind metal pressurized with dirty moments, all packed in a very pleasant package. Everything went really well. The sound is painful, the cover noticeable and the ideas? There are a lot of them on the album. Every song has a big chunk of rotten meat inside it, it glows and burns, gazing more and more under my skin every time I listen to it. I don't know how many times you were present at a real autopsy, but imagine that the dead was affected by some very bad disease. Your hands are full of spoiled blood, you can find a huge amount of parasites in intestines, not to mention worms and gangrene. Do you see it in front of you? So to this idea play this album and you will experience a unknown pain. I guarantee this and add a certificate of high quality dying. There are records tthat act on me like a poison, given right into a vein. MASSACRED cut my throat with very sharp material. MASSACRED fulfill everything that their name expresses. They don't fiddle with anything, they get straight to the point. After listening to them, bones with pieces of tendons and skin roll around, blood drips from arteries in a regular rhythm and machetes are dirty as never before. It's filth and squalor, my friends, but it's also a lot of humour and terror. The sound, the cover art, the theme songs (sure, they're monotonous, but who cares?). As always, it's up to you. Take it or leave it! Horror brutal death grindcore metal that is soaked in wicked blood!


Tracklist:
01. Psycho Hatred
02. Brutal Hacking
03. Demented Rage
04. Cannibalistic Fiends
05. Rotting Flesh
06. Hordes Of Living Dead
07. Unknown Terror
08. Ghastly Creation
09. Bio-Mutant Killer
10. Dungeon Of Death (Bonus Track)
11. Dark Torture (Bonus Track)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine