DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 29. března 2023

Recenze/review - MAZE OF SOTHOTH - Extirpated Light (2023)


MAZE OF SOTHOTH - Extirpated Light
CD 2023, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Jedná se o další, velmi propracovaný a zákeřný útok z temných hlubin lidské mysli. Italové jsou jako velmi dobře seřízený stroj, promazaný krví a vztekem, který je určen k jedinému - zabít vás hudbou. Technika, progrese, ale i spousta bolestivých momentů, které se vám zadřou pod kůži. MAZE OF SOTHOTH jsou ve velmi dobré formě a dokazují to i na letošní novince "Extirpated Light".

Technických a progresivních kapel je v současnosti tolik, že je člověk nestíhá poslouchat. Muzikanti dnes umí hrát o hodně lépe, než v minulosti. Ale jen někteří jsou i dobří skladatelé. Na italské smečce se mi asi nejvíc líbí právě to, že jsou jejich skladby napsané vcelku přehledně. Baví mě je poslouchat, vracet se k nim a stále objevovat nové momenty. 


Samozřejmostí je skvěle ošetřený zvuk (Thomas Calvi - Mixing, Mastering, David Zampini - Producer, Recording, Engineering). Průrazný, čitelný, masivní a chladný, jako atmosféra ve starých kobkách. Nalezneme zde spoustu styčných bodů s kapelami jako HOUR OF PENANCE, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, KRONOS, HIDEOUS DIVINITY. Základem je klasická brutalita z devadesátých let, přidány jsou pak technické a progresivní prvky. Činěno je to způsobem, který je velmi přitažlivý, nebál bych se napsat magický. Fanoušci tohoto stylu budou nadšeni a bude se u nich jednat o jedno z nejlepších alb tohoto roku. Ale i já, starý pes, spokojeně kývám hlavou a užívám si morbidně zabijácké nálady. Zapomenout nesmíme i na ďábelský motiv na obalu, pod kterým je podepsán mistr Néstor Ávalos z Mexika. "Extirpated Light" je velmi komplexní nahrávkou, která nepostrádá všechny důležité atributy pro skvělý zážitek. Je agresivní, vzteklá, po okraj narvaná špínou a hnisem. MAZE OF SOTHOTH jsem si oblíbil i díky tomu, že jim jejich hudbu věřím. Líbí se mi jejich přístup. Songy v sobě mají určitý, těžko definovatelný neklid, který mě hlodá někde uvnitř hlavy. Výsledkem může být krvácení z uší i nosu. Ano, tahle deska mi pronikla do žil, jako nějaký prudký jed, jako choroba, která ze mě udělá zombie. Jedná se o další, velmi propracovaný a zákeřný útok z temných hlubin lidské mysli. Italové jsou jako velmi dobře seřízený stroj, promazaný krví a vztekem, který je určen k jedinému - zabít vás hudbou. Podepisuji vlastní krví a dávám známku vysoké kvality! Krvavý, temný, technický death metalový tanec na ostří nože! Masakr! 


Asphyx says:

This is another very sophisticated and insidious attack from the dark depths of the human mind. The Italians are like a well-tuned machine, lubricated with blood and rage, designed to do one thing - kill you with music. Technique, progression, but also a lot of painful moments that get under your skin. MAZE OF SOTHOTH are in very good form and prove it on this year's new release "Extirpated Light".

There are so many technical and progressive bands nowadays that you can't stop listening to them. Musicians today can play much better than in the past. But only some of them are also good songwriters. What I like most about the Italian pack is that their songs are written in a clear way. I enjoy listening to them, going back to them and still discovering new moments.


Of course, the sound is well taken care of (Thomas Calvi - Mixing, Mastering, David Zampini - Producer, Recording, Engineering). Insistent, clear, massive and cold, like the atmosphere in old dungeons. There are many points of contact with bands like HOUR OF PENANCE, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, KRONOS, HIDEOUS DIVINITY. The basis is the classic brutality from the nineties, then technical and progressive elements are added. It's done in a way that is very appealing, I wouldn't be afraid to write magical. Fans of this style will be thrilled and will find this one of the best albums of the year. But even I, an old dog, am nodding my head in satisfaction and enjoying the morbidly killer mood. Not forgetting the devilish motif on the cover, signed by mastermind Néstor Ávalos from Mexico. "Extirpated Light" is a very complex record that does not lack all the important attributes for a great experience. It's aggressive, angry, filled to the brim with filth and pus. I also liked MAZE OF SOTHOTH because I believe in their music. I like their attitude. The songs have a certain, hard to define restlessness that gnaws at me somewhere inside my head. As a result, my ears and nose can bleed. Yes, this record has entered my veins like some violent poison, like a disease that will turn me into a zombie. This is another very sophisticated and insidious attack from the dark depths of the human mind. The Italians are like a very well-tuned machine, lubricated with blood and rage, designed to do one thing - kill you with music. I sign with my own blood and give the mark of high quality! A bloody, dark, technical death metal dance on a knife edge! Massacre!


about MAZE OF SOTHOTH on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MAZE OF SOTHOTH - Soul Demise (2017)


Tracklist:
01. The Unspeakable 
02. Eliminate Contamination 
03. The Revocation Dogma 
04. Blood Tribute 
05. Blasphemous Ritual 
06. The Plague 
07. Parallel Evolution 
08. Sanctae Inqvisitionis 
09. Scorn Of Flesh

band:
Fabio - Lead Guitars / Synth
Cristiano - Bass / Vocals
Matteo - Drums
Riccardo - Lead Guitars



úterý 28. března 2023

Recenze/review - MAN MUST DIE - The Pain Behind It All (2023)


MAN MUST DIE - The Pain Behind It All
CD 2023, Distortion Music Group

for english please scroll down

K prvnímu napadení došlo nedaleko. Kdysi opuštěná hala, plná zdánlivě mrtvých strojů. Umělá inteligence začala být chytřejší, než většina lidí. Mysleli jsme si, že už to nezažijeme. Jenže válka začala. Po ulicích se válela mrtvá těla a já marně hledal soundtrack k apokalypse. Konečně jsem našel. Novinka skotských MAN MUST DIE je přesně tou hudbou, která bude znít všude, až nastane konec našeho prokletého druhu. Technický death metal je stylem, ve kterém si opravdu velmi vybírám. Jen tak něco mi nevoní.

Jsem starý zmlsaný pes, který požaduje, aby v sobě měla hudba drive a sílu. Aby mě nakopala zadek. Žádná umělá preludia, tak jak to předvádí spousta současných smeček. "The Pain Behind It All" je albem, které mě rovnou přikovalo na zeď. Rozsekalo mě na malé kousky, jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. 

Základem je opět surový brutální death metal. Kapela ale velmi šikovně vkládá i technické a progresivní pasáže. Pokud máte rádi smečky jako DECAPITATED, REVOCATION, NEURAXIS, PSYCROPTIC, MISERY INDEX, KATAKLYSM, DYSCARNATE, NECROPHAGIST, neměla by deska chybět ani ve vaší diskografii. V některých momentech se pánové vydávají na výlet až někam do míst, ve kterých se pohybovali FEAR FACTORY. Nahrubo nasekané riffy, drtivé bicí a vokál bestie. Vše je pak opatřeno velmi dobrým, masivním a čitelným zvukem. Celkově zní album hodně chladně, temně, jakoby v pozadí celou dobu pobublávala proříznutá tepna. Se světem to poslední dobou nevidím moc dobře, ale dokud budou hrát podobné skupiny, jako MAN MUST DIE, budu vědět, že někde je ještě vše v pořádku. Pánové kopli do vrtule, nastartovali motor a je opravdu znát, že jako palivo používají vysokooktanový benzín. "The Pain Behind It All" je ďábelskou jízdou, na jejímž konci padnete vyčerpáním. Nahrávka je zajímavá, pestrá, nenudím se ani chvilku. Některé skladby jsou možná trošku delší, ale to vůbec nevadí. Po ulicích se válí mrtvá těla a já marně hledám soundtrack k apokalypse. Konečně jsem našel. Masakr! Temné, technické, chladné death metalové inferno!


Asphyx says:

The first assault occurred nearby. A once-abandoned hall full of seemingly dead machines. Artificial intelligence has become smarter than most humans. We thought we'd never see it again. But the war has begun. Dead bodies littered the streets, and I searched in vain for the soundtrack to the apocalypse. I finally found it. The new release from Scotland's MAN MUST DIE is exactly the music that will be played everywhere when the end of our cursed species comes. Technical death metal is a style I really enjoy. I'm just being picky.

I'm an old dog who demands that the music has drive and power in it. To kick my ass. No artificial preludes, like a lot of the current bands are doing. "The Pain Behind It All" is the album that nailed me to the wall. Chopped me up into little pieces, like a perfectly tuned killing machine.


The basis is again raw brutal death metal. However, the band very skillfully inserts also technical and progressive passages. If you like such bands as DECAPITATED, REVOCATION, NEURAXIS, PSYCROPTIC, MISERY INDEX, KATAKLYSM, DYSCARNATE, NECROPHAGIST, the album should not be missing in your discography. At some points, the gentlemen take a trip to some of the places FEAR FACTORY used to be. Coarsely chopped riffs, crushing drums and beast vocals. Everything is then provided with a very good, massive and clear sound. Overall the album sounds very cold, dark, as if a cut artery was bubbling in the background the whole time. I don't see things going well with the world lately, but as long as bands like MAN MUST DIE keep playing, I'll know that somewhere everything is still okay. The gentlemen kicked in the propeller, started the engine and you can really tell they are using high octane gasoline as fuel. "The Pain Behind It All" is a devilish ride that will have you collapsing from exhaustion by the end of it. The record is interesting, varied, not a moment of boredom. Some songs are maybe a bit longer, but that doesn't matter at all. There are dead bodies lying in the streets and I am looking in vain for the soundtrack to the apocalypse. I finally found it. Massacre! Dark, technical, cold death metal inferno!


Recenze/review - MAN MUST DIE - Gagging Order (2019):

tracklist:
01. O.C.D. 
02. Patterns In The Chaos 
03. The Pain Behind It All 
04. In The Hour Before Your Death 
05. Clickhate 
06. Enabler 
07. Bring Me The Head Of The King 
08. War Is My Will 
09. Alone In The Crowded Room 
10. Who Goes There? / I.F.F.


Recenze/review - METUZALEM - Infra (2023)


METUZALEM - Infra
CD 2023, Tanatofobia Productions

for english please scroll down

Dívám se do tmy přes popraskané sklo. Lidská mysl bývá někdy pokřivená a zlá. Rozmlouvám s dušemi prokletých a ony si stěžují, že nikdy nenajdou klid. Budou se navěky toulat mezi naším a oním světem. Jako dlouhé stíny, přízraky. Spravedlnost neexistuje. Oběti si v sobě nesou bolest i po smrti. Krvavá mlha nad hřbitovem, už zase rozmlouvám s nemrtvými. Poslouchám totiž novou desku, debut, chorvatských maniaků METUZALEM. 

Doom metal a smrt, ve vzájemné symbióze. Velmi dobře ošetřený zvuk, čitelné nástroje, zřetelný vokál, spousta temné energie a tlaku. Songy v sobě mají vnitřní pnutí, baví mě je poslouchat. Našlapuji tiše, abych nenarušil mrtvolnou náladu desky.


"Infra" je albem, které je volně inspirováno kapelami jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, případně v rychlejších pasážích ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER. Nahrávku jsem si poprvé pustil opravdu v momentě, když jsem procházel kolem hřbitovní zdi. Měl jsem pocit, že jsem mezi skladbami slyšel šepot z márnice. Líbí se mi, že si pánové dali pozor na formální věci, jako je zvuk a obal, ale nezapomněli ani na nápady, kterých je na nahrávce velmi mnoho. A jsou zajímavé, syrové, chladné. Jakoby mě METUZALEM zavřeli do staré kobky a nechali mě tam pokaždé hnít. Jsem rád, že se ke mě "Infra" dostala na recenzi, jinak bych byl ochuzen o skvělý zážitek. Je hodně znát, že jsou pod touhle kapelou podepsáni zkušení muzikanti, kteří umí napsat dobrý song. Houpu se do rytmu, našlapuji tiše, jsem před podobnou dobrou hudbou vždy pokorný. Pokud mi totiž pronikne do žil, stane se mojí součástí. Stačilo několik společných setkání a stal jsem se sám přízrakem, démonem, který každý den uléhal ráno do dřevěné rakve. Těšil jsem se, až bude zase tma, až zapnu svůj přehrávač a vydáme se na dlouhý výlet bez konce. Dívám se do tmy přes popraskané sklo. Lidská mysl bývá někdy pokřivená a zlá. Rozmlouvám s dušemi prokletých a ony si stěžují, že nikdy nenajdou klid. Budou se navěky toulat mezi naším a oním světem. Jako dlouhé stíny, přízraky. Vystoupí z mlhy a stáhnou vás do hlubiny. Jako tohle album. Doom death metalový obřad pro vyvolávání temných, zlých sil!


Asphyx says:

I look into the darkness through the cracked glass. The human mind can be twisted and evil. I talk to the souls of the damned, and they complain that they never find peace. They will forever wander between our world and the next. Like long shadows, ghosts. There is no justice. The victims carry their pain even after death. Blood mist over the cemetery, I'm talking to the undead again. I'm listening to the new album, the debut of Croatian maniacs METUZALEM.

Doom metal and death, in mutual symbiosis. Very well treated sound, clear instruments, clear vocals, lots of dark energy and pressure. The songs have an inner tension, I enjoy listening to them. I tread softly so as not to disturb the deadpan mood of the record.


"Infra" is an album that is loosely inspired by bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, ANATHEMA, or in faster passages ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER. The first time I really listened to the record was when I was walking past the cemetery wall. I had the feeling I could hear whispers from the morgue between songs. I like that the gentlemen paid attention to formal things like sound and cover art, but they didn't forget the ideas, which are very many on the record. And they are interesting, raw, cool. It's like METUZALEM locked me in an old dungeon and left me there to rot every time. I'm glad that "Infra" reached me for review, otherwise I would have been deprived of a great experience. You can tell a lot that this band is signed by experienced musicians who know how to write a good song. I sway to the beat, I tread quietly, I am always humbled by good music like this. Because if it gets into my veins, it becomes a part of me. A few encounters together and I became a ghost myself, a demon who lay down every morning in a wooden coffin. I looked forward to darkness again, to turning on my player and going on a long trip with no end in sight. I stare into the darkness through the cracked glass. The human mind can be twisted and evil. I talk to the souls of the damned and they complain that they never find peace. They will forever wander between our world and the next. Like long shadows, ghosts. They will emerge from the fog and drag you down into the depths. Like this album. A doom death metal ritual for summoning dark, evil forces!


tracklist:
1.Strepitus Diaboli
2.The Vanishing Sea
3.Sigil Tartarus
4.Reign of Ash
5.Hallucinating Eternities
6.Divinations
7.Infra

band:
Tomislav Debelić - Vocals
Denis Balaban - Guitar
Ljudevit Orešić - Guitar
Matej Pećar - Bass
Ivan Francetić - Drums

pondělí 27. března 2023

Recenze/review - TRIBE OF PAZUZU - Blasphemous Prophecies (2023)


TRIBE OF PAZUZU - Blasphemous Prophecies
CD 2023, VIC Records

for english please scroll down

Jsou sny, které si obzvlášť pamatuji. Probudil jsme se celý od krve. Rozdrásaný obličej, vnitřnosti v jednom ohni. Přesto mi byla neskutečná zima. Procházel jsem se bažinou zahalenou do mlhy. Cítil jsem pach rozkládajících se těl. Kolem mě se vznášel jako nějaký morbidní opar šepot nemrtvých. Těla roztrhaná na kusy, děs ve tvářích utopenců. Pak ji potkám. Pradávnou příšeru. Následuje šílená bolest a probudím se.

Jenže tentokrát jsem se neprobudil. Poslouchal jsem nové album "Blasphemous Prophecies" démonů TRIBE OF PAZUZU a můj sen se změnil v krutou realitu. Pánové totiž umí napsat hudbu, která mě pokaždé zcela pohltí a uvrhne do temnoty. Musela opět vznikat hluboko pod zemí. V katakombách, ve kterých se kdysi prováděly šílené rituály. 


Občas přemýšlím, jak doopravdy vypadá ďábel. Co asi poslouchá za muziku? Myslím si, že tuhle desku má určitě ve své diskografii. Třeba mě opět přesvědčila hlavně celková, velmi temná atmosféra. Jakoby ke mě z reproduktorů stékal černý hnis. TRIBE OF PAZUZU vzali odkazy starých smrtících kapel jako MORBID ANGEL, DIABOLIC, VADER, OBITUARY, DEATH, opatřili je skvělým masivním a zabijáckým zvukem. Vše zamíchali s vlastními nápady a invencí a vy si můžete vychutnat opravdu děsivý koktejl. Jakoby někdo vpíchl do mých žil prudký jed, který vyvolá ty nejšílenější noční můry. Nahrávka zároveň, a to je pro mě velmi důležité, nepostrádá pochmurnou a mrtvolnou atmosféru. Takové věci se dle mého nedají naučit, musíte je mít v sobě. Musíte věřit a umět skládat hudbu, která vám vymáchá obličej ve smradlavé kaluži plné krve. "Blasphemous Prophecies" je jako stín, který vás pronásleduje ve snech. Odlepí se od stěny v opuštěné uličce a vezme vás na výlet bez konce. Songy jsou napsány tak, aby se vám zadřely hluboko pod kůži. Stane se z vás nemrtvý, který se bude už navěky toulat po močálech. Nick a jeho věrní nahráli album, které zabíjí na potkání. Stalo se na dlouhou dobu mým společníkem a nezbývá než složit poklonu. Přesně takový druh muziky koluje i v mých žilách a já nemohu jinak, než vám nahrávku doporučit. Hoří totiž jasným plamenem. Tentokrát se ze snu už neprobudím. Ďábelské black death metalové noční můry, po kterých zůstává jen spálená země! Krvavý rituál smrti!


Asphyx says:

There are some dreams that I particularly remember. I woke up covered in blood. Face torn open, guts on fire. Yet I was incredibly cold. I was walking through a swamp shrouded in fog. I could smell the stench of decomposing bodies. The whispers of the undead floated around me like a morbid haze. Bodies torn to pieces, terror in the faces of the drowned. Then I meet her. The ancient monster. Followed by maddening pain and I wake up.

Only this time I don't wake up. I was listening to the new album "Blasphemous Prophecies" by demons TRIBE OF PAZUZU and my dream turned into a cruel reality. The gentlemen know how to write music that every time completely engulfs me and throws me into darkness. It had to be created deep underground again. In the catacombs, where crazy rituals were once performed.


Sometimes I wonder what the devil really looks like. What kind of music does he listen to? I think this record is definitely in his discography. Maybe it was the overall, very dark atmosphere that convinced me again. It's like black pus is dripping out of the speakers. TRIBE OF PAZUZU took references of old deadly bands like MORBID ANGEL, DIABOLIC, VADER, OBITUARY, DEATH, provided them with great massive and killer sound. They have mixed everything with their own ideas and inventiveness and you can enjoy a really scary cocktail. It's like someone injected a violent poison into my veins that will induce the craziest nightmares. At the same time, and this is very important for me, the recording does not lack a gloomy and deadly atmosphere. In my opinion, such things cannot be taught, you have to have them in you. You have to believe and be able to compose music that will wash your face in a stinking pool of blood. "Blasphemous Prophecies" is like a shadow that haunts your dreams. It peels off the wall in a deserted alley and takes you on a journey with no end. The songs are written to dig deep under your skin. You'll become an undead that will forever roam the swamps. Nick and his faithful have recorded an album that kills on sight. It's been my companion for a long time, and I can't help but pay tribute. This is exactly the kind of music that runs through my veins and I have to recommend it to you. It burns with a bright flame. I won't wake up from my dream this time. Devilish black death metal nightmares that leave nothing but scorched earth! A bloody death ritual!


about TRIBE OF PAZUZU on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - TRIBE OF PAZUZU - King of All Demons (2020)



Tracklist:
01. We Serve Under No God 
02. Blasphemous Prophecies 
03. Countess Of Blood 
04. Invocation Of The Ancients 
05. The Trial And Prosecution Of The Scorned Prophet 
06. Pazuzu Incarnate 
07. Born Of A Jackal 
08. Towards Oppressors

band:
Death Metal - Nick (Nihilist Death Cult, Soulstorm, Overthrow), Randy (Macifecation), Flo (Cryptopsy)



Recenze/review - WILT - Into Nothingness (2023)


WILT - Into Nothingness
CD 2023, vlastní vydání

for english please scroll down

Hlavou mi létají děsivé myšlenky. Absolutní bolest, lekám se stínů, ohlížím se stále za sebe. Připadám si jako zvíře, zahnané do kouta. Kdysi jsem býval lovcem, ale teď jsem pouze štvanou zvěří. Běžím temnými ulicemi města, bestie jsou mi v patách. Moji vlastní démoni z nočních můr, moje představy. Padám k zemi s proříznutým hrdlem a tentokrát se nejedná o hororový příběh, ale o krutou realitu. Poslouchám novou desku německých WILT a moje fantazie pracuje na sto procent.

Mám rád takové nahrávky, u kterých je na mě přeneseno velké množství emocí. Novinku jsem poprvé slyšel brzy ráno cestou do práce. Městem se vznášela mlha a ulicemi se toulaly postavy bez tváří. Chvílemi jsem nevěděl, jestli jsem ještě na tomto světě. Natolik mě nové album zničilo. Tady se hraje poctivý, hrubý a surový smrtící kov velmi vysoké kvality. 


Nová deska má ten správný old schoolový feeling a drive. Jako bych otevřel shnilou rakev se vzpomínkami. Vzpomeňme spolu s kapelou smečky typu BOLT THROWER, ASPHYX, PESTILENCE, AUTOPSY a zapomenout nesmíme ani na švédské vlivy (DISMEMBER, ENTOMBED). Pánové potom přidávají velkou spoustu svých vlastních morbidních nápadů. Nahrávka je opatřena masivním, prašivým zvukem (Marko - recording, Laurent Teubl - mixing, mastering). Monumentální je také obal od jednoho z nejlepších současných malířů coverů - Mr. Juanjo Castellano osobně. Rád jsem se s albem toulal ulicemi a pokaždé mě moje kroky zavedly ke hřbitovu na okraji města. Na zdi seděli démoni a čekali na mě. Hroby byly otevřeny a v márnici oživla další těla. Tohle hudba patří do malých klubů, mezi prokleté. Smrt zase jednou tančí se Satanem a vy si můžete vychutnat ryzí, poctivý smrtící kov. Pánové si na nic nehrají, jdou přímo na věc. Bez kompromisů, bez zbytečností. Jedná se o přesný zásah pro všechny fanoušky starých pořádků v katakombách. Když si to vezmu kolem a kolem, tak se deska povedla po všech stránkách. Řeže mě tou správnou stranou nože a je hodně znát, že jsou WILT plně oddáni své zabijácké práci. Hlavou mi létají děsivé myšlenky. Absolutní bolest, lekám se stínů, ohlížím se stále za sebe. Připadám si jako zvíře, zahnané do kouta. Cítím pach krve. Morbidní, masivní útok kruté death metalové bestie!


Asphyx says:

Scary thoughts are running through my head. Absolute pain, frightened of shadows, always looking behind me. I feel like an animal, cornered. I used to be a hunter, but now I'm just a hunted animal. I run through the dark streets of the city, the beasts at my heels. My own nightmare demons, my fantasies. I fall to the ground with my throat slit, and this time it's not a horror story, but a harsh reality. I'm listening to the new German WILT record and my imagination is working 100%.

I like such records where a lot of emotions are transferred to me. I first heard the new album early in the morning on my way to work. Fog was floating through the city and faceless figures were wandering the streets. At times I didn't know if I was still in this world. I was so devastated by the new album. This is honest, rough and raw death metal of a very high quality.


The new album has the right old school feeling and drive. It's like opening a rotten coffin of memories. Let's remember with the band the pack like BOLT THROWER, ASPHYX, PESTILENCE, AUTOPSY and let's not forget the Swedish influences (DISMEMBER, ENTOMBED). The gentlemen then add a lot of their own morbid ideas. The recording is equipped with massive, dusty sound (Marko - recording, Laurent Teubl - mixing, mastering). The cover artwork by one of the best contemporary cover artists - Mr. Juanjo Castellano himself - is also monumental. I liked to wander the streets with the album and every time my steps took me to a cemetery on the outskirts of the city. There were demons sitting on the wall, waiting for me. Graves were opened and more bodies came to life in the morgue. This music belongs in small clubs, among the damned. Death once again dances with Satan and you can enjoy pure, honest death metal. Gentlemen don't play games, they get straight to the point. No compromises, no frills. This is an exact hit for all fans of the old order in the catacombs. All in all, the album is a success in every aspect. It cuts me with the right side of the knife, and you can very much tell that WILT are fully committed to their killer work. I have some scary thoughts running through my head. Absolute pain, I'm scared of the shadows, I keep looking behind me. I feel like an animal, cornered. I smell blood. A morbid, massive attack by a vicious death metal beast!


Recenze/review - WILT - Faces of the Grave (2018):

neděle 26. března 2023

Recenze/review - EXPUNGED - Visions of Agony (2023)


EXPUNGED - Visions of Agony
CD 2023, CDN Records

for english please scroll down

Musím si zvyknout na tmu. Je velmi brzy ráno a v ulicích jsou jenom stíny. Už jsem to chtěl udělat hodně dlouho. Utekl jsem z města, rovnou na hřbitov. Nemrtví ještě nespí a usmívají se. Mají důvod. Včera byla exhumována jedna stará plesnivá rakev. Ležel v ní prokletý mnich. A držel v ruce novou desku kanadských démonů EXPUNGED. Tvorbu těchto maniků u nás na webu sledujeme od jejich začátků (odkazy na recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem). Pánové jsou naplno oddáni tmě. Hrají s nadšením a odhodláním. Stejně jako kapely v osmdesátých a devadesátých letech.

Smrti a utrpení je podřízeno úplně vše. Zvuk, obal, nápady, tohle všechno je zamícháno a podáváno podchlazené. Špinavý metalový koktejl s jasným účelem. Zabít vás hudbou, pohřbít zaživa. Také cítíte při poslechu v zádech mráz? Já ano. Na podobných nahrávkách jsem kdysi začínal a dodnes mi kolují v žilách. A jak známo, krev jen tak nevyměníte. Peklo v márnici!


Jsem při poslechu daleko od současného podivného světa. Věřím na přízraky, stále tančím s těmi nejkrásnějšími zombie. Hraje nám k tomu "Visions of Agony" a maso odpadává od kostí. Exhumovaný mnich se probudil a přidal se k nám. Není divu, hraje se zde i pro něj a pro všechny prokleté. Skladby jsou velmi uvěřitelné, naléhavé a pouštím si je stále dokola. Už dávno nepotřebuji světlo. Tady, ve shnilých katakombách, spolu s EXPUNGED, se cítím velmi dobře. Pánové hrají opravdu přesvědčivě. Odkazují na kapely typu AUTOPSY, BOLT THROWER, NIHILIST, ENTOMBED, DECEASED. A dělají to s elegancí a zkušenostmi. Riffy se mi doslova zadřely do mozku, řežou a pálí. Zároveň mě při každém setkání dokáží překvapit a zaujmout. Pokud nosíte džínové vesty a rádi trávíte svůj volný čas u piva a dobré muziky, tak neváhejte ani chvilku. Na rozdíl od ostatních je hodně slyšet, že tihle gentlemani hrají od srdce, že jsou naplno oddáni své morbidní práci. Kanaďané opět svým novým albem zapálili onen svět. Plameny olizují zpuchřelá těla a chodbami podzemí zní jako nějaká děsivá ozvěna "Visions of Agony". Našlapuji do rytmu, trhám si vlasy a drásám obličej. Novinka je plná ostrých rezavých hřebů, které vám jednou zatlučou do rakve. Nezbývá, než se naposledy pomodlit k Satanovi a sestoupit navždy do temnoty. Včera byla exhumována jedna stará plesnivá rakev. Ležel v ní prokletý mnich. A držel v ruce novou desku kanadských démonů EXPUNGED. Hnilobná exhumace starých plesnivých death metalových hrobů!


Asphyx says:

I have to get used to the dark. It's very early in the morning and there are only shadows in the streets. I've wanted to do this for a long time. I ran away from the city, straight to the cemetery. The undead are still awake and smiling. They have a reason. An old moldy coffin was exhumed yesterday. A cursed monk lay in it. And he was holding the new Canadian demon record EXPUNGED. We've been following the work of these maniacs on our site since their early days (links to the review and interview can be found at the bottom of the article). The gentlemen are fully committed to the darkness. They play with enthusiasm and determination. Just like the bands of the 80s and 90s.

Death and suffering is subordinated to everything. The sound, the cover, the ideas, it's all mixed up and served undercooled. A dirty metal cocktail with a clear purpose. Kill you with music, bury you alive. Do you also feel a chill down your spine when you listen to it? I do. I started out on records like this back in the day and it still runs through my veins. And as we know, you can't just change blood. Hell in a morgue!


I'm far removed from the weird world of today while listening album. I believe in ghosts, still dancing with the most beautiful zombies. "Visions of Agony" is playing and the flesh is falling off the bones. The exhumed monk has awakened and joined us. No wonder, it's playing for him and all the damned. The songs are very believable, urgent and I play them over and over again. I don't need the light anymore. Here, in the rotten catacombs, together with EXPUNGED, I feel very comfortable. The gentlemen play really convincingly. They refer to bands like AUTOPSY, BOLT THROWER, NIHILIST, ENTOMBED, DECEASED. And they do it with elegance and experience. The riffs literally slammed into my brain, cutting and burning. At the same time, they manage to surprise and intrigue me every time I see them. If you wear denim vests and like to spend your free time with beer and good music, don't hesitate a moment. Unlike others, you can hear a lot that these gentlemen play from the heart, that they are fully committed to their morbid work. Once again, the Canadians have set the otherworld on fire with their new album. The flames lick at the rotten bodies and "Visions of Agony" echoes through the underground corridors like some eerie echo. I stomp to the beat, tearing my hair and scratching my face. The new music is full of sharp rusty spikes that will one day hammer into your coffin. There's nothing to do but pray to Satan one last time and descend into darkness forever. An old moldy coffin was exhumed yesterday. In it lay a cursed monk. And he was holding the new album by Canadian demons EXPUNGED. A rotten exhumation of old moldy death metal graves!



about EXPUNGED on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Under A Veil Of Demise 
02. Demons In Disguise 
03. The Immortal Truth 
04. Visions Of Agony 
05. When Will It End 
06. Bleeding Out 
07. Walls Close In 
08. Breaking Point 
09. Demands Of Blood 
10. The Eye

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý devadesátý sedmý - Tanvaldský kinobox


Příběh tří stý devadesátý sedmý - Tanvaldský kinobox

V Praze už chodily holky kolem Vltavy v krátkých sukních, ale na horách byla pořád zima. Jsem s blondýnkou už třetí měsíc. A připadá mi, že jsme spolu vyrůstali. Připomíná mi vysněnou holku vedle z ulice, vlastně obyčejnou a hodnou a zároveň zázračnou a půvabnou. Snil jsem o podobné od dvanácti, to mě tenkrát mimo indiánů a zvířátek poprvé zaujala i jedna spolužačka. Povídám jí o svých snech, o tom, jak se mi kdysi zjevila. Neměla jasné rysy, ale věděl jsem, že jednou přijde. Bývala Kačenkou, Andreou i Kristou. Ale ona, má budoucí žena se se mnou setkala ve věku, kdy už jsem věděl, co chci. Jistotu, pohodu a konečně klid. Boleslav jako vždy vynecháváme a míříme do Jizerek. Je chladno a mlhavo. Klepu se zimou, ale když se v autobuse přitulí, je mi děsně fajn. Ujede nám spoj do vsi. Musíme zase do kopce.

První dva kilometry je jen mokro pod nohama. Ale dále to už klouže, je ledově modrá, teď už pomalu pohasínající obloha. U chalupy zbytky sněhu a okousané větve od srnců. Dlouhá zima jakoby se nechtěla rozloučit. Vynesu z chalupy kaštany a dám je zvěři do nedalekého krmelce. Teprve až pak zatopíme. Je tu jako v morně, říkáme stále dokola a čteme si o starých časech. Máme oba teď takové historické období. Má milá čte o osídlování Ameriky a já se toulám s cestovateli po severním pólu. Sejdeme se u čaje, rumu a paštiky. Pojíme to málo, co máme a rozložím před nás mapu. Zítra chystáme výlet na Špičák. Uteklo zase pár týdnů ve škole a po brigádách a tady na severu máme jednu nepopiratelnou výhodu. Jsme tu sami, jen spolu, milenci v mlze a mrazu. Co kdybych rozsvítil lampičku, přiložil do kamen a pak bychom si zalezli pod deku? Přikývne a usměje se. Přesně na tenhle okamžik jsem čekal dlouhé dny. Tělo u těla, teplounko. Zavátí sněhem, který začal poletovat kolem. Usneme a ani nevíme jak.

Ráno cupitá na záchod a oznámí mi, že je děsná zima. Zalezeme si k sobě a protože jsem obyčejný chlap, tak nám chvilku trvá, než se dostaneme k snídani. Jen makovky, řekl bych dnes, ale tenkrát jsem byl nadšený. Musíme vyrazit. Naložím kamna, co to jde, ale nejsem si moc jistej, jestli vydrží. Komín je nějakej zanesenej. Půjdeme pěšky, řeknu a dodám, že je to kousek. Jenže se pletu. Navíc, cesta, kterou jezdím normálně na kole nebo autem, vede před přední část Tanvaldu, ve kterém je spousta cikánských ulic. Nikdy, fakt nikdy tam nezastavujte, říkala mi vždycky babička. V tom nebylo nic rasistického, ale prostá zkušenost. Bylo to jejich území. Tak jsme šli po krajnici, delší cestou. Padá sníh a klouže to, nech mě, ať jdu jako první, přinejhorším auto srazí mě. Vylezou z oken, někteří i ze dveří a nadávají nám. Do sviní, bílejch kurev, do gadžů. Neodpovídáme, máme strach. Konečně jsme za územím zla a chudoby. Oklepu se a otřu si čelo, měl jsem hodně nahnáno. Říkám si, snad po sté, kolik toho moje milá vydrží. Jiná by mě poslala do pekla nebo do prdele. 

Najít ženskou do nepohody, to je dar. Obzvlášť pokud jste chalupář, metalista a dobrodruh v mezích zákona. Nemusíte spoustu věcí řešit, vaše milá vám pomáhá. Nicméně, na Špičák jsme nevylezli. Nešlo to. Vybral jsem těžší cestu, co jsme chodívali v létě a to je krpál, který byl na ledu a taky padla velká mlha. Vyletěli na nás dva obrovští psi, stáli jsme jak opaření a modlili se, aby mě nevykastrovali a nepotrhali nás. Zafuněli a my šli pomalu zpátky. Lekl jsem se až čarodějnice, která vylezla z jednoho domku. Zaskřehotala něco o tom, že jsme blbý lufťáci, že touhle cestou se v zimě nechodí, protože tam lidi umírají. Pak následovala smršť nadávek. Dobrá, směji se dnes již podruhé. Chtělo by to pivo a rum a taky něco k jídlu. Vrátíme se do Tanvaldu a tam zalezeme do kulturáku stejného jména. Málem jej nenajdeme, protože je kolem nás mlíko. Jen občas z dálky zaslechneme třískot plechů, to když se auta srazí. Konečně dveře. Zařvou na nás, co tady děláte? Spletli jsem si vchod.

Uvnitř prázdno, jen znuděná servírka s několika zkaženými zuby. Koukám, tady to nebude náš zákazník, náš pán. Z jídeláku mají akorát utopence a pivo a když tu zrůdičku nepříjemnou mooc prosím a lichotím, tak udělá ženě svařák. Socialistické pohostinství ve své největší kráse. Špekáčky jsou ale poctivý, ještě z masa. Ale napočítají mi chleba za draho. Rozčílím se, už jsem zvyklý přeci jen na něco jinýho. V Plzni se snaží, hospody vzkvétají a chodí do nich samá vybraná společnost. Tenkrát mě do nich hrozně bavilo chodit. Měly svoji atmosféru. Ale tady je to hrůza. Tak to paní řeknu a ona mě pošle do prdele. Jdeme raději do řeznictví, tam mají aspoň teplo. Klasika, točeňák, pár rohlíků a dvě růžolící řeznice, co se hned dají do řeči a jestli prý nevím o nějakém fešákovi tady pro Milušku, že ona je hrozně hodná a šikovná. Stydí se, ale má hezký obličejík i zadek. Podívám se na svoji milou a nemusíme si nic říkat. Slečně polichotím, ale není v tom nic ujetého, myslím to dobře, abych ji zvednul náladu. Odcházíme ve smíchu a s taškou plnou dobrot. 

No dobře, ale co budeme dělat. Hele, kino. Malinké, staré, ale čisté. Hrají i odpoledne. Cimrmana. Záznamy představení. Uvnitř je zima, ale těch několik lidí, co dorazí, tak nadýchá tolik páry, že za chvilku můžeme odložit i svršky. Zatopí se v kamnech a promítač si odkašle. Usedneme a s dovolením, jestli je možno zakousnout. Povolí nám a dají nám ubrousky, abychom nedrobili. Žádný současný mlaskání a házení popcornu se nekoná. Jíme tichounce, občas se zakuckáme. Je veselo a teď už i teplo. Nakloníme se a dáváme si mastné pusinky. Smějeme se tomu, co hrdlo ráčí. Končí se za několik hodin, to už je venku tma. Uvaděčka rozsvítí a řekne nám, že jestli chceme, tak můžeme zůstat na filmový kinobox, což je klub místních, co mají rádi film a kulturu všeobecně. S přihlédnutím k Járovi Cimrmanovi. Pozn. autora - dnes se dokonce po tomto českém velikánovi kino jmenuje.

Jsou to hrozně pohodoví lidé, se kterými se skvěle povídá. To si jednou takhle vyjdete na výlet, s představou, že zdoláte další rozhlednu (které sbíráme) a skončíte ve městě, kde dávají lišky dobrou noc. Nejdříve vyděšeni servírkou, posléze rozesmáti řeznicemi a kinem, nakonec najdete, co jste hledali. Dobrotu. Ani jsme to nevěděli, ale to už je holt osud. Pokaždé nás zavedl na místa, kde bylo příjemně. Možná je to tím, že se nebavíme s každým, že se snažíme být milí a přívětiví. Nevím. Co je ale jisté, je, že se otevřelo víno pro dámy, pivo pro pány a povídalo se. O kultuře, o Jizerkách. Nakonec to dopadlo tak, že jsme šli k jednomu páru do baráku. Měli tam ve sklepě takové sezení, kde se pilo a jedlo a vůbec hodovalo. Zůstali jsme tam ve vzájemné symbióze do ranních hodin, do prvního autobusu. Napsali jsme si adresy a ještě nějaký čas se navštěvovali. Na Tanvaldský kinobox nikdy nezapomeneme a pokaždé, když jedeme okolo, tak všechno vyprávíme pubertálním dětem, které prokrucují oči a říkají, ale mamííí, ale tatííí, to my přeci víme.

V chalupě je šílená zima, před vchodem nafoukán sníh. Beru do ruky lopatu, urazím i pár rampouchů a snažím se zatopit. Hele a má to cenu? Za pár hodin pojedeme zpátky do Plzně. Nasoukáme se do dek a spacáků a aspoň na chvilku se zahřejeme. Úplně ale roztajeme až na hlaváku v Praze U Husy, kam pokaždé chodíme, když čekáme na spoj. Zajímavé je, že pořád v sobě máme zážitky z Tanvaldu, pořád dokola je probíráme, i filmy, průpovídky a smějeme se na celé kolo. Najednou se zarazím, jako bych měl deja vu, jako bych už tohle někdy zažil a viděl. Nekecám, proběhne mi hlavou tlaková vlna, až se zamotám. Co ti je? Má o mě starost. Nevím, posadím se, abych neupadl. Je mi s tebou děsně dobře, víš? Usměje se na mě a já bych byl v tu chvíli schopen pro ní udělat cokoliv. Řeknu jí to a ona odpoví, že zatím bude stačit, abych byl takový jako jsem. Ve vlaku usneme zmoženi, ale spokojení. Tanvald je zvláštní město s jizerskou atmosférou. Kus našeho mládí. A také místem, kde měli nejlepší točený salám i kino. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. března 2023

Recenze/review - GOD DISEASE - Apocalyptic Doom (2023)


GOD DISEASE - Apocalyptic Doom
CD 2023, Gruesome Records

for english please scroll down

Občas nevím, proč jsem smutný. Padne na mě splín, jako těžké mraky. Zpomalím svůj rytmus a rád spím. Někde mezi snem a bděním, někde v mlhavém oparu, se cítím nejlépe. Ukrývám se ve stínu, bojím se světla. Otevírám okno dokořán a sleduji hvězdy na obloze. Možná je to závislost, ale potřebuji dobrou hudbu. Smutnou, bolestivou, chladnou. Aby zmrazila krev v mých žilách, aby mě přenesla do jiné dimenze. V doom death metalu si hodně vybírám. Muzika mě musí zaujmout, proklít, zničit mě.

Na GOD DISEASE je spolehnutí. Pokaždé, když od nich vyjde něco nového, jsem ve střehu. Novinka "Apocalyptic Doom" mě ihned zaujala svými náladami, podmanivou atmosférou. Najednou jsem byl jako hibernující zvíře, které hledá úkryt, aby přečkalo zimu. Daleko od problémů dnešního světa, nejlépe s dobrou knihou, v těchto momentech vynikla novinka nejlépe. 


Nové album na mě má až meditativní účinek. Každý z nás by se měl občas zastavit a naslouchat svým myšlenkám. Finové vzali smutek, bolest, tmu, chlad a vše zamíchali v jeden účinný lektvar. Nesmíme zapomenout ani na melancholii, která je pro kapely z jejich země typická. Pokaždé, když "Apocalyptic Doom" poslouchám, létají mi hlavou vzpomínky. Typické doomové riffy ve stylu SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE a dalších tmářů, mi dělají moc dobře na mé rozjitřené duši. Pro podobné nahrávky musím mít náladu, ale když se tak stane, znovu a znovu padám do hlubin. Songy jsou napsány velmi přesvědčivě, uvěřitelně, zajímavě. Nejdříve létají vzduchem, vznášejí se nad močálem zapomnění, aby se pak dostaly přímo do mé hlavy. Čím jsem starší, tím mám raději klid a samotu. Občas potřebuji vypnout, zklidnit se. Znáte to, někdy na člověka padne jako těžký mrak splín. Smutek bez příčiny. V těchto momentech utíkám do lesů a navštěvuji staré opuštěné chrámy. Poslouchám GOD DISEASE a uvědomuji si, jak jsem vzhledem k vesmíru malý a nicotný. Najednou jsem šíleně silný, doslova cítím, jak mi bije srdce do rytmu skladeb, jak je muzika mojí součástí. Má slova už dávno nestačí, raději vnímám a poslouchám. Chorobně smutný doom death metalový sen o temných duších!


Asphyx says:

Sometimes I don't know why I'm sad. A full moon falls on me, like heavy clouds. I slow my rhythm and I like to sleep. Somewhere between dreaming and waking, somewhere in the misty haze, I feel my best. I hide in the shadows, afraid of the light. I open the window wide and watch the stars in the sky. Maybe it's an addiction, but I need good music. Sad, painful, cold. To freeze the blood in my veins, to transport me to another dimension. In doom death metal, I choose a lot. The music must captivate me, curse me, destroy me.

GOD DISEASE can be relied on. Every time something new comes out from them, I'm on the alert. The new release "Apocalyptic Doom" immediately caught my attention with its moods, captivating atmosphere. Suddenly I was like a hibernating animal looking for shelter to survive the winter. Away from the problems of today's world, preferably with a good book, it was in these moments that the novelty stood out best.


The new album has an almost meditative effect on me. We should all stop and listen to our thoughts from time to time. The Finns have taken the sadness, the pain, the darkness, the cold and mixed it all into one potent potion. We must not forget the melancholy that is typical for bands from their country. Every time I listen to "Apocalyptic Doom", memories fly through my head. Typical doom riffs in the style of SWALLOW THE SUN, RUNEMAGICK, SOLOTHUS, TEMPLE OF VOID, SOLILOQUIUM, MY DYING BRIDE and other darkies, do a lot of good to my troubled soul. I must be in the mood for records like this, but when I do, I fall into the depths again and again. The songs are written in a very convincing, believable, interesting way. First, they fly through the air, floating over the swamp of oblivion, to then get right into my head. The older I get, the more I prefer peace and solitude. Sometimes I need to switch off, to calm down. You know, sometimes a full moon falls on you like a heavy cloud. Sadness without a cause. In those moments, I escape into the woods and visit old, abandoned temples. I listen to GOD DISEASE and realize how small and insignificant I am in relation to the universe. Suddenly I am insanely powerful, I can literally feel my heart beating to the rhythm of the songs, how the music is a part of me. My words are no longer enough, I prefer to feel and listen. A sickly sad doom death metal dream about dark souls!



Tracklist:
01. Ashes 
02. Built By Dead Hands 
03. Remembrance 
04. Leper By The Grace Of God 
05. Futile Effort To Breathe 
06. Serenity Abandoned

CURRENT LINE-UP
*Ilkka Laaksonen (vocals)
*Henry Randström (bass)
*Mika Elola (drums)

pátek 24. března 2023

Recenze/review - HYPERDONTIA - Deranged (2023)


HYPERDONTIA - Deranged
EP 2023, Me Saco un Ojo Records / Dark Descent Records

for english please scroll down

Další rána kladivem přímo do obličeje. Tvoje tvář se postupně mění v krvavou kaši. Zlámané kosti, nekonečná bolest. Tělo vláčené po zemi. Jakoby si ležel několik dní ve špinavé stoce a krysy se prokousaly tvým tělem. Přesně podle podobných indicií se pozná dobrá hudba. Musí řezat, pálit a bolet. Musí smrdět jako shnilé kusy rozsekaného těla. Dánsko turecká skupina HYPERDONTIA se již zapsala krvavým písmem do knihy Smrti svými předešlými nahrávkami.

A máme tu nové EP, které je přímým pokračováním věcí minulých. Stačilo několik okamžiků ve společnosti "Deranged" a ihned jsem se ocitl ve starých katakombách. Tohle je death metal pro pravé válečníky, pro všechny nemrtvé i zombie. Čtyři skladby ostré jako břitva se vám ihned zadřou do mozku. 


Stále se jedná o klasický masakr v márnici ve stylu třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. Celkový morbidní dojem dotváří skvělý zvuk (Greg Wilkinson) a samozřejmě obal, který přesně znázorňuje mrtvolné nálady alba (Mark Riddick). Smrt je přítomná ve všech momentech, z riffů doslova odkapává zkažená krev. Songům nechybí drive a pradávná síla, načerpaná časem stráveným v nekonečné temnotě. HYPERDONTIA vám rozsekají obličej a vůbec k tomu kladivo nepotřebují. Stačí jim ostré riffy, drtivé bicí a zuřivý vokál. Album udělá dobře všem prokletým. Stačí se vydat na nejbližší hřbitov a vyhledat jejich hroby. Garantuji vám, že si budete, stejně jako já, podupávat nohou do rytmu a hledat kladivo. Nad touhle nahrávkou se vznáší prašivá atmosféra. Hejna krkavců krouží na nebi a čekají, až zemřete. Stačí několik dalších poslechů a roztrhají vaše tělo. Stanete se součástí věčnosti. Přejdete na druhou stranu, na onen svět a budete u toho poslouchat "Deranged". Mrzí mě vlastně jen jediné, chtěl byl více skladeb, dlouhohrající desku. Čtyři songy totiž vždy uplynou jako voda v řece Styx. Temné, hnisající death metalové ozvěny z Hádovy říše! Inferno!


Asphyx says:

Another hammer blow to the face. Your face is gradually turning into a bloody pulp. Broken bones, endless pain. Your body dragged along the ground. It's like you've been lying in a filthy sewer for days and rats have chewed through your body. That's exactly the kind of clues you get from good music. It must cut, burn and hurt. It must smell like rotten pieces of chopped-up flesh. Denmark's Turkish band HYPERDONTIA have already written their bloody name in the Book of Death with their previous recordings.

And here we have a new EP that is a direct continuation of things past. Just a few moments in the company of "Deranged" and I immediately found myself in the old catacombs. This is death metal for true warriors, for all undead and zombies. Four razor-sharp tracks that will immediately sink into your brain.


It is still a classic massacre in the morgue in the style of CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, DEAD CONGREGATION, UNDERGANG, PHRENELITH, CEREBRAL ROT, VASTUM, MORTIFERUM, FETID. The overall morbid impression is completed by a great sound (Greg Wilkinson) and of course the cover artwork, which accurately depicts the album's deadpan mood (Mark Riddick). Death is present in all moments, the riffs are literally dripping wicked blood. The songs don't lack drive and ancient power, drawn from time spent in endless darkness. HYPERDONTIA will slice your face and they don't need a hammer to do it. All they need are sharp riffs, crushing drums and ferocious vocals. The album will do good to all the damned. Just head to the nearest cemetery and search for their graves. I guarantee you'll be stomping your foot to the beat and looking for the hammer, just like me. There's a dusty atmosphere hovering over this record. Flocks of ravens circling in the sky, waiting for you to die. A few more listens and they'll tear your body apart. You become part of eternity. You'll cross over to the other side, to the other world, listening to "Deranged". My only regret is that I wanted more songs, a long-playing record. Four songs always pass like water in the river Styx. Dark, festering death metal echoes from the realm of Hades! Inferno!


Recenze/review - HYPERDONTIA - Hideous Entity (2021):

KNIŽNÍ TIPY - Genesis - Chris Carter (2023)


Genesis - Chris Carter
2023, BB art

Nejdřív jsem byl trošku naštvaný, protože přepravní služba nestihla přesný termín dodávky. Byl jsem už dva dny bez knihy a připadal jsem si jako nějaký závislák. Možná i sem, já ke svému životu čtení potřebuji. Je pro mě opravdu drogou, bez které se již neobejdu. Někdo chodí každý den do hospody, někdo musí vyjadřovat svoje názory v různých diskuzích, další si dává do hlavy nekonečné řady seriálů. Já si namáhám oči i mozek. Kriminální thrillery jsem začal číst v době, kdy jsem měl malé děti a nedovedl jsem se soustředit na nic jiného. Potřeboval jsem něco napínavého, když se batolily kolem, když jsem hlídal na hřišti. Měl jsem na kočárku vlastnoručně vyrobený držák a letní terásky byly mým revírem. Pokaždé jsem byl trošku naštvaný, když mě oslovila nějaká maminka a obdivovala naše dvojčata. Chtěl jsem si číst. Někdy v té době jsem se dostal i k Chrisovi Carterovi. Ihned mě zaujal, i když je fakt, že jeho příběhy jsou často hodně kruté i na mě.

Sérioví vrazi jsou dnes velmi populárním tématem. To, co píše tenhle autor, bych přirovnal k brutálnímu death metalu. Jeho popisy míst činu jsou tak sugestivní a naturální, že se slabším povahám zvedá žaludek. Přiznám se, i já, který byl na civilce v nemocnici, občas odvracím svůj zrak. Přesto je v knihách určitá přitažlivost, až si člověk někdy říká, jestli je normální. Jenže pak vidí nějaké zprávy v médiích a říká si, že to s ním není ještě tak hrozné. Tohle je aspoň smyšlený příběh, i když hodně uvěřitelný. Genesis mě chytl za pačesy několik minut po tom, co jsem si knížku vyzvedl. Nožem rozřízl obal, nadzvedl obočí nad cenou, která se neustále zvyšuje a usedl do křesla. Nejdřív jsem si chtěl jen tak přečíst obsah, pak se dojít svléknout, udělat něco k svačině, jenže mi nebylo přáno. Stačilo několik prvních stránek a ztratil jsem se v Los Angeles. Chodil jsme po ulicích s Robertem Hunterem a Garciou. A vrah byl zase o něco brutálnější než dřív. Krev teče proudem, obětí i jejich pozůstalých je mi velmi líto. 

Zase se mi stávalo, že jsem se lekal v ulicích. Tahle knížka je o lidském zlu, o temnotě. Přemýšlel jsem, jestli takoví lidé opravdu existují. Asi ano, protože spousta jedinců, které potkávám, je emocionálně plochých a když někdy slyším jejich názory, tak si představuji, že se vše znásobí a příběh není zase tolik nereálný. Někdo si dá pár piv a na povrch vyplave tolik hnusu a špíny, že se nestačím divit. Mezi lidmi je spousta zla, temných koutů ve zkažených myslích. Občas vyplavou na povrch. Vrah je ale tentokrát v knize velmi chytrý, krutý, čerpá sílu z bolesti. Jasně, že je vše přitažené za vlasy, často na hranici uvěřitelného, ale tady by měla u čtenáře nastoupit fantazie. Musíte přistoupit na autorovu hru. Udělal jsem to s chutí, rád a nadšeně. Protože má kniha dobrý rytmus, je napínavá, čte se vyloženě sama. Genesis jsem si užíval a bylo mi líto, když jsem dočetl. Seděl jsem jako vždycky a bylo mi líto, že vše skončilo. Chris Carter je mistr ve svém oboru. A opět to potvrdil. Je ve skvělé formě. 

Vidím před sebou ulice v Los Angeles, trávím svůj čas ve stínu. Sleduji, jak pánové vyšetřují, přemýšlím nad tím, jak se bude případ vyvíjet dál. Na pitevně mě obestře chlad, znovu si promítám děsivé obrázky z místa činu. V hlavě mi krouží nápady, jak bude příběh pokračovat, často se ale mýlím, Carter mě dokáže překvapit, někdy i šokovat. A to jsem za ty roky dost otrlý čtenář. Kriminální thrillery jsou možná literaturou, kterou někteří opovrhují, ale nenechte se mýlit. Nemám rád knihy o mezilidských vztazích (typicky čtyřicátníci, kteří řeší nekonečné má mě ráda, nemá mě rád), dobrých komedií jsem četl poslední roky opravdu málo a tak mi zbývá sci-fi a pak právě knihy o různých vraždách, případech a jejich řešení. Mám zkrátka rád napětí, tmu a knihy, které mě chytí a nepustí. Genesis patří mezi ně a za sebe můžu tuhle knihu opravdu doporučit.

Je to jízda od začátku do konce. Pro někoho jednohubka, kterou slupne za odpoledne a večer, pro jiného psychologický rozbor poškozené mysli. Opravdu jsem si u knížky odpočinul, i když v tomhle případě je to možná špatné slovo. Vzhledem k tématu jsem si bál, přemýšlel. Genesis mě pohltil a hrozně jsem si to užíval. Chodil jsem domů rychleji, abych si po splnění povinností běžného dne na chvilku sedl a oddal se nejlepšímu odpočinku, který poslední roky znám. Ano, čtení mám opravdu rád. Koneckonců, jinak bych se každý pátek nevracel s nějakým tím tipem. Třeba vás tahle knížka zaujme. Pokud máte rádi thrillery a třeba i brutální death metal, tak by myslím mohla. Je pátek a tentokrát splnila přepravní služba svůj slib. Čeká na mě v boxu další zásilka. Pokud chcete vědět jaká, stavte se zase v pátek. Třeba vás nějaký můj tip zaujme. Děkuji za pozornost a přeji vám krásný den. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Robert Hunter je povolán k nejděsivějšímu místu činu, jaké kdy navštívil. Ještě větší znepokojení se ho zmocní, když se při pitvě najde v těle oběti verš básně zanechaný vrahem.
Zanedlouho se najde další mrtvola. Metody a podpis vraha se liší, ale stupeň použitého násilí nasvědčuje tomu, že za oběma zločiny stojí stejný pachatel. Hunterovy obavy potvrdí nález druhé části básně. Tento objev však nejenže spojí dvě vraždy, ale je už jasné, že jde o dílo sériového vraha.
Robert Hunter i přes nedostatek forenzních důkazů musí dostihnout nejdisciplinovanějšího a nejsystematičtějšího zabijáka, na jakého kdy narazil; pachatele, který se kochá strachem oběti a pro něhož je smrt lekcí, již je třeba udělit.

Genesis je dvanáctým románem série o detektivech Robertu Hunterovi a Carlosi Garciovi.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine