DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 24. března 2024

Recenze/review - WOUNDS - Ruin (2024)


WOUNDS - Ruin
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. WOUNDS jsou z Chicaga a hrají technický death metal. Takový ten surový, ostrý, po kterém vám v hlavě zůstane krvavá stopa. Mám to takhle rád. I když je prostým faktem, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Pánové mě ale přesvědčili na svoji stranu. 

Jsou totiž nejen techničtí, ale zároveň nezapomínají i na divoké melodie. Mají dobrý zvuk (Paul Aluculesei - mixing, mastering), obal (Sam Nelson), všechno sedí tak nějak správně na svých místech. V dnešní době nadprodukce by to ale bylo málo. WOUNDS ale umí ještě jednu věc. Pro mě zásadní. Dokáží mě pokaždé doslova přikovat na zeď. Jsou brutální, ale zároveň čitelní a mají dobré melodie a nápady. 


V dnešní době je každá kapela někomu podobná. V případě WOUNDS mě napadají jména jako PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION a samozřejmě MORBID ANGEL. V závěru to ale není tolik důležité. Hlavní je, že mě baví novou desku poslouchat, že se k ní rád vracím a stále objevuji nová temná zákoutí. Je to samozřejmě složitá hudba, která vyžaduje pozornost. Doporučuji opravdu mnoho společných setkání. Nechte na sebe vše jen tak působit a uslyšíte sami. Podobné nahrávky vyžadují i určitou porci fantazie. Bez ní se opravdu neobejdete. Je to vlastně zvláštní, protože jsem starý pes, který má raději přeci jen trošku jinou odrůdu smrtícího kovu, ale "Ruin" je albem, které mě přesvědčilo na svoji stranu. Zaseklo do mě svůj dráp, donutilo mě se vracet. Tohle je na muzice krásná věc. Stačí si sednout, jen tak ochutnat a potom se rozhodnout, jestli dáte kapele šanci. Dosud jsem o existenci téhle smečky vůbec nevěděl. Schválně jsem chvilku počkal, než recenzi napíšu. Nechal jsem v sobě všechno uležet, vracel jsem se v různém stavu mysli a pokaždé jsem byl spokojen. Těšil jsme se domů, až se zavřu do sklepa a narvu si novinou pod tlakem do hlavy. Pokud vnímáte muziku podobně jako já, tak určitě WOUNDS zkuste. Stojí rozhodně za to. Jen jim dejte opravdu trošku času. Ztratil jsem dávno všechny emoce. Léčili mě chemickými látkami, vrtali mi do lebky. Nepomohlo vůbec nic. Stejně se občas ocitnu v jiném světě. Řežu se ostrými předměty a spím přes den. Pomáhá mi jediné. Toulám se podsvětím a vyhledávám hudbu, kterou si potom dávkuji, když ulehnu do své oblíbené rakve. Perfektní technický death metal, který se vám dostane postupně do podvědomí a zanechá vám v hlavě krvavou stopu!


Asphyx says:

I lost all emotion a long time ago. They treated me with chemicals, drilled into my skull. Nothing helped at all. Still, sometimes I find myself in another world. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. WOUNDS are from Chicago and play technical death metal. The kind of raw, edgy kind that leaves a trail of blood in your head. I like it that way. Although it's a simple fact that I choose a lot in this style. But the gentlemen convinced me to their side.

They are not only technical, but they also don't forget about wild melodies. They have a good sound (Paul Aluculesei - mixing, mastering), cover (Sam Nelson), everything fits somehow in the right place. But in this day and age of overproduction, that wouldn't be enough. But WOUNDS does one more thing. For me it is essential. They can literally nail me to the wall every time. They're brutal, but at the same time they're readable and have good melodies and ideas.


Nowadays, every band is similar to someone. In the case of WOUNDS I can think of names like PSYCROPTIC, DEEDS OF FLESH, WORMED, REVOCATION, DECAPITATED, SOREPTION and of course MORBID ANGEL. But in the end it's not that important. The main thing is that I enjoy listening to the new album, that I like to come back to it and keep discovering new dark corners. Of course, it's complex music that demands attention. I really recommend many meetings together. Just let it all affect you and hear for yourself. Recordings like this also require a certain amount of imagination. You really can't do without it. It's actually strange, because I'm an old dog who prefers a slightly different variety of death metal, but "Ruin" is an album that convinced me to its side. It stuck its claw into me, made me come back. That's the beautiful thing about music. You just sit back, get a taste, and then decide if you're going to give the band a chance. I didn't even know this pack existed until now. I deliberately waited a while before writing my review. I let it all settle in, coming back in different states of mind, and each time I was satisfied. I was looking forward to going home, locking myself in the basement, and cramming a pressurized newspaper into my head. If you feel about music the way I do, definitely give WOUNDS a try. It's definitely worth it. Just really give them a little time. I lost all emotion a long time ago. I've been treated with chemicals, drilled in my skull. Nothing helped at all. I still find myself in another world sometimes. I cut myself with sharp objects and sleep during the day. Only one thing helps. I wander the underworld and seek out music, which I then dose myself with when I lie down in my favorite coffin. Perfect technical death metal that will gradually get into your subconscious and leave a bloody trail in your head!


Tracklist:
01. Of Ruin 
02. The Archfiend's Apothecary 
03. Doom Incarnate 
04. In The Maw Of The Beast 
05. Birth Of A New Light 
06. Dismember And Devour 
07. Zoophagist 
08. Ready Your Mind For The Grind 09. Bent On Disaster

band:
Norman Hale - Vocals
Nate Burgard - Drums
Franco Caballero - Bass
Rick Mora - Guitar

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý devátý - Hororový den


Příběh čtyř stý čtyřicátý devátý - Hororový den

Byl jsem už týden takový neklidný. Jeden kámoš mi půjčil pět nových knih od Stephena Kinga. Četl jsem dlouho do noci, protože blondýnka byla v Táboře. Umřel jí děda, kterého měla moc ráda a tak toho měla nad hlavu. Já jsem se velmi hluboko ponořil do hororových knih. Kecám zrovna s Petrem, se kterým máme jedno společné cvičení. Laborky, ve kterých právě trháme železo. Jsme spolu ve dvojici a abych pravdu řekl, většinu práce odmaká on. Já sedávám v koutku a sním. Hlavou se mi míhají různé příšery, přízraky, démoni, temné síly. Většinou se leknu, když na mě promluví. Co to s tebou je? Ona se ti vrátí. Jo, na blondýnku myslím taky, ale to až večer. Jsem slaměný vdovec a to já nemám rád. Samota mě tíží, v hlavě mám chaos. Neumím být sám, ale to vy moc dobře víte. Ještě, že mám knihy. Přes cestu nám přeběhne černá kočka a mě se málem zastaví srdce. Petr se na mě podívá úkosem a zakroutí hlavou. Jsi jak svíčková bába. No, chtěl bych tě vidět, po tolika knihách plných děsu. Hele, vole, víš hovno. V sobotu je v Edenu den plný hororových filmů. Půjdeme? Zase jednou kývnu na něco jen tak. 

Koupím si další paštiku, mlíko a pár rohlíků. Živím se děsně, ale moje tělo je mladý a hodně vydrží. Aspoň zbyde večer víc na pivo. Beru si s sebou na bar Řbitov zířátek. Už jsem jej kdysi četl, ale potřebuji si něco ujasnit. Sedím v rohu a na otázky typu, jak je, co děláš, jaká je to kniha a kde je blondýnka, nereaguji. Jsem mimo. To já u čtení bývám. Když mě knížka baví. Pak přijdou nějaký holky z práv, který sem asi zabloudily. Protože nevím, proč by sem, mezi strojaře a faváky vůbec lezly. Zeptají se, jestli je u mě místo. Podívám se na ně jako vrah, ale jim je to úplně jedno. Jsou takový sebejistý, povýšený. Jedna na mě koukne, hodí hřívou a pak pronese něco o tom, že čtu pěknej škvár. Zvednu oči a zeptám se jí, jestli mluví na mě. Sjede očima moje vlasy, metalový triko i džísku a odfrnkne si. Asi strojárna, co? Přikývnu a jsem jedovatej. To já umím, když chci. Nikdo se je o nic neprosil. Mluví o mě ve třetí osobě. Von asi neví, kdo my jsme. Budoucí právničky. Von je asi trošku hloupej, když čte takový krváky. Mají i další kecy, ale ty už nevnímám. Seru na ně, na princezny. Můžou se tu kroutit, jak chtěj. Představuji si velkou kočku, jak jim prokousne hrdlo. Pohřbívat je nebudu, nezaslouží si to.

Přijde Petr, který je z nich na větvi. Uculuje se a dělá mu hrozně dobře, že na něj machrují. Konečně si přijde někdo vyzvednout a zmizí. Pokecáme konečně normálně, on mi ukáže vstupenky na Festival děsu a i když bych hrozně chtěl být sám, tak je se mnou až do zavíračky. Místo spánku si ještě chvilku čtu, pak mám šílený sny a ráno se probudím brzy. Takhle nějak musí vypadat upíři, řeknu si u zrcadla a snad poprvé jsem ve škole jako první. Přestavuji si, že bych některým spolužačkám prokousl hrdlo. Na kouřový si sednu zase do rohu. Nevnímám stále se opakující řeči. Každej mluví jen o "holkách, co jim zaručeně daj" a "nebo o tom, jak je tenhle kluk úplně hrozně boží". Chichotání, machrování. Jdu se raději učit. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu a nebo dokonce udělám. Bez blondýnky jsem jak bezrukej. Máme to takhle od začátku. Stala se mojí součástí. Já a ona, my dva. Uteču z přednášky a jdu se projít. Najdu telefonní budku a provolám se svojí milou čtyři stovky. Večer jdu spát bez večeře. Sobota se nezadržitelně blíží a mě je divně, protože snad od puberty půjdu sám do kina. Bez holky, chápete to? Co tam jako budu dělat?

Další večer. Hraje se nějaký fotbal nebo hokej, což je super, protože jsou všichni v druhým baru. Tady není televize a tak je tu klid. Tedy, jen jednou ke mě přijde taková obrýlená slečna a chce se bavit o knížkách. Copak o to, je chytrá, hezky voní a má jemné ruce, ale mluví jen a jen o sobě. O knížkách se nakonec nic nedozvím. Začnu ji záměrně nudit a oddechnu si, když konečně odejde. Asi se ve mě fakt něco hnulo. Ještě před pár lety bych do ní dělal jen tak ze sportu, využil bych příležitosti, ale teď jsem děsně dospělej. Tedy, zase se ale opiju a několik posledních kapitol mám v mlze. Padnu na postel, v kalhotách a ani se nezuju. Budík zamáčknu a pak zahodím do rohu. Jsem bez duše, bez své milé. V prvních měsících vztahu to tak zamilovaní asi mívají, ale přesto je v tom ještě něco navíc. Uzpůsobil jsem svoje stereotypy i celý život jí. A ona zase mě. Doplňujeme se a já nejednou třeba nemám co k jídlu, protože v pátek chodí nakupovat ona. Vyžebrám u sousedek tlusťošek nakládaný hermelín a chleba. Musím ale všechno sníst u nich a vyprávět jim. Jak se mám, co dělám a tak. Jako by bylo na mém životě něco tak děsně zajímavého. Mají hlavy na stranu, jako štěňátka a hltají každé moje slovo. Mám je rád, jsou aspoň normální a na nic si nehrajou. Kdybych nebyl srab, tak bych jim všem asi dal. Uff.

Seru na školu. Jdu do parku. Sednu si na lavičku a čtu si. Kolem chodí mladý maminky s dětma a mě připadají takový spokojený. Bývalo tomu tak. Ženský si mateřství užívaly, ne jako teď, když jsou pořád na nervy. Nechápu tu změnu a kdy se stala, ale asi to nikdy nevyřeším. Záhada. Stejně jako démoni a přízraky v knihách. Je pátek a všude se bude slavit. Ti, co zůstávají přes víkend, se vždycky slezou, pijí, párují se a dělají vůbec rotyku. Mě tyhle volný vztahy připadaly vždycky divný, na tohle jsem fakt konzervativní. Nedovedu si představit, že bych někomu svoji holku jen tak půjčil nebo ona mě. Mezi námi je to hodně intimní. Není to jen o těle. O tom taky, ale hlavně jsem splynuli. Přemýšlím o tom, když se vracím na kolej. Jdu pomalu a vůbec se mi tam nechce. Raději bych si zalezl a četl dál, ale stejně by mě vytáhli z pokoje a musel bych pít. Aspoň nebudu sám. Sednu si ke stolu k tlusťoškám a je mi dobře. Povídáme si, smějeme se a tančíme. Mám už něco v sobě, tak jim říkám, jaký jsou skvělý, což fakt jsou. Ony řeší faldy a stehna. Zadky a moc velký prsa. Ty vole, vo tohle vůbec nejde. Jde vo duši, rozumíš, říkám jim s lahváčem v ruce, když jdu spát. Tak nám dokaž, že nás máš rád. Musím ještě na pokoj k nim. Dostanu rum a pak usnu. Normálně v křesle. Taky jste mě mohly uložit. Hergot.

Petr mě najde přesně v sedm. Ty vole, co děláš, za hodinu začínáme. Zamumlám opilecky, ještě v sobě nějaké to promile mám. Zeptá se mě, jestli jsem s holkama spal. Ne, pokud si pamatuji, tak ne a zkontroluju si pro jistotu trenýrky. Uff. Rozloučím se, tedy, jen tak aby se neřeklo, protože se tu ještě notně spí. U sebe se osprchuju studenou vodou a jde se. Kráčíme si zatím tichým městem. Projdeme kolem Radbůzy, přes most a už jsme na Slovanech. Před Edenem je tak padesát lidí. Kluci mají většinou brýle a holky jsou celý v černým. Filmoví maniaci. Ihned zjišťuji, že nejsem jedním z nich. Oni znají kdo kde v čem hrál, kdo s kým chodil, kdo umřel a já nevím nic. Pár hororů jsem na videokazetách samozřejmě viděl, ale většinou mi to přišlo díky šílenýmu dabingu jako sranda. Když někomu zombie ukousne hlavu a do toho někdo řekne, óóóó ánooo, ta chutná libově, tak se prostě nebojíte. Předložíme vstupenky a sedneme si doprostřed. Celý houf je u sebe, prý akustika. Vedle mě sedí dvě černokněžnice. 

Vždycky je jeden film a pak přestávka. Takže Moucha, Gremlins, Evil Dead, Noc oživlých mrtvol, Americký vlkodlak v Londýně, Věc, Noční můra v Elm Street, Lesní duch, Beetljuice. Mohl bych pokračovat, ale víc si jich nepamatuji. Končím s několika bagetami v sobě a spoustou Coca coly. Je mi blbě a jestli uvidím někde krev, tak se pobliju. Holky vedle mě se od prvního filmu muchlují mezi sebou. A tak se v některých nudnějších pasážích dívám raději na ně. Navrhnou nám, jestli nechceme někam zajít. Proč ne, řekne Petr a na můj názor se vůbec neptá. Zítra začínáme v osm, to je nějakých deset hodin chlastání. No, tak jo, kývnu na jejich nabídku a následuje tour po plzeňských barech. Některé jsou moc disko, některé moc mafie, zažiju i jeden teploušský, ale nakonec skončíme kousek od nádraží. Tady je fajn. Klid a jenom sem tam si přijde nějaká děvka pro pití. Usnu a nevyhodí mě. Petr se neustále dokola zajímá o to, jaké to je být lesbou. Marně si myslí, že je zažije obě spolu s ním. Ne kámo, tohle jsou true holky, těm se kluci nelíbí. Dám panáka a pak se pobliju před barem. Dotáhnout mě do bufáče Vamil, který právě otvírá. Pivo a salát. Nevím, jestli je to dobrý na střeva a žaludek, ale pomůže mi to. 

Lidí je dnes před Edenem méně. Ubyli intelektuálové a studenti. Přibylo pár jiných, kteří mi připadají divní. Potvrdí se mi to uvnitř, protože mám pocit, že je některé scény doslova fascinují. Asi několikrát usnu, tělo si řekne své. Lesbičky mě jemně probudí. Zvednu se a na plátně zrovna někdo porcuje mladou ženu. Jdu pryč a na kolej se doslova dopotácím. Petr zůstal, pořád v sobě živí naději v sex v trojce. Potkám jej až po několika hodinách spánku, když jdu blondýně naproti na vlak. Je smutný. Odmítly ho. Ale filmy viděl všechny. Vypráví mi je, vůbec nevím, o čem mluví. Zachrání mě až moje milá, která mi padne do náručí. Čekáme na tramvaj a na lavičku usedne krkavec. Divně se na nás kouká a mě zamrazí v zádech. Musím ji všechno vyprávět. Povídám a je už dávno tma, když jdeme lesíkem ke koleji. Na cestu vyleze kočka a drží v hubě nějakýho ptáka. Lekneme se, já samozřejmě víc, protože po týdnu knížek od Kinga a dvou hororových dnech vidím příšery za každým rohem. V noci jdu na záchod a fouká vítr. Větve na protějších stromech se komíhají a když se podívám na blondýnku, tak vypadá zalitá světlem. Měsíční svit se potom přenese i do mých snů. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 23. března 2024

Recenze/review - ETERNAL - Cryptic Lust (2024)


ETERNAL - Cryptic Lust
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

Mysleli si, že mě potrestají, když mě zavřou na několik nocí do staré márnice. Jenže mě je v temnotě a mezi mrtvými těly dobře. Mám svůj klid a můžu poslouchat desky, které ocením já, i všichni nemrtví. ETERNAL jsou z Arizony a hrají hudbu, u které praskají lebky. Stačilo mi několik společných setkání s novým albem "Cryptic Lust", abych přešel na druhou stranu, do záhrobí. Ulehnul jsem do své oblíbené rakve a čekal, až bude absolutní tma. Teprve potom jsem si novou desku vychutnal nejvíce.

Pánové a dáma se inspirovali u starodávných kapel z devadesátých let minulého století. V době, kdy se mísil smrtící kov s thrash metalem. Kapela si vybrousila svůj vlastní styl, který vám přeláme všechny kosti v těle. Je to samozřejmě old school, poctivá a divoká muzika, která se hrávala na starých pohřebištích. 


Máte rádi staré smečky jako OBITUARY, DEATH, ale i třeba DISSECTION? Uctíváte POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMAINS? Líbí se vám, když z riffů odkapává zkažená krev a obejme vás absolutní tma? Potom se pohodlně usaďte (nejlépe do sklepa) a otočte volume pořádně doprava. Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem spokojený vlastně se vším. Formální věci, jako prašivý zvuk, morbidní obal (Dedy Badic Art), jsou v absolutním pořádku. Vy si tak můžete vychutnat syrové kousky masa, nasekané nahrubo, jako riffy z téhle desky. Jsem pokaždé hrozně rád, když se setmí a zavřu za sebou rezavé dveře. Čeká mě už jenom utrpení, bolest a poslední soud. Skladby jsou napsány tak, aby vás převedly přes řeku Styx. Jsou surové, mrazivé, budete se po kolena bořit do močálů, budete stahováni stále hlouběji, až se nakonec utopíte a stane se z vás postupně jenom nafouklá mrtvola. Tohle je rituál,  jak vystřižený ze starých dobrých časů. Ostré riffy, chorobný vokál, zničující bicí. V jednotlivých skladbách je navíc nakumulované velké množství energie, tlaku, který mě neustále nutí se k nahrávce vracet. Poslední roky už nepotřebuji jíst, ani pít. Krmím se jenom podobnými deskami a zkaženou krví. Až půjdete kolem našeho hřbitova, klidně se stavte na kus řeči. Naleji vám něco dobrého, a pustím pořádně nahlas "Cryptic Lust". Zatančíme si s nemrtvými, exhumujeme pár starých hrobů. Myslím si, že není nutné dodávat nic dalšího. Zde se hraje pro všechny pravověrné fanoušky nekonečných stínů. Mysleli si, že mě potrestají, když mě zavřou na několik nocí do staré márnice. Jenže mě je v temnotě a mezi mrtvými těly dobře. Mám svůj klid a můžu poslouchat hudbu, kterou ocením já, i všichni nemrtví. Hnilobná, temná odpověď na ozvěny ze záhrobí! Death thrash metal, u kterého ucítíte blízkou přítomnost smrti! 


Asphyx says:

They thought they could punish me by locking me in the old morgue for a few nights. But I'm comfortable in the dark and among the dead bodies. I have my peace and I can listen to records that I, and all the undead, can appreciate. ETERNAL are from Arizona and they play music that cracks skulls. It only took a few encounters with the new album "Cryptic Lust" to bring me to the other side, to the beyond. I laid down in my favorite coffin and waited for absolute darkness. Only then did I enjoy the new album the most.

Gentlemen and Lady took inspiration from the old-time bands of the 1990s. A time when death metal was mixed with thrash metal. The band has honed their own style that will break every bone in your body. It is of course old school, honest and fierce music that was played in old burial grounds.


Do you like old bands like OBITUARY, DEATH, but also DISSECTION? Do you worship POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, VITAL REMAINS? Do you like when the riffs drip with bad blood and embrace absolute darkness? Then sit back (preferably in the basement) and turn the volume hard right. All things considered, I'm happy with pretty much everything. Formal things like the dusty sound, the morbid cover art (Dedy Badic Art) are absolutely fine. You get to enjoy raw chunks of meat, chopped up rough, like the riffs on this record. I'm always so glad when it gets dark and I close the rusty door behind me. All that's left for me is suffering, pain and the last judgment. The songs are written to take you across the river Styx. They're raw, chilling, you'll sink knee-deep into the swamps, you'll be pulled deeper and deeper until you eventually drown and become a bloated corpse. This is a ritual straight out of the good old days. Sharp riffs, sick vocals, devastating drums. Moreover, there is a lot of energy and pressure accumulated in each track, which makes me keep coming back to the record. I don't need to eat or drink these days. I feed only on similar records and spoiled blood. When you pass by our cemetery, feel free to drop by for a chat. I'll pour you something good, and I'll play "Cryptic Lust" really loud . We'll dance with the undead, exhume some old graves. I don't think I need to add anything else. This is a game for all true fans of infinite shadows. They thought they'd punish me by locking me in an old morgue for a few nights. But I'm comfortable in the dark and among the dead bodies. I have my peace and I can listen to music that I, and all the undead, can appreciate. A rotten, dark answer to the echoes from beyond the grave! Death thrash metal that makes you feel the near presence of death!


Tracklist:
01. Doorway To Tribulation 
02. Hammer Of Eternal Torment 
03. Guide Thy Hand 
04. Torture Chapel 
05. Spectral Immolation 
06. Ancient Rites 
07. Dirge 
08. Cryptic Lust 
09. Thorns Of Regret 
10. Conjuring The Void 
11. Cauldron Of Entrails 
12. Deathcrush (Mayhem Cover)

band:
Sofie Nabboud - Guitar
Emilio Ortega - Vocals / Guitar
Max Mahar - Bass
Xander Bridge - Drums
Layout by: Rai Wolters

Recenze/review - MOON INCARNATE - Hymns to the Moon (2024)


MOON INCARNATE - Hymns to the Moon
CD/LP, Iron Bonehead

for english please scroll down

Když měsíc zalije svým světlem celý hřbitov, připadám si jako v jiném světě. Náhrobky září do tmy. Některé kříže jsou pokryté pavučinami, které se krásně třpytí. Je v tom něco magického, přitažlivého, tajemného. Z márnice se začnou ozývat podivné zvuky a když vstoupíte dovnitř, tak se někteří mrtví usmívají. Nejraději ale mám, když vše zasype sníh. To se potom rozprostře po celém hřbitově neskutečný klid. Mráz se mi dostane do kostí a mám neodbytnou touhu na nějakou smutnou, podmanivou hudbu.

MOON INCARNATE hrají přesně tím záhadně pochmurným způsobem, který mám tolik rád. Jedná se o debut zkušených muzikantů (Christian Kolf (Valborg) a Matin Vasari (Beyondition)), kteří se sešli, aby nám předali svědectví o děsivých hororových zážitcích z onoho světa. Nové album "Hymns to the Moon" je majestátní ozvěnou, která zní hřbitovem, když je úplněk. 


"Hymns to the Moon" je nahrávkou, která se vám dostane do morku kostí. Odkazuje se v ní na kapely typu ANATHMEMA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, AMORPHIS, KATATONIA, MOONSPELL, SAMAEL. Posluchač dostane pestrou směs melodií, které se kolem vás pomalu omotají jako jedovatí hadi. Je hrozně příjemné několikrát u skladeb zemřít a znovu se narodit. Připadám si jako poutník, který se vydal na poslední cestu. Pomocí téhle hudby naleznete vstup do záhrobí a když vstoupíte dovnitř a zaplatíte převozníkovi, potkáte děsivé přízraky. Dostanete od nich velkou porci nahrubo nasekané tmy, chladu a pradávné jiskry, která odjakživa oddělovala dobré kapely od špatných. MOON INCARNATE se pro mě stali na dlouhou dobu průvodci v říši mrtvých. Každé ráno jsem uléhal do své rakve, a těšil se, až se večer zase sejdeme. Novinka má totiž skvělý zvuk (mastering - Armin Ravea (Pavor)). Jsou chvíle, kdy jsem hrozně rád sám. Ponořím se do sebe a musím ven, na vzduch. Pokaždé mě mé kroky zavedou na nedaleký hřbitov. Samozřejmě se tak děje ve společnosti MOON INCARNATE. Připadám si jako vlkodlak ze starých legend. Měsíc mě fascinuje, přitahuje, drásá do krve. Stejně jako tahle nahrávka, která je po okraj narvaná zajímavými momenty. Jako bych byl zahalen během poslechu do ledové mlhy. Když měsíc zalije svým světlem celý hřbitov, připadám si jako v jiném světě. Náhrobky září do tmy. Některé kříže jsou pokryté pavučinami, které se krásně třpytí. Je v tom něco magického, přitažlivého, tajemného. Nezbývá nic jiného, než pokleknout a poklonit se před sílou přírody. Mrazivé, gotické ozvěny z onoho světa! Děsivá fáze doom death metalového měsíce!


Asphyx says:

When the moon bathes the whole cemetery in its light, I feel like I'm in another world. The tombstones glow in the dark. Some of the crosses are covered with cobwebs that shimmer beautifully. There's something magical, alluring, mysterious about it. Strange noises start coming from the morgue, and when you step inside, some of the dead are smiling. But my favorite part is when the snow covers everything. It makes the whole cemetery so quiet. The chill gets into my bones and I have an insistent desire for some sad, haunting music.

MOON INCARNATE play in that mysteriously sombre way that I love so much. This is the debut album from two seasoned musicians (Christian Kolf (Valborg) and Matin Vasari (Beyondition)) who have come together to give us a testament to the terrifying horror of the afterlife. The new album "Hymns to the Moon" is a majestic echo that sounds through the graveyard when the moon is full.



"Hymns to the Moon" is a record that will get you to the core. It references bands like ANATHMEMA, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, AMORPHIS, KATATONIA, MOONSPELL, SAMAEL. The listener gets a colourful mix of melodies that slowly wrap around you like poisonous snakes. It's terribly pleasant to die and be reborn several times at the songs. I feel like a pilgrim who has embarked on his last journey. With this music you find the entrance to the afterlife and when you enter and pay the ferryman, you meet terrifying phantoms. You'll get a big helping of the coarsely chopped darkness, cold and ancient spark that has always separated the good bands from the bad. MOON INCARNATE have been my guides in the realm of the dead for a long time. Every morning I would lie down in my coffin, looking forward to meeting them again in the evening. There are times when I'm very happy to be alone. I'm gonna dive in and get out for some air. Each time, my steps take me to a nearby cemetery. Of course, this is in the company of MOON INCARNATE. I feel like a werewolf from the old legends. The moon fascinates me, attracts me, tears my blood. Just like this record, which is packed to the brim with interesting moments. It's like being enveloped in an icy fog while listening. When the moon bathes the whole cemetery in its light, I feel like I'm in another world. The tombstones glow in the dark. Some of the crosses are covered with cobwebs that shimmer beautifully. There's something magical, alluring, mysterious about it. There is nothing to do but kneel and bow before the power of nature. Freezing, gothic echoes from the other world! The terrifying phase of the doom death metal moon!


tracklist:
1. Hymn to the moon
2. The tempest
3. A knight’s death
4. Nemesis
5. A graveyard in my soul
6. Minotaur
7. The kraken

pátek 22. března 2024

Recenze/review - APPARITION - Disgraced Emanations from a Tranquil State (2024)


APPARITION - Disgraced Emanations from a Tranquil State
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Jsou noční můry, které se neustále opakují. V téhle se probouzíš uprostřed noci a máš neodbytný pocit, že je někdo stojí ve stínu. Nemá žádnou tvář, přesto se usmívá. Slyšíš neklidný šepot. Přišel si pro tebe. Tvůj vlastní démon. Otisk těch nejtemnějších myšlenek. Zasekne do tebe svůj ostrý dráp a už tě nikdy nepustí. Budete se spolu toulat nekonečnými smradlavými močály a poslouchat u toho novou desku APPARITION z Kalifornie. Kapely, která dokáže svojí hudbou vyvolat absolutní tmu. 

Je to nekonečně děsivá exhumace starého hrobu, ve kterém bylo kdysi uloženo vaše tělo. Zvuk nahrávky je vynikající, notně špinavý, mokvající. Smrdí zkaženým masem i sírou. Odkryjete postupně jednotlivé vrstvy a po nějakém čase se vám dostane deska do krve. Způsobí vám v žilách led a naučíte se díky ní rozmlouvat s ostatními nemrtvými. Poslouchejte pozorně. Nejlépe v chladu a o samotě. 


Doomová nálada starých hřbitovů. Do náhrobků jsou otištěny nářky kdysi mučených, ponižovaných a nakonec pohřbených zaživa. Nové album "Disgraced Emanations from a Tranquil State" se mi dostalo až do podvědomí, hluboko do mé mysli. Zanechalo tam po sobě hlubokou krvavou stopu. Pánové opět napsali skvělé skladby, u kterých budete mezi prsty prosévat prach svých předků. Američané umí být záhadní, děsiví, svým způsobem i progresivní, jindy zase techničtí takovým tím zničujícím způsobem. Možná znáte ten pocit, když si nejste jistí, jestli sedíte na správné straně zdi. Svázáni v nepřirozené poloze. Tvrdí o vás, že jste šílení. Jste to ale doopravdy vy? Když poslouchám tuhle desku, tak si tím nejsem úplně jistý. Má v sobě totiž takový zvláštní, přitažlivý a podmanivý neklid. Budete ji sice muset rozkrývat postupně, po jednotlivých vrstvách, ale když vydržíte, budete odměněni skvělým morbidním zážitkem. Hudba se zde nejdřív plazí jako jedovatý had, aby vás nakonec uštkla a vy zemřete v nekonečných křečích. Je to svým způsobem hodně extrémní nahrávka, s parádním zvukem i obalem. Jedná se ale hlavně o temně chladnou a smradlavou exhumaci. Fanoušci třeba takových INCANTATION, AUTOPSY, DISMA, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, VASTUM, DECREPISY, OSSUARIUM, MORGUE, mi zajisté má slova potvrdí. Máte vlastně jen dvě možnosti. Buď přistoupit na nečistou a šílenou hru téhle smečky nebo utéct pryč. Osobně jsem se rád budil uprostřed noci. Podanou ruku jsme přijal vždy, když byla kolem mě neprostupná tma. Jsou noční můry, které se neustále opakují. V téhle se probouzím uprostřed noci a mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu. Nemá žádnou tvář, přesto se usmívá. Slyším neklidný šepot. Přišel si pro mě. Morbidně hnilobný, drásavě krvavý death metalový výlet do nekonečných močálů lidského utrpení! Bolest, chlad a temnota!


Asphyx says:

There are nightmares that keep recurring. In this one, you wake up in the middle of the night with the insistent feeling that someone is standing in the shadows. They have no face, yet they are smiling. You hear a restless whisper. He has come for you. Your own demon. The imprint of your darkest thoughts. It will sink its sharp claw into you and never let you go. You'll wander endless stinking swamps together, listening to the new APPARITION record from California. A band that can create absolute darkness with their music.

It's an endlessly terrifying exhumation of the old grave where your body was once buried. The sound of the recording is excellent, a bit dirty, wet. It smells of rotten flesh and sulphur. You uncover the layers one by one and after some time the record gets into your blood. It will cause ice in your veins and you will learn to talk to other undead. Listen carefully. Preferably in the cold and alone.


Doom mood of old cemeteries. The tombstones are imprinted with the lamentations of those once tortured, humiliated and finally buried alive. The new album "Disgraced Emanations from a Tranquil State" has reached my subconscious, deep into my mind. It left a deep trail of blood. Once again the gentlemen have written great songs that will have you sifting the dust of your ancestors through your fingers. The Americans can be mysterious, eerie, progressive in their own way, and at other times techy in that devastating way. You may know the feeling when you're not sure if you're sitting on the right side of the wall. Tied in an unnatural position. They say you're crazy. But are you really? Listening to this record, I'm not so sure. Because it has this strange, attractive, captivating restlessness about it. You'll have to unravel it gradually, layer by layer, but if you hang in there, you'll be rewarded with a great morbid experience. The music here crawls like a venomous snake at first, only to eventually bite you and leave you dying in endless spasms. It's a very extreme record in a way, with a great sound and cover. But it is mainly a darkly cold and smelly exhumation. Fans of such bands as INCANTATION, AUTOPSY, DISMA, CRUCIAMENTUM, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, VASTUM, DECREPISY, OSSUARIUM, MORGUE, will surely confirm my words. You actually have only two choices. You can either go along with this pack's dirty and insane game or you can run away. Personally, I like to wake up in the middle of the night. I accepted a handshake whenever the darkness was impenetrable around me. There are nightmares that keep recurring. In this one, I wake up in the middle of the night with the insistent feeling that someone is standing in the shadows. They have no face, yet they're smiling. I hear a restless whisper. He's come for me. A morbidly rotten, blood-curdling death metal trip into the endless swamps of human misery! Pain, cold and darkness!




Recenze/review - APPARITION - Feel (2021):

Recenze/review - APPARITION - Granular Transformation (2020):


Tracklist:
01. Asphyxcreation 
02. Imminent Expanse Of Silence And Not (Or Not) 
03. Paradoxysm 
04. Excruciating Refuge In Reoccurring Torment 
05. Inner Altitudes, Light Transference 
06. Circulacate

Recenze/review - DÖDSRIT - Nocturnal Will (2024)


DÖDSRIT - Nocturnal Will
CD 2024, Wolves of Hades

for english please scroll down

Když tě bolí srdce, tak řveš do ticha. Když nevíš, kam utéct, tak přidáváš hlasitost. Nechceš být ve svém pokoji a trápit svoji duši. Chceš křičet v temnotě. Vždycky jsem měl rád hudbu, kterou když poslouchám, tak ve mě rozdrásá emoce. Ze čtvrté dlouhohrající desky švédských DÖDSRIT cítím takovou tu pradávnou metalovou sílu. Je to jako stát ve vichřici, někde daleko na severu. Vaše duše bude očištěna. Ohlodáni na kost se potom vrátíte, abyste mohli v současném divném světě zase fungovat. Do té doby, dokud vás zase nepohltí temnota.  

Na novinku "Nocturnal Will" jsem si vzpomněl i v hlubokém lese, když jsem se šel projít. Vedle cesty leželo mrtvé zvíře. Mělo skleněný pohled a zmrzlou krev kolem. Také cítíte tu sílu a energii, která ze skladeb doslova tryská na všechny strany? Black metal, punk i crust. To vše dohromady smíchané v jedovatém koktejlu. 


Na DÖDSRIT se mi hodně líbí jejich schopnost napsat mrazivé melodie, které v sobě obsahují vše potřebné pro spočinutí. Pánové dokáží být divocí a zběsilí, ale i melancholičtí. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě. Teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Album je totiž na první poslech zcela zničující, návykové. Při každém dalším setkání potom vylezou na povrch jednotlivé momenty. Je pro mě velmi příjemné utéct z města, toulat se lesem a poslouchat u toho "Nocturnal Will". Líbí se mi vlastně všechno. Chladný a ostrý zvuk, tajemný a temný obal i celková produkce. Pánové mají svůj rukopis. Původně jednočlenný projekt/kapela Christoffera Östera (i letos je hlavním autorem a skladatelem) byla doplněna o další muzikanty a vy si tak můžete vychutnat další velmi pestrou, magickou desku. Pokud vás baví, jako mě, sledovat tající led na řece, pokud rádi stoupáte na hory a hledíte do krajiny, potom by se vám mohla líbit i tahle nahrávka. Fanoušci třeba takových DISSECTION, IMMORTAL, DRUDKH, SACRAMENTUM, by mohli být určitě nadšeni jako já. Určitě znáte ty magické momenty, které nastávají, když má přijít bouře. Tak přesně takovým způsobem na mě album působí. Stojíte proti větru a do tváří se vám zadírají kousky ledových kapek. Domů přijdete zmrzlí a očištění. Z "Nocturnal Will" je cítit pradávná síla, touha bojovat proti přízrakům. Když tě bolí srdce, tak řveš do ticha. Když nevíš, kam utéct, tak přidáváš hlasitost. Nechceš být ve svém pokoji a trápit svoji duši. Chceš křičet v temnotě. Black crust/punk metalová deska, napsaná krví a ohněm! Nostalgie a smutek z dávných časů!


Asphyx says:

When your heart hurts, you scream into silence. When you don't know where to run, you turn up the volume. You don't want to be in your room and torment your soul. You want to scream in the dark. I've always liked music that when I listen to it, it tears me apart. I can feel that ancient metal power from the fourth full-length from Sweden's DÖDSRIT . It's like standing in a whirlwind, somewhere far up north. Your soul will be cleansed. You'll come back afterwards to function again in the current strange world. Until the darkness engulfs you again.

I was reminded of the new "Nocturnal Will" when I went for a walk in the deep woods. There was a dead animal lying beside the path. It had a glassy look and frozen blood all around. Do you also feel the power and energy that literally oozes out of the songs in all directions? Black metal, punk and crust. All mixed together in a poisonous cocktail.


What I really like about DÖDSRIT is their ability to write chilling melodies that contain everything you need to relax. The gentlemen can be wild and furious, but also melancholic. I recommend listening in complete darkness. Only then will the nuances stand out. The album is, on first listen, completely devastating, addictive. Then, with each subsequent encounter, individual moments come to the surface. I find it very pleasant to escape the city, wander through the woods and listen to "Nocturnal Will". I like everything about it. The cold and sharp sound, the mysterious and dark cover and the overall production. The gentlemen have their own signature. The originally one-man project/band of Christoffer Öster (he is also the main author and composer this year) has been supplemented with other musicians and you can enjoy another very colorful, magical album. If, like me, you enjoy watching ice melting on the river, if you like to climb mountains and look at the landscape, then you might like this recording. Fans of DISSECTION, IMMORTAL, DRUDKH, SACRAMENTUM, for example, might be as excited as I am. I'm sure you know those magical moments that occur when a storm is about to come. That's exactly the way the album affects me. You're standing against the wind and bits of ice drops are hitting your cheeks. You come home frozen and cleansed. There's an ancient power in "Nocturnal Will" , a desire to fight the ghosts. When your heart aches, you scream into the silence. When you don't know where to run, you turn up the volume. You don't want to be in your room and torment your soul. You want to scream in the dark. A black crust/punk metal record, written in blood and fire! Nostalgia and sadness from the old days!


tracklist:
1. Irjala [10:37]
2. Nocturnal Fire [8:03]
3. Ember and Ash [0:45]
4. Utmed Gyllbergens Stig [4:33]
5. As Death Comes Reaping [10:45]
6. Celestial Will [8:29]

Lineup
Christoffer Oster - guitar / vocals
Georgios Maxoris - guitar / vocals
Jelle Soolsma - bass
Brendan Duffy - drums



KNIŽNÍ TIPY - Pán hory - Anders de la Motte (2024)


Pán hory - Anders de la Motte
2024, Kalibr

Když jsem před více než dvaceti lety nastupoval do jedné staré továrny, dost často jsem navštěvoval archív. Bylo velmi zajímavé dohledávat dávné, historické výkresy, probírat se různými záznamy a postupy. Vše psáno tuší a perem. Na pauzáky. Krásně vyvedené písmo z první i druhé republiky. Potom hákové kříže, které jsem musel přelepovat, stejně jako V.I. Lenina a jeho srp a kladivo. Párkrát jsem našel i různé kroniky. V archívu byl chlad a takhle v létě, v době dovolených, jsem tam byl skoro pořád. Mám rád staré mapy, různé spisy. Párkrát mě vzal jeden kamarád i do knihovny. Dovedl bych si představit, že bych pracoval v archívu napořád. Jenže to nejde, tahle práce není moc dobře placená a mám dvě děti. Nová řada od Anderse de la Motte, od mého velmi oblíbeného autora severských krimi, se podobně jako jeho kolega Olsen (oddělení Q) zaobírá starými kriminálními případy. V tomto případě se jedná o zmizení dívek. Hrozná věc pro všechny, kteří zůstali. Nedovedu si to představit, čekat a nevědět nic. 

Autor má svůj specifický styl psaní, který mám samozřejmě moc rád, jinak by se do mých knižních tipů neprobojoval, to dá rozum. Nemám čas, nejsem nikde organizovaný, ani placený, abych psal o knihách i muzice, co mě nebaví. Pán hory sice jede podle dnes již klasických a zavedených severských postupů, ale čte se jedním dechem. Temná, pochmurná atmosféra je budována postupně. Leonore Askerová (a její tým) je mi sympatická. Vlastně ihned jsem si ji oblíbil. V některých momentech jsem sice lépe "odhadoval" co a jak bude dál, než ona, ale to je jen drobnost. Spíše jsem měl štěstí nebo jsem byl dobře naladěn na autorovy vlny. Ono vůbec, mám od Anderse hrozně rád i jeho knížky, které píše spolu s Månsem Nilssonem. Ty mi připomínají starou dobrou britskou školu a Agathu Christie. Pán hory je ale zase úplně jiný, odlišný. Rád jsem sedával dlouho do tmy a ke konci už mžoural očima, neustále si sundával brýle a zase nandával, ale četl jsem dál a dál. Trvalo mi jen několik dní, než jsem došel až ke konci. A už teď, kdy jsou mé dojmy velmi čerstvé, se těším na další pokračování.

Když jsem kdysi, za dob covidu, se svými knižními tipy začínal, vůbec jsem nevěděl, kam až mě zavedou. Dostávám od vás spoustu návrhů na knihy, které si dávám do seznamu (jako fakt mám tabulku v excelu, protože pořádek musí bejt!) a postupně se jimi prokousávám. Je to ale řehole, to vám povím. Na jednu stranu je krásné se podělit o dojmy a přitom se snažit nic moc neprozradit, protože pak byste neměli chuť si knihu přečíst, ale je hrozně těžké udržet tempo. Protože napsat recenzi na novou desku je oproti tomu celkem v pohodě. Stačí si nasadit sluchátka, několik dní nebo týdnů poslouchat a dělat si poznámky. U knih je to opravdu těžší, pracnější. Náročnější a zabere to o hodně víc času. Proto se chci zároveň omluvit, že někdy nejsem příliš aktuální. Zkrátka mi to trvá delší dobu. Ale číst mě baví čím dál tím víc, hrozně rád se nechávám unášet příběhy. Když jsou čtivé, napínavé, zajímavé jako Pán hory, tak nelze jinak, než podlehnout. 

Hodně poslední roky přemýšlím o tom, kde se bere v některých lidech taková ta hrozná temnota. Nástupem sociálních sítích se spousta jedinců doslova odkope. Vyzradí na sebe věci, které by normálně zůstaly ukryty. Bohužel, takhle to dělá dojem, že je pokřivených myslí víc, než jsem doufal. Nebo jsou jen více vidět? Kdo ví. Každopádně, do některých byste neřekli, že jsou zvrácení, hnusní a zlí. Pokaždé, když se odkryje nějaký podobný případ, jako se řeší v Pánovi hory, je mi tak nějak divně. Asi jsem na zmizelé děti háklivý, štve mě, že někteří úchylové nejsou řádně potrestáni. Tolik zničených životů. Hodně jsem nad tím přemýšlel, když jsem se prokousával jednotlivými kapitolami. Oddělení ztracených duší, které nikdy nenaleznou klid. Alespoň do té doby, dokud se vyšetřovatelka nevydá na dlouhý lov. Někdy je to beznadějné, bezmocné, je to neustálý boj mezi dobrem a zlem. Kniha na mě působila v některých momentech hodně smutně. Bál jsem se o zmizelé dívky, až tak jsem příběh prožíval. 

Myslím si, že nová řada byla zahájena ve velkém stylu. Tuhle sérii budu určitě sledovat a postupně doplňovat do své sbírky. Píšu to dost často. Už nechodím tolik do hospody, už mě nebaví neustále stejné debaty o ničem. Raději si zalezu a čtu si. Těším se na každou volnou chvíli, kterou si urvu pro sebe. Je to vždy osobní a subjektivní. Je to vzájemný, těžko definovatelný vztah mezi autorem a mnou. Pána hory budu doporučovat všem, o kterých vím, že mají podobné knihy rádi. Doporučuji jej i vám. Pokud máte rádi severské krimi, tak rozhodně neprohloupíte. Včera začali hledat dívku z vesnice poblíž našeho města. Nedovedu si představit, co musí její rodiče prožívat. Opatrujte se navzájem a čtěte dokud to jde. Děkuji za pozornost, ohlasy a přeji vám jen vše dobré!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Novinka od mistra krimi, tentokrát pro fanoušky severských thrillerů – stejně jako klasici Jo Nesbo a Stieg Larsson nás nechá nahlédnout do temných stránek lidského nitra. Inspektorka Leonore Askerová s kolegy moc nevychází, proto ji odsunuli do Oddělení ztracených duší, kde se zabývá odloženými případy. Ale i tam se začne řešit aktuální zmizení místní dívky. Jak to souvisí s maketou města, kam zničehonic přibyla nenápadná figurka? S opuštěnými budovami a zákoutími, jejichž objevování se pro někoho stalo vášní? Leo se brzy ocitá na stopě sériového únosce. Je odhodlaná ho chytit. A on prahne po další trofeji.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 21. března 2024

Recenze/review - HIDEOUS DIVINITY - Unextinct (2024)


HIDEOUS DIVINITY - Unextinct
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Sedíš ve svém pokoji a drásáš si obličej do krve. Připadá ti, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemáš strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí tě vlastní já. Připadáš si, jakoby ti někdo zatloukl do mozku obrovský trychtýř. Temná hmota z vesmíru tě zcela ovládá. Jsi blázen ty, nebo ti za zdí? Otázek je mnoho a odpovědi nepřicházejí. Falešných proroků je už příliš. Řežeš se nožem do rukou a pouštíš si jenom hudbu, která tě dokáže rozsekat. Potřebuješ víc bolesti, rychlosti, víc riffů a úderů bicích.

Italští HIDEOUS DIVINITY ještě nikdy nebyli tak majestátní, vznešení. Mocné nástupy, strach z kosmu, surový brutální death metal, pochybnosti o vlastní existenci. Tohle vše zde naleznete a ještě mnoho navíc. Když jsem se s novinkou seznamoval, seděl jsem opravdu sám ve svém pokoji. Postupně jsem přidával hlasitost a skladby se mi postupně dostávaly do mozku. Když mi propláchli lebku kyselinou, cítil jsem se očištěný. Nové album chce více času, je v určitých momentech nepřístupné. Musíte mít fantazii a trpělivost. Touhu objevovat. Potom pochopíte. 


U podobných nahrávek více než kde jinde platí, že je vždy lepší si vše v klidu poslechnout a potom si udělat vlastní názor. Slova nejsou dostatečným výrazovým prostředkem. Přesto se pokusím vám nové album připodobnit. Za prvé, promo materiály hovoří o lehké podobnosti a inspiraci třeba takovými NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL a BEHEMOTH. S tím lze souhlasit, ale také je rovnou nutno dodat, že HIDEOUS DIVINITY jsou natolik originálním tělesem, že jsou jakákoliv přirovnání spíše zbytečná. Pánové mají svůj vlastní rukopis, dokáží vytvořit celkově velmi pochmurnou a temnou atmosféru. Umí být techničtí a progresivní, v určitých momentech i neuchopitelní, ale stále si zachovávají potřebný drive a sílu. "Unextinct" má samozřejmě skvělý současný a čitelný zvuk, zajímavý obal, ale hlavně vás chytí, zasekne do vás dráp a nepustí vás. Alespoň mě se to stalo. Chvilku to trvalo, musel jsem rozkrýt jednotlivé vrstvy, což samozřejmě chtělo určitou dávku trpělivosti a empatie. Je to soundtrack ke ztroskotání lodi, která není z našeho světa. Na její palubě jsou nemrtví i bytosti z jiných dimenzí. Disonance, spoustu do krve a vzteku zabalených motivů. Tahle deska je velmi pestrá a nenudím se ani chvilku. Je vystavěna na pevných základech, ke kterým jsou potom přidávány různé odbočky, záseky. Jako bych se díval na rozbouřené moře, na jeho sílu a energii. Sedím ve svém pokoji a drásám si obličej do krve. Připadá mi, že se celý svět točí stále rychleji dokola. Čím dál tím víc informací, čím dál tím víc nenávisti. Už dávno nemám strach z Boha, ani z temných stínů. Děsí mě vlastní já. Topím se v hlubinách vlastních myšlenek. Umírám, abych nakonec vždy povstal z popela. Technický, brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Absolutní a zničující záležitost, hudba jdoucí k podstatě vlastní existence!

Asphyx says:

You're sitting in your room, scratching your face bloody. It feels like the whole world is spinning around faster and faster. More and more information, more and more hate. You're no longer afraid of God or the dark shadows. You're scared of yourself. You feel like someone's hammered a giant funnel into your brain. The dark matter from outer space is completely controlling you. Are you crazy, or are those behind the wall crazy? The questions are many and the answers are not coming. There are already too many false prophets. You cut yourself with a knife in your hand and play only music that can cut you. You need more pain, more speed, more riffs and drum beats.

Italy's HIDEOUS DIVINITY have never been more majestic, more sublime. Powerful build-ups, fear of the cosmos, raw brutal death metal, self-doubt. You will find all this here and much more. I was really sitting alone in my room when I was introduced to this new album. Gradually I turned up the volume and the songs gradually made their way into my brain. When they flushed my skull with acid, I felt cleansed. The new album takes more time, it's inaccessible at certain points. You have to have imagination and patience. The desire to explore. Then you'll understand.


With recordings like this, more than anywhere else, it is always better to listen to everything in peace and then make up your own mind. Words are not a sufficient means of expression. Nevertheless, I will try to give you a taste of the new album. First of all, the promo materials talk about a slight similarity and inspiration from such bands as NILE, CATTLE DECAPITATION, SUFFOCATION, ULCERATE, HATE ETERNAL and BEHEMOTH. One can agree with that, but it should also be added that HIDEOUS DIVINITY is such an original ensemble that any comparisons are rather unnecessary. The gentlemen have their own signature, they can create a very gloomy and dark atmosphere overall. They can be technical and progressive, even ungraspable at certain moments, but still retain the necessary drive and power. "Unextinct" of course has a great contemporary and legible sound, an interesting cover, but most importantly it grabs you, sticks its claw in you and doesn't let go. At least it happened to me. It took a while, I had to peel back the layers, which of course took a certain amount of patience and empathy. It is the soundtrack to a shipwreck that is not of our world. There are undead and beings from other dimensions on board. Dissonance, lots of blood and rage wrapped in themes. This record is very colourful and I'm not bored for a moment. It's built on a solid foundation, to which are then added various digressions, interludes. It's like looking at a stormy sea, its power and energy. I sit in my room and scratch my face until it bleeds. It seems to me that the whole world is going round and round faster. More and more information, more and more hate. I'm not afraid of God anymore, or the dark shadows. I'm scared of myself. I'm drowning in the depths of my own thoughts. I'm dying to rise from the ashes. Technical, brutal death metal that will tear you apart! An absolute and devastating affair, music that goes to the essence of one's own existence!




about HIDEOUS DIVINITY  on DEADLY STORM ZINE: 







tracklist:
1. Dust Settles on Humanity
2. The Numinous One
3. Against the Sovereignty of Mankind
4. Atto Quarto: The Horror Paradox
5. Quasi-Sentient
6. Hair, Dirt, Mud
7. More Than Many, Never One
8. Der Verlorene Sohn
9. Mysterium Tremendum
10. Leben Ohne Feuer

Line-Up:
Enrico Di Lorenzo - Vocals
Stefano Franceschini - Bass
Enrico Schettino - Guitars
Davide Itri - Session Drums

Online Presence:

Recenze/review - KHOLD - Du dømmes til Død (2024)


KHOLD - Du dømmes til Død
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už jako dítě si se nikdy neusmíval. Žádní kamarádi, jenom bolest a trápení. Díval ses do tmy a přemýšlel si, jak bys všem ublížil. Začalo to mrtvými zvířaty. Fascinace krví. Stal si se stínem, zlým svědomím. Tvé oči žhnuly nenávistí. Násilí, zabití, ponížení. Líbilo se ti hledět do očí, do kterých přicházela smrt. Pomalu, s provazem kolem krku. Teď tu sedíš a nechápeš, co se stalo. Zabíjení je tvojí přirozeností. Poslední dny před popravou přemýšlíš nad dalšími děsivými fantaziemi.

Norští black metalisté KHOLD se na své nové desce zaobírají právě lidmi odsouzenými na smrt. Jdou v této oblasti hluboko do historie své země. Zajímavé téma, které perfektně doplňuje už tak temnou a chladnou atmosféru. Tohle je železo ukované těmi nejlepšími. Doporučuji při poslechu navštívit popravčí místo ve vašem městě. Zážitek bude o to víc bolestivější, intenzivnější, mocnější a záhadnější.


Není žádným tajemstvím, že je kapela složena ze samých zkušených a skvělých muzikantů. Zmínit musím samozřejmě jejich působení v kapelách jako SARKE, TULUS, SATYRICON. A právě k poslední legendě bych KHOLD klidně přirovnal. Potom také k DARKTHRONE. Pánové na to jsou velmi ryze a opravdově. Poslouchat novou desku "Du dømmes til Død" je  jako sedět v cele smrti a přemýšlet, jaké to je, zemřít oběšený na šibenici. Norové se pohybují převážně ve středních a pomalejších tempech. Naplno tak vynikne mrazivá atmosféra. Přispívá k tomu samozřejmě jako vždy vynikající zvuk i obal. Všechny skladby se vám postupně dostanou do žil. Jsou jako jed, který je dávkován tak, abyste umírali s děsem v očích. Je prostým faktem, že se nové album velmi dobře poslouchá. Tak nějak samozřejmě, lehce. Přesto je neklidné, jestli mi rozumíte. Každý ze songů je samostatným opusem, přesto vše drží v pevném a komplexním celku. Nahrávku jsem nejčastěji poslouchal velmi brzy ráno, když město ještě spalo. Právě byl zatčen člověk, zrůda, která vraždila v ulicích. Chodil jsem náhodou na stejných místech a můžu vám říci, že mě mrazilo v zádech. Netušil jsem, že se zde stalo něco hrozného. Přesně takový pocit mám i z letošní desky "Du dømmes til Død". Zmínit musím i to, že jsou texty v norštině, které nerozumím ani slovo. Přesto mi přijde, že rozumím každé sloce, každému rýmu. Hudba zde spojuje všechny přízraky, prokleté i démony. O KHOLD to platí na sto procent. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokud máte rádi hudbu po okraj narvanou kousky ledu a zkaženou krví, tak neváhejte ani chvilku. Jedná se o velmi povedenou záležitost po všech stránkách. Zlověstný, mrazivý, temný black metal z dalekého severu! Budete se dívat do obličeje těch, kteří jdou na smrt!

Asphyx says:

You never smiled as a kid. No friends, just pain and misery. You'd stare into the darkness and think about how you'd hurt everyone. It started with dead animals. A fascination with blood. You became a shadow, an evil conscience. Your eyes glowed with hatred. Violence, killing, humiliation. You liked to stare into the eyes where death came. Slowly, with a rope around your neck. Now you sit here and you don't understand what happened. Killing is your nature. In the last days before your execution, you think of more horrible fantasies.

Norwegian black metallers KHOLD deal with people condemned to death on their new album. They go deep into their country's history in this area. An interesting theme that perfectly complements the already dark and cold atmosphere. This is iron forged by the best. I recommend visiting the execution site in your town while listening. The experience will be all the more poignant, intense, powerful and mysterious.


It is no secret that the band is composed of all experienced and great musicians. Of course I have to mention their work in bands like SARKE, TULUS, SATYRICON. And it is to the last legend that I would compare KHOLD. Then also to DARKTHRONE. Gentlemen are very pure and real about it. Listening to the new album "Du dømmes til Død" is like sitting on death row and wondering what it's like to die hanging from the gallows. The Norwegians are mostly in the middle and slower tempos. This makes the chilling atmosphere fully stand out. This is of course helped by the excellent sound and packaging as always. All the tracks gradually get into your veins. They are like poison that is dosed to make you die with terror in your eyes. The simple fact is that the new album is very easy to listen to. Sort of naturally, easily. Yet it's unsettling, if you know what I mean. Each of the songs is a standalone opus, yet everything holds together in a tight and complex whole. I mostly listened to the recording very early in the morning when the city was still sleeping. A man had just been arrested, a monster who was murdering in the streets. I happened to walk in the same places, and I can tell you, I got chills down my spine. I had no idea that something terrible had happened here. That's exactly the feeling I got from this year's album "Du dømmes til Død". I must also mention that there are lyrics in Norwegian, which I don't understand a word of. Yet I feel like I understand every verse, every rhyme. The music here connects all the ghosts, the damned and the demons. This is true of KHOLD one hundred percent. I'll sign it with my own blood. If you like your music packed to the brim with chunks of ice and tainted blood, don't hesitate a moment. This is a very successful affair all round. Sinister, frosty, dark black metal from the far north! You'll be looking into the faces of those who are going to die!



TRACKLIST
1. Myrdynk
2. Vanviddfaren
3. Heks (du dømmes til død)
4. Skoggangsmann
5. Misgrep
6. Trolldomsdømt
7. Lædel
8. Galgeberg og Retterbakke
9. Dølgsmål


LINE-UP
Gard - Vocals + Guitar
Rinn - Guitar
Steinar - Bass
Sarke - Drums

CREDITS
Music by Khold. Lyrics by Hildr.

Recorded, mixed and Mastered by Andy La Rocque at Sonic Train Studios, Sweden. October 2023.

"Heks (du dømmes til død)" lead guitar intro by Andy La Rocque.


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine