Děti noci - Dan Simmons
2011, Laser (Laser-books)
Někdy v roce 1988 jsem jel s rodinou na dovolenou do Rumunska. Autem, přes Karpaty, kde po nás házely děti kamení, chtěly nás okrást a jako malý jsem se několikrát opravdu bál. Spadl jsem potom z hotelového pokoje na betonový sokl a moře si vůbec neužil, protože jsem byl v místní nemocnici. Pokud bylo za komunistů v Čechách všechno šedivé, tak tam to bylo ještě horší. Jenom ta nemocnice, s pacienty na chodbách, jejich nářek. Ordinace připomínající spíše nějakou chudou veterinu. Nesmíte se mi tedy divit, že jsem byl při čtení téhle knížky doslova fascinovaný. Vracela se mi opravdu velká spousta vzpomínek. Navíc jsem sedával na chalupě v křesle a to do pozdních nočních hodin. Na horách s větrem pod střechou a kývajícími se stromy, bylo velmi lehké uvěřit na věci jako je vampýrismus.
Kdysi, když jsem četl první knížku od tohoto autora, tak jsem se rozhodl, že si doplním celou sadu. I stalo se. Pokaždé, když v Knihách Dobrovský mají slevu, automaticky hledám Dana Simmonse. Nutno rovnou dodat, že mám pro jeho styl velkou slabost. Knížka je to velká, těžká, ale moje krosna byla stejně jen z poloviny naplněna oblečením. Manželka mě tedy také moc nešetřila a nesl jsem jí pěkně velkou bichli. Dělám to ale rád, pro mě je totiž takováto představa, když mám vše hotovo a konečně si můžu zasednout a otevřít pár dalších stránek, v současné době asi největším relaxem. Mám moc rád sport, stále plavu, chodím, jezdím na kole, posiluji, ale kniha, to je čirá osobní radost. Píšu to stále dokola, určitě se v tomhle opakuji, ale považuji to za nutné, neustále to připomínat. To abyste věděli, že nejsem žádným kritikem, ale pouhým fanouškem, stejně jako vy. Na tom je koneckonců postaven celý koncept mých stránek.
Těch zážitků, které jsem v Rumunsku kdysi jako puberťák prožil, je velké množství. Mnohé jsou až neuvěřitelné, ale opravdu se mi staly. Je to na dlouhé vyprávění, vydáno bylo v Příbězích mrtvého muže, před mnoha lety. Málem jsem nepřežil, to se vám potom spousta věcí doslova zaryje do hlavy. Hlavně byli v Rumunsku divní lidé. Připadalo mi, že jsou snad socialismem zasaženi ještě víc než my. Asi se u nich děly větší zvěrstva a charaktery byly hodně pochroumány. To je ale na jinou studii. Děti noci jsou trošku odlišný příběh, i když je fakt, že atmosféra knihy a moje osobní zážitky jsou v mnohém velmi podobné. To jen abyste věděli, že se autor držel reálií opravdu poctivě. Jinak je vyprávění o Joshuovi, o dítěti, které by mělo být dávno mrtvé. Jenže dostane transfuzi krve a přežije. Dokonce velmi "dobře" prospívá.
Epidemioložka Kate začne bádat a objeví starobylou zhoubu, vampýrismus. Zde se již dostáváme do oblasti fikce a samozřejmě hororu. Visel jsem na stránkách a když se něco šustlo chalupou, tak jsem ihned zpozorněl. Na záchod musíme chodit přes studenou chodbu. V noci tu bývá opravdu velká, černo černá tma. Vzduch byl najednou těžký a celý příběh se mi promítnul i do snů. Občas jsem za oknem zahlédl stín. Nebo ne? Já mám tohle téma hrozně rád a příběh Dráculy mě fascinuje od dětství. Ono je to totiž hrozně zajímavé téma a představa. Když potom vidím někoho hodně bělostného, bez barvy, tak si vždycky říkám, jestli fakt netouží po krvi. Dan Simmons vše krásně sepsal a zasadil to do prostředí, které je pro nás, co jsme éru socialismu zažili, notoricky známé. Staré domy a mlha v ulicích. Je sychravo. Na chalupě nám, jak jinak o dovolené, zase pršelo. Všechno se mi krásně spojilo v jedno. Kniha, atmosféra i vzpomínky.
Teď už by se dalo napsat, že je Dan Simmons mým velmi oblíbeným autorem. Já vím, že je přirovnávaný ke Kingovi, ale to mě osobně vůbec nevadí. Spíš mi přijde, že si vybírá podobná témata, co se týká samotného stylu, tak příliš společných bodů nevidím. Dan píše dle mého velmi dobře. Zajímavě a neotřele. Dovede pokaždé vystavět příběh, který se mi zadře pod kůži. Vidím před sebou jednotlivé postavy, prožívám s nimi všechna příkoří, radost i smutek, děs i naději. Rány, které jsem kdysi v Rumunsku utržil, jsou již fyzicky i psychicky dávno zahojeny. Pravdou ale je, že když jsem Děti noci četl, tak byly notně rozjitřeny. Pamatujte na to, až si knihu budete kupovat. Je opravdu dobrá. Doporučuje deset z deseti upírů. Teď už je ale čas na další výtisk. Co já si to jenom vyberu? Nechte se překvapit. Tak příští pátek, jo? Děkuji moc za přízeň a přeji vám, ať se máte co nejlépe. Jdu si číst.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Další mrazivé dílo Dana Simmonse, prince hororového žánru. Rumunský komunistický diktátor je mrtvý, postavili ho ke zdi a zastřelili. Zanechal po sobě zemi, v níž se sta tisíce bezprizorných dětí posílají do zrůdných, neosobních sirotčinců, kde dostávají injekce s HIV pozitivní krví. Také Joshua, jedno z umírajících dětí dostane špatnou krevní transfuzi, ale překvapivě po ní prospívá...
Pro americkou epidemioložku Kate Neumanovou je Joshua lékařským objevem století - v jeho imunitním systému se možná skrývá tajemství léčby rakoviny a AIDS - a zároveň darem lásky, po které tak dlouho prahla. Joshuovo drobné tělo však ukrývá i lékařské vysvětlení starobylé zhouby - vampyrismu - a je spojnicí s bájným vládcem upírů, který chce dítě získat nazpět...
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
