Vraní strom - Ben Cheetham
2025, Fobos
Pod stromeček jsem dostal jako každý rok hodně knih. Sedím někdy před Silvestrem doma v pokoji a rozhoduji se, co si přečtu. Konec roku pro mě není žádným velkým svátkem, už jej nijak moc neprožívám. Vlastně jsem byl vždy raději doma, než abych jako na povel někde slavil s lidmi, kteří neumějí ani pořádně pít. Letos tomu nebylo jinak. Venku zrovna pořádně mrzlo a přišel jsem z procházky v lesích. Rozložím si knížky před sebe a čtu si na zadních stranách, o čem jsou. Vraní strom mi ihned padl do oka. Ani nevím, kdo byl tím Ježíškem, který mě obdaroval. Sednu si do křesla a nasadím sluchátka. Pořád dávají v televizi samé pohádky a viděl jsem je již tolikrát, že mě moc nebaví. Když se začtu a v prvních kapitolách se setkám s otcem alkoholikem, tak mě trošku mrazí v zádech. Vzpomenu si na toho svého. Uff.
Děj ale směřuje jinou cestou a pomalu se dostaneme do venkovského domku, který se nachází uprostřed lesů. Troufám si tvrdit, že tahle knížka se bude líbit hlavně lidem, kteří mají opravdu bohatou fantazii. Syrový příběh se totiž postupně mění v nekonečnou temnotu, plnou čarodějnic a věcí, které nejsou z našeho světa. V pokoji máme stále stromeček, který svítí do tmy. Já u lampičky a všichni šli už dávno spát. Tak nějak podvědomě se schoulím do sebe. Na nadpřirozené věci moc nevěřím, ale zde je vše napsáno tak autenticky, že když jdu vyvětrat před spaním, tak se raději podívám ven z okna, jestli tam nejsou přízraky. Nikdo tam není, zato v mých snech se odvíjí dál děj, který je stejně děsivý a brutální. Proč já si vždycky vyberu knihu, která je temná a šílená?
Je to moje první knížka od tohoto autora. Nečekal jsem vůbec nic, jak píšu výše, dostal jsem ji k vánocům. A jsem opravdu velmi mile překvapen. Ben Cheetham rozhodně dle mého umí psát. Jeho styl je jedním slovem strhující. Alespoň tak jsem celý příběh vnímal já. Druhý den se vydám na další procházku. Nikdo se mnou nechce jít a tak potkávám na lesních cestách osamocené ženy i mumlající si muže. Připadám si divně, chodit sám na procházky se mi nestává příliš často. Má to ale jeden překvapivě skvělý efekt. Utřídím si myšlenky v hlavě a ujasním si spoustu věcí. Rybníky jsou zamrzlé a ihned se na ně vydaly desítky lidí. Led není příliš tlustý a slyším tupé praskání. Představuji si jezerní příšeru, která všechny hlupáky strhne do hlubiny. Žijí u nás v lesích čarodějové? A jak se poznají? S touto myšlenkou se vracím zpět domů a opět nasazuji sluchátka. Přehrávám švédský death metal a pomalu se dostávám do rozpoložení vášnivého čtenáře.
Mám moc rád češtinu a i když nejsem žádný odborník, tak se mi moc líbí, jakým způsobem je kniha přeložena. Všímám si skvělých obratů, některé si pamatuji a jsou pro mě potom volnou inspirací při psaní recenzí. Vždycky jsem hudbu i knížky vnímal spíše srdcem, než jen hlavou. Dovedu pochopit, že se spoustě lidem nebude Vraní strom stejně jako spousta muziky, o které píšu, líbit. O to bývá vždy lepší setkání s jedinci, kteří jsou podobně naladěni jako já. Kdysi před lety, v dobách covidu, když jsem se rozhodl troufale psát i o knihách, jsem ani netušil, kam se moje vášeň posune. Zažívám skvělé chvíle. Když se ke mě na death metalovém koncertě nakloní obrovský chlápek s výrazem dřevorubce a potichu mi poděkuje za knižní tip, který jsem dával před několika měsíci, zahřeje to, to nepopírám.
Moje mise, moje osvěta pokračuje. Dokud budu mít síly, chuť, náladu a zdraví, tak v ní hodlám pokračovat. Vraní ostrov byl pro mě knihou, od které jsem nic nečekal a postupně vyrostla v až povinnou záležitost. Nějak si už nedovedu představit, že bych knížku nečetl. Opravdu, čtení jsem si užil a i když se kolem mě začaly dělat chlebíčky a jednohubky a nějakej magor už asi v sedm vyběhl mezi domy s rachejtlemi, dočetl jsem, zaklapl a řekl si sám pro sebe, hotovo, skvěle. Popíjel jsem pak v klídku pivo a přemýšlel o starých domech v lesích, o čarodějnictví. Mějte se co nejlépe a moc vám děkuji za pozornost! Držte se!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otec patnáctileté Lily Knightové propadl alkoholu a chorobné žárlivosti. Při jedné z vyhrocených hádek ho Lilyina matka Hazel nešťastnou náhodou zabije. Soud ji sice vzhledem k okolnostem osvobodí, ale pro okolí nadále zůstává matkou vražedkyní. Proto s radostí uvítá zprávu, že zdědila venkovský domek uprostřed lesů. Po náročné rekonstrukci se do něj Hazel s Lily přestěhují s nadějí na nový život.
K domku se však váže děsivá historie. Před více než třemi sty lety jej totiž obývala Mary Longová, kterou skupina vesničanů obvinila z čarodějnictví a nechala upálit u staré jeřabiny. Ta dodnes stojí nedaleko domku a je opředena řadou pověr.
Lily se seznamuje s okolím i svéráznými obyvateli vesnice. K těm patří jak členové místního covenu novodobých, zdánlivě neškodných čarodějů, tak potomci těch, kteří Mary dohnali na hranici.
Byla Mary opravdu čarodějnice? Nebo šlo jen o její pozemky? A jak do jejího příběhu zapadají Hazel a Lily?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)