Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026) ~ DEADLY STORM zine

GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy

CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pamatujte, že mrtví nejdou zabít. Jejich prokleté duše se navěky toulají mezi naším a oním světem. Většinou jsou jenom tichým a děsivým stínem, ale někdy, když se stane něco opravdu zlého nebo nějaká kapela vydá album, které hoří zevnitř, tak se vrátí zpět na zem a touží po čerstvé krvi. Vylézají z hrobů, ze starých plesnivých rakví. Mají zohavené tváře a odpadává jim maso od kostí. Švédští maniaci GLUTTONY jsou zpět a znovu útočí na samou podstatu death metalu. Ostré riffy, divoké bicí, řev bestie, melodie plné chladu, bolesti a utrpení.

Stalo se to kdysi dávno v devadesátých letech minulého století. Nesl jsem si domů kazetu od mě dosud neznámé kapely GRAVE a jejich název jsem si musel přeložit se slovníkem. Seděli jsme s kamarádem dlouhé hodiny, dny i noci a neustále dokola album poslouchali. Byla nám tenkrát tahle muzika zakódována do samé podstaty naší DNA, do našich prokletých duší. Myslím si, cítím, slyším, že u GLUTTONY tomu bylo hodně podobně, jako u mé maličkosti.

A tak znovu odkládám lahev svého oblíbeného piva na víko od rakve a zasněně se dívám na mlhu, která se vznáší nad hřbitovem. Setkání s touhle smečkou ve mě vždycky probudí nostalgickou náladu. Trvá to ale jenom chvilku. Pak začnu bouchat pěstí do stolu, kývat spokojeně hlavou do rytmu a usmívám se jako každý starý hrobník, který ví dávno své. Kurva, je to tam, šeptám do tmy. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří jdou svoji vlastní, severskou cestou. Dělají to velmi zkušeně, návykově. Dodržují všechna nepsaná pravidla stylu a zároveň do hudby přidávají kus sebe samých, své invence a spoustu morbidních nápadů. Stylově stále patří mezi vyvolené. Pokud máte rádi kapely typu INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, potom vám doporučuji stejný postup jako provádím já. Volume úplně doprava, výhled na starý hřbitov a pokud jej nemáte, tak si před poslechem aspoň pusťte nějaký dobrý starý horor. Jen pamatujte nato, že vás nové album "Eulogy to Blasphemy" vtáhne do sebe a budete se procházet v záhrobí, potkávat své vlastní démony a nasávat pach rozkládajících se mrtvol. GLUTTONY jsem viděl naživo a byli vynikající, dělal jsem s nimi skvělý rozhovor a jejich hudba mi pokaždé přišla opravdová, ryzí, nespoutaná, uvěřitelná a absolutně autentická. Pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, jsou to zásadní věci, které ihned zařadily novou nahrávku mezi vyvolené. Pamatujte na to, až zapnete znovu play, až se vydáte na hřbitov. Povedlo se vlastně všechno. Masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou do mě opětovně zatloukány jako rezavé hřeby, které budou jednou i v mé rakvi. Masakr v márnici! Mrtví nejdou zabít! Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu! Death metal par excellence!

Asphyx says:

Remember, the dead cannot be killed. Their cursed souls wander forever between this world and the next. Most of the time, they are just a silent and terrifying shadow, but sometimes, when something truly evil happens or a band releases an album that burns from within, they return to earth, craving fresh blood. They crawl out of graves, out of old, moldy coffins. Their faces are disfigured, and flesh is falling off their bones. The Swedish maniacs GLUTTONY are back, once again attacking the very essence of death metal. Sharp riffs, wild drums, the roar of a beast, melodies full of cold, pain, and suffering.

It happened long ago in the 1990s. I brought home a cassette by a band I hadn’t heard of before, GRAVE, and I had to look up their name in a dictionary. My friend and I sat for hours on end, days and nights, listening to the album over and over. Back then, this music was encoded into the very essence of our DNA, into our cursed souls. I think, I feel, I hear that it was much the same for GLUTTONY as it was for yours truly.

And so, once again, I set down the bottle of my favorite beer on the coffin lid and gaze dreamily at the mist hovering over the cemetery. Meeting up with this crew always puts me in a nostalgic mood. But it only lasts a moment. Then I start pounding my fist on the table, nodding my head contentedly to the beat, and smiling like any old gravedigger who’s known his stuff for ages. Fuck, it’s here, I whisper into the darkness. These guys are seasoned musicians who are forging their own Nordic path. They do it with great skill, in an addictive way. They adhere to all the unwritten rules of the genre while adding a piece of themselves, their creativity, and plenty of morbid ideas to the music. Stylistically, they still belong among the chosen few. If you like bands like INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, then I recommend you do the same as I do. Turn the volume all the way up, look out at an old cemetery, and if you don’t have one, at least watch a good old horror movie before listening. Just keep in mind that the new album "Eulogy to Blasphemy" will pull you in, and you'll find yourself wandering through the afterlife, facing your own demons, and breathing in the stench of decaying corpses. I’ve seen GLUTTONY live, and they were outstanding; I had a great interview with them, and their music has always struck me as genuine, pure, unbridled, believable, and absolutely authentic. For me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, these are essential qualities that immediately placed this new release among the chosen few. Keep that in mind when you hit play again, when you head to the graveyard. Everything actually worked out. Massive sound, stylish packaging, but above all, ideas that are hammered into me again like rusty nails that will one day be in my coffin too. A massacre in the morgue! The dead cannot be killed! A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave! Death metal par excellence!