Až jednou začnou tvé tělo žrát červi, tak už bude jedno, co si kdy komu udělal zlého. Staneš se jenom kusem nepotřebného masa, tlejícího pomalu ve studené zemi. Tvoje duše se rozpustí v temnotě a zůstane po tobě jenom krvavé stopa a spousta děsivých vzpomínek otištěných do myšlenek obětí. Na pohřeb ti nepřijde vůbec nikdo a všichni si oddechnou, když konečně vydechneš naposledy. Býval si lidská bestie a zůstaneš jí ještě dlouho po své smrti.
FILTH jsou švédská kapela, která se zhlédla ve starých death metalových pořádcích. Je to také smečka, jejichž hudba by se měla hrát na pohřbech zlých lidí. Nechutná, mokvající, s hororovou atmosférou, s touhou ničit. Je něco ošklivého, morbidního a děsivého v téhle nahrávce. Když ji poslouchám, tak si opravdu připadám, jako bych právě exhumoval hrob nějaké lidské bestie. Poslouchejte nahlas, v chladu a absolutní tmě.
Je to zahnívající, velmi intenzivní album, které nepostrádá potřebnou agresivitu i takový ten guturální pocit, který mě jenom utvrzuje v tom, že tahle smečka pevně věří své morbidní práci. Pánové opravdu přistupují k hudbě se zkušenostmi a elegancí starých mistrů. Střídají se zde jak evropské, tak americké smrtící vlivy. Myslím si, že každý fanoušek starodávných katakomb si přijde na své. Osobně vnímám každou nahrávku jako celek a tentokrát musím rozhodně potvrdit, že se téhle smečce jejich dlouhohrající debut opravdu povedl. A teď to nemyslím jenom po formální stránce, jako je zvuk, motiv na obalu a celková produkce. To je tak nějak samozřejmost, bez toho bych o nich ani nepsal. Spíše mě baví, jak jsou skladby napsány, jaký mají v sobě drive a pradávnou jeskynní sílu. FILTH na to jsou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na chladné a temně podmanivé nálady. Netuším, jestli jste někdy našli mrtvolu ve značném stádiu rozkladu, ale pokud ne, tak ani nemusíte. Stačí si poslechnout album "Time to Rot" a určitě pochopíte, o čem píšu. Tohle je hudba pro všechny pravověrné, pro opravdové a oddané fanoušky pohřbů do země. Ostré riffy, chorobný vokál, zničující bicí, to jsou základní poznávací znaky téhle smečky a já nemůžu jinak, než označit desku vysokou známkou kvality. Pokaždé, když za mnou zapadnou těžké rezavé dveře do sklepa a začnu se věnovat mrtvolným náladám, tak si pouštím tohle album stále dokola. Má v sobě totiž něco nečistého, divokého, nespoutaného. Až jednou začnou mé tělo žrát červi, tak už bude jedno, co jsem komu kdy udělal zlého. Stanu se jenom kusem nepotřebného masa, tlejícím pomalu ve studené zemi. Moje duše se rozpustí v temnotě a zůstane po mě jenom krvavá stopa a spousta děsivých vzpomínek. Mokvající, chorobná, surová death metalová exhumace starého prokletého hrobu! Morbidní, démonická záležitost pro všechny nemrtvé!
Asphyx says:
Once worms start eating your body, it won't matter what evil you did to anyone. You will become just a piece of useless flesh, slowly rotting in the cold ground. Your soul will dissolve into darkness, and all that will remain of you is a bloody trail and a lot of terrifying memories imprinted in the minds of your victims. No one will come to your funeral, and everyone will breathe a sigh of relief when you finally breathe your last breath. You were a human beast, and you will remain one long after your death.
FILTH is a Swedish band that took inspiration from old death metal bands. They are also a pack whose music should be played at the funerals of evil people. Disgusting, oozing, with a horror atmosphere, with a desire to destroy. There is something ugly, morbid, and terrifying about this recording. When I listen to it, I really feel like I've just exhumed the grave of some human beast. Listen to it loud, in the cold and absolute darkness.
It is a decaying, very intense album that does not lack the necessary aggression and that guttural feeling, which only confirms my belief that this pack firmly believes in their morbid work. These gentlemen approach music with the experience and elegance of old masters. Both European and American death metal influences alternate here. I think every fan of ancient catacombs will find something to enjoy. Personally, I perceive each recording as a whole, and this time I must definitely confirm that this pack has really succeeded with their full-length debut. And I don't just mean in terms of form, such as sound, cover art, and overall production. That's a given; I wouldn't even be writing about them without it. Rather, I enjoy how the songs are written, their drive, and their ancient cave-like power. FILTH are sharp and uncompromising, but they don't forget about cold and darkly captivating moods. I don't know if you've ever found a corpse in an advanced state of decomposition, but if not, you don't have to. Just listen to the album "Time to Rot" and you'll definitely understand what I'm writing about. This is music for all true believers, for true and devoted fans of burials. Sharp riffs, morbid vocals, devastating drums - these are the basic hallmarks of this pack, and I can't help but give the album a high mark for quality. Every time the heavy rusty door to the basement closes behind me and I start to indulge in my morbid moods, I play this album over and over again. It has something unclean, wild, and unrestrained about it. Once the worms start eating my body, it won't matter what evil I've done to anyone. I will become just a piece of useless flesh, slowly rotting in the cold ground. My soul will dissolve into darkness, and all that will remain of me is a bloody trail and a lot of terrifying memories. A festering, morbid, raw death metal exhumation of an old cursed grave! A sick, demonic affair for all the undead!
Když se řekne black metal, tak mě samozřejmě jako první napadnou tradiční norské kapely. Ten zvuk, ta temná aura, nihilismus, touha ničit, nenávist přetavená v hudbu. Více než kde jinde je důležité, abych hudbě věřil, aby byla opravdová, autentická, zahraná od srdce. Kdysi dávno, před mnoha lety, jsem si dal za úkol, že budu to této muzice psát, podporovat ji a vytahovat ji na světlo z těch nejtemnějších sklepů podsvětí.
CHAMBER OF MIRRORS je jméno, které jsem doposud neznal. Je to chyba, když si totiž projedete celou diskografii maniaka, který si říká Mortem (je podepsán po vším, pod hudbou i texty), tak zjistíte, že se jedná o muziku, o které přesně píšu v úvodu dnešního článku. Prašivá, shnilá, mrazivá jako ruka mrtvoly. Pokud máte rádi black metal, potom jste zde správně. Budete zahaleni do chladných pevných pavučin, utkaných z těch nekrutějších melodií.
Je pro mě velmi příjemné se nechat na tento starodávný rituál plný zkažené krve pokaždé pozvat. Smrt je při poslechu velmi blízko a mě nezbývá nic jiného, než každé ráno ulehnout do své rakve, abych v ní čekal, až se zase setmí. Teprve za tmy si tuhle nahrávku vychutnáte nejlépe, v momentech, když se budou mraky dotýkat země a nemrtví začnou vylézat z hrobů. Je cosi mrtvolného, temného a zlého, co tuhle nahrávku zcela definuje. Pokud máte rádi kapely jako JUDAS ISCARIOT, TSJUDER, AKERBELTZE, GIRITH GORGORA, FUNERAL WINDS, KATHARSIS a další tmáře, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu hlavně pro vás, i pro všechny prokleté. Jsem moc rád, že jsem démonické a divoké nihilisty CHAMBER OF MIRRORS na svých nekonečných toulkách podzemím potkal. Mortemova hudba mě přikovala na zeď, uvrhla mě do hladomorny, do staré kobky, ve které jednou zemřu děsivou a pomalou smrtí. Kolem mě tančí krysy na ostrých střepech beznaděje. Vše je zde antikřesťanské, pochmurné a obsahuje v sobě smradlavou prokletou auru. Jediný způsob jak zůstat prokletý, je obrátit všechny kříže směrem dolů, zapálit oltář a potom se dívat, jak zase jednou peklo vyhraje nad přetvářkou a lží. Skladby jsou velmi dobře napsané, album má v sobě takový zvláštní neklid, hoří zevnitř a na povrchu je chladné e děsivé. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Peklo opravdu existuje, teď už to vím. Stačí přidat volume. Nihilistický, okultní, syrový black metal s krvavě temnou aurou! Strhněte všechny modly!
Asphyx says:
When I hear the term black metal, the first thing that comes to mind is, of course, traditional Norwegian bands. That sound, that dark aura, nihilism, the desire to destroy, hatred transformed into music. More than anywhere else, it is important for me to believe in the music, for it to be real, authentic, played from the heart. Long ago, many years ago, I set myself the task of writing about this music, supporting it, and bringing it out of the darkest basements of the underworld into the light.
CHAMBER OF MIRRORS is a name I didn't know until now. It's a mistake, because if you go through the entire discography of a maniac who calls himself Mortem (he signs everything, both the music and the lyrics), you'll find that this is exactly the kind of music I'm writing about in the introduction to today's article. Mangy, rotten, cold as a corpse's hand. If you like black metal, then you've come to the right place. You will be enveloped in cold, solid cobwebs woven from the cruelest melodies.
It is very pleasant for me to be invited to this ancient ritual full of rotten blood every time. Death is very close when listening, and I have no choice but to lie down in my coffin every morning and wait for darkness to fall again. Only in the dark can you enjoy this recording to the fullest, in moments when the clouds touch the ground and the undead begin to crawl out of their graves. There is something corpse-like, dark, and evil that completely defines this recording. If you like bands such as JUDAS ISCARIOT, TSJUDER, AKERBELTZE, GIRITH GORGORA, FUNERAL WINDS, KATHARSIS, and other dark bands, don't hesitate for a moment. This is mainly for you, and for all the damned. I am very glad that I encountered the demonic and wild nihilists CHAMBER OF MIRRORS on my endless wanderings through the underground. Mortem's music nailed me to the wall, threw me into a dungeon, into an old cellar where I will one day die a terrifying and slow death. Rats dance around me on sharp shards of despair. Everything here is anti-Christian, gloomy, and contains a stinking, cursed aura. The only way to remain cursed is to turn all the crosses upside down, set fire to the altar, and then watch as hell once again triumphs over hypocrisy and lies. The songs are very well written, the album has a strange restlessness about it, burning from the inside and cold and terrifying on the surface. I have no choice but to recommend this recording to all those who like to spend their time in the shadows. Hell really exists, I know that now. Just turn up the volume. Nihilistic, occult, raw black metal with a bloodily dark aura! Tear down all idols!
Ave COGAS! I'm listening to your new album, "Among the Dead: How to Become a Ghost," and I'm thinking that this is what the music will sound like at the end of the world. I think you've really pulled off a masterpiece. What are your personal feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live? How are they going over?
Hey Jakub!
First of all, thank you for giving us this interview itʼs always a pleasure to talk about the band and help spread the name a bit more.
This album holds a special meaning for us, as it deals with the topic of suicidal Sardinian youth. It's quite personal and carries a lot of our emotions both love and hate towards the land we come from.
Our fans genuinely love how our sound has evolved since our first EP back in 2018. It's become more Death Metal faster, savage, and reckless. So yes, weʼre receiving a lot of great reviews and positive feedback from our fanbase around the world.
As for live shows, weʼre playing a mixed setlist with both old and new material. Right now, weʼre performing:
"Death Reflected," "Autopsy of a Hollow," "Absorption of the Flesh Through Self Abuse," and "Thee Noble Rot" and they all sound fucking evil!
Before I forget... Could you please introduce the band? Walk us through your history and where you are now.
So,Cogas was formed in London in 2015 by myself Piero and Davide,back in those days the original line up which composed and recorded the first two Ep and the first full lenght was,me Davide,Francis and Mike,but after that…
A series of events on the verge of tragicomic both musically, regarding our lineup, and personally, in the lives of each band member has sometimes made me wonder if Cogas are cursed.
So, letʼs begin: practically a few months after the release of our beloved Unconscious Sons Of The Reptile God, our original drummer Francis Ball and Cogas decided it was best to go our separate ways. You know when you donʼt have the guts to break up with your partner, so you start acting like an asshole hoping theyʼll dump you? Yeah, thatʼs what happened.
Despite the initial heartburn, weʼre still on great terms with him to this day, especially considering his valuable contribution to two EPs and one full-length (letʼs give Caesar what belongs to Caesar, as they say), and for a few live appearances in recent years that saved us from slipping into total inactivity.
Anyway, itʼs 2022. The cosmic void. Drummers applying and never showing up to rehearsals. Drummers too inexperienced to keep up with our rhythms. Drummers who do show up, but with obvious substance abuse issues. We even had to cancel important gigs for obvious reasons. Things were bad actually, really bad.
At some point, I think it was 2023, we finally managed to find a decent guy to sit behind the kit: Dan Danby. Dan was fundamental in making us feel like a real band again. The fog of two years of uncertainty started to lift, rehearsal by rehearsal but not without turbulence.
Our long-time bassist Mike Poplawsky left London and moved to Sweden. Thereʼs never any peace in this goddamn band. Mike was a cornerstone for us a guy who always busted his ass for the group and truly believed in it. So much so that he stayed on for several months after announcing his departure, just to help the new bassist settle in. Thatʼs not something everyone would do, and he has our eternal gratitude for it.
Enter Gianmaria Ruiu, on bass.
Amidst all this chaos, Davide and I kept hammering out ideas for what would become our new album. It was an exciting time the new members were eager to leave their mark on the band, and we were all working with great energy. We played a few gigs and spent lots of time in the rehearsal room.
Then, out of the blue, Dan had to leave the band for personal reasons. Obviously, morale hit rock bottom, but we managed to bounce back thanks to two key things:
Reason one: The album writing was basically finished.
Reason two: Despite everything, we were able to keep doing live shows with the help of Davide Marini and our original drummer Francis Ball, which kept the name Cogas afloat.
Fast forward to 2024. Davide, Gio, and I looked at each other and said, “Itʼs time to record this damned album.ˮ We called our friend Davide Marini and handed him our baby, trusting fully in his musical abilities with only one note: “Record the most violent drums youʼve ever done.ˮ And thatʼs exactly what he did.
Now itʼs 2025, we have a new official drummer Lorenzo Balia from the legendary Vultur and the album has just come out,unfortunately Gianmaria left the band so we are without bass player and strongly thinking to become a trio.
We just came back from a small UK tour where we recieved lots lots of consents,and now me Lorenzo and Davide are about to start writing our next album.
Morale is high.
How do you actually create new songs for COGAS? Are you a traditional band that locks itself in a rehearsal room and composes there, or do you use the internet, which is so popular these days, and send each other ideas by email? I'm interested in the creative process itself.
Itʼs a bit of both, to be honest. Davide and I work at the same place, so we're constantly sharing ideas about the band. Whenever Davide has something in mind, he sends it over by email, and I start working on the lyrics.
The next step is meeting up in the studio to rehearse the song, see if it actually works, and make adjustments where needed. After that, we send the file to Lorenzo, who lives in Sardinia, and he starts developing his ideas for the track.
Itʼs a pretty intricate process, but we donʼt really have a choice since not all of us are based in the UK.
The lyrics are a separate chapter for COGAS. In your promotional materials, you mention that they are about the wild and bloody history of Sardinia, where you originally come from. What exactly are they about on the new album, and where did you get your inspiration for them? On "Among the Dead: How to Become a Ghost," they fit the music perfectly. Which came first, the music or the lyrics?
The theme explored in this latest work of ours is something truly close to our hearts. “Among The Dead: How To Become A Ghostˮ addresses the plague of youth suicide in Sardinia something that, to my knowledge, has never been tackled so directly by any Sardinian band before. Partly due to ignorance, and partly because itʼs become so widespread and deeply rooted over time that it seems to have been culturally absorbed and normalized by the Sardinian population.
The album oozes anger the kind of anger that makes you both drool and cry at the same time. Itʼs a provocative album, meant to stir emotions, and we fully accept the responsibility of being the lightning rod for those emotions for better or worse.
I must admit that the cover for "Among the Dead: How to Become a Ghost" is excellent – it also fits the music perfectly! It literally gives you the creeps. How did you choose the cover and who is the author? Did they hear the new songs in advance for inspiration? Or is it some old original painting?
It is an original painting,
The artwork was created by the talented Ilaria Gorgoni, also Sardinian, an artist with infinite patience and a sensitivity in approaching art typical of those pure souls that have become so rare in this scene.
The album cover features a central figure of a young man with his hands on his face, in a very dark moment of his life a young man struggling with depression and drug addiction, who wants to end it all... a thousand faces, one single purpose.
Beside him, we wanted to place two Cogas (for those who donʼt know, our bandʼs name comes from these vampire witches of Sardinian folklore), whispering evil and doubts into his ear, sowing the seeds of envy, betrayal, and selfdestruction our personal tribute to the evil one.
The sound of the entire recording is great. It's dark, cold, and sharp at the same time. In which studio did you record the album? I read somewhere that you, as a band, are credited for the sound. Is that true? How did the recording process go?
Thank you thatʼs exactly the sound we were aiming for with this new album. The guitars and vocals were recorded at home, while the drums were tracked in a small studio in southwest London.
But the magic was made by Davide Tavecchia in Milan at his Twilight Studio, which created the perfect mix of rawness and modern sound. This isnʼt the first time weʼve worked with him; heʼs incredibly talented, and we are very grateful for his work.
If I'm not mistaken, the new album was released only digitally. Are you considering releasing it on physical media as well? Are you currently looking for a label? What is your relationship to CDs, vinyls, and cassettes? Are you a collector?
You are mistaken indeed ahahah,we always released phisical copies cd and cassette and you can buy them on our official Bandcamp website,check them out.
From our first EP until today, Cogas have been a self-produced band. With great pride, we are part of the English working class, and since weʼre not exactly swimming in money, I wonʼt deny that some support and recognition for the musical ethics weʼve upheld for years would be more than welcome. Unfortunately, no one has shown genuine interest in the project.
We came very close to releasing our latest work with a label, but we couldnʼt find common ground on issues that are fundamental to me and Davide issues concerning the albumʼs aesthetics and length. Davide and I are very uncompromising about certain things; we seriously believe that if youʼre interested in Cogas, you must respect our vision, which has been solidified in our minds through years of sacrifice.
That said, Cogas have always had two or three allies working behind the scenes who have helped the band gain visibility and dignity within the extreme metal underground, despite being an independent musical project.
Anubi Press, which has believed in Cogas since the first album and handles promotion, and UKEM Records, which took on the task of reissuing our albums on cassette format with great sales results.
At the moment, these are our only concrete supports to help give more visibility to a musical project that is hard to kill.
Ps:Cassettes are officially sold out I am afraid,but we still have few Cds,hurry up!!!
The band's history dates back to 2019. How did the idea to play death/black metal come about? Who was your role model? Please reminisce for us! What is it like to play in the UK and what was it like in Sardinia? What were your beginnings like when you started out in music?
Yes, if Iʼm not wrong, we played our first gig in London in 2019.
Our major influences are varied from Bathory to Deicide, from Immortal to Cannibal Corpse, etc., etc.
Davide and I come from the same music scene in Sardinia, and we just want to bring a bit of our passion and ideas about extreme music to London. Weʼre very humble, we donʼt have any ulterior motives for doing this. We do it because we believe we have something to say, and mainly because it keeps us mentally sane.
When I started to be a vocalist it was very clear for me that it wouldnt be easy,as I was surrended by many many more talented vocalist and competition was high,but I believed that I was moved by stronger purposes then my collegues and since I was 16 I just wanted the chance to express my self,and here i am,34 years old frontman of a Black Metal band in London!
It's very clear from your band how much you enjoy your music. Do you have any goals you would like to achieve? For some, it's a famous record label, others want to play at a big festival.
I donʼt call us a band with goals, but a band with attitude!
If a big label notices us in the future, I would be happy about it, but otherwise, weʼll keep doing this until itʼs no longer stimulating for us.
Next year, weʼll definitely hit a few festival stages, but I canʼt say anything more about that yet because nothing has been announced!
What is it actually like to play death/black metal in Britain? Do people come to your concerts? Do they support you, buy your CDs? When you organize an event, how many people come?
It is great fun,we had the chance to play with great bands and we always recieved a lot of support.
We just came back from a north england tour with Lavinia Whateley and The Machinist,checjk them out they are both amazing bands.
Death/black metal is a demanding hobby and an even more demanding lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you actually get into it? Feel free to engage in philosophical reflections.
You just asked a million dollar question.
For me, it has always been a fascination with the unknown, death, and what lies beyond since I was a little kid. So when I discovered metal and rock ʼnʼ roll, it felt like I finally found someone who spoke my language and understood my nightmares.
I canʼt remember very well, but I was probably visually fascinated by a metal magazine showing how black metal bands looked,the logos, the mystery behind them. All these factors, combined with the deep feeling that this music was calling me, sparked a strange journey that Iʼve loved every minute of since.
I deliberately ask this question to all bands so that they can promote themselves a little for the future. Please tell us what COGAS has planned for the near future. What can we look forward to? If you have a message for promoters, fans, or labels, here's your chance...
As I mentioned before, we are starting to compose new material to give Lorenzo the chance to put his mark on Cogasʼ history as quickly as possible.
We are already planning what 2026 will look like in terms of gigs. We would love to play outside the UK, so if there is any promoter interested in having us on their bill, feel free to contact us at cogasblackdeathband@gmail.com or through any of our social media accounts on Instagram or Facebook!
We are hungry to play gigs!
Thank you very much for the interview, and I wish COGAS lots of record sales and sold-out concerts. I wish you success in your personal life as well. I look forward to the next death/black metal apocalypse!
Thanks a lot Jakub for this interview and thanks to you who read all this ahah always be true to yourself,support the real underground,support Cogas!!
Recenze/review - COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost (2025):
Ave COGAS! Právě poslouchám vaši novinku „Among the Dead: How to Become a Ghost“ a říkám si, že takhle nějak bude znít jednou hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje osobní pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?
Ahoj Jakube!
Nejprve ti děkujeme za tento rozhovor, vždy je nám potěšením mluvit o kapele a pomáhat šířit její jméno.
Toto album má pro nás zvláštní význam, protože se zabývá tématem sebevražedných sardinských mladých lidí. Je velmi osobní a nese v sobě mnoho našich emocí, jak lásky, tak nenávisti vůči zemi, ze které pocházíme.
Naši fanoušci opravdu milují to, jak se náš zvuk vyvinul od našeho prvního EP z roku 2018. Stal se více death metalovým, rychlejší, divočejším a bezohlednějším. Takže ano, dostáváme spoustu skvělých recenzí a pozitivních ohlasů od našich fanoušků po celém světě.
Co se týče živých vystoupení, hrajeme smíšený setlist se starým i novým materiálem. Momentálně hrajeme:
„Death Reflected“, „Autopsy of a Hollow“, „Absorption of the Flesh Through Self Abuse“ a „Thee Noble Rot“ a všechny zní kurva ďábelsky!
Abych nezapomněl… Mohl bys nám prosím představit kapelu? Proveď nás prosím vaší historií i současností.
Takže, Cogas vznikli v Londýně v roce 2015, já Piero a Davide jsme je založili. V té době byla původní sestava, která složila a nahrála první dvě EP a první celé album, já Davide, Francis a Mike, ale poté...
Řada událostí na hranici tragikomického, jak po hudební stránce, co se týče naší sestavy, tak i po osobní stránce, v životech jednotlivých členů kapely, mě někdy přiměla přemýšlet, jestli nejsou Cogas prokletí.
Začněme tedy: prakticky několik měsíců po vydání našeho milovaného alba Unconscious Sons Of The Reptile God se náš původní bubeník Francis Ball a Cogas rozhodli, že bude nejlepší jít každý svou cestou. Znáte to, když nemáte odvahu rozejít se se svým partnerem, tak se začnete chovat jako kretén v naději, že vás opustí? Jo, přesně to se stalo.
Navzdory počátečnímu trápení s ním máme dodnes skvělé vztahy, zejména s ohledem na jeho cenný přínos ke dvěma EP a jednomu albu (dejme Césaru, co je Césara, jak se říká) a na několik živých vystoupení v posledních letech, která nás zachránila před úplnou nečinností.
Každopádně, je rok 2022. Kosmická prázdnota. Bubeníci se hlásí a nikdy se neukážou na zkouškách. Bubeníci, kteří jsou příliš nezkušení, aby udrželi naše rytmy. Bubeníci, kteří se ukážou, ale mají zjevné problémy s drogami. Museli jsme dokonce zrušit důležité koncerty z pochopitelných důvodů. Věci byly špatné, opravdu špatné.
V určitém okamžiku, myslím, že to bylo v roce 2023, se nám konečně podařilo najít slušného chlapa, který usedl za bicí: Dan Danby. Dan byl zásadní pro to, abychom se znovu cítili jako skutečná kapela. Mlha dvou let nejistoty se začala zvedat, zkouška za zkouškou, ale ne bez turbulencí.
Náš dlouholetý basák Mike Poplawsky opustil Londýn a přestěhoval se do Švédska. V téhle zatracené kapele nikdy není klid. Mike byl pro nás oporou, chlap, který se pro skupinu vždycky rozdal a opravdu v ni věřil. Tak moc, že po oznámení svého odchodu zůstal ještě několik měsíců, jen aby pomohl novému basákovi zapadnout. To by neudělal každý a my mu za to budeme navždy vděční.
Na basu nastoupil Gianmaria Ruiu.
Uprostřed tohoto chaosu jsme s Davidem dál vymýšleli nápady pro naše nové album. Bylo to vzrušující období, noví členové byli dychtiví zanechat v kapele svou stopu a všichni jsme pracovali s velkou energií. Odehráli jsme několik koncertů a strávili spoustu času v zkušebně.
Pak z ničeho nic musel Dan z osobních důvodů kapelu opustit. Morálka samozřejmě klesla na dno, ale podařilo se nám se z toho dostat díky dvěma klíčovým věcem:
Důvod číslo jedna: Album bylo v podstatě hotové.
Důvod číslo dva: Navzdory všemu jsme mohli pokračovat v koncertování díky pomoci Davida Mariniho a našeho původního bubeníka Francise Balla, což udrželo jméno Cogas nad vodou.
Přesuňme se do roku 2024. Davide, Gio a já jsme se na sebe podívali a řekli: „Je čas nahrát to zatracené album.“ Zavolali jsme našemu příteli Davide Marini a předali mu naše dítě, plně důvěřující v jeho hudební schopnosti, s jedinou poznámkou: „Nahrávej ty nejnásilnější bicí, jaké jsi kdy nahrál.“ A přesně to udělal.
Nyní je rok 2025, máme nového oficiálního bubeníka Lorenza Balia z legendární kapely Vultur a album právě vyšlo. Bohužel Gianmaria opustil kapelu, takže nemáme basáka a vážně uvažujeme o tom, že se staneme triem.
Právě jsme se vrátili z malého turné po Velké Británii, kde jsme sklidili spoustu souhlasných ohlasů, a teď se Lorenzo, Davide a já chystáme začít psát naše další album.
Morálka je vysoká.
Jak vlastně vznikají nové skladby pro COGAS? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.
Upřímně řečeno, je to trochu obojí. Davide a já pracujeme na stejném místě, takže si neustále vyměňujeme nápady ohledně kapely. Kdykoli Davide něco vymyslí, pošle mi to e-mailem a já začnu pracovat na textech.
Dalším krokem je setkání ve studiu, kde skladbu nacvičíme, vyzkoušíme, jestli funguje, a podle potřeby provedeme úpravy. Poté soubor pošleme Lorenzovi, který žije na Sardinii, a ten začne rozvíjet své nápady pro danou skladbu.
Je to docela složitý proces, ale nemáme na výběr, protože ne všichni žijeme ve Velké Británii.
Samostatnou kapitolou jsou u COGAS texty. V promo materiálech zmiňujete, že jsou o divoké a krvavé historii Sardinie, ze které původně pocházíte. O čem přesně pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Among the Dead: How to Become a Ghost“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?
Téma, které jsme v našem nejnovějším díle zpracovali, je nám opravdu blízké. „Among The Dead: How To Become A Ghost“ se zabývá problémem sebevražd mladých lidí na Sardinii, což je podle mého vědomí téma, které dosud žádná sardinská kapela tak přímo neřešila. Částečně kvůli neznalosti a částečně proto, že se tento problém v průběhu času tak rozšířil a zakořenil, že se zdá, jako by byl sardinskou populací kulturně přijat a normalizován.
Album srší hněvem, který vás nutí slintat a plakat zároveň. Je to provokativní album, které má vyvolávat emoce, a my plně přijímáme odpovědnost za to, že jsme hromosvodem pro tyto emoce, ať už jsou dobré, nebo špatné.
Musím se přiznat, že cover pro „Among the Dead: How to Become a Ghost“ je vynikající – také sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci? Nebo to je nějaký starý původní obraz?
Jedná se o originální obraz,
Dílo vytvořila talentovaná Ilaria Gorgoni, také Sardka, umělkyně s nekonečnou trpělivostí a citlivostí k umění, typickou pro ty čisté duše, které se v této scéně staly tak vzácné.
Na obalu alba je ústřední postava mladého muže s rukama na tváři, v velmi temném okamžiku svého života, mladého muže bojujícího s depresí a drogovou závislostí, který chce se vším skoncovat... tisíc tváří, jeden jediný účel.
Vedle něj jsme chtěli umístit dvě Cogy (pro ty, kteří to nevědí, název naší kapely pochází od těchto upírských čarodějnic ze sardinského folklóru), které mu šeptaly do ucha zlo a pochybnosti a zasévaly semínka závisti, zrady a sebedestrukce – náš osobní hold zlému.
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Někde jsem četl, že jste pod zvukem podepsáni vy, jako kapela, je to pravda? Jak nahrávání probíhalo?
Děkujeme, přesně takový zvuk jsme pro nové album chtěli. Kytary a vokály jsme nahrávali doma, bicí pak v malém studiu v jihozápadním Londýně.
Ale kouzlo vytvořil Davide Tavecchia v Miláně ve svém Twilight Studio, které vytvořilo perfektní mix syrovosti a moderního zvuku. Není to poprvé, co jsme s ním spolupracovali; je neuvěřitelně talentovaný a jsme mu za jeho práci velmi vděční.
Nové album vyšlo, pokud se nepletu, pouze digitálně. Uvažujete o jeho vydání i na fyzickém nosiči? Hledáte aktuálně nějaký label? Jaký je vlastně tvůj vztah k CD, vinylům a kazetám? Jsi sběratel?
Opravdu se mýlíš, ahahah, vždy jsme vydávali fyzické kopie CD a kazet a můžeš si je koupit na našem oficiálním webu Bandcamp, podívej se na ně.
Od našeho prvního EP až po dnešek jsme Cogas kapelou, která si vše produkuje sama. Jsme hrdí na to, že patříme k anglické dělnické třídě, a protože zrovna neplaveme v penězích, nepopírám, že by nám nějaká podpora a uznání za hudební etiku, kterou už léta dodržujeme, přišla vhod. Bohužel nikdo neprojevil o projekt skutečný zájem.
Byli jsme velmi blízko vydání našeho nejnovějšího díla u vydavatelství, ale nemohli jsme se shodnout na otázkách, které jsou pro mě a Davida zásadní, a to na otázkách týkajících se estetiky a délky alba. Davide a já jsme v určitých věcech velmi nekompromisní; vážně věříme, že pokud vás Cogas zajímá, musíte respektovat naši vizi, která se v našich myslích upevnila během let obětavé práce.
Cogas však vždy měli dva nebo tři spojence, kteří pracovali v zákulisí a pomáhali kapele získat viditelnost a důstojnost v extrémním metalovém undergroundu, přestože se jedná o nezávislý hudební projekt.
Anubi Press, který věří v Cogas od prvního alba a zajišťuje propagaci, a UKEM Records, který se ujal úkolu znovu vydat naše alba na kazetách s vynikajícími prodejními výsledky.
V současné době jsou to naše jediné konkrétní podpory, které pomáhají zvýšit viditelnost hudebního projektu, který je těžké zabít.
Ps: Kazety jsou bohužel oficiálně vyprodány, ale stále máme několik CD, tak si pospěšte!!!
Historie kapely se datuje do roku 2019. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death/black metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v Británii a jaké to bylo na Sardinii? Jaké byly vaše začátky, když jste s muzikou začínali?
Ano, pokud se nemýlím, náš první koncert v Londýně jsme odehráli v roce 2019.
Naše hlavní vlivy jsou různé, od Bathory po Deicide, od Immortal po Cannibal Corpse atd.
Davide a já pocházíme ze stejné hudební scény na Sardinii a chceme do Londýna přinést trochu naší vášně a nápadů ohledně extrémní hudby. Jsme velmi skromní, nemáme žádné postranní úmysly. Děláme to, protože věříme, že máme co říct, a hlavně proto, že nás to udržuje duševně zdravé.
Když jsem začal být zpěvákem, bylo mi jasné, že to nebude snadné, protože jsem byl obklopen mnoha mnohem talentovanějšími zpěváky a konkurence byla velká, ale věřil jsem, že mě pohání silnější motivy než mé kolegy, a od svých 16 let jsem jen chtěl vyjádřit sám sebe, a teď jsem tady, 34letý frontman black metalové kapely v Londýně!
Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.
Neříkám, že jsme kapela s cíli, ale kapela s postojem!
Kdyby si nás v budoucnu všimlo nějaké velké vydavatelství, byl bych rád, ale jinak budeme pokračovat, dokud nás to bude bavit.
Příští rok určitě vystoupíme na několika festivalech, ale víc k tomu zatím nemůžu říct, protože ještě nebylo nic oznámeno!
Jaké to vlastně je hrát death/black metal v Británii? Chodí lidé na vaše koncerty? Podporují vás, kupují vaše CD? Když organizujete akci, kolik lidí přijde?
Je to velká zábava, měli jsme možnost hrát se skvělými kapelami a vždy jsme se setkali s velkou podporou.
Právě jsme se vrátili z turné po severní Anglii s Lavinií Whateley a The Machinist, podívejte se na ně, jsou to úžasné kapely.
Death/black metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.
Právě jsi položil otázku za milion dolarů.
Pro mě to vždycky byla fascinace neznámým, smrtí a tím, co leží za hranicí, už od malička. Takže když jsem objevil metal a rock ‚n‘ roll, měl jsem pocit, že jsem konečně našel někoho, kdo mluví mým jazykem a rozumí mým nočním můrám.
Nepamatuji si to už moc dobře, ale pravděpodobně mě vizuálně zaujal metalový časopis, který ukazoval, jak vypadají black metalové kapely, jejich loga a tajemství, které se za nimi skrývá. Všechny tyto faktory v kombinaci s hlubokým pocitem, že mě tato hudba volá, odstartovaly podivnou cestu, kterou jsem si od té doby užíval každou minutu.
Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají COGAS v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, fanoušky, labely, tak zde je prostor…
Jak jsem již zmínil, začínáme skládat nový materiál, aby Lorenzo mohl co nejrychleji zanechat svou stopu v historii Cogas.
Už plánujeme, jak bude vypadat rok 2026 z hlediska koncertů. Rádi bychom hráli i mimo Spojené království, takže pokud má nějaký promotér zájem o naše vystoupení, může nás kontaktovat na adrese cogasblackdeathband@gmail.com nebo prostřednictvím našich účtů na sociálních sítích Instagram nebo Facebook!
Těšíme se na koncerty!
Děkuji moc za rozhovor a přeji COGAS spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death/black metalovou apokalypsu!
Moc děkuji Jakube za tento rozhovor a děkuji vám, kteří jste si to všechno přečetli, ahah, vždy buďte věrní sami sobě, podporujte skutečný underground, podporujte Cogas!!
Recenze/review - COGAS - Among the Dead: How to Become a Ghost (2025):
Objevili se náhle, jako černé stíny, jako zlé svědomí. Vystoupili z krvavé mlhy. S obličeji bez tváře. Na kraji lesa, daleko na severu, kde přežívají démoni. Zrovna jsem seděl na jednom starém pohřebišti a přemýšlel nad způsoby, jakými se tenkrát rituálně popravovalo. Vnímal jsem zaschlou krev na kamenných oltářích, slyšel jsem nářek obětí. Je něco chladného, okultního, zlovolného a děsivého, v hudbě finských SARASTUS. Jsou chvíle, kdy jsem moc rád sám a poslouchám právě takový black metal, jaký hrají tihle maniaci.
Je totiž melodický takovým tím bolestivým způsobem, má v sobě cosi neklidného, jakoby hořel zevnitř a byl ledový na povrchu. Pánové jsou i na svém třetím dlouhohrajícím albu nositelé pradávných black metalových tradic. A dělají to s elegancí, nadšením a uvěřitelností starých mistrů. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte, stačí jenom vstoupit a nechat se navěky proklít.
O zvuku, motivu na obalu, produkci a dalších formálních věcech není třeba diskutovat, vše je v nejlepším pořádku. Vy se tak můžete soustředit na hudbou samotnou, která je nihilistická, mrazivě temné a naléhavá. Už jste byli někdy u exhumace nějaké oběti starých rituálů? Tak ani nemusíte, při téhle nahrávce zažijete velmi podobné pocity. Skladby jsou tu totiž velmi dobře napsány, mají v sobě spoustu zajímavých a neotřelých nápadů. Navíc má tohle album jednu obrovskou výhodu. Velmi dobře se poslouchá. Není přístupné napoprvé, ale má v sobě cosi až magicky přitažlivého. Jako bych byl opravdu součástí nějaké staré seance pro vyvolávání temných sil. Postavy zahalené v kápích, obrácené modlitby, kříže směřující dolů. Kalich plný krve. Nejsem typický black metalista, hodně si v tomto stylu vybírám a jako takový musím říct, že mi již několik týdnů koluje "Agony Eternal" v žilách. Připadám si jako uhranutý, prokletý. Pro poslech doporučuji brzké ráno, sychravé počasí a nejlépe upuštěný hřbitov. V těchto místech a chvílích vynikne síla této nahrávky nejvíce. SARASTUS opět naplno zúročili svůj nepopiratelný talent a napsali songy, které hoří jasným černým plamenem. Dodat musím ještě jednu věc. Připadá mi, cítím to, že z jejich hudby cítím jakousi těžko definovatelnou melancholii, tolik typickou pro smečky z téhle krásné země. Objevili se náhle, jako černé stíny, jako zlé svědomí. Vystoupili z krvavé mlhy. S obličeji bez tváře. Na kraji lesa, daleko na severu, kde přežívají démoni. Nezbývá než přijmout pozvání a přejít na druhou stranu, za řeku Styx. Mrazivě temný, nihilistický, okultní black metalový rituál s krvavě zbarvenou aurou!
Asphyx says:
They appeared suddenly, like black shadows, like an evil conscience. They emerged from the bloody mist. With faceless faces. At the edge of the forest, far to the north, where demons survive. I was just sitting in an old burial ground, thinking about the ritual executions of the time. I could feel the dried blood on the stone altars, hear the cries of the victims. There is something cold, occult, sinister and terrifying in the music of the Finnish SARASTUS. There are times when I am very happy to be alone and listen to just the kind of black metal these maniacs play.
Because it is melodic in that painful way, it has something restless in it, as if it is burning from the inside and icy on the surface. On their third full-length album the gentlemen are also the bearers of ancient black metal traditions. And they do it with the elegance, enthusiasm and believability of the old masters. If you like this style, don't hesitate, just get in and be damned forever.
There is no need to discuss the sound, the motif on the cover, the production and other formal things, everything is in the best order. So you can concentrate on the music itself, which is nihilistic, chillingly dark and urgent. Have you ever been to the exhumation of a victim of an old ritual? Then you don't even have to, you will experience very similar feelings with this recording. In fact, the songs here are very well written, with lots of interesting and novel ideas. Moreover, this album has one huge advantage. It is very easy to listen to. It's not accessible at first, but it has something almost magically appealing about it. It's like I'm really part of an old séance for summoning dark forces. Hooded figures, inverted prayers, crosses pointing down. A chalice full of blood. I'm not a typical black metal guy, I pick and choose a lot in this style and as such I have to say that "Agony Eternal" has been running through my veins for a few weeks now. I feel bewitched, cursed. For listening, I recommend early morning, drizzly weather and preferably a dropped graveyard. These are the places and moments where the power of this recording shines through the most. SARASTUS have once again made the most of their undeniable talent and written songs that burn with a bright black flame. I have one more thing to add. I find, I feel, that I can sense from their music a kind of hard-to-define melancholy, so typical for packs from this beautiful country. They appeared suddenly, like black shadows, like an evil conscience. They emerged from the bloody mist. With faces without faces. At the edge of the forest, far to the north, where demons survive. No choice but to accept the invitation and cross to the other side, beyond the River Styx. A frosty dark, nihilistic, occult black metal ritual with a blood-coloured aura!
EP 2025, BlackSeed Productions, Stygian Black Hand, Chaos Records
for english please scroll down
Je pátek velmi brzy ráno. Jsem utahaný z celého týdne a když projíždím hudbu ve svém přehrávači, tak hledám něco nového, co mě rozdrásá do krve. Toulám se temnotou, v práci jsem jak tělo bez duše. Obyčejný člověk, obyčejný fanoušek, který potřebuje dávku dobré hudby, aby přežil další den. Přišlo mi na recenzi EP od švédské kapely LEPRA. Nejdříve jsem jen tak seděl a díval se do tmy. Potom jsem zapnul play a ztratil se v krvavé mlze.
Nahrávka vyšla původně již v roce 2024, ale teprve letos se několik labelů domluvilo a vydalo i fyzické nosiče. Takže pokud jste vášniví sběratelé, odkazy jsou dole pod článkem. Nutno rovnou dodat, že se nové album stalo ihned mojí součástí. Nebo naopak? Vlastně ani nevím. Jistý jsem si jenom s tím, že mi kapela mluví z duše. Ten tlak, energie, nápady, všechno mi připadá skvělé. Kombinace black metalu, deathu i punku, to vše zabalené v parádním zvuku. Kapela označuje svoji hudbu jako cadaver rock ze Stockholmu. Nezbývá než souhlasit a přidat hlasitost až na samou hranu snesitelnosti.
Každou muziku, která se ke mě dostane a zaujme mě, mám spojenou navždy s místy, na kterých jsem ji poslouchal. LEPRA nejlépe vynikla mezi šedivými starými továrními halami. Ve špinavém industriálním městě. Na periferii, ze které se každý den ráno vydávám do práce. Se sluchátky na uších, s touhou alespoň někdy vidět světlo. Potácíme se opilí včerejší nocí, beze jména, jenom padlé duše, chladné stroje, postavy bez tváře. Líbí se mi zvuk, obal, jsem spokojený s celkovým provedením nahrávky. To by ale bylo v dnešní podivné době málo. Hlavní je pro mě, jako vždy muzika a ta mi přijde temná a chladná, neklidná, po okraj narvaná dobrými nápady i takovým tím pradávným vztekem, který vždy charakterizoval dobré extrémní kapely. LEPRA je nepopiratelně složena ze samých skvělých muzikantů. Ti ale dokáží ještě jednu věc, na kterou se dnes poměrně často zapomíná - umí napsat skvělé motivy, které vás doslova přikovou na zeď. Pokud trávíte většinu svého času na onom světě a máte rádi kapely typu DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, jste zde správně. Tohle je album ze špinavých ulic, z podzemí. Je doslova nasáklé opravdovostí, uvěřitelností, je reálné, jako mrtvola, kterou našli včera kousek od místa, co bydlíte. Už dlouho se mi nestalo, abych přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Abych s ní nebyl na stejné vlně. Pamatujte na to, že když se setmí, tak ven vylézají lidské bestie. Mám rád města s duší, tepající a neklidná, se špínou i krásnými fasádami. Taková je i hudba na "Mortuus Morgana". Amen! Black death crust metalové ozvěny ze špinavých ulic beznaděje! Mrtvolný zážitek z té nejděsivější tmy!
Asphyx says:
It's very early Friday morning. I'm exhausted from the whole week, and as I scroll through the music on my player, I'm looking for something new that will tear me to pieces. I wander through the darkness, at work I'm like a body without a soul. An ordinary person, an ordinary fan who needs a dose of good music to survive another day. I received an EP from the Swedish band LEPRA to review. At first, I just sat there staring into the darkness. Then I pressed play and lost myself in a bloody fog.
The recording was originally released in 2024, but it wasn't until this year that several labels agreed to release physical copies. So if you're a passionate collector, the links are below the article. I must add that the new album immediately became a part of me. Or was it the other way around? I don't really know. The only thing I'm sure of is that the band speaks to my soul. The pressure, energy, ideas, everything seems great to me. A combination of black metal, death metal, and punk, all wrapped up in a great sound. The band describes their music as cadaver rock from Stockholm. I can only agree and turn the volume up to the very edge of tolerability.
Every piece of music that reaches me and catches my attention is forever linked to the places where I listened to it. LEPRA stood out best among the gray old factory halls. In a dirty industrial city. On the outskirts, from where I set off for work every morning. With headphones on my ears, longing to see the light at least sometimes. We stagger, drunk from last night, nameless, just fallen souls, cold machines, faceless figures. I like the sound, the cover, I'm happy with the overall production of the recording. But that wouldn't be enough in these strange times. The main thing for me, as always, is the music, and I find it dark and cold, restless, brimming with good ideas and that ancient rage that has always characterized good extreme bands. LEPRA is undeniably composed of great musicians. But they can do one more thing that is often forgotten today - they can write great motifs that literally nail you to the wall. If you spend most of your time in that world and like bands like DISSECTION, WATAIN, REGUGNANT, DISMEMBER, you've come to the right place. This is an album from the dirty streets, from the underground. It is literally steeped in authenticity, believability, it is real, like a corpse found yesterday near where you live. It has been a long time since I knew exactly what a band was playing and singing about. Since I was on the same wavelength as them. Remember that when darkness falls, human beasts come out. I like cities with soul, pulsating and restless, with dirt and beautiful facades. That's what the music on "Mortuus Morgana" is like. Amen! Black death crust metal echoes from the dirty streets of despair! A corpse-like experience from the most terrifying darkness!
