DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 3. května 2024

Recenze/review - DARKNESS - Blood on Canvas (2024)


DARKNESS - Blood on Canvas
CD 2024, Massacre Records

for english please scroll down

Měl by ses ostříhat. Neměl bys pít tolik piva. A ta muzika, kterou posloucháš, je moc nahlas. Nechápu, jak se ti to může líbit. Raději jsem utekl ven. Před domem na mě pískali kamarádi a tak jsem si hodil do kapsy několik kazet, oblékl si džíny i vestu a vyrazil ven. Pro mě byl thrash metal vždycky hudba o přátelích, o ostrých melodiích, o tom, vymlátil si hlavu v headbangingu. Uteklo více než třicet let. Stále mám dlouhé, dnes již šedivé vlasy. Pořád poslouchám muziku hlavně srdcem. A pivo mi chutná snad ještě víc.

Mám to nastavené tak, že mi hudba pomáhá přežít v dnešním podivném světě. Nerozumím sociálním sítím, nekupuji si lesklé časopisy o metalu. A když vydá nové album kapela DARKNESS, tak si buďte jistí tím, že se zavírám do svého pokoje, neustále přidávám hlasitost a je mi jedno, že mi sousedi nadávají. Asi připadám všem divný, ale mě je to jedno. Mám svoji muziku a všem ukazuji fuck off! Na rovinu. Němci jsou pořád ve skvělé formě. Nakopou vám zadek a ještě jim za to poděkujete. 

Jasně, že je to old school, jasně, že už tu všechno bylo, jasně, že je to hudba pro starý metalisty. No a co? Já zase nemám rád plastovou produkci i umělý ženský, nelíbí se mi pozéři a nudí mě kapely, co hrají přehnaně technicky a zapomínají na to, že by skladba taky měla dávat nějaký smysl. DARKNESS se opět trefili do mého vkusu. Hele, asi jako každý, kdo pracuje a platí daně, se těším na pátek. Spousta mých kamarádů je dávno mrtvých a tak si pokaždé připiju na jejich počest a vzpomenu si na ně, když si rvu do hlavy pod tlakem "Blood on Canvas". Nemusíte mi nic říkat o starých kostech, prašivých psech, ani o tom, že nerozumím modernímu umění. Blbost! Tenhle styl byl vždycky i o zábavě, o tom, obejmout krásnou holku a pořádně si zařádit. A to všechno předkládají pánové ve velmi dobrém balení. Zvuk, obal, jednotlivé motivy, vše je podřízeno jedinému. Rozsekat vás na kusy. V jejich nové desce je velký kus srdce. A o to jde především. Moc dobře vím (a ví to i kapela), že se zde nejedná o nic nového, o nic zásadního a převratného. Jenže přátelé, když mě zkrátka baví tuhle nahrávku poslouchat. Otevírám si další pivo a řvu z plných plic. Nás nedostanou. Novinka má v sobě velký drive, nahrubo nasekanou energii i spoustu ostrých momentů, které se mi pokaždé zadřou hluboko do mozku. Rodina dnes promine, oblékám si metalové triko (vesta už mi dávno nesedí a visí ve skříni). Vezmu si s sebou pár piv a samozřejmě tohle album. Celej svět mi může políbit prdel. Je tu nová deska DARKNESS. Myslím, že nemusím nic dodávat, podobně prokletí mi určitě rozumějí. Ostrý, syrový thrash metal, s vysokým obsahem třeskavých látek! Teutonic thrash metalová detonace!


Asphyx says:

You should get a haircut. You shouldn't drink so much beer. And the music you're listening to is too loud. I don't know how you like it. I'd better get out. My friends were whistling at me outside the house, so I threw a few tapes in my pocket, put on my jeans and vest and went outside. For me, thrash metal has always been music about friends, about edgy tunes, about banging your head in headbanging. It's been over thirty years. I still have long, now grey hair. I still listen to music mostly with my heart. And I like beer even more.

I've got it set up so that music helps me survive in today's strange world. I don't understand social media, I don't buy glossy metal magazines. And when a band like DARKNESS releases a new album, rest assured that I lock myself in my room, keep turning up the volume, and don't care that my neighbors are cussing me out. I guess everyone thinks I'm weird, but I don't care. I've got my music and I'm showing everybody the fuck off! Straight up. The Germans are still in great shape. They'll kick your ass and you'll thank them for it. 


Of course it's old school, of course it's all been there before, of course it's music for old metalheads. So what? I don't like plastic production and artificial women, I don't like posers and I'm bored with bands that play too technically and forget that the song should also make some sense. DARKNESS hit my taste again. Hey, I guess like anyone who works and pays taxes, I'm looking forward to Friday. A lot of my friends are long dead, so I always toast in their honor and remember them when I'm banging my head under the pressure of "Blood on Canvas". You don't have to tell me anything about old bones, mangy dogs, or that I don't understand modern art. Bullshit! This style has always been about fun, too, about hugging a pretty girl and having a good time. And it's all presented by the gentlemen in a very good package. The sound, the cover, the motifs, everything is subordinated to one thing. Cut you to pieces. There's a big piece of heart in their new record. And that's what it's all about. I know very well (and the band knows it too) that there is nothing new, nothing groundbreaking. But friends, when I simply enjoy listening to this record. I open another beer and scream at the top of my lungs. They're not gonna get us. The new album has great drive, rough-hewn energy and plenty of edgy moments that sink deep into my brain every time. My family will excuse me today, I'm putting on my metal shirt (my vest doesn't fit anymore and has been hanging in my closet for a long time). I'll take a few beers with me and of course this album. The whole world can kiss my ass. The new DARKNESS album is here. I don't think I need to add anything, I'm sure the similarly cursed can understand. Sharp, raw thrash metal, with a high content of blasting substances! Teutonic thrash metal detonation!



Recenze/review - DARKNESS - Over and Out (2020):

Recenze/review - VRYKOLAKAS - Nocturnal Dominion of Death (2024)


VRYKOLAKAS - Nocturnal Dominion of Death
CD 2024, Paragon Records / Satanath Records / Iron, Blood & Death Corp / Futhark Records

for english please scroll down

Jsou pozvání, která se neodmítají. Probudily mě uprostřed tiché noci. Všechny mlčely. Postavy bez tváří, šeptaly obrácené modlitby. O zlu, o nenávisti. Jejich kostnaté ruce mě drtily, pálily a chladily zároveň. Konečně jsme na místě. Vše je připraveno. Starodávný kamenný oltář, potřísněný krví desítek obětí. Všichni skloní hlavy k zemi. Už je zde, zvrácený kněz s rezavým nožem. Dojde mi to až příliš pozdě, já jsem obětí dnešního rituálu. Padám k zemi a z hrdla mi prýští krev na všechny strany.

Poslouchat nové album singapurských VRYKOLAKAS je jako se účastnit nějaké morbidní mše pro vyvolávání temných sil. Kapela datuje svůj vznik do roku 1991 a je naplno oddána démonům. Jejich hudba je pestrou směsí ryzího a prašivého deathu, black metalu, thrashe i grindu. Každý fanoušek záhrobí si najde to svoje. Peklo opravdu existuje!


Pánové vzešli z těch nejděsivějších koutů podsvětí. Hrají odhodlaně, syrově a jejich skladbám věřím stejně jako obrácenému kříži. Je to masakr, tsunami v márnici, je to vichr, který lze pozorovat na starých pohřebištích. Kapela si dala velký pozor na to, aby měla surový a živočišný zvuk. Nové album  "Nocturnal Dominion of Death" opatřila parádním obalem (ano, takhle nějak si opravdu představuji peklo). Autorem je Andreas Christanetoff. Co se týká hudby, tak se ta se mi ihned dostala pod kůži, do mých nočních můr. Je totiž velmi uvěřitelná a přesvědčivá. Už jste se někdy dívali do očí oběti, které bylo před chvílí proříznuté hrdlo? Sledovali jste děs ve tváři i smíření se svým osudem? Tak přesně takové pocity mám i z nové desky těchto tmářů. Jsou nejen skvělými muzikanty a perfektně zvládají svoje hrobnické řemeslo, ale zároveň přidávají do skladeb spoustu černých ingrediencí. Vztek, touhu ničit hudbou, pohřbít vás zaživa, upálit na hranici. Jsme jedné krve, já i VRYKOLAKAS. Rád a často jsem se k nové nahrávce vracel. Důvod je zcela prostý a jednoduchý. Je totiž vynikající po všech stránkách. Každé společné setkání je pro mě srdeční záležitostí. Je to reálný návrat po časové ose zpět, jsou to zuřivé ozvěny z plesnivých katakomb, které byly od devadesátých let uzavřeny a zakonzervovány. Letos vydaly další svědectví. O bolesti, o smrti, o pradávných rituálech. Probudily mě uprostřed tiché noci. Všechny mlčely. Postavy bez tváří, šeptaly obrácené modlitby. Padám k zemi a z hrdla mi prýští krev na všechny strany. Jsem si absolutně jistý, že jsem zde správně. Tohle je hudba, která vás totálně zničí a vypálí vám cejch do vašich myšlenek. Ďábelský, syrový black death metal, zuřivost z těch nejtemnějších hlubin! Budete spáleni na popel!


Asphyx says:

There are invitations that are not refused. They woke me up in the middle of a quiet night. They were all silent. Faceless figures whispering inverted prayers. Of evil, of hatred. Their bony hands crushed me, burning and cooling at the same time. Finally, we're there. Everything is ready. An ancient stone altar, stained with the blood of dozens of victims. All heads bowed to the ground. There he is, the twisted priest with the rusty knife. I realize too late, I'm the victim of today's ritual. I fall to the ground, blood spurting from my throat in all directions.

Listening to the new album from Singapore's VRYKOLAKAS is like attending a morbid mass to summon dark forces. The band dates back to 1991 and is fully devoted to demons. Their music is a diverse blend of pure and dusty death, black metal, thrash and grind. There is something for every fan of the beyond. Hell really does exist!


The gentlemen came from the most frightening corners of the underworld. They play with determination and rawness and I believe in their songs as much as I believe in the inverted cross. It's a massacre, a tsunami in the morgue, it's a whirlwind to be seen in old burial grounds. The band took great care to have a raw and animalistic sound. The new album "Nocturnal Dominion of Death" has a cool cover (yes, that's really how I imagine hell). The author is Andreas Christanetoff. As for the music, it immediately got under my skin, into my nightmares. It is very believable and convincing. Have you ever looked into the eyes of a victim whose throat has just been slit? Have you watched the terror on their face and the resignation to their fate? That's exactly how I feel about the new album by these darkies. Not only are they great musicians and perfect at their grave digging craft, but they also add a lot of black ingredients to their songs. Rage, the desire to destroy with music, to bury you alive, to burn you at the stake. We are of the same blood, me and VRYKOLAKAS. I was happy and often came back to the new record. The reason is quite simple and straightforward. It is excellent in every aspect. Every meeting together is a matter of the heart for me. It's a real step back along the timeline, it's furious echoes from the moldy catacombs that have been closed and preserved since the 1990s. This year, they have given further testimony. Of pain, of death, of ancient rituals. They woke me up in the middle of a quiet night. They were all silent. Faceless figures whispering inverted prayers. I fall to the ground, blood spurting from my throat in all directions. I'm absolutely sure I'm here right. This is music that will totally destroy you and burn a mark into your thoughts. Evil, raw black death metal, fury from the darkest depths! You will be burnt to ashes!


Recenze/review - VRYKOLAKAS - And Vrykolakas Brings Chaos and Destruction (2021):


tracklist:
01. Darkness Consumes The Soul
02. Ascension Of The Knowledge
03. Foretaste The Divine Wrath
04. The Forbidden Hope For Death
05. Hind's Vengeance At Uhud
06. Covenants Leading To Sa'ir
07. Bilateral Venomous Assault
08. From The Hellfire Comes The Spawn

band:
Andy (vocals), Khairil (guitar/vocals) and Edi (drums)

čtvrtek 2. května 2024

Recenze/review - PROFANATION - Skull Crushing Violence (2024)


PROFANATION - Skull Crushing Violence
MLP, MCD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Když mě před mnoha a mnoha lety zavřeli do jedné staré kobky, netušil jsem, že potkám tolik démonů. Myslel jsem si, že můj život skončil, že pomalu shniju, že budu umírat. Bez světla, bez svědomí. Jenže stačilo několik dní a pochopil jsem, že existuje ještě jeden svět. Ten odvrácený, temný a šílený. Jako hudba francouzských PROFANATION. Ti letos přicházejí s mrtvolně znějícím EP "Skull Crushing Violence". Jedná se o hrubý, surový death metal s příměsí třaskavého grindu.

Mám jediný úkol. Každý den mi přivážejí staré, práchnivějící mrtvoly. Drtím je kladivem na prach. Musím uznat, že když jsem poslouchal tuhle nahrávku, šla mi práce velmi dobře od ruky. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Pánové útočí napřímo a trefují se přesně. Na solar plexus. 


Jedná se o zkušené muzikanty, kteří působili také ve smečkách jako DESTRÖYER 666, VENEFIXION, REGARDE LES HOMMES TOMBER a kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Novou desku opatřili velmi chladným a syrovým zvukem. Budete spáleni obrovským tlakem. Při poslechu jsem si připadal, jako bych spadl do obrovské laviny z kamení, ledu, plesnivých kostí. Rozdrcen a polámán, se znovu a znovu rodím. Je to zkrátka a dobře přesně ten druh masakru, který mi dělá tak dobře. Pokaždé, když mě štve současný svět (což se stává čím dál tím častěji), zavírám za sebou rezavé dveře do podzemí a poslouchám "Skull Crushing Violence". Tahle deska má v sobě totiž vše potřebné pro záhrobní záležitosti, kterými si musí projít každý opravdový fanoušek reálné smrti v hudbě. Pokud do rovnice o několika neznámých dosadíte kanadský válečný smrtící kov, přidáte britský a švédský chřestivý grind death metal, vše zamícháte, proklejete, vyjde vám výsledek, který se sám nabízí. Ano, PROFANATION jsou nekompromisní. Rozsekají vás na kusy, znovu slepí, pověsí na háky. Můžete si vybrat svůj oblíbený druh mučení. Je to jen na vás, zda jejich muziku přijmete. Za sebe mohu jen zvednout všechny uříznuté palce nahoru a užívat si mrtvolně podmanivou atmosféru. Skladby mají drive, sílu, schopnost mě přikovat na zeď. Když mě před mnoha a mnoha lety zavřeli do jedné staré kobky, netušil jsem, že potkám tolik démonů. Myslel jsem si, že můj život skončil, že pomalu shniju, že budu umírat. Bez světla, bez svědomí. Mám jediný úkol. Každý den mi přivážejí staré, práchnivějící mrtvoly. Drtím je kladivem na prach. Špínou, děsem, strachem a zkaženou krví nasáklý death grind core mršina! Lavina z kostí!


Asphyx says:

When I was locked up in an old dungeon many, many years ago, I had no idea I would meet so many demons. I thought my life was over, that I was slowly rotting, that I was going to die. No light, no conscience. But it only took a few days for me to realize there was another world. The other world, dark and crazy. Like the music of French PROFANATION. This year they come with their dead sounding EP "Skull Crushing Violence". It's raw, raw death metal with an admixture of shattering grind.

I have one mission. Every day they bring me old, stinking corpses. I pulverize them with a sledgehammer. I have to admit, when I listened to this record, the work went very well. There's nothing missing, nothing missing anywhere. The men strike straight and hit with precision. On the solar plexus.


These are experienced musicians who have also been in bands like DESTRÖYER 666, VENEFIXION, REGARDE LES HOMMES TOMBER and who know very well what and how they want to play. The new album has a very cold and raw sound. You will be burnt by the huge pressure. Listening to it I felt like I fell into a huge avalanche of rocks, ice, moldy bones. Crushed and broken, I was born again and again. It is, in short, exactly the kind of carnage that makes me feel so good. Every time the contemporary world pisses me off (which is happening more and more often), I close the rusty door to the underground behind me and listen to "Skull Crushing Violence". Because this record has everything you need for the underworld stuff that any true fan of real death in music has to go through. If you plug Canadian war death metal into an equation of a few unknowns, add British and Swedish crunching grind death metal, you mix it all up, damn it, They'll cut you to pieces, glue you back together, hang you from hooks. You can choose your favorite kind of torture. It's up to you whether you accept their music. For my part, I can only give a thumbs up and enjoy the deadly captivating atmosphere. The songs have drive, power, the ability to drive me up the wall. When I was locked in an old dungeon many, many years ago, I had no idea I would meet so many demons. I thought my life was over, that I was slowly rotting, that I was going to die. No light, no conscience. I have only one task. Every day they bring me old, stinking corpses. I crush them to dust with a hammer. Filth, terror, fear and blood-soaked death grind core carcass! An avalanche of bones!


tracklist:
1. Profanation
2. Global Terror
3. Modern Sickness
4. Graveyard Stomp
5. No Surrender
6. Skull Crushing Violence

band:
Profane Alex : vocals/bass
Kevdeath : guitar
Judge : guitar
Sinistre : drums

Recenze/review - PESTILENGTH - Solar Clorex (2024)


PESTILENGTH - Solar Clorex
CD 2024, Debemur Morti Productions, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Chytám se za hrdlo a nemůžu se nadechnout. Dusím se vlastní krví. Moje tělo postupně modrá a svět kolem je zahalený do šedé mlhy děsivých vzpomínek. Psát o hudbě je vždy osobní, subjektivní záležitost. Když se ponoříte do svých šílených snů a pokusíte se je pojmenovat. Jsou kapely, které je umějí znázornit svými skladbami. Podle mého patří španělští PESTILENGTH mezi vyvolané. Mezi démony, kteří se dostanou postupně i mezi vaše noční můry.

Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely, která se elegantně pohybuje mezi death metalovým zlem, black metalovou jedovatostí a v některých momentech i doomovým chladem. To vše potom smícháno a podáváno pod tlakem rovnou do žíly. Jedná se o extrémní hudební masakr, který vyžaduje notnou dávku soustředění. Teprve potom budete odměněni krásně morbidním zážitkem. 


Některé kapely poslouchám několik měsíců, než se odhodlám o nich napsat. Musí dojít ke vzájemnému přenosu, musí mě začít napadat slova, kterými se potom pokouším popsat, co se na albu odehrává. Španělé na to jdou podobným způsobem jako kapely typu PORTAL, MORBID ANGEL, HEAVING EARTH, AD NAUSEAM. Jedná se o těžko stravitelné maso, které vám bude ležet ještě dlouhou dobu v žaludku. Začne ve vás, stejně jako tahle deska, postupně hnít, rozkládat se, aby se potom jako prudký jed dostala do vašich žil. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je přizpůsobeno jedinému. Kruté smrti. Nevím, jestli jste někdy navštívili mlhou zakryté bažiny. Leží v nich vaši předchůdci. Jejich nafouklá těla smrdí hnilobou. Jakmile sejdete z cesty, začnete se propadat do hlubiny. Budete stahováni hlouběji a hlouběji. Až se nakonec zadusíte. Moje pocity a vnímání nové desky "Solar Clorex" je velmi podobné. Jedná se o starosvětský obřad pro všechny prokleté, i pro všechny, kteří rádi otevírají svoji mysl podobným hudebním záležitostem. Musíte mít do černé zahalenou fantazii, musíte se modlit k démonům. Teprve potom tuhle nahrávku pochopíte. Jakoby na povrch vylezly temné myšlenky, které měly být navždy ukryty ve stínu. Je to muzika náročná na poslech, ale také zhoubný nádor ve stádiu, kdy je zralý na proříznutí. Myslím si, že zde platí více než kde jinde, že je lepší si poslechnout ukázky, než psát další slova. Chytám se za hrdlo a nemůžu se nadechnout. Dusím se vlastní krví. Moje tělo postupně modrá a svět kolem je zahalený do šedé mlhy děsivých vzpomínek. Chorobami nasáklý, mokvající death metal, který vás rozemele na prach a stáhne do těch nejtemnějších hlubin!

Asphyx says:

I'm clutching my throat and I can't breathe. I'm choking on my own blood. My body gradually turns blue and the world around me is shrouded in a grey haze of terrifying memories. Writing about music is always a personal, subjective affair. If you delve into your crazy dreams and try to name them. There are bands that can represent them with their songs. In my opinion, the Spanish PESTILENGTH are one of the induced ones. Among the demons that gradually enter your nightmares.

This is the third full-length album from a band that moves elegantly between death metal evil, black metal venom and, at some points, doom chill. All this then mixed and served under pressure straight into your veins. This is an extreme musical carnage that requires a good dose of concentration. Only then will you be rewarded with a beautifully morbid experience.


Some bands I listen to for months before I decide to write about them. There has to be a crossover, words have to start coming to me, which I then try to use to describe what's happening on the album. The Spanish go about it in a similar way to bands like PORTAL, MORBID ANGEL, HEAVING EARTH, AD NAUSEAM. This is hard to digest meat that will be in your stomach for a long time. It will, like this record, gradually rot in you, decomposing, only to enter your veins like a violent poison. The sound, the cover, the overall performance, everything is tailored to one thing. Cruel death. I don't know if you've ever visited a fog-shrouded swamp. Your ancestors lie there. Their bloated bodies stink of rot. Once you leave the path, you begin to sink into the depths. You will be pulled deeper and deeper. Until finally you suffocate. My feelings and perception of the new album "Solar Clorex" is very similar. This is an old-world ceremony for all the damned, and for all those who like to open their minds to such musical matters. You have to have a black-robed imagination, you have to pray to the demons. Only then will you understand this record. It's as if dark thoughts that should have been hidden in the shadows forever have come to the surface. It's music that's challenging to listen to, but also a malignant tumour at a stage where it's ripe for excision. I think it applies here more than anywhere else that it's better to listen to samples than to write more words. I'm clutching at my throat and I can't breathe. I'm choking on my own blood. My body gradually turns blue and the world around me is shrouded in a grey haze of terrifying memories. Disease-soaked, swamping death metal that grinds you to dust and drags you down to the darkest depths!


tracklist:
01. Intraexsanguination 
02. Neerv 
03. Occlusive 
04. Enthronos Wormwomb 
05. Baleful Profusion 
06. Dilution Haep 
07. Oxide Veils 
08. Choirs Of None 
09. Verbalist Aphonee

band:
N. - Drums
M. - Bass, Guitars, Vocals



středa 1. května 2024

Recenze/review - CRAWL - Altar of Disgust (2024)


CRAWL - Altar of Disgust
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Byl krásný mrazivý večer. Za hřbitovní zdí zapadalo slunce a v márnici byl divný klid. Sedl jsem si hned vedle jednoho starého náhrobku a přemýšlel, kdy zase přijdou. Navštěvují mě pouze v momentech, kdy poslouchám nějakou dobrou hudbu. Švédské CRAWL sleduji od jejich počátků. Vložil jsem jejich nové letošní album "Altar of Disgust" do přehrávače a nastavil hlasitost úplně doprava. Stačilo několik prvních tónů a začaly vylézat ven.

Odpadávalo jim maso od kostí a smrděly plesnivinou. Moje krásné zombie. Obrátili jsme všechny kříže směrem dolů a začali tančit. Všichni, živí i nemrtví, se usmívali. Tady se totiž hraje pravý, nefalšovaný švédský death metal. Exhumovaný v dobách, kdy tenhle styl vládl světu. Na mnoho let zakonzervovaný a letos znovu politý mrtvou vodou. 


Ano, zazní spousta odkazů na kapely jako DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, GRAVE, BLOODBATH a spoustu dalších kolegů ve zbrani. Pánové ale samozřejmě přidávají svoje nápady a ingredience, které musí dělat dobře na duši všem, kteří rádi a často umírají podobným způsobem. Kapela se s tím moc nepáře, jde rovnou na věc. Klasický severský smrtící kov je okořeněn crustem. Výsledkem je nové album, které řeže tou správnou stranou nože. Vše sedí na svých místech a fanoušci si tak mohou vychutnat další poctivé drcení kostí. Zvuk, obal, produkce, celkové provedení, všechno je podřízeno jedinému. Totální destrukci! Mám rád způsob, jakým kapela přistupuje ke své morbidní hrobnické práci. Důkazem budiž odkazy na další recenze, rozhovor i report, které naleznete dole pod článkem. Opět se chřestí pytlem plným kostí a dělá se to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. CRAWL patří k těm, kteří dále drží vlajku tohoto stylu hrdě vztyčenou. A dělají to velmi ostře, nekompromisně, přesto melodicky. Jsem již starý pes, který zvedne hlavu pouze v případech, jako tento. Hudba musí pálit, chladit i žhnout zároveň. Musí se u ní otevírat staré hroby a rakve musejí praskat tlakem. To tahle smečka umí a přidává ještě něco navíc. Koneckonců, jinak bych o ní vůbec nepsal. Život je krátký, vím to já, vědí to i všechny zombie, které vám, stejně jako já, mohou tuhle nahrávku doporučit. Je totiž po okraj narvaná prvotřídním rouháním. Byl krásný mrazivý večer. Za hřbitovní zdí zapadalo slunce a v márnici byl divný klid. Sedl jsem si hned vedle jednoho starého náhrobku a přemýšlel, kdy zase přijdou. Odpadávalo jim maso od kostí a smrděly plesnivinou. Moje krásné zombie. Obrátili jsme všechny kříže směrem dolů a začali tančit. Všichni, živí i nemrtví, se usmívali. Jsem tu správně, tahle muzika koluje i v mých žilách. Starý, prašivý švédský death metal, který vám rozdrtí všechny kosti v těle! Smrtící injekce té nejvyšší kvality!


Asphyx says:

It was a beautiful frosty evening. The sun was setting behind the cemetery wall and the morgue was strangely quiet. I sat down next to an old tombstone and wondered when they would come again. They only visit me when I'm listening to some good music. I've been following Swedish CRAWL since the beginning. I popped their new album this year , "Altar of Disgust" into the player and turned the volume all the way to the right. The first few notes were enough and they started to come out.

Their flesh was falling off their bones and they smelled moldy. My beautiful zombies. We turned all the crosses down and started dancing. Everyone, living and undead, was smiling. This is real, unadulterated Swedish death metal. Exhumed in the days when this style ruled the world. Preserved for many years, and this year, poured over again with dead water.


Yes, there will be a lot of references to bands like DISMEMBER, ENTRAILS, INTERMENT, GRAVE, BLOODBATH and a lot of other colleagues in arms. But of course the gentlemen add their own ideas and ingredients that must do good to the soul of all who like and often die in a similar way. The band doesn't argue too much, they get straight to the point. Classic Nordic death metal is spiced up with crust. The result is a new album that cuts with the right side of the knife. Everything fits into place and fans can enjoy another honest bone-crunching. The sound, the cover, the production, the overall execution, everything is subordinate to one thing. Total destruction! I love the way the band approaches their morbid grave digging. For proof, check out the links to more reviews, interview and report below the article. Once again they rattle a bag full of bones and do it very elegantly and with the experience of old masters in the field. CRAWL is one of those who continue to hold the flag of this style proudly raised. And they do it very sharply, uncompromisingly, yet melodiously. I'm an old dog who only raises his head in cases like this. The music must burn, cool and glow at the same time. It must open old graves and crack coffins with pressure. That's what this pack can do, and it adds a little something extra. After all, otherwise I wouldn't be writing about it at all. Life is short, I know that, and so do all the zombies who, like me, can recommend this record to you. It's packed to the brim with first-class blasphemy. It was a beautiful frosty evening. The sun was setting behind the cemetery wall and the morgue was strangely quiet. I sat down next to an old tombstone and wondered when they would come again. The flesh was falling off their bones and they smelled musty. My beautiful zombies. We turned all the crosses upside down and started dancing. Everyone, living and undead, was smiling. I'm right here, this music runs through my veins. Old, dusty Swedish death metal that will crush every bone in your body! A lethal injection of the highest quality!




about CRAWL on DEADLY STORM ZINE:







Line up -
Joachim Lyngfelt (ex-Decomposed) - Vocals
Martin Sjögren - Guitars
Ämir Batar (ex-Demonical) - Drums
Ragnar Hedtjärn Ullenius - Bass

Artwork by Sam D Larsson
Merch design by Marcus Bengtsson

Track listing -
1. Undead Crypts
2. Throne Of Molten Bones
3. Knives
4. Curse Of The Morbid
5. Ethereal Depths
6. Where No Light Escapes
7. Enslaved In Filth
8. Vision Of Burning Apparitions
9. Until They Crawl
10. Into Sordid Rifts
11. Buried Lust

úterý 30. dubna 2024

Recenze/review - PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness (2024)


PENTAGRAM CHILE - Eternal Life of Madness
CD 2024, Listenable Records

for english please scroll down

Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Neváhej, podej mi svoji ruku, převedu tě na druhou stranu. Je to tak lákavé, znovu zemřít. Sledovat, jak z tvé tváře uniká život. Poslechni si novou desku legendárních PENTAGRAM CHILE a uslyšíš řev démonů.

Tohle je hudba, kterou uctívám dlouhé roky. Jedna ze zásadních kapel Jižní Ameriky je pro mě srdcovou záležitostí. Sleduji jejich cestu a užívám si každou novou hudbu, kterou vydají. Již po několika prvních setkáních vím, že jsou letos ve velmi dobré formě. Tohle je stará škola, zahraná s neutuchající vírou v temnotu. Kosti praskají tlakem!


Je vám doufám jasné, že přistupuji k této kapela s pokorou. Jejich hudba mě provází celý můj život a rád se k ní často vracím. Letos mě opět nezklamali. Vím, že bych měl napsat i nějakou kritiku, ale žádnou jsem nenalezl. Zvuk i obal jsou velmi povedené a tak se mohu plně soustředit na jednotlivé nápady. Těch je opravdu velké množství. Riffy i jednotlivé motivy jsou napsány přesně tím způsobem, který mám na téhle smečce tolik rád. Kapela vždycky měla svůj zřetelný a jasný rukopis. Stačí pár prvních tónů a hned víte, že to jsou oni. Pokaždé spolu sestoupíme do hlubokého sklepa, několik pater dolů. Zde, v tom nejhlubším podzemí, do kterého vždycky tihle Chilan patřili, se poslouchají nejlépe. Pamatuji si, že když jsem před devíti lety navštívil koncert u nás v České republice (report je odkazován dole pod článkem), zažil jsem něco neskutečného. Splnil se mi jeden z mých dlouholetých snů. S novou deskou to mám velmi podobné. Tento měsíc vyšlo velké množství nové muziky, ale "Eternal Life of Madness" jsem poslouchal a budu poslouchat nejvíce. Neznám nic lepšího, než mrazivou místnost, opuštěný hřbitov nebo starý prokletý chrám. Postupně přidávám hlasitost a užívám si ostré kytary, chorobný vokál i zdrcující bicí. To vše opředené pradávnými pavučinami. Je to jako otevřít práchnivějící rakev a nalézt v ní tělo prokletého kněze. Stačí několik skladeb a rozpadne se v prach. PENTAGRAM CHILE mi letos opět pustili žilou. Klaním se až k zemi. Tohle je i moje krev. Zemřel jsem již tolikrát, že to nelze spočítat. Jsem stínem, jsem vaším svědomím. Pokaždé, když se stane něco zlého, stojím ve stínu a usmívám se. Odpočívám na hřbitovech, spím v márnicích. Sleduji tenkou hranici mezi naším a oním světem. Pradávný, chorobami nasáklý a pavučinami opředený thrash death metal od starých mistrů hrobníků! Démoni se opět procházejí mezi náhrobky!

Asphyx says:

I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Don't hesitate, give me your hand, I'll take you to the other side. It's so tempting to die again. To watch the life drain from your face. Listen to the new album from the legendary PENTAGRAM CHILE and hear the demons roar.

This is music I've worshipped for years. One of South America's seminal bands is a matter of the heart for me. I follow their journey and enjoy every new music they release. I know after the first few times I've seen them that they are in very good form this year. This is old school, played with an undying faith in the darkness. Bones are cracking under the pressure!


I hope it is clear to you that I approach this band with humility. Their music has been with me all my life and I like to come back to it often. This year they have not let me down again. I know I should write some criticism, but I haven't found any. The sound and the cover are very good and I can concentrate on the ideas. There are a lot of them. The riffs and individual themes are written in exactly the way I like so much about this pack. The band has always had a distinct and clear signature. Just the first few notes and you know it's them. Every time we go down to the deep basement together, several floors down. Here, in the deepest underground, where these Chileans have always belonged, they are best listened to. I remember that when I attended a concert in the Czech Republic nine years ago (the report is linked below the article), I experienced something unreal. One of my longtime dreams came true. I have a very similar situation with the new board. A lot of new music came out this month, but "Eternal Life of Madness" is the one I have listened to and will listen to the most. I don't know anything better than a freezing room, an abandoned graveyard or an old cursed temple. I gradually turn up the volume and enjoy the sharp guitars, the morbid vocals and the crushing drums. All wrapped in ancient cobwebs. It's like opening a stinking coffin and finding the body of a cursed priest. A few songs and it crumbles into dust. PENTAGRAM CHILE have let my vein run wild again this year. I bow to the ground. This is my blood too. I've died so many times it's impossible to count. I am the shadow, I am your conscience. Every time something bad happens, I stand in the shadows and smile. I rest in cemeteries, sleep in morgues. I watch the thin line between our world and the other. Ancient, disease-soaked, cobwebbed thrash death metal from the old master gravediggers! The demons are walking among the tombstones again!


Report, photogallery, video - PENTAGRAM CHILE, NERVOCHAOS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 12. 2015: https://www.deadlystormzine.com/2015/12/report-photogallery-video-pentagram.html



tracklist:
1. El Imbunche
2. Possessor
3. Omniscient Tyrant
4. The Portal
5. Eternal Life of Madness
6. Icons of Decay
7. Devourer of Life
8. State of Grace
9. The Seeds of the Deed
10. Deus Est Machina
11. No One Shall Survive

band:
Juan Pablo Uribe - Guitars
Anton Reisenegger - Vocals, Guitars
Juan Francisco Cueto - Bass
Juan Pablo Donoso - Drums



Recenze/review - MANUS MORTIS - Shores of Hell (2024)


MANUS MORTIS - Shores of Hell
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot. Jejich nářek a obžalobu. Už je to několik roků, přesto stále živé. Smrt nelze vymazat, otiskne se vám do myšlenek. Jako těžké a zlé svědomí. Poslouchám debutovou desku německých death metalových maniaků MANUS MORTIS a nad podobnými věcmi přemýšlím. Zase jsem viděl další dokument o lidské zvrácenosti.

Podobné nechutnosti a temné myšlenky k death metalu vždy patřily. Stejně jako dokáže kapela navodit syrový a chladný pocit pohřbů zaživa, jsou pro mě podobné dokumenty mementem, děsivou vzpomínkou, čeho jsou lidé stále schopni. Jedná se o smrtící kov ze staré školy, poctivý, velmi dobře zahraný. Opravdu mi připomíná buldozer, který má na boku nápis MANUS MORTIS. 

Skladby se valí kupředu jako povodeň. Zůstává po nich zničená země. Vše je podpořeno parádním old schoolovým zvukem. Pokud bych potom měl hudbu MANUS MORTIS k někomu přirovnat, volil bych jména jako BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. Určitě to znáte. Sednul jsem si takhle jednou v noci zase k počítači a zapnul play na youtube. Algoritmus mi tuhle smečku doporučil. A udělal moc dobře. Jedná se totiž přesně o druh hudby, kterou mám rád, která koluje i v mých žilách. Uzavřen před současným divným světem, jsem byl opět ve starých dobrých časech. Nové album "Shores of Hell" pro mě není ale jenom nostalgickou vzpomínkou. Naopak, řeže tou správnou stranou nože. Když si potom pustíte k téhle nahrávce podobný dokument, jako já v úvodu dnešního článku, možná se vám všechno také spojí v jedno. Líbí se mi zvuk, obal, užívám si jednotlivé nápady. Jasně, pánové nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to ani není účelem. Úplně před sebou vidím malý klub, ve kterém lítají lidé vzduchem. Nedivím se, tahle deska je po okraj narvaná tlakem a chladnou energií. Určitě bych stál v první řadě. Jedná se o velmi povedenou, řemeslně skvěle zvládnutou záležitost, která má v sobě ještě něco navíc, co mě baví a nutí k tomu se k ní stále vracet. Pokud jste také staří metaloví psi a nebo máte jen tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Nelze jinak, než doporučit. Bylo uděláno vše pro to, aby se nikdo nic nedozvěděl. Některé věci by měly být před veřejností ukryty. Stojím na okraji obrovské jámy. Leží v ní naházená mrtvá těla. Hromadný hrob. Postavy beze jména. Mám pocit, že slyším jejich šepot.  Starý, rezavý death metalový buldozer, který vás rozdrtí silou temnoty! Velmi povedená exhumace!


Asphyx says:

Everything was done to make sure no one knew anything. Some things should be kept from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. Their lamentations and accusations. It's been years, yet they're still alive. You can't erase death, it imprints itself on your thoughts. Like a heavy and evil conscience. I'm listening to the debut album of German death metal maniacs MANUS MORTIS and thinking about similar things. I've seen another documentary about human depravity again.

Such disgusting and dark thoughts have always belonged to death metal. As much as the band can evoke the raw and cold feeling of being buried alive, documentaries like this are a memento for me, a horrifying reminder of what humans are still capable of. This is old school death metal, honest, very well played. It really reminds me of a bulldozer that has MANUS MORTIS written on the side.


The tracks are rolling forward like a flood. They leave behind a ruined earth. It's all backed by a great old school sound. If I had to compare the music of MANUS MORTIS to someone, I would choose names like BOLT THROWER, MEMORIAM, ASPHYX, BENEDICTION, OBITUARY, JUNGLE ROT. I'm sure you know it. I sat back down at the computer one night and turned on YouTube. Algorithm recommended this pack to me. And he did very well. Because this is exactly the kind of music I like, the kind of music that runs through my veins. Closed off from the weird world of today, I was back in the good old days. But the new album "Shores of Hell" is not just a nostalgic memory for me. On the contrary, it cuts with the right side of the knife. Then, if you watch a documentary similar to the one I made at the beginning of today's article for this record, maybe it will all come together for you too. I like the sound, the cover, I enjoy the individual ideas. Sure, the gentlemen are not bringing anything new or groundbreaking, but that's not the point either. I see a little club right in front of me with people flying through the air. I'm not surprised, this record is packed to the brim with pressure and cool energy. I'd definitely be in the front row. This is a very accomplished, well-crafted affair that has that extra something that I enjoy and keeps me coming back to it. Also, if you're an old metal dog or just like this style, don't hesitate a moment. I can't help but recommend it. Everything has been done to make sure no one finds out anything. Some things should be hidden from the public. I'm standing on the edge of a huge pit. There are dead bodies piled in it. A mass grave. Figures without names. I think I can hear their whispers. An old, rusty death metal bulldozer that will crush you with the power of darkness! A very good exhumation!


Tracklist:
01. Eaters Of The Sun 
02. Reap The Storm 
03. Dark Corners 
04. Scourge 
05. Void 
06. The Shores Of Hell 
07. Chaos 
08. Seeds Of Babylon 
09. Gonzalez 
10. Doomed To Perish 
11. If It Ends Tomorrow

band: AN (voc.), ROUVEN (guit.), ARMIN (guit.), ALEX (bass/2nd voc.), TALLA (drums)


pondělí 29. dubna 2024

Rozhovor - SUFFERSYSTEM - Starý, plesnivý death metal, který vytáhne na povrch vaše nejtemnější myšlenky!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Německa - SUFFERSYSTEM.

Odpovídali Daniel a Kirk, děkujeme!

Ave SUFFERSYSTEM! Zdravím do Německa. Doufám, že se máte v téhle šílené době dobře. Nedávno jsem si musel objednat jako fanoušek old school death metalu vaše nové „Disintegration of the Individual“ CD. Je skvělé a doslova zabíjí. Jak a kdy se dali SUFFERSYSTEM dohromady a proč zrovna starý plesnivý death metal? Proveď nás prosím trošku historií kapely.

Daniel: Děkuji za kompliment! Jsem rád, že se ti album líbí a že jsi z něj nadšený. Jsme také velcí fanoušci staré školy death metalu, což je myslím jasně slyšet.

Dirk: Takže jsme neměli jinou možnost. V roce 2002 jsme se rozhodli investovat trochu času do společné tvorby hudby. Vždy s myšlenkou zachytit starého ducha našich vlastních oblíbenců. To se dodnes nezměnilo. Struktura písní vždy vychází ze starých dobrých časů. Podle našeho názoru by písničky měly vždycky zůstat v uších nebo vás inspirovat k tomu, abyste řvali spolu s námi. To je vždy základem našich písní.


„Disintegration of the Individual“ je vaším šestým albem. Jak vznikalo? Pokud bych jej porovnal s předchozím CD „Torn in Rotten Flesh“ (2021), tak mi připadá rychlejší, ostřejší, temnější. Jak to vidíš ty? Kam a jak jste se chtěli posunout?

Daniel: Určitě na tom něco je! Poznal si to správně. V SUFFERSYSTEMU vždy existovaly výkyvy v rychlosti. V zásadě se však pohybujeme v poněkud rychlejších sférách. S "Disintegration" jsme nechtěli šlapat vodu, ale zároveň jsme nechtěli ztratit naše trademarky. Myslím, že se nám to docela povedlo.

Dirk: Myslíš? Myslím, že "Torn in rotten flesh" je o něco těžší, brutálnější, a to jak z hlediska písní, tak zvuku. Ale na posledních třech albech jsou vždycky výjimky v tom či onom směru.

Když desku poslouchám, tak si připadám jako v devadesátých letech minulého století. Objevoval jsem tenkrát muziku a poslouchám ji vlastně dodnes. Jak se vám povedlo docílit tak prašivého zvuku? Kde jste nahrávali a kdo vám album mixoval?

Daniel: Přesně tak by to mělo být! Zvuk 90. let měl na mě obrovský vliv. V té době byl "en vogue" death metal. Vlastně až v polovině devadesátých let mi to opravdu docvaklo. Od té doby jsem se od něj nedokázal odpoutat. SUFFERSYSTEM měl vždycky drsné hrany, a to je dobře. Prach je skvělý, haha!

Dirk: Osobně se veškerý můj hudební vkus odvíjí od počátků v letech 1989-1993. Tehdy stejně jako dnes rád poslouchám thrash metal i death metal. Myslím, že je to slyšet i v kytarových riffech. Jako poloprofesionální hudebníci nemáte k dispozici velký rozpočet. Proto jsme vždycky nahrávali naše písničky doma. Podle hesla učit se praxí. Aniž bychom se uchylovali k dnešním standardizovaným plug-inům nebo dynamice. Ucho určuje zvuk a pocit určuje sílu písní. Proto žádné album není dokonalé - ani my nejsme dokonalí. Autenticita je na prvním místě. Abychom album pro Vinylmaster zvládli s dokonalým zvukem, požádali jsme Jörga Ukena ze studia Soundlodge, aby znělo co nejsyrověji a nejpřirozeněji.


Starým časům je podřízen i obal. Ten letošní ve mně evokuje vzpomínku na staré covery. Možná za to může způsob malby nebo jen motiv, nevím. Co má vlastně přesně znázorňovat ve vztahu k vaší hudbě? A kdo je jeho autorem?

Daniel: Pro mě je obálka dalším vývojem "Roztrhaného zkaženého masa". Na obou albech je v centru pozornosti ruka. Sympatická zombie dáma znamená rozklad, skvěle se hodí k hudbě a také vystihuje atmosféru 90. let. Tentokrát jsme si nenajali žádného umělce. Někteří z vás určitě budou valit oči: Už nějakou dobu intenzivně pracuji s umělou inteligencí. Tak vznikl tento obrázek. Diskutovali jsme o tom, jestli se máme vydat touto cestou. Nakonec jsme se však rozhodli pro ni. Bylo to hluboko v našich myslích. Samozřejmě, že tento nápad mohl realizovat i umělec. Nakonec za nás rozhodl čas a náklady.

Dirk: Osobně nemám vůči umělé inteligenci absolutně žádné předsudky. Výsledný obraz musí být samozřejmě nezávislý a ostatní díla nesmí být rozpoznatelná. Tento obal odráží naši společnou kreativitu, a to jak v písních, tak v celkovém designu nosiče. Všechna rozhodnutí zůstávají v našich rukou.

Texty na nové desce jsou tradiční, klasické, death metalové. Připadají mi dobré. Jak vznikaly? Kde pro ně bereš inspiraci?

Daniel: Od té doby, co jsem převzal hlavně texty, se nechávám inspirovat hudbou. Dirk napíše píseň a dá mi ji v hrubé podobě. Textem se snažím náladu písně podložit slovy. Co zní dobře jako název písně? Jaké téma se hodí k hudbě? To jsou první věci, které se mi honí hlavou. Naše společnost nabízí dostatek materiálu. Stačí zapnout televizi, počítač nebo zírat do mobilu, abyste narazili na nějakou zvrácenost. Někdy jde psaní rychle, jindy trvá déle. Rozpoznatelnost je pro mě velmi důležitá. Chytlavé zpívané části jsou tu a tam nutností!


Album jste vydali u labelu Black Blood Records. Proč jste zvolili právě tento label? Rozesílali jste promo nahrávky třeba i do velkých vydavatelství? Jaké jste s tím měli zkušenosti?

Daniel: V SUFFERSYSTEMU jsme si po mnoho let dělali všechno sami. Po albu "The End Of Ends" jsme si řekli, že se aktivně pustíme do hledání labelu. BLACK BLOOD má ve svém repertoáru mnoho blackmetalových kapel. Björna proto velmi potěšilo, že na dveře zaklepala deathmetalová kapela. Práce na novém albu pak začaly velmi rychle. Hledání labelu začalo motivačním dopisem, podrobnou biografií a myslím tím odkaz na Bandcamp / YouTube. Už si to moc nepamatuji, ale určitě v tom byla nějaká velká vydavatelství. Trh je plný kapel. Je těžké se někde prosadit. Od větších firem se většinou nedočkáte odezvy. Ale taky si myslím, že je každý den někdo profackuje. Dávám přednost menším vydavatelstvím, která alespoň poskytují zpětnou vazbu. Spolupráce s BLACK BLOOD RECORDS se vyvíjí opravdu dobře! Björn nám dal naprosto volnou ruku už u "Torn In Rotten Flesh". "Disintegration Of The Individual" bylo ve finální fázi, když jsme mu nabídli album. Obzvlášť nás těší, že ho kromě digipaku vydá ve dvou verzích na vinylu. A aby toho nebylo málo, vyjde i na kazetě. O tu jsme se opět postarali sami.

Pocházíte z krásného města Essen, North Rhine-Westphalia. Jaká je vaše metalová scéna? Funguje u vás underground?

Daniel: Dirk pochází z Essenu. Před několika lety se přestěhoval do Hattingenu, odkud pochází jeho žena. Celé Porúří je mekkou metalu! Co se týče klubové scény, tak v Turocku (dříve Roxy) se toho děje hodně. Štafetu tu před mnoha lety předal Zeche Carl. V mládí jsem tam mohl zažít spoustu koncertů a metalových diskoték.

Dirk: Vyrůstal jsem na severu Essenu, mezi kapelami jako Charged, Anton B, Darkness a Kreator. Všechny tyto kapely měly své zkušebny v Zeche Carl. Konaly se tam i legendární deathmetalové koncerty. Hrály tam všechny velké kapely počátku 90. let. Nebýt té doby, mohla být moje hudební kariéra úplně jiná. Tyto vlivy se nedají popřít...


Ve vaší tvorbě je hodně slyšet vliv kapel MORGOTH, ASPHYX, PESTILENCE, DEATH, MORGOTH, AUTOPSY, jak vnímáš důležitost těchto kapel v rámci vývoje death metalu? Máš blízko k oldschoolové scéně, co se ti na ní líbí?

Daniel: Význam těchto kapel je pro mě osobně velmi velký! Miluji Death a Asphyx! Pestilence má své fáze. Je velká škoda, že MORGOTH už tu nejsou! Jagger odvedl dobrou práci i jako náhrada za Marca Greweho, i když to samozřejmě nebylo ono. Kluci tehdy v Hattingenu nahráli "Resurrection Absurd". Tím se kruh uzavírá. BOLT THROWER jsou také na vrcholu svých sil! S DEFECTED DECAY máme na cestě další projekt, kde jsou tyto vlivy jasně slyšet. Naštěstí dnes existuje mnoho kapel, které tyto staré trademarky do své hudby začleňují. Zvuk 90. let tak zůstává živý i mimo zmíněné kapely!

Dirk: To je pravda, přesně tyhle kapely charakterizují můj styl, a přesně tak by to mělo být.

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Daniel: Stále jsme sběratelé! Z praktických důvodů si také vyrábím MP3 CD do auta. V zásadě ale dávám přednost tomu, abych měl něco v ruce! Takže doma rozhodně potřebuju víc místa, haha. Nemám předplacené žádné streamovací služby ani nic podobného, ale chápu mladší generaci, která je využívá. Ale umělec z toho většinou nemá žádný prospěch, to je třeba si uvědomit.

Dirk: (úsměv) ...ideální pro rychlý poslech. Ale malý umělec prostě potřebuje svůj prodej nosičů, jako jsou CD a LP. A upřímně řečeno, bez toho, abys držel v ruce pěkné CD/LP, tě metal skoro vůbec nebaví. Takže všichni streameři jsou jen následovníci... (úsměv).


Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Daniel: Vždy se snažím být aktuální, což se mi bohužel ne vždy daří z časových důvodů. Momentálně poslouchám pořád dokola nové SKELETAL REMAINS. Ale také si stále častěji znovu kupuji starší desky. Ne že bych většinu z nich už neměl, ale rád si jeden nebo dva z nich dopřeji na vinylu. A pak je tu zase ten problém s místem!

Dirk: Jak už zmínil Daniel, nová alba Skeletal Remains a Suffocation mi jsou po chuti. Ale právě jsem objevil pro mě starší album THE RAVEN AGE, parádní těžká, tlustá produkce s geniálními melodickými linkami.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Daniel: Počítá se MASTER? KRABATHOR se určitě počítá. ROOT mě také napadá. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY mi v době doomové fáze přišli docela fajn. GUTALAX zná asi každý. Kluci jsou také hodně aktivní naživo.

Dirk: Krabathor s albem LIES !!! A Hypnos,...jinak bych byl vděčný za další tipy !!!

Daniel: HYPNOS, samozřejmě!

Co chystají SUFFERSYSTEM v nejbližších měsících?

Daniel: Nyní se těšíme na vydání, které bude muset pravděpodobně počkat až do května, protože lisovna bohužel nebyla schopna dodržet výrobní plán. O tom, co bude dál, jsme se zatím vlastně nebavili.

Dirk: Jsme stále aktivní v dalších projektech. Takže naše priority se občas mění podle toho, jak se věci vyvíjejí. Rozhodně jsem ale toho názoru, že SUFFERSYSTEM mají rozhodně co říct! Zatím jsme se vždycky dokázali trochu zlepšit. To nás udržuje zvědavé a živí naši touhu po akci.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Daniel: S radostí! Musíme vám poděkovat! Přejeme vám další úspěchy s DEADLY STORM ZINE! Udržujte metal naživu a podporujte underground!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine