DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 

Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


středa 3. prosince 2025

Interview - INFRAHUMANO - A raw, wild, dark, and cold death metal inquisition!


Interview with death metal band from Spain - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you released the second great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, cutting like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

I: Depths of Suffering is the sound of INFRAHUMANO. It represents, obviously, the point we’re at, but it’s made up of the steps we’ve taken over the years. Looking back, we don’t feel we’ve drifted away from those primordial roots that formed the foundations of the band. The sound, the compositions, the technique, and the confidence have grown, of course; however, that old-school Death Metal sound that already seeped into the tracks of our first demo (1000 Eyes – 2017) continues to permeate our current work. The band grows and the sound evolves, but we believe we are on the same path we marked out for ourselves a decade ago. The closing track of the album, Shades of Cruelty, perhaps marks the direction in which the band is heading, but it still maintains our clear INFRAHUMANO sound.


“Depths of Suffering” has all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love to return to. How did it come about? How does INFRAHUMANO compose new material?

I: The creation process for this album was long. Some songs were conceived during the pandemic. We could say we don’t have a fixed way of composing. Sometimes one of us brings developed ideas that already form a song on their own and are then enriched by contributions from the others. Other times, someone proposes a riff that someone else develops, and finally there are songs that arise from improvisation and composing together in the rehearsal space.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? In which studio did you record and how did everything go?

I: The two demos and two albums we’ve released so far have been recorded and mixed in different places. Our trust has fallen on different people depending on the demands of each moment. For this record we worked with the expertise of Gon Gb (guitarist of Akoúphenom and Cruzeiro) at Negra Cumbre Studios. The mastering was done by the great Greg Wilkinson (Autopsy). We are very happy with the result. And thank you for your words — we think you describe the album’s sound very well. It’s the effect we were looking for.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Lavadome Productions and it has a devilish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

I: For the artwork of this new album we worked with our rhythm guitarist Alex Durán (@aliendraws_official), who had already designed the cover for the Across the Void demo. Both the title of the album and the image depicted on the cover capture the essence of the themes within the lyrics: suffering, war, decadence, and the destructive evolution of humankind, portraying on the cover the hell hidden in the basement of the human being.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I: INFRAHUMANO is a band from Vigo, although the two founding members — vocals/bass and guitar — are Chilean and Italian respectively. Here in Spain, Heavy Metal has always led the way, and from there Death Metal and many other subgenres have grown, just like in other countries.

Vigo is a city where people from many places in Spain and from around the world live together, and perhaps within that cultural mix lies the key to so much musical activity. A large percentage of the city’s population plays an instrument, and there are many live music venues.

Metal, in all its forms, has quite a few followers and many people attend concerts. We owe everything to our followers (most of whom are friends of the band). In our opinion, INFRAHUMANO is a respected and well-regarded band in our scene, no more than countless others from this city with whom we often share the stage.

We know many people who started listening to Death Metal (as I did) in the ’90s, and even earlier. Although at first we were few, now there’s a breath of fresh air: new generations embracing this sound, new bands and new fans. And that makes us very happy.

Speaking of labels, if you mean national ones, it’s true that the level of demand is quite high for bands wanting to work with them. It’s completely understandable: besides wanting highly committed people, selling physical formats today is very difficult. Our label, Lavadome Productions, is from the Czech Republic, and we’ve been lucky that they believed in our work from there.


You play old-school–influenced death metal. Today, bands can’t avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form INFRAHUMANO came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

I: INFRAHUMANO was born simply from the intention of making the Death Metal that we like. Our influences are broad and varied, inside and outside of metal, but the echo of the old school is undeniable. The most important influences come from several bands that changed our lives. Among the American ones: Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death, among others; among the European ones: Merciless (SE), Dismember, Sinister, and Entombed, to name a few.

Where is the band going? It’s clear that the underground path isn’t easy, and it’s made up of small steps and small venues. Promotion and social media are obviously part of it, but word of mouth still carries a lot of weight, and there are labels still releasing material as they did 30 years ago. We’d like to keep growing because it’s what we love — to continue composing, recording, and bringing our music to a larger audience. We've had the chance on several occasions to play small and large festivals in Spain and Portugal, the biggest ones undoubtedly being Kanekas and SWR Barroselas.

We’d love to continue on this path and, hopefully, join some of the big names in Death Metal.


What exactly are your lyrics about? Where did you get your inspiration for them? In my opinion, death metal should always contain darkness. How did the music influence the lyrics?

I: Our lyrics are also quite diverse: we talk about cruelty, greed, and human evil, about mental illness, sadism, murder… Death is always present, almost as something tangible. There’s also a clear disdain for religions, their symbolism, and especially for those who take advantage of them to live off the most vulnerable.

On the other hand, we are very attracted to darkness, to that romanticism and magnetism surrounding it. The occult and the macabre always draw us in.

In general, inspiration comes from daily reality. It’s enough to look at any news outlet to find atrocious things of all kinds.

We usually compose the music first and, depending on what it conveys to us, we write the lyrics.

When I was listening to your new album, I was reading a book about the Spanish Inquisition. Those must have been crazy times, and it only reinforced my belief that any blind faith enforced by twisted people is always absolutely evil. After all, this is still the case in some countries today. How do Christianity and Islam influence life in Spain? And what is your relationship to the church and faith?

I: Regarding Christianity or Islam in Spain, I suppose they’re still present, though fortunately with less strength. Today, with access to information, it’s inevitable to acquire knowledge — and that distances us from ignorance, which is precisely what religions feed on. If they still exist, it must be due to family tradition... but honestly, we don’t know and don’t want to know.

 

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it — is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” relaxation? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I: For me, Death Metal has been a lifestyle since my “childhood,” so to speak. It’s not quite a religion, because I feel it’s something much more earthly and tangible. As you say, it’s a philosophy of life as well as a musical style.

Finally, a classic but important question. What does INFRAHUMANO have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here’s your chance…

I: With INFRAHUMANO we plan to release new material soon: maybe an EP, maybe another LP… we’ll see. We’re working on new things and we have three songs ready for whatever comes next.

For the rest of 2025 we have two shows: one in Portugal, at Butchery at Christmas Time (December 5–6), and another in our city, Vigo, to present our album Depths of Suffering on December 20.

2026 will undoubtedly be a new chapter for the band, with many surprises and many shows.

We want to thank our fans, our families, all the bands we’ve played with, and especially Jan and Lavadome Productions for believing in us. To the promoters, we want to say that we’re here for whatever is needed. And to you, thank you for giving us the space to promote our music and continue playing the Death Metal we love.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I’m going to listen to Depths of Suffering again!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFRAHUMANO - Surová, divoká, temná a chladná death metalová inkvizice!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

I: Depths of Suffering je zvuk INFRAHUMANO. Reprezentuje samozřejmě bod, ve kterém se nacházíme, ale je složen z kroků, které jsme v průběhu let podnikli. Když se ohlédneme zpět, nemáme pocit, že bychom se odchýlili od těch prvotních kořenů, které tvořily základy kapely. Zvuk, kompozice, technika a sebevědomí samozřejmě vzrostly; nicméně ten oldschoolový death metalový zvuk, který se prosadil již ve skladbách našeho prvního dema (1000 Eyes – 2017), nadále prostupuje naší současnou tvorbou. Kapela roste a zvuk se vyvíjí, ale věříme, že jsme na stejné cestě, kterou jsme si vytyčili před deseti lety. Závěrečná skladba alba, Shades of Cruelty, možná naznačuje směr, kterým se kapela ubírá, ale stále si zachovává náš jasný zvuk INFRAHUMANO.


„Depths of Suffering“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFRAHUMANO?

I: Proces tvorby tohoto alba byl dlouhý. Některé písně vznikly během pandemie. Dalo by se říct, že nemáme pevný způsob komponování. Někdy jeden z nás přinese rozvinuté nápady, které už samy o sobě tvoří píseň a pak jsou obohaceny o příspěvky ostatních. Jindy někdo navrhne riff, který někdo jiný rozvine, a nakonec jsou tu písně, které vzniknou z improvizace a společného komponování ve zkušebně.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

I: Dvě dema a dvě alba, která jsme zatím vydali, jsme nahrávali a mixovali na různých místech. Naše důvěra padla na různé lidi v závislosti na požadavcích daného okamžiku. Na této desce jsme spolupracovali s odborníky Gona Gb (kytarista Akoúphenom a Cruzeiro) v Negra Cumbre Studios. Mastering provedl skvělý Greg Wilkinson (Autopsy). S výsledkem jsme velmi spokojeni. A děkujeme za vaše slova – myslíme, že jste zvuk alba popsali velmi dobře. Je to přesně ten efekt, který jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno ďábelským obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

I: Na grafickém návrhu tohoto nového alba jsme spolupracovali s naším rytmickým kytaristou Alexem Duránem (@aliendraws_official), který již navrhl obal pro demo Across the Void. Název alba i obrázek na obalu vystihují podstatu témat v textech - utrpení, válka, dekadence a destruktivní evoluce lidstva, a na obalu zobrazují peklo skryté v suterénu lidské bytosti.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I: INFRAHUMANO je kapela z Viga, ačkoli dva zakládající členové – zpěv/basa a kytara – jsou Chileané a Italové. Tady ve Španělsku vždy vládl heavy metal a odtud se rozvinul death metal a mnoho dalších subžánrů, stejně jako v jiných zemích.

Vigo je město, kde žijí pohromadě lidé z mnoha míst ve Španělsku i z celého světa, a možná právě v tomto kulturním mixu leží klíč k tolika hudebním aktivitám. Velké procento obyvatel města hraje na nějaký nástroj a je zde mnoho míst s živou hudbou.

Metal ve všech svých podobách má poměrně dost stoupenců a mnoho lidí navštěvuje koncerty. Za vše vděčíme našim stoupencům (většina z nich jsou přátelé kapely). Podle našeho názoru je INFRAHUMANO respektovanou a uznávanou kapelou na naší scéně, stejně jako bezpočet dalších z tohoto města, se kterými často sdílíme pódium.

Známe mnoho lidí, kteří začali poslouchat death metal (stejně jako já) v 90. letech a dokonce i dříve. I když nás zpočátku bylo málo, teď je tu závan čerstvého vzduchu nové generace, která tento zvuk přijímá. Nové kapely a noví fanoušci. A to nás velmi těší.

Když už mluvíme o labelech, pokud máte na mysli ty národní, je pravda, že poptávka po kapelách, které s nimi chtějí spolupracovat, je poměrně vysoká. Je to zcela pochopitelné. Kromě toho, že potřebujeme vysoce angažované lidi, je dnes velmi obtížné prodávat fyzické formáty. Náš label, Lavadome Productions, je z České republiky a měli jsme štěstí, že nám odtamtud věřili v naši práci.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFRAHUMANO, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

I: INFRAHUMANO se zrodilo jednoduše z úmyslu dělat death metal, který se nám líbí. Naše vlivy jsou široké a rozmanité, uvnitř i vně metalu, ale ozvěna staré školy je nepopiratelná. Nejdůležitější vlivy pocházejí od několika kapel, které změnily naše životy. Mezi americké patří mimo jiné Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death; mezi evropské Merciless (SE), Dismember, Sinister a Entombed, abychom jmenovali alespoň některé.

Kam kapela směřuje? Je jasné, že cesta undergroundem není snadná a skládá se z malých krůčků a malých míst. Propagace a sociální média jsou samozřejmě její součástí, ale ústní podání má stále velkou váhu a existují vydavatelství, která stále vydávají materiál stejně jako před 30 lety. Chtěli bychom se dále rozvíjet, protože to je to, co milujeme – pokračovat v komponování, nahrávání a přinášení naší hudby širšímu publiku. Měli jsme několikrát možnost hrát na malých i velkých festivalech ve Španělsku a Portugalsku, z nichž největšími jsou bezpochyby Kanekas a SWR Barroselas.

Rádi bychom v této cestě pokračovali a doufejme, že se připojíme k některým velkým jménům death metalu.


O čem přesně pojednávají texty? Kde jste pro ně brali inspiraci? V death metalu, by dle mého názoru, měla být vždy obsažena temnota? Jak se hudba promítla do textů?

I: Naše texty jsou také docela rozmanité: mluvíme o krutosti, chamtivosti a lidském zlu, o duševních nemocech, sadismu, vraždách… Smrt je vždy přítomna, téměř jako něco hmatatelného. Je zde také zřejmé pohrdání náboženstvími, jejich symbolikou a zejména těmi, kteří je zneužívají, aby žili z těch nejzranitelnějších.

Na druhou stranu nás velmi přitahuje temnota, romantismus a magnetismus, který ji obklopuje. Okultismus a "makabróza" nás vždycky přitahují.

Obecně řečeno, inspirace pochází z každodenní reality. Stačí se podívat na jakékoli zpravodajské zdroje a najít tam otřesné věci všeho druhu.

Obvykle nejdříve skládáme hudbu a podle toho, co nám sděluje, píšeme texty.

Když jsem vaše nové album poslouchal, tak jsem zrovna četl jednu knihu, která pojednávala o španělské inkvizici. Musely to být šílené časy a mě to jen utvrdilo v tom, že jakékoliv víra, která je slepá a je prováděna vyžadována zvrácenými lidmi, je vždy absolutní zlo. Koneckonců, dodnes tomu tak v některých zemích je. Jak ovlivňuje křesťanství a islám život ve Španělsku? A jaký je tvůj vztah k církvi a víře?

I: Pokud jde o křesťanství nebo islám ve Španělsku, předpokládám, že jsou stále přítomny, i když naštěstí s menší silou. Dnes, s přístupem k informacím, je nevyhnutelné získávat znalosti – a to nás vzdaluje od nevědomosti, což je přesně to, čím se náboženství živí. Pokud stále existují, musí to být kvůli rodinné tradici... ale upřímně řečeno, nevíme a ani nechceme vědět.

 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

I: Pro mě je death metal životním stylem už od mého „dětství“, abych tak řekl. Není to tak úplně náboženství, protože ho cítím jako něco mnohem pozemštějšího a hmatatelnějšího. Jak říkáš, je to filozofie života i hudební styl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFRAHUMANO v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

I: S INFRAHUMANO plánujeme brzy vydat nový materiál: možná EP, možná další LP… uvidíme. Pracujeme na nových věcech a máme připravené tři písně na cokoli, co přijde dál.

Po zbytek roku 2025 máme dva koncerty: jeden v Portugalsku, v Butchery at Christmas Time (5.- 6. prosince), a druhý v našem městě Vigo, kde 20. prosince představíme naše album Depths of Suffering.

Rok 2026 bude pro kapelu nepochybně novou kapitolou, s mnoha překvapeními a mnoha koncerty.

Chceme poděkovat našim fanouškům, rodinám, všem kapelám, se kterými jsme hráli, a zejména Janovi a Lavadome Productions za to, že v nás věřili. Promotérům chceme říct, že jsme tu pro cokoli, co je potřeba. A vám děkujeme, že jste nám dali prostor propagovat naši hudbu a pokračovat v hraní death metalu, který milujeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depths of Suffering“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. prosince 2025

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay (2025)


CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay
CD 2025, Moribund Records

for english please scroll down

Nikdo nezná tvoje jméno. Pokaždé, když tě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstáváš každý den velmi brzy a sestupuješ dolů po schodech. Cestu znáš už z paměti. Našlapuješ opatrně, abys neporušil morbidní atmosféru místa. Jako bys neexistoval. Přesto je tvoje těžká práce důležitá. Jsi poslední, s kým se na světě setkáme. Drtíš staré kosti, odtrháváš maso. Jsi starý hrobník, který nemusí už nikomu nic dokazovat. Možná žiješ ve stínu, ale stále poznáš, která hudba pro tebe bude skvělou kulisou. Je tu nové album švédských CARNAL SAVAGERY. 

Tohle je stále muzika z márnic, ze starých pohřebišť. Nutno k ní tak přistupovat. Kapela je i tentokrát ve skvělé formě a i když je všem jasné, co a jak hrají a příliš se nemění, tak do mě opět zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Venku bylo mlhavo a mráz mi zalézal až do morku kostí. Postupně přidávám hlasitost a užívám si mrtvolně podmanivé nálady. Celý svět je náhle zahalen krví a já moc dobře vím, že jsem tu správně. Až navěky, amen!


Tvorbu téhle smečky jsem vždy přirovnával k tomu, co hrají kapely typu DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Platí to stále a je to, dle mého skromného názoru, moc dobře. Hudba zde má takový ten staroškolský feeling, poctivý zvuk, stylový obal a vy tak budete sedět doma ve svém pokoji a kývat spokojeně hlavou do rytmu. Alespoň u mě to opět platí na sto procent. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale mě se vždycky líbily kapely, které hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky. Já vím, píšu to pořád dokola, jenže ono tomu tak opravdu je. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, raději na vás zaútočí jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí. Vše je zde ohlodáno na kost a dostanete ránu přímo na solar plexus. "Crypt of Decay" jsem si opravdu nejčastěji pouštěl ve chvílích, kdy jsem se toulal tichým městem. Moje kroky nakonec skončily (jak taky jinak), na místním hřbitově. Sledoval jsem starého hrobníka, jak popíjí tvrdý alkohol a kope u toho další hluboký hrob. Pro koho je asi připraven? Co ví tenhle člověk o smrti? A proč chodí spát do márnice? Tohle je přesně ta odrůda švédského smrtícího kovu, který je precizně zahraný a zároveň má v sobě pověstný drive, sílu a krvavou jiskru, které mám tolik rád. Neznám nic lepšího, než si otevřít v pátek k večeru pivo, odložit sklenici na víko od rakve a přidat volume pořádně doprava. CARNAL SAVAGERY vás rozsekají na malé kousky a pohřbí zaživa. Pod to se vám podepíšu klidně vlastní krví. Nikdo nezná moje jméno. Pokaždé, když mě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstávám každý den velmi brzy a sestupuji dolů po schodech. Cestu znám už z paměti. Našlapuji opatrně, abych neporušil morbidní atmosféru místa. Poctivá exhumace starého švédského prašivého death metalu! Mrtvolný zápach z temných a chladných katakomb! 


Asphyx says:

No one knows your name. Every time they see you, they whisper strange words about death. You get up very early every day and descend the stairs. You know the way by heart. You tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. It's as if you don't exist. Yet your hard work is important. You are the last person we will meet in this world. You crush old bones and tear off flesh. You are an old gravedigger who no longer has anything to prove to anyone. You may live in the shadows, but you still know which music will be the perfect backdrop for you. There's a new album by the Swedish band CARNAL SAVAGERY. 

This is still music from morgues, from old graveyards. It must be approached as such. The band is in great shape again this time, and even though it's clear to everyone what and how they play and they don't change much, they sank their claws into me again and didn't let go. It was foggy outside and the frost penetrated to the marrow of my bones. I gradually turn up the volume and enjoy the deadly captivating mood. The whole world is suddenly covered in blood, and I know very well that I am in the right place. Forever and ever, amen!


I have always compared this band's work to what bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, and INTERMENT play. This is still true, and in my humble opinion, it's a very good thing. The music here has that old-school feeling, an honest sound, stylish cover art, and you'll be sitting at home in your room, nodding your head contentedly to the rhythm. At least for me, that's 100% true again. I don't know how you feel about it, but I've always liked bands that play from the heart, genuinely, believably, realistically, authentically. I know I keep saying this over and over, but that's really how it is. I like that the band doesn't pretend to be anything they're not, preferring to attack you like a pack of rabid mangy dogs that have been guarding the entrance to the underworld for years. Everything here is gnawed to the bone, and you get hit right in the solar plexus. I listened to "Crypt of Decay" most often when I was wandering through the quiet city. My steps eventually ended up (how could they not?) at the local cemetery. I watched an old gravedigger drinking hard liquor and digging another deep grave. Who is it for? What does this man know about death? And why do they go to sleep in the morgue? This is exactly the kind of Swedish death metal that is precisely played and at the same time has the legendary drive, power, and bloody spark that I love so much. I know of nothing better than opening a beer on Friday evening, putting the glass on the coffin lid, and turning up the volume all the way. CARNAL SAVAGERY will tear you to pieces and bury you alive. I'll gladly sign that with my own blood. No one knows my name. Every time they meet me, they whisper strange words about death. I get up very early every day and descend the stairs. I know the way by heart. I tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. An honest exhumation of old Swedish mangy death metal! The corpse-like stench of dark and cold catacombs!



about CARNAL SAVAGERY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones (2024)









tracklist:
01. Entangled In Barbed Wire 
02. Amputation 
03. Torn From The Grave 
04. Scalped And Flayed 
05. Gruesome Death 
06. Curse Of The Catacomb 
07. After The Burial 
08. Violent Lobotomy 
09. Crypt Of Decay 
10. Deathmask



pondělí 1. prosince 2025

Recenze/review - CANNIBAL DEATH - Cannibal Dead (2025)


CANNIBAL DEATH - Cannibal Dead
EP 2025, Neckbreaker Records

for english please scroll down

Zavírám za sebou staré rezavé dveře. Kolem mě se jako nějaké děsivé svědomí rozprostírá tíživé ticho. Našlapuji opatrně, cítím v těle takové to zvláštní napětí, které vnímám pokaždé, když objevím nějakou novou hrobku. Tentokrát má nad vchodem nápis CANNIBAL DEATH a nachází se v hlubokém podzemí německého města Hamburg. Tma by se dala krájet a v kostech cítím, že smrt je zase jednou velmi blízko.

Vážení prokletí, milí démoni, krásné sukuby i vy všichni ostatní, kteří rádi a často trávíte svůj čas v podsvětí. Tahle smečka moc dobře ví, o čem je opravdová, reálná smrt. Jedná se skupinu muzikantů, kteří působí i v dalších skupinách. Zmiňme alespoň skvělé MORBITORY a DAWN OF OBLITERATION. Budiž to zárukou, že o kvalitu je postaráno. A opravdu, na to, že se jedná o prvotinu, tak má EP velmi dobře čitelný, masivní a prašivý zvuk i zajímavý mrtvolný obal.  

 

Stylově se potom pohybujeme na stejných hřbitovech jako slavnější kolegové CANNIBAL CORPSE. Nicméně, tyto vlivy jsou spíše vzdálenou ozvěnou, jinak se jedná o poctivý, surový a podmanivý death metal ze staré školy s vlastním výrazem. Navíc velmi dobře zahraný, s jasnými morbidními myšlenkami a touhou zabíjet hudbou. Určitě znáte takové ty děsivé momenty, když nějaký maniak pronásleduje ulicemi v hororovém filmu krásnou dívku. Dostihne ji u domovních dveří a vy asi tak nějak tušíte, co bude následovat. Tak přesně takovou atmosféru má i tato nahrávka. Za mě osobně mohu jen dodat, že nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Základem jsou ostré riffy, chorobami nasáklý vokál a divoké bicí. No řekněte? Co víc si může starý metalový pes, který hlídá vstup do podsvětí již více než 35 let, přát? Snad jenom dlouhohrající album, na kterém by vynikla síla těchto démonů ještě více. "Cannibal Dead" je hudbou ze starých pohřebišť, z dávno opuštěných jatek, z pitevních sálů, z míst, kde se stalo něco hrozného a násilného. Pro mě, jako strážce podsvětí, je poslech velmi příjemným morbidním zážitkem a nemohu jinak, než vám tento debut doporučit. Pokud jste na tom stejně jako já a rádi a často vyhledáváte ty nejshnilejší kousky smradlavého masa, potom jste zde správně. Jsem opravdu upřímně zvědavý, jakým směrem bude pokračovat cesta této prašivé kapely, protože jejich debutové EP je pro mě již teď vzácným artefaktem, ke kterému se budu rád vracet. Zavírám za sebou staré rezavé dveře. Kolem mě se jako nějaké děsivé svědomí rozprostírá tíživé ticho. Našlapuji opatrně, cítím v těle takové to zvláštní napětí, které vnímám pokaždé, když objevím nějakou novou hrobku. Starý, poctivý, surový death metalový amulet, vyřezaný z plesnivých kostí! Hniloba, špína, hnis, chlad a naprostá, nahrubo nasekaná tma! 


Asphyx says:

I close the old rusty door behind me. A heavy silence spreads around me like some kind of terrifying conscience. I tread carefully, feeling that strange tension in my body that I always feel when I discover a new tomb. This time, the inscription CANNIBAL DEATH is above the entrance, located deep underground in the German city of Hamburg. The darkness is thick, and I feel in my bones that death is once again very close.

Dear cursed ones, dear demons, beautiful succubi, and all of you who like to spend your time in the underworld. This pack knows very well what real death is. They are a group of musicians who also play in other bands. Let's at least mention the excellent MORBITORY and DAWN OF OBLITERATION. Let this be a guarantee that quality is assured. And indeed, for a debut, the EP has a very clear, massive and raucous sound, as well as interesting, corpse-like cover art.  


Stylistically, we are in the same league as our more famous colleagues CANNIBAL CORPSE. However, these influences are more of a distant echo; otherwise, this is honest, raw, and captivating old-school death metal with its own unique expression. What's more, it's very well played, with clear morbid ideas and a desire to kill with music. You surely know those terrifying moments when some maniac chases a beautiful girl through the streets in a horror movie. He catches up with her at her front door, and you can pretty much guess what will happen next. This recording has exactly that kind of atmosphere. Personally, I can only add that nothing is superfluous, nothing is missing. The basis is sharp riffs, disease-soaked vocals, and wild drums. Tell me, what more could an old metal dog, who has been guarding the entrance to the underworld for more than 35 years, wish for? Perhaps only a full-length album that would highlight the power of these demons even more. "Cannibal Dead" is music from old graveyards, long-abandoned slaughterhouses, autopsy rooms, places where something terrible and violent happened. For me, as a guardian of the underworld, listening to this is a very pleasant morbid experience, and I can't help but recommend this debut to you. If you're like me and enjoy seeking out the rottenest pieces of stinking meat, then you've come to the right place. I am genuinely curious to see where this mangy band will go from here, because their debut EP is already a rare artifact that I will gladly return to. I close the old rusty door behind me. A heavy silence spreads around me like some terrifying conscience. I tread carefully, feeling that strange tension in my body that I always feel when I discover a new tomb. An old, honest, raw death metal amulet, carved from moldy bones! Rot, filth, pus, cold, and utter, roughly chopped darkness! 


https://cannibaldeath.bandcamp.com/album/cannibal-dead-ep
https://www.facebook.com/cannibaldeath999
https://www.instagram.com/can.nibaldeath/

https://neckbreakerrecords.bigcartel.com/
https://www.facebook.com/neckbreakerrecs
https://neckbreakerrecords.bigcartel.com/product/nbr021-cannibal-death-cannibal-dead-mcd-preorder

neděle 30. listopadu 2025

Recenze/review - DEGRAVED - Spectral Realm of Ruin (2025)


DEGRAVED - Spectral Realm of Ruin
CD 2025, Dark Descent Records / Me Saco Un Ojo Records

for english please scroll down

Jsem první, kdo do téhle kobky vstupuje po velmi dlouhé době. Rakve jsou opředeny pavučinami a prach usedlý na kamenném oltáři má barvu krve. Smrt jakoby stála ve stínu a byla zvědavá na moje další kroky. Měli by tu být pohřbeni padlí kněží. Otevřu první rakev a najdu tam mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Shnilou a prašivou, jako je hudba amerických tmářů DEGRAVED. Kapely, která uchopila surový death metal po svém. Je pro mě ctí přehrávat jejich nové album při jedné z mých dalších exhumací.

Mrtvolná atmosféra se vznáší kolem jako můry kolem ohně. Zde se pohřbívalo ještě klasicky, do země. Ve starých katakombách, ve kterých trávím svůj čas již od devadesátých let minulého století, se inspirovala i tato smečka. Riffy jsou ostré jako skalpel, vokál je nasáklý chorobami a bicí doslova zabíjejí. Slyším z rakví podivný šramot. Vylézají ven. Nemrtví. A jdou mi zase jednou po krku. 


"Spectral Realm of Ruin" je albem, které má náležitě prašivý a morbidní zvuk. Novinku si opravdu užívám. Podobné nahrávky jsem poslouchal pokaždé, když jsem sestupoval k večeru dolů do sklepa, do Hádovy říše. Mezi nemrtvé. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a dostaly se i do žil a do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tahle kapela. Povedl se i obal, pod kterým je podepsán Hidris. Kapela splnila všechny body obhajoby pro to, abych se k ní rád vracel a sledoval, co se kolem ní děje. Jak už tomu u mě bývá zvykem, tak musím pochválit, že na mě působí album velmi opravdově, ryze, reálně, autenticky. Pokud máte rádi kapely typu IMMOLATION, CIANIDE, MORBID ANGEL, SLUGATHOR, DEMONCY, BLASPHERIAN a s chutí a často trávíte svůj čas ve stínu nebo v naprosté tmě, potom jste zde správně. Doporučuji nějaké klidné místo, nejlépe místní hřbitov a chladnou kobku. Zde vynikne síla této desky nejvíce. Ne, pánové rozhodně nepřinášejí nic nového, ale nejedná se dle mého skromného úsudku jenom o dobré řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím zkaženou krev. Takovou tu těžko definovatelnou pradávnou sílu, tlak a energii, kterou máme mi, staří hrobníci tolik rádi. Možná budete také prokleti a pohřbeni zaživa. Dovedu si představit, že objevím jednou i vaše těla. Ve značném stádiu rozkladu. A jsem si zcela jistý, že budete držet v rukou recenzované album. Jsem první, kdo do téhle kobky vstupuje po velmi dlouhé době. Rakve jsou opředeny pavučinami a prach usedlý na kamenném oltáři má barvu krve. Smrt jakoby stála ve stínu a byla zvědavá na moje další kroky. Temný, prašivý a hnisavý death metal nasáklý snětí! Mrtvola ve značném stádiu rozkladu! 

Asphyx says:

I am the first person to enter this dungeon in a very long time. The coffins are covered in cobwebs, and the dust settled on the stone altar is the color of blood. Death seems to be standing in the shadows, curious about my next steps. Fallen priests should be buried here. I open the first coffin and find a corpse in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy, like the music of American obscurantists DEGRAVED. A band that has embraced raw death metal in its own way. It is an honor for me to play their new album during one of my next exhumations.

A corpse-like atmosphere hovers around like moths around a fire. Here, burials were still done in the traditional way, in the ground. This pack was also inspired by the old catacombs, where I have been spending my time since the 1990s. The riffs are sharp as a scalpel, the vocals are steeped in disease, and the drums literally kill. I hear a strange rustling from the coffins. They're coming out. The undead. And they're after my throat again. 


"Spectral Realm of Ruin" is an album with a suitably grimy and morbid sound. I really enjoy this new release. I used to listen to similar recordings every time I descended into the cellar in the evening, into Hades' realm. Among the undead. The very well-written songs immediately got under my skin and entered my veins and subconscious. We are of the same blood, me and this band. The cover, designed by Hidris, is also a success. The band has fulfilled all the criteria for me to want to return to it and follow what is happening around it. As is my custom, I must praise the fact that the album strikes me as very genuine, pure, real, and authentic. If you like bands such as IMMOLATION, CIANIDE, MORBID ANGEL, SLUGATHOR, DEMONCY, BLASPHERIAN, and you enjoy spending your time in the shadows or in complete darkness, then you've come to the right place. I recommend a quiet place, preferably a local cemetery or a cold dungeon. That's where the power of this album will shine the most. No, these gentlemen certainly aren't bringing anything new to the table, but in my humble opinion, it's not just a matter of good craftsmanship. On the contrary, I sense corrupted blood in their songs. That hard-to-define ancient power, pressure, and energy that we old gravediggers love so much. Perhaps you too will be cursed and buried alive. I can imagine that one day I will discover your bodies. In a considerable state of decay. And I am quite sure that you will be holding the reviewed album in your hands. I am the first to enter this dungeon after a very long time. The coffins are covered in cobwebs and the dust settled on the stone altar is the color of blood. Death seems to be standing in the shadows, curious about my next steps. Dark, mangy, and festering death metal soaked in decay! A corpse in an advanced state of decomposition!


tracklist:
1. Pariah of Death & Darkness
2. Sulfuric Embalming
3. Inept Descent
4. Stalker of the Herd
5. Unseen
6. March of the Undead
7. Vacuous State

DEGRAVED is:
NE - Bass & Vocals
LP - Drums
MM - Guitars
DZ - Guitars




sobota 29. listopadu 2025

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025)


TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že se děje něco ošklivého. Velmi brzy ráno jsem jednoho viděl. Vylézal právě ze starého hrobu. Tvář bez očí, děsivý šepot, křupání kostí. Poslouchal jsem zrovna nové album maniaků TERROR CORPSE a ihned jsem věděl, že zombie apokalypsa právě začala.

Tahle smečka je postavena na troskách MALIGNANT ALTAR. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mrtvolný, prašivý a temný death metal, odkazující na ty nejlepší nahrávky devadesátých let minulého století. Je něco neklidného, co z nového alba cítím. Připomíná mi zkažený vzduch, který vás pokaždé udeří do obličeje, když exhumujete starý hrob. 


Zmínit musím velmi povedený zvuk, který je plesnivý, mrazivý a nasáklý zkaženou krví (stylově mi připomíná i nejlepší nahrávky CELTIC FROST, těm také kapela složila poctu skvělým coverem). Shoggoth Kinetics namaloval motiv, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Ta je velmi dobře napsaná, je z ní cítit taková ta starodávná poctivost, touha zabíjet riffy. Není to ale jenom dobré hrobařské řemeslo, které fanoušci dostanou. Ve skladbách je ještě něco navíc. Podmanivě maniakální atmosféra, takový ten heavy efekt, který vždy odlišoval dobré skupiny od špatných. TERROR CORPSE jsou opravdu jako smečka zuřivých mrtvol, které před chvílí povstaly z hrobů. Také cítíte pach rozkladu? Maso jim odpadává od kostí a jejich pohyby jsou trhavé. Nenechte se ale mýlit, takhle kapela sice nevymýšlí nic převratného, ale jejich skladby se vám zadřou hluboko do mozku. Alespoň mě, starému psovi, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, se to stalo. Kývám se spokojeně do rytmu, odstřihnutý od současného podivného světa. Smrt je, ať už si ji představujete jakkoliv, při poslechu velmi blízko. Brousí si svoji rezavou kosu. Kdo bude další na řadě? Pokud uctíváte kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE a sázíte hodně na pochmurné, děsivé a hororové nálady, potom vám mohu "Ash Eclipses Flesh" jenom doporučit. Tohle album je chladné a temné na povrchu a zároveň hoří zevnitř. Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že už to začalo. Hnisavý, temný, morbidní death metalový obřad! Poctivá exhumace prokletých hrobů! Zombie už dávno ovládly svět! 

Asphyx says:

There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They would bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that something terrible is happening. Very early in the morning, I saw one. It was climbing out of an old grave. A face without eyes, a terrifying whisper, the crunching of bones. I was listening to the new album by the maniacs TERROR CORPSE and I knew immediately that the zombie apocalypse had just begun.

This band is built on the ruins of MALIGNANT ALTAR. They are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Deadly, mangy, and dark death metal, reminiscent of the best recordings of the 1990s. There is something unsettling that I feel from the new album. It reminds me of the foul air that hits you in the face every time you exhume an old grave. 


I must mention the very well-done sound, which is moldy, frosty, and soaked in rotten blood (stylistically, it reminds me of the best recordings by CELTIC FROST, to whom the band also paid tribute with a great cover). Shoggoth Kinetics painted a motif that beautifully and morbidly complements the music. The music is very well written, exuding an ancient honesty, a desire to kill with riffs. But it's not just good gravedigger craftsmanship that fans get. There is something more to the songs. A captivatingly maniacal atmosphere, that heavy effect that has always distinguished good bands from bad ones. TERROR CORPSE are truly like a pack of rabid corpses that have just risen from their graves. Can you smell the decay too? The flesh is falling off their bones and their movements are jerky. But make no mistake, while the band may not be coming up with anything groundbreaking, their songs will stick in your brain. At least that's what happened to me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades. I sway contentedly to the rhythm, cut off from the strange world around me. Death, however you imagine it, is very close when you listen to this. It sharpens its rusty scythe. Who will be next? If you worship bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE, and you're into gloomy, terrifying, and horror-like moods, then I can only recommend "Ash Eclipses Flesh". This album is cold and dark on the surface, yet burning from within. There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They will bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that it has already begun. A festering, dark, morbid death metal ritual! A proper exhumation of cursed graves! Zombies have long since taken over the world!


tracklist:
1. Pyre of Ash and Bone
2. Gate Zero
3. Womb of the Hollow Earth
4. Blissful Incineration
5. Fallout Obliteration
6. Nuclear Winter
7. Transmission Beta
8. The Hollow that Devours
9. Sons of Perdition (approved ​for streaming/airplay)
10. Into the Crypts of Rays (Celtic Frost ​cover)

Terror Corpse is:
Mat V. - Vocals/Guitar
Christian Larson - Bass/High vocals
Dobber Beverly - Drums/Guitar

Art by Shoggoth Kinetics




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine