Tlející kosti, poskládané v podivných obrazcích. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Marně pátrám po tom, co se zde stalo. Nějaká choroba nebo šílená šelma? Bestie ze starých časů? Netuším. Atmosféra je velmi pochmurná, zahalená do krvavé mlhy. V dálce se objevily první postavy. Bez tváře, bez duše, bez svědomí. Jdou pomalu ke mě, kývají se do rytmu nového alba argentinských démonů DEAD WHORE. Záhrobí vydalo další ze svých děsivých svědectví. Tahle smečka moc dobře ví, o čem je pravý, nefalšovaný a reálný death metal ze staré školy.
Kapelu jsem objevil na svých nekonečných toulkách v podzemí. Víceméně náhodou jsem nahlédl do jedné plesnivé hrobky, poslechl si několik ukázek a potom naplno propadl peklu. Svět je při poslechu černý, jako krev ze zanícené rány. Hraje se zde s touhou ničit, exhumovat hroby prokletých. Dvě dámy a jeden bubeník mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku (2019) a EP "Silence of the Grave" (2022), které vám také doporučuji k ochutnání. Rozhodně stojí za to, to vám klidně podepíšu vlastní krví.
"What Dwells in the Depth" je přesně tou odrůdou smrtícího kovu, která koluje od devadesátých let minulého století i v mých žilách. Jedná se o hudbu, zahranou s grácií a elegancí starých mistrů v oboru. Starobě a hnilobě je podřízeno vše. Masivní, prašivý zvuk, motiv na obalu, ale hlavně velké množství velmi dobrých starosvětských nápadů. Jasně, kapela nevymýšlí nic nového, ani převratného, ale nahrávka se velmi dobře poslouchá, je zajímavá, má v sobě takovou tu pradávnou jiskru, tlak a energii, které mám na podobných deskách tolik rád. Zmínit musím i chorobný vokál, ostré, nekompromisní, chladné i temné riffy, divoké bicí. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi death metal ve starém stylu, neváhejte ani chvilku. Velmi morbidně přitažlivá je i celková hororová atmosféra celého alba. Argentinci nám vypráví příběhy plné utrpení, zla a lidské špíny. Jako bych byl zavřený ve studené cele a na zdi přede mnou se odehrávají klasické a tradiční filmy z osmdesátých let. Musím obracet VHS kazetu a pokaždé si vzpomenu na děsivé příšery, na surová monstra, na sériové vrahy, řádící v ulicích. Svět je při poslechu velmi zlé místo k poslednímu odpočinku. Pokud doufáte, že jednou, po své smrti, znovu vylezete z hrobů jako krvelačné zombie, je pro vás tahle nahrávka také určena. Už dávno mě děsí současný podivný svět a raději trávím svůj volný čas v naprosté tmě. Pouštím si hudbu přesně ve stylu, v jakém ji hrají DEAD WHORE. Za mě osobně se jedná o velmi povedenou záležitost, kterou určitě ocení všichni nemrtví, přízraky i tmáři. Tlející kosti, poskládané v podivných obrazcích. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Marně pátrám po tom, co se zde stalo. Nějaká choroba nebo šílená šelma? Bestie ze starých časů? Teď už vím. Temný, hororový old school death metal z děsivých močálů! Absolutní tma, zlo a prašivina!
Asphyx says:
Decaying bones, arranged in strange patterns. The sweet smell of rotting flesh. I search in vain for clues as to what happened here. Some disease or a mad beast? A beast from ancient times? I have no idea. The atmosphere is very gloomy, shrouded in a bloody mist. The first figures appear in the distance. Faceless, soulless, conscienceless. They walk slowly towards me, swaying to the rhythm of the new album by Argentine demons DEAD WHORE. The underworld has released another of its terrifying testimonies. This pack knows very well what true, genuine, and real old-school death metal is all about.
I discovered the band during my endless wanderings in the underground. More or less by accident, I peeked into a moldy tomb, listened to a few samples, and then fell completely into hell. When listening, the world is black, like blood from an infected wound. They play with a desire to destroy, to exhume the graves of the damned. The two ladies and one drummer have one more demo recording (2019) and the EP "Silence of the Grave" (2022) to their credit, which I also recommend you try. It's definitely worth it, I'll gladly sign that with my own blood.
"What Dwells in the Depth" is exactly the kind of deadly metal that has been flowing through my veins since the 1990s. It is music played with the grace and elegance of the old masters of the genre. Everything is subject to decay and rot. A massive, mangy sound, a motif on the cover, but above all a large number of very good old-fashioned ideas. Sure, the band isn't coming up with anything new or groundbreaking, but the recording is very listenable, interesting, and has that ancient spark, pressure, and energy that I love so much on similar albums. I must also mention the morbid vocals, sharp, uncompromising, cold and dark riffs, and wild drums. In short, if you like old-school death metal, don't hesitate for a moment. The overall horror atmosphere of the entire album is also very morbidly appealing. The Argentinians tell us stories full of suffering, evil, and human filth. It's as if I were locked in a cold cell and classic and traditional films from the 1980s were playing on the wall in front of me. I have to flip the VHS tape, and every time I do, I remember the terrifying monsters, the brutal beasts, the serial killers rampaging through the streets. The world is a very evil place for final rest when you listen to this. If you hope that one day, after your death, you will rise from the grave as a bloodthirsty zombie, this recording is also for you. I have long been frightened by the strange world we live in, and I prefer to spend my free time in complete darkness. I listen to music exactly in the style played by DEAD WHORE. For me personally, it's a very successful affair that will surely be appreciated by all the undead, ghosts, and dark ones. Decaying bones, arranged in strange patterns. The sweet smell of rotting flesh. I search in vain for what happened here. Some disease or a mad beast? A beast from ancient times? Now I know. Dark, horror-filled old school death metal from terrifying swamps! Absolute darkness, evil, and filth!
Boží spravedlnost neexistuje. Modlil si se marně. K dávno padlým modlám, ke kříži, ke smutným očím plným utrpení. Rozhřešení nikdy nepřijde. Celý svět už dávno pohltila temnota. Bolest a krutá smrt jsou jedinou jistotou. Mraky se dotýkají země a nemrtví se toulají v krvavé mlze. Poslouchám nové album americko-finských PROSCRIPTION a jsem ve zcela jiné dimenzi. Silná, morbidně pestrá a naléhavá muzika na mě mívá takový účinek. Jen jí musím věřit. A to je u téhle smečky vždy jistota.
Pečliví čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem se věnoval i minulé nahrávce (odkaz na recenzi naleznete pod dnešním článkem). Je nutné opět dodat, že tihle démoni za sebou mají již spoustu bezbožné práce ve skupinách jako jsou MAVETH a LANTERN (plus samozřejmě spousta dalších). O kvalitu, o dobré skladby, o atmosféru plnou strachu, black death metalovou blasfemii, a nahrubo nasekanou tmu, tak rozhodně není nouze. Naopak, nové album hoří zevnitř, i když je na povrchu chladné jako ruka staré mrtvoly.
Již při prvních setkáních s novou deskou, které proběhlo ve studeném, temném sklepě, mi bylo ihned jasné, že tu máme co do činění s prvotřídním black death metalem, který smrdí sírou. Je naléhavý, drásavý, surový a zcela bezbožný. Při poslechu tohoto alba se jen ujistíte v tom, že nebe dávno shořelo díky lidské nenávisti. Můžete se sice procházet po jeho ruinách a vzpomínat na dobu, kdy bylo vidět alespoň občas nějaké světlo, ale to už je dávno pryč. Zbyly jen ostré, divoké riffy, surové melodie, zabijácké bicí, vokál rozzuřené bestie. Tohle všechno zamíchané ve smradlavě mrazivém poměru. V jednotlivých motivech najdete velké množství agrese, takovou tu pradávnou touhu ničit hudbou. Za velmi povedený považuji i zvuk (recorded by Kalle Laanto (Cryptborn, Tramalizer) at Sonic Violence studio in Varkaus; then mixed and mastered by Dave Otero at Denver’s Flatline Studios). Skvělé jsou i motivy na obalech (každý nosič má svůj - artwork by Artem Grigoriev (vinyl) and Samuel Araya (CD)). Pokud jste kdysi dávno propadli rouhání, stejně jako moje maličkost, je pro vás novinka "Desolate Divine" doslova povinností. Jedná se o hudbu, která má v sobě cosi zvláštního, neklidného. Praskají u ní kosti tlakem, ale také vás donutí k pochmurnému zamyšlení. PROSCRIPTION jsou letos ve skvělé formě a odvedli vynikající práci po všech stránkách. Myslím si, že by vám neměli chybět i ve vaší sbírce morbidních artefaktů. Jsou jako obrácená modlitba, jako zvrácená seance pro vyvolávání děsivých sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Boží spravedlnost neexistuje. Modlil si se marně. K dávno padlým modlám, ke kříži, ke smutným očím plným utrpení. Rozhřešení nikdy nepřijde. Blasfemický, temný a chladný black death metalový rituál! Nebe je spálené na popel!
Asphyx says:
God's justice does not exist. You prayed in vain. To long-fallen idols, to the cross, to sad eyes full of suffering. Absolution will never come. The whole world has long been engulfed in darkness. Pain and cruel death are the only certainties. Clouds touch the ground and the undead roam in a bloody fog. I listen to the new album by the American-Finnish band PROSCRIPTION and I am in a completely different dimension. Powerful, morbidly colorful, and urgent music has that effect on me. I just have to believe in it. And with this band, that's always a certainty.
Careful readers of our website know very well that I also reviewed their previous album (you can find the link to the review below today's article). It is necessary to add again that these demons have already done a lot of ungodly work in bands such as MAVETH and LANTERN (plus many others, of course). There is certainly no shortage of quality, good songs, an atmosphere full of fear, black death metal blasphemy, and roughly chopped darkness. On the contrary, the new album burns from within, even though it is as cold as the hand of an old corpse on the surface.
From my very first encounters with the new album, which took place in a cold, dark basement, it was immediately clear to me that we were dealing with first-class black death metal that reeks of sulfur. It is urgent, harrowing, raw, and completely godless. Listening to this album will only confirm that heaven burned down long ago thanks to human hatred. You can walk through its ruins and remember a time when at least some light could be seen, but that is long gone. All that remains are sharp, wild riffs, raw melodies, killer drums, and the vocals of an enraged beast. All of this is mixed in a stinking, freezing ratio. In the individual motifs, you will find a great deal of aggression, that ancient desire to destroy with music. I also consider the sound to be very well done (recorded by Kalle Laanto (Cryptborn, Tramalizer) at Sonic Violence studio in Varkaus; then mixed and mastered by Dave Otero at Denver's Flatline Studios). The cover art is also great (each medium has its own - artwork by Artem Grigoriev (vinyl) and Samuel Araya (CD)). If you once fell into blasphemy, as I did, then the new album "Desolate Divine" is literally a must for you. It is music that has something special, something restless about it. It cracks your bones with pressure, but it also forces you into gloomy reflection. PROSCRIPTION are in great shape this year and have done an excellent job in every respect. I think they should not be missing from your collection of morbid artifacts. They are like a reversed prayer, like a perverted séance to summon terrifying forces that are definitely not of this world. There is no divine justice. You prayed in vain. To long-fallen idols, to the cross, to sad eyes full of suffering. Absolution will never come. A blasphemous, dark, and cold black death metal ritual! Heaven is burned to ashes!
Staré katakomby, zahalené do nepropustné tmy. Plíseň na zdech, podlaha plná rozdrcených kostí. Vstoupil jsem, aniž mě někdo pozval. Lákalo mě tajemno, mysticismus, byl jsem zvědavý, jaké zde kdysi dávno probíhaly obřady. Na oltáři je stále zaschlá krev obětí. Jakoby se v temnotě vznášely bolestivé výkřiky, zaříkávání, tichý šepot zvrácených modliteb. Je zde nové album německo-bangladéšských KHNVM. Jedná se o kapelu, která mě uhranula již svojí předešlo tvorbou. Zašel jsem i na jeden undergroundový koncert. (vše je zdokumentováno a odkazováno dole pod dnešní recenzí).
Novinka si mě i letos ihned získala na svojí stranu. Je v ní totiž obsaženo vše, do od dobré hudby žádám. Silné melodie, černá aura, tajemno, mysticismus, divoká spiritualita. Kapela moc dobře ví, jak navodit mrazivou, temnou a nihilistickou náladu. Krev mi tuhne v žilách a užívám si jednotlivé motivy. Skladby jsou velmi dobře napsány. Opravdově, uvěřitelně, autenticky. Ihned se mi dostaly do žil a staly se i mojí součástí.
Existuje něco mezi životem a smrtí? Co se stane, když po dlouhém utrpení odejdeme na druhou stranu? Rozplyneme se v temnotě nebo jen shnijeme v zemi jako kusy nepotřebného masa? Líbí se mi, že KHNVM mají texty, které v sobě mají hloubku, jasné sdělení. Nečekejte jen obyčejný doplněk a opravdu vám doporučuji, abyste jim věnovali pozornost. Za velmi povedený považuji zvuk, který je důrazný, ostrý, ale zároveň si zachovává takovou tu klasickou špinavost (přesto je i čitelný). Motiv na obalu potom krásně doplňuje muziku samotnou. Zkrátka a dobře, po řemeslné stránce odvedla kapela skvělou práci a vy se tak můžete v klidu soustředit na muziku samotnou. Ta je svým způsobem neklidná, těkající, přesto se velmi dobře poslouchá. Měl jsem zrovna doma na recenzi spoustu nových nahrávek, ale v soukromí, jen tak pro morbidní radost, jsem poslouchal stále dokola pouze "Cosmocrator". Jedná se totiž o propracované dílo po všech stránkách, ve kterém je stále co objevovat. Některé pasáže jsou složitější, těžší na pochopení, ale to se mi právě líbí. KHNVM nejsou jako ostatní, mají svůj výraz, originální ksicht. To je v dnešní době vlastně takový malý zázrak. Pokud tedy máte bohatou fantazii, rádi u nových desek přemýšlíte, necháváte je na sebe působit a unášet se na zpěněných, krvavých vlnách řeky smrti, neváhejte ani chvilku. Kapela sice v sobě nezapře inspiraci klasickými tradičními kapelami, ale navíc přidává kus sebe samých, velkou spoustu vlastních nápadů a invence. Navíc zazní i postupy z indického kontinentu, které krásně doplňují už tak temnou a pochmurnou náladu celé nahrávky. Staré katakomby, zahalené do nepropustné tmy. Plíseň na zdech, podlaha plný rozdrcených kostí. Vstoupil jsem, aniž mě někdo pozval. Lákalo mě tajemno, mysticismus, byl jsem zvědavý, jaké zde kdysi dávno probíhaly obřady. Na oltáři je stále zaschlá krev obětí. Temný, syrový death metal, plný lidského utrpení, existencialismu, spirituality! Budete strženi do propasti!
Asphyx says:
Old catacombs, shrouded in impenetrable darkness. Mold on the walls, the floor littered with crushed bones. I entered without being invited. I was drawn to the mystery, the mysticism, curious about the rituals that once took place here long ago. The altar is still covered in the dried blood of victims. It is as if painful cries, incantations, and the quiet whispers of perverted prayers float in the darkness. Here is the new album by the German-Bangladeshi band KHNVM. This is a band that has already captivated me with their previous work. I even went to an underground concert. (Everything is documented and linked below today's review).
The new album immediately won me over again this year. It contains everything I ask for in good music. Strong melodies, a dark aura, mystery, mysticism, wild spirituality. The band knows very well how to evoke a chilling, dark, and nihilistic mood. My blood runs cold, and I enjoy the individual motifs. The songs are very well written. Genuine, believable, authentic. They immediately got under my skin and became a part of me.
Is there something between life and death? What happens when we pass away after a long period of suffering? Do we dissolve into darkness or simply decay in the ground like pieces of useless flesh? I like that KHNVM's lyrics have depth and a clear message. Don't expect just an ordinary accompaniment, and I really recommend that you pay attention to them. I consider the sound to be very well done, emphatic and sharp, but at the same time retaining that classic dirtiness (yet still legible). The motif on the cover beautifully complements the music itself. In short, the band has done a great job from a technical standpoint, allowing you to focus on the music itself. It is restless and volatile in its own way, yet very easy to listen to. I had a lot of new recordings at home to review, but in private, just for the morbid pleasure of it, I listened to "Cosmocrator" over and over again. It is a sophisticated work in every respect, in which there is always something new to discover. Some passages are more complex, more difficult to understand, but that's what I like about it. KHNVM are not like others, they have their own expression, their own original face. In today's world, that's actually a small miracle. So if you have a rich imagination, if you like to think about new albums, let them sink in and carry you away on the foamy, bloody waves of the river of death, don't hesitate for a moment. The band cannot deny its inspiration from classic traditional bands, but it also adds a piece of itself, a lot of its own ideas and inventiveness. In addition, there are influences from the Indian continent, which beautifully complement the already dark and gloomy mood of the entire recording. Old catacombs, shrouded in impenetrable darkness. Mold on the walls, the floor covered with crushed bones. I entered without being invited. I was drawn to the mystery, the mysticism, curious about the rituals that once took place here long ago. The altar is still covered with the dried blood of victims. Dark, raw death metal, full of human suffering, existentialism, spirituality! You will be dragged into the abyss!
Vždycky jsem upřednostňoval u hudby surovost, temnotu a chlad. Líbí se mi tajemno a rád si nechávám vyprávět příběhy o smrti a utrpení. Pokaždé, když potkám kapely jako jsou SARS, tak si jen tak sednu a nechávám album, aby na mě jen tak působilo. Včera vysílali ve zprávách, že se ulicemi našeho města toulá vrah. Ustřelil hlavu své ženě a ihned se stal celebritou. Dnešní svět je zvrácený, víte o tom? Myslím si, že vám, svým čtenářům, to nemusím vysvětlovat.
Když jsem začal "Synthetic Domination" poslouchat, připadal jsem si jako na špinavé ulici. Dlouhé stíny ukrývající zlo a nenávist. Záblesk nože, krev a potom už jenom konec. Kapela hraje death metal, grindcore, má takový ten groove drive. Vše je ohlodáno na kost. Divoké, upřímné, zahrané od srdce.
Nebudu vám tu psát, komu všemu je tvorba téhle smečky podobá. Pusťte si ukázky, uslyšíte sami. S touhle muzikou nemám v podstatě žádný problém. Jenom snad, několik lehkých připomínek starého metalového psa. Zvuk je v absolutním pořádku (i když syrovost převažuje nad hutností), je náležitě chladný a divoký. Motiv na obalu se také povedl. Co se týká hudby samotné, tak ta je v určitých momentech lehce monotónní. Vše ubíhá převážně ve středním tempu, ocenil bych trošku víc šlápnout na plyn. Některé motivy jsou skvělé, jiné trošku slabší. Nicméně, kapela, která má na svém kontě ještě jedno EP a letos debutuje, je na velmi dobré cestě. Hodně se mi líbí takové ty psycho pasáže, ty dodávají albu na uvěřitelnosti, zvrácenosti. Celkově mě potom "Synthetic Domination" i přes lehké výhrady, které opravdu berte jenom jako povzdechnutí starého prašivého psa, baví. Je slyšet, že kapela nad svojí muzikou přemýšlí, že chce mít svůj výraz, ksicht. Navíc, znáte to, muziky je dnes velké množství a osobně ctím zásadu, že to co se mi nelíbí, tak o tom nepíšu. Poláci na to jdou odhodlaně, je slyšet, že pevně věří své morbidní práci. Líbí se mi to víc, než kdyby byli absolutně dokonalí. Rád se toulám v podzemí, nahlížím do jednotlivých katakomb. Jsem moc rád, že jsem SARS potkal. Jejich muzika má v sobě něco, co mě opravdu baví. Napětí, neklid, opravdovost, říkejte si tomu, jak chcete, já raději znovu přidám hlasitost. Včera vysílali ve zprávách, že se ulicemi našeho města toulá vrah. Ustřelil hlavu své ženě a ihned se stal celebritou. Dnešní svět je zvrácený, víte o tom? Dnes jej chytili a ihned rozdal velkou spoustu rozhovorů. Kruté, syrové death metalové album s krvavou grindcore příchutí! Muzika ostrá jako břitva!
Asphyx says:
I have always preferred raw, dark, and cold music. I like mystery and enjoy hearing stories about death and suffering. Whenever I come across bands like SARS, I just sit down and let the album wash over me. Yesterday, the news reported that a murderer is roaming the streets of our city. He shot his wife in the head and instantly became a celebrity. Today's world is twisted, you know that? I don't think I need to explain that to you, my readers.
When I started listening to "Synthetic Domination", I felt like I was on a dirty street. Long shadows hiding evil and hatred. A flash of a knife, blood, and then just the end. The band plays death metal, grindcore, it has that groove drive. Everything is stripped down to the bone. Wild, honest, played from the heart.
I won't write here who this band's work resembles. Listen to the samples and hear for yourself. I have basically no problem with this music. Just a few minor comments from an old metalhead. The sound is absolutely fine (although rawness prevails over density), appropriately cold and wild. The cover art is also well done. As for the music itself, it is slightly monotonous at times. Everything runs mostly at a medium tempo, I would appreciate a little more gas. Some motifs are great, others a little weaker. Nevertheless, the band, which has one more EP under its belt and is debuting this year, is on a very good path. I really like the psycho passages, they add credibility and perversity to the album. Overall, despite my slight reservations, which you should really take as the grumbling of an old mangy dog, I enjoy "Synthetic Domination". You can hear that the band thinks about their music, that they want to have their own expression, their own face. Besides, you know how it is, there's a lot of music out there these days, and personally, I stick to the principle that if I don't like something, I don't write about it. The Poles are determined, you can hear that they firmly believe in their morbid work. I like it more than if they were absolutely perfect. I like to wander around underground, looking into individual catacombs. I'm very glad I met SARS. There's something about their music that I really enjoy. Tension, restlessness, authenticity, call it what you want, I'd rather turn up the volume again. Yesterday, the news reported that a murderer was roaming the streets of our city. He shot his wife in the head and instantly became a celebrity. Today's world is twisted, you know that? They caught him today and he immediately gave a lot of interviews. A cruel, raw death metal album with a bloody grindcore flavor! Music as sharp as a razor!
A few questions - interview with death metal band from Poland - SARS.
Answered Cinek (guitars) and Dyvan (vocals), thank you!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
SARS is a four-member band founded in 2018 in Rzeszów (Poland) by the current guitarist, Cinek. As a band, we focus on developing our own style, blending different musical genres and calling it BLASTEMATICGROOVE-CORE – a mix of blast beats, mathematical divisions based on groove-core riffs, and insane vocals.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Synthetic Domination was recorded entirely DIY, at my home studio, using live instruments. It was fully mixed and mastered by myself.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
At the moment, we have released 500 copies as well as a digital version, which can be found on most streaming platforms. All merch is available on our Bandcamp page, at our concerts, or by contacting us directly through social media or email.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
The author of the lyrics is the vocalist Dyvan, who will answer this question himself:
I wrote all the lyrics for Synthetic Domination myself. The writing process stretched over a long period, deliberately unhurried. As a band, we agreed early on that we wouldn’t impose any deadlines before entering the studio — a decision that gave me complete creative freedom. No pressure, no compromise. From the outset, I knew what I didn’t want: no religious overtones, no overt political preaching, and definitely no poetic gymnastics. I’m not the kind of writer who wraps thoughts in elaborate metaphors. I prefer directness — clarity with weight. Thematically, the lyrics revolve around a seemingly obvious yet deeply unsettling period: World War II. But rather than retread familiar ground, I chose a different lens. The focus isn’t Auschwitz-Birkenau, but Monowice — a nearby subcamp tied to the IG Farben industrial complex. It’s a place often overlooked, yet central to the machinery of horror. I encourage listeners to explore this history. It’s no exaggeration to say that without IG Farben’s factories, the Austrian painter might never have had the means to ignite the war.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The band’s logo was created by me, while the artwork for Synthetic Domination was done by Maciej Janas (from the band Ketha).
At the moment, we don’t have our own website and use social media instead. I think that, for now, it’s a simple and fast means of communication.
As for the question of whether these things are important, I would say: it depends on how skillfully someone uses the information provided – to that extent, it becomes important.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
I must admit, we didn’t manage to find a label. We released this material ourselves, which makes reaching a wider audience not so easy, but on the other hand, it’s very satisfying.
Despite the self-release, we are still looking for genuine interest from a label – so if anyone is interested, feel free to get in touch with us.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Each of us has our favorite bands and moves within different musical genres, both as musicians and as listeners. That’s why everything we create has this exact mix that we enjoy.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
We mainly perform in Poland. So far, most of our shows have been in clubs. Do we have one best performance? Hmm. We always give 100% at our concerts, no matter if we’re playing for a few people or a larger crowd. It has to be played properly, and each of us gives it our best!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans definitely include concerts and new material. We’re constantly working on it. We’re not slacking off :)
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
We invite anyone interested to contact us directly here:
Ave CLAIRVOYANCE! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole history of CLAIRVOYANCE.
Denis: We started playing together in late 2019 I think. First it was just me and Maciej who took over the vocals while I focused on the guitar, but quickly after that the drummer Adrian and the bassist Jan had also joined the band. In early 2020 we recorded our first 3 songs and put them on Bandcamp, and to our surprise the demo got picked up really fast by Caligari Records. Over the next several years we played a lot of shows (including Tones of Decay festival in Prague in 2023), released an EP via Blood Harvest Records, and had some changes in the lineup with Kacper and Vlad becoming the permanent members of the band taking over the guitar and bass, respectively.
This year you have just released a fresh new album "Chasm of Immurement". Once again it is dark, gritty and honest death metal from the old school. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?
Denis: Yeah, compared to our previous releases, the LP was done in a much more professional manner. We were more prepared, had a clear plan of what should be done and when and we tried to stick to it as closely as possible. There were some hiccups along the way and the recording and writing process itself took a bit longer than we wanted initially, but at the end of the day it turned out to have the level of quality we were aiming for, but without sounding too clean or being overproduced.
Kacper: As Denis mentioned, we wanted to make it significantly better than our previous records, but at the same time, we didn’t want to overproduce it. We also learned a few lessons during the process and already have some ideas about what could be improved next time but that’s part of the journey every band has to go through, I think.
I find the new record to be an order of magnitude more complicated, perhaps less accessible at first, but at the same time incredibly dark and evil than your 2022 EP "Threshold of Nothingness". Was that the intention? How did the album actually come together and how did you compose the music?
Denis: I feel like the 2022 EP was a bit of a fluke in our (rather small) discography in the sense that while it was mostly written by me (same as the Chasm of Immurement LP) and did have some good riffs, the overall result came out to be not up to our usual standards. Maybe it's the quality of production (we recorded the whole thing at our rehearsal space), or maybe it's because of what Clairvoyance was going through as a band at that time (lineup changes, etc.), but ultimately it failed to show what we were really capable of as composers and musicians.
So when we started working on Chasm of Immurement some time around 2022/2023, we instantly knew that it had to be better, more complex, and layered. Hard to say if it ended up being less accessible because of that, as we never had any intentions to reduce our music to solely playing caveman riffs (which to be honest we do like and still incorporate sometimes); I would rather call the overall listening experience being a bit more refined now. On the other hand, probably the biggest reason why the LP sounds the way it does is the production, which helped a lot to put these new 6 tracks into a single coherent piece of music.
I have "Chasm of Immurement" in my MP3 player and I have to say I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on a tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?
Kacper: I was responsible for the entire recording process and part of the mixing, which we carried out at Dobra 12 Studio in my hometown. Having worked as a sound engineer in the past, I knew exactly how to approach the recording to achieve the results we were aiming for. Once we had all the tracks recorded, I began the mixing stage, which I completed together with my friend Piotrek Polak, who owns the studio and also handled the mastering. I definitely needed some help to speed up the process and to have a fresh pair of ears involved. We chose not to separate the mixing and mastering sessions, as I believe it’s not always necessary to achieve great results. From a technical perspective, keeping everything in one session gave us full control over each stage of the production. I think everyone is happy with the final result, and I’m glad to hear that others appreciate the recording quality and the hard work we put into it.
Who wrote the lyrics on "Chasm of Immurement"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?
Denis: Previously we shared the writing process within the band, but for Chasm of Immurement it was our vocalist Maciej's responsibility to compile the lyrics. As the title of the record suggests, the main theme that goes through the narrations on the LP revolves around being imprisoned one way or the other, both physically and mentally, be it in a mind inside of a sick and rotten human body, or as a person in the endless space that surrounds us. That said, for us the lyrics are never in the foreground. We treat vocals as a separate instrument, the main role of which is to add to the atmosphere.
Is Paolo Girardi signed under the cover of "Chasm of Immurement"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover? What exactly does it mean in relation to the music?
Denis: He did sign it, yes! Paolo is one of our favourite painters in the scene, so it was a no-brainer for us to contact him to do something for the album. We had a few ideas in mind already on what we’d like to see, but ultimately it was Paolo’s vision that ended up on the final iteration of the artwork. As for the meaning, I guess it references some of the themes mentioned in the lyrics, such as the darkness and nothingness of human existence that sucks our souls into it.
Looking back to the beginning...What was the first impulse that made you put the band together? And why death metal? It's not exactly the styles that would have gained you a lot of "fame".
Denis: Honestly when we started the band back in 2019 all we wanted was just to have some fun, maybe play a few shows here and there, and that’s it basically. Not to say we don’t have fun right now, but for sure the band became a much more important part of our lives, and we try to treat it respectfully while balancing our personal stuff and full time jobs. As for the "fame", I'm not sure I want it even if there was an option to get mainstream. Knowing how things can look for big touring bands in the scene, I think I'd rather prefer a more stable life. But who knows, maybe someone like Metal Blade will sign us up and offer loads of money?
You come from Warsaw and play extreme death metal. Our readers would be interested to know how the death black metal scene works in Poland. To tell you the truth, lately I've been hearing from you only great bands again. Does it mean that the scene is very strong in your country nowadays? What about gigs, how many people come?
Denis: The scene is strong for sure here in Poland. Tons of cool new bands (Species (who recently signed with 20 Buck Spin), Toughness, Frightful, Mental Funeral to name a few), as well as loads of cool live gigs to see mainly thanks to Tomek, the owner of Behind the Mountain booking/distro/record label.
There’s of course a lot more mainstream stuff going on currently both in death and black metal in Poland, but I’m not really following any of it.
From your music you can feel that you are influenced by both the American death metal school and the old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I wonder which bands had/have the biggest influence on CLAIRVOYANCE?
Denis: People often say that we sound a lot like Incantation, and while I do like what John McEntee is doing, it’s not my favorite band (blasphemy, I know!), and it was never a source of inspiration for Clairvoyance. But generally speaking yeah, we do like a lot of 90s stuff from the USA and Europe (Finland specifically), but I can't really say that there's a particular band that we look up to when making music for the band. Honestly, as pretentious as it sounds, I don't even listen to death metal that much anymore apart from new releases from bands like Innumerable Forms or Apparition, or maybe the old stuff from The Chasm or Death.
What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival, a city you'd like to perform in?
Denis: Live shows are something that we always liked to do, so whenever there’s an option to play in a good company with good people around, we’ll most likely be up for it no matter if it’s a small venue for 50 people or a relatively large festival like Tones of Decay.
I’d really like to tour the States (maybe with someone like Tomb Mold?) and visit places where death metal really started as a genre.
Kacper: I've always wanted to go to Asia, so Japan, Korea, or China would be amazing places to tour. I don’t understand those cultures very well (and I don’t think I ever truly will), which is exactly why I’m so curious about them. Getting to know the local scene there would be even cooler. Playing with Obituary would be great too, as they were one of the first death metal bands I discovered in my childhood.
We're coming to the end so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called death metal? What is this music to you and why did you choose this style?
Denis: There's already a rather strict definition for death metal as a genre, but I feel like it doesn't really convey what this music is for me really, both as a musician and a listener. There are countless other genres around that might do certain things better, but I think what I like the most about it is the lack of boundaries and the sheer amount of different flavours of music you get as a listener without stressing about what's trve kvlt or not or if someone will gatekeep you from liking your favourite band because it's not true underground anymore.
I recently listened to a podcast with George Clarke from Deafheaven, and at some point he was talking about the amount of flack they got from black metal fans for releasing Sunbather back in the day. I feel like stuff like that wouldn't even happen in the death metal scene, and bands like Blood Incantation or Tomb Mold are good examples of this.
Kacper: Personally, I’m not too concerned with strict definitions. Of course, there are frameworks we work within, but they’re ultimately quite flexible. If something resonates with me, I don’t care what label it carries. To me, death metal is just a means of expressing yourself but I’m not stuck only into that one.
What is CLAIRVOYANCE planning in the coming months? If you have something to say to fans, promoters, labels, here's the space…
Denis: The positive reception we got from the LP gave us a lot of motivation, so we started working on new material already. It’s a long shot at the moment, but I hope we’ll have a few new songs ready by the end of the year. So maybe a split with someone or a new EP? We’ll see.
And of course we have live shows planned for the remainder of the year and early 2026, both in Poland and other places.
Kacper: As Denis mentioned, we would like to record something new this year and just not stop with what we’re doing now. I would like to thank everyone who supports us because without that, we would never have been able to do what we are doing. And of course, big thanks to Carbonized Records for releasing our album. We’re really happy with our cooperation and proud to be part of the label.
I'm going to listen to your new album "Chasm of Immurement" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck. Thank you for the interview and I look forward to seeing you live sometime!
Denis: Thanks a lot for having us and for such kind words! For me this is one of the reasons to keep going, that is to give fans some good music they can vibe to.
Kacper: Thanks!
Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):
Ave CLAIRVOYANCE! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií CLAIRVOYANCE.
Denis: Začali jsme hrát společně koncem roku 2019, pokud se nepletu. Nejdřív jsme byli jen já a Maciej, který převzal zpěv, zatímco já jsem se soustředil na kytaru, ale brzy poté se k nám připojili také bubeník Adrian a basák Jan. Na začátku roku 2020 jsme nahráli naše první tři skladby a dali je na Bandcamp, a k našemu překvapení si demo velmi rychle vybralo vydavatelství Caligari Records. V následujících letech jsme odehráli spoustu koncertů (včetně festivalu Tones of Decay v Praze v roce 2023), vydali EP u Blood Harvest Records a došlo k několika změnám v sestavě, kdy se Kacper a Vlad stali stálými členy kapely a převzali kytaru a basu.
Letos jste vydali právě čerstvou novinku „Chasm of Immurement“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal ze staré školy. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?
Denis: Ano, ve srovnání s našimi předchozími alby bylo LP natočeno mnohem profesionálnějším způsobem. Byli jsme lépe připraveni, měli jsme jasný plán, co a kdy je třeba udělat, a snažili jsme se ho co nejvíce dodržet. Cestou se vyskytly nějaké překážky a samotný proces nahrávání a skládání trval o něco déle, než jsme původně chtěli, ale nakonec se podařilo dosáhnout úrovně kvality, o kterou jsme usilovali, aniž by album znělo příliš čistě nebo bylo přehnaně produkované.
Kacper: Jak zmínil Denis, chtěli jsme, aby bylo výrazně lepší než naše předchozí desky, ale zároveň jsme nechtěli, aby bylo přeprodukované. Během procesu jsme se také poučili a už máme několik nápadů, co by se dalo příště vylepšit, ale to je podle mě součástí cesty, kterou musí projít každá kapela.
Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá, než vaše EP „Threshold of Nothingness“ z roku 2022. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?
Denis: Mám pocit, že EP z roku 2022 bylo v naší (poměrně malé) diskografii trochu náhodou v tom smyslu, že ačkoli jsem ho z větší části napsal já (stejně jako LP Chasm of Immurement) a mělo několik dobrých riffů, celkový výsledek nakonec nedosáhl našich obvyklých standardů. Možná je to kvalitou produkce (celé jsme to nahráli v naší zkušebně), nebo možná kvůli tomu, čím Clairvoyance v té době jako kapela procházeli (změny v sestavě atd.), ale nakonec nedokázali ukázat, čeho jsme jako skladatelé a hudebníci opravdu schopni.
Když jsme tedy někdy kolem roku 2022/2023 začali pracovat na Chasm of Immurement, okamžitě jsme věděli, že musí být lepší, komplexnější a vrstevnatější. Těžko říct, jestli to nakonec vedlo k tomu, že je album méně přístupné, protože jsme nikdy neměli v úmyslu omezit naši hudbu pouze na hraní primitivních riffů (které, upřímně řečeno, máme rádi a někdy je stále používáme). Spíše bych řekl, že celkový poslechový zážitek je nyní o něco rafinovanější. Na druhou stranu, pravděpodobně největším důvodem, proč LP zní tak, jak zní, je produkce, která velmi pomohla spojit těchto 6 nových skladeb do jednoho souvislého hudebního celku.
Mám „Chasm of Immurement“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?
Kacper: Byl jsem zodpovědný za celý proces nahrávání a část mixování, které jsme provedli ve studiu Dobra 12 v mém rodném městě. Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti pracoval jako zvukový inženýr, věděl jsem přesně, jak k nahrávání přistupovat, abychom dosáhli výsledků, které jsme si stanovili. Jakmile jsme měli všechny skladby nahrané, začal jsem s mixováním, které jsem dokončil společně s mým přítelem Piotrem Polakem, který je majitelem studia a také se postaral o mastering. Rozhodně jsem potřeboval pomoc, abych proces urychlil a měl k dispozici čerstvý pár uší. Rozhodli jsme se nemíchat a mastering oddělovat, protože si myslím, že to není vždy nutné k dosažení skvělých výsledků. Z technického hlediska nám zachování všeho v jedné relaci poskytlo plnou kontrolu nad každou fází produkce. Myslím, že všichni jsou s konečným výsledkem spokojeni, a jsem rád, že ostatní oceňují kvalitu nahrávky a tvrdou práci, kterou jsme do ní vložili.
Kdo je autorem textů na „Chasm of Immurement“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Denis: Dříve jsme se o psaní textů dělili mezi členy kapely, ale v případě alba Chasm of Immurement měl za sestavení textů odpovědnost náš zpěvák Maciej. Jak naznačuje název alba, hlavní téma, které se prolíná texty na LP, se točí kolem uvěznění v té či oné podobě, ať už fyzického, nebo psychického, ať už v mysli uvnitř nemocného a zkaženého lidského těla, nebo jako člověk v nekonečném prostoru, který nás obklopuje. To však neznamená, že texty jsou pro nás v popředí. Vokály považujeme za samostatný nástroj, jehož hlavní úlohou je dotvářet atmosféru.
Pod obalem novinky „Chasm of Immurement“ je podepsán Paolo Girardi? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali? Co má vlastně přesně znamenat ve vztahu k hudbě?
Denis: Ano, podepsal to! Paolo je jedním z našich oblíbených malířů na scéně, takže pro nás bylo samozřejmé, že ho oslovíme, aby pro album něco vytvořil. Měli jsme už pár nápadů, jak by to mělo vypadat, ale nakonec to byla Paoloova vize, která se promítla do finální podoby obalu. Co se týče významu, myslím, že odkazuje na některá témata zmíněná v textech, jako je temnota a nicota lidské existence, která vtahuje naše duše.
Když se ještě podíváme na začátek…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Nejsou to zrovna styly, které by vám získaly velkou „slávu“.
Denis: Upřímně řečeno, když jsme v roce 2019 založili kapelu, chtěli jsme se jen bavit, možná odehrát pár koncertů sem tam, a to je v podstatě vše. Nechci říct, že se teď nebavíme, ale kapela se určitě stala mnohem důležitější součástí našich životů a snažíme se k ní chovat s respektem, zatímco se snažíme skloubit naše osobní záležitosti a práci na plný úvazek. Co se týče „slávy“, nejsem si jistý, jestli bych ji chtěl, i kdybychom měli možnost proniknout do mainstreamu. Vím, jak to vypadá s velkými kapelami na turné, a myslím, že bych raději preferoval stabilnější život. Ale kdo ví, možná nás podepíše někdo jako Metal Blade a nabídne nám spoustu peněz?
Pocházíte z Varšavy a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Polsku death black metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším zase jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Denis: Scéna je tady v Polsku rozhodně silná. Je tu spousta skvělých nových kapel (Species (kteří nedávno podepsali smlouvu s 20 Buck Spin), Toughness, Frightful, Mental Funeral, abych jmenoval alespoň některé) a také spousta skvělých koncertů, hlavně díky Tomkovi, majiteli bookingové/distribuční/nahrávací společnosti Behind the Mountain.
V Polsku se samozřejmě v současné době děje mnohem více mainstreamových věcí, jak v death metalu, tak v black metalu, ale já to moc nesleduji.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CLAIRVOYANCE největší vliv?
Denis: Lidé často říkají, že zníme hodně jako Incantation, a i když se mi líbí, co dělá John McEntee, není to moje oblíbená kapela (vím, že je to rouhání!) a nikdy nebyla inspirací pro Clairvoyance. Ale obecně vzato, ano, máme rádi hodně věcí z 90. let z USA a Evropy (konkrétně z Finska), ale nemůžu říct, že by existovala nějaká konkrétní kapela, ke které vzhlížíme, když tvoříme hudbu pro kapelu. Upřímně řečeno, i když to zní namyšleně, už ani tolik neposlouchám death metal, kromě nových alb kapel jako Innumerable Forms nebo Apparition, nebo možná starých věcí od The Chasm nebo Death.
Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?
Denis: Živé koncerty jsme vždycky rádi dělali, takže kdykoli se naskytne příležitost zahrát si v dobré společnosti s dobrými lidmi, pravděpodobně do toho půjdeme, ať už jde o malý klub pro 50 lidí nebo relativně velký festival jako Tones of Decay.
Rád bych absolvoval turné po Spojených státech (možná s někým jako Tomb Mold?) a navštívil místa, kde death metal jako žánr skutečně vznikl.
Kacper: Vždycky jsem chtěl jet do Asie, takže Japonsko, Korea nebo Čína by byly úžasnými místy pro turné. Tyto kultury moc dobře neznám (a myslím, že nikdy úplně nepoznám), a právě proto mě tak zajímají. Ještě lepší by bylo poznat tamní místní scénu. Skvělé by bylo také zahrát si s Obituary, protože to byla jedna z prvních death metalových kapel, které jsem objevil v dětství.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Denis: Pro death metal jako žánr již existuje poměrně striktní definice, ale mám pocit, že ta pro mě jako hudebníka i posluchače nevyjadřuje, co pro mě tato hudba skutečně znamená. Existuje nespočet jiných žánrů, které možná v některých ohledech fungují lépe, ale na death metalu se mi nejvíc líbí absence hranic a obrovské množství různých hudebních stylů, které jako posluchač můžete objevovat, aniž byste se museli stresovat tím, co je „trve kvlt“ a co ne, nebo zda vám někdo zakáže mít rád vaši oblíbenou kapelu, protože už není „true underground“.
Nedávno jsem poslouchal podcast s Georgem Clarkem z Deafheaven a v jednu chvíli mluvil o tom, kolik kritiky dostali od fanoušků black metalu za vydání alba Sunbather. Mám pocit, že něco takového by se v death metalové scéně ani nestalo, a kapely jako Blood Incantation nebo Tomb Mold jsou toho dobrým příkladem.
Kacper: Osobně se příliš nezabývám striktními definicemi. Samozřejmě existují rámce, ve kterých pracujeme, ale nakonec jsou docela flexibilní. Pokud mě něco osloví, nezajímá mě, jakou nálepku má. Pro mě je death metal jen prostředkem k vyjádření sebe sama, ale nejsem na něj fixovaný.
Co chystají CLAIRVOYANCE v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…
Denis: Pozitivní ohlasy na LP nás velmi motivovaly, takže jsme se již pustili do práce na novém materiálu. Momentálně je to ještě v nedohlednu, ale doufám, že do konce roku budeme mít připraveno několik nových skladeb. Možná tedy split s někým nebo nové EP? Uvidíme.
A samozřejmě máme naplánované koncerty na zbytek roku a začátek roku 2026, jak v Polsku, tak i jinde.
Kacper: Jak zmínil Denis, rádi bychom letos nahráli něco nového a nepřestali s tím, co děláme teď. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporují, protože bez toho bychom nikdy nemohli dělat to, co děláme. A samozřejmě velké díky Carbonized Records za vydání našeho alba. Jsme opravdu spokojeni s naší spoluprací a hrdí na to, že jsme součástí tohoto labelu.
Jdu si vaši novou desku „Chasm of Immurement“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!
Denis: Moc děkujeme za rozhovor a za milá slova! Pro mě je to jeden z důvodů, proč pokračovat, abych fanouškům mohl nabídnout dobrou hudbu, kterou si mohou užít.
Kacper: Díky!
Recenze/review - CLAIRVOYANCE - Chasm of Immurement (2025):
.JPG)