DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 28. února 2026

Interview - THE CRAWLING - The perfect essence of sadness, cold, darkness, and despair that will get into your subconscious!


Interview with irish doom death metal band  - THE CRAWLING.

Answered Andy Clarke (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026):

Hail THE CRAWLING! I’ve just returned from the forest. It’s freezing here and a lot of snow has fallen. I was wandering along forest paths, but in my thoughts I was at your concert in Belfast. I have to pay you a compliment – the new album, the live recording, is truly excellent. Why did you record it at this particular place? And how did the idea to record this performance actually come about?

Thank you for the kind words. We’re genuinely stoked with how the live album turned out. We’d never done anything like this before, so we were curious ourselves how it would sound.

We recorded it in The Limelight because it’s essentially our hometown venue. We’ve played there countless times, the sound is always good, and the crowd is consistently strong. It just made sense.

The idea to record it came a bit out of nowhere. I grew up loving live albums and always dreamed of doing one, but I wasn’t sure if it was even possible or if anyone would care. We actually recorded a live show a year earlier, but for various reasons it didn’t work out and was shelved. After a lineup change, we talked about trying again, and a hometown show felt like the obvious choice.

We’re friendly with the venue’s engineer, and thankfully he offered to record the entire show. Adrien (bass) is heavily into video, so he set up multiple cameras, which looked incredible. That’s why we also ended up with the full live video -it’s on our YouTube channel now.


And so I don’t forget… I’ve been listening to you since 2017, when your recording Anatomy of Loss literally bewitched me. I became your fan and I like to return to your music. Every time I need to stop, slow down, and organise my thoughts, you are among my frequent choices. But that’s me – many of our readers don’t know you. Could you please introduce the band? When and how did the idea to play doom death metal actually come about? Please take us through the history of THE CRAWLING.

That’s amazing to hear, and we’re honoured you’ve stuck with us since Anatomy of Loss.
The Crawling started in late 2015. An old mate I hadn’t seen in years rang me up and suggested jamming some death metal just for fun. We met up and played some Entombed and Bolt Thrower. After that jam, I felt there was something there, so we brought in other musicians and started properly.

The move into doom death happened naturally. I’m a huge fan of the genre -My Dying Bride, Katatonia, Anathema, Novembre, Decomposed -the list goes on. That influence is so deeply embedded in how I write that there was really no alternative. It had to be doom death.

From there, I just kept writing and seeing where the journey went. That led to singles, EPs, albums, videos, and hundreds of shows across multiple countries. It’s been unreal.

Let’s move on to the new album Live in Belfast MMXXIV. Do you know what I really like about it? The sound! Very often with live recordings I have a problem that everything is overly cleaned up, and in some cases I’ve even encountered added applause, etc. I don’t like writing about such albums, but with you I’m very satisfied. The sound is very authentic, raw, and cold. How did you record it and who is credited as the sound engineer?

I’m really glad the sound stood out to you. We wanted it to feel live -not polished to death. The approach was simple: use the venue microphones and take the feed directly from the desk. What you hear is what happened on the night. Nothing added. Nothing removed.

The show was recorded by Brian Collins, and I handled the mixing and mastering. I kept it minimal: basic EQ, light compression, and mastering. No overdubs. No fixes.

There was temptation to clean things up, but I decided against it. You can clearly hear my guitar drop out for two bars during Sparrow because of a technical issue -but that’s real. That’s heavy metal. Raw and unfiltered. It also haunts me … lol


How did you put together the setlist for the concert? Did you play only proven songs that you know “work,” or did you prepare something more special as well?

For the setlist, we focused on our strongest material, with a heavy lean toward the latest album All of This for Nothing. There are songs people expect -The Right to Crawl, Wolves and the Hideous White -so they were never getting cut.

We also included Another Vulture, which took a lot of rehearsal because it’s tricky with all the changes, especially while handling vocals. You can hear me struggle a bit -but again, that’s honest.

Why Belfast specifically? Does that mean it’s your home scene? Do you have the most fans there? In which club was the recording actually made? By the way, can you recommend places in Belfast to go for good music? For beer (and girls 😊)? Where do metalheads hang out?

Yes, Belfast is our home. That’s where the band grew and where we built our foundations with the people who supported us early on. The recording took place in The Limelight 2, a well-known Belfast venue that hosts a lot of touring metal bands.

As for the scene -honestly, a lot of music clubs have disappeared over the years, and I’m also old and completely out of touch now! That said, Voodoo is probably the best place in Belfast for live music and a few beers. If you ever make it over, it’s worth a visit.


I don’t know how you personally have it set up, but I’m an old metal fan who listens to music mainly with his heart. A band has to literally sink its claws into me, get into my head. I have to enjoy it as a whole – how it plays, but also how it comes across as people. Lyrics matter a lot too. Where do you draw inspiration for them? Books, films, life?

I relate strongly to what you said about listening with the heart. Music carries messages, stories, and lessons -especially in the styles I listen to most.

All of The Crawling’s music is inspired by people. I constantly observe human behaviour and interaction. I’m fascinated by love, death, loss, and how people cope with those things. I always write from experience -sometimes my own fears and thoughts, other times things I’ve seen others go through.

There are many jokes and stories about the Irish. Unfortunately, I’ve never been to your beautiful country. I’d love to visit – it’s one of my dreams. I follow not only your music scene, but also documentaries about nature and history. Do you think all of this somehow reflects in your music? That gloom, sadness, nostalgia, melancholy, stubbornness?

Music is always shaped by where you come from. Ireland can be grey, cold, harsh, and miserable - which actually helps. I mostly write at night, but our weather makes it easy to get into that mindset during the day too.

That said, Ireland can also be beautiful. I spend a lot of time on the coast, camping, being near the sea. I love it. That’s why we shot the Bound to the Negative video on a beach - it captures both the bleakness of the country and the feeling of the lyrics.


Personally, I started with metal sometime around 1987. I tried playing a few times myself, but I simply didn’t have enough discipline and probably not enough talent either. How did you start as musicians? When did you first pick up a guitar, microphone, drums? What was the first concert you attended? And the first one you played? Do you have any formal musical education?

I first got into metal around the same time you did -late ’80s - starting with Mötley Crüe, after growing up around rock bands like Status Quo, Bruce Springsteen, Pink Foyd that my dad listened to.

I remember being at a house party where a guy played Fade to Black on guitar. It sounded exactly like the cassette. That moment blew my mind. I asked him to show me how to play, begged my parents for a guitar, and that was it.

My first concert was Faith No More with Prong in 1990. Incredible show - Prong were supporting, and Faith No More were in their prime with Jim Martin still on guitar, just after The Real Thing came out. My first live performance was around 1994 in a small country bar near my parents’ house. We played death metal. It didn’t go well. The locals were definitely not ready for it.

I’ve never had formal music education or lessons. Just friends showing me bits. I’m not a disciplined guitarist - honestly, guitar bores me sometimes. I just want to write songs.

 

We’re mainly talking here about your new live album from Belfast, but how are things with concerts in general? Do you enjoy playing live? Here in the Czech Republic, doom death metal doesn’t really thrive – not many people attend, but maybe in the end that’s a good thing. At least only the truly devoted fans come. The real ones. How is it with you in Ireland? Do many people attend shows? Do they support bands?

I absolutely love playing live. It’s the best part of being in a band, especially this one. That connection in the room, when people really understand what you’re doing - it’s powerful.

Doom death isn’t popular, though, and crowds can be small. Sometimes it clicks, sometimes it doesn’t. But when you get 50–100 people in a room who get it and allow themselves to sink into the music, it’s incredible. That kind of intimacy is a privilege.

Ireland is generally supportive, especially the underground scene. We also have a small group of diehard fans who come to see us wherever we play -that still blows my mind. We’re very lucky.

 

What does music actually mean to you? Why doom and death metal? Is it relaxation, a hobby, or a lifestyle? For example, I’m someone who basically listens to something all the time. I’m that old madman with headphones on. I can’t imagine life without new albums and without concerts. How do you have it set up?

Music, for me, is emotion translated into sound. Doom death captures that perfectly. My emotional range tends to live somewhere between sadness, regret, and frustration -and this genre fits that space exactly.

Metal is a lifestyle for me. It dictates how I live, relaxes me, guides me, distracts me, and absorbs how I feel. I’d be lost without it. Even when I’m not playing live, I’m always writing. I have a huge amount of unreleased material.

I mostly listen on headphones -it’s the only way it feels immersive enough.

 

One classic but essential question. What are THE CRAWLING planning in the coming months? New songs? Are you writing? And if you have something on your heart that you’d like to say to fans, promoters, or labels – here is the space.

We’re currently writing new material and aiming to release something as soon as possible. We’re not sure yet whether it’ll be an album or an EP -I love albums, but we’ve talked about both options. There’s also a special acoustic track already recorded, and we’re still figuring out what to do with that.

Mostly, I just want to thank everyone who supports us - fans, promoters, venues, labels -everyone who comes to shows, buys merch, and truly understands the music. It means everything.

You probably know what I’m going to do now. I’m going outside. It’s beautifully freezing in the forest. Just outside the city we have an ancient forest cemetery. I’ll put on my headphones, play your new album, and dissolve into eternity. I’d like to thank you very much for the interview, for your music, and wish you as much inspiration as possible in the future, plenty of records sold, and sold-out concerts. All the best to you in your private lives as well!

Thank you for taking the time to support us, we really appreciate it. Most of all, I’m glad you found our music and you understand it. The Crawling are not for everyone, and it shouldn’t be.







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - THE CRAWLING - Dokonalá esence smutku, chladu, tmy a beznaděje, která se vám dostane do podvědomí!


Rozhovor s irskou doom death metalovou kapelou  - THE CRAWLING.

Odpovídal Andy Clarke (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - THE CRAWLING - Live in Belfast MMXXIV (2026):

Ave THE CRAWLING! Právě jsem se vrátil z lesa. Mrzne tu a napadlo spousta sněhu. Toulal jsem se po lesních pěšinách, ale v myšlenkách jsem byl na vašem koncertě v Belfastu. Musím vám složit poklonu, nové album, živý záznam, je opravdu skvělé. Proč jste nahrávali právě na tomto místě? A jak vlastně vznikl nápad na nahrání tohoto vystoupení?

Děkujeme za milá slova. Jsme opravdu nadšení, jak se nám živé album povedlo. Nikdy předtím jsme nic takového nedělali, takže jsme sami byli zvědaví, jak to bude znít.

Nahrávali jsme ho v The Limelight, protože je to v podstatě naše rodné místo. Hráli jsme tam nesčetněkrát, zvuk je vždycky dobrý a publikum je konzistentně silné. Prostě to dávalo smysl.

Nápad na jeho nahrání se zrodil tak trochu z ničeho nic. Vyrůstal jsem s láskou k živým albům a vždycky jsem snil o tom, že nějaké udělám, ale nebyl jsem si jistý, jestli je to vůbec možné nebo jestli by to někoho zajímalo. Ve skutečnosti jsme o rok dříve nahráli živé vystoupení, ale z různých důvodů to nevyšlo a bylo to odloženo. Po změně sestavy jsme se bavili o tom, že to zkusíme znovu, a koncert v rodném městě se zdál být jasnou volbou.

S zvukařem v klubu jsme přátelé a naštěstí se nabídl, že natočí celé vystoupení. Adrien (baskytara) se hodně věnuje videu, takže nainstaloval několik kamer, což vypadalo neuvěřitelně. Proto jsme nakonec zveřejnili i celé živé video – teď je na našem YouTube kanálu.


Abych nezapomněl… Já vás poslouchám již od roku 2017, kdy mě vaše nahrávka „Anatomy of Loss“ doslova uhranula. Stal jsem se vaším fanouškem a rád se k vaší hudbě vracím. Pokaždé, když se potřebuji zastavit, zpomalit, srovnat si myšlenky v hlavě, tak patříte mezi velmi častou volbu. Nicméně, to jsem já, spousta našich čtenářů vás nezná. Můžeš nám prosím kapelu představit? Kdy a jak vlastně vznikl nápad hrát doom death metal? Proveď nás prosím historií THE CRAWLING.

To je úžasné slyšet a je nám ctí, že s námi zůstáváte od Anatomy of Loss.
The Crawling začali koncem roku 2015. Zavolal mi starý kamarád, kterého jsem roky neviděl, a navrhl, abychom si pro zábavu zahráli death metal. Sešli jsme se a zahráli si Entombed a Bolt Thrower. Po tom jamu jsem cítil, že na tom něco je, tak jsme přivedli další hudebníky a začali pořádně.

Přechod k doom death metalu se odehrál přirozeně. Jsem velkým fanouškem tohoto žánru – My Dying Bride, Katatonia, Anathema, Novembre, Decomposed – a seznam by mohl pokračovat. Tento vliv je tak hluboce zakořeněn v mém stylu psaní, že vlastně neexistovala žádná jiná možnost. Musel to být doom death.

Od té doby jsem prostě psal dál a sledoval, kam povede cesta. To vedlo k singlům, EP, albům, videím a stovkám koncertů v mnoha zemích. Bylo to neuvěřitelné.

Pojďme k novému albu „Live in Belfast MMXXIV“. Víš, co se mi hrozně líbí? Zvuk! Mívám hodně často u záznamů živých vystoupení problém, že je vše až příliš vyčištěno, někde jsem se setkal i s doplňováním potlesku apod. Nerad o takových albech píšu, ale u vás jsem velmi spokojen. Zvuk je velmi autentický, syrový a chladný. Jak jste nahrávali a kdo je podepsán jako zvukový inženýr?

Jsem opravdu rád, že na tebe zvuk zapůsobil. Chtěli jsme, aby to působilo živě – ne vyleštěně k smrti. Přístup byl jednoduchý: použít mikrofony v místě konání a přijímat signál přímo od pultu. Slyšíš to, co se dělo v danou noc. Nic přidáno. Nic odebráno.

Koncert nahrával Brian Collins a já jsem se postaral o mix a mastering. Udržel jsem to minimalistické: základní ekvalizér, lehká komprese a mastering. Žádné overdubing. Žádné opravy.

Bylo tu pokušení to upravit, ale rozhodl jsem se proti tomu. Je jasně slyšet, jak mi během Sparrow na dva takty vypadne kytara kvůli technickému problému – ale to je pravda. To je heavy metal. Syrový a nefiltrovaný. Taky mě to pronásleduje… lol


Jak jste sestavovali setlist na koncert? Hráli jste jen ověřené písně, o kterých víte, že „fungují“ nebo jste si připravili i něco speciálnějšího?

V setlistu jsme se zaměřili na náš nejsilnější materiál, s velkým důrazem na nejnovější album All of This for Nothing. Jsou tam písně, které lidé očekávají – The Right to Crawl, Wolves and the Hideous White – takže je nikdy nevynecháme.

Zařadili jsme také Another Vulture, která vyžadovala hodně zkoušek, protože je to složité se všemi těmi změnami, zejména s vokály. Slyšíte, že se trochu trápím – ale je to upřímné.

Proč právě Belfast? Znamená to, že je tam vaše domovská scéna? Máte tam nejvíc fanoušků? V jakém klubu se vlastně nahrávalo? Mimochodem, můžeš nám doporučit, kam v Belfastu zajít na dobrou muziku? Na pivo (a za holkama😊)? Kde se scházejí metalisté?

Ano, Belfast je náš domov. Tam kapela vyrostla a zde jsme si vybudovali základy s lidmi, kteří nás podporovali už od začátku. Nahrávání probíhalo v The Limelight 2, známém belfastském klubu, který hostí spoustu metalových kapel na turné.

Co se týče scény - upřímně řečeno, spousta hudebních klubů v průběhu let zanikla a já jsem taky starý a teď už se s ní úplně nebavím! Nicméně Voodoo je asi nejlepší místo v Belfastu na živou hudbu a pár piv. Pokud se tam někdy podíváte, stojí za to ho navštívit.


Netuším, jak to máš nastavené ty, ale já jsem starý fanoušek metalu, který poslouchá hudbu hlavně srdcem. Kapela do mě musí doslova zaseknout svůj dráp, dostat se mi do hlavy. Musí mě bavit jako celek. Jak hraje, ale i jak působí jako lidé. Hodně záleží i na textech. Kde pro ně bereš inspiraci? Jsou to knihy, filmy, život?

Silně se ztotožňuji s tím, co jsi řekl o naslouchání srdcem. Hudba nese poselství, příběhy a ponaučení – zejména ve stylech, které poslouchám nejčastěji.

Veškerá hudba The Crawling je inspirována lidmi. Neustále pozoruji lidské chování a interakce. Fascinuje mě láska, smrt, ztráta a to, jak se s těmito věcmi lidé vyrovnávají. Vždy píšu ze zkušenosti – někdy z vlastních obav a myšlenek, jindy z věcí, kterými jsem viděl procházet jiné.

O Irech koluje spousta vtipů a příběhů. Bohužel, ve vaší krásné zemi jsem nikdy nebyl. Chtěl bych se k vám podívat, patří to mezi mé sny. Rád sleduji nejen vaši hudební scénu, ale i dokumenty o přírodě, o historii. Myslíš si, že se všechno tohle nějak promítlo i do vaší hudby? Ta pochmurnost, smutek, nostalgie, melancholie, tvrdohlavost?

Hudba je vždycky formována tím, odkud pocházíte. Irsko může být šedé, chladné, drsné a ubohé – což mi vlastně pomáhá. Většinou píšu v noci, ale naše počasí umožňuje snadno se do tohoto smýšlení dostat i přes den.

Nicméně, Irsko může být i krásné. Trávím hodně času na pobřeží, kempováním, poblíž moře. Miluji to. Proto jsme videoklip k písni Bound to the Negative natočili na pláži – zachycuje jak bezútěšnost země, tak atmosféru textu.


Osobně jsem začínal s metalem někdy kolem roku 1987. Párkrát jsem se pokoušel i hrát, ale neměl jsem zkrátka dost sebekázně a asi i talentu. Jak jste začínali vy, jako muzikanti? Kdy jsi vzal do ruky poprvé kytaru, mikrofon, bicí? Jaký byl první navštívený koncert? A na jakém si poprvé hrál? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání?

K metalu jsem se dostal zhruba ve stejnou dobu jako ty – koncem 80. let – začal jsem s Mötley Crüe, poté, co jsem vyrůstal obklopen rockovými kapelami jako Status Quo, Bruce Springsteen, Pink Foyd, které poslouchal můj táta.

Pamatuji si, jak jsem byl na house party, kde jeden chlápek hrál na kytaru Fade to Black. Znělo to přesně jako na kazetě. Ten okamžik mě ohromil. Požádal jsem ho, aby mi ukázal, jak se hraje, prosil jsem rodiče o kytaru a to bylo vše.

Můj první koncert byl Faith No More s Prong v roce 1990. Neuvěřitelná show – Prong byli předskokani a Faith No More byli v nejlepší formě s Jimem Martinem stále na kytaru, hned po vydání The Real Thing. Moje první živé vystoupení bylo kolem roku 1994 v malém country baru poblíž domu mých rodičů. Hráli jsme death metal. Nedopadlo to dobře. Místní na to rozhodně nebyli připravení.

Nikdy jsem neměl formální hudební vzdělání ani lekce. Jen mi kamarádi ukazovali skladby. Nejsem disciplinovaný kytarista – upřímně řečeno, kytara mě někdy nudí. Chci jen psát písničky.

 

Povídáme si tu hlavně o vašem novém živém albu z Belfastu. Jak jste na tom ale s koncerty všeobecně? Baví vás hrát naživo? U nás v Čechách se doom death metalu příliš nedaří, moc lidí na něj nechodí, ale možná je to v závěru dobře. Aspoň přijdou opravdu jen pravověrní fanoušci. Ti opravdoví. Jak je tomu u vás v Irsku? Chodí hodně lidí? Podporují kapely?

Naprosto miluji hraní naživo. Je to nejlepší na tom být v kapele, obzvlášť v téhle. To propojení v místnosti, kdy lidé opravdu chápou, co děláte – to je silné.

Doom death ale není populární a návštěvnost může být malá. Někdy to do sebe zapadne, někdy ne. Ale když se v místnosti sejde 50–100 lidí, kteří to pochopí a nechají se ponořit do hudby, je to neuvěřitelné. Taková intimita je privilegium.

Irsko je obecně vstřícné, zejména undergroundová scéna. Máme také malou skupinu skalních fanoušků, kteří se na nás chodí dívat, ať už hrajeme kdekoli – to mě pořád ohromuje. Máme velké štěstí.

 

Co pro tebe vlastně znamená muzika? Proč právě doom a death metal? Je to pro tebe relax, koníček nebo životní styl? Třeba já to mám tak, že poslouchám vlastně pořád něco. Jsem ten starý blázen se sluchátky na uších. Nedovedu si vůbec život bez nových alb, bez koncertů, představit. Jak to máš nastavené ty?

Hudba je pro mě emoce převedená do zvuku. Doom death to dokonale vystihuje. Můj emocionální rozsah se pohybuje někde mezi smutkem, lítostí a frustrací – a tento žánr do tohoto prostoru přesně zapadá.

Metal je pro mě životní styl. Určuje, jak žiji, uvolňuje mě, vede mě, rozptyluje mě a pohlcuje mé pocity. Bez něj bych byl ztracený. I když nehraji naživo, pořád píšu. Mám obrovské množství nevydaného materiálu.

Většinou poslouchám na sluchátkách – jen tak se cítím dostatečně pohlcující.

 

Jedna klasická, ale nezbytná otázka. Co chystají THE CRAWLING v nejbližších měsících? Co nové skladby? Tvoříte? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

Momentálně píšeme nový materiál a snažíme se něco vydat co nejdříve. Ještě si nejsme jisti, jestli to bude album, nebo EP – alba miluji, ale mluvili jsme o obou možnostech. Taky už máme nahranou speciální akustickou skladbu a stále vymýšlíme, co s ní.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří nás podporují – fanouškům, promotérům, klubům, vydavatelstvím – všem, kteří chodí na koncerty, kupují si zboží a skutečně rozumí hudbě. Znamená to pro nás všechno.

Je ti asi jasné, co teď udělám. Půjdu ven. V lese krásně mrzne. Máme tu kousek za městem jeden starodávný lesní hřbitov. Nasadím si sluchátka, pustím vaše nové album a rozplynu se ve věčnosti. Chtěl bych ti moc poděkovat za rozhovor, za vaši muziku a popřát vám do budoucna co nejvíc inspirace, prodaných nahrávek i vyprodané koncerty. Ať se vám daří i v soukromých životech!

Děkujeme, že jste si udělali čas a podpořili nás, opravdu si toho vážíme. A hlavně jsem rád, že jste naši hudbu objevili a rozumíte jí. The Crawling nejsou pro každého a ani by neměli být.






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. února 2026

Recenze/review - DEFACED - Icon (2026)


DEFACED - Icon
CD 2026, Massacre Records

for english please scroll down

Vědí o tobě úplně všechno. Kam chodíš, co si dáváš k jídlu, co nakupuješ, co tě baví. S kým se stýkáš a koho miluješ i nenávidíš. Kamery na každém rohu, zatím to jsou jen přesně zacílené reklamy. Platí to ale jen do té doby, dokud pochoduješ v davu. Jakmile uděláš něco jiného, odlišného, nepřístojného, staneš se černou ovcí. Už nikdy neuvidíš krásné růžové reklamy. Shniješ sám a opuštěný v temné plesnivé cele. Nejhorší je, že jsi se vším na začátku souhlasil. Nechci působit paranoidně, ale někdy jsem šokován, co na sebe někteří lidé veřejně prozradí. Jakoby se soukromí úplně vytratilo a jsme ovládáni na dálku šílenými psychopaty.

DEFACED jsou death metalová kapela ze Švýcarska, která přichází po dlouhých jedenácti letech se svým teprve třetím řadovým albem. Nutno ale rovnou dodat, že je vybroušené k dokonalosti. Vše tu sedí perfektně na svých místech, skladby mi rezonují v hlavě, pálí mě, žhnou a působí velmi návykovým dojmem. Až budete mít jednou chuť konečně roztrhnout řetězy, kterými nás současná podivná společnost svazuje, pusťte si pořádně nahlas tohle album. Je totiž vynikající po všech stránkách. 


Není to totiž jenom ostrý, surový zvuk (Simon Egli, Romano Galli), který se povedl. Jsou to hlavně jednotlivé motivy, které v sobě mají spoustu zajímavých nápadů a invence. Jakoby byla v každé skladbě připravena obrovská nálož výbušniny. Základem je zde klasický, tradiční death metal, který je oživen grindovými a black metalovými prvky. Ty jsou vkládány velmi vkusně, elegantně. Schválně jsem si sehnal i předchozí nahrávky, které také považuji za velmi povedené a je opravdu velmi zajímavé sledovat vývoj kapely. Švýcaři jsou letos ve skvělé formě, navíc dokázali do nového alba dostat jakousi morbidní hravost, temnotu, chcete-li. "Icon" ve mě probudilo spoustu emocí, vibruje celým mým tělem i myslí. Velmi často si při poslechu vzpomenu na staré autory sci-fi románů, kteří s až děsivou přesností současný stav světa předpovídali. Také cítíte ten chlad, odtažitost, které z novinky odkapávají, jako krev z dlouho neléčené rány. Z hudby DEFACED je znát, slyšet, jak nad hudbou přemýšleli, jak ji brousili k absolutní dokonalosti. Přesto si zachovávají živočišnost, opravdovost, ryzost, uvěřitelnost a autenticitu. Celým albem se potom prolíná taková zvláštní, nebál bych se napsat melancholická nálada. Jako bych se opravdu stal postavou z povedeného motivu na obalu od Pära Olofssona a díval se, jak kolem mě umírá svět. Nikdy jsme na tom nebyli v technologiích tak dobře jako v současnosti. Tak proč v sobě cítíme prázdnotu a chlad? Nové album je soundtrackem k současné podivné společnosti. Apokalypsa už možná začala. Propracovaný, k dokonalosti vybroušený death metal, který ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Chladná a temná atmosféra umírajícího světa!


Asphyx says:

They know everything about you. Where you go, what you eat, what you buy, what you enjoy. Who you hang out with, who you love and who you hate. Cameras on every corner, but for now it's just targeted advertising. But that only applies as long as you march with the crowd. As soon as you do something different, something inappropriate, you become a black sheep. You will never see beautiful pink advertisements again. You will rot alone and abandoned in a dark, moldy cell. The worst part is that you agreed to everything at the beginning. I don't want to sound paranoid, but sometimes I'm shocked by what some people reveal about themselves publicly. It's as if privacy has completely disappeared and we are being controlled remotely by crazy psychopaths.

DEFACED are a death metal band from Switzerland who are releasing their third studio album after a long eleven years. It must be said, however, that it is polished to perfection. Everything fits perfectly in its place, the songs resonate in my head, they burn me, they glow and make a very addictive impression. When you finally feel like breaking the chains that bind us in today's strange society, play this album really loud. It is excellent in every way. 


It's not just the sharp, raw sound (Simon Egli, Romano Galli) that works so well. It's mainly the individual motifs, which contain a lot of interesting ideas and inventiveness. It's as if each song contains a huge explosive charge. The basis here is classic, traditional death metal, which is enlivened by grind and black metal elements. These are inserted very tastefully and elegantly. I deliberately got hold of the previous recordings, which I also consider to be very successful, and it is really very interesting to follow the band's development. The Swiss are in great form this year, and they have managed to bring a kind of morbid playfulness, darkness, if you will, to the new album. "Icon" awakened a lot of emotions in me, it vibrates through my whole body and mind. Very often, while listening, I am reminded of old science fiction novelists who predicted the current state of the world with frightening accuracy. You can also feel the coldness and detachment that drips from the new album like blood from a long-untreated wound. You can hear in DEFACED's music how they thought about it, how they polished it to absolute perfection. Nevertheless, they retain their liveliness, sincerity, purity, credibility, and authenticity. A strange, I would even say melancholic mood pervades the entire album. It's as if I had really become a character from Pär Olofsson's clever cover art and was watching the world die around me. We have never been as technologically advanced as we are today. So why do we feel empty and cold inside? The new album is a soundtrack to today's strange society. The apocalypse may have already begun. Sophisticated, perfectly polished death metal that will leave a deep bloody mark on you! The cold and dark atmosphere of a dying world!



tracklist:
01. The Antagonist
02. Perception
03. As My Will Prevails
04. The Initiation
05. Forever Mine
06. Anthem Of Vermin
07. Sonate
08. Icon
09. Culling The Herd
10. Betrayer

band:
Matze: Guitar
Marco: Guitar
Michael: Bass
Max: Drums 


https://defacedswiss.bandcamp.com/album/icon 


https://defaced.ch/

http://www.facebook.com/defacedswiss

https://www.instagram.com/defaced_swiss

https://open.spotify.com/artist/5H0fZjVufvjKRWfJT6eiBK

http://www.youtube.com/defacedswitzerland


https://massacre-records.com/

https://x.com/massacrerecords

https://x.com/massacrerec

čtvrtek 26. února 2026

Recenze/review - SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs (2026)


SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs
CD 2026, Via Nocturna

for english please scroll down

Zrovna čtu jednu velmi dobrou detektivku z Kodaně. Jsem zavřený ve svém pokoji a jako kulisu k temným vizím autora si pouštím nové album thrash death metalových Dánů SHADOWSPAWN. Zasvěcení čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem fanouškem kapely a pečlivě sleduji jejich dráhu. Vždycky se mi líbil způsob, jakým dokáže kapela do skladeb propašovat tlak, energii a temnotu. Stejně jako když se ztrácím v ulicích města a pronásleduje mě sériový vrah, tak cítím z nového alba děsivé noční můry.

Pánové jsou zpět a opět dokazují, že umí řezat rovnou do živého. Jsou suroví, techničtí, reální, maniakální, divocí, ale nezapomínají ani na podmanivě krvavou atmosféru. Letošní jedovatý koktejl je ve výsledku velmi chutný a zemřete po něm v krutých křečích. Nějak se mi v hlavě spojil čtený thriller a hudba v jeden celek. Nové album si, jako starý prašivý metalový pes, neskutečně užívám. Je totiž propracované, surové, chladné a temné, autentické. 


Kapela měla, má a určitě bude vždycky mít svůj vlastní originální rukopis. Pánové sice čerpají ze starých metalových spisů a volně se inspirují u kapel typu ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, DEAD HEAD, ale také přidávají velkou porci vlastních nápadů a invence. Pod masivním, dobře čitelným, živelným a živočišným zvukem je podepsán mistr Kelvin Dam a osobně jej považuji za velmi povedený. Jakoby se mi každý riff zadíral postupně do masa, do mozku, do vnitřností i do podvědomí. Zaujal mě i motiv na obalu, jehož autorem je Henry "MrDist" Pyykkö. Ten odvedl také vynikající práci. Celkově cítím z téhle smečky i všech, kteří se na albu podíleli, takovou tu starou poctivost, kterou mám u kapel rád už skoro 35 let. Patřím ještě mezi generaci, která poslouchá hudbu spíše srdcem, než jen ušima. Novinka "Cadaver Dogs" jakoby pro mě byla průvodcem v ulicích zničeného města. Žijeme v divné době, pradávná, tisíce let ověřená pravidla najednou neplatí. Člověk se stává postupně člověku vlkem. Jsem rád, že kapely jako SHADOWSPAWN nadále vydávají vynikající nahrávky. Jsou pro mě záchytným bodem, kusem něčeho normálního, pevného, opravdového, v dnešním rozervaném světě. Schválně si přečtěte recenze na předchozí nahrávky i skvělý rozhovor, který je odkazován dole pod dnešním článkem. Potom určitě pochopíte, proč jsem fanouškem téhle smečky. Novinkou pánové potvrzují svoji pevnou pozici na scéně a já už teď moc dobře vím, že k nové desce se budu ještě hodně dlouho a často vracet. Hoří totiž zevnitř! Thrash death metalové album, které ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Vynikající zásek přímo do živého!


Asphyx says:

I'm currently reading a very good detective story set in Copenhagen. I'm locked in my room and listening to the new album by Danish thrash death metal band SHADOWSPAWN as a backdrop to the author's dark visions. Regular readers of our website know very well that I am a fan of the band and follow their career closely. I've always liked the way the band manages to smuggle pressure, energy, and darkness into their songs. Just as when I get lost in the streets of the city and am being pursued by a serial killer, I feel terrifying nightmares from the new album.

The gentlemen are back and once again prove that they can cut straight to the quick. They are raw, technical, realistic, maniacal, wild, but they don't forget the captivatingly bloody atmosphere. This year's poisonous cocktail is very tasty, and you will die in cruel convulsions after drinking it. Somehow, the thriller I read and the music merged into one in my head. I enjoy the new album immensely, like an old mangy metal dog. It is sophisticated, raw, cold, dark, and authentic.


The band had, has, and will certainly always have its own original style. The gentlemen draw on old metal writings and are loosely inspired by bands such as ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, and DEAD HEAD, but they also add a large dose of their own ideas and inventiveness. The massive, clear, elemental, and animalistic sound is the work of master Kelvin Dam, and I personally consider it very successful. It's as if each riff gradually digs into my flesh, my brain, my guts, and my subconscious. I was also intrigued by the cover art, created by Henry "MrDist" Pyykkö. He did an excellent job as well. Overall, I feel that this pack and everyone who contributed to the album embodies the kind of old-fashioned honesty that I have loved in bands for almost 35 years. I still belong to a generation that listens to music with their hearts rather than just their ears. The new album "Cadaver Dogs" is like a guide for me through the streets of a destroyed city. We live in strange times, ancient rules that have been proven over thousands of years suddenly no longer apply. Man is gradually becoming a wolf to man. I am glad that bands like SHADOWSPAWN continue to release excellent recordings. For me, they are a point of reference, a piece of something normal, solid, and real in today's torn world. Be sure to read the reviews of their previous recordings and the great interview linked below today's article. Then you will surely understand why I am a fan of this pack. With this new release, the gentlemen confirm their solid position on the scene, and I already know very well that I will be returning to this new album often and for a long time to come. It burns from within! A thrash death metal album that will leave a deep bloody mark on you! An excellent stab right into the heart!



about SHADOWSPAWN on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Spiral Of Torment 
02. The Apostate 
03. Devil's Breath Retribution 
04. Dark Waters 
05. Eir To The Profane 
06. Cadaver Dogs 
07. Requiem Of The Dispossessed 
08. He Who Slept In Fire 
09. Hollow Gods 
10. Demonized And Blasphemous

Recenze/review - INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten (2026)


INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten
EP 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno uteklo tak rychle. Občas se potřebuji zastavit. Nadechnout se a nechat čas, aby kolem mě jen tak plynul. Zavzpomínat na kamarády, co tu již nejsou s námi. Na ty, se kterými jsme kdysi dávno sedávali nekonečné hodiny u reproduktorů a diskutovali o nových nahrávkách. Svět se za tu dobu neskutečně změnil a my jsme zůstali. Stále uctíváme stejné hodnoty. Máme rádi kapely, které hrají srdcem a hudbu, která nám již navěky bude kolovat v žilách. Stojím na hřbitově ve svém rodném městě a poslouchám nové EP švédských tmářů INTERNAL DECAY.

Ano, mí milí přátelé ze záhrobí, tahle kapela byla založena kdysi dávno v roce 1991 a prošla si zajímavým vývojem. Hrávala pod jménem Misery thrash metal, aby se nakonec našla v melodickém death metalu načichlém chladem a naprostou tmou. Když před vámi zmíním jména jako Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet a Serpentine, tak asi nemusím dodávat nic dalšího. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří se vrátili, aby nám zvěstovali další ozvěny z onoho světa. 


Seděl jsem na lavičce v parku, který navazuje na hřbitov a hlavou mi létala velká spousta myšlenek. Najednou jsem nebyl šedivý pán v letech, ale zase mladý kluk a hltal jsem nové skladby takovým způsobem, že jsem zapomínal, co se děje kolem mě. Mám rád, když jsou v death metalu patrné chladné melodie, líbí se mi, když jsou skladby nasáklé melancholií dalekého severu. Rozmlouvám s mrtvými, vyprávím jim, jak nové EP "Fires of the Forgotten" zní, jaký má skvělý mrazivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, jak jsou jednotlivé motivy velmi dobře napsány, jak se s chutí dívám na obal. Dal bych si s vámi pivo, ale nejde to, možná časem, až jednou také zmizím v krvavé mlze. Zatím znovu zapínám play a užívám si pasáže plné temnoty a beznaděje. Měli jste rádi kapely jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA  a stále jsou častými hosty ve vašem přehrávači? Potom neváhejte, tohle EP je plné zajímavých melodií, ostrých riffů, neotřelých pasáží a pochmurné atmosféry. Jako bych stál na vysoké hoře a díval se do hlubiny. Vznáším se na jednotlivých melodicích, padám a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných nahrávek, které jsou opravdové, ryzí, autentické, ve kterých je kus srdce a talentu. Loučím se s kamarády, kteří leží v kamenných hrobech. Tak zase někdy, až na mě bude všechno padat, přijdu vás navštívit. Nové EP INTERNAL DECAY si vezmu určitě zase s sebou, mrzne u něj totiž krev v žilách. Melodický death metal nasáklý pochmurnou atmosférou, melancholií, smutkem a beznadějí! Doporučuji všem pravověrným i démonům! 

Asphyx says:

Everything went by so fast. Sometimes I need to stop. Take a breath and let time just flow around me. Remember friends who are no longer with us. Those with whom we used to sit for endless hours by the speakers, discussing new recordings. The world has changed incredibly during that time, and we have remained. We still worship the same values. We love bands that play with their hearts and music that will forever flow through our veins. I am standing in the cemetery in my hometown listening to the new EP by Swedish dark metal band INTERNAL DECAY.

Yes, my dear friends from beyond the grave, this band was founded way back in 1991 and has undergone an interesting evolution. They used to play thrash metal under the name Misery, only to eventually find themselves in melodic death metal steeped in coldness and utter darkness. When I mention names like Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet, and Serpentine, I probably don't need to add anything else. These are experienced musicians who have returned to bring us more echoes from that world. 


I was sitting on a bench in a park next to a cemetery, my head filled with a multitude of thoughts. Suddenly, I was no longer a gray-haired old man, but a young boy again, devouring new songs so intensely that I forgot what was going on around me. I like it when cold melodies are evident in death metal, I like it when songs are steeped in the melancholy of the far north. I talk to the dead, telling them how the new EP "Fires of the Forgotten" sounds, how it has a great frosty, massive, and very clear sound, how the individual motifs are very well written, how I enjoy looking at the cover. I'd have a beer with you, but I can't, maybe someday, when I too disappear into the bloody mist. For now, I press play again and enjoy the passages full of darkness and despair. Did you like bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA, and are they still frequent guests in your player? Then don't hesitate, this EP is full of interesting melodies, sharp riffs, original passages, and a gloomy atmosphere. It's as if I were standing on a high mountain and looking into the depths. I float on individual melodies, fall and shatter into a thousand pieces, and rise from the ashes again and again. The older I get, the more I appreciate recordings like this, which are real, pure, authentic, and contain a piece of heart and talent. I say goodbye to my friends who lie in stone graves. So, sometime, when everything is falling apart for me, I'll come visit you. I'll definitely take the new EP INTERNAL DECAY with me again, because it makes my blood run cold. Melodic death metal steeped in a gloomy atmosphere, melancholy, sadness, and despair! I recommend it to all true believers and demons!


tracklist:
1. Fires of the Forgotten (Dance upon Your Grief)
2. A Demon's Bow
3. Dying Wish

Line up:
Kim Blomkvist - Vocals
Mikael Vega - Guitar, backing vocals
Björn Sundling - Guitar, backing vocals
Linus Nirbrant - Bass
Emil Hedman - Drums



středa 25. února 2026

Recenze/review - ENNUI - Qroba (2026)


ENNUI - Qroba
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Tvé sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Touláš se opuštěnými ulicemi svého mozku, abys potkával své vlastní démony. Tělo se již po tom všem násilí vcelku zotavilo, ale duše je stále svírána těžkými řetězy. Už nevidíš žádnou naději, žádné světlo na konci tunelu. Stal si se svým vlastním stínem. Vyhledáváš temné kouty, ztrácíš se na opuštěných lesních pěšinách, řveš do tmy, znovu a znovu umíráš, aby ses nakonec probudil z nočních můr a zjistil si, že realita je ještě krutější.

Čím jsem starší, tím mám pro funeral doom death metalové kapely větší slabost. Krása, která se ukrývá v pomalosti, plazící se melodie, naléhavý vokál, spočinutí, smutek a bolest, to všechno nakumulované ve skladbách a znějící jako ticho kolem horských jezer. ENNUI pocházejí z Gruzie a vydávají letos svoje páté dlouhohrající album. Opět je po okraj plné tklivých melodií, drásavých pasáží i pochmurné atmosféry. Vítejte na svém vlastním pohřbu!


"Qroba" je přesně tím druhem nahrávky, kterou budete poslouchat za deštivých podzimních dní, v momentech, kdy už bude toho chaosu dnešního světa na vás moc a budete se potřebovat zastavit. ENNUI hrají hudbu, která je pro tyto chvíle zklidnění více než vhodná. Rád se toulám opuštěnou krajinou, s chutí se potom vracím domů, abych si četl a tohle album pro mě bylo nejdříve velice vkusnou a zajímavou kulisou. Postupně, pomalu, jak se na daný styl sluší a patří, se mi dostala do krve i do podvědomí. Najednou jsem byl jen já, hudba, dlouhé pomalé chvění a najemno nasekané kousky ledu v mých žilách. Letošní počin mě doslova uhranul, zasekl do mě svůj dráp. Užívám si chladný a velmi dobře čitelný zvuk, stylový obal, ale hlavně muziku samotnou, která nejen, že je velmi zajímavě napsaná a složená, ale má sobě jakousi až magickou přitažlivost. Pomalé, těžké rytmy, naléhavý vokál, údery bicích, tohle všechno dohromady perfektně sedí v jednom monolitickém celku. Jako bych se vznášel nad nekonečnými pláněmi a lesy, jako bych sedával na chladné mramorové desce prokletého hrobu. Kdo jsem a kam vlastně jdu? Kam směřuji? Víte, dobrá muzika je u mě o srdci, o talentu, o schopnosti zaujmout, o vnitřním chvění, o spoustě předaných emocí. ENNUI patří mezi vyvolené, mezi ty, kteří mě dokážou uhranout. Pokud máte rádi tradičnější podání tohoto stylu se spoustou zajímavých, vlastních nápadů a myšlenek, tak neváhejte ani chvilku. Tahle kapela řeže přímo do živého. Moje sny se již dávno proměnily v krvavou mlhu. Toulám se opuštěnými ulicemi svého mozku, abych potkával své vlastní démony. Uhrančivý, chladný a temný funeral doom death metal metal, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Krása samoty, smutku a beznaděje! 

Asphyx says:

Your dreams have long since turned into a bloody fog. You wander the deserted streets of your mind, encountering your own demons. Your body has recovered from all the violence, but your soul is still bound by heavy chains. You see no hope, no light at the end of the tunnel. You have become your own shadow. You seek out dark corners, lose yourself on deserted forest paths, scream into the darkness, die again and again, only to wake up from your nightmares and find that reality is even crueler.

The older I get, the more I have a soft spot for funeral doom death metal bands. The beauty that lies in slowness, creeping melodies, urgent vocals, repose, sadness, and pain, all accumulated in songs and sounding like the silence around mountain lakes. ENNUI come from Georgia and are releasing their fifth full-length album this year. Once again, it is filled to the brim with poignant melodies, harrowing passages, and a gloomy atmosphere. Welcome to your own funeral!


"Qroba" is exactly the kind of recording you'll listen to on rainy autumn days, when the chaos of today's world becomes too much for you and you need to pause for a moment. ENNUI play music that is more than suitable for these moments of calm. I like to wander through deserted landscapes, then return home with enthusiasm to read, and this album was initially a very tasteful and interesting backdrop for me. Gradually, slowly, as befits this style, it got into my blood and subconscious. Suddenly, it was just me, the music, long slow tremors, and finely chopped pieces of ice in my veins. This year's work literally captivated me, digging its claws into me. I enjoy the cool and very clear sound, the stylish cover, but above all the music itself, which is not only very interestingly written and composed, but also has a kind of magical appeal. Slow, heavy rhythms, urgent vocals, drum beats—all of this fits together perfectly in one monolithic whole. It's as if I were floating above endless plains and forests, as if I were sitting on the cold marble slab of a cursed tomb. Who am I and where am I going? Where am I headed? You see, for me, good music is about heart, talent, the ability to captivate, an inner tremor, a lot of conveyed emotions. ENNUI is among the chosen ones, among those who can mesmerize me. If you like a more traditional rendition of this style with lots of interesting, original ideas and thoughts, don't hesitate for a moment. This band cuts right to the heart. My dreams have long since turned into a bloody fog. I wander the deserted streets of my mind to meet my own demons. Mesmerizing, cold, and dark funeral doom death metal that will freeze the blood in your veins! The beauty of loneliness, sadness, and hopelessness!


tracklist:
1. Antinatalism 
2. Becoming Void 
3. Decima 
4. Down to the Stars 
5. Mokvda Mze. 



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine