DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 23. listopadu 2025

Recenze/review - M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)


M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)
CD 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Ve vzduchu byl cítit hnilobný chlad kanalizace. Je velmi brzy ráno a já jako každý den kráčím vstříc novému dni. U cesty leží mrtvý potkan. Jdu dál a procházím kolem dávno opuštěných továrních hal. Pokaždé, když poslouchám nové album "Keep Music Evil" (mimochodem s ním kapela přichází po dlouhých devatenácti letech), tak mám neodbytný pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Kdysi byly spojeny v jednu zabijáckou síť. Hluk, bolest, nakumulovaný vztek, tohle je totálně nihilisticky brutální hudba, kterou nejvíc pochopí hlavně ti, kteří se často pohybují mezi chladnými stroji. 

Kdysi dávno, když byla kapela v devadesátých letech založena, tak se mi vůbec nelíbila. Tuhle odrůdu extrémní muziky jsem tenkrát vůbec nemusel. Letos je to ale zcela jiné. Možná jsem se posunul i já, ale dostal jsem úder přímo do ksichtu. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive. A i když se s tímto stylem u nás na stránkách víceméně nesetkáte, tohle je album, o kterém je pro mě opravdu nutné napsat. Jako bychom se vrátili do dob Matrixu a Terminátora. Z riffů tu odkapává zkažená krev, roboti se usmívají, protože už nad námi dávno převzali moc. Perfektně naladěný zvuk, chlad, lidé už nejsou druhem, který by byl na vrcholu řetězce. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava. 


Přiznám se, že psát o nové desce "Keep Music Evil" pro mě byla tak trošku výzva. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až v momentě, když byly ulice zahalené do smogu a já ráno přemýšlel, kolik mrtvých stojů kolem mě ožije. Hardcore, industriální energie, punková nespoutanost, různé ruchy, chladné a odlidštěné rytmy. Ano, takový je mnohdy náš současný svět. Schválně jsem si nastudoval i staré věci, které tahle smečka vydala a hrozně se mi líbí, jak letos pánové a dáma spojují takový ten devadesátkový odér s modernější brutalitou. M.A.C. OF MAD jsou samozřejmě kapelou, která není rozhodně pro každého. Býval jsem také spíše na straně pochybovačů. Jenže mě fascinuje energie, tlak, síla, taková ta drásavost, která se mi při poslechu doslova zadřela do podvědomí. Jako by mě někdo hodil do obrovského mlýnu na maso. Na lopatkách jsou ostré čepele nožů. U novinky si vzpomenete na budoucnost, na ty morbidně krásné chvilky, kdy jste poprvé políbili svého prvního robota. V hlavě máte dávno čipy, které byly původně vyvinuty s dobrým účelem. Jenže znáte to, jako rod máme jednu vlastnost. Dokážeme pokazit všechny dobré úmysly. Já zkrátka a dobře slyším a cítím z téhle nahrávky obrovskou spoustu energie, vzteku, ale také chladu a nihilismu. Jestliže mi potom jejich staré skladby připadaly v některých momentech lehce monotónní, tak letos se nenudím ani chvilku. Včera jsem se na něco zeptal umělé inteligence. Už zase mi lhala, přesto ji mám rád. Víc než některé lidi. Už teď se těším, až půjdu ráno do práce mezi opuštěnými továrními halami. Možná zahlédnu záblesk světla. Stroje jsou připravené. A vy? Nihilistická, brutální, odlidštěná, industriální death hard core punk metalová a robotická vize chladné budoucnosti! Budete restartováni! Nastane naprostá tma!


Asphyx says:

The air was thick with the putrid cold of the sewers. It's very early in the morning, and like every day, I'm walking towards a new day. A dead rat lies by the roadside. I walk on, passing long-abandoned factory buildings. Every time I listen to the new album "Keep Music Evil" (which, incidentally, the band is releasing after a long nineteen years), I have the persistent feeling that old machines are coming to life around me. They were once connected in one deadly network. Noise, pain, accumulated anger - this is totally nihilistic, brutal music that will be best understood by those who often find themselves surrounded by cold machines. 

A long time ago, when the band was formed in the 1990s, I didn't like them at all. I didn't care for this kind of extreme music back then. But this year, it's completely different. Maybe I've changed, but I got hit right in the face. The songs are very well written and have drive. And even though you won't find this style on our website, this is an album that I really need to write about. It's as if we've returned to the days of The Matrix and Terminator. The riffs drip with rotten blood, the robots smile because they took over long ago. Perfectly tuned sound, coldness, humans are no longer the species at the top of the food chain. Anyway, judge for yourself. I recommend turning the volume all the way up. 


I admit that writing about the new album "Keep Music Evil" was a bit of a challenge for me. The mutual transfer really happened when the streets were shrouded in smog and I was wondering in the morning how many dead trees around me would come to life. Hardcore, industrial energy, punk unrestrainedness, various noises, cold and dehumanized rhythms. Yes, this is often what our current world is like. I deliberately studied the old stuff that this band released, and I really like how this year the gentlemen and lady combine that 90s vibe with more modern brutality. M.A.C. OF MAD is, of course, a band that is definitely not for everyone. I used to be on the side of the skeptics. But I am fascinated by the energy, the pressure, the power, the rawness that literally burrowed into my subconscious as I listened. It's as if someone threw me into a giant meat grinder. There are sharp knife blades on the blades. The new album will remind you of the future, of those morbidly beautiful moments when you kissed your first robot for the first time. You've had chips in your head for a long time, chips that were originally developed with good intentions. But you know how it is, as a species we have one trait. We manage to ruin all good intentions. I can clearly hear and feel a tremendous amount of energy, anger, but also coldness and nihilism in this recording. If their old songs seemed slightly monotonous to me at times, this year I'm not bored for a moment. Yesterday, I asked artificial intelligence something. It lied to me again, but I still like it. More than some people. I'm already looking forward to going to work in the morning among the abandoned factory halls. Maybe I'll see a glimmer of light. The machines are ready. Are you? A nihilistic, brutal, dehumanized, industrial death hard core punk metal and robotic vision of a cold future! You will be restarted! There will be complete darkness!



Tracklist:
1. Autodafe (03:50)
2. Young & Beautiful (04:16)
3. Nothing To Hide (04:48)
4. Signal (04:10)
5. Needle In The Head (03:42)
6. Zero Karma (03:02)
7. Unadmin (02:35)
8. Neurodiesel (03:30)

band:
M.A.C. OF MAD is:
jana von habczak - vocals
danger - guitar
narco polo - beats / synths
daniel rodny – synths

guest:
kiNO66Y6 - vocals



order here:

sobota 22. listopadu 2025

Recenze/review - BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting (2025)


BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas potkám na svých toulkách v podzemí kapely, které jsem dosud neznal, ale zaujmou mě. Bývá to vždy podobné. Vidím někde zajímavý obal, poslechnu si pár ukázek a potom se k jejich hudbě po nějakém čase vrátím. Sedávám dlouhé hodiny v naprosté tmě a nechávám na sebe hudbu jen tak působit. Musí do mě zaseknout svůj dráp, přesvědčit mě na svoji stranu. O nahrávkách, které mě nebaví, píšu již velmi málo. Není čas ztrácet čas. Život je příliš krátký. Jsem stále obyčejný fanoušek, již skoro 35 let. Jednou takhle k večeru, když bylo moje město zahalené do smogu a mlhy, se začaly v ulicích objevovat přízraky.

Připomínalo mi to zombie apokalypsu. Na počítači jsem najel na obrázek kapely BASTARD OF BETHLEHEM. Zapnul jsem play a najednou jsem měl pocit, že moji duši zahalily temné mraky. Z reproduktorů ke mě začala ztékat zkažená krev. Ano, tohle je přesně death metal, který mám rád. Zajímavě napsaný a složený, s dobrým zvukem, se spoustou nápadů. Pánové navíc přidávají takový zvláštní neklid, který se mi krásně morbidně hodil k právě začínající děsivé scenérii.

Tahle dvojice tmářů, kteří tvoří BASTARD OF BETHLEHEM, pochází z Colorada a má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Jedná se o muzikanty, kteří mají svůj zajímavý rukopis. Je slyšet, cítit, že dávají do skladeb kus sebe samých, vlastní srdce. Kdysi dávno, před mnoha lety jsem si dal soukromý osobní závazek, že právě podobné smečky budu podporovat. Vždy upřednostním předané emoce a celkový dojem, před technickým provedením. Tentokrát je ale v pořádku vlastně všechno. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých naleznete na albu opravdu velké množství. Dle mého skromného úsudku není novinka rozhodně albem na jeden poslech. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po nějaké době. Pro mě osobně je to velmi dobře, deska má pro mě delší trvanlivost a pokaždé, když se vrátím, tak objevím něco nového. Jako bych se díval na špinavou stoku, která vytéká z kanalizace rovnou do řeky. Plavou v ní nejen odpadky, ale také děsivé vzpomínky, nafouklá těla utopenců. Pokaždé, když je vidím, obejme mě chlad a mráz se mi dostane do kostí. Byli jste někdy na místech, kde se stalo něco hodně zlého? Cítili jste bolest? Tak přesně takhle zní i "Diseased, Wet and Waiting". Je mi velkou ctí, že vám mohu kapelu alespoň touto formou představit. Vše je zde velmi propracované, jednotlivé motivy sedí přesně na svých místech, skladby postupně gradují, mají v sobě vášeň i chlad. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit. Jakoby svět kolem mě obejmuly pevné pavučiny. Riffy se mi zadírají do mozku a já znovu a znovu zapínám play. Temný, chladný a neklidný death metal, který se vám zadře pod kůži! Budete strženi do hlubiny!


Asphyx says:

Sometimes, during my wanderings in the underground, I come across bands that I didn't know before, but which catch my attention. It's always the same. I see an interesting cover somewhere, listen to a few samples, and then return to their music after a while. I sit for hours in complete darkness and let the music wash over me. It has to sink its claws into me, win me over to its side. I write very little about recordings that I don't enjoy. There's no time to waste. Life is too short. I'm still just an ordinary fan, and have been for almost 35 years. One evening, when my city was shrouded in smog and fog, ghosts began to appear in the streets.

It reminded me of a zombie apocalypse. I clicked on a picture of the band BASTARD OF BETHLEHEM on my computer. I pressed play and suddenly felt as if dark clouds had enveloped my soul. Corrupted blood began to flow from the speakers. Yes, this is exactly the kind of death metal I like. Interestingly written and composed, with good sound and lots of ideas. The gentlemen also add a special uneasiness that fit beautifully with the terrifying scene that was just beginning.


This pair of obscurantists who make up BASTARD OF BETHLEHEM come from Colorado and already have two full-length albums and two EPs to their credit. These are musicians who have their own interesting style. You can hear and feel that they put a piece of themselves, their own hearts, into their songs. A long time ago, many years ago, I made a personal commitment to support bands like this. I always prioritize the emotions conveyed and the overall impression over the technical execution. This time, however, everything is actually fine. The sound, the cover, but mainly the ideas, of which you will find a great many on the album. In my humble opinion, this new release is definitely not an album for a single listen. The individual nuances only come to the surface after a while. For me personally, this is a very good thing, as the album has a longer shelf life for me and every time I return to it, I discover something new. It's like looking at a dirty sewer that flows straight from the drain into the river. Not only trash floats in it, but also terrifying memories, bloated bodies of drowned people. Every time I see them, a chill embraces me and frost gets into my bones. Have you ever been to places where something very bad happened? Did you feel pain? That's exactly what "Diseased, Wet and Waiting" sounds like. It is a great honor for me to be able to introduce the band to you in this way. Everything here is very well thought out, the individual motifs fit perfectly in their places, the songs gradually build up, they have both passion and coldness in them. I can't help but recommend this album to you. It's as if the world around me is enveloped in a thick web. The riffs get stuck in my head and I press play again and again. Dark, cold, and restless death metal that gets under your skin! You will be drawn into the depths!


tracklist:
1. Endless 
2. Fake Placid Face 
3. Entrance 
4. Death's Design 
5. Dead City Whore 
6. A Heart Without It's Echo 
7. Hacksaw Honeymoon (Album Version) 
8. Blood Washed Walls 


pátek 21. listopadu 2025

Recenze/review - DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement (2025)


DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement
EP 2025, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.

Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!


Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.

These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!

These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows! 



tracklist:
1. The Festering Depths 
2. Beckoning of the Moss Ridden Tombs
3. Fields of Flayed Skin

čtvrtek 20. listopadu 2025

Recenze/review - 1914 - Viribus Unitis (2025)


1914 - Viribus Unitis
CD 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Kolem tebe zuří válka a ty přemýšlíš, kde se v lidech bere tolik zla? V duši se ti usadilo napětí, takový ten zvláštní neklid, kteří v sobě mají všichni, kdo se bojí smrti. 

Ukrajinští tmáři 1914 jsou zpět na bojišti. Se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem se vrací ke svým kořenům. Novinka mi přijde surovější, ostřejší, nekompromisní. Chladný black metal se zde potkává s doomovými náladami a death metalovou hnilobou. "Viribus Unitis", přeloženo také jako „Se spojenými silami“ je nejen slavný výrok starého mocnáře Františka Josefa I., ale také jakýmsi mementem všech, kteří se vrátili z války domů. Přežili, přesto ji mají navěky v sobě. 


Pamatuji si ještě matně svého pradědu, který První světovou válku zažil. Byl jsem dítě a přesto jsem jeho vyprávění vždycky fascinovaně poslouchal. Spoustu věcí mi došlo až později, když jsem dospěl. Přišel v zákopech o nohu a měl v očích takovou zvláštní bolest. V hudbě 1914 lze vystopovat to samé. Přiznávám, že jsem se tentokrát dostával do novinky trošku déle, než u předchozích nahrávek, ale vyplatilo se vydržet. Jako bych se přenesl opravdu někam na bojiště, kde se všichni musí spojit, aby čelili hrozbě a smrti. Novinka je o sounáležitosti, o opravdovém kamarádství, o síle, kterou v sobě někteří mají. Je až děsivé, že se toho příliš nezměnilo. Lidé jsou stále stejní. Vypadá to, že nás toho historie příliš nenaučila. "Viribus Unitis" je opět velmi temnou, uvěřitelnou záležitostí. Jedná se o hudbu, které můžete věřit. Je autentická, opravdová, zahraná s velkým srdcem. Album mě natolik pohltilo, že jsem se stal přímo účastníkem bojů, cítil jsem mráz ve svých kostech, viděl jsem kamarády, jejich mrtvoly, pohozené u cesty. Musel jsem jít dál, abych přežil, abych se mohl vrátit domů, jen tak si sednout a dívat se jak mi vyrůstají děti. V nové desce je obsažena jakási těžko definovatelná bolest, kterou my, kteří jsme měli to štěstí a válku jsme nezažili na vlastní kůži, možná ani neumíme pochopit. Buďme za to rádi. Tahle nahrávka je o síle, o obyčejném lidském hrdinství. Přiznám se, že o ní stále hodně přemýšlím. Navíc se mi líbí zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Syrová, chladná, autentická výpověď a válečných útrapách! Black death doom metal, který je napsaný krví vojáků! 


Asphyx says:

You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were held captive, you experienced cold, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. War is raging around you, and you wonder where people get so much evil from. Tension has settled in your soul, that strange restlessness that all those who fear death have inside them. 

Ukrainian dark lords 1914 are back on the battlefield. With their fourth full-length album, they return to their roots. The new album seems rawer, sharper, uncompromising to me. Cold black metal meets doom moods and death metal decay. "Viribus Unitis", also translated as "With United Forces", is not only a famous saying of the old monarch Franz Joseph I, but also a kind of memento for all those who returned home from the war. They survived, yet they carry it within them forever. 


I vaguely remember my great-grandfather, who lived through World War I. I was just a child, but I always listened to his stories with fascination. I only understood many things later, when I grew up. He lost his leg in the trenches and had a strange pain in his eyes. The same can be traced in the music of 1914. I admit that this time it took me a little longer to get into the new album than with previous recordings, but it was worth the wait. It was as if I had been transported to a battlefield where everyone must unite to face danger and death. The new album is about solidarity, true friendship, and the strength that some people have within them. It's scary how little has changed. People are still the same. It seems that history hasn't taught us much. "Viribus Unitis" is once again a very dark, believable affair. It's music you can trust. It's authentic, genuine, played with a big heart. The album absorbed me so much that I became a direct participant in the fighting, I felt the chill in my bones, I saw my friends, their corpses, lying by the roadside. I had to keep going to survive, so I could return home, just sit and watch my children grow up. The new album contains a kind of pain that is difficult to define, which those of us who were lucky enough not to experience war firsthand may not even be able to understand. Let's be glad for that. This recording is about strength, about ordinary human heroism. I admit that I still think about it a lot. I also like the sound, the cover art, and the overall production. You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were in captivity, you experienced frost, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. A raw, cold, authentic testimony to the hardships of war! Black death doom metal written with the blood of soldiers!






Tracklist:
01. War In (The Beginning Of The Fall) 
02. 1914 (The Siege Of Przemyśl) 
03. 1915 (Easter Battle For The Zwinin Ridge) 
04. 1916 (The Südtirol Offensive) 
05. 1917 (The Isonzo Front) 
06. 1918 Pt 1: WIA (Wounded In Action) 
07. 1918 Pt 2: POW (Prisoner Of War) 
08. 1918 Pt 3: ADE (A Duty To Escape) 
09. 1919 (The Home Where I Died) 
10. War Out (The End?)

band:
K.K. LIR. Lemberg Nr.19 Fähnrich, Rostislaw Potoplacht - Drums
k.u.k. Galizisches IR Nr.15, Gefreiter, Ditmar Kumarberg - Vocals
K.K. LIR Czernowitz Nr.22 Oberleutnant, Witaly Wyhovsky - Guitars
K.K. LIR Stanislau Nr.20 Zugsführer, Oleksa Fisiuk - Guitars
k.u.k. Galizisch-Bukowina’sches IR Nr.24, Feldwebel, Armen Howhannisjan - Bass


https://www.facebook.com/1914OfficialPage
https://www.instagram.com/1914_official_page
https://open.spotify.com/artist/0IpKWttPlwhd7Cevxsh1Bz
https://twitter.com/1914Band
https://www.youtube.com/channel/UCIi5hWkPUWkWUXRN7KDKQiA

https://napalmrecords.com/deutsch/
https://x.com/NapalmRecords

středa 19. listopadu 2025

Recenze/review - GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre (2025)


GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre
CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.

Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce. 


GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout,  unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají! 

Asphyx says:

I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.

The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most. 


GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!


tracklist:
1. The Emptying of the Graves
2. Cathedral of Tombs
3. Entombed Alive 
4. Autosarcophagy 
5. Dr. Butcher 
6. Within the Woods 
7. The Spectral Dead
8. Hungry Cadavers 
9. Drilled 
10. Shambling Eyeless Corpses 
11. A Shrine of Bones 

band:
Ryan Wills - everything


Recenze/review - ORGREL - The Abyssal Terror (2025)


ORGREL - The Abyssal Terror
CD 2025, Purity Through Fire

for english please scroll down

Někdy se staré legendy, vyprávěné po generace, stanou krutou realitou. O bestii spící v hluboké jeskyni, jsem slýchával již jako malý. Strašili nás, abychom tam nikdy nechodili. Přesto jsem to udělal. Probuzen z noční můry mými vlastními démony, jsem stál najednou před vchodem a sledoval krvavou mlhu, která se vznášela všude kolem. Napětí, strach, vášeň, tajemno. Na uších jsem měl nové album italských black metalistů ORGREL a atmosféra byla velmi pochmurná. Vstoupil jsem dovnitř a připadal jsem si, jako bych se vrátil po časové ose zpět do svého mládí.

Tenkrát kapely sázely na dobré melodie, měly surový a chladný zvuk. ORGREL jakoby z té doby přišli, probudili se a vstali z plesnivých hrobů. Moje kosti obejmul chlad a z hlubin jsem uslyšel řev bestie. Bylo zcela jasné, že má hlad a potřebuje nakrmit. Fascinován melodiemi i celkovou atmosférou nahrávky, jsem se stal další z obětí. Jsem roztrhán na kusy a neustále přidávám volume doprava!

Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Mám neodbytný pocit, že se mi postupně dostávají do krve. Podupávám si nohou do rytmu a ztrácím se v temnotách. Jsem starý metalový pes, který píše už jen o kapelách a nahrávkách, které ho osloví a užívá si je. Od ORGREL jsem si ihned sehnal i předchozí EP a album. Obojí mi pomohlo dotvořit celkový obraz o kapele. Ano, pánové hrají black metal v jeho tradiční, klasické podobě. Zbytečně neexperimentují, raději sází na silné melodie. Nutno rovnou dodat, že alespoň u mě, tenhle přístup funguje. Vše je zde uvěřitelné, opravdové, reálné, autentické. Jako bych stál na ranním hřbitově a naslouchal šepotu nemrtvých. Vyprávějí mi velmi podobné příběhy, jako tahle smečka. O bolesti a utrpení, o pradávných rituálech, o démonech i bestiích. Zlo je ukryté v každém z nás. Italové jej vzali a nechali je vyplout na povrch. Pokud máte rádi absolutní temnotu a s chutí trávíte svůj čas ve stínu, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás i pro všechny prokleté. "The Abyssal Terror" je albem, na kterém se uctívají staré, poctivé, krvavé kořeny. Hoří zevnitř a na povrchu je zmrzlé jako srdce těch, co byli zavrženi. Každá kapela, kterou si pro sebe objevím, je pro mě velmi soukromou, niternou záležitostí. Zde mohu jen dodat, že mi bylo velkou ctí a na závěr musím vyseknout poklonu až k zemi. Takhle to má nějak vypadat, mí milí přátelé ve zbrani. Někdy se staré legendy, vyprávěné po generace, stanou krutou realitou. O bestii spící v hluboké jeskyni, jsem slýchával již jako malý. Strašili nás, abychom tam nikdy nechodili. Přesto jsem to udělal. Probuzen z noční můry mými vlastními démony, jsem stál najednou před vchodem a sledoval krvavou mlhu, která se vznášela všude kolem. Napětí, strach, vášeň, tajemno. Chladný a temný black metal s tradičním výrazem, u kterého se probouzejí pradávné bestie! Hudba z hlubin nicoty! 


Asphyx says:

Sometimes old legends, passed down through generations, become cruel reality. I had heard stories about the beast sleeping in the deep cave since I was a child. They scared us into never going there. Yet I did. Awoken from a nightmare by my own demons, I suddenly found myself standing in front of the entrance, watching the bloody mist that hovered all around. Tension, fear, passion, mystery. I had the new album by Italian black metal band ORGREL in my ears, and the atmosphere was very gloomy. I went inside and felt as if I had traveled back in time to my youth.

Back then, bands relied on good melodies and had a raw and cold sound. ORGREL seemed to have come from that era, awakening and rising from moldy graves. A chill ran through my bones, and from the depths I heard the roar of a beast. It was clear that it was hungry and needed to be fed. Fascinated by the melodies and the overall atmosphere of the recording, I became another victim. I am torn to pieces and constantly turning up the volume to the right!


I like the way the songs are written. I have this nagging feeling that they are gradually getting under my skin. I tap my foot to the rhythm and lose myself in the darkness. I am an old metalhead who only writes about bands and recordings that appeal to him and that he enjoys. I immediately got hold of ORGREL's previous EP and album. Both helped me complete my overall picture of the band. Yes, these gentlemen play black metal in its traditional, classic form. They don't experiment unnecessarily, preferring to rely on strong melodies. I must add that, at least for me, this approach works. Everything here is believable, real, authentic. It's as if I were standing in a cemetery in the morning, listening to the whispers of the undead. They tell me stories very similar to those told by this band. About pain and suffering, about ancient rituals, about demons and beasts. Evil is hidden in each of us. The Italians took it and let it surface. If you like absolute darkness and enjoy spending your time in the shadows, don't hesitate for a moment. It is played mainly for you and for all the damned. "The Abyssal Terror" is an album that worships the old, honest, bloody roots. It burns from within and is frozen on the surface like the hearts of those who have been rejected. Every band I discover for myself is a very private, intimate matter for me. Here, I can only add that it was a great honor, and in conclusion, I must pay them a huge compliment. This is how it should be, my dear friends in arms. Sometimes old legends, passed down through generations, become cruel reality. I had heard about the beast sleeping in a deep cave since I was a child. They scared us so we would never go there. Yet I did. Awoken from a nightmare by my own demons, I suddenly stood at the entrance and watched the bloody mist that hovered all around. Tension, fear, passion, mystery. Cold and dark black metal with a traditional expression that awakens ancient beasts! Music from the depths of nothingness!


tracklist:
01. Infernal Pursuit
02. Rituals of the Abyssal Power
03. Nefarious Maw
04. Horned Tyrant
05. The Enshrinement of the Triumphant Beast
06. Storming Souls
07. Conqueror of Forbidden Cosmos
08. Steel Storm Apocalypse

úterý 18. listopadu 2025

Recenze/review - KATAKOMBA - The Second Death (2025)


KATAKOMBA - The Second Death
CD 2025, Majestic Mountain Records

for english please scroll down

Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Tentokrát jsem nastavil směr znovu na sever. Do mého oblíbeného Švédska. Do kostí se mi pomalu dostával chlad a objevil jsem si pro sebe další z kapel, které dál táhnou káru starého prašivého old school death metalu.

KATAKOMBA jsou ze Stockholmu a přinášejí nám letos již své druhé řadové album. O tom minulém, stejnojmenném, z roku 2022, jsem také psal. Pokud máte zájem, odkaz na recenzi je dole pod dnešním článkem. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali. Na starých severských pohřebištích. 


"The Second Death" je velmi povedeným stylovým počinem. Pokud jste měli vždycky rádi kapely typu ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, zpěváky jako Martina von Drunena nebo LG Petrova, zvuk načichlý plesnivinou a reálnou smrtí, potom jste zde správně. Podobných smeček je sice dnes na každém rohu mnoho, ale jen některým se povede u mě zažehnout pověstnou jiskru. KATAKOMBA hrají přesvědčivě, opravdově, reálně, surově, autenticky. Nevymýšlejí sice nic nového, ani nevnášejí do záhrobí progresi, ale to zde není ani účelem. Viděl bych to velmi jednoduše. Nezbývá, než si otevřít pivo a s chutí jej odložit na víko od rakve. Zapnout play a nechat HM-2 pedal, aby vám vypálil do hlavy díru. Osobně jsem velmi spokojený a rád se k novému albu vracím. Důvody se samy nabízejí. Jednak jsem na podobné hudbě vyrůstal, ale hlavně z ní cítím takový ten opravdový smradlavý odér. Tohle je syrová exhumace starého hrobu. Velmi brzo ráno, když ještě zombie nešly spát. Dohraje několik skladeb, vy otáčíte v rukou obal (Jens Olsson) a kýváte u toho spokojeně hlavou do rytmu. Užíváte si morbidně podmanivý zvuk (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) a tak nějak podvědomě víte, že sem patříte. Mezi nakloněné náhrobky, do márnice. Za mě, za starého psa, vám mohu nové album jenom doporučit. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Ano, potvrzuji. Jsem zde správně. Chladná a temná exhumace starého death metalového hrobu! Severská pohřebiště vydala další kruté svědectví!

Asphyx says:

My steps always lead me back to the old catacombs. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, breathing in the smell of decaying bodies, watching the crowds of mourners searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. This time, I set my course north again. To my favorite Sweden. The cold slowly crept into my bones, and I discovered another band that continues to carry the torch of old school death metal.

KATAKOMBA are from Stockholm and are bringing us their second studio album this year. I also wrote about the previous one, of the same name, from 2022. If you are interested, the link to the review is below today's article. The gentlemen freely continue where they left off last time. In the old Nordic burial grounds.


"The Second Death" is a very successful and stylish work. If you've always liked bands such as ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, singers such as Martin von Drunen or LG Petrov, and a sound reeking of mold and real death, then you've come to the right place. There are many similar bands around today, but only a few manage to ignite that proverbial spark in me. KATAKOMBA play convincingly, genuinely, realistically, rawly, authentically. They don't invent anything new, nor do they bring progression to the afterlife, but that's not the point here. I would see it very simply. All that's left to do is open a beer and eagerly set it down on the coffin lid. Press play and let the HM-2 pedal blow a hole in your head. Personally, I am very satisfied and enjoy returning to the new album. The reasons are obvious. On the one hand, I grew up with similar music, but mainly I can smell that real stench coming from it. This is a raw exhumation of an old grave. Very early in the morning, when the zombies haven't gone to sleep yet. A few songs play, you turn the cover (Jens Olsson) in your hands and nod your head contentedly to the rhythm. You enjoy the morbidly captivating sound (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) and somehow subconsciously know that you belong here. Among the tilted tombstones, into the morgue. As for me, an old dog, I can only recommend the new album. My steps always lead me to the old catacombs in the end. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, inhaling the smell of decomposing bodies, watching the crowds of bereaved, searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. Yes, I confirm. I'm in the right place. A cold and dark exhumation of an old death metal grave! Nordic Burial Grounds has released another cruel testimony!


Recenze/review - KATAKOMBA - Katakomba (2022):

tracklist:
01. Aquelarre 
02. Atropos 
03. To Sow Dragons Teeth 
04. Amour Fou / The Second Death 
05. Mori In Absentia 
06. Asmodea 
07. Anhelo 
08. Saturn Devouring His Son / Vomitorium

pondělí 17. listopadu 2025

Recenze/review - NECROTUM - Soul Chamber Harvest (2025)


NECROTUM - Soul Chamber Harvest
CD 2025, Dan's Crypt Records

for english please scroll down

Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře víš, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Máš strach, přesto musíš vstát a jít do práce. Ohlížíš se za sebe, jestli někde neuvidíš oči plné nenávisti. Lekáš se každého stínu. Uleví se ti,  když vylezeš pod poblikávající lampu. Byla to chyba, na chvilku ztratit pozornost. Stal si se další kořistí v řadě. Obětí, která přešla na druhou stranu, do záhrobí. Jako kulisa ti k tomu hrála nová nahrávka rumunských maniaků NECROTUM. 

Již jednou jste se mohli s touto smečkou u nás na stránkách setkat. A to u příležitosti loňského alba "Defleshed Exhumation", které mě zaujalo svojí syrovostí, temnotou i old schoolovým feelingem. Novinka je jeho volným pokračováním. Neméně divoká, surová, krvavá. Až ráno půjdete tichou ulicí plnou mlhy a smogu, určitě si na tuhle desku vzpomenete. Je totiž po okraj narvaná velmi podobnou, mrtvolnou atmosférou. 


Brutalita se zde potkává s chladem. Činěno je tak odhodlaně, opravdově, uvěřitelně, autenticky. S krvavou jiskrou v oku, s touhou zabíjet hudbou. Skladby musely být napsány v chladných katakombách, někde hluboko v podzemí. Teď, vypáleny na hudební nosič, vypluly na povrch jako tělo zohaveného utopence. Oceňuji masivní, zničující zvuk (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), líbí se mi i stylový motiv na obalu (autorem je Julian Mortuus). Užívám si ale hlavně hudbu samotnou, která má v sobě cosi zvířecího, živočišného, vzteklého a nekompromisního. Riffy se mi zadírají hluboko do mozku, melodie zahnívají jako tělo prašivé mrtvoly a o vokálu netřeba diskutovat. Připomíná rozzuřenou bestii. Pokud jste fanoušci třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION, potom se pohodlně usaďte, zapněte play a ztraťte se spolu s kapelou v nekonečné temnotě lidské mysli. "Soul Chamber Harvest" by rozhodně nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška reálných pohřbů do země. Rumunští tmáři jsou letos opět ve skvělé formě. Včera nalezli kousek od nás další mrtvé tělo. Vypadalo zuboženě, jako by jej napadlo nějaké divoké zvíře. Nemyslím si to, lidé v sobě mají velké množství zla, špíny, hnusu a nenávisti. Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře vím, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Mám strach, přesto musím vstát a jít do práce. Ohlížím se za sebe, jestli někde neuvidím oči plné nenávisti. Lekám se každého stínu. Poslední co vidím, tak je nicota. A slyším tohle album. Krvavý a temný death metalový rituál, který vás strhne do hlubiny! Nekompromisní a zuřivá záležitost pro všechny démony! 

Asphyx says:

Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But you know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. You are afraid, but you have to get up and go to work. You look behind you to see if you can spot eyes full of hatred. You are frightened by every shadow. You feel relieved when you reach a flickering street lamp. It was a mistake to lose your focus for a moment. You have become the next prey in line. A victim who has crossed over to the other side, to the afterlife. The new album by Romanian maniacs NECROTUM played in the background. 

You may have already encountered this pack on our website once before. It was on the occasion of last year's album "Defleshed Exhumation," which caught my attention with its rawness, darkness, and old-school feel. The new album is a loose continuation of that. It is no less wild, raw, and bloody. When you walk down a quiet street full of fog and smog in the morning, you will surely remember this album. It is filled to the brim with a very similar, corpse-like atmosphere. 


Brutality meets coldness here. It is done so resolutely, genuinely, believably, authentically. With a bloody spark in the eye, with a desire to kill with music. The songs must have been written in cold catacombs, somewhere deep underground. Now, burned onto a music carrier, they have risen to the surface like the body of a mutilated drowned man. I appreciate the massive, devastating sound (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), and I also like the stylish motif on the cover (by Julian Mortuus). But most of all, I enjoy the music itself, which has something animalistic, feral, angry, and uncompromising about it. The riffs dig deep into my brain, the melodies rot like the body of a mangy corpse, and the vocals need no discussion. They resemble an enraged beast. If you are a fan of bands such as CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, or INCANTATION, then sit back, press play, and lose yourself with the band in the endless darkness of the human mind. "Soul Chamber Harvest" should definitely be part of every true fan of real burials in the ground's collection. The Romanian darkies are in great shape again this year. Yesterday, they found another dead body not far from us. It looked miserable, as if it had been attacked by some wild animal. I don't think so. People have a lot of evil, filth, disgust, and hatred inside them. Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But I know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. I'm afraid, but I have to get up and go to work. I look behind me to see if I can see eyes full of hatred. I'm scared of every shadow. The last thing I see is nothingness. And I hear this album. A bloody and dark death metal ritual that will drag you into the depths! An uncompromising and furious affair for all demons!


Recenze/review - NECROTUM - Defleshed Exhumation (2024):


tracklist:
01. Reconquered Domain 
02. Condemned To Burn 
03. Locked Inside A Coffin 
04. Kingdom Of The Dead 
05. Reborn In Flames 
06. Sacrament Of Armageddon 
07. My Resurrection 
08. Fading Salvation 
09. Internal Scream 
10. Afterlife Torment



Recenze/review - ARAPHEL - The Endchanter (2025)


ARAPHEL - The Endchanter
CD 2025, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Příběhy plné násilí, které znovu ožívají. Vzpomínky na bolest a utrpení. Strach a nenávist, zmařené životy. Tohle všechno lze vyčíst z nápisů na náhrobcích. Někdy potřebuji být sám. Nasazuji sluchátka a hledám muziku, která by mě přenesla na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Italští ARAPHEL pro mě byli dosud zcela neznámým jménem. Také mají, mimo tohoto alba, na svém kontě pouze jedno EP. Jedná se o syrový, prašivý, chladný a temný black metal se zajímavým rukopisem. Takové byly moje první dojmy a za tímto názorem si stojím i teď, po delší době a mnoha společných setkáních.

Mám rád, když se mnou hudba něco dělá, když mě nenechá v klidu. Novinka "The Endchanter" se do mě ihned otiskla a zanechala po sobě hlubokou krvavou stopu. Nad hřbitovem byla zrovna mlha a v kostech se mi usadil chlad. Měl jsem zase jednou pocit, že mi v žilách kolují nahrubo nasekané kousky ledu. Je to skvělé album, rozhodně bych jej doporučil všem tmářům i nemrtvým. 


Pod touto kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, v čele s maniakem Santo, kterého snad ani nemusím představovat. Nové album je nihilistickou výpovědí o současném stavu společnosti. Zahleděni do sebe samých kráčíme v davu. Všichni vypadáme stejně, kupujeme stejné věci a stala se z nás na dálku ovládaná entita. Je pro mě vždycky velmi příjemné, když potkám na svých toulkách tmou muziku, která mě osloví. ARAPHEL se volně inspirovali ve stejných chladných vodách, ve kterých působili a působí kapely typu BATHORY, DISSECTION, DESASTER, IMMORTAL, XANTOTOL. Navíc samozřejmě přidali velkou spoustu svých nápadů a invence. Výsledný dojem je potom velmi dobrý i co se týká formálních věcí, jako je povedený zvuk nebo jednoduchý, přesto účinný motiv na obalu. Připadá mi, že nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Zkrátka a dobře, tahle nahrávka splňuje všechny mé požadavky na to, abych se k ní rád a často vracel. Pokud se s chutí procházíte ranní mlhou na hřbitově, lekáte se světla a vaše duše zažila bolest, potom určitě víte, o čem píšu. "The Endchanter" mi nejvíc připomínalo jedno mrazivé ráno, ve kterém jsem se vydal ke špinavé řece, která vytéká z našeho města. Najednou, když jsem tohle album poslouchal, jsem měl pocit, že se ve vlnách vznáší utonulá těla, všechna ta lidská bolest a utrpení. Strach a nenávist. Za mě nelze jinak, než vám novinku doporučit. Na povrchu je totiž chladná a zároveň hoří zevnitř. Ztratili jsme víru v nás samotné! Mrazivý temný black metal, který vám nastaví zrcadlo! 

Asphyx says:

Stories full of violence that come back to life. Memories of pain and suffering. Fear and hatred, wasted lives. All this can be read from the inscriptions on the gravestones. Sometimes I need to be alone. I put on my headphones and look for music that will transport me to the other side, to the land of endless shadows. The Italian band ARAPHEL was a completely unknown name to me until now. Apart from this album, they have only one EP to their credit. It is raw, mangy, cold, and dark black metal with an interesting style. Those were my first impressions, and I still stand by that opinion now, after a long time and many encounters with them.

I like it when music does something to me, when it doesn't leave me alone. The new album "The Endchanter" immediately left a deep bloody mark on me. There was fog over the cemetery and a chill settled in my bones. Once again, I had the feeling that roughly chopped pieces of ice were circulating in my veins. It's a great album, I would definitely recommend it to all dark ones and the undead. 


This band consists of experienced musicians, led by the maniac Santo, whom I probably don't need to introduce. The new album is a nihilistic statement about the current state of society. Lost in ourselves, we walk in a crowd. We all look the same, buy the same things, and have become a remotely controlled entity. It is always very pleasant for me when I encounter music that appeals to me on my wanderings through the darkness. ARAPHEL was loosely inspired by the same cold waters in which bands such as BATHORY, DISSECTION, DESASTER, IMMORTAL, and XANTOTOL operated and continue to operate. In addition, of course, they added a lot of their own ideas and inventiveness. The resulting impression is very good in terms of formal aspects, such as the well-done sound and the simple yet effective cover art. It seems to me that nothing is missing or superfluous. In short, this recording meets all my requirements for me to enjoy returning to it often. If you enjoy walking through the morning mist in a cemetery, are frightened by light, and your soul has experienced pain, then you definitely know what I'm writing about. "The Endchanter" reminded me most of a frosty morning when I went to the dirty river that flows out of our town. Suddenly, as I listened to this album, I had the feeling that drowned bodies were floating in the waves, all that human pain and suffering. Fear and hatred. I can't help but recommend this new release to you. It's cold on the surface, but burning from the inside. We've lost faith in ourselves! Freezing, dark black metal that holds up a mirror to you!


tracklist:
1. The Endchanter 
2. Old Comet Transition 
3. Elysian Fields Ablaze 
4. Scentless Epoch 
5. A Meaning Quest - The Smile of Sisyphus 
6. Tempus Edax Rerum 
7. The Song of Araphel 

The Endchanter lineup
Santo - vocals, bass, acoustic guitar
Doomed Warrior - backing vocals, guitars
Gabriel - backing vocals, guitars
Mirko Soncini - drums (session)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine