DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. února 2026

Recenze/review - KANONENFIEBER - Soldatenschicksale (2026)


KANONENFIEBER - Soldatenschicksale
compilation 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Večer máš hlídku a díváš se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevíš. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Druhý den vstaneš brzy a držíš hrdě hlídku. Jsi připraven. Mladý a silný, mohl bys mít celý život před sebou. Místo toho se za pár hodin podíváš poprvé do očí stejně mladého kluka a namíříš na něj zbraň. Zabije tě jako první. Překvapí tě to. Říkali ti něco jiného, slibovali vítězství a hrdinské zásluhy. Místo toho tě vyplaví za několik dní moře a tvoje tělo bude ohlodáno od predátorů. 

První světová válka byla stejně hrozná jaké jakékoliv jiné války předtím, jen s tím rozdílem, že lidstvo použilo spoustu nových technologií a způsobů, jak někoho zabít. Smutné je, že se toho dodnes příliš nezměnilo. Jsem moc rád, když se ke mě dostávají alba, jako je to nové, letošní od německých KANONENFIEBER. Tedy, ona to zase taková novinka není. První dvě skladby jsou sice nové, ale zbytek jsou posbírané staré skladby, různé singly apod. Nijak mi to ale nevadí. Album drží velmi kompaktně pohromadě a opět, jak už tomu u téhle čety bývá, se velmi dobře poslouchá. Najednou se píšou roky 1914 - 1918 a já si nechávám vyprávět příběhy i mých předků. 


Vždycky se mi líbil způsob, jakým kapela přistupuje k muzice, ke grafice, ke zvuku. I tentokrát se zde potkávají melodický black metal se surovostí death metalu. To vše zabalené v takové zvláštní, neklidné a bolestivé atmosféře. Kdo mě znáte, tak víte, že se o témata světových válek zajímám dlouhodobě a proto je zcela jasné i pochopitelné, že se mi KANONENFIEBER opravdu líbí. I letos předkládají chladnou a temnou muziku, plnou příběhů obyčejných vojáků. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že kapele věřím každý tón, riff, melodii, rozkaz, úder bicích. Ne, najednou nejsem v pohodlí svého domova a neužívám si současný blahobyt a zdánlivý klid, ale pochoduji na smrt se svými kamarády. "Soldatenschicksale" je nahrávkou, která je majestátní, vznešená a syrová zároveň. Jednotlivé skladby jsou na povrchu chladné a odtažité, ale uvnitř hoří a věřím jim. Tahle kapela pro mě byla, je a i bude vždy velmi zajímavá, ryzí, opravdová, autentická. Pokaždé, když zapnu play a ocitnu se v další bitvě a kolem mě umírají další a další nevinní, tak si uvědomím, jak dokážeme být jako lidé zlí. Jakoby v nás byla někde uvnitř temnota a nenávist, která v podobných chvílích, jako jsou války, vyplují na povrch. Sledoval jsem zrovna jeden černobílý dokument o psychiatrických léčebnách za první světové války a pak si stále dokola pouštěl tohle album. Přiznám se vám bez mučení, že mě mrazilo v kostech. Němcům se povedlo přenést atmosféru i ducha bojiště přímo na hudební nosič. Večer mám hlídku a dívám se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevím. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Mrazivá black death metalová výpověď o temnotě války! 


Asphyx says:

In the evening, you are on guard duty, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But you don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring yourself that you and your friends will kill the enemy. The next day, you get up early and stand guard proudly. You are ready. Young and strong, you could have your whole life ahead of you. Instead, in a few hours, you will look into the eyes of a boy just as young as you and point your gun at him. He will kill you first. It will surprise you. They told you something else, promising victory and heroic deeds. Instead, in a few days, you will be washed up by the sea and your body will be gnawed on by predators. 

World War I was as terrible as any other war before it, with the only difference being that humanity used a lot of new technologies and ways to kill people. The sad thing is that not much has changed to this day. I am very happy when I receive albums like this new one from the German band KANONENFIEBER. Well, it's not really that new. The first two songs are new, but the rest are a collection of old songs, various singles, etc. But I don't mind that at all. The album holds together very compactly and, as is usually the case with this band, it's very easy to listen to. Suddenly, it's 1914-1918, and I'm listening to the stories of my ancestors. 


I have always liked the band's approach to music, graphics, and sound. Once again, melodic black metal meets the rawness of death metal. All of this is wrapped up in a strange, restless, and painful atmosphere. Those of you who know me know that I have long been interested in the subject of world wars, so it is quite clear and understandable that I really like KANONENFIEBER. This year, they once again present cold and dark music, full of stories of ordinary soldiers. For me, the most important thing is that I believe every note, riff, melody, command, and drum beat the band plays. No, suddenly I am no longer in the comfort of my home, enjoying my current prosperity and apparent peace, but marching to my death with my friends. "Soldatenschicksale" is a recording that is majestic, sublime, and raw at the same time. The individual songs are cold and distant on the surface, but they burn inside, and I believe in them. This band has always been, is, and will always be very interesting, genuine, real, and authentic to me. Every time I press play and find myself in another battle with more and more innocent people dying around me, I realize how evil we humans can be. It's as if there is darkness and hatred inside us that comes to the surface in moments like war. I was watching a black-and-white documentary about psychiatric hospitals during World War I and then played this album over and over again. I admit without hesitation that it sent chills down my spine. The Germans managed to transfer the atmosphere and spirit of the battlefield directly to the music. I'm on guard duty in the evening, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But I don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring ourselves that we will kill the enemy together with our friends. A chilling black death metal statement about the darkness of war!



Recenze/review - KANONENFIEBER - Die Urkatastrophe (2024):




tracklist:
01. Z-Vor! 
02. Heizer Tenner 
03. Ubootsperre (2025 Version) 
04. Kampf Und Sturm (2025 Version) 
05. Die Havarie (2025 Version) 
06. Der Füsilier I (2025 Version) 
07. Der Füsilier II (2025 Version) 
08. The Yankee Division March (2025 Version) 
09. Die Fastnacht Der Hölle (2025 Version)

band:
Noise - everything



Recenze/review - CITRINITAS - Unending Descent (2026)


CITRINITAS - Unending Descent
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Nedávno jsem objevil ve svém sklepě na chalupě bednu se starými kazetami. Některé byly jen špatnými kopiemi, některé už dávno shnily věkem, ale pár se jich zachovalo a tak jsem si zase jednou připadal jako starý hrobník, který objevil prašivou rakev plnou prokletých ostatků, o které nevěděl. S novou demonahrávkou finských tmářů CITRINITAS je to hodně podobné. Také je plná pradávných ozvěn za záhrobí, také smrdí sírou a je nasáklá zkaženou krví. 

O kapele toho příliš zjistit nejde, jedná se o smečku, která vzešla z toho nejhlubšího undergroundu. Beru to na vědomí a postupně přidávám volume doprava. Z reproduktorů ke mě ztéká zkažená směs black metalu, deathu i doomových pochmurných nálad. Vše je zabalené v jakémsi sirnatém oparu. Nějak takhle si představuji, že zní hudba při pohřbech prokletých. Doporučuji vám naprostou tmu, chlad a teprve potom vyniknou jednotlivé bahnité nuance naplno. 


Tři skladby ostré jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve, znějí velmi morbidně, mrtvolně. U nás kousek za městem, v nekonečných temných lesích, je močál, o kterém se říká, že jsou v něm pochovány tisíce padlých vojáků. Staly se tam kruté vraždy, hnusné násilí a pravdou je, že když jdete okolo, tak vás mrazí v zádech a tuhne vám krev v žilách. Přesně takhle se cítím i při poslechu dema "Unending Descent". Nálady jsou velmi pochmurné, záhadné, magicky démonické. Hudba zde není jen obyčejným zážitkem, ale spíše pradávným rituálem pro vyvolávání temných a zlých sil, které nejsou z našeho světa. Smrt je při poslechu velmi blízko a démoni tančí na prokletých hrobech. Jednotlivé skladby se mi dostávají postupně do krve a připadám si, jako bych se stal součástí nějakého děsivého hororového filmu. Kdysi dávno jsem si dal za úkol, že budu o podobných kapelách psát a musím rovnou dodat, že jsem z této nahrávky doslova nadšený. Má v sobě totiž absolutně vše pro záhrobní seance. Na povrchu je chladné a mrazivé, slizké a mokvající, uvnitř ale hoří pekelným ohněm. Jen doufám, že se od CITRINITAS dočkáme brzy i dlouhohrajícího alba, zajímalo by mě, jak budou jejich mrtvolné skladby znít ve větším prostoru. Zatím mi nezbývá, než pochválit zvuk, stylový motiv na obalu a nahrávku vám doporučit.  Až zase jednou budu exhumovat nějakou starou rakev s nejasným původem, budu dávat velký pozor. Tohle je totiž hudba, která koluje i v mých žilách. Black death doom metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Ozvěny z krvavých močálů! 

Asphyx says:

I recently discovered a box of old cassettes in the basement of my cottage. Some were just bad copies, some had long since rotted away, but a few had survived, and so once again I felt like an old gravedigger who had discovered a moth-eaten coffin full of cursed remains he didn't know about. It's very similar with the new demo recording by Finnish obscurantists CITRINITAS. It is also full of ancient echoes from beyond the grave, it also stinks of sulfur and is soaked in rotten blood. 

Not much is known about the band; they are a pack that emerged from the deepest underground. I take note of this and gradually turn up the volume. A rotten mixture of black metal, death metal, and doom-laden gloom flows from the speakers. Everything is wrapped in a kind of sulfurous haze. This is how I imagine the music at the funerals of the damned. I recommend complete darkness and cold, only then will the individual muddy nuances come into their own. 


Three songs as sharp as nails, which will one day be hammered into your coffin, sound very morbid, deathly. Just outside our town, in endless dark forests, there is a swamp where it is said that thousands of fallen soldiers are buried. Cruel murders and heinous violence took place there, and the truth is that when you walk by, you feel a chill down your spine and your blood runs cold. That's exactly how I feel when listening to the demo "Unending Descent". The moods are very gloomy, mysterious, magically demonic. The music here is not just an ordinary experience, but rather an ancient ritual for summoning dark and evil forces that are not of our world. Death is very close when listening, and demons dance on cursed graves. The individual songs gradually get into my blood, and I feel like I've become part of some terrifying horror movie. A long time ago, I set myself the task of writing about similar bands, and I must say right away that I am literally thrilled with this recording. It has absolutely everything you need for a séance. On the surface, it is cold and frosty, slimy and oozing, but inside it burns with hellfire. I just hope that CITRINITAS will release a full-length album soon. I would be interested to hear how their corpse-like songs would sound in a larger space. For now, I can only praise the sound, the stylish cover art, and recommend the recording to you. The next time I exhume an old coffin of unknown origin, I will be very careful. This is music that runs through my veins. A black death doom metal album where you will encounter your own demons! Echoes from bloody swamps!


tracklist:
1. Unending Descent 
2. Light Permeates Everything 
3. Subterranean Egress 



úterý 17. února 2026

Recenze/review - FOSSILIZATION - Advent of Wounds (2026)


FOSSILIZATION - Advent of Wounds
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Padl jsem tváří do bažiny a propadal se stále hlouběji. Byl jsem chycený, prokletý a začal jsem se pomalu rozkládat. Přesně takové pocity mám i z nového alba brazilských tmářů FOSSILIZATION.

Tahle smečka vždy uměla navodit atmosféru absolutního zmaru. U nové nahrávky to platí snad ještě více, než u těch předchozích. Jestli byli na minulých deskách Brazilci nechutní, zvrácení a dokázali nás chytit do pevných pavučin, tak letos to platí ještě více. Vítejte v nekonečných bažinách beznaděje!


Přiznám se, že jsem se na novinku opravdu velmi těšil. Když jsem pak poprvé zapnul doma play na svém přehrávači, veškerá moje očekávání se splnila na sto procent. Skladby v sobě mají potřebný drive, sílu, takový ten zahnívající efekt, na který má tahle kapela snad patent. Velmi se povedl zvuk (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering), který je náležitě prašivý a zároveň dobře čitelný, živočišný. Jakoby byly jednotlivé motivy ušpiněné černou krví. Starodávný death metal se zde potkává se záhadným a mrtvolným doom metalem. Výsledný, velmi zkušeně a elegantně namíchaný koktejl, je potom nejen nechutný, ale také řeže tou správnou stranou nože. FOSSILIZATION na to jdou po svém, mají vlastní rukopis a spoustu morbidních nápadů. Zmínit musím i velmi povedený obal (autorem je Guang Yang), který dá všem ihned na vědomí, co se na albu odehrává. Absolutní zvrácená hniloba a bolestivé umírání. Pokud jste fanoušci kapel typu DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, je pro vás nové album doslova povinností. "Advent of Wounds" v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience pro zvrácené záhrobní rituály. Muselo vznikat hluboko v podzemí, ve starých kryptách a katakombách. Při poslechu můžete rozmlouvat s nemrtvými, rouhat se. Jen si dejte pozor, aby se vám neobjevila znovu stigmata a nezačaly vás pálit staré rány. Vše je zde zahalené do tajemna, do krvavé mlhy, smrdí jako rozkládající se maso. Tahle smečka je opravdová, uvěřitelná, ryzí, syrová a autentická. Zase jsem se jednou potácel mezi stíny. Ve starých, zahnívajících a smradlavých močálech. Pronásledovaly mě noční můry a znovu se objevila pradávná rána. Teplo v ní, zkažená krev hnisala, pálila, žhnula. Vzal jsem do rukou rezavý nůž a vřed jsem prořízl. Černý, zkažený hnis mi potřísnil celé tělo. Mokvající, syrový a temný doom death metal, který vás uhrane! Album, které hnije zevnitř!


Asphyx says:

Once again, I was stumbling among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and the ancient wound reappeared. The heat inside it, the rotten blood festered, burned, and glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. I fell face down into the swamp and sank deeper and deeper. I was trapped, cursed, and slowly began to decay. That's exactly how I feel about the new album by Brazilian dark metal band FOSSILIZATION.

This band has always been able to evoke an atmosphere of absolute doom. This is perhaps even more true of their new recording than of their previous ones. If the Brazilians were disgusting and perverse on their previous albums and managed to trap us in their tight cobwebs, this year it is even more so. Welcome to the endless swamps of despair!


I admit that I was really looking forward to this new release. When I first played it on my player at home, all my expectations were met one hundred percent. The songs have the necessary drive, power, and that decaying effect that this band seems to have patented. The sound (Gabriele Gramaglia - mixing, mastering) is very well done, appropriately dirty and at the same time clear and animalistic. It's as if the individual motifs were stained with black blood. Ancient death metal meets mysterious and corpse-like doom metal here. The resulting cocktail, mixed with great skill and elegance, is not only disgusting, but also cuts with the right side of the knife. FOSSILIZATION do things their own way, they have their own style and lots of morbid ideas. I must also mention the very well-done cover (by Guang Yang), which immediately lets everyone know what's going on on the album. Absolute twisted decay and painful death. If you are a fan of bands such as DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, KRYPTS, ALTARAGE, PHRENELITH, ENFULGED, CRUCIAMENTUM, DISMA, INCANTATION, IGNIMOVOUS, then this new album is literally a must for you. "Advent of Wounds" contains all the necessary ingredients for twisted afterlife rituals. It must have been created deep underground, in old crypts and catacombs. While listening, you can talk to the undead, blaspheme. Just be careful that your stigmata don't reappear and your old wounds don't start to burn. Everything here is shrouded in mystery, in a bloody fog, smelling like rotting flesh. This pack is real, believable, pure, raw, and authentic. Once again, I stumbled among the shadows. In old, rotting, and stinking swamps. Nightmares haunted me, and an ancient wound reappeared. The heat in it, the rotten blood festered, burned, glowed. I took a rusty knife in my hands and cut open the wound. Black, rotten pus splattered all over my body. Oozing, raw, and dark doom death metal that will mesmerize you! An album that rots from the inside!


about FOSSILIZATION on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Cremation Of A Seraph 
02. Disentombed And Reassembled By The Ages 
03. Scalded By His Sacred Halo 
04. Terrestrial Mold 
05. Servo 
06. While The Light Lasts 
07. Temple Of Flies And Moss

band:
V. – Guitars, Voices, Bass
Z. – Guitars

pondělí 16. února 2026

Recenze/review - GRAVES FOR GODS - Last Light Fades (2026)


GRAVES FOR GODS - Last Light Fades
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky. Jakoby se vám vrátily staré noční můry, o kterých jste si mysleli, že už byly dávno spáleny. Netuším, kde se tyhle podivné stavy duše i těla berou, ale možná se jimi jen mysl brání současnému podivnému světu. Psát o muzice je pro mě svým způsobem terapií, krásným zážitkem. Pokaždé se snažím nejen opsat promo materiály, ale spíše se pokusit svými slovy vyjádřit, jak na mě hudba působí.

O australských GRAVES FOR GODS jsem ještě nepsal, kapela letos přichází teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Doporučuji vám, abyste si pořídili i to první, z roku 2022 ("The Oldest Gods"). Je také po okraj narvané smutkem, umírajícími dny i nekonečnou beznadějí. Pánové hrají klasický doom death metal a umí to velmi dobře. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji chladnou a temnou místnost, klid a plné soustředění. Teprve potom síla téhle nahrávky ( i té předchozí) vynikne nejvíce. 


Někdy zkrátka bývám rád sám. Většinou si otevřu nějakou dobrou knihu, pustím muziku jako hrají tito Australané a užívám si jednotlivé melodie. Kývám se do rytmu, obdivuji riffy, vokál, dunivé bicí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Album je obdařeno velmi dobrým zvukem. Pravdou sice je, že pánové nepřinášejí do tohoto stylu nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. Naopak, z jednotlivých skladeb i z celku cítím odhodlání, opravdovost, reálný smutek a trápení. Doom metal je velmi těžká disciplína a platí u něj více než kde jinde, že musí být zahraný od srdce, autenticky, uvěřitelně. Musí z něj doslova odkapávat pochmurné nálady a musí vám u něj tuhnout krev v žilách. GRAVES FOR GODS tohle všechno umí a přidávají ještě spoustu věcí navíc. Zajímavé postupy, pasáže, které se mi pokaždé zadřely hluboko do mozku i do podvědomí. Jsem moc rád, že jsem tuhle smečku na svých toulkách podzemím potkal, jinak bych byl ochuzen o vskutku niterný zážitek. Neznám nic lepšího, než sníh křupající pod nohama, dlouhou cestu před sebou, tichý les, soumrak, lesní hřbitov, návrat domů, knihu o bolesti. Ano, jsme jedné krve, já i tahle kapela. "Last Light Fades" mi nejdříve připomínalo hada, plazícího se u mých nohou. Ten mě postupně uhranul a dostal se mi do hlavy. Zmínit musím i velmi povedený, chladný a dobře čitelný zvuk, stylový motiv na obalu i texty, které v sobě mají hloubku. Bolest a smutek někdy přicházejí a vy nevíte proč. Křičíte do tmy, rozdrásáni do krve a máte pocit, že smrt je zase o kousek blíž. Chcete být sami, v temném koutě, v chladu. Utopit se v slzách, utéct do lesů, lehnout si do trávy a dívat se na krvavé mraky.  Pochmurný, smutný doom death metalový obřad, u kterého vám ztuhne krev v žilách! Vaše mysl bude rozdrásána do krve!

Asphyx says:

Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. To drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. It's as if the old nightmares you thought had been burned away long ago have returned. I have no idea where these strange states of mind and body come from, but perhaps they are just the mind's way of defending itself against the strange world we live in today. Writing about music is a kind of therapy for me, a beautiful experience. I always try not just to copy promotional materials, but rather to express in my own words how the music affects me.

I haven't written about the Australian band GRAVES FOR GODS yet; this year, the band is releasing only their second full-length album. I recommend that you also get their first album from 2022 ("The Oldest Gods"). It is also filled to the brim with sadness, dying days, and endless despair. These guys play classic doom death metal and they do it very well. Anyway, judge for yourselves. I recommend a cool, dark room, peace and quiet, and full concentration. Only then will the power of this recording (and the previous one) come into its own. 


Sometimes I just like to be alone. I usually open a good book, put on some music like this Australian band plays, and enjoy the individual melodies. I sway to the rhythm, admire the riffs, vocals, and thumping drums. Everything fits perfectly in its place here. Nothing is superfluous, nothing is missing. The album has a very good sound. It's true that these gentlemen don't bring anything new or revolutionary to this style, but it's definitely not just a job well done. On the contrary, I feel determination, authenticity, real sadness, and suffering in the individual songs and in the album as a whole. Doom metal is a very difficult discipline, and more than anywhere else, it must be played from the heart, authentically, believably. It must literally drip with gloomy moods and make your blood run cold. GRAVES FOR GODS can do all this and add a lot more. Interesting techniques, passages that always stick deep in my brain and subconscious. I am very glad that I met this band on my wanderings through the underground, otherwise I would have been deprived of a truly intimate experience. I know nothing better than snow crunching underfoot, a long journey ahead, a quiet forest, twilight, a forest cemetery, returning home, a book about pain. Yes, we are of the same blood, me and this band. At first, "Last Light Fades" reminded me of a snake slithering at my feet. It gradually captivated me and got into my head. I must also mention the very well-done, cool and clear sound, the stylish cover art, and the lyrics, which have depth. Pain and sadness sometimes come and you don't know why. You scream into the darkness, torn to pieces, and you feel that death is a little closer again. You want to be alone, in a dark corner, in the cold. Drown in tears, run away into the woods, lie down in the grass and watch the bloody clouds. A gloomy, sad doom death metal ritual that will make your blood run cold! Your mind will be torn to shreds!


tracklist:
1. Perpetua Fell 
2. The Dark Age 
3. Unholy Ghost 
4. Covered in Blood 
5. Last Light Fades 

band:
Jak Shadows – Vocals
Ryan Quarrington – Drums
Matt Spencer – Resonant Strings



A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS.


A few questions - interview with doom death metal band from Australia - GRAVES FOR GODS. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.? 

Matt – Hi! We are Graves for Gods. Purveyors of all things Doom, from Adelaide in the South of Australia, since 2020. We consist of three members: Jak on vocals, Matt on guitars and bass, Ryan on drums. In 2022 we released our debut album‚ The Oldest Gods, on Sleeping Church Records, and now in 2026 we‘ve released its follow up, Last Light Fades, on Meuse Music. 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

Matt – The vocals were recorded at Jaks home, the drums at a local recording room, while the rest was recorded, produced and mixed by myself at my home studio. Mastering was by Dav at Iridium audio. We’re thrilled with the end result. Ideally it sounds neither modern nor dated. Not processed, but not raw. We’re not trying to copy any single sound. I think we got close to these aspirations. 


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)? 

Matt – Initially 300 cds (i think), plus digital via bandcamp and the streamers . If there’s demand we will work with Meuse Music on further formats. Hopefully so! We’d love this album on vinyl. It would be great to see that cover art at 12 inches. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Jak - Lyrics are by me and the song titles are chosen as a band. The lyrical approach of Graves For Gods thus far has remained close to the name of the band and centred around worship. Like most creative processes, much time was spent thinking over what to write about and how to say it. It wasn’t easy to cover such a wide history of events in the span of only 4 songs. As with “The Oldest Gods” there is a start and an end to the story of this album. Once again, the lyrics deal with the rise and fall of an empire, at times viewed through a large overarching lens and at other times through the eyes of its denizens. In its most concise sense, it’s a story about the Roman Empire. Perpetua Fell sets the scene that tackles the scale of the rise of Rome from fable to the moment the Roman Emperor realised the need to change their beliefs and begin engineering Christianity as we know it in the

West. Dark Ages in concept was to about European Medieval life and the ensuing Crusades however “Covered in Blood” covered themes of war so Dark Ages lingered a while in a land of plague, power and control. Unholy Ghost kind of sums up the ambitious nature of colonisation and belief of a dream. Last Light Fades really speaks for itself, the album cover depicts themes of shame, disgrace and the loss of faith.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Jak - The logo was created by me, which was inspired by the Sumerian beliefs, the symbol of Anu is incorporated in the sky, encompassing the trees & earth - the connection between earth and sky. We don’t have a website as such but we understand the importance of having an online presence or footprint so to say. You can currently find us either on bandcamp, our labels website or our Facebook page that we operate ourselves. All the graphics on these sites are chosen by either us or Meuse Records, depending on where you visit.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Matt - Meuse Music has been our partners for the CD release of Last Light Fades. We sought them out as they are of course experts in the Doom genres. We are absolutely very happy with how they’ve approached everything. Strong communication, plenty of options and very few demands. Very impressed.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Jak - From a death doom perspective, its all the early UK Doom but by no means limited to those shores. Inspiration will come from so many places, could be a simple as going for a walk in a gorge. I tend to write most of the lyrics while walking outdoors.

Matt – We listen to a crazy amount of different music, but for Graves for Gods, it’s absolutely a mix of the early UK Doom legends, plus everything from the great funeral and stoner doom acts, more spacious and progressive acts like Third and the mortal and of course Black Sabbath themselves.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

N/A

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Matt – Sadly we are currently a recording only band. If the opportunity arises for something special, we would definitely be open to a select few live performances. But currently no.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Matt - We are currently writing album 3, and exploring some other material for a series of bandcamp exclusive releases. Our primary focus is to just keep recording the music we love and sharing it with people who need it. Always releasing on physical media where possible. Hopefully our future is one of endless inspiration and musical prolification.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

https://gravesforgods.bandcamp.com/ is the best option please.

Thanx for the interview.

Matt - You’re very welcome. We’re grateful for your time.

neděle 15. února 2026

Recenze/review - MAYHEM - Liturgy of Death (2026)


MAYHEM - Liturgy of Death
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Včera jsem se znovu vrátil ke skvělému dokumentu Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) z roku 2020, abych si zopakoval, z jakých poměrů MAYHEM kdysi dávno vzešli. Propojení temných sklepení, syrové, mrazivé přírody, hudební jinakosti a talentu stvořilo v devadesátých letech nejen hudební, ale i vizuální a názorovou revoluci. Býval jsem tenkrát sice true death metalista a thrasher, ale samozřejmě jsem zásadní alba nejen této legendy zaznamenal. 

K mnohým počinům jsem se vrátil po letech a některé jsem ocenil až v pozdějším věku. Mám samozřejmě, asi jako každý, i nahrávky, které moc nemusím a nezanechaly ve mě žádnou stopu. Letos ale považuji novinku za velmi povedenou. Naleznete v ní totiž úplně vše, co od téhle smečky chcete. Mrazivé melodie, jedovatý vokál, surové bicí i jakýsi shnilý odér, který máme všichni na norské scéně tolik rádi. 


Skladby jsou napsány velmi zajímavě, nenudí a mají dlouhou trvanlivost. Dle mého skromného úsudku není nové album na jeden poslech a rychlé hodnocení. Chce čas, i při dalších společných setkáních objevíte spoustu nových pasáží, momentů a nuancí. MAYHEM nijak zbytečně neexperimentují, drží se toho, co umí nejlépe a sázka na jistotu jim víceméně vychází. Na nahrávce je i několik slabších momentů, ale vzhledem k tomu, jak dlouho je tahle kapela na scéně, tak to lze s klidem odpustit. Víte co, black metal byl vždycky o temných pocitech, o mrazu v kostech, o nekonečných toulkách v zimním lese i v záhrobí. Jak už jsem zmínil v úvodu, nejsem sice ortodoxní fanoušek, ale možná právě proto se mi novinka "Liturgy of Death" líbí natolik, že jsem s ní strávil spoustu času a pořád se k ní rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na něco jedovatého, pokaždé, když se setmí a mraky jsou nízko, pokaždé, když jdu kolem kostela, pokaždé, když slyším ulhaná slova kněžích. Ano, Norové jsou stále v opozici proti všemu křesťanskému, uctívají sílu přírody a moc dobře vědí, že Satana můžete potkat na každém rohu. Pánové pekel čerpají ze své vlastní historie a jsou stále originální a sví. Vybrušují svůj styl k dokonalosti a i když si spousta z nás myslela, že se už nikam neposunou, tak si skromně myslím, že se tak pořád jemně stává. Abych to nějak shrnul. Pokud jste měli rádi tuhle kapelu v jejich nejsilnějších letech, mohla by se vám líbit i letošní deska. Nehledejte na ní šmouhy, ale užijte si ji jako já. Buďme rádi, že je oheň stále zapálen. Jasná a temná black metalová definice satanismu, smrti, misantropie, zla, lidského hnusu a nenávisti! Mrazivé album, které hoří zevnitř!


Asphyx says:

Yesterday, I revisited the excellent 2020 documentary Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) to remind myself of the circumstances that gave rise to MAYHEM so long ago. The combination of dark cellars, raw, frosty nature, musical diversity, and talent created not only a musical revolution in the 1990s, but also a visual and ideological one. At the time, I was a true death metal and thrash metal fan, but of course I took note of the essential albums of this legend and others. 

I returned to many of them years later, and some I only appreciated at a later age. Of course, like everyone else, I have recordings that I don't really like and that left no impression on me. This year, however, I consider the new album to be very successful. It has everything you could want from this band. Chilling melodies, venomous vocals, raw drums, and a kind of rotten smell that we all love so much on the Norwegian scene. 


The songs are very interestingly written, never boring, and have a long shelf life. In my humble opinion, this new album is not something you can listen to once and quickly evaluate. It takes time, and even after multiple listens, you will discover many new passages, moments, and nuances. MAYHEM does not experiment unnecessarily, sticking to what they do best, and this safe bet more or less pays off. There are a few weaker moments on the record, but considering how long this band has been around, it's easy to forgive. You know what, black metal has always been about dark feelings, about the chill in your bones, about endless wanderings in the winter forest and in the afterlife. As I mentioned in the introduction, I'm not an orthodox fan, but maybe that's why I like the new album "Liturgy of Death" so much that I've spent a lot of time with it and still enjoy coming back to it often. Every time I feel like something poisonous, every time it gets dark and the clouds are low, every time I walk past a church, every time I hear the lying words of priests. Yes, Norwegians are still opposed to everything Christian, they worship the power of nature and know very well that you can meet Satan on every corner. The lords of hell draw on their own history and are still original and sharp. They hone their style to perfection, and even though many of us thought they couldn't get any better, I modestly believe that they are still gently evolving. To sum it up, if you liked this band in their heyday, you might like this year's album as well. Don't look for flaws, just enjoy it like I do. Let's be glad that the fire is still burning. A clear and dark black metal definition of Satanism, death, misanthropy, evil, human filth, and hatred! A frosty album that burns from within!


about MAYHEM on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Ephemeral Eternity 
2. Despair 
3. Weep for Nothing 
4. Aeon's End 
5. Funeral of Existence 
6. Realm of Endless Misery 
7. Propitious Death 
8. The Sentence of Absolution 

sobota 14. února 2026

Recenze/review - WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky (2026)


WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky
CD, LP, TAPE 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Ztraceni v současném podivném světě marně hledáme směr, kterým se vydat. Touláme se temnotou, lekáme se vlastního stínu. Rodíme se a umíráme a naše životy připomínají začarovaný kruh. Děláme stále stejné chyby. Padáme do hlubiny, abychom se nakonec rozpustili v nekonečné temnotě. Je to právě hudba, která je pro mě jakýmsi pevným, záchytným bodem ve vesmíru. Rád se jen tak zavřu do své ulity a poslouchám nahrávky, které mě dokáží přenést na onen svět.

WINTER ETERNAL hrají melodickou odrůdu chladného black metalu. Původně řecká kapela přesídlila do Skotska. V jejích skladbách se tak potkávají vlivy jak divoké a nespoutané historie středozemních legend, tak i chlad severu. Alespoň tak vnímám letošní nahrávku já. Přiznám se bez mučení, tenhle styl nepatří mezi ty, které bych rád a často poslouchal, ale tohle album se mi dostalo přímo do krve. Je totiž velmi přesvědčivé, opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, věřím kapele každou notu, riff, melodii, úder bicích. Nic s tím neudělám a ani nechci. Jsem prokletý!


Nikdy jsem neměl rád povrchní recenze pánů kritiků. Jsem obyčejný fanoušek, který se toulá v podzemí a pokaždé, když objeví nějakou kapelu, která se mu líbí, tak o ní napíše pár pokorných slov. Hudba je dle mého skromného názoru hlavně o srdci, o radosti i bolesti, o temnotě, o chladu, o ledovém větru z pobřeží, o starých pohřebištích, o pradávných rituálech, o strachu i naději, otištěných do jednotlivých skladeb jako nějaké děsivé svědectví. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce a moje myšlenky létají v hlavě i vesmírem jako zběsilé. Kapela se volně inspirovala u kapel z řecké melodické black metalové scény a přidala navíc velkou spoustu svých vlastních neotřelých a zajímavých nápadů. Opravdu mě hrozně baví se procházet zimním lesem, nasávat pach hniloby, potkávat dlouhé stíny a pokaždé objevovat nové pasáže, momenty, nuance. Usmívám se jako stařec, který již viděl a zažil skoro všechno a který konečně objevil něco, co ho baví, co si užívá. Pokud bychom se potom měli bavit o formálních věcech, jako je motiv na obalu nebo zvuk nahrávky, nezbylo by nám nic jiného, než dát palec nahoru. Vše sedí perfektně na svých místech. A hlavně! "Unveiled Nightsky" je přesně tím druhem alba, které donutilo se zastavit, přemýšlet a dívat se do nekonečné tmy. Ztracený v současném podivném světě marně hledám směr, kterým se vydat. Toulám se temnotou, lekám se vlastního stínu. Narodil jsem se a několikrát umřel a můj život připomíná začarovaný kruh. Dělám stále stejné chyby. Padám do hlubiny, abych se nakonec rozpustil v nekonečné temnotě. Chladné, nespoutané a nekonečně temné melodické black metalové album, které se vám dostane do žil i do podvědomí! 


Asphyx says:

Lost in today's strange world, we search in vain for a direction to take. We wander through darkness, frightened by our own shadows. We are born and we die, and our lives resemble a vicious circle. We keep making the same mistakes. We fall into the abyss, only to dissolve into endless darkness. It is music that is a kind of fixed point of reference for me in the universe. I like to just shut myself away in my shell and listen to recordings that can transport me to that world.

WINTER ETERNAL plays a melodic variety of cold black metal. Originally a Greek band, they relocated to Scotland. Their songs combine influences from the wild and untamed history of Mediterranean legends with the cold of the north. At least that's how I perceive this year's recording. I admit without hesitation that this style is not one that I would normally enjoy listening to, but this album got right under my skin. It is very convincing, genuine, pure, and authentic. In short, I believe every note, riff, melody, and drum beat the band plays. I can't do anything about it, nor do I want to. I am cursed!


I have never liked superficial reviews by critics. I am just an ordinary fan who wanders around the underground scene, and whenever I discover a band I like, I write a few humble words about them. In my humble opinion, music is mainly about the heart, about joy and pain, about darkness, about cold, about the icy wind from the coast, about old burial grounds, about ancient rituals, about fear and hope, imprinted in individual songs like some terrifying testimony. I like it when a band can awaken emotions in me and my thoughts fly around my head and through the universe like crazy. The band was loosely inspired by bands from the Greek melodic black metal scene and added a lot of their own original and interesting ideas. I really enjoy walking through the winter forest, breathing in the smell of decay, encountering long shadows, and discovering new passages, moments, and nuances every time. I smile like an old man who has seen and experienced almost everything and who has finally discovered something he enjoys, something he relishes. If we were to discuss formal aspects such as the cover art or the sound quality of the recording, we would have no choice but to give it a thumbs up. Everything fits perfectly in its place. And most importantly, "Unveiled Nightsky" is exactly the kind of album that makes you stop, think, and gaze into the endless darkness. Lost in today's strange world, I search in vain for a direction to take. I wander through the darkness, frightened by my own shadow. I was born and died several times, and my life resembles a vicious circle. I keep making the same mistakes. I fall into the depths, only to dissolve into endless darkness. A cold, unrestrained, and infinitely dark melodic black metal album that will get under your skin and into your subconscious!


Tracklisting and themes
1. Born of Winter's Breath – Wendigo, inspired by the terrifying legend from Algonquian folklore
2. Omen of the Cosmic Order – a reflection on the structured balance of the universe
3. Nurtured by the Night – La Llorona, a haunting retelling of the famous Latin American ghost story
4. Unveiled Nightsky – a nod to the band's origins, exploring celestial and existential themes
5. Descent Into Hades Embrace – Orpheus and Eurydice, the tragic Greek myth of love and loss in the underworld
6. The Deceiver's Tale – Anansi, the cunning spider trickster from West African mythology
7. Echoes of a Fallen Crown – Niobe, a tale from Greek mythology about grief and divine punishment
8. Drifting Into the Depths of Oblivion – instrumental

WINTER ETERNAL are:
Soulreaper: guitars, bass, vocals
Drums by V. Nuctemeron
Cello by Varvara Tsotra
Violins by Dimitris Charisis



pátek 13. února 2026

Recenze/review - SPIRIT OF REBELLION - Transcendent Chaos (2025)


SPIRIT OF REBELLION - Transcendent Chaos
CD 2025, CDN Records

for english please scroll down

O tom, že současný svět směřuje k totálnímu chaosu, který nás zničí, už nikdo nepochybuje. Člověk se stal postupně člověku vlkem. Na jedné straně se každý den usmíváme na sociálních sítích, ale uvnitř cítíme nekonečný smutek. Války, jedovaté deště, mrtvé oceány, hladovějící děti. Nějak jsme zapomněli na soucit, na odpuštění. Death metal poslouchám od jeho počátků a dnes si kapely, o kterých budu psát, již velmi vybírám. Musí mě něčím zaujmout, dostat se mi do hlavy. Přikovat mě na zeď. Kanadským SPIRIT OF REBELLION se tohle všechno povedlo.

Bylo to setkání, které mi připomínalo moje počátky. Přišel jsem domů, odstřihl se od současného divného světa a najednou jsem existoval jenom já, můj přehrávač a nahrubo nasekaná tma a chlad. Kanaďané na to jdou surově, bez kompromisů, ale nezapomínají ani na zajímavé a dobře zapamatovatelné melodie. Novinka se pro mě tak stala soundtrackem k apokalypse, která brzy přijde. Poslouchejte nahlas a v naprosté tmě!


SPIRIT OF REBELLION vzešli z temnoty poprvé v roce 2001 a loňské album je jejich šestým dlouhohrajícím v řadě. Nutno rovnou dodat, že když jsem si o kapele dohledával informace, tak jsem si je všechny poctivě poslechl a nemohu jinak, než vám je také doporučit. Pánové totiž volně čerpají inspiraci u smeček jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, DEICIDE. A dělají to s citem a elegancí. Mají dostatek svých nápadů a invence a tak je pro mě každé společné setkání zajímavým mrtvolným zážitkem. Za velmi povedený považuji  jak zvuk, který je masivní, zabijácký i velmi dobře čitelný, tak i motiv na obalu, který mi připomíná v mnohém stará díla klasických mistrů (ano, Rudi Yanto odvedl opravdu skvělou práci). Možná jsou v současnosti naše těla i duše ovládány na dálku a stali jsme se jen kusy masa pochodujícími na porážku, ale pokaždé, když "Transcendent Chaos" poslouchám, tak mám pocit, že jsem roztrhl řetězy. Navíc, a to je pro mě jako vždy asi nejdůležitější, mě nahrávka opravdu baví a rád se k ní vracím. Nejčastěji v pátek večer,  kdy jsem z práce už úplně semletý. Zkrátka a dobře, tahle smečka uctívá staré, klasické a tradiční postupy, ale snaží se do své tvorby vměstnat i své morbidní postupy. Mohu potvrdit, že se jim to opravdu daří na výbornou. Jsem starý pes, hudbu poslouchám dávno už jen srdcem a Kanaďané ve mě zanechali hlubokou krvavou stopu. Jejich hudba je velmi dobře složená, má v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř a na povrchu je chladná a temná jako ruka mrtvoly. Jako současný svět. Intenzivní, surový death metal, který vás strhne do hlubiny vašich vlastních myšlenek! Masakr!

Asphyx says:

No one doubts that the world today is heading toward total chaos that will destroy us. Man has gradually become a wolf to man. On the one hand, we smile every day on social media, but inside we feel endless sadness. Wars, toxic rain, dead oceans, starving children. Somehow, we have forgotten compassion and forgiveness. I have been listening to death metal since its inception, and today I am very selective about the bands I write about. They have to grab my attention, get into my head. Pin me to the wall. Canadian band SPIRIT OF REBELLION has managed to do all of this.

It was an encounter that reminded me of my beginnings. I came home, cut myself off from the strange world around me, and suddenly there was only me, my player, and the roughly chopped darkness and cold. The Canadians go at it raw, uncompromising, but they don't forget about interesting and memorable melodies. The new album has become the soundtrack to the apocalypse that is coming soon. Listen to it loud and in complete darkness!


SPIRIT OF REBELLION emerged from the darkness for the first time in 2001, and last year's album is their sixth full-length release. I must admit that when I was researching information about the band, I listened to all of their albums thoroughly, and I can't help but recommend them to you as well. These gentlemen draw inspiration from bands such as MORBID ANGEL, IMMOLATION, and DEICIDE. And they do so with sensitivity and elegance. They have plenty of ideas and inventiveness, so every encounter with them is an interesting, deadly experience for me. I consider both the sound, which is massive, killer, and very clear, and the cover art, which reminds me in many ways of the old works of classical masters (yes, Rudi Yanto did a really great job), to be very successful. Perhaps our bodies and souls are currently controlled remotely and we have become mere pieces of meat marching to slaughter, but every time I listen to "Transcendent Chaos", I feel like I've broken my chains. What's more, and this is probably the most important thing for me, as always, I really enjoy the recording and like to come back to it. Most often on Friday evenings, when I'm completely exhausted from work. In short, this pack reveres old, classic, and traditional methods, but also tries to incorporate their morbid methods into their work. I can confirm that they are really good at it. I'm an old dog, I've been listening to music with my heart for a long time, and the Canadians have left a deep bloody mark on me. Their music is very well composed, it has the necessary drive and power. It burns from the inside and on the surface it is cold and dark like the hand of a corpse. Like the world today. Intense, raw death metal that will pull you into the depths of your own thoughts! Massacre!


tracklist:
01. The Redemptive Force of Rejection 
02. Sublimation of Lower Nature 
03. Seeds of Revenge 
04. Pernicious Supremacy 
05. Dormant Nothingness 
06. Pour Abattre L’Inéluctable 
07. The Cold Indifference of the Universe 
08. Transmigration of Soul 
09. Nyctophilia



čtvrtek 12. února 2026

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Dread Emperor (2026)


SLAUGHTERDAY - Dread Emperor
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Stal jsem se svým vlastním stínem. Probouzel jsem se z divokých a děsivých nočních můr a musel jsem ven. Bosý jsem se toulal na starých pohřebištích, v jeskyních, ve kterých spávaly krvelačné bestie. Tančil jsem za svitu měsíce mezi náhrobky, užíval si prašivou a temně chladnou atmosféru. Nejraději jsem ale navštěvoval mokvající močály plné mrtvých těl v různém stádiu rozkladu. Tady, v krvavé mlze, s tvářemi utopenců, jsem se cítil nejlépe. SLAUGHTERDAY přicházejí s novým albem a já jsem si na sto procent jistý, že muselo být nahráváno na podobných místech.

Historie kapely je tak trošku i historií našich webových stránek. Sleduji dráhu těchto temných Němců od jejich počátků (recenze na minulé nahrávky i rozhovor jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Pánové i letos pokračují ve své morbidní cestě rovnou do pekla. Inspirováni H. P. Lovercraftem i dalšími mistry hororu, opět přicházejí s deskou, u které tuhne krev v žilách. 


Fanouškem kapely jsem se stal někdy kolem roku 2014, když jsem ji objevil při jedné z mých nekonečných toulek podzemím. Zaujala mě mrtvolná atmosféra, kterou dovede kapela pokaždé vytvořit. Surový, prašivý death metal v tradičním, klasickém provedení, se zde potkává s doomově mrazivou atmosférou. Novinka je stylově vybroušeným drahokamem. Troufám si tvrdit, že všichni, kteří mají rádi smečky jako AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, se stejně jako já zavřou do svého pokoje, otočí volume až doprava a najednou se budou také procházet mezi náhrobky a užívat si chlad i temnotu, které ze skladeb odkapávají jako černá krev z dlouho neléčeného vředu. Mohu vám to klidně podepsat, ale pořád si stojím za tím, že SLAUGHTERDAY patří mezi jedny z nejlepších současných old  school death metalových kapel na scéně i v podzemí. Nálady jsou tajemně fascinující, uhrančivé, jednotlivé motivy se vám dostanou do žil i hluboko do podvědomí. Vždycky se mi na téhle smečce líbilo, že je opravdová, reálná, surová, nekompromisní, přesto mrtvolně melodická a autentická. "Dread Emperor" je také albem, které má velmi povedený zvuk i motiv na obalu (Pär Olofsson). Zkrátka a dobře, moje srdce starého psa, který hlídá vstup do podzemí skoro už 35 let, tepe ve stejném rytmu. Stal jsem se svým vlastním stínem. Probouzel jsem se z divokých a děsivých nočních můr a musel jsem ven. Bosý jsem se toulal na starých pohřebištích, v jeskyních, ve kterých spávaly krvelačné bestie. Tančil jsem za svitu měsíce mezi náhrobky, užíval si prašivou a temně chladnou atmosféru. Hnilobou nasáklé, staré death metalové močály vydaly další děsivé svědectví! Nahrávka, u které budete pohřbeni zaživa!

Asphyx says:

I became my own shadow. I woke up from wild and terrifying nightmares and had to get outside. Barefoot, I wandered through old burial grounds and caves where bloodthirsty beasts slept. I danced among the gravestones in the moonlight, enjoying the foul and darkly cold atmosphere. But what I liked best was visiting the oozing swamps full of dead bodies in various stages of decomposition. Here, in the bloody mist, with the faces of drowned men, I felt best. SLAUGHTERDAY are coming out with a new album, and I am one hundred percent sure that it must have been recorded in similar places.

The history of the band is also a bit like the history of our website. I have been following the career of these dark Germans since their beginnings (reviews of previous recordings and interviews are linked below today's article). This year, the gentlemen continue on their morbid journey straight to hell. Inspired by H. P. Lovecraft and other masters of horror, they are back with an album that will make your blood run cold. 


I became a fan of the band sometime around 2014, when I discovered them during one of my endless wanderings through the underground. I was captivated by the deathly atmosphere that the band manages to create every time. Raw, mangy death metal in a traditional, classic style meets a doom-laden, chilling atmosphere. The new album is a stylistically polished gem. I dare say that everyone who likes bands such as AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED, will, like me, lock themselves in their rooms, turn the volume all the way up, and suddenly find themselves walking among the gravestones, enjoying the cold and darkness that drips from the songs like black blood from a long-untreated wound. I can easily sign off on that, but I still stand by my opinion that SLAUGHTERDAY is one of the best current old school death metal bands on the scene and in the underground. The moods are mysteriously fascinating, captivating, and the individual motifs get under your skin and deep into your subconscious. I've always liked this band because they are genuine, real, raw, uncompromising, yet deadly melodic and authentic. "Dread Emperor" is also an album with a very well-done sound and cover art (Pär Olofsson). In short, my heart, that of an old dog who has been guarding the entrance to the underground for almost 35 years, beats to the same rhythm. I have become my own shadow. I woke up from wild and terrifying nightmares and had to get out. Barefoot, I wandered through old burial grounds, caves where bloodthirsty beasts slept. I danced in the moonlight among the tombstones, enjoying the mangy and darkly cold atmosphere. The rot-soaked, old death metal swamps have released another terrifying testimony! A recording that will bury you alive!




about SLAUGHTERDAY on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Enthroned
02. Obliteration Crusade
03. Rapture of Rot
04. Astral Carnage
05. Subconscious Pandemonium
06. Dread Emperor
07. The Forsaken Ones
08. Necrocide
09. Dethroned
10. Golem (Protector cover)

LINE-UP
Jens Finger – Guitars, Bass
Bernd Reiners – Vocals, Drums

LIVE LINE-UP
Jens Finger – Guitars
Bernd Reiners – Vocals
Tobias Koops – Guitar
Ulf Imwiehe – Bass
Tom Hoffmann – Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine