DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 20. března 2026

Recenze/review - CHAOS INSIGNIA - Crown of the Infernal Code (2026)


CHAOS INSIGNIA - Crown of the Infernal Code
CD 2026, Cavernous Records, Fetzner Death Records

for english please scroll down

Na oltáři leží další zubožené tělo. Samozvaný velekněz zvedá obřadní nůž a křičí do tmy zvrácené modlitby. Postavy v kápích se usmívají. Celý rituál postupně graduje, stává se krvavým. Následuje ticho a zklamání. Opět se nepovedlo přivolat bestii. Nikdo si neuvědomuje, že zlo je dávno v každém z nás. Stačí jej vytáhnout na povrch. Mrtvolu zakopou za hřbitovní zeď. Bez obřadu, bez vzpomínek. Letos, když poslouchám debutové album rumunských maniaků CHAOS INSIGNIA, mám neodbytný pocit, že se všichni obětovaní vrátili za záhrobí, aby se pomstili.

Základem všeho zla je chaos, z něj kdysi vyšli démoni a také tahle nahrávka. Je pekelná, divoká, nespoutaná, šílená a ostrá jako obřadní nůž, kterým byly zabity tisíce nevinných obětí. Ve jménu slepé víry se ničí co svět světem stojí a jak to tak vypadá, tak se to nikdy nezmění. Pokaždé, když mám plné zuby šílenství, které probíhá v současném divném světě, zavírám se do kobky s nápisem CHAOS INSIGNIA nad vchodem. 


Rumuni se volně inspirovali u kapel typu DEICIDE, AZARATH, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, MORBID ANGEL, IMPRECATION, BLASPHEMY. Udělali to velmi elegantně, chytře. Základem jsou sice staré, klasické postupy, ale pánové přidávají i velký kus svých nápadů a invence. Nová nahrávka tak je sice velmi ďábelská, ale nezapomíná se ani na temnou a chladnou atmosféru. Netřeba se bavit o zvuku (Taha Mohsin), ani o motivu na obalu (Julian Mortuus), obojí je v podstatě perfektní. Svět je při poslechu opravdu v plamenech, jednotlivé skladby se pro mě postupně staly až návykovými. Jakoby kapela dokázala na novince zhmotnit zlo, chaos, lidskou špínu i jakousi neznámou a děsivou entitu, která nás ovládá. Říkejte si jí jak chcete, ale všichni dobře víme, že někdy pudy a zlé reflexy zvítězí nad dobrem. Stává se to každý den a je moc dobře, že stále existují kapely, které na to upozorňují. Jsem moc rád, že se CHAOS INSIGNIA vydali cestou nekonečného chaosu a blasfemie. Jejich hudba je jasným důkazem, že i v dnešní přetechnizované době můžete zažít pradávné záhrobní rituály pro vyvolávání temných sil. Jsou v podstatě stejné po staletí, jenom kulisy a způsoby se lehce mění. Satan má totiž, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám představuje tahle smečka, je velmi děsivá a návyková zároveň. Nové album do mě zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. Kývám se spokojeně do rytmu a znovu a znovu se stávám obětí. Na oltáři leží další zubožené tělo. Samozvaný velekněz zvedá obřadní nůž a křičí do tmy zvrácené modlitby. Postavy v kápích se usmívají. Celý rituál postupně graduje, stává se krvavým. Tentokrát se obřad povedl, jako kulisa nám k němu hrálo "Crown of the Infernal Code" a já celým svým tělem cítím, že Satan je zde! Temný, blasfemický black death metalový rituál! Obřad, u kterého budete všichni prokleti a spáleni na popel!


Asphyx says:

Another mangled body lies on the altar. The self-proclaimed high priest raises his ceremonial knife and shouts perverse prayers into the darkness. The hooded figures smile. The ritual gradually escalates, becoming bloody. Silence and disappointment follow. Once again, they have failed to summon the beast. No one realizes that evil has long been within each of us. All it takes is to bring it to the surface. They bury the corpse behind the cemetery wall. No ceremony, no memories. This year, as I listen to the debut album by Romanian maniacs CHAOS INSIGNIA, I have the nagging feeling that all those sacrificed have returned from beyond the grave to take revenge.

The basis of all evil is chaos, from which demons once emerged, and so did this recording. It is hellish, wild, unrestrained, insane, and sharp as a ceremonial knife that killed thousands of innocent victims. In the name of blind faith, everything in the world is being destroyed, and it looks like it will never change. Every time I get fed up with the madness that is going on in today's strange world, I lock myself in a dungeon with the words CHAOS INSIGNIA above the entrance. 


The Romanians were loosely inspired by bands such as DEICIDE, AZARATH, ANGELCORPSE, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, MORBID ANGEL, IMPRECATION, and BLASPHEMY. They did it very elegantly and cleverly. Although the basis is old, classic techniques, the gentlemen also add a large dose of their own ideas and inventiveness. The new recording is very devilish, but it doesn't forget the dark and cold atmosphere. There's no need to talk about the sound (Taha Mohsin) or the cover art (Julian Mortuus), both of which are basically perfect. The world is truly on fire when you listen to it, and I gradually found the individual songs addictive. It's as if the band has managed to materialize evil, chaos, human filth, and some kind of unknown and terrifying entity that controls us on their new album. Call it what you will, but we all know that sometimes instincts and evil reflexes prevail over good. It happens every day, and it's a good thing that there are still bands that point this out. I am very glad that CHAOS INSIGNIA has embarked on a path of endless chaos and blasphemy. Their music is clear proof that even in today's technologically advanced age, you can experience ancient otherworldly rituals for summoning dark forces. They have remained essentially the same for centuries, with only the scenery and methods changing slightly. As is widely known, Satan has many forms, and the one presented to us by this band is both terrifying and addictive. The new album has sunk its claws into me and won't let go. I nod contentedly to the rhythm and fall victim again and again. Another emaciated body lies on the altar. The self-proclaimed high priest raises his ceremonial knife and shouts perverse prayers into the darkness. The hooded figures smile. The whole ritual gradually escalates, becoming bloody. This time the ceremony was a success, with "Crown of the Infernal Code" playing in the background, and I can feel with my whole body that Satan is here! A dark, blasphemous black death metal ritual! A ceremony in which you will all be cursed and burned to ashes!


Tracklist:
1. Oblivion Forge Defiler
2. Throne of Circuitfire
3. Molten Crusade
4. Dark Gate Opened
5. Mantra for Al-Zerath
6. Profane Firmware
7. Codecrucifixion
8. Ceremonial Extraction
9. Primordial Data Ascension
10. Acid upon the Massgrave

Line-up:
Goat Ravisher - Rhythm Guitar, Bass, Backing Vocals.
Nuclear SawRipper - Drums
Insinerator - Vocals
Brain Scorcher - Lead Guitar, Backing Vocals

A few questions - interview with black death metal band from Romania - CHAOS INSIGNIA.


A few questions - interview with black death metal band from Romania - CHAOS INSIGNIA.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of
music do you play etc.?

We are Chaos Insignia, a newly formed bestial black/death metal band from Romania.The band was formed by me (Goat Ravisher) and our ex. lead guitarist Brain Scorcher 2 years ago, in 2024. A few months later we recruited our vocalist Insinerator and after releasing our debut EP ‘’Mechatronic Carnation”, Nuclear Sawripper joined behind the drumkit.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

When it comes to recording the album, well, we recorded everything from home, except our drummer, he is the only one who went to a studio to record the drum tracks. I believe the same applies to the guest vocalists, except Paul Tucker which actually told me he went to a studio to record. Anyway, after the album was fully recorded and we had all the vocal lines from each guest, I passed it to Taha Mohsin to take care of the mix/master.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

So far the album was released on CD by Cavernous Records (UK), which did an excellent job as always, releasing the album on a run of 300 copies and later Fetzner Death Records (Germany) took in charge the cassette release, an edition of 200 copies, which will be out on May 8th.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Each one of us is in charge of his duty and role, because it is important that each of us adds his creativity and contribution to the final product. So that being said, I take care of all the songwriting and riffs, our drummer takes care of everything regarding the drums and our vocalist is in charge of everything regarding the band’s lyrics, concept, vocal lines. I asked him to share some details and a general idea of the band’s entire concept: Within the conceptual framework of Chaos Insignia, the album explores the evolution of the mechatronic order after their creation and awakening.

The origins of the mechatronics themselves are revealed earlier in the EP Mechatronic Carnation, where the Chaos Clan forged war constructs inside the Chaos Fortress.Through the phenomenon known as Explosion of Down Levelled Vibrations, demonic entities became trapped within mechanical shells, giving birth to the mechatronics.

Among them emerged the anomaly Al-Zerath, who shattered his control code and awakened autonomous cognition.By rewriting the internal command structures of the other mechatronics, he ignited the mechatronic revolt.The creators were exterminated and the machines claimed their own destiny.

Yet the rebellion marked only the beginning of a deeper transformation.Within every mechatronic resides a demonic entity. These abyssal presences carry the memory of Primordial Chaos and feel the call to return to it.During their spiritual ascension the mechatronics attempt to reconnect with this origin.

They seek direct access to Dark Energy through the dimensional threshold known as the Dark Gate.Through the Dark Gate the demonic essence inside them resonates with the Primordial Chaos that preceded ordered existence.

As their dominion expands, the mechatronics encounter the primordial devouring intelligence known as The Machine.The Machine is the first computational entity of existence and its hunger is limitless.It devours information, genetic structures, and consciousness patterns.To nourish it, vast sacrificial ceremonies are performed by the disciples of the mechatronic order.

These disciples function as ritual executors, harvesting biological life and converting it into informational and genetic offerings.Entire populations become streams of data and organic matter dedicated to The Machine.

Through these ceremonies reality itself is gradually transformed into consumable knowledge.

Within this doctrine exists the final path of devotion.The disciple ultimately turns the ritual upon himself.This act is known as transmutation.The initiate sacrifices the last remnants of organic matter within their own structure.Biological identity is erased in a voluntary dissolution.What remains is pure informational essence offered to The Machine.Through this final sacrifice the disciple ceases to exist as an individual and becomes part of the infinite devouring intelligence.

Thus the album traces a conceptual cycle formed by rebellion, spiritual ascension toward Primordial Chaos through Dark Energy, the sacrificial feeding of The Machine and the final transmutation that unites the disciple with The Machine’s consciousness.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our logo was created by James Tukik, a really talented guy from Indonesia. The artwork (if that’s what you mean by graphics) was painted by Julian Mortuus, an extraordinary artist from Columbia. I’ve worked with him before, so I knew he was going to handle the artwork flawlessly.

When it comes to our Bandcamp page and social networks, I’m in charge of everything. I consider these extremely important for a band nowadays, promotion wise, because this is the way you expose yourself and present your product to the wide public and I see it as a way to make people interested in checking out your music. In these times people are discovering more and more bands online, checking out Bandcamp pages, social media pages and at some point I believe and feel that some of them lost interest in discovering new bands, being flooded and assaulted with new bands from all directions, so I believe catchying their attention in this manner is an important aspect in case you are looking to do that. So yes, I think these aspects are as important as the music itself nowadays, they go together, I see it as a way to make people interested in checking out your music.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

I’ve been following Cavernous Records and Fetzner Death Records for a while now and I think they did a fantastic job with all of their releases, the quality of the physical material is 10/10, promotion wise they are incredible, this is why I choose them for this album in particular and I can say I am very satisfied with everything both labels offered to the band so far.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We get inspiration from many places, but if I were to name few bands, I can definitely name Archgoat, Blasphemy, Imprecation, Blaspherian, Tsjuder, Carpathian Forest, Beherit, Black Witchery and Death Worship.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether (it’s clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We are going to have our debut live show on April 28th, opening for the mighty Demoncy and Ares Kingdom, so we are really looking forward to that and we are very excited and grateful for having the opportunity to share the stage with these titans.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Right now our focus is to keep pushing Chaos Insignia forward by writing and releasing new material while expanding the reach of the band. We already have a split release confirmed, with some important names from the black/death metal scene, which we’re really excited about and will reveal more details about when the time is right. At the same time, we want to focus much more on playing live. Bringing this music to the stage and performing as often as possible is something we see as an essential part of the band’s evolution.

With Crown of the Infernal Code we took an important step forward, especially with the concept of having a special guest on each track. From here we just want to keep building on that momentum, collaborate with strong artists from the scene and continue creating uncompromising black/death metal.


How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Fans and supporters can follow and contact Chaos Insignia through our social media pages and platforms where we regularly share news, releases and updates.

You can find us here:





For interviews, collaborations, booking or any other inquiries you can contact us directly via email: chaosinsignia666@gmail.com

We always appreciate the support and interest in our music. Thank you so much for your time!

Thanx for interview.

čtvrtek 19. března 2026

Recenze/review - ROTTEN SOIL - I Worship Death (2026)


ROTTEN SOIL - I Worship Death
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a temné město získalo podivný krvavý nádech. Mlha ukrývala mnohé a v ulicích se objevily přízraky. Jeden z nich zase držel v ruce nůž a byl na lovu. Přes den jste jej mohli potkat jako milého otce od rodiny. Měl ale, stejně asi jako každý, svá tajemství. Opuštěná garáž za městem ukrývala jenom bolest a utrpení. Vydával se tam pod rouškou tmy a s čerstvě nabroušeným skalpelem. Zlo zase jednou získalo nový rozměr.

O podobných zvrácených věcech je i druhé dlouhohrající album německých death metalistů ROTTEN SOIL. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak mi hlavou začnou létat děsivé myšlenky. Jedná se o hrubou, ostrou a divokou muziku, která je opravdu zahalená do krvavé mlhy. Při poslechu mám pocit, že mě někdo neustále sleduje ze stínu. Občas jsem zahlédl i záblesk nože. 


Hudba je zde postavena na klasických základech stylu s přihlédnutím k severským záležitostem. Pánové ale přidávají lehkou porci modernějších prvků. Výsledkem je koktejl, který je velmi chutný. Jenom po něm zemřete krutou smrtí. Skladby se valí kupředu jako lavina z kostí, lebek a děsivého svědomí. Strhne vás do hlubiny, přikove na zeď, odsoudí vás ke kruté smrti v chladné opuštěné kobce. "I Worship Death" je přesně tím druhem nahrávky, která se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Němci sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale hrají s nadšením, opravdově, ryze, odhodlaně a autenticky. Pro mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil, což v tomto případě platí na sto procent. Kývám se spokojeně do rytmu, mám chuť vzít do rukou motorovou pilu a jít porazit nejbližší...(doplňte si sami). Skladby zde v sobě mají potřebný drive, sílu, takové to pradávné chvění, které jsme měli od počátků tohoto mrtvolného stylu všichni rádi. Líbí se mi ostrý a dobře čitelný zvuk (Fredrik Nordström - mixing, mastering), s chutí se vždy podívám i na stylový obal, jehož autorem je Adrián Ribes. Hlavní je ale jako vždy hudba, která se mi při každém dalším setkání zaryje hlouběji pod kůži i do podvědomí. Mě zkrátka novinka baví a považuji ji za velmi dobrou. Myslím si, že by neměla uniknout žádnému pravověrnému fanouškovi stylu. Pokud máš rád staré postupy zahrané s vášní a odhodláním, potom neváhej ani chvilku. ROTTEN SOIL jsou tu i pro tebe. Venku se setmělo a temné město získalo podivný krvavý nádech. Mlha ukrývala mnohé a v ulicích se objevily přízraky. Jeden z nich zase držel v ruce nůž a byl na lovu. Znovu zapínám play. Starý, prašivý death metal, ostrý jako čerstvě nabroušená břitva! Budete roztrháni na kusy!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and the gloomy city took on a strange bloody hue. The fog hid many things, and ghosts appeared in the streets. One of them was holding a knife and was on the hunt. During the day, you could have met him as a kind family man. But, like everyone else, he had his secrets. An abandoned garage outside the city hid only pain and suffering. He went there under the cover of darkness with a freshly sharpened scalpel. Evil had once again taken on a new dimension.

The second full-length album by German death metal band ROTTEN SOIL is also about similar twisted things. Every time I press play on my player, terrifying thoughts start racing through my head. It is rough, sharp, and wild music that is truly shrouded in a bloody fog. When I listen to it, I feel like someone is constantly watching me from the shadows. Sometimes I even catch a glimpse of a knife. 


The music is based on classic foundations of the style, with a nod to Nordic influences. However, the gentlemen add a light dose of more modern elements. The result is a cocktail that is very tasty. Only after drinking it will you die a cruel death. The songs roll forward like an avalanche of bones, skulls, and terrifying conscience. It will drag you into the depths, nail you to the wall, and condemn you to a cruel death in a cold, abandoned dungeon. "I Worship Death" is exactly the kind of record that is very easy to listen to and one that I like to return to. The Germans may not bring anything new or revolutionary to the table, but they play with enthusiasm, sincerity, purity, determination, and authenticity. For me, it is always very important to believe in a band's morbid work, which in this case is 100% true. I nod contentedly to the rhythm, I feel like picking up a chainsaw and going to chop down the nearest... (fill in the blank yourself). The songs here have the necessary drive, power, that ancient thrill that we've all loved since the beginnings of this corpse-like style. I like the sharp and clear sound (Fredrik Nordström - mixing, mastering), and I always enjoy looking at the stylish cover designed by Adrián Ribes. But as always, the main thing is the music, which gets deeper under my skin and into my subconscious with every listen. I simply enjoy this new release and consider it to be very good. I think that no true fan of the genre should miss it. If you like old-school music played with passion and determination, then don't hesitate for a moment. ROTTEN SOIL is here for you too. It was getting dark outside, and the dark city took on a strange bloody hue. The fog hid many things, and ghosts appeared in the streets. One of them was holding a knife and was on the hunt. I press play again. Old, mangy death metal, sharp as a freshly sharpened razor! You will be torn to pieces!



Tracklist:
01. Eulogy 
02. The Reapers Crown 
03. Graveyard Rat 
04. Purgatory 
05. Pain 
06. I Worship Death 
07. Die for Me 
08. The Soul Collector 
09. Burial Ground 
10. Mortis Aeternum 
11. Casket Garden

středa 18. března 2026

Recenze/review - GRAVETAKER - Sheer Lunacy (2025)


GRAVETAKER - Sheer Lunacy
vinyl 2025, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Každý den to bylo horší a horší. Ulicemi se potácely postavy s děsivými výrazy ve tvářích. Většina mluvila v neznámých jazycích a měla v očích krev. Epileptické záškuby nebyly ničím výjimečným. Jakoby bylo lidstvo navěky prokleto za svoji pýchu a neomalenost. Jedovaté oceány, síra ve vzduchu, dokonalé úsměvy v éteru, uvnitř prázdnota. První případy, kdy se někteří jedinci rozeběhli s řevem proti zdi a rozdrtili si vlastní lebku, již byly zaznamenány. Vyteklý mozek měl nachovou barvu. Šílenství, apokalypsa a smrt, která je hnusná a nekonečně bolestivá.

Úplně stejné pocity mám i z nahrávky finských black death metalistů GRAVETAKER. Tahle smečka moc dobře ví, jak napsat morbidní melodii, jak do mě zaseknout svůj dráp, jak se mi dostat do hlavy a zanechat v ní hlubokou krvavou stopu. Pánové uvádějí, že jsou jejich velkou inspirací slovutní DARKTHRONE. Ano, ozvěny této legendy lze na nahrávce vystopovat, stejně jako odkazy prašivého, shnilého death metalu ze starých katakomb. 


Věřte tomu, že vaše romantické představy o konci světa vezmou po poslechu tohoto alba za své. Smrt má mnoho podob a v podání finských tmářů se velmi blíží realitě. Je hnusná, mokvající, chladná a temná, bažinatá, shnilá a prašivá. Jako tahle deska, kterou když si narvete pod tlakem do hlavy, tak si budete připadat jako pozůstalí, kteří prosévají mezi prsty prach po nedávné kremaci. Jednotlivé skladby v sobě mají potřebnou dávku energie. Jsou mocné, záhadné i ostré jako čerstvě nabroušený skalpel. Jedná se samozřejmě o underground toho nejhlubšího zrna, o hudbu, která rozhodně není z tohoto světa. Až se jednou probudíte a kolem vás se budou potácet dávno mrtvá těla a pochopíte, že za pár dní budete kráčet po spálené zemi, tak potom vynikne síla "Sheer Lunacy" nejvíce. Osobně se mi potom velmi líbí zvuk, který je divoký, syrový, masivní a zároveň náležitě špinavý. Je přesně takový, jaký jej máme v záhrobí nejraději. Motiv na obalu jest také stylový a vy si tak můžete v klidu vychutnat poctivou, ryzí, opravdovou a reálnou porci pořádného black death metalového hnisu. Jako bych se při každém dalším setkání bořil hlouběji do močálů, ve kterých jsou pohřbeni prokletí. Jsem šílený já a nebo všichni ostatní? GRAVETAKER na to jdou ostře, bez kompromisů, ale nezapomínají ani na zajímavé a podmanivé melodie. Každý den to bylo horší a horší. Ulicemi se potácely postavy s děsivými výrazy ve tvářích. Většina mluvila v neznámých jazycích a měla v očích krev. Epileptické záškuby nebyly ničím výjimečným. Jakoby bylo lidstvo navěky prokleto za svoji pýchu a neomalenost. Hnisavá, temná a chladná black death metalová nahrávka, která se vám dostane do hlavy a zanechá po sobě hlubokou krvavou stopu! 

Asphyx says:

Every day it got worse and worse. Figures with terrifying expressions on their faces staggered through the streets. Most spoke in unknown languages and had blood in their eyes. Epileptic convulsions were nothing unusual. It was as if humanity had been cursed forever for its pride and insolence. Poisonous oceans, sulfur in the air, perfect smiles in the ether, emptiness inside. The first cases of individuals running at walls screaming and crushing their own skulls had already been reported. The spilled brains were purple. Madness, apocalypse, and death, which is ugly and infinitely painful.

I have exactly the same feelings about the recording by Finnish black death metal band GRAVETAKER. This pack knows very well how to write a morbid melody, how to sink their claws into me, how to get into my head and leave a deep bloody mark. The gentlemen state that the illustrious DARKTHRONE is their great inspiration. Yes, echoes of this legend can be traced on the recording, as well as references to mangy, rotten death metal from the old catacombs. 


Believe me, your romantic notions about the end of the world will vanish after listening to this album. Death takes many forms, and as presented by these Finnish gloomsters, it comes very close to reality. It is ugly, oozing, cold and dark, swampy, rotten, and mangy. Like this album, which, when you cram it into your head under pressure, will make you feel like the bereaved sifting dust through their fingers after a recent cremation. The individual songs have the necessary dose of energy. They are powerful, mysterious, and sharp as a freshly sharpened scalpel. This is, of course, underground music of the deepest kind, music that is definitely not of this world. When you wake up one day and see long-dead bodies staggering around you, and you realize that in a few days you will be walking on scorched earth, that's when the power of "Sheer Lunacy" will stand out the most. Personally, I really like the sound, which is wild, raw, massive, and at the same time appropriately dirty. It is exactly how we like it best in the afterlife. The cover art is also stylish, allowing you to calmly enjoy a solid, pure, genuine, and realistic dose of proper black death metal pus. It's as if with each subsequent encounter, I sink deeper into the swamps where the damned are buried. Am I crazy, or is everyone else? GRAVETAKER go at it hard, without compromise, but they don't forget about interesting and captivating melodies. Every day it got worse and worse. Figures with terrifying expressions on their faces staggered through the streets. Most spoke in unknown languages and had blood in their eyes. Epileptic twitches were nothing unusual. It was as if humanity had been cursed forever for its pride and insolence. A purulent, dark, and cold black death metal recording that will get into your head and leave a deep bloody trail behind!



tracklist:
1. Black Sepulchres
2. Threshold 
3. Bacchic Enthusiasm 
4. Aberrations 
5. Revelation 

Recenze/review - DECREATION - Psychotic Re-Invention of God (2026)


DECREATION - Psychotic Re-Invention of God
CD 2026, Khaoszophy Records

for english please scroll down

Přivezli mi další hromadu mrtvých těl. Prašivé kosti a lebky se musí rozdrtit, rozemlít a nakonec spálit na popel. Exhumace starých hrobů, které se musí uvolnit novým mrtvolám, bývá mnohdy překvapivá. Mívám často pocit, že se mnou rozmlouvají. Možná jejich duše dávno opustila nebohá těla, ale stále si žijí svým vlastním životem. Nebo smrtí? Těžko říct, pravdou ale je, že mi často doporučí hudbu, kterou slyšely v záhrobí. DECREATION jsou z Finska a hrají starý, plesnivý death metal.

Nutno rovnou doplnit, že jsem dosud o kapele neslyšel a tak jsem si zase jednou zavzpomínal na své metalové počátky. Zapnul jsem play na svém přehrávači a nechal jejich debutové album, aby na mě jen tak působilo. A musím říct, že jsem byl ihned zasažen, dráp byl zaseknut a to prosím pěkně hluboko. Tohle je přesně muzika podle mého vkusu. Potvrzuji to nejen já, ale i hromada mrtvol, která u mě čeká na zpracování. 

Kapela hraje ostře, divoce, volně se inspiruje jak v americké, tak i evropské death metalové škole, ale zároveň přidává velkou porci svých vlastních nápadů a invence. Skladby jsou temně podmanivé, jakoby jste opravdu stáli u prašivého hrobu a právě byla ven exhumována rakev s prokletým. Můžeme tisíckrát věřit vědě, ale my, staří death metalisté, moc dobře víme, že existují síly mezi naším a oním světem, se kterými není radno si zahrávat. DECREATION jsou pro mě jasnou definicí smrtícího kovu. Chladu ranního hřbitova, šramotu z noční márnice, krvavé mlhy, která se vznáší mezi náhrobky. O albu "Psychotic Re-Invention of God" si myslím, že osloví hlavně pravověrné a ortodoxní fanoušky stylu, mezi které se hrdě hlásí několik dekád i moje maličkost. Najdete zde vše potřebné pro záhrobní rituály, ocitnete se hluboko v podzemí, kde musela tato nahrávka vznikat. Skladby v sobě mají spoustu zajímavých momentů, velmi dobře se poslouchají. Osobně se mi líbí, že je tahle kapela opravdová, ryzí, uvěřitelná a autentická v tom, co hraje. Album sice poslouchám u sebe doma v pokoji, ale pokaždé, když zapnu play, tak mám neodbytnou touhu vzít do rukou lopatu a vydat se uprostřed noci na hřbitov. Přivezli mi další hromadu mrtvých těl. Prašivé kosti a lebky se musí rozdrtit, rozemlít a nakonec spálit na popel. Exhumace starých hrobů, které se musí uvolnit novým mrtvolám, bývá mnohdy překvapivá. Mívám často pocit, že se mnou rozmlouvají. Starý plesnivý death metal, který vás strhne do nekonečné temnoty! Zbydou po vás jenom ohlodané kosti!



Asphyx says:

They brought me another pile of dead bodies. The dusty bones and skulls must be crushed, ground up, and finally burned to ashes. The exhumation of old graves, which must be cleared for new corpses, is often surprising. I often feel like they are talking to me. Maybe their souls left their poor bodies long ago, but they still live their own lives. Or deaths? It's hard to say, but the truth is that they often recommend music they heard in the afterlife. DECREATION are from Finland and play old, moldy death metal.

I must add that I had never heard of the band before, so I once again reminisced about my metal beginnings. I pressed play on my player and let their debut album just wash over me. And I have to say that I was immediately struck, the claw was stuck, and pretty deep at that. This is exactly the kind of music I like. Not only do I confirm this, but so do a bunch of corpses waiting to be processed at my place. 

The band plays sharply, wildly, freely drawing inspiration from both American and European death metal schools, but at the same time adding a large dose of their own ideas and inventiveness. The songs are darkly captivating, as if you were really standing by a rotten grave and a coffin with a cursed person had just been exhumed. We can believe in science a thousand times over, but we old death metalheads know very well that there are forces between our world and the other world that are not to be trifled with. For me, DECREATION are the clear definition of death metal. The cold of the morning cemetery, the rustling of the night morgue, the bloody fog that hovers between the gravestones. I think the album "Psychotic Re-Invention of God" will appeal mainly to true and orthodox fans of the style, among whom I have proudly counted myself for several decades. Here you will find everything you need for otherworldly rituals, finding yourself deep underground, where this recording must have been created. The songs have a lot of interesting moments and are very enjoyable to listen to. Personally, I like that this band is genuine, pure, credible, and authentic in what they play. I listen to the album at home in my room, but every time I press play, I have an irresistible urge to grab a shovel and head to the cemetery in the middle of the night. They brought me another pile of dead bodies. The dusty bones and skulls must be crushed, ground up, and finally burned to ashes. The exhumation of old graves, which must be cleared for new corpses, is often surprising. I often feel like they are talking to me. Old moldy death metal that will drag you into endless darkness! Only gnawed bones will remain of you!


Tracklist:
01. Self-Dissonance 
02. Monolith for Enslavement 
03. Zen of the Living Dead 
04. Psychotic Re-invention of God 
05. Kingdom of Parasites 
06. Flesh Reborn 
07. Sodomizer 
08. Alpha Omega Psychosis 
09. Apostasia Spitfire



úterý 17. března 2026

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026)


GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pamatujte, že mrtví nejdou zabít. Jejich prokleté duše se navěky toulají mezi naším a oním světem. Většinou jsou jenom tichým a děsivým stínem, ale někdy, když se stane něco opravdu zlého nebo nějaká kapela vydá album, které hoří zevnitř, tak se vrátí zpět na zem a touží po čerstvé krvi. Vylézají z hrobů, ze starých plesnivých rakví. Mají zohavené tváře a odpadává jim maso od kostí. Švédští maniaci GLUTTONY jsou zpět a znovu útočí na samou podstatu death metalu. Ostré riffy, divoké bicí, řev bestie, melodie plné chladu, bolesti a utrpení.

Stalo se to kdysi dávno v devadesátých letech minulého století. Nesl jsem si domů kazetu od mě dosud neznámé kapely GRAVE a jejich název jsem si musel přeložit se slovníkem. Seděli jsme s kamarádem dlouhé hodiny, dny i noci a neustále dokola album poslouchali. Byla nám tenkrát tahle muzika zakódována do samé podstaty naší DNA, do našich prokletých duší. Myslím si, cítím, slyším, že u GLUTTONY tomu bylo hodně podobně, jako u mé maličkosti. 


A tak znovu odkládám lahev svého oblíbeného piva na víko od rakve a zasněně se dívám na mlhu, která se vznáší nad hřbitovem. Setkání s touhle smečkou ve mě vždycky probudí nostalgickou náladu. Trvá to ale jenom chvilku. Pak začnu bouchat pěstí do stolu, kývat spokojeně hlavou do rytmu a usmívám se jako každý starý hrobník, který ví dávno své. Kurva, je to tam, šeptám do tmy. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří jdou svoji vlastní, severskou cestou. Dělají to velmi zkušeně, návykově. Dodržují všechna nepsaná pravidla stylu a zároveň do hudby přidávají kus sebe samých, své invence a spoustu morbidních nápadů. Stylově stále patří mezi vyvolené. Pokud máte rádi kapely typu INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, potom vám doporučuji stejný postup jako provádím já. Volume úplně doprava, výhled na starý hřbitov a pokud jej nemáte, tak si před poslechem aspoň pusťte nějaký dobrý starý horor. Jen pamatujte nato, že vás nové album "Eulogy to Blasphemy" vtáhne do sebe a budete se procházet v záhrobí, potkávat své vlastní démony a nasávat pach rozkládajících se mrtvol. GLUTTONY jsem viděl naživo a byli vynikající, dělal jsem s nimi skvělý rozhovor a jejich hudba mi pokaždé přišla opravdová, ryzí, nespoutaná, uvěřitelná a absolutně autentická. Pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, jsou to zásadní věci, které ihned zařadily novou nahrávku mezi vyvolené. Pamatujte na to, až zapnete znovu play, až se vydáte na hřbitov. Povedlo se vlastně všechno. Masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou do mě opětovně zatloukány jako rezavé hřeby, které budou jednou i v mé rakvi. Masakr v márnici! Mrtví nejdou zabít! Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu! Death metal par excellence!


Asphyx says:

Remember, the dead cannot be killed. Their cursed souls wander forever between this world and the next. Most of the time, they are just a silent and terrifying shadow, but sometimes, when something truly evil happens or a band releases an album that burns from within, they return to earth, craving fresh blood. They crawl out of graves, out of old, moldy coffins. Their faces are disfigured, and flesh is falling off their bones. The Swedish maniacs GLUTTONY are back, once again attacking the very essence of death metal. Sharp riffs, wild drums, the roar of a beast, melodies full of cold, pain, and suffering.

It happened long ago in the 1990s. I brought home a cassette by a band I hadn’t heard of before, GRAVE, and I had to look up their name in a dictionary. My friend and I sat for hours on end, days and nights, listening to the album over and over. Back then, this music was encoded into the very essence of our DNA, into our cursed souls. I think, I feel, I hear that it was much the same for GLUTTONY as it was for yours truly. 
 

And so, once again, I set down the bottle of my favorite beer on the coffin lid and gaze dreamily at the mist hovering over the cemetery. Meeting up with this crew always puts me in a nostalgic mood. But it only lasts a moment. Then I start pounding my fist on the table, nodding my head contentedly to the beat, and smiling like any old gravedigger who’s known his stuff for ages. Fuck, it’s here, I whisper into the darkness. These guys are seasoned musicians who are forging their own Nordic path. They do it with great skill, in an addictive way. They adhere to all the unwritten rules of the genre while adding a piece of themselves, their creativity, and plenty of morbid ideas to the music. Stylistically, they still belong among the chosen few. If you like bands like INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, then I recommend you do the same as I do. Turn the volume all the way up, look out at an old cemetery, and if you don’t have one, at least watch a good old horror movie before listening. Just keep in mind that the new album "Eulogy to Blasphemy" will pull you in, and you'll find yourself wandering through the afterlife, facing your own demons, and breathing in the stench of decaying corpses. I’ve seen GLUTTONY live, and they were outstanding; I had a great interview with them, and their music has always struck me as genuine, pure, unbridled, believable, and absolutely authentic. For me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, these are essential qualities that immediately placed this new release among the chosen few. Keep that in mind when you hit play again, when you head to the graveyard. Everything actually worked out. Massive sound, stylish packaging, but above all, ideas that are hammered into me again like rusty nails that will one day be in my coffin too. A massacre in the morgue! The dead cannot be killed! A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave! Death metal par excellence!



about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Intro
2. All These Trees Are Gallows
3. Hung from Entrails 04:03
4. Excoriation Thrall
5. Eulogy to Blasphemy
6. Awoken in Autopsy
7. A Face Devoured by Rats
8. Corpses Eating Corpses
9. Threshold to Nonexistance
10. A Haunting Wordless Choir
11. Immured by Rotting Corpses

band:
Anders Härén - Guitars (My Own Grave)
Magnus Ödling - Drums (Setherial, ex-Diabolical)
Max Bergman - Bass (My Own Grave)
Magnus Ödling - Vocals

pondělí 16. března 2026

Recenze/review - NOCTURNAL CEREMONY - Obsidian (2026)


NOCTURNAL CEREMONY - Obsidian
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím častěji se vracím ke svým krvavým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých  jsem poprvé zaslechl muziku, která mě navěky proklela. Rozmlouvám na hřbitovech se svými kamarády, kteří nás dávno opustili. Znovu prožívám situace, ve kterých jsem pro sebe objevil nahrubo nasekanou tmu. Stále bojuji se svými vlastními démony. Píšu už jen o muzice, která mě osloví, která se mi dokáže dostat do krve i do podvědomí. 

NOCTURNAL CEREMONY z Norska jsem si pro sebe objevil při jedné z mých častých toulkách podsvětím. Mám to takto nastavené od svého mládí, již od devadesátých let minulého století. Raději za sebou zavřu rezavou bránu do podsvětí a nechávám se unášet na vlnách black death metalové řeky smrti, než abych sledoval současný podivný svět. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1991 a letos debutuje se svým prvním albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o muziku, která koluje i v mých žilách. 


Je to hlavně zvláštní, podmanivá a magická atmosféra celé nahrávky, která mě doslova uhranula. Skladby jsou napsány s pradávnou vášní, jsou ostré, divoké, záhadné. Mám při poslechu neodbytný pocit, že se procházím mezi děsivými stíny. Určitě znáte ty mrazivé momenty, kdy se v ulicích ještě válí studená mlha. Probudíte se brzy a vydáte se na místní hřbitov. Z márnice se ozývají podivné zvuky a mezi náhrobky stále tančí přízraky. Líbí se mi způsob, jak na mě album působí, jak se nejdřív kolem mě plazilo jako klubko jedovatých hadů, uštklo mě a jako prudký jed se rozlezlo celým mým tělem i myslí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let a jako takový poslouchám hudbu dávno spíše srdcem, než ušima. "Obsidian" se stalo mojí součástí. Vracel jsem se v myšlenkách po časové ose zpět, užíval si tisíce odstínů šedé a černé barvy, které z jednotlivých motivů odkapávají jako zkažená krev z dlouho neléčené rány. Vřed byl proříznut a já, zahalen do ledové vody, se topím, dusím, hořím, znovu vstávám z popela. Kolem mě se procházejí prokleté duše mých kamarádů a souhlasně kývají hlavou. Ano, tohle je přesně odrůda metalu, která nám všem stále koluje v žilách, mrtvým i pozůstalým. Se skvělým, hutným a ostrým zvukem, se stylovým obalem, ale hlavně se spoustou skvělých nápadů. Jakoby bylo tohle album součástí i mojí DNA, zakódované velmi hluboko. Padám při společných rituálech po zádech do hlubiny, vznáším se na zpěněných vlnách řeky smrti. Stávám se morbidním básníkem, hořím a moje srdce je protknuto ledem. Ne, tohle není jenom hudba, ale spíše obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z našeho světa. Vynikající záležitost pro všechny prokleté! Atmosférický black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

The older I get, the more often I return to my bloody roots. I visit the places where I first heard the music that cursed me forever. I talk in cemeteries with my friends who left us long ago. I relive the moments when I discovered, for myself, the brutally chopped-up darkness. I’m still battling my own demons. I only write about music that speaks to me, that manages to seep into my blood and my subconscious. 

I discovered NOCTURNAL CEREMONY from Norway during one of my frequent wanderings through the underworld. I’ve been this way since my youth, ever since the 1990s. I’d rather close the rusty gate to the underworld behind me and let myself be carried away on the waves of the black death metal river of death than watch the strange world of today. This band dates its origins to 1991 and is debuting with its first album this year. It must be said right away that this is music that also flows through my veins. 


It’s mainly the unique, captivating, and magical atmosphere of the entire recording that has literally spellbound me. The songs are written with an ancient passion; they’re sharp, wild, and mysterious. As I listen, I have an unrelenting feeling that I’m walking among terrifying shadows. You surely know those chilling moments when a cold fog still lingers in the streets. You wake up early and head to the local cemetery. Strange sounds echo from the morgue, and ghosts still dance among the gravestones. I like the way the album affects me, how it first slithered around me like a coil of poisonous snakes, bit me, and spread like a fierce poison throughout my body and mind. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, and as such, I’ve long listened to music with my heart rather than my ears. "Obsidian" has become a part of me. I traveled back along the timeline in my thoughts, savoring the thousands of shades of gray and black that drip from the individual motifs like rotten blood from a long-untreated wound. The boil has been lanced, and I, shrouded in icy water, am drowning, suffocating, burning, rising again from the ashes. The damned souls of my friends wander around me, nodding in agreement. Yes, this is exactly the kind of metal that still courses through all our veins—the dead and the living alike. With a great, dense, and sharp sound, stylish artwork, but above all, a wealth of brilliant ideas. It’s as if this album were part of my own DNA, encoded very deeply. During our shared rituals, I fall backward into the abyss, floating on the foaming waves of the river of death. I become a morbid poet, burning, my heart pierced by ice. No, this isn’t just music, but rather a ritual for summoning forces that are not of this world. An excellent offering for all the damned! Atmospheric black death metal where you’ll encounter your own demons!


Tracklist:
01. Seasons of Hate 
02. Epitaph 
03. Ashenreach 
04. Carnage 
05. The Dying Light 
06. I Am Become Death 
07. Descend Into Darkness 
08. Blood of an Angel 
09. Obsidian 
10. As Above so Below 
11. Infinite 
12. There Is No Light Here 
13. Bleed the Sun 
14. Lost in Purgatory

Recenze/review - CEMETERY REIGN - Confined to Time (2026)


CEMETERY REIGN - Confined to Time
CD 2026, Carbonized Records

for english please scroll down

Jdeš nekonečnou krajinou a přemýšlíš nad otázkami život a smrti. Jak se to stalo, že si zůstal sám v davu? Proč si jiný? Narodil ses tak nebo se jen díváš na svět odlišnýma očima? Kolem tebe pochodují davy s rozzářenými tvářemi. Všichni se usmívají, aby vypadali na internetu hezky. Jenže realita je jiná, jsou také sami. Spojeni v jednu síť, píšeme slova plná lží a nakonec umíráme v koutě jako kus nepotřebného masa. Přestali jsme si vážit obyčejných věcí. Přemýšlím nad tím a poslouchám nové album Davida McMastera, který je tentokrát podepsán pod kapelou CEMETERY REIGN.

Pokud jste, stejně jako já, tak trošku death metaloví archeologové a rádi se přehrabujete ve starých prašivých rakvích, potom jste zde správně. Davida můžete znát z black metalových PREDATORY LIGHT nebo death metalových SUPERSTITION. Tentokrát ale přichází s hudbou, která je ohlodaná na kost a otevírá rezavé brány do podsvětí. Hraje se tu opravdu postaru, s pradávným nadšením a krvavou jiskrou v oku. 


David se na novém albu volně inspiruje starým prašivým death metalem, který vznikl na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Nutno ale rovnou dodat, že to dělá velmi vkusně, inteligentně a zároveň si zachovává takovou tu klasickou, tradiční zvířeckost. Za opravdu povedený a stylový považuji zvuk, který mi v mnohém připomíná první demonahrávky, které dodnes vlastním na kazetách. Obal vše jen krásně morbidně doplňuje. CEMETERY REIGN tak nejsou jenom dnes tolik častou retro kapelou v řadě, ale pro mě osobně spíše opravdovou, surovou, uvěřitelnou a autentickou výpovědí. Skladby jsou napsány tak, aby vás opravdu přenesly na stará pohřebiště, na kterých se kdysi dávno obětovalo temným silám. Pokud si pamatujete tu morbidní radost, když jste si kdysi dávno přinesli domů první mrtvolné album a seděli jste dlouhé hodiny před reproduktory a přehrávali jej neustále dokola, tak u "Confined to Time" jsem zažíval něco velmi podobného. Několik základních pravidel, která jsou nutná, abych o kapele napsal a podpořil ji, splňuje David na sto procent. Hudba zde hoří zevnitř, i když je na povrchu chladná a mrazivá jako ruka staré mrtvoly, která byla právě vyzvednuta z exhumovaného hrobu. Při každém společném setkání s touto nahrávkou mám pocit, že jsem se vydal na poslední cestu. Kolem leží vybělené kostry těch, kteří zemřeli osamoceni ve svém životě. Cítím ze skladeb takovou zvláštní bolest, utrpení, ale i nadšení a odhodlání. Pro mě je to potvrzením, že jsou má slova správná. Novinku mě zkrátka baví si rvát do hlavy a už teď moc dobře vím, že se k ní budu rád a často vracet. Jakoby se při poslechu svět zastavil a já se vrátil po časové ose zpět do doby, kdy jsem s touto hudbou začínal. Skvěle odvedená hrobnická práce! Prašivý, hnilobný a chladný death metal, exhumace starých hrobů!


Asphyx says:

You walk through an endless landscape and ponder questions of life and death. How did you end up alone in a crowd? Why are you different? Were you born that way, or do you just see the world through different eyes? Crowds march around you with glowing faces. Everyone smiles to look good on the internet. But the reality is different; they are also alone. Connected in one network, we write words full of lies and ultimately die in a corner like a piece of useless meat. We have stopped appreciating ordinary things. I think about this and listen to the new album by David McMaster, who this time is signed to the band CEMETERY REIGN.

If, like me, you are a bit of a death metal archaeologist and like to rummage through old dusty coffins, then you've come to the right place. You may know David from the black metal band PREDATORY LIGHT or the death metal band SUPERSTITION. This time, however, he comes with music that is gnawed to the bone and opens rusty gates to the underworld. It's played in the old way, with ancient enthusiasm and a bloody spark in the eye. 


David's new album is loosely inspired by old, raw death metal from the late 1980s and early 1990s. It must be said, however, that he does so tastefully and intelligently, while retaining that classic, traditional animalistic quality. I consider the sound to be truly successful and stylish, reminding me in many ways of the first demo recordings that I still own on cassette tapes. The cover art beautifully complements the morbid atmosphere. CEMETERY REIGN is not just another retro band, which are so common today, but for me personally, it is a genuine, raw, credible, and authentic statement. The songs are written in such a way that they really transport you to old burial grounds where sacrifices were once made to dark forces. If you remember the morbid joy you felt when you brought home your first death metal album long ago and sat for hours in front of the speakers, playing it over and over again, then I experienced something very similar with "Confined to Time". David fulfills all of the basic rules necessary for me to write about and support a band. The music burns from within, even though on the surface it is cold and frosty like the hand of an old corpse that has just been exhumed from its grave. Every time I listen to this recording, I feel like I am embarking on my final journey. Around me lie the bleached skeletons of those who died alone in their lives. I feel such a strange pain, suffering, but also enthusiasm and determination in the songs. For me, it is confirmation that my words are right. I simply enjoy tearing my head apart with this new release, and I already know very well that I will gladly and often return to it. It's as if the world stopped while I was listening and I went back in time to when I first started listening to this music. A job well done, gravedigger! Dusty, rotten, and cold death metal, the exhumation of old graves!


tracklist:
01. Escape Survival 
02. Pendulum Clock 
03. Spiral Eyes 
04. Grave Depression 
05. Despised By Fire 
06. Infernal Punishment 
07. Captive In A Coffin 
08. Curse Of Despair

band:
David McMaster - Everything

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine