DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. prosince 2025

Recenze/review - MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness (2025)


MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Je spousta slov, které mě napadají, když poslouchám první dlouhohrající album kapely MALEFIC THRONE. Naše death metalová srdce jsou ukována ze stejných slitin a vlivů. Jen s tím rozdílem, že já stojím na straně opravdových oddaných fanoušků a členové kapely se již mnohokrát zapsali do prašivých archívů tohoto bezbožného stylu. 

Kytara Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), bicí John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), basa a zpěv Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Podobné skupiny mnohokrát nefungují kvůli egu jednotlivých muzikantů. U tohoto alba to ale neplatí. Pokud máte chuť na blasfemický, divoký, surový, propracovaný, temný, chladný death metal té nejvyšší kvality, tak se pohodlně usaďte a nechte se unášet na vlnách smradlavé řeky Acheron. 


Osobně považuji nahrávku "The Conquering Darkness" za jednu z nejlepších, co byla letos vydána. Skladby v sobě totiž obsahují vše potřebné pro záhrobní rituály. Jsou divoké, nespoutané, velmi dobře napsané, zahrané s krvavou jiskrou v oku. Každý nápad, motiv, riff, úder bicích, sedí na svých místech. Navíc je v albu obsažen takový ten pradávný živočišní vztek, ďábelská agrese. V některých momentech na povrch samozřejmě vylezou vlivy domovských kapel jako MORBID ABGEL, ANGELCORPSE nebo PERDITION TEMPLE, ale jsou to jen vzdálené ozvěny. Jinak při poslechu občas zavzpomínám na legendární CENTURIAN, případně na první alba HATE ETERNAL nebo třeba na VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, DIABOLIC. Zkrátka a dobře, pokud právě čekáte na poslední soud a těšíte se, až shoříte v pekle za svoje hříchy, tak vám může být tahle deska velmi dobrým průvodcem. Jakoby kapela vytáhla z podzemí veškerou špínu, hnis a zlost a nakumulovala ji do jednotlivých motivů. Vše zahráno samozřejmě s elegancí nejlepších mistrů v oboru. S prastarou touhou zabíjet hudbou v očích. S parádním zvukem, který si vzal na starost mistr Colin Marston. S obalem, který krásně doplňuje předkládanou hudbu a je pod ním podepsán jako vždy skvělý Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE jsou jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří hlídali dlouhá desetiletí vstup do záhrobí. Letos se vrátili, aby nám zvěstovali krutou a hnusnou pravdu o bolesti a utrpení. A dělají to velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Věřím jim každý riff, slovo i úder bicích. Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Temná a syrová, absolutně zničující death metalová pekelná vichřice! Album, u kterého shoříte na popel! 

Asphyx says:

Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind when I think of how to define the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. There are many words that come to mind when I listen to the first full-length album by the band MALEFIC THRONE. Our death metal hearts are forged from the same alloys and influences. The only difference is that I stand on the side of true devoted fans, while the band members have already made their mark many times in the grimy archives of this godless style. 

Guitar: Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), drums: John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), bass and vocals: Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Similar bands often don't work out due to the egos of individual musicians. However, this is not the case with this album. If you're in the mood for blasphemous, wild, raw, sophisticated, dark, cold death metal of the highest quality, then sit back and let yourself be carried away on the waves of the stinking river Acheron. 


Personally, I consider "The Conquering Darkness" to be one of the best albums released this year. The songs contain everything necessary for otherworldly rituals. They are wild, unrestrained, very well written, and played with a bloody sparkle in the eye. Every idea, motif, riff, and drum beat is in its right place. In addition, the album contains that ancient animal rage, that devilish aggression. At times, influences from bands such as MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, or PERDITION TEMPLE naturally come to the surface, but they are only distant echoes. Otherwise, when listening, I am sometimes reminded of the legendary CENTURIAN, or the first albums by HATE ETERNAL, or perhaps VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, and DIABOLIC. In short, if you are waiting for the Last Judgment and looking forward to burning in hell for your sins, this album can be a very good guide. It's as if the band pulled all the dirt, pus, and anger out of the underground and accumulated it into individual motifs. Everything is played, of course, with the elegance of the best masters in the field. With an ancient desire to kill with music in their eyes. With a spectacular sound, masterfully crafted by Colin Marston. With cover art that beautifully complements the music, created as always by the brilliant Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE are like a pack of rabid mangy dogs that have guarded the entrance to the underworld for decades. This year, they returned to tell us the cruel and ugly truth about pain and suffering. And they do it very believably, genuinely, realistically, authentically. I believe every riff, every word, and every drum beat. Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind to describe the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. Dark and raw, an absolutely devastating death metal hellstorm! An album that will burn you to ashes!


Recenze/review - MALEFIC THRONE - Malefic Throne (2022):

tracklist:
01. Blasphémait Desecration 
02. The Voice of my Ghost 
03. Athirst for Dissonance 
04. Born of Plague 
05. Divine Tragedy 
06. Carnage of the Forgotten 
07. When our Shadows Align 
08. Forged in Stone

sobota 6. prosince 2025

Recenze/review - QRIXKUOR - The Womb of the World (2025)


QRIXKUOR - The Womb of the World
CD 2025, Invictus Productions, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sestupuji dolů, tak cítím ve svém těle neklid a tíseň. Je něco děsivého, strašidelného a bolestivého, v této prastaré jeskyni. Jakoby byla do zdí otištěna veškerá bolest celého světa. Možná jsem již zemřel a moje duše padá dolů do hlubiny. Otevře se přede mnou mrazivý chrám. Postavy v kápích, tělo ležící na kamenném oltáři. Přistoupím blíž. Nikdo si mě nevšímá. Éterem znějí divoké a nespoutané skladby z nového alba britských tmářů QRIXKUOR. Hudba graduje, pálí a žhne. Oběť má moji tvář.

Je cosi magického, co mě neustále nutilo k dalším a dalším seancím. Čekal jsem, až se setmí, otevíral jsem okno do spícího města. Přízraky se toulaly ulicemi. Byl jsem jedním z nich. Pánové hrají death metal, ale používají i orchestrální prvky. Většinou se mi podobný přístup příliš nelíbí, ale zde vše sedí na svých místech, neruší mě to. Naopak, užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, dívám se do svých vlastních krvavých očí. 


Na "The Womb of the World" budete potřebovat klid, ticho a velkou porci do krve rozdrásané fantazie. Nebude to lehký poslech, nedostanete nic zadarmo, ale když vydržíte počáteční neklid a nepřístupnost, budete po nějakém čase odměněni opravdu silným zážitkem. Záměrně vám nebudu k nikomu tvorbu těchto tmářů přirovnávat, nechci vás nijak ovlivňovat. Také si myslím, že v tomto případě má slova nestačí. Jako bych byl při společných setkáních zahalen do krvavé mlhy. Připadám si uhranutý, prokletý, stržený do hlubiny. Užívám si jak chladný a přesvědčivý zvuk, tak i motiv na obalu. Ale hlavně hudbu, která je pro mě opusem z onoho světa. Nejdříve se kolem mě plazila jako jedovaté klubko hadů. Potom do mě zasekla dráp a už nikdy nepustila. Užívám si jednotlivé pochmurné nuance. Toulám se ve své vlastní hlavě a pokud má být dobrá hudba hlavně o emocích, potom mi jich QRIXKUOR předali opravdu velké množství. Jakoby do mě pokaždé pomalu zajížděl rezavý nůž. Jméno kapely je převzato z ptáka Qrixkuora v devátém oblouku knihy Kennetha Granta „Proti světlu“. Pokud vám něco říká magický řád Ordo Templi Orientis, určitě budete vnímat novou nahrávku ještě více, než obyčejní smrtelníci. Osobně se mi líbí na novince vlastně vše. Jednotlivé, velmi propracované a postupně gradující pasáže, způsob, jakým kapela přistupuje k tvorbě samotné. Pokaždé, když dostanu chuť na samotu a chci trávit svůj čas ve stínu, tak tohle album poslouchám s velkou chutí. Za mě nelze jinak, než vám novou nahrávku doporučit. Jak říká Kenneth Grant: "Při všech formách magie je nejdůležitějším faktorem představivost nebo schopnost tvořit obrazy." Magické, démonické, záhadné, temné a chladné death metalové album! Okultní obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa!


Asphyx says:

Every time I descend, I feel restlessness and anxiety in my body. There is something terrifying, frightening, and painful in this ancient cave. It is as if all the pain of the world is imprinted on its walls. Perhaps I have already died and my soul is falling into the depths. A chilling temple opens up before me. Figures in hoods, a body lying on a stone altar. I step closer. No one notices me. Wild and unrestrained compositions from the new album by British dark metal band QRIXKUOR resound through the ether. The music crescendos, burning and glowing. The victim has my face.

There is something magical that kept me coming back for more and more sessions. I waited for nightfall, opening the window to the sleeping city. Ghosts roamed the streets. I was one of them. These guys play death metal, but they also use orchestral elements. I don't usually like this approach very much, but here everything fits together perfectly, and it doesn't bother me. On the contrary, I enjoy the deathly cold atmosphere, looking into my own bloody eyes. 


For "The Womb of the World", you will need peace, quiet, and a large dose of blood-curdling imagination. It will not be easy listening, you will not get anything for free, but if you persevere through the initial uneasiness and inaccessibility, you will be rewarded with a truly powerful experience after some time. I will deliberately refrain from comparing the work of these obscurantists to anyone else, as I don't want to influence you in any way. I also think that in this case, words are not enough. It's as if I were shrouded in a bloody fog during our meetings. I feel bewitched, cursed, dragged into the depths. I enjoy both the cold and convincing sound and the motif on the cover. But mainly the music, which for me is an opus from another world. At first, it crept around me like a poisonous tangle of snakes. Then it dug its claws into me and never let go. I enjoy the individual gloomy nuances. I wander around in my own head, and if good music is mainly about emotions, then QRIXKUOR has given me a great deal of them. It's as if a rusty knife were slowly being driven into me. The band's name is taken from the bird Qrixkuora in the ninth arc of Kenneth Grant's book "Against the Light." If you are familiar with the magical order Ordo Templi Orientis, you will certainly appreciate the new recording even more than ordinary mortals. Personally, I like everything about the new album. The individual, very elaborate and gradually escalating passages, the way the band approaches the creation itself. Whenever I feel like being alone and want to spend my time in the shadows, I listen to this album with great pleasure. I can't help but recommend this new recording to you. As Kenneth Grant says, "In all forms of magic, the most important factor is imagination or the ability to create images". A magical, demonic, mysterious, dark, and cold death metal album! An occult ritual for summoning forces that are not of this world!



tracklist:
01. So Spoke the Silent Stars 
02. Slithering Serendipity 
03. And You Shall Know Perdition As Your Shrine... 
04. The Womb of the World

pátek 5. prosince 2025

Recenze/review - BLISS OF FLESH - Metempsychosis (2025)


BLISS OF FLESH - Metempsychosis
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Cítíš se podvedený. Celý život ti lhali. Modlil ses, klečel na chladné zemi. Upíral si své oči k nebi a u všeho, co jsi dělal, si měl modlitbu na rtech. U postele jsi měl malý talisman v podobě kříže. Potkal si za život tolik zla, ale pokaždé si vše omlouval. On moc dobře ví, co dělá, říkal si do ticha, když umírali tví nejbližší. Spravedlnost najdeš až po smrti. Teď už víš, že to není pravda. Nikdy si nikomu neublížil a činil si jen dobro. Přesto tu hniješ ve studené zemi a červi se těší na tvé shnilé maso. Pomalu přecházíš na druhou stranu a jediné, co potkáváš, tak je tma. Absolutní tma a chlad. Nicota.

S francouzskými BLISS OF FLESH jsem se na svých toulkách v podzemí již několikrát setkal. Vždycky se mi na nich líbil jejich originální rukopis, výraz. Způsob, jakým kombinují black metalové pasáže s těmi death metalovými. Nikdy jsem ale neměl čest sepsat pár řádek. Až teď, když je venku mlha a pokaždé, když jdu kolem kostela u nás ve městě, tak mě mrazí v kostech. Poslouchám totiž "Metempsychosis".


BLISS OF FLESH jsou jako našeptávači, jako démoni, co stojí ve stínu. Čekají na svoji příležitost. Jsou jako upíři, kteří nám přišli zvěstovat zprávy o bolesti, utrpení, strachu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takový zvláštní neklid, melancholii. Jako bych se opravdu procházel na hřbitově, na kterém jsou pohřbeni prokletí. Otázku víry a smysl života zkoušeli definovat a popsat filozofové, matematici, spisovatelé i malíři. Někteří se přiblížili podstatě. Troufám si tvrdit, že tito francouzští tmáři patří mezi ně. Když totiž album "Metempsychosis" poslouchám, moje mysl je rozjitřena, rozdrásána a v hlavě my naskakují zásadní myšlenky. Rád se jen tak toulám tmou a mrazem. V nekonečných lesích, v horách a přemýšlím. Unaven pak usedám ke knihám, co mám rád a jako kulisu si pouštím tuhle nahrávku. Má v sobě totiž všechno, co mám na dobré hudbě rád. Sílu, tlak, energii, chvění, smutek i záhadnost. Novinka se mi dostala do krve i hluboko do podvědomí. Dost často píšu, že po kapelách požaduji uvěřitelnost, opravdovost, reálnost, autenticitu. Francouzi tohle všechno mají. Navíc nám svoje motivy a myšlenky předkládají s elegancí starých mistrů v oboru. Zmínit musím i skvěle ošetřený zvuk a motiv na obalu. Je něco nespoutaného, divokého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům. Album bych rozhodně doporučil všem, kteří vnímají muziku hlavně srdcem. Také někdy přemýšlíte, jestli existuje Bůh? Nikdo ho nikdo neviděl, zato Satana můžete potkat poměrně často. Bere na sebe podobu a tvář lidí z masa a kostí. Cítíš se podvedený. Celý život ti lhali. Modlil ses, klečel na chladné zemi. Upíral si své oči k nebi u všeho, co jsi dělal, si měl modlitbu na rtech. U postele jsi měl malý talisman v podobě kříže. Potkal si za život tolik zla, ale pokaždé si vše omlouval. On moc dobře ví, co dělá, říkal si do ticha, když umírali tví nejbližší. Spravedlnost najdeš až po smrti. Nebo ne? Temnota se ukrývá v každém z nás! Chladný a podmanivý black death metalový obřad! Symfonie bolesti a utrpení! 

Asphyx says:

You feel cheated. They lied to you your whole life. You prayed, kneeling on the cold ground. You fixed your eyes on the sky and had a prayer on your lips for everything you did. You had a small talisman in the shape of a cross by your bed. You encountered so much evil in your life, but you always excused everything. He knows very well what he is doing, you said to yourself in silence as your loved ones died. You will find justice after death. Now you know that this is not true. You never hurt anyone and did only good. Yet here you are, rotting in the cold ground, and the worms are looking forward to your rotten flesh. You are slowly crossing over to the other side, and all you encounter is darkness. Absolute darkness and cold. Nothingness.

I have encountered the French band BLISS OF FLESH several times on my wanderings in the underground. I have always liked their original style, their expression. The way they combine black metal passages with death metal ones. But I never had the honor of writing a few lines about them. Until now, when it's foggy outside and every time I walk past the church in our town, I feel a chill in my bones. That's because I'm listening to "Metempsychosis."


BLISS OF FLESH are like whisperers, like demons standing in the shadows. They wait for their opportunity. They are like vampires who have come to bring us news of pain, suffering, and fear. The songs are very well written, with a strange restlessness and melancholy about them. It's as if I were really walking through a cemetery where the damned are buried. Philosophers, mathematicians, writers, and painters have tried to define and describe the question of faith and the meaning of life. Some have come close to the essence. I dare say that these French obscurantists are among them. When I listen to the album "Metempsychosis", my mind is agitated, torn apart, and fundamental thoughts spring to mind. I like to just wander through the darkness and the cold. In endless forests, in the mountains, and I think. When I get tired, I sit down with the books I love and play this recording as background music. It has everything I love about good music. Power, pressure, energy, tremors, sadness, and mystery. This new release has gotten under my skin and deep into my subconscious. I often write that I demand credibility, truthfulness, realism, and authenticity from bands. The French have it all. What's more, they present their motifs and ideas with the elegance of old masters in the field. I must also mention the superbly crafted sound and motif on the cover. There is something unrestrained, wild about it that compels me to listen to it again and again. I would definitely recommend this album to anyone who perceives music mainly with their heart. Do you also sometimes wonder if God exists? No one has ever seen him, but you can encounter Satan quite often. He takes on the form and face of people of flesh and blood. You feel cheated. They lied to you your whole life. You prayed, kneeling on the cold ground. You fixed your eyes on the sky, and in everything you did, you had a prayer on your lips. You had a small talisman in the shape of a cross by your bed. You encountered so much evil in your life, but you always excused it. He knows very well what he is doing, you said to yourself in silence as your loved ones died. You will find justice only after death. Or will you? Darkness lurks in each of us! A cold and captivating black death metal ritual! A symphony of pain and suffering!




Tracklist:
1. A loss 
2. I deny 
3. Sacrifice 
4. If only
5. Verdammt 
6. The awakening 
7. Adieu
8. Metempsychosis 
9. Martyr 

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 

Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


středa 3. prosince 2025

Interview - INFRAHUMANO - A raw, wild, dark, and cold death metal inquisition!


Interview with death metal band from Spain - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you released the second great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, cutting like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

I: Depths of Suffering is the sound of INFRAHUMANO. It represents, obviously, the point we’re at, but it’s made up of the steps we’ve taken over the years. Looking back, we don’t feel we’ve drifted away from those primordial roots that formed the foundations of the band. The sound, the compositions, the technique, and the confidence have grown, of course; however, that old-school Death Metal sound that already seeped into the tracks of our first demo (1000 Eyes – 2017) continues to permeate our current work. The band grows and the sound evolves, but we believe we are on the same path we marked out for ourselves a decade ago. The closing track of the album, Shades of Cruelty, perhaps marks the direction in which the band is heading, but it still maintains our clear INFRAHUMANO sound.


“Depths of Suffering” has all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love to return to. How did it come about? How does INFRAHUMANO compose new material?

I: The creation process for this album was long. Some songs were conceived during the pandemic. We could say we don’t have a fixed way of composing. Sometimes one of us brings developed ideas that already form a song on their own and are then enriched by contributions from the others. Other times, someone proposes a riff that someone else develops, and finally there are songs that arise from improvisation and composing together in the rehearsal space.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? In which studio did you record and how did everything go?

I: The two demos and two albums we’ve released so far have been recorded and mixed in different places. Our trust has fallen on different people depending on the demands of each moment. For this record we worked with the expertise of Gon Gb (guitarist of Akoúphenom and Cruzeiro) at Negra Cumbre Studios. The mastering was done by the great Greg Wilkinson (Autopsy). We are very happy with the result. And thank you for your words — we think you describe the album’s sound very well. It’s the effect we were looking for.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Lavadome Productions and it has a devilish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

I: For the artwork of this new album we worked with our rhythm guitarist Alex Durán (@aliendraws_official), who had already designed the cover for the Across the Void demo. Both the title of the album and the image depicted on the cover capture the essence of the themes within the lyrics: suffering, war, decadence, and the destructive evolution of humankind, portraying on the cover the hell hidden in the basement of the human being.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I: INFRAHUMANO is a band from Vigo, although the two founding members — vocals/bass and guitar — are Chilean and Italian respectively. Here in Spain, Heavy Metal has always led the way, and from there Death Metal and many other subgenres have grown, just like in other countries.

Vigo is a city where people from many places in Spain and from around the world live together, and perhaps within that cultural mix lies the key to so much musical activity. A large percentage of the city’s population plays an instrument, and there are many live music venues.

Metal, in all its forms, has quite a few followers and many people attend concerts. We owe everything to our followers (most of whom are friends of the band). In our opinion, INFRAHUMANO is a respected and well-regarded band in our scene, no more than countless others from this city with whom we often share the stage.

We know many people who started listening to Death Metal (as I did) in the ’90s, and even earlier. Although at first we were few, now there’s a breath of fresh air: new generations embracing this sound, new bands and new fans. And that makes us very happy.

Speaking of labels, if you mean national ones, it’s true that the level of demand is quite high for bands wanting to work with them. It’s completely understandable: besides wanting highly committed people, selling physical formats today is very difficult. Our label, Lavadome Productions, is from the Czech Republic, and we’ve been lucky that they believed in our work from there.


You play old-school–influenced death metal. Today, bands can’t avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form INFRAHUMANO came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

I: INFRAHUMANO was born simply from the intention of making the Death Metal that we like. Our influences are broad and varied, inside and outside of metal, but the echo of the old school is undeniable. The most important influences come from several bands that changed our lives. Among the American ones: Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death, among others; among the European ones: Merciless (SE), Dismember, Sinister, and Entombed, to name a few.

Where is the band going? It’s clear that the underground path isn’t easy, and it’s made up of small steps and small venues. Promotion and social media are obviously part of it, but word of mouth still carries a lot of weight, and there are labels still releasing material as they did 30 years ago. We’d like to keep growing because it’s what we love — to continue composing, recording, and bringing our music to a larger audience. We've had the chance on several occasions to play small and large festivals in Spain and Portugal, the biggest ones undoubtedly being Kanekas and SWR Barroselas.

We’d love to continue on this path and, hopefully, join some of the big names in Death Metal.


What exactly are your lyrics about? Where did you get your inspiration for them? In my opinion, death metal should always contain darkness. How did the music influence the lyrics?

I: Our lyrics are also quite diverse: we talk about cruelty, greed, and human evil, about mental illness, sadism, murder… Death is always present, almost as something tangible. There’s also a clear disdain for religions, their symbolism, and especially for those who take advantage of them to live off the most vulnerable.

On the other hand, we are very attracted to darkness, to that romanticism and magnetism surrounding it. The occult and the macabre always draw us in.

In general, inspiration comes from daily reality. It’s enough to look at any news outlet to find atrocious things of all kinds.

We usually compose the music first and, depending on what it conveys to us, we write the lyrics.

When I was listening to your new album, I was reading a book about the Spanish Inquisition. Those must have been crazy times, and it only reinforced my belief that any blind faith enforced by twisted people is always absolutely evil. After all, this is still the case in some countries today. How do Christianity and Islam influence life in Spain? And what is your relationship to the church and faith?

I: Regarding Christianity or Islam in Spain, I suppose they’re still present, though fortunately with less strength. Today, with access to information, it’s inevitable to acquire knowledge — and that distances us from ignorance, which is precisely what religions feed on. If they still exist, it must be due to family tradition... but honestly, we don’t know and don’t want to know.

 

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it — is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” relaxation? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I: For me, Death Metal has been a lifestyle since my “childhood,” so to speak. It’s not quite a religion, because I feel it’s something much more earthly and tangible. As you say, it’s a philosophy of life as well as a musical style.

Finally, a classic but important question. What does INFRAHUMANO have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here’s your chance…

I: With INFRAHUMANO we plan to release new material soon: maybe an EP, maybe another LP… we’ll see. We’re working on new things and we have three songs ready for whatever comes next.

For the rest of 2025 we have two shows: one in Portugal, at Butchery at Christmas Time (December 5–6), and another in our city, Vigo, to present our album Depths of Suffering on December 20.

2026 will undoubtedly be a new chapter for the band, with many surprises and many shows.

We want to thank our fans, our families, all the bands we’ve played with, and especially Jan and Lavadome Productions for believing in us. To the promoters, we want to say that we’re here for whatever is needed. And to you, thank you for giving us the space to promote our music and continue playing the Death Metal we love.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I’m going to listen to Depths of Suffering again!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFRAHUMANO - Surová, divoká, temná a chladná death metalová inkvizice!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

I: Depths of Suffering je zvuk INFRAHUMANO. Reprezentuje samozřejmě bod, ve kterém se nacházíme, ale je složen z kroků, které jsme v průběhu let podnikli. Když se ohlédneme zpět, nemáme pocit, že bychom se odchýlili od těch prvotních kořenů, které tvořily základy kapely. Zvuk, kompozice, technika a sebevědomí samozřejmě vzrostly; nicméně ten oldschoolový death metalový zvuk, který se prosadil již ve skladbách našeho prvního dema (1000 Eyes – 2017), nadále prostupuje naší současnou tvorbou. Kapela roste a zvuk se vyvíjí, ale věříme, že jsme na stejné cestě, kterou jsme si vytyčili před deseti lety. Závěrečná skladba alba, Shades of Cruelty, možná naznačuje směr, kterým se kapela ubírá, ale stále si zachovává náš jasný zvuk INFRAHUMANO.


„Depths of Suffering“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFRAHUMANO?

I: Proces tvorby tohoto alba byl dlouhý. Některé písně vznikly během pandemie. Dalo by se říct, že nemáme pevný způsob komponování. Někdy jeden z nás přinese rozvinuté nápady, které už samy o sobě tvoří píseň a pak jsou obohaceny o příspěvky ostatních. Jindy někdo navrhne riff, který někdo jiný rozvine, a nakonec jsou tu písně, které vzniknou z improvizace a společného komponování ve zkušebně.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

I: Dvě dema a dvě alba, která jsme zatím vydali, jsme nahrávali a mixovali na různých místech. Naše důvěra padla na různé lidi v závislosti na požadavcích daného okamžiku. Na této desce jsme spolupracovali s odborníky Gona Gb (kytarista Akoúphenom a Cruzeiro) v Negra Cumbre Studios. Mastering provedl skvělý Greg Wilkinson (Autopsy). S výsledkem jsme velmi spokojeni. A děkujeme za vaše slova – myslíme, že jste zvuk alba popsali velmi dobře. Je to přesně ten efekt, který jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno ďábelským obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

I: Na grafickém návrhu tohoto nového alba jsme spolupracovali s naším rytmickým kytaristou Alexem Duránem (@aliendraws_official), který již navrhl obal pro demo Across the Void. Název alba i obrázek na obalu vystihují podstatu témat v textech - utrpení, válka, dekadence a destruktivní evoluce lidstva, a na obalu zobrazují peklo skryté v suterénu lidské bytosti.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I: INFRAHUMANO je kapela z Viga, ačkoli dva zakládající členové – zpěv/basa a kytara – jsou Chileané a Italové. Tady ve Španělsku vždy vládl heavy metal a odtud se rozvinul death metal a mnoho dalších subžánrů, stejně jako v jiných zemích.

Vigo je město, kde žijí pohromadě lidé z mnoha míst ve Španělsku i z celého světa, a možná právě v tomto kulturním mixu leží klíč k tolika hudebním aktivitám. Velké procento obyvatel města hraje na nějaký nástroj a je zde mnoho míst s živou hudbou.

Metal ve všech svých podobách má poměrně dost stoupenců a mnoho lidí navštěvuje koncerty. Za vše vděčíme našim stoupencům (většina z nich jsou přátelé kapely). Podle našeho názoru je INFRAHUMANO respektovanou a uznávanou kapelou na naší scéně, stejně jako bezpočet dalších z tohoto města, se kterými často sdílíme pódium.

Známe mnoho lidí, kteří začali poslouchat death metal (stejně jako já) v 90. letech a dokonce i dříve. I když nás zpočátku bylo málo, teď je tu závan čerstvého vzduchu nové generace, která tento zvuk přijímá. Nové kapely a noví fanoušci. A to nás velmi těší.

Když už mluvíme o labelech, pokud máte na mysli ty národní, je pravda, že poptávka po kapelách, které s nimi chtějí spolupracovat, je poměrně vysoká. Je to zcela pochopitelné. Kromě toho, že potřebujeme vysoce angažované lidi, je dnes velmi obtížné prodávat fyzické formáty. Náš label, Lavadome Productions, je z České republiky a měli jsme štěstí, že nám odtamtud věřili v naši práci.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFRAHUMANO, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

I: INFRAHUMANO se zrodilo jednoduše z úmyslu dělat death metal, který se nám líbí. Naše vlivy jsou široké a rozmanité, uvnitř i vně metalu, ale ozvěna staré školy je nepopiratelná. Nejdůležitější vlivy pocházejí od několika kapel, které změnily naše životy. Mezi americké patří mimo jiné Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death; mezi evropské Merciless (SE), Dismember, Sinister a Entombed, abychom jmenovali alespoň některé.

Kam kapela směřuje? Je jasné, že cesta undergroundem není snadná a skládá se z malých krůčků a malých míst. Propagace a sociální média jsou samozřejmě její součástí, ale ústní podání má stále velkou váhu a existují vydavatelství, která stále vydávají materiál stejně jako před 30 lety. Chtěli bychom se dále rozvíjet, protože to je to, co milujeme – pokračovat v komponování, nahrávání a přinášení naší hudby širšímu publiku. Měli jsme několikrát možnost hrát na malých i velkých festivalech ve Španělsku a Portugalsku, z nichž největšími jsou bezpochyby Kanekas a SWR Barroselas.

Rádi bychom v této cestě pokračovali a doufejme, že se připojíme k některým velkým jménům death metalu.


O čem přesně pojednávají texty? Kde jste pro ně brali inspiraci? V death metalu, by dle mého názoru, měla být vždy obsažena temnota? Jak se hudba promítla do textů?

I: Naše texty jsou také docela rozmanité: mluvíme o krutosti, chamtivosti a lidském zlu, o duševních nemocech, sadismu, vraždách… Smrt je vždy přítomna, téměř jako něco hmatatelného. Je zde také zřejmé pohrdání náboženstvími, jejich symbolikou a zejména těmi, kteří je zneužívají, aby žili z těch nejzranitelnějších.

Na druhou stranu nás velmi přitahuje temnota, romantismus a magnetismus, který ji obklopuje. Okultismus a "makabróza" nás vždycky přitahují.

Obecně řečeno, inspirace pochází z každodenní reality. Stačí se podívat na jakékoli zpravodajské zdroje a najít tam otřesné věci všeho druhu.

Obvykle nejdříve skládáme hudbu a podle toho, co nám sděluje, píšeme texty.

Když jsem vaše nové album poslouchal, tak jsem zrovna četl jednu knihu, která pojednávala o španělské inkvizici. Musely to být šílené časy a mě to jen utvrdilo v tom, že jakékoliv víra, která je slepá a je prováděna vyžadována zvrácenými lidmi, je vždy absolutní zlo. Koneckonců, dodnes tomu tak v některých zemích je. Jak ovlivňuje křesťanství a islám život ve Španělsku? A jaký je tvůj vztah k církvi a víře?

I: Pokud jde o křesťanství nebo islám ve Španělsku, předpokládám, že jsou stále přítomny, i když naštěstí s menší silou. Dnes, s přístupem k informacím, je nevyhnutelné získávat znalosti – a to nás vzdaluje od nevědomosti, což je přesně to, čím se náboženství živí. Pokud stále existují, musí to být kvůli rodinné tradici... ale upřímně řečeno, nevíme a ani nechceme vědět.

 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

I: Pro mě je death metal životním stylem už od mého „dětství“, abych tak řekl. Není to tak úplně náboženství, protože ho cítím jako něco mnohem pozemštějšího a hmatatelnějšího. Jak říkáš, je to filozofie života i hudební styl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFRAHUMANO v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

I: S INFRAHUMANO plánujeme brzy vydat nový materiál: možná EP, možná další LP… uvidíme. Pracujeme na nových věcech a máme připravené tři písně na cokoli, co přijde dál.

Po zbytek roku 2025 máme dva koncerty: jeden v Portugalsku, v Butchery at Christmas Time (5.- 6. prosince), a druhý v našem městě Vigo, kde 20. prosince představíme naše album Depths of Suffering.

Rok 2026 bude pro kapelu nepochybně novou kapitolou, s mnoha překvapeními a mnoha koncerty.

Chceme poděkovat našim fanouškům, rodinám, všem kapelám, se kterými jsme hráli, a zejména Janovi a Lavadome Productions za to, že v nás věřili. Promotérům chceme říct, že jsme tu pro cokoli, co je potřeba. A vám děkujeme, že jste nám dali prostor propagovat naši hudbu a pokračovat v hraní death metalu, který milujeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depths of Suffering“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 2. prosince 2025

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay (2025)


CARNAL SAVAGERY - Crypt of Decay
CD 2025, Moribund Records

for english please scroll down

Nikdo nezná tvoje jméno. Pokaždé, když tě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstáváš každý den velmi brzy a sestupuješ dolů po schodech. Cestu znáš už z paměti. Našlapuješ opatrně, abys neporušil morbidní atmosféru místa. Jako bys neexistoval. Přesto je tvoje těžká práce důležitá. Jsi poslední, s kým se na světě setkáme. Drtíš staré kosti, odtrháváš maso. Jsi starý hrobník, který nemusí už nikomu nic dokazovat. Možná žiješ ve stínu, ale stále poznáš, která hudba pro tebe bude skvělou kulisou. Je tu nové album švédských CARNAL SAVAGERY. 

Tohle je stále muzika z márnic, ze starých pohřebišť. Nutno k ní tak přistupovat. Kapela je i tentokrát ve skvělé formě a i když je všem jasné, co a jak hrají a příliš se nemění, tak do mě opět zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Venku bylo mlhavo a mráz mi zalézal až do morku kostí. Postupně přidávám hlasitost a užívám si mrtvolně podmanivé nálady. Celý svět je náhle zahalen krví a já moc dobře vím, že jsem tu správně. Až navěky, amen!


Tvorbu téhle smečky jsem vždy přirovnával k tomu, co hrají kapely typu DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. Platí to stále a je to, dle mého skromného názoru, moc dobře. Hudba zde má takový ten staroškolský feeling, poctivý zvuk, stylový obal a vy tak budete sedět doma ve svém pokoji a kývat spokojeně hlavou do rytmu. Alespoň u mě to opět platí na sto procent. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale mě se vždycky líbily kapely, které hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně, autenticky. Já vím, píšu to pořád dokola, jenže ono tomu tak opravdu je. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, raději na vás zaútočí jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří již dlouhé roky hlídají vstup do podsvětí. Vše je zde ohlodáno na kost a dostanete ránu přímo na solar plexus. "Crypt of Decay" jsem si opravdu nejčastěji pouštěl ve chvílích, kdy jsem se toulal tichým městem. Moje kroky nakonec skončily (jak taky jinak), na místním hřbitově. Sledoval jsem starého hrobníka, jak popíjí tvrdý alkohol a kope u toho další hluboký hrob. Pro koho je asi připraven? Co ví tenhle člověk o smrti? A proč chodí spát do márnice? Tohle je přesně ta odrůda švédského smrtícího kovu, který je precizně zahraný a zároveň má v sobě pověstný drive, sílu a krvavou jiskru, které mám tolik rád. Neznám nic lepšího, než si otevřít v pátek k večeru pivo, odložit sklenici na víko od rakve a přidat volume pořádně doprava. CARNAL SAVAGERY vás rozsekají na malé kousky a pohřbí zaživa. Pod to se vám podepíšu klidně vlastní krví. Nikdo nezná moje jméno. Pokaždé, když mě potkají, tak si šeptají podivná slova o smrti. Vstávám každý den velmi brzy a sestupuji dolů po schodech. Cestu znám už z paměti. Našlapuji opatrně, abych neporušil morbidní atmosféru místa. Poctivá exhumace starého švédského prašivého death metalu! Mrtvolný zápach z temných a chladných katakomb! 


Asphyx says:

No one knows your name. Every time they see you, they whisper strange words about death. You get up very early every day and descend the stairs. You know the way by heart. You tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. It's as if you don't exist. Yet your hard work is important. You are the last person we will meet in this world. You crush old bones and tear off flesh. You are an old gravedigger who no longer has anything to prove to anyone. You may live in the shadows, but you still know which music will be the perfect backdrop for you. There's a new album by the Swedish band CARNAL SAVAGERY. 

This is still music from morgues, from old graveyards. It must be approached as such. The band is in great shape again this time, and even though it's clear to everyone what and how they play and they don't change much, they sank their claws into me again and didn't let go. It was foggy outside and the frost penetrated to the marrow of my bones. I gradually turn up the volume and enjoy the deadly captivating mood. The whole world is suddenly covered in blood, and I know very well that I am in the right place. Forever and ever, amen!


I have always compared this band's work to what bands like DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, and INTERMENT play. This is still true, and in my humble opinion, it's a very good thing. The music here has that old-school feeling, an honest sound, stylish cover art, and you'll be sitting at home in your room, nodding your head contentedly to the rhythm. At least for me, that's 100% true again. I don't know how you feel about it, but I've always liked bands that play from the heart, genuinely, believably, realistically, authentically. I know I keep saying this over and over, but that's really how it is. I like that the band doesn't pretend to be anything they're not, preferring to attack you like a pack of rabid mangy dogs that have been guarding the entrance to the underworld for years. Everything here is gnawed to the bone, and you get hit right in the solar plexus. I listened to "Crypt of Decay" most often when I was wandering through the quiet city. My steps eventually ended up (how could they not?) at the local cemetery. I watched an old gravedigger drinking hard liquor and digging another deep grave. Who is it for? What does this man know about death? And why do they go to sleep in the morgue? This is exactly the kind of Swedish death metal that is precisely played and at the same time has the legendary drive, power, and bloody spark that I love so much. I know of nothing better than opening a beer on Friday evening, putting the glass on the coffin lid, and turning up the volume all the way. CARNAL SAVAGERY will tear you to pieces and bury you alive. I'll gladly sign that with my own blood. No one knows my name. Every time they meet me, they whisper strange words about death. I get up very early every day and descend the stairs. I know the way by heart. I tread carefully so as not to disturb the morbid atmosphere of the place. An honest exhumation of old Swedish mangy death metal! The corpse-like stench of dark and cold catacombs!



about CARNAL SAVAGERY on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones (2024)









tracklist:
01. Entangled In Barbed Wire 
02. Amputation 
03. Torn From The Grave 
04. Scalped And Flayed 
05. Gruesome Death 
06. Curse Of The Catacomb 
07. After The Burial 
08. Violent Lobotomy 
09. Crypt Of Decay 
10. Deathmask



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine