Horská bouda, která zanikla - Sławomir Gortych
2026, Vendeta
Během toho, co mám zlomenou nohu, se stalo spousta věcí. Třeba výhled, na který se dívám celý svůj život z chalupy v Jizerkách, se změnil. Více než stoletý kaštan, který býval hodně vysoký, ještě když byla moje máma malá, tak začal praskat a hnít zevnitř. Nepodařilo se jej zachránit. Ležel jsem bezmocně doma, nadával jako špaček, protože jsem nikam nemohl a proklínal svoji nohu v sádře. Dostal jsem pár fotek a bylo to zkrátka jiné. Stromy miluju a bylo mi z toho několik dní smutno. I když jsem tam nebyl, cítil jsem vůni dřeva, probouzející se jaro a propadal jsem skoro depresím. Achjo. Na jedné fotce, kterou jsem dostal, byl i pohled na Krkonoše, na které se díváme a určujeme podle toho, jaké bude počasí. Musel jsem něco udělat a tak jsem si v Knihách Dobrovský, jako takovou malou náplast, koupil knihu o Horské boudě, která zanikla.
Polský autor Sławomir Gortych je ročník 1997 a co jsem pochopil, tak se jedná o jeho prvotinu. Přiznám se, že jsem toho příliš nečekal, ale knížka mě ihned vtáhla do děje. Občas mi připomínal hlavní hrdina Maksymilian Rajczakowski (který je tedy zubařem, ale to není zase tak důležité) mě samotného. Jako malý jsem s rodiči do Krkonoš velmi často jezdil a miluju je. Jak o mě kdysi prohlásil jeden kamarád, ty jsi takovej horskej typ. Má pravdu. pokaždé, když se blížím do Jizerek, Krkonoš nebo mé oblíbené Šumavy, tak mám v břiše takové příjemné chvění. Když se přede mnou otevře první údolí, když se dívám z hory dolů, když je na vrcholcích ještě sníh a dole se již lidé opalují. Počasí se mění každou chvíli. Navíc, co si budeme říkat, české (i polské) hory jsou v pohraničí a tam se nejen za války stávala velká spousta krutých věcí. A tak jsem si sedl, podložil nohu několika polštáři a ztratil se někde u boudy u Sněžných Jam.
Přemýšlel jsem, co mi chybí při mém zranění nejvíc a asi jsou to moje pravidelné toulky přírodou. Navíc je jaro, to se všechno mění a já místo toho sedím nebo ležím v kobce svého pokoje. Mohl jsem se alespoň takto chvilku procházet Krkonošemi, pátrat ve starých spisech a když hlavnímu hrdinovi napsal člověk, který si říkal Rýbrcoul, mrazilo mě v zádech. Byl jsem přímo na místě, nasával jsem atmosféru, stoupal jsem do nekonečných kopců. Víte, na horách je všechno jiné, ohlodané na kost a je znát, že to autor ví, zná a hlavně osobně zažil, protože bez toho by nebyla kniha tak dobrá. Ne, knížka asi není dokonalá. Kdybych byl literární kritik, určitě bych vám napsal víc, ale já takhle ke čtení nepřistupuji. Líbí se mi, že je autor opravdový, ryzí, autentický. Já jsem opravdu byl při čtení v mých milovaných Krkonoších, opravdu stoupám k horské boudě a pátrám po starých vraždách. Víte, i u nás na vsi v Jizerkách se stalo za války mnoho zlého. Byly to divoké doby, které se na dlouho otiskly do jinak tak krásných míst.
Původně, když jsem začínal o knížkách psát, tak byl covid a měl jsem spoustu času. Schválně jsem zkusil číst knihy, které mě kdysi dávno oslovily jako mladého. Probíral jsem se knihovnou a nadšeně usedal k počítači, abych sepsal pár pokorných řádek. Problém trošku byl, že mi časem staré knížky došly. Začal jsem být tedy aspoň trošku aktuální. Nakupoval jsem ve slevách a těšil se na každou ušetřenou chvilku, kterou jsem získal, abych se ztrácel spolu s autory ve fantaziích. S Horskou bouda, která zanikla, je to přeci jen trošku jiné, osobnější řekl bych. Možná to i ovlivnilo můj úsudek, ale to snad nevadí. Ostatně, všechno co napíšu, je velmi subjektivní. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych se s autorem rád setkal, protože bych se rád na spoustu věcí zeptal. To se mi zase nestává tolik často.
Je to vlastně jednoduché. Pokud máte rádi Krkonoše nebo české hory obecně, tak by se vám mohla tahle knížka určitě líbit. Příběh není ale zajímavý jenom tím, že je z mého oblíbeného prostředí, ale i tím, že pojednává o druhé světové válce, o jejím dosud se vznášejícím odkazu, o starých vraždách. Je napínavá, zajímavá a pevně věřím, že není autorova poslední. Budu se těšit příště. Pajdám kolem knihovny a otírám si pot z těla, dnes mi nějak nezabraly prášky proti bolesti. Seděl jsem celý den u počítače a pracoval. Konečně si můžu jít lehnout. O berlích se přesunu do postele a otevírám další knížku. Jakou? To vám prozradím příště. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mladý zubař Maksymilian Rajczakowski vyráží do Krkonoš, aby si odpočinul od rodinných problémů. Netuší, jaká tajemství dřímají ve válečné minulosti hor. Najde to, co hledá? Majitel Boudy u Sněžných jam umírá při nešťastné nehodě. Krátce po této tragédii přijíždí na místo jeho synovec Maksymilian. Dozvídá se, že se strýček před smrtí z nejasných důvodů zajímal o osudy jiné horské boudy, která krátce po druhé světové válce vyhořela za dosud neobjasněných okolností.
Když vyjdou najevo další skutečnosti, Maks začne mít podezření, že strýčkova smrt nebyla pouhou souhrou náhod. Protože netuší, jak velké nebezpečí mu hrozí, pouští se do pátrání na vlastní pěst. Brzy začne dostávat výhrůžky od někoho, kdo si říká Rýbrcoul… Pokud záhadu včas nevyřeší, ocitne se v smrtelném nebezpečí.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
