Rozhovor s thrash metalovou skupinou z Německa - TEUTONIC SLAUGHTER.
Odpovídal Philip (zpěv, kytara), děkujeme!
Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):
Ave TEUTONIC SLAUGHTER! Zdravím do Německa, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Cheap Food". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým TEUTONIC SLAUGHTER skládají oproti minulým albům?
Ahoj Jakube a vřele zdravíme do České republiky. Díky za tvůj rozhovor! Jsme opravdu rádi, že se ti „CHEAP FOOD“ tolik líbí.
Kdyby existoval nějaký tajný recept, rádi bychom ho sami znali. U tohoto alba jsme zůstali věrni naší linii a zároveň jsme věci trochu změnili. Zestárli jsme a jsme vyzrálejší. Dnes se na produkci alba díváme jinak a od roku 2023 máme v sestavě dva nové členy, Ivana a Nica, kteří do kapely vnesli svěží energii.
Co se nezměnilo, je to, že hudbu musíte cítit. Pokud už máte chuť ve zkušebně tlouct hlavou a divočit, píseň nemůže být tak špatná. A pokud se pak duch přenese na publikum, když ji hrajeme naživo, pak se musí nahrát. Děláme to tak od roku 2012.
Na „Cheap Food“ je prostě slyšet, že jsme se všichni zlepšili v hraní na nástroje. S Nicem a Ivanem jsme získali dva vynikající hudebníky (a lidi), takže během procesu psaní písní se vznášelo více nápadů. Na předchozích nahrávkách byly písně hotové rychleji. Pokud někdo přišel s nápadem, jen jsme na něm trochu zapracovali a pak ho dokončili.
Dnes kombinujeme několik nápadů dohromady. Důležité je, aby to vždycky působilo jako Teutonic Slaughter. Rámec, ve kterém se pohybujeme, se od práce na „Cheap Food“ rozšířil a jsme připraveni to využít. Zároveň od nás můžete vždycky očekávat oldschoolový thrash přímo do obličeje. A doufáme, že se díky tomu také široce usmíváte, ať už jste ve zkušebně, před pódiem nebo na něm, nebo v kanceláři nebo v autě a posloucháte „Cheap Food“. U nás to funguje pokaždé… hahaha!
Osobně se mi na "Cheap Food" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?
Melodie, které jsme mohli do skladby „Cheap Food“ zahrnout, jsou součástí výše popsaného vývoje. Protože písně vznikají až kolektivní prací, obohacujeme základní strukturu a vytváříme živou píseň, kterou intuitivně cítíte.
Ve skutečnosti jsme od doby, co pracujeme na „Cheap Food“, nezahodili ani jednu píseň. Některé nápady jsme trochu odložili, ale později se k nim vrátili, když byl ten správný pocit. Píseň je hotová, až když za ní všichni stojíme. Buď všechno, nebo nic.
A jak už bylo zmíněno, písně musí přesvědčit také naživo. Prostě cítíte, zda se publiku píseň líbí, nebo ne. Cítíte, jaká energie se přenáší. A zatím nás naše instinkty nikdy neklamaly.
Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince " Cheap Food“ jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.
Jsem opravdu rád, že ses v textech písní občas odrážíš. Všechny texty písní píšu já (Philip). To je pro zpěváka zároveň výsadou i povinností.
Je pro mě důležité kriticky se zabývat tím, co se děje ve světě, a vidět věci v kontextu našeho globalizovaného světa. Jen zřídka se objeví textový nápad předtím, než se objeví první riff nové písně. Text obvykle s hudbou roste. Je to intuitivní pocit, co odpovídá náladě písně.
Jsou témata, o kterých jsem vždycky chtěl psát, a jakmile se objeví spojení, stroj se rozběhne. Nepřistupuji k nim přehnaně literárně. Mělo by to působit autenticky a vycházet z opravdových emocí. A pokud něco cítím, když se hudba a text spojí, doufám, že to pocítí i posluchač.
Úvodní intro je vyprávěným děsivým příběhem, který se stal ve vašem městě. Mohl bys nám prosím prozradit víc? Pokoušel jsem se dohledat detaily, ale mnoho jsem toho nepřečetl, neumím německy.
V roce 1989 došlo v našem rodném městě Gladbeck k ozbrojené bankovní loupeži. Dva lupiči si vzali rukojmí a uprchli před policií. Následovala prakticky bezprecedentní policejní honička.
Během útěku lupiči dokonce poskytli rozhovory tisku. Vydírali policii a několikrát byli úspěšní. Média všechno vykreslila jako senzaci, jako by ti dva byli superhrdinové. Ale byli to zločinci, strašní zločinci.
Zatímco policie bezmocně přihlížela, novináři je obklíčili a dokonce se jim podařilo projet centrem Kolína nad Rýnem. Žádný zásah… nic.
Když byla policie konečně nucena zasáhnout, jeden z rukojmích zemřel během přestřelky. Předtím byl během situace s rukojmími zabit mladý muž. Dva mladí lidé přišli o život, protože policie na takovou situaci nebyla připravena a novináři lačnili po senzaci.
Byla to tragédie. Naštěstí se ale hodně změnilo. Policejní a mediální praktiky v Německu byly kvůli této události masivně reformovány. Zákony byly zpřísněny a postupy vylepšeny. Je důležité si uvědomit, co se může stát, když se příliš mnoho lidí chová špatně, když se příliš mnoho lidí odvrací a honí se jen za svým vlastním úspěchem.
Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?
Pro mě osobně to byli KISS. Můj otec měl tehdy v obýváku velký stereo systém, který jsem už jako malé dítě miloval. A co jiného má malý kluk rád? Dinosaury!
Pak jednoho dne ležel na stereo systému cover verze písně „Destroyer“ od KISS. A tam byl Gene Simmons ve svých dinosauřích/dračích botách. Od té chvíle jsme museli poslouchat KISS každý den. To se dodnes moc nezměnilo.
Později pro mě samozřejmě přibyli hrdinové z Porúří jako Kreator, Sodom, Darkness a Violent Force. Ale KISS budou vždycky něco speciálního. A sakra ano, moc rád bych se s Genem Simmonsem někdy osobně setkal!
Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?
Rozhodně! Sami jsme fanoušci a děláme hudbu pro thrashmetalové maniaky. Co může být lepšího než parta metalových šílenců, kteří si společně užijí skvělý večer?
Jak už bylo zmíněno, jsme velmi intuitivní kapela. Chceme hudbu cítit. Hudba by měla přinášet radost. Nejde o to, aby se vám krmilo ego, ale o to, abyste se skvěle bavili. A to na našich koncertech cítíte. Není to umělý pocit, je to čisté přesvědčení.
Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.
Myslím, že je to těžké, když už necítíte metal. Když se stává téměř akademickým, jen o tom, jak všechno zrychlit a udělat techničtější. Nechápejte mě špatně, je to neuvěřitelně působivé. Ale moc věcí si neudržíte, pokud jsou jen technicky brilantní, ale chybí jim vášeň a přesvědčení.
Existují kapely, u kterých slyšíte, že jsou od začátku konceptuálním produktem. Skupina sestavená, aby dosáhla úspěchu s určitým vzorcem. Někdy dokonce sestavená nebo složená přes internet, aby produkovala jakoukoli hudbu, která je momentálně trendy. Jako fanoušek to cítíte. Alespoň si to myslím. A něco důležitého se tam ztrácí, zejména osobnost.
Metal vstoupil do mainstreamu a konceptuální kapely s maskovanými členy, kteří skrývají svou identitu, jsou právě teď na vrcholu. Protože se lidé v těchto konceptech stávají zaměnitelnými, hudba se stává poněkud libovolnou.
A ano, pak bych si raději poslechl „Malevolent Assault of Tomorrow“ od Violent Force po sté tisící!
Zároveň existuje mnoho mladých kapel, které se odvažují být zvláštní, jedinečné a individuální. Nestarají se o technickou finesu, ale prostě cítí, co hrají. Metal dnes zdaleka není mrtvý, stačí mít jen oči a uši otevřené a najdete skutečné diamanty.
Jsi už dnes také trošku pamětník. Doba se od vašich počátků hodně změnila. Dnes máš sociální sítě, nové technologie, hodně lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíte na mě jako pozitivní lidé, jak se díváte do budoucna? Bude metal už jen pro starý, hrajete přeci jen styl, který vznikl již hodně dávno? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří TEUTONIC SLAUGHTER?
Mám pocit, že scéna vlastně zase omládne. Alespoň tady v Německu. Zdá se, že nová generace zachází s médii vědoměji. Vyrostli s nimi a často chápou rizika lépe než někteří veteráni… hahaha.
Zažíváme úžasnou podporu a jsme za ni velmi vděční. Před pár lety byl průměrný věk na našich koncertech mnohem vyšší. Teď se vracejí mladí maniaci – možná je poslali rodiče, aby si poslechli „skutečnou hudbu“… hahaha.
Jsme moc rádi, že naši fanoušci zůstávají věrní a stále si u nás kupují vinyly, CD a nášivky, i přes všechny digitální možnosti. Jsme hrdí na každé tričko Teutonic Slaughter, které tam vidíme.
Nové technologie jsou také příležitostí. Vidíme to právě teď na tom, co se děje kolem „Cheap Food“. Dosah je obrovský a jsme ohromeni, ze kterých koutů světa nás lidé najednou kontaktují.
A lidé nechtějí jen konzumovat, chtějí být součástí pocitu. Neměli bychom nové technologie démonizovat, ale naučit se je vědomě používat. Pak nás všechny mohou obohatit. Ale ano, v době umělé inteligence musí každý, kdo chce něco autentického, zpochybnit své vlastní konzumní návyky.
Zůstaneme věrní sami sobě a udržíme si úzký kontakt s našimi fanoušky. Těšíme se na mnoho skvělých společných chvil!
Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Hrajete na koncertech, vystupujete na festivalech, máte turné. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?
Jsme opravdu vděční za všechno, co jsme s Teutonic Slaughter doposud zažili. Kdybychom si mohli něco přát, bylo by úžasné přinést „Cheap Food“ na nějaká větší festivalová pódia.
Zejména mimo Německo jsme zatím nebylo tolik zastoupeni. Jedním z mých osobních snů by bylo zničit pódium na OBSCENE EXTREME v České republice!
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali muziku zvanou thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Pro nás je thrash metal rebelií, punkovým postojem oděným do metalu… a mnohem víc. Pro Teutonic Slaughter je to domov.
Naše jméno není náhoda. Vyrůstali jsme v Porúří s kapelami jako Kreator, Sodom, Darkness, Living Death a Violent Force. Když jsme začínali, neměli jsme ani na mysli konkrétní hudební styl. Chtěli jsme jen dělat hudbu.
A intuitivně se z toho stal teutonický thrash metal. Myslím, že prostě nemůžeme dělat nic jiného – a cítíme se tak správně.
Co chystají TEUTONIC SLAUGHTER v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
V první řadě vám moc děkujeme za veškerou podporu. Je neuvěřitelné, co se událo od vydání alba „Cheap Food“. Jsme nesmírně vděční.
Zvláštní poděkování patří Thomasovi „Duckovi“ z Ironshield Records, Markusovi Lübkemu z ML-Records (producent alba) a Timonu Kokottovi (grafika a design).
Na rok 2026 máme stále volných pár koncertů a těšíme se, až s vámi zničíme další pódia, takže nás neváhejte kontaktovat!
Plánování na rok 2027 a naše 15. výročí je již v plném proudu a vy se můžete zajímat, co bude dál. Těšíme se na spoustu skvělých chvil s vámi!
Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! TEUTONIC SLAUGHTER RULES!
Díky, brácho! Bylo nám velkým potěšením. Doufám, že se někdy na koncertě uvidíme.
„Ať žije čarodějnický rock'n'roll!!!“
Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):
Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
