Ve stínu hory - Felix Blackwell
2026, Fobos
Vzhledem k tomu, že moje v únoru zlomená noha není stále úplně v pořádku, tak ji zatěžuji postupně, pomalu. Tedy, ono to na chalupě moc nejde, ale snažím se víc odpočívat, cvičit různé rehabilitační cviky a když dělám dřevo, tak ji odlehčuji. Někdy to ale stejně přeženu a ona pak různě cuká, pálí a vůbec dělá rotyku. Už je to dlouhé, ale bojuji. Jsem na chalupě sám, jen na pár dní. Někdo všechnu tu těžkou práci musí udělat. Máma je už stará a asi jste si všimli, že nikdo jiný z rodiny na práce na podzimku moc není. Jezdívám vlakem a autobusem a k večeru, když se trošku ochladí, tak se chodívám projít. Navštěvuji místa, své kořeny, na kterých jsem byl jako mladý i jako dítě šťastný. Šourám se krajem a občas zajdu i do temného hvozdu. Ne, nejsou to Skalisté hory, jako v této knize, jsou to jen obyčejné Jizerky, ale stejně. Je něco děsivého v opuštěných jeskyních. Klidně bych si dovedl představit, že i naši předci věřili v to, že se jimi dá projít do jiné dimenze.
Nejsem zrovna z těch, kteří by se báli stínů, ale když jsem tuhle knížku četl a venku už byla tma, tak jsem se cítil nesvůj. Pokud to bylo autorovým cílem, tak se mu to povedlo na výbornou. Jako malý jsem měl rád indiánky a tak je pro mě Ve stínu hory zajímavé i z tohoto pohledu. Noha mě brní, občas si žije stále vlastním životem. Lampička poblikává, elektrická síť na horách stále není tak stabilní jako u nás ve městě. Je zajímavé, jak některé knihy vyniknou o samotě a ve tmě. Možná kdybych se k ní dostal za slunného dne v Plzni, třeba by mě tak nebavila. Kdo ví? Jenže já ji čtu a za oknem se kývají větve starých stromů. Včera ráno, když jsem šel s odpadky na kompost, tak jsem zahlédl na plotě krkavce. Nebo to byl jen přelud? Neblbnu už z těch knížek někdy? Netuším. Nakláněl hlavu, jako by mi chtěl něco říct. Sbalil jsem se, dnes si dávám volno a vzal si s sebou jenom vodu a knížku. Najím se, až se vrátím.
Když vylezete nahoru na hřebeny a půjdete rovnou za nosem, tak narazíte na zbytky starých chalup. Bývala tu vesnička, která byla kdysi vypálena. Pokaždé, když procházím kolem, tak mám divný pocit v žaludku. Jakoby tu zůstalo něco nedořešeného, jakoby se na mě dívaly vyděšené oči obětí a ptaly se mě proč? Moc na podobné věci nevěřím, ale stejně jsem si sedl na nedaleký pařez a začal si znovu číst. Najednou jsem se ztratil v příběhu. Kolem mě se procházely přízraky. Cítím se při čtení spojený s přírodou, s jejími krutými zákony. Se životem i smrtí. Vše je zde takové zahalené do zvláštní nálady a dovedu si představit, že knížka nebude vyhovovat každému. Je plná náznaků a pro její pochopení je opravdu nutné mít velkou představivost. Netuším, jak dlouho jsem seděl ve stínu. Asi hodně dlouho, protože se postupně změnil ve slunné místo a mě začala pálit hlava.
Napil jsem se vody a díval se chvilku do krajiny. Stejně jsme pořád jen malým zrnkem ve vesmíru, měl jsem pocit, jako by mě lesy a louky objaly, jako bych se stal jejich součástí. Do chalupy jsem šel rozvážně, noha je z kopce stále citlivá. Cestou jsem potkal pár lidí, ale netuším, jestli byli opravdoví a reální. Někteří se na mě totiž tak zvláštně podívali a připadalo mi, že snad ani nejsou ani z tohoto světa a doby. Otevřel jsem okna i dveře do chalupy, aby se vyvětrala a po malém jídle ve stylu Hobitů, jsem si sedl před chalupu. Ze čtení mě vyrušovala jen zvířata, která se přišla k večeru podívat. Asi byl čistý vzduch, protože jsem slyšel zvony až ze Smržovky. Jen ještě pár kapitol, nechápu, proč se mi dnes tak klíží oči. Usnul jsem. A zdálo se mi o starých démonech. Byl jsem ve Skalistých horách a rozmlouval jsem s indiány. Probudili mě až komáři a já chvilku nevěděl, co je a co není pravda.
Nechtělo se mi tudíž spát a někdy kolem půlnoci jsem knihu dočetl. Chvíli jsem jen tak seděl a nechával v sobě všechno pomalu rezonovat. Byla to zvláštní kniha. Ze starých časů, plná přízraků, zla a temnoty. Pokud máte rádi napětí a rádi se i bojíte, tak neváhejte ani chvilku. Moje mise pokračuje. Od Felixe Blackwella jsem právě přečetl první knihu. A už teď vím, že si seženu další. Je mi jasné, že čtení je v dnešní době drahý koníček, ale zase na druhou stranu neznám nic lepšího, než klid, chalupu v Jizerkách a lavičku ve stínu. To se mi to potom čte. Ještě před lety jsem hrozně rád cestoval, ale jak postupně stárnu, tak větší klid nacházím na místech, kde mám své kořeny. Pokud jsem vám svým dnešním tipem udělal radost, jsem tomu opravdu rád. Mějte se co nejlépe, děkuji moc za skvělou zpětnou vazbu a zase za týden.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
DLOUHO PŘED UDÁLOSTMI UKRADENÝCH JAZYKŮ.
V indiánské rezervaci Cold Valley, ve stínu tiché a zlověstné hory Pale Peak, se Onwé Lopez zmítá mezi dvěma světy.
Ve dne sleduje, jak se jeho lid odvrací od původních tradic i víry a hledá útočiště v křesťanství. V noci ho však sužují děsivé sny – noční můry o Akánthovi, příteli z dětství, který před desítkami let zmizel beze stopy.
Vinou nečekané tragédie dorazí do města neznámý muž. Přináší svědectví o smrti a nevysvětlitelné zkáze. V temných ulicích městečka Autumn Ridge se začne potulovat přízrak, který po nocích nahlíží do oken a lační po lidských duších.
Z jeskyní hluboko pod horou Pale Peak k Onwému začnou šeptat hlasy. Vábí ho do nitra hory a slibují návrat všech, které miloval.
Ve stínu hory je příběh města, v němž se bolestně střetává minulost s přítomností a které padá za oběť pradávnému zlu, jež nemělo být nikdy probuzeno.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
