NVLVS - Soundless Echoes
CD 2026, Deadbangers Productions
for english please scroll down
Kombinace melodického black metalu a deathu nepatří zrovna k mým nejvyhledávanějším. Většinou se tomuto stylu docela vyhýbám, protože nemám moc rád v extrémní hudbě patos a pozlátko. Jenže když jsem si poslechl novinku od dánských NVLVS, začal jsem nejdříve souhlasně kývat hlavou, podupávat si nohou, abych nakonec neklidně pochodoval po pokoji a doplnil si veškeré informace o kapele.
Pánové hrají již od roku 1997. Několikrát přerušili svoji činnost, aby se nakonec vrátili v plné síle a po roce 2004 začali vydávat několik demonahrávek. První dlouhohrající album "Creatures" spatřilo světlo světa ale až v roce 2011. Letošní novinka je potom druhým zásekem. Kapela se zhlédla ve světě Cthulhu Mythos. Máte tedy jistotu, že je o temnotu a děsivý chlad postaráno.
Líbí se mi melodie, užívám si album hlavně jako celek. Tak jak na mě působí, jak je napsána. Mám to tak nastavené vždycky. Postup opakuji už několik desetiletí, od prvních nahraných kazet. Pokaždé si jen tak sednu a nechám hudbu, aby na mě působila. NVLVS mě postupně zamotali do pevných mrazivých pavučin a bylo pro mě tak nějak samozřejmé se stát součástí jejich světa. Melodie jsou opravdu velmi podmanivé, skladby jsou dobře napsané, složené. Album má řezající, syrový, masivní a dobře čitelný zvuk. Osobně ale nejvíc oceňuji temně krvavé nálady, které kolem mě nejdříve létaly jako můry kolem ohně, aby nakonec spáleny znovu povstaly z popela a dostaly se mi do krve i do podvědomí. Je pro mě velmi příjemné, i když drásající, se vydat spolu s kapelou na dlouho cestu bez konce. Vede bažinami plnými bolesti, potkáte na ní krvelačné bestie, abyste se potom navěky rozplynuli v krvavé mlze. S každým albem, o kterém napíšu, jsem si vybudoval osobní vztah. Neumím být kritikem, co má nadhled. Poslouchám metal hlavně srdcem a dokážu vycítit, že kapela jej také tak hraje. "Soundless Echoes" je přesně tím druhem nahrávky, která mě postupně doslova pohltila. Stala se i kusem mě samotného. V závěru je to vše o pocitech, o náladách, o předaných emocích a já se hrozně rád k novince vracím. Nejlépe velmi brzy ráno, když jsou ulice ještě plné stínů a chlad se mi dostává do kostí. Kráčím vstříc novému dni a žilách mi koluje velké množství předané síly a energie. Ano, myslím si, tvrdím to, jsem si s tím jistý, že tohle album se povedlo po všech stránkách. Jako starý pes, hlídající vstup do podsvětí již několik dekád, mu uděluji známku vysoké ryzosti, opravdovosti, uvěřitelnosti a naprosté autenticity. Temné a chladné black death metalové album, které vás vezme na výlet bez konce do země vesmírného hororu! Cthulhu Mythos znovu krvavě ožívají!
Asphyx says:
The combination of melodic black metal and death metal isn’t exactly among my favorites. I usually steer clear of this style because I’m not a big fan of pathos and flashiness in extreme music. But when I listened to the new release from the Danish band NVLVS, I started by nodding my head in approval and tapping my foot, only to end up pacing restlessly around the room and looking up everything I could find about the band.
The guys have been playing since 1997. They took a few hiatuses before finally returning in full force and, after 2004, began releasing several demo recordings. Their first full-length album, *Creatures*, didn’t see the light of day until 2011, though. This year’s new release is their second full-length. The band has been inspired by the world of the Cthulhu Mythos. So you can be sure that darkness and a chilling atmosphere are guaranteed.
I like the melodies; I enjoy the album mainly as a whole the way it affects me, the way it’s written. That’s just how I’ve always been. I’ve been doing this for several decades now, ever since I recorded my first cassettes. Every time, I just sit down and let the music work its magic on me. NVLVS gradually entangled me in their solid, icy webs, and it just felt natural for me to become part of their world. The melodies are truly captivating, and the songs are well-written and composed. The album has a cutting, raw, massive, and clear sound. Personally, though, what I appreciate most are the dark, blood-soaked moods that at first fluttered around me like moths around a fire, only to rise again from the ashes after being burned and seep into my blood and subconscious. It’s very pleasant for me though harrowing to set out with the band on a long, endless journey. It leads through swamps full of pain; you’ll encounter bloodthirsty beasts along the way, only to dissolve forever into a bloody mist. I’ve built a personal connection with every album I write about. I can’t be the kind of critic who maintains a detached perspective. I listen to metal mainly with my heart, and I can sense when a band plays it that way, too. “Soundless Echoes” is exactly the kind of album that gradually and literally drew me in. It has even become a part of me. In the end, it’s all about feelings, moods, and the emotions it conveys, and I absolutely love coming back to this new release. Preferably very early in the morning, when the streets are still full of shadows and the chill seeps into my bones. I walk toward a new day, and a great deal of the power and energy conveyed by the album courses through my veins. Yes, I think so, I assert it, and I’m certain that this album is a success in every respect. Like an old dog that has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I award it a mark of high purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. A dark and cold black death metal album that will take you on a never-ending journey into the realm of cosmic horror! The Cthulhu Mythos comes back to life bloodily!
Tracklist:
1. Soul Cartographer
2. The Relic I am
3. Dance Grotesque
4. Voice of Suggestion
5. Chaugnar Faugn
6. Sacrificial Hunt
7. Deceit
8. Acolyte
band:
Tonni "Jesus" Frydendal - Bass, Vocals (backing), Vocals
Martin "Maskiin" Randers - Drums
Christian "Sofa" Søegaard - Guitars
Kristian Lund - Guitars
.jpg)
