Hrob Maggie Wallové - David Sodergren
2026, Fobos
Nedokážu to vysvětlit, ale mám pro Skotsko slabost. Nikdy jsem tam nebyl, ale četl jsem spoustu knih, viděl filmy a mnoho dokumentů. Pokaždé jsem cítil, vnímal jakousi syrovost, upřímnost. Příroda, lidé, historie, tohle všechno je mi tak nějak podvědomě sympatické. To se mi pak nesmíte divit, když si objednám novou knihu jen podle několika slov na zadní straně, která mě informovala o tom, jaký příběh je uvnitř. Následovalo klasické kolečko. Objednání, pár emailů a potom netrpělivé čekání před Zásilkovnou. Vstávám prosím pěkně ve 3:45 a noční kurýr teprve přiváží zásilky. Kouká na mě divně, jako bych byl přízrak a ne jen natěšený čtenář. Nesu si kartonovou krabici do tramvaje, taky do trolejbusu, abych ji nakonec rozbalil v práci. Dnes chci skončit dříve, musím na sever do Jizerek. Vlak mi jede po dvanácté.
Už na nádraží si pro sebe zaberu místo na lavičce a začnu si číst. Vypnu data na mobilu, uzavřu se do své bubliny. Proti mě si sedne kluk oblečený jako středověký bojovník. V kleci má fretku, která na mě divně kouká. Někde u Berouna musím na záchod a když se vrátím, tak na mém místě sedí nějaký tlustý pán. Hele, to je ale moje místo, mám místenku. Dojde ke konfliktu, který ale vyhraji. Mám sto chutí vytáhnout meč, co má můj spolucestující na zádech a vzít tlouštíka na plocho přes hlavu. Neudělám to, sednu si a najednou jsem v podivném městečku Auchenmullan. Pod nedalekou horou. V depresi a beznaději. Začne se přede mnou odehrávat příběh, který je neskutečně temný a podivný. Je v něm spoustu krve, mystiky, starých legend, které už lidé považují jen za báchorky. Jenže ono tomu tak není, to vám je doufám jasné.
Tentokrát si čtu i v autobuse, nedá mi to. Nevnímám svět okolo, přijdu si mimo. Je to dobrý autor, řeknu si kousek před Jabloncem a málem nevystoupím. Mám radost, že jsem se zase jednou trefil do svého vkusu. Poslední rok je ve znamení objevování nových autorů. Vy je možná znáte, ale vzhledem k tomu, že normálně pracuji a jsem poměrně vytížen, tak se ke všemu dostávám pomaleji. Je to ale jedno, knihy mají být hlavně radost. Pro mě jsou. Pokecám s mámou, dáme si něco dobrého, ale když se jí začnou klížit oči, opustím ji. Spím nahoře, netopím tam. V místnosti je přesně dvanáct stupňů, ale je mi to jedno. Zabalím se do starých dek a spacáků a začtu se tak, že zapomínám chodit na záchod. Venku zhasne lampa, je půlnoc, dojde mi. Tak jo, ještě pár kapitol. Jenže usnu, unaven po celém týdnu. Je naprostá tma, když odkládám knihu a jdu si lehnout. Tentokrát se mi všechno dostane i do snů. Jsem ve Skotsku.
Sobota je ve znamení výletu. Touláme se po horách, pokecáme, matka a syn, vždyť to znáte. Jak stárnu, tak si vážím každé chvíle, navíc je hrozně příjemné počasí a je i daleko vidět. Chvilku si sedneme na kámen, aby si stařenka oddychla a díváme se do kraje. Přemýšlím nad knihou a když pak jdeme zpátky na chalupu, tak se těším, až si zase po obědě zalezu. Tohle mezidobí mezi letními a podzimními pracemi je stejně nejlepší. To ví každý chalupář. Máma mi usne a tak se můžu zase vydat na další podivná místa ve Skotsku. David Sodergren píše zajímavě, poutavě, napínavě. Splňuje všechny mé požadavky a jsem zase jak struna, když se začtu. Určitě to znáte. Je to přeci jen mezi mnou a autorem. Probuzené emoce, touha číst dál a dál. Hltám kapitoly jako bych byl v úkolu.
Další večer proběhne ve stejném stylu. Ráno jedu domů a knihu někde před Prahou dočtu. Zaklapnu ji tak nahlas, že se na mě pár lidí otočí. Omluvně se usměju a přijde mi, že v několika pohledech snad vidím i výraz pochopení. Metro, vlak, jsem totálně grogy. Dnes už si číst nebudu, bolí mě oči. Lehnu si, usnu a je vám asi jasné, o čem se mi zdá. Jasně že o Skotsku, o starých děsivých legendách, které byly krutou pravdou. Jdu v pondělí do práce a jsem knížky pořád plný. Nějak ani nevnímám pochmurné pondělí. Jsem ve svém světě. Závěr je vlastně hrozně jednoduchý. Knihu vám mohu jen a jen doporučit. Přeji vám dobré světlo a děkuji moc za pozornost. Ať vás provází síla! Ve Skotsku bylo moc fajn, i když jsem byl chvílemi napnutý jako tětiva.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Skotské městečko Auchenmullan se choulí zapomenuté ve stínu nedaleké hory, pod trvalým příkrovem deprese a beznaděje. V posledních letech je tady jako po vymření. Zůstalo tu jen posledních sedmačtyřicet obyvatel. Zmizeli lidé, zavřely se obchody, nezbylo tu nic zajímavého, snad jenom osamocený kříž vysoko nad městem, kde byla před víc než třemi sty lety pohřbena zdejší čarodějnice. Zarostlý neudržovaný hrob poblíž domku, kde Maggie kdysi přebývala, je opředen strašidelnými báchorkami, kterými starousedlíci odjakživa strašili malé děti. A tak není divu, že se jednoho dne vydává poslední zdejší omladina, patřičně posilněná alkoholem, k místu posledního spočinutí ženy, která kdysi vinou místních obyvatel zemřela krutou smrtí.
Brzy se však ukáže, že legendy tak docela nelhaly a některé hříchy nejsou ani po staletích zcela zapomenuté.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
