Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - ATOMIC AGGRESSOR.
Odpovídal Enrique “Kike” Zúñiga / kytarista & zakladatel kapely, děkujeme!
Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):
Ave ATOMIC AGGRESSOR! Zdravím do katakomb v Chile! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první, které se k nám dostalo, tak bylo demo „Resurrection“ z roku 1991. Víš, co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.
Ave! Díky moc za poklonu, i když upřímně řečeno si nemyslíme, že by existoval nějaký tajný recept.
Když se podíváte na naši historii, zjistíte, že na kapelu, která vznikla v roce 1985, máme velmi skromnou diskografii – částečně i proto, že jsme byli v letech 1992–2007 celých 15 let zcela neaktivní. Zkrátka jsme v procesu skládání nikdy nebyli zrovna rychlí.
Naše „tajemství“ – pokud se to tak dá nazvat – spočívá v tom, že jsme ke své vlastní tvorbě nesmírně kritičtí. Rozebíráme každý riff i aranžmá a vyřazujeme všechno, co působí jen jako „vata“, zní neoriginálně nebo prostě neprojde naším „atomovým testem“, hahaha. Navíc naše základní hudební východiska zůstávají už od roku 1988 stejná: Possessed, staří Morbid Angel, Slayer, Sodom, Celtic Frost… Hudbu tvoříme sami pro sebe.
Každopádně, novinka „The Occult Forces“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří ATOMIC AGGRESSOR nový materiál?
Jsme rádi, že se vám album *The Occult Forces* líbí. Deska vyšla 28. srpna 2026 u vydavatelství Hells Headbangers Records. Ačkoliv jsme ji chtěli vydat dříve, trvalo to nakonec téměř sedm let od vydání našeho EP *Invoking the Primal Chaos* z roku 2019.
Náš skladatelský proces je velmi kolektivní. Obvykle Julio nebo já (Enrique) začneme tím, že vytvoříme prvotní riffy a domácí dema na počítači. Tyto nápady pak přineseme na zkoušku, kde všichni čtyři členové společně pracují na aranžích, tempech a skladbách. Jakmile je hudební složka hotová, Alejandro napíše texty.
Během celého procesu jsme velmi sebekritičtí a dbáme na to, aby výsledná hudba zapadala do stylu naší kapely.
Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „The Occult Forces“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Sights of Suffering“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?
Díky. V případě alba *The Occult Forces* se bicí nahrávaly v CHT Estudios pod dohledem zvukového inženýra Cristóbala Arriagady, zatímco zbytek nahrávání, mixáž a mastering probíhaly v Audio Custom Studios pod vedením zvukového inženýra Seby Puenteho.
Dosažení organického, syrového a hutného zvuku je naším zcela záměrným cílem. Důsledně se vyhýbáme přehnaně uhlazeným, digitálním či příliš „vytriggerovaným“ produkcím – pokud totiž vše zní až příliš čistě nebo mechanicky, vytrácí se zlověstný a živelný duch death metalu. Jedním ze základních pilířů našeho zvuku je fakt, že kytary stále ladíme do E (standardní ladění) a nahráváme je přes skutečné lampové zesilovače.
Nad svým zvukem si udržujeme naprostou kontrolu. Během nahrávání i mixáže aktivně řešíme barvu zvuku každého nástroje, abychom dosáhli přirozeného, těžkého a analogového vyznění – namísto sterilního digitálního produktu.
Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Kdo je podepsán pod „The Occult Forces“. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na novém albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?
Je mi ctí slyšet, že jste si obrázek nastavili jako pozadí plochy! Já (Enrique) mám na starosti veškerou vizuální stránku kapely – od grafiky a log až po obaly alb – a to už od našich začátků v roce 1985.
Tato grafika úzce souvisí s hudbou a jejím základním konceptem. Ilustrace konkrétně znázorňuje okultní síly, které se projevují při kontaktu s temnými entitami a rituály vymykajícími se lidské kontrole. Zachycuje pocity bezmoci a trýzně tváří v tvář silám, které přesahují naše chápání – což odráží i naši lásku k hororům ve stylu H. P. Lovecrafta.
Při tvorbě tohoto obalu jsem zvažoval různé nápady, jak tyto okultní síly ztvárnit prostřednictvím zapamatovatelného a ikonického výjevu; než jsem se pustil do samotné kresby, vše jsme společně jako kapela probrali. Mezi mé hlavní vizuální inspirace patří klasické obaly alb z 80. let a tvorba H. R. Gigera.
Jako kapela hrajete již od roku 1985 a stále v ní hrají dva původní členové. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom ATOMIC AGGRESSOR?
Alejandro a já jsme jediní zbývající členové z původní sestavy z 80. let; poté kapela na 15 let zanikla. Julio se k nám přidal během našeho návratu na scénu v roce 2007 a Álvaro se kolem roku 2012 stal naším stálým bubeníkem.
Jako v každé rodině, i u nás občas dochází ke sporům – zejména když skládání postupuje pomalu nebo když se snažíme skloubit zkoušení s prací, manželkami a dětmi –, ale naše vzájemné pouto je velmi silné.
Naštěstí se nikdy příliš nehádáme o to, jak by měli Atomic Aggressor znít. Náš hudební směr je už od roku 1988 naprosto jasný: ryzí death metal staré školy v duchu kapel jako Possessed či raných Morbid Angel. Vzhledem k tomu, že máme takto pevně vymezený směr, nesnažíme se o žádné překotné proměny ani se neženeme za módními trendy. Prostě skládáme hudbu, kterou milujeme.
Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, MASTER a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co ATOMIC AGGRESSOR a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?
Co se týče festivalů, hrajeme v podstatě všechno možné. Měli jsme štěstí, že jsme si zahráli na několika větších akcích – například dvakrát na The Metal Festu tady v Chile, na San Luis Metal Festu 2026 v Mexiku po boku velkých mezinárodních kapel a nedávno na Kill-Town Death Festu 2026 v Kodani. Tady v Chile jsme se také dělili o pódium s takovými ikonami, jako jsou Slayer, Venom, Possessed či Obituary. Upřímně řečeno, když jsme na turné, většinu koncertů odehrajeme v malých, komorních undergroundových klubech.
Pokud jde o hraní v Evropě a návštěvu České republiky, zrovna minulý měsíc jsme dokončili naše druhé evropské turné. V jeho rámci jsme hráli v Dánsku, Nizozemsku, Belgii, Velké Británii, Švýcarsku, Itálii, Německu, Polsku a na Slovensku. Během našeho prvního turné, zhruba před 10 nebo 11 lety, jsme vystoupili i v Praze. Tentokrát jsme se v Česku nezastavili, ale jsme vždy otevření spolupráci, pokud se ozve nějaký místní promotér. Bylo by skvělé si pro české „headbangery“ zase zahrát.
Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Jižní Americe jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.
V Jižní Americe tomu není jinak; jsme svědky naprosto stejného posunu. Moderní technologie samozřejmě přinášejí obrovské výhody: doma můžeme nahrávat dema, okamžitě mezi sebou sdílet hudební nápady a během několika sekund oslovit lidi na celém světě.
Máme však pocit, že se vytratila část původního odhodlání, fyzického úsilí i onoho tajemného kouzla. Na konci 80. a na počátku 90. let, v Chile za Pinochetovy diktatury, vyžadovalo všechno fyzickou práci. Museli jsme psát dopisy, posílat si poštou kazety, na kopírce vyrábět fanziny a každou sobotu se scházet před obchodem s deskami „Rock Shop“ v Santiagu, abychom si vyměnili hudbu. Protože vše vyžadovalo skutečné oběti a úsilí, měla hudba pro hudebníky i fanoušky hlubší hodnotu.
Dnešní okamžitý přístup může způsobit, že konzumace hudby působí uspěchaněji a povrchněji. Přesto věříme, že stále existují opravdoví „undergroundoví srdcaři“ – lidé, kteří si stále kupují fyzické nosiče a podporují poctivý, nekompromisní metal.
Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. ATOMIC AGGRESSOR jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD mají také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?
Ačkoliv využíváme moderní digitální nástroje – jako jsou YouTube, Bandcamp či Spotify pro hudbu, nebo Facebook a Instagram pro novinky a propagaci – zůstáváme i nadále skalními zastánci fyzických nosičů. Držet v rukou vinyl, CD nebo kazetu a prohlížet si grafiku vytištěnou na papíře je nenahraditelný zážitek. Spolupráce s vydavatelstvími, jako jsou Hells Headbangers, Rawforce nebo Melipulli, je naprosto skvělá, protože tato vydavatelství naši vizi skutečně chápou a podporují.
Kapelu jste založili v roce 1985. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.
V našich začátcích, mezi lety 1985 a 1987, jsme byli v podstatě jen parta kamarádů ze čtvrti Ñuñoa v Santiagu, kteří ani neuměli hrát na své nástroje. Byl to ryze amatérský „garážový“ projekt s nesourodou, až „schizofrenní“ směsicí hardcoru, punku, thrash metalu a raného proto-death metalu. Zkoušeli jsme na naprosto provizorní vybavení v garáži mého dědečka nebo za domem našeho bubeníka a dělali jsme hluk na cokoliv, co se nám podařilo sehnat.
V chilské undergroundové scéně tehdy panovala neuvěřitelná energie a silné bratrské pouto. Každou sobotu v poledne jsme se scházeli před obchodem „Rock Shop“ – jediným místem v Santiagu, kde se daly sehnat desky – a vyměňovali si kazety a fanziny. Právě tak jsme tehdy objevovali novou hudbu.
Když vzpomínám na koncerty, které jsme tak rádi navštěvovali, vyčnívá mezi nimi legendární akce „Death Metal Holocaust I“ z prosince 1985. Byl to první skutečný thrashmetalový koncert v historii Chile, na kterém vystoupily průkopnické kapely jako Dorso, Belial, Crypt, Rust, Pentagram a Massacre. Skvělým zážitkem byl také první koncert kapely Kreator v roce 1992 – šlo o vůbec první velký mezinárodní koncert v naší zemi.
Co se týče našich vzorů, k založení kapely nás v letech 1984–1985 inspirovala alba *In the Sign of Evil* od Sodom a *Morbid Tales* od Celtic Frost. Když jsme se v roce 1988 definitivně vydali cestou death metalu, staly se pro nás klíčovými vzory kapely Possessed a raní Morbid Angel.
Z té doby máme spoustu historek! Jedna zajímavá vzpomínka se váže ke koncertu v sále Sala Lautaro v Santiagu. Má tehdejší přítelkyně (dnes moje manželka) měla za úkol natočit vystoupení v rámci svého univerzitního projektu. Její spolužačka zrovna chodila s velmi známým moderátorem obrovského chilského televizního pořadu *Sábados Gigantes* a ten nabídl, že nám pomůže jako kameraman. Lidé v kotli nevěřili vlastním očím, když na pódiu uviděli známou televizní celebritu, jak natáčí drsnou deathmetalovou kapelu. Chovali se k němu však s velkým respektem, protože nám pomáhal.
Dalším nezapomenutelným zážitkem byl zimní koncert ve Valparaísu v divadle Teatro Mauri, kde promotér po vystoupení zmizel i s penězi. Zůstali jsme na holičkách, bez místa na přespání, a mrazivou zimní noc jsme nakonec strávili venku na volném prostranství s výhledem na záliv.
Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách ATOMIC AGGRESSOR je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?
Death metal pro mě není jen hudební styl; je to životně důležitá forma vyjádření a tvůrčí nutnost.
Aby si death metal zachoval svou pravou duši a upřímnost, musí zůstat striktně v undergroundu. V okamžiku, kdy se kapela pokusí stát komerční nebo mainstreamovou, ztrácí důvod své existence. Undergroundový metal je postoj – znamená udržovat si kritický odstup od establishmentu, trhu a dominantních institucí, jako je církev, a zároveň svobodně tvořit hudbu, aniž by ji svazovaly komerční požadavky.
Po hudební stránce jej definuje temná, zlověstná a organická atmosféra. Nestojím o sterilní, prázdnou virtuozitu, která slouží jen k předvádění technických dovedností. Jde mi o hutnost, rytmické zvraty a temnou, živelnou energii, která vychází přímo ze srdce.
Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají SADISM v nejbližší době? Můžeme se těšit na nějakou novou desku z vaší kuchyně? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? Pokud máš něco na srdci a rád bys to řekl fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
Myslím, že ve tvé otázce došlo k drobnému omylu – nebo se možná ptáš s ohledem na mou osobní historii! V kapele Sadism jsem totiž v letech 1997–2009 hrál na kytaru. Sadism jsou naši bratři; vyrůstali jsme spolu na undergroundové scéně v Santiagu a kdysi jsme téměř každý víkend sdíleli pódium v klubu Sala Lautaro. Kapela Sadism je v současnosti aktivní, funguje v vlastní sestavě a nadále vydává skvělé nahrávky.
Pokud jde o Atomic Aggressor, jak jistě víš, nedávno jsme u vydavatelství Hells Headbangers Records vydali naše druhé studiové album s názvem *The Occult Forces*. Ačkoliv dokončení desky trvalo kvůli osobním problémům některých členů mnohem déle, než jsme zamýšleli, s výsledkem jsme naprosto spokojeni – album totiž představuje přirozené pokračování našeho stylu.
Momentálně se soustředíme především na to, abychom nové skladby z *The Occult Forces* hráli, kde jen to jde. Další turné po Evropě by bylo skvělé, ale zatím žádné konkrétní plány nemáme.
Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek ATOMIC AGGRESSOR a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. ATOMIC AGGRESSOR RULES!
Díky moc za vaši skvělou podporu a za to, že jste si na nás udělali čas. Je pro nás nesmírně potěšující slyšet ohlasy od oddaných fanoušků, kteří nás podporují.
Všem čtenářům a šílencům vzkazujeme: nepřestávejte podporovat svou místní undergroundovou scénu, choďte na koncerty a kupujte fyzické nosiče. Bez vaší vášně a oddanosti by toto hnutí zkrátka nemohlo existovat.
Doufáme, že se brzy uvidíme na cestách. Zůstaňte brutální a zůstaňte v undergroundu!
Death 'till death!
Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
