DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 15. prosince 2025

Recenze/review - SEPULCHRAL - Beneath The Shroud (2025)


SEPULCHRAL - Beneath The Shroud
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Chodil jsem kolem již dlouhé roky. Kobka, zarostlá břečťanem. Vypadala nenápadně, ztraceně. Pravděpodobně ji již dlouhé roky nikdo nenavštěvoval. Sedával jsem na nedaleké lavičce a vzpomínal na své předky. Měl jsem pocit, že slyším šepot nemrtvých. Něco mě lákalo, přitahovalo. Jednoho dne jsem se odhodlal a vstoupil dovnitř. Otevřel jsem rezavé dveře a dýchl na mě pach smrti. Na kamenném oltáři leželo tělo ve značném stádiu rozkladu. A drželo v rukou nové CD baskických maniaků SEPULCHRAL. Kapely, která hraje prašivý death metal způsobem, že u něj praskají víka od rakví.

Přiznám se bez mučení, že jsem o kapele dosud nevěděl. Omlouvám se, je toho hodně. Každopádně, zaslané materiály mě ihned zaujaly. Zmiňme na začátek masivní a surový zvuk s takovým tím chladným odérem. Přesně takhle to mám rád (mix a mastering od Gorky Pérez). Zapomenout nesmím ani na excelentní motiv na obalu (Luciana Nedelea). Po formální stránce je vše v naprostém pořádku a vy se tak můžete soustředit na pach rozkládajícího těla, který se při poslechu vznáší kolem, jako tiché svědomí. 


Ta mrtvola, kterou jsem právě objevil, ožije pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Jde mi po krku. Užívám si morbidní atmosféru, kývám se spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který již zažil mnohé. Kapela velmi elegantně a zkušeně kombinuje jak evropské, tak americké death metalové vlivy. Užívám si takovou tu starodávnou patinu. Jasně, Španělé nepřinášejí do záhrobí nic nového, ani převratného, ale ruku na srdce, kdo to dnes dokáže? Pro mě je důležitější, že mě baví nové album "Beneath The Shroud" poslouchat, že si jej užívám. Nejvíce brzy ráno, když jsou ještě v ulicích přízraky nebo právě při mých nekonečných toulkách v podzemí. Tahle smečka splňuje všechny mé požadavky na to, abych si jejich novou nahrávku zařadil do své soukromé sbírky. Pánové jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, autentičtí. Zajímavá, i když tradiční, jsou i témata textů. Smrt, horror, gore. Přesně takhle to mám rád a přesně tohle mi dělá dobře na mé prokleté duši. Opravdu si při poslechu představuji nějaký starý hřbitov, na kterém byli kdysi pohřbíváni prokletí mniši. Také cítíte ve vzduchu takový ten nasládlý pach rozkládajících se mrtvol? Potom vám nemusím nic vysvětlovat. Ostré, plesnivé riffy, divoký vokál, zabijácké bicí. Najdete zde všechno pro dlouhou noc v márnici. Jako bych se při poslechu brodil bahnem, jako bych byl stahován do močálu. Kolem jsou vyděšené tváře mých předchůdců. Na tuhle smečku si dejte velký pozor, jejich hudba je totiž svým způsobem opravdu návyková. Ocení ji všichni staří maniaci i ti, kdo rádi a často tráví svůj čas ve stínu. V kostech cítím chlad! Temný a prašivý death metal ve značném stádiu rozkladu! Masakr v márnici! 

Asphyx says:

I had been walking around it for years. A dungeon, overgrown with ivy. It looked inconspicuous, lost. Probably no one had visited it for years. I used to sit on a nearby bench and remember my ancestors. I felt like I could hear the whispers of the undead. Something was drawing me in, attracting me. One day, I made up my mind and went inside. I opened the rusty door and the smell of death hit me. On a stone altar lay a body in an advanced state of decomposition. And in its hands it held a new CD by the Basque maniacs SEPULCHRAL. A band that plays mangy death metal in a way that makes coffin lids crack open.

I admit without hesitation that I didn't know about the band before. I apologize, it's a lot. Anyway, the materials sent immediately caught my attention. Let's start with the massive and raw sound with that cold smell. That's exactly how I like it (mix and mastering by Gorky Pérez). I mustn't forget the excellent cover art (Luciana Nedelea). Formally, everything is in perfect order, so you can concentrate on the smell of decomposing flesh that hovers around you as you listen, like a silent conscience. 


The corpse I just discovered comes to life every time I press play on my player. It's after my throat. I enjoy the morbid atmosphere, swaying contentedly to the rhythm like an old gravedigger who has seen it all. The band very elegantly and skillfully combines both European and American death metal influences. I enjoy that ancient patina. Sure, the Spaniards don't bring anything new or revolutionary to the afterlife, but let's be honest, who can do that today? For me, it's more important that I enjoy listening to the new album "Beneath The Shroud", that I enjoy it. Mostly early in the morning, when there are still ghosts in the streets, or during my endless wanderings underground. This band meets all my requirements for adding their new recording to my private collection. These gentlemen are credible, genuine, real, authentic. The themes of the lyrics are also interesting, albeit traditional. Death, horror, gore. That's exactly how I like it, and that's exactly what does my damned soul good. When I listen to it, I really imagine an old cemetery where cursed monks were once buried. Can you also smell that sweetish scent of decomposing corpses in the air? Then I don't need to explain anything to you. Sharp, moldy riffs, wild vocals, killer drums. You'll find everything you need for a long night in the morgue. It's as if I'm wading through mud while listening, as if I'm being pulled into a swamp. All around me are the terrified faces of my predecessors. Be very careful with this pack, because their music is really addictive in its own way. It will be appreciated by all old maniacs and those who like to spend their time in the shadows. I feel the cold in my bones! Dark and mangy death metal in an advanced state of decay! Massacre in the morgue!



TRACKLIST
01. A Pact Written In Bone Dust
02. Beneath The Shroud
03. Abandoned Feretrum
04. Conflagration Of Sacred Bones
05. Torchless Crossroads
06. Cloaked Spectres
07. From The Crypt, The Putrid Mist
08. Blood, Phlegm, Black Bile
09. Gravestone Covenant
10. Poison Wind
11. Lost In The Ruins

LINE-UP
Dusk - Bass / Vocals
Gaueko - Vocals
Gorka - Guitars / Drums
Guest solos: Pestilence Breeder


Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Terrified (2025)


SLAUGHTERDAY - Terrified
EP 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Rezavý nůž, pomalu zajíždějící do tvého břicha. Úsměv na tváři, překvapení, které se postupně mění v čirý děs. Nečekal si to. Kráčel si dosud světem, veselý a spokojený. Myslel sis, že je to tvůj přítel. Jenže nebyl. Celou tu dobu, co jste se spolu znali, v něm narůstal vztek a nenávist. Když padáš k zemi, tak se v tobě míchá směsice podivných pocitů. Zrada? Proč? Smutek. Nakonec ale stejně následuje tma a poslech nového EP německých patologů SLAUGHTERDAY. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku velkou slabost. Vždycky se mi líbil jejich staroškolský přístup k muzice. Způsob, jakým dokážou zabíjet ostrými riffy. Novinka není žádnou výjimkou. Kapela je stále ve skvělé formě a vy si tak můžete v klidu vychutnat čtyři skladby ostré jak břitva, které byly nahrávány na těch nejtemnějších pitevnách. 


Jako bych opět spadl do velkého mlýnu na syrové maso, jehož konstrukce je volně inspirována tím, co hráli a tvořily kapely typu AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED. Nové EP "Terrified" je divokou, nespoutanou jízdou od začátku až do konce. Chvílemi mám neodbytný pocit, že jsem se ocitl v lavině z kostí, krve, nahrubo otesaných kamenů. Řítím se spolu s ostatními prokletými do obrovského hromadného hrobu, ve kterém budu hnít zaživa. Pochválit musím jako vždy povedený zvuk i motiv na obalu, který je volně inspirovaný legendárním motivem na albu "Horriffed" od maniaků REPULSION. Je to vlastně jednoduché. Můj přístup k hudbě je stále stejný. Pořád jsem duší ten mladý kluk v džínové vestě, co sedával dlouhé rodiny u přehrávače a byl nadšený z každé nové nahrávky. Němečtí maniaci mě vrátili po časové ose zpět. Zavřený jsem byl sice ve svém pokoji, ale moje fantazie létala ve zcela jiných dimenzích. Byl jsem svědkem děsivých veřejných pitev i nekonečného bolestivého umírání. Je vám doufám jasné, co jsme všichni poslouchali. Jasně, "Terrified" nám bylo skvělou kulisou. Jedná se o zásek do živého, ke kterému se, ostatně jako vždycky, když tahle smečka něco vydá, opravdu rád vracím. Pánové jsou totiž opravdoví, reální, ryzí a autentičtí. A to se u nás na pitevně cení nadevšechno. Nemohu tedy jinak, než vám novinku doporučit z celého svého srdce. Rezavý nůž, pomalu zajíždějící do mého břicha. Úsměv na tváři, překvapení, které se postupně mění v čirý děs. Nečekal jsem to. Kráčel jsem dosud světem, veselý a spokojený. Je tak příjemné s touhle smečkou stále dokola umírat. Krvavá, nahrubo nasekaná death metalová směs, smíchaná s grindcoreovými přísadami! EP ostré jako břitva! 

Asphyx says:

A rusty knife slowly sinking into your stomach. A smile on your face, surprise gradually turning into sheer terror. You didn't expect it. You had been walking through the world, happy and content. You thought he was your friend. But he wasn't. All the time you knew each other, anger and hatred grew inside him. As you fall to the ground, a mixture of strange feelings stir inside you. Betrayal? Why? Sadness. But in the end, darkness follows, and you listen to the new EP by German pathologists SLAUGHTERDAY. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I've always liked their old-school approach to music. The way they can kill with sharp riffs. The new release is no exception. The band is still in great shape, so you can sit back and enjoy four razor-sharp tracks recorded in the darkest autopsy rooms. 


It's as if I've fallen back into a huge meat grinder, loosely inspired by the music of bands such as AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, and POSSESSED. The new EP, "Terrified", is a wild, unrestrained ride from start to finish. At times, I have the nagging feeling that I've found myself in an avalanche of bones, blood, and roughly hewn stones. Together with the other damned, I'm hurtling toward a huge mass grave where I'll rot alive. As always, I must praise the excellent sound and the cover art, which is loosely inspired by the legendary cover of the album "Horriffed" by the maniacs REPULSION. It's actually quite simple. My approach to music is still the same. I'm still that young guy in a denim vest who used to sit in front of the stereo for hours and get excited about every new record. The German maniacs took me back in time. I was locked in my room, but my imagination was flying in completely different dimensions. I witnessed terrifying public autopsies and endless painful deaths. I hope you understand what we were all listening to. Sure, "Terrified" was a great backdrop for us. It's a stab in the heart, which, as always when this pack releases something, I really enjoy coming back to. These guys are real, genuine, and authentic. And that's what we value above all else in our autopsy room. So I can't help but recommend this new release with all my heart. A rusty knife slowly sinking into my stomach. A smile on my face, surprise gradually turning into sheer terror. I didn't expect it. I had been walking through the world, happy and content. It's so nice to die over and over again with this pack. A bloody, roughly chopped death metal mixture, mixed with grindcore ingredients! An EP as sharp as a razor!


about SLAUGHTERDAY on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Ashes Of The Innocent 
02. Fleshtorn Future 
03. Terrified 
04. Chained To Oblivion

neděle 14. prosince 2025

Recenze/review - JORDSJUK - Naglet til livet (2025)


JORDSJUK - Naglet til livet
CD 2025, Indie Recordings

for english please scroll down

Vracela se ke mě pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkávala mlha s absolutní tmou. Vystoupila ze stínu, usmála se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekla do mě svůj dráp. Probouzel jsem se s nelidským křikem a na mém těle se objevovaly hluboké jizvy. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, tak mi dochází, že všechno začalo před několika měsíci, když jsem poprvé poslouchal první dlouhohrající album norských tmářů JORDSJUK.

Stačilo mi, stejně jako v případě mé noční můry, několik společných setkání, aby si mě tahle smečka, složená ze zkušených muzikantů, získala na svoji stranu. Umíral jsem a znovu se rodil v bolestivých křečích. Užíval jsem si velmi divoký, syrový, špinavý a zničující zvuk (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), s chutí jsem se díval na krvavou koláž na obalu. Ale hlavně, stal jsem se postupně také nemrtvým. Tohle je album, které vás spálí zevnitř a na povrchu pokryje ledem. 


Tihle démoni jsou věrni odkazu svých norských black metalových předků. Přidávají ale i ostrý thrash, nespoutaný punk i nahrubo nasekané death metalové ozvěny. Osobně se mi opravdu líbí, že není album jenom vzdálenou kopií pradávných ozvěn, ale pánové se snaží přinést i něco zajímavého, neotřelého, shnilého. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Důkazem budiž i to, že jsem novou nahrávku raději několik měsíců poslouchal, než abych o ní psal. Při poslechu totiž opravdu vylézají staré mrtvoly z hrobů a nad hřbitovem krouží hejno krkavců. Vše je tu ohlodané na kost, nesmírně intenzivní, zahrané s nadhledem a elegancí mistrů v oboru. Navíc, "Naglet til livet" má v sobě takovou tu opravdovost, syrovost, chvění. JORDSJUK kolem vás nechodí s přemýšlivým výrazem ve tváři. Naopak, rovnou vám prokousnou hrdlo ostrými riffy, divokými bicími a chorobným vokálem. Novinka má podmanivě záhadnou, temnou a chladnou atmosféru. Jako bych se spolu s kapelou procházel po starém pohřebišti a nechával si vyprávět kruté a děsivé příběhy plné smrti a utrpení. Skladby jsou napsány s originálním výrazem, kapele se povedlo vydat desku, která je svým způsobem jiná, odlišná, přesto ctí krvavé kořeny. Již teď mohu potvrdit, že se jedná o nejposlouchanější black metalový počin v mém přehrávači, ke kterému se stále rád a často vracím. Neznám nic lepšího, než hluboký spánek a děsivé noční můry. Smrt, která si uprostřed noci brousí kosu nad mojí postelí. Jsem moc rád, že se ke mě vrací pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkává mlha s absolutní tmou. Pokaždé vystoupí ze stínu, usměje se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekne do mě svůj dráp. Chladná a temná black metalová zkáza, ušpiněná zničující thrash metalovou intenzitou a punkovou nespoutaností! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

She came back to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog met the absolute darkness outside. She stepped out of the shadows, smiled at me with the poisonous laughter of the damned, and sank her claws into me. I woke up with an inhuman scream, and deep scars appeared on my body. Looking back now, I realize that it all started a few months ago when I first listened to the first full-length album by the Norwegian dark metal band JORDSJUK.

Just like in my nightmare, it only took a few encounters for this pack of experienced musicians to win me over. I was dying and being reborn in painful convulsions. I enjoyed the very wild, raw, dirty, and devastating sound (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), and I relished looking at the bloody collage on the cover. But most importantly, I gradually became undead myself. This is an album that burns you from the inside and covers you with ice on the outside. 


These demons are faithful to the legacy of their Norwegian black metal ancestors. However, they also add sharp thrash, unrestrained punk, and roughly chopped death metal echoes. Personally, I really like that the album is not just a distant copy of ancient echoes, but that the gentlemen are trying to bring something interesting, original, and rotten. I think they succeed brilliantly. The proof is that I preferred to listen to the new recording for several months rather than write about it. When listening to it, old corpses really do crawl out of their graves and a flock of ravens circles above the cemetery. Everything here is gnawed to the bone, extremely intense, played with the insight and elegance of masters in their field. Moreover, "Naglet til livet" has a certain authenticity, rawness, and tremor to it. JORDSJUK doesn't walk around with a thoughtful expression on their faces. On the contrary, they bite straight through your throat with sharp riffs, wild drums, and morbid vocals. The new album has a captivatingly mysterious, dark, and cold atmosphere. It's as if I were walking through an old graveyard with the band, listening to cruel and terrifying stories full of death and suffering. The songs are written with original expression, and the band has managed to release an album that is different in its own way, yet still honors its bloody roots. I can already confirm that this is the most listened to black metal album in my player, one that I still enjoy returning to often. I know of nothing better than deep sleep and terrifying nightmares. Death sharpening its scythe above my bed in the middle of the night. I am very glad that it returns to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog meets absolute darkness outside. Each time, it steps out of the shadows, smiles at me with the poisonous laughter of the damned, and sinks its claws into me. Cold and dark black metal destruction, sullied with devastating thrash metal intensity and punk unrestraint! Every bone in your body will crack!


tracklist:
1. Kollaps 
2. Grovt skadeverk
3. Riv skorpen av såret 
4. Skreddersøm 
5. Parasitt 
6. Traumemarsj 
7. Rottebitt 
8. Til ettertids plage 
9. Klarhet og dybde 
10. Rennestein 
11. Svikter din neste 
12. Naglet til livet 

band:
Renton - Drums, Songwriting, Lyrics
Sagstad - Guitars
Mannevond - Vocals
Birger Larsen - Bass



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý devátý - Parlament


Příběh pětistý čtyřicátý devátý - Parlament

Většinou, když jsme byli na víkend v Plzni, tak jsme se šli někam projít, pak na jídlo a nakonec jsme skončili v nějaké hospodě. Byl to takový poklidný život, určitě to znáte. Když jste mladí a zamilovaní, tak chcete být hlavně spolu. Ono to nebylo příliš často, jezdívali jsme za rodiči, do Boleslavi, do Tábora nebo do Jizerek. Měl jsem několik brigád a nestíhal jsem. Sem tam nějaký ten koncert a hodně jsem sportoval. Zkrátka jsme se nenudili a k takovým těm šíleným akcím docházelo spíš výjimečně. Jednou jsme se ale trošku pohádali a protože jsem hlava dubová a byl jsem opravdu vzteklý, tak jsem se zasekl. Prostě ne, říkám, že ne. Moc si nepamatuji, o co šlo, ale jak je všeobecně známo, tak se lidé málokdy hádají o něco důležitého. My nebyli jiní. Postavil jsem si hlavu a šel do města. Sedl jsem si do rohu v hospodě na náměstí a četl si. Uvnitř jsem pěnil. Nechápu ženský, mumlal jsem si pro sebe. Vydrželo mi to do té doby, než jsem potkal jednoho kamaráda.

Byl místní, hrál v jedné kapele, co ji nikdo neznal. Přivítali jsme se a dali si po žejdlíku. Povídalo se, jak se máš, co ženský, jak jde škola, co brigády. Dlouho jsme se neviděli a tak bylo co probírat. Chytl jsem svoji pověstnou slinu. Z popíjení se stalo postupně chlastání. Padalo to do nás. On měl pan muzikant vždycky dobrej splávek a na rozdíl ode mě opravdu hodně vydržel. Asi bych jej označil za alkoholika, ale tenkrát se to tak nebralo. Chlastali snad úplně všichni. Mladí určitě a o starých netřeba mluvit. Alkohol byl pro ně jediným dostupným únikem před marastem, který celý život v naší zemi zažívali. Už jsem nechtěl panáky, měl jsem dost. Tak vždycky jen vykroutil oči na vrch hlavy a vypil to za mě. Měl neskutečnou výdrž. Bylo to až obdivuhodné. Kam půjdeme dál? Ptal se mě stále dokola a já mu trpělivě vysvětloval, že já tedy rozhodně na kolej. Už jsem vychladl a chtěl jsem to s blondýnkou urovnat. Nerad chodím spát s nevyřešenými problémy. I když v zásadě žádnými problémy nejsou. 

Následovalo jedno z nekonečných pivních turné po plzeňských hospodách. On to měl našlápnutý a tak mě protáhl uličkami, o kterých jsem dosud nevěděl, že existují. Všude jej znali a tak jsme potkali jak dělníky, tak právníky. Padal mi v parcích na hubu, motal se po dlažbě. Měl jednu takovou zvláštní vlastnost. I když byl jak dělo a víceméně blábolil, tak na něj letěly ženský. Všude, kam jsme vlezli, měl nějakou kamarádku, známou, milenku. Často spával i s manželkami těch, se kterými pil. Byl to svým způsobem divnej pavouk, ale pravdou je, že s ním fakt nebyla nuda. Smáli jsme se jak prokoplí a protože jsem nikdy také nepatřil k sucharům, tak jsme se docela slušně doplňovali. Byl jsem mladej a tak mě jeho způsob života docela fascinoval. Proplouval světem se štěstím. Třeba pořád po někom dědil. Vlastně si jen užíval. Prachy pro něj nebyly problém. Tak trošku floutek, přidrzlý a s tahem na branku. Možná tohle se ženským na něm líbilo. Nevím, moc jsem o tom nepřemýšlel. Raději jsem si dal pivo. Pil jsem jej ale pomalu. Už jsem nemohl.

Sem chodím, když už končím. Tady je moje zázemí a základna. Tvrdil mi o hospodě Parlament. Už jsem zde několikrát byl. Chodívali sem skinheadi, ale i spousta studentů. Hrávali tu skvělou muziku a co si pamatuji, tak se zde i tančilo. Dnes je ve sklepě klub, ale tenkrát bylo otevřeno hlavně nahoře. Když jsme vstoupili dovnitř, zrovna někoho vyváděli. Asi moc řádil. Normálně ho hodili ven na ulici, kde se pokoušel několikrát vstát a vrátit se. Odpovědí mu pokaždé byla rána. Muzikant se pozdraví s gorilou, se servírkami a ony vyhodí nějakou dvojici z rohu hospody. Vypadněte. Táhněte. Hele, máme tu volno, směje se a mě je to hloupý. Nemám podobné chování rád. Jsem ale tak utahaný, že vezmu za vděk sezením, to zase jo. On se rozvalí, zapálí si a ihned přiskotačí dvě slečny. Blondýnka a bruneta, jak z nějakého filmu, ehm. Začnou se k němu lísat a prý, pojď tančit. Tahají jej na plac. Zírám na ně jak na zjevení. Tady holky tančí za peníze viď, pohladí jednu po zadku. Aha, striptérky, dojde mi. Na jejich vyzývavém tanci je to hodně znát. Je na ně moc hezký pohled.

Neseď tam jak panic, křičí na mě. Nechám se ale přemlouvat hodně dlouho. Hraje nějaký rock, který se mi líbí, je tu plno a lidé se hodně baví. On je fakt král hospod, barů i diskoték. Mě se ve spoustě podniků, co jsme byli, moc nelíbilo. Jsem spíš na klasiku, takhle si sednout, v klidu popít, pokecat a když je dobře, tak potom třeba nějaký koncert, akci. Býval jsem tenkrát rád venku, doma jsem nikdy nepil, protože to dělal můj otec. Musel jsem ven, do šumu. Seznamoval jsem se s lidmi, tenkrát mě ještě tolik neštvali, socializoval jsem se. Vždycky se našel někdo, s kým stálo za to vyrazit. Dnes to byl pan muzikant. Já jsem Jana. Řekne mi blondýnka a přitiskne se ke mě. Jsem opilej, tak se do ní zavěsím. Nepůjdeme ke mě? Dodá hned po prvním našem společném tanci. Omlouvám se a prý to působí sympaticky a roztomile. Prostě půjdeš s námi, křičí na mě a tahají mě ven. V Parlamentu to vře, je po okraj narvaný testosteronem, šílenstvím a sexem. Všichni jsou opilí, někteří možná i sjetí. Sranda je, že vedle sebe tančí cikáni i skinheadi. Vlastně, oni ještě existují skinheadi? Napadne mě jako poslední, když se za námi zavřou dveře. 

Moc si nepamatuji, jak jsem se do toho bytu dostal. Slečny se rovnou svlékly jen do kalhotek a vypadalo to velmi vážně. Neměly vůbec žádný problém mi dát. Kdybych tedy chtěl. Abych pravdu řekl, tak mě zachránilo asi to, že jsem byl totálně na mol. Usnul jsem v křesle a nereagoval jsem ani na facky, co mi ta blonďatá dávala. Chtěla se tulit, líbat, ale já místo toho vyhodil všechno, co jsem v sobě měl. Nadávala mi do prasat, ale já nemohl jinak. Všechno mi to přišlo hrozně upocený, lepkavý, slizký. Nebyl jsem naivní, ale já na tyhle jednorázový dobrodružství nejsem. Připadal bych si jak děvka. Muzikantovi to ale nevadilo. Bylo mu jedno i to, že to dělají přede mnou. Ve třech. Mám to všechno v mlze, ale nějaké záblesky si pamatuji. Bral je zezadu, ony se smály, celé to připomínalo tříhlavou saň. Říkal jsem si, že má neskutečnou výdrž. Pořád do toho bušili a já průběžně usínal a probouzel se. Odbíhal jsem na záchod a chtěl se někam ukrýt, ale všude jinde bylo zavřeno. 

Tma, neskutečná tma. Bolest. Hrozná krutá bolest. Vypadni, sklání se nade mnou brunetka. Už není tak hezká jako včera. Bez šminek je dokonce nic moc. Má ale velká prsa. Momentálně odkrytá a kývající se. Nadává mi do impotentů. Teď mi čumíš na kozy, co? Je sprostá, takový ten typ, co nemám vyloženě rád. Jak jsem se s nimi mohl včera vůbec bavit? Je mi blbě a hrozně se stydím. Co je za den? Prochlastali jsme dva dny. V kuse. Spoustu hodin jsem také prospal. Vylezu před dům a do hlavy mě praští slunce. Hnus, to je takovej hnus, mumlám si a marně hledám stín. Doplazím se na kolej a jako spráskaný pes jdu k blondýnce. Ty vypadáš. Jdi do sprchy. Není zrovna nadšená, ale vidím na ní, že se jí ulevilo. Prý i plakala. Omluvím se a usnu na posteli. Probudí mě až hrozný hlad. Najím se a pak zjistím, že jsem někde ztratil peněženku. Po chvíli paniky mi moje milá řekne, že půjde se mnou. A tak se vydáme do města a navštívíme zase všechny hospody a bary. Jdeme tam, kde si to pamatuji.

Mám vlastně velké štěstí, protože v Parlamentu zrovna otvírají. Luxuje se tu, zametá a pígluje bar. Nejdřív se se mnou nikdo nechce bavit, ale nakonec mě zachrání jedna servírka. Moje peněženka s doklady je na světě. Někdo z ní tedy vybral veškeré peníze, které jsem dostal za měsíc na brigádě. Je mi skoro do breku. Blondýně trvá několik dní, než mi zvedne náladu. Nahlas i v duchu se jí omlouvám, co jsem to byl za hlupáka, že jsem se s ní hádal. Muzikanta ještě párkrát potkám. Postupně sešel, ty jeho nekonečné pařby pokračovaly s krutou pravidelností. Chlast jej rozežral a stala se z něj troska. Začal mít chraplavý hlas. Potkal jsem párkrát i blondýnu s brunetou, dokonce jsem je viděl někde tancovat. Tenkrát to byla velká móda. Ale pokaždé mi připadaly unavenější, utahanější. Mládí se pomalu vytratilo a i když mají možná na co vzpomínat, tak teď jsou z nich neskutečný fuchtle, zatímco mojí ženě to pořád sluší. Do Parlamentu můžete stále zajít. Je z něj ale undergroundový metalový klub. A je to tam o hodně víc fajn, než kdysi. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. prosince 2025

Interview - TERROR CORPSE - A festering, dark, morbid death metal ritual!


Interview with death metal band from USA - TERROR CORPSE.

Answered Dobber (drums, guitars), thank you! 

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):

Ave TERROR CORPSE! Greetings to the Texas underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the first great full-length album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your EP "Systems of Apocalypse"? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ? Personally, I hear the biggest difference in the sound.

Glad you liked it. When we first got together for the Systems EP, we were just revamping some older songs Mat and Josh (former guitarist) had tucked away. As soon as we got through that, Mat and I got to talking about moving forward with much darker and sinister death metal direction. It was just timing.

"Ash Eclipses Flesh" has all the attributes of good, dirty, dark death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does TERROR CORPSE compose new material?

Honestly it’s just part of what I grew up with. I played satanic death metal for a decade plus since the late 90’s. Mat also enjoys the style a lot and we just got after it. We wrote the whole record in about two weeks time.


Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, and at the same time dark and animalistic, with an analog feel. How did you work with it and why did you choose it? In which studio did you record and how did everything go? Also, I hear a hint of CELTIC FROST, was that the intention?

I tracked and produced the record myself. I’ve been recording since the early days after Infernal Dominion broke up, being unhappy with everything we recorded under that band. We’ve got a fairly extensive gear collection and I have a pretty good idea of what I want the band to sound like. And yes, the Celtic Frost tone was most definitely intentional. Huge, huge fan of Tom’s horn like mids.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Dark Descent Records and it has a macabre cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

We worked with Shoggoth Kinetics on the Malignant Altar records and we wanted to continue with the motif in Terror Corpse. He really summarizes the landscapes we associate Terror Corpse with so well.


I've been wandering around the underworld for almost thirty-five years, and I go to Texas for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I honestly don’t know. I think those who kind of forged the path (Incantation, Morbid Angel, Immolation) unlocked something in the subsequent generations that just have had a lasting effect. The scene and the fans are also reinvigorated by generation. As time moves, the players and fans might change, but the game will always exist in some fashion.

You play old-school-influenced death metal. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form TERROR CORPSE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, would you be willing to tour with a more famous band? Why did MALIGNANT ALTAR break up?

I think it’s just a continuation for me. I’ve also been involved in this scene, in one form or another, for the last 25 plus years. Now was just the right time to try and record some of this style. Biggest influences for me would be Morbid Angel, Disciples of Mockery, and Incantation. Festivals would be great. Touring is a bit hard for us, but we could make it work with the right opportunity. Malignant Broke up because the timing was just off. Some people were all in, others were not.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We’ve got a little network of music contacts we’ve made through the years, so a combo of that and the label takes care of our promotion. And yes, we definitely listen to new bands and buy the records we like. Not much partying, but we all go to shows fairly often.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as TERROR CORPSE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

I think it’s just something you have to factor in. It’s here and it isn’t going anywhere. Some people use streaming to check records out and buy them if they like them. Some don’t. We’re lucky to have had fans already who purchase records and that’s a massive win these days. Physical dollars versus digital penny’s. One helps artist continue to work and create, and the other just looks good to digital marketers. I am a proprietor of both.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It’s like film or photography to me. Just a scene or a snapshot of my personality. A place where we can create and exist in a fantasy like state. A place all ours.

Finally, a classic but important question. What does TERROR CORPSE have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

We’ve got some time off at the beginning of the year, so we might start working on new music. If all goes to plan we will be in Europe around the fall of 2026, but we will have to see…

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Ash Eclipses Flesh" again!

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TERROR CORPSE - Hnisavý, temný, morbidní death metalový obřad!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - TERROR CORPSE.

Odpovídal Dobber (bicí, kytara), děkujeme! 

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):

Ave TERROR CORPSE! Zdravím do texaského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším EP „Systems of Apocalypse“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné? Osobně slyším největší rozdíl ve zvuku.

Jsem rád, že se ti to líbilo. Když jsme se poprvé sešli, abychom nahráli EP Systems, jen jsme přepracovali některé starší skladby, které Mat a Josh (bývalý kytarista) měli schované. Jakmile jsme to dokončili, Mat a já jsme se začali bavit o tom, že bychom se měli vydat mnohem temnějším a zlověstnějším death metalovým směrem. Bylo to prostě načasování.

„Ash Eclipses Flesh“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého prašivého a temného death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TERROR CORPSE?

Upřímně řečeno, je to prostě součást toho, s čím jsem vyrůstal. Od konce 90. let jsem přes deset let hrál satanský death metal. Matovi se tenhle styl taky moc líbí, tak jsme se do toho pustili. Celé album jsme napsali asi za dva týdny.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo? Navíc, slyším takový ten odér CELTIC FROST, to bylo účelem?

Nahrávku jsem sám nahrál a produkoval. Nahrávám už od počátků po rozpadu Infernal Dominion, protože jsem nebyl spokojený s ničím, co jsme s tou kapelou nahráli. Máme poměrně rozsáhlou sbírku vybavení a mám docela jasnou představu o tom, jak by měla kapela znít. A ano, zvuk Celtic Frost byl rozhodně záměrný. Jsem obrovský fanoušek Tomových středových tónů připomínajících lesní roh.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Dark Descent Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Spolupracovali jsme se Shoggoth Kinetics na albech Malignant Altar a chtěli jsme v tomto duchu pokračovat i u Terror Corpse. Skvěle vystihuje krajiny, které si spojujeme s Terror Corpse.


Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a do Texasu si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Upřímně řečeno, nevím. Myslím si, že ti, kteří tak nějak prošlapali cestu (Incantation, Morbid Angel, Immolation), odemkli v následujících generacích něco, co mělo trvalý účinek. Scéna i fanoušci jsou také oživováni každou generací. Čas plyne, hráči a fanoušci se mohou měnit, ale hra bude vždy existovat v nějaké podobě.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TERROR CORPSE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou? Proč vlastně skončili MALIGNANT ALTAR?

Pro mě je to jen pokračování. V této scéně se pohybuji v té či oné podobě už více než 25 let. Teď byl ten správný čas zkusit nahrát něco v tomto stylu. Největší vliv na mě měli Morbid Angel, Disciples of Mockery a Incantation. Festivaly by byly skvělé. Turné je pro nás trochu obtížné, ale s vhodnou příležitostí by to mohlo fungovat. Malignant se rozpadli, protože načasování nebylo správné. Někteří byli plně zapojeni, jiní ne.


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Máme malou síť hudebních kontaktů, které jsme si za ta léta vybudovali, takže o naši propagaci se stará kombinace těchto kontaktů a našeho labelu. A ano, rozhodně posloucháme nové kapely a kupujeme desky, které se nám líbí. Moc nepaříme, ale všichni chodíme poměrně často na koncerty.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TERROR CORPSE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím, že je to prostě něco, co musíte vzít v úvahu. Je to tady a nikam to nezmizí. Někteří lidé používají streamování, aby si poslechli nahrávky a pokud se jim líbí, tak si je koupí. Jiní to nedělají. Máme štěstí, že už máme fanoušky, kteří si desky kupují, a to je v dnešní době obrovský úspěch. Fyzické dolary versus digitální centy. Jedno pomáhá umělcům pokračovat v práci a tvořit, druhé vypadá dobře jen pro digitální marketéry. Já jsem majitelem obojího.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to jako film nebo fotografie. Jen scéna nebo momentka mé osobnosti. Místo, kde můžeme tvořit a existovat v jakémsi fantazijním stavu. Místo, které patří jen nám.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TERROR CORPSE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Na začátku roku máme trochu volno, takže možná začneme pracovat na nové hudbě. Pokud vše půjde podle plánu, na podzim 2026 budeme v Evropě, ale uvidíme...

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ash Eclipses Flesh“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. prosince 2025

Report, photos, video - SINISTER, PESSIMIST, GRACELESS - club Modrá Vopice, Praha - 11. 12. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Dlouhou noc mi slibovala již velmi brzo ráno zombie Helenka Vondráčková. Řidič autobusové linky číslo 40 je asi jejím velkým fanouškem. Přehrávač hrál totiž tak nahlas, že zcela přehlušil i moje velmi kvalitní a drahá sluchátka s vynikajícím potlačením zvuku, ve kterých mi právě duněly do uší libé tóny nových PERDITION TEMPLE. Je půl páté a jedu zase do práce. Když přestupuji na trolejbus, tak jsem rád, že jsem venku. Řidič na konečné totiž přeladí a mě přejede mráz po zádech. Marek Znesvěcený. Do party chybí snad už jen Majkl Dejvid a jeho kolotoče. 

Máme dnes večer z kanceláře vánoční besídku. Už roky tam nechodím. Doba i lidé se změnili. Stále ctím tradiční hořká piva a rád se směji nad tatarákem. Moc nás už ale není a tak jsem moc rád, že jedu za kulturou do hlavního města. Oblečen jako starý metalista. V křivákovi, co mi je dávno malý, v martenách, s brašnou na boku, se vydám kolem jedné na hlavák v Plzni. Projdu kolem feťácké ulice, s díky odmítnu všechna chemická i přírodní lákadla. Jen si tak říkám, mezi těmi, co jim září oči, že tak už nějak chápu, proč lidem jebe a proč dochází k postupné debilizaci společnosti. Vymleti ze sociálních sítích potřebujeme všichni další dávku dopaminu. Možná se ale jen neumíme nudit.




A to já zase jo. Koupím si řízkovou bagetu, věren tradici starých cestovatelů časem i prostorem. Usednu do vnitrostátního rychlíku. Musím ale vyhodit německou Indku ze svého místa. Moc se na to netváří, ale nejde jinak. Z maturitního plesu své dcery mám stále namožený kotník. Tančil jsem v obleku jako vášnivý tučňák. S mým oblíbeným průvodcem po pražských hospodách a thrashovým veteránem Mírou máme sraz na Smíchově v hospodě U Perónu. Už když vstupuji dovnitř, jsem rád, že jsem nešel na vánoční besídku plnou přetvářky, ale že jsem tady. Kecáme bez zábran, smějeme se, s buřty na pivu a dobře čepovanou Plzní.

Všechno krásné ale jednou končí a tak zvesela nasedneme na MHD. Míra ví kudy jet a jsem tomu moc rád. V klubu stejně otevírají až když už skoro začne hrát první kapela. Poslední dobou to tak je a mě se to nelíbí. Možná to i chápu, ale stejně, bývalo líp. Možná zním už fakt jak starej fotr (a taky jím jsem), ale podvědomě cítím, že i z undergroundu se postupně vytrácí důvěra (všechna čest věrným, kteří vydrželi). Jak říká jeden můj oblíbený bezdomovec od nás ze sídliště. Lidi jsou čím dál tím větší kurvy. V klubu Modrá Vopice to ale neplatí, tam stojí za barem Kafe, jako vždy s rohlíkem na hubě. Dlouho jsme se neviděli a tak je večer zase jednou nejen o hudbě, ale i o setkávání. Jak napsal jeden slavný básník. Moje srdce plesá. Kurva jsem až dojatej. Raději si dám pivo, našteluji foťák, abych měl nějaké ty daguerrotypie a v družném hovoru čekám na první kapelu. Jdeme na to!

GRACELESS - na tuhle smečku, složenou ze samých skvělých veteránů holandské metalové scény, jsem se hrozně těšil. Mám to nastavené tak, že s kapelami, které považuji za srdcové, udělám rozhovor, napíšu recenze, koupím si tričko a také dojdu podpořit naživo. Pro mě osobně se jednalo o další ze splněných snů. Osobně považuji GRACELESS za jednu z nejlepších old school doom death metalových kapel současnosti. Potvrdil jsem si to i v Praze. Stál jsem ve stínu a nechal se unášet na chladných vlnách řeky smrti. Mezi krvavou mlhu, do záhrobí, do Hádovy říše. Skvěle zahraný set mě doslova smetl z povrchu zemského a zasáhl přímo do srdce. Musel jsem vyseknout poklonu až k zemi. Měl jsem velká očekávání, ale realita byla ještě lepší. Absolutní old school doom death metal! Vynikající!






I was really looking forward to seeing this band, made up of great veterans of the Dutch metal scene. I have a rule that I interview bands I love, write reviews, buy a T-shirt, and go see them live. For me personally, this was another dream come true. I personally consider GRACELESS to be one of the best old school doom death metal bands around today. I confirmed this in Prague. I stood in the shadows and let myself be carried away on the cold waves of the river of death. Into the bloody fog, into the underworld, into Hades' realm. The superbly played set literally swept me off my feet and struck me right in the heart. I had to bow down in admiration. I had high expectations, but the reality was even better. Absolute old school doom death metal! Excellent!


PESSIMIST - když jsem si kdysi dávno přinesl domů v roce 1997 album "Cult of the Initiated nebo Blood for the Gods" (ano to s těmi náhrobky), tak jsem byl fascinován jeho brutalitou a temnotou. Pro mě osobně se jedná o jedno ze zásadních nahrávek té doby i death metalu všeobecně. V Praze přišla kapela na pódium, začala hrát a mě se zastavilo srdce. Byla v tom samozřejmě určitá dávka nostalgie, ale i tak, skladby na mě neskutečně fungovaly. Riffy se mi zadíraly pod kůži, mozek se vařil v hlavě a hrozilo, že mi vyskočí na zeď. V kostech se usadil chlad a obejmula mě temnota. Mrazilo mě v zádech. Maso mi postupně odpadalo na zem a já stál pod pódiem a neskutečně si vystoupení těchto tmářů užíval. Bylo to totiž zahrané od srdce, opravdově, upřímně, autenticky. PESSIMIST do mě zasekli svůj dráp a vyvrhli mě zaživa! Masakr!

When I brought home the album "Cult of the Initiated or Blood for the Gods" (yes, the one with the tombstones) back in 1997, I was fascinated by its brutality and darkness. For me personally, it is one of the most important recordings of that time and of death metal in general. In Prague, the band came on stage, started playing, and my heart stopped. Of course, there was a certain amount of nostalgia involved, but even so, the songs had an incredible effect on me. The riffs got under my skin, my brain was boiling in my head and threatened to jump out onto the wall. A chill settled in my bones and darkness enveloped me. I felt a chill down my spine. My flesh gradually fell to the ground, and I stood under the stage, enjoying the performance of these dark masters immensely. It was played from the heart, truly, sincerely, authentically. PESSIMIST sank their claws into me and ripped me apart alive! What a massacre!

 





SINISTER - kapelu jsem viděl letos na Basinfirefestu, kde mě tihle řezníci totálně rozsekali, ale v klubu zní death metal vždycky lépe. Aad Kloosterwaard táhne tenhle náklad shnilých kostí už od roku 1988 a vždy se umí obklopit skvělými muzikanty. I tentokrát to bylo divoké, zničující, nekompromisní a totálně zabijácké. Kapela opět potvrdila, že je ve skvělé formě a přišla mi tak neskutečně brutální, až z nich šel strach. Vystoupení bylo plné rouhání, obrácených křížů, okultismu, satanismu i dalších nechutných témat. Holandskou smečku poslouchám od jejich počátků a jsem stále velmi věrným fanouškem. Jako takový jsem byl opravdu velmi spokojený a znovu si potvrdil, že jsem na správné straně. SINISTER řezali do živého a dělali to opět tou správnou stranou nože! Totální temný a nekompromisní nářez!

 





I saw the band this year at Basinfirefest, where these butchers totally blew me away, but death metal always sounds better in a club. Aad Kloosterwaard has been carrying this load of rotten bones since 1988 and always knows how to surround himself with great musicians. This time, too, it was wild, devastating, uncompromising, and totally killer. The band once again confirmed that they are in great shape and seemed so incredibly brutal to me that they were scary. The performance was full of blasphemy, inverted crosses, occultism, Satanism, and other distasteful themes. I have been listening to this Dutch band since their beginnings and I am still a very loyal fan. As such, I was really very satisfied and confirmed once again that I am on the right side. SINISTER cut to the quick and did it with the right side of the knife again! A totally dark and uncompromising thrashing!

Ke zvuku nemám žádné výhrady, k pivu také ne, organizace v pořádku. Jen byl klub narvaný po okraj a tvořily se fronty na pivo. Všiml jsem si, že stejně jako na Symbolic festu, začaly na death metal chodit i samotné mladé dívky a ženy. Za mě jen houšť dámy.  

Tři kapely takhle v týdnu jsou tak akorát. Ještě si dám tradiční pivo na rozloučenou, ale už musím kontrolovat hodinky. Jsem v takové té povznesené náladě. Jakoby se do mě otiskla všechna energie, kterou nám kapely předaly. Jsem moc rád, že jsem vynechal nudnou ochutnávku bešamelových piv se svými kolegy z práce. Možná jsem divný já, protože čím jsem starší, tím méně raději se zařazuji do davu. Nedělal jsem to nikdy, ale teď jsem pokaždé na sebe hrdý, když se podobné oficiální akce NE-zúčastním. Přemýšlím o tom, když se rozloučím a jdu dolů na tramvaj. Jedu na hlavní nádraží v Praze. Nějaký chlapec si tam s dívkou přehrávají nahlas jakousi písničku. Chvíli přemýšlím, jestli už ji složila umělá inteligence. Zní tak. Mezi Prahou a Berounem je zase přerušená vlaková doprava. Usnu na chvilku v autobuse, i v kupé. V Plzni jsem ale v MHD bdělý. Jsem možná i trošku zklamaný, že z rádia nic nehraje. Zrovna teď by mi Helenka docela bodla...

"Dlouhá noc
Ty a já na stokrát
Naše dlouhá noc
Nikdo z nás nejde spát"

Nevím jak vy, ale už mám všeho plné kecky. Já tedy spát jdu. A to hned. Jsem utahaný jako člověk, co brzy vstává a pracuje v továrně, dám sprchu a pak padnu za vlast. Byl to vskutku velmi vydařený večer. Tak nějak zase jednou všechno sedlo dohromady. Kapely, kamarádi, atmosféra. Zaplať Satan za to. Děkuji vám za pozornost a budu se těšit příště. Ať vaše kroky provází síla a zdravý rozum!


about bands on DEADLY STORM ZINE:


GRACELESS:









SINISTER:







---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine